František Gellner
Don Juan

1924 | Nakladatelství Holubice

Časopisecky 1914, knižně 1924, román ve verších. Časopisecky 1914, knižně 1924, román ve verších.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

bez obálky

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý zašlá obálka, obálka s flíčky, bez obálky	Skladem pro e-shop	~~469 Kč~~ 369 Kč
Stav Mírně opotřebená	Skladem pro e-shop	~~369 Kč~~ 319 Kč
Stav Dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop	~~299 Kč~~ 279 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	110
Jazyk:	česky
Edice:	9. svazek ed. 9. svazek ed. Knihovna Holubice
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 1. 2026 11:35
Číslo položky:	1534488

O autorovi

František Gellner

František Gellner byl český básník, prozaik, kreslíř, malíř, karikaturista a ilustrátor, představitel tzv. generace anarchistických buřičů. František Gellner se narodil v Mladé Boleslavi v rodině nepříliš zámožného židovského obchodníka, cestoval s otcem jako kramář na pouti a díky tomu poznával pouťovou atmosféru, nalézal zde inspiraci. V rodném městě navštěvoval gymnázium. Po maturitě v roce 1899 dva roky studoval techniku ve Vídni. Od roku 1901 studoval na báňské akademii v Příbrami. Roku 1905 odjel studovat malířství do Mnichova a Paříže. V roce 1909 zahájil své studium na malířské akademii v Drážďanech, o rok později však znovu odjel do Paříže. Od roku 1911 žil v Brně, pracoval jako kreslíř v redakci Lidových novin, je autorem mnoha karikatur spisovatelů a novinářů. Později proslul také jako fejetonista a prozaik. Účastnil se rovněž politického života. Po vypuknutí první světové války v srpnu 1914 narukoval do rakousko-uherské armády. Z Mladé Boleslavi byl odvelen na haličskou frontu. Pochod ho však vyčerpal a dne 13. září si nakonec lehl u silnice, kde čekal na svůj osud. Od té doby byl prohlášen za nezvěstného. Přesné datum a místo jeho úmrtí není známo. Od roku 1946 je po něm pojmenována ulice Gellnerova v městské části Brno-Jundrov. „Nechci se vyvyšovat, ale průkopníci nových směrů uznají, že já to byl, jež zavedl do českého básnictví moderní vymoženosti jako pivo, viržinka atd. Volný verš jsem si neoblíbil, je v něm málo citu. Proti upřílišněným požadavkům srdce je marno bojovat.“ Od svých současníků se odlišoval antiliterárností: Básničky se podobají písničkám, jsou jednoduché, mají krátké verše, většinou i krátké strofy, některá strofa se i opakuje jako refrén, nepoužívá obrazná pojmenování, ale pojmenovává přímo, básně mají písňovou formu. Gellnerovy verše jsou prosté, mají pravidelný verš i rým a blíží se prozaickému sdělení. Jsou n...

Více od autora