Knihy
Beletrie
Česká literatura
F. X Šalda
Dřevoryty staré i nové

F. X Šalda
Dřevoryty staré i nové : povídky

1960 | Nakladatelství Československý spisovatel

K 19 prózám původního vydání jsou v tomto svazku připojeny další dvě knižně dosud neotištěné. Kromě autobiografických povídek z dětství zachycuje v nich autor střízlivou psychologickou kresbou dramatické události v životě jednotlivce, jeho střetnutí se společností, vyúsťující často v tragický nebo ironizující závěr. K 19 prózám původního vydání jsou v tomto svazku připojeny další dvě knižně dosud neotištěné. Kromě autobiografických povídek z dětství zachycuje v nich autor střízlivou psychologickou kresbou dramati…cké události v životě jednotlivce, jeho střetnutí se společností, vyúsťující často v tragický nebo ironizující závěr.

Stav

Dobrý

ořízka s flíčky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, ořízka s flíčky
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	206
Jazyk:	česky
Editor:	Josef Čermák
Edice:	6. svazek ed. 6. svazek ed. Soubor díla F.X. Šaldy, Soubor díla F. X. Šaldy
Vydání:	Vydání druhé, v Československém spisovateli první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 5. 2024 13:44
Číslo položky:	842130

O autorovi

F. X Šalda

Pokřtěný Franciscus Aloiysius Šalda se narodil v rodině poštovního oficiála Františka Šaldy a Marie rozené Kleinerové v Liberci. Rodina se s otcovou službou brzy přestěhovala do Čáslavi, kde František absolvoval obecnou školu a roku 1878 odjel do Prahy studovat Akademické gymnázium, bydlel tehdy u svého staršího bratra ve Vlašské ulici na Malé Straně. Po třech letech přestoupil na reálné gymnazium v Žitné ulici v Praze II. Dále studoval práva, ale studium nedokončil. V roce 1906 však obhájil na filosofické fakultě doktorát z umělecko-historické problematiky . Habilitoval se a od roku 1919 působil jako profesor románských literatur na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Vážné nervové onemocnění jej trápilo od 80. let 19. století; stálé bolesti ovlivnily také jeho kritický vztah k lidem a ke skutečnosti. Od roku 1899 mu částečné ochrnutí těla také omezovalo pohyb. Proto žil sám, kromě milostného vztahu k Růženě Svobodové bližší vztahy nenavazoval, zemřel svobodný a bezdětný. Ve své závěti učinil generálním dědicem Jedličkův ústav pro zmrzačené děti. Přál si, aby se jeho vila rozezvučela smíchem a zpěvem drobných obyvatelů.

Více od autora