Knihy
Beletrie
Slovenská literatura
Pavol Országh Hviezdoslav
Dozvuky ; Krvavé sonety ; Básne príležitostné

Pavol Országh Hviezdoslav: Dozvuky ; Krvavé sonety ; Básne príležitostné

Pavol Országh Hviezdoslav
Dozvuky, Krvavé sonety a Básne príležitostné

1957 | Nakladatelství SVKL

Stav

Potrhaná obálka, jinak dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	528, [5]
Jazyk:	slovensky
Edice:	33. svazek ed. 33. svazek ed. Naši klasici, Spisy P. O. Hviezdoslava v 12 zväzkoch, 12. svazek ed. 12. svazek ed. Spisy P.O. Hviezdoslava v 12 zväzkoch, Spisy P.O. Hviezdoslava v dvanástich zväzkoch, Spisy P.O. Hviezdoslava v dvanástich sväzkoch
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	12. 1. 2023 15:10
Číslo položky:	473964

O autorovi

Pavol Országh Hviezdoslav

Pavol Országh Hviezdoslav byl slovenský básník, spisovatel-prozaik, dramatik a překladatel, jedna z vedoucích osobností slovenské literatury a slovenské kultury vůbec. Narodil se na Oravě na severním Slovensku jako třetí dítě chudého zemana. Základní vzdělání nabyl ve svém rodišti, v Jasenové a v Leštinách. Jako žák měl velmi dobré studijní výsledky a v roce 1862 se dostal na gymnázium v maďarském Miškovci. Zde bydlel u svého strýčka – krejčovského mistra. Na prázdniny nejezdil domů, ale zůstával v Miškovci, kde prostudoval celou strýčkovu knihovnu. Tak si oblíbil poezii a díla maďarských básníků. Po strýčkově smrti v roce 1865 se vrátil domů na Slovensko a nastoupil na evangelické gymnázium v Kežmarku. Po ukončení gymnaziálních studií se přestěhoval do Prešova, kde studoval na Právnické akademii. V době studií pracoval jako editor studentského almanachu Napred. Studium ukončil v roce 1872 a začal působit jako advokátní koncipient ve slovenských městech Dolný Kubín, Martin nebo Senica. V roce 1875 v Budapešti složil advokátské zkoušky a otevřel si v Námestově samostatnou advokátní praxi. Všechna svá tvůrčí léta tak prožil na Oravě, kde působil také jako člen soudu nebo vedoucí filiálky Tatrabanky. V roce 1876 odjel do Dolného Kubína, kde se stal přísedícím soudcem, v květnu se oženil s Ilonou Novákovou, dcerou místního evangelického seniora. Jejich manželství bylo bezdětné, ale když v roce 1887 zemřela jeho matka, v roce 1888 jeho otec a o rok později i jeho bratr Mikuláš, rozhodl se s manželkou, že adoptují obě Mikulášovy děti, synovce Jaroslava a neteř Sidónii. V květnu roku 1918 vedl slovenskou delegaci na oslavách 50. výročí vzniku Národního divadla v Praze. Do svého projevu vložil náznak možného blízkého spolužití Slováků a Čechů. Proto koncem téhož roku nadšeně ...

Více od autora