Knihy
Historie
Světová historie
Josef Šusta
Dějiny lidstva od pravěku k dnešku

Josef Šusta: Dějiny lidstva od pravěku k dnešku

Josef Šusta, Jaroslav Bidlo, Karel Stloukal, Václav Chaloupecký, Josef Schránil, Felix Tauer, Josef Macurek, Josef Cibulka
Dějiny lidstva Díl II. - III. : Římské impérium jeho vznik a pád + Základy středověku

1937 | Nakladatelství Melantrich

Obsažené svazky:

Dějiny lidstva od pravěku k dnešku, Římské imperium jeho vznik a rozklad 1936 Díl druhý (xxxiv, 695, 1. vyd.)
Dějiny lidstva od pravěku k dnešku, Základy středověku 1937 Díl třetí (xlvi, 768, 1. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Mírně opotřebená

jeden sešit u třetího dílu rozpadlý, obálka s flíčky

Skladem pro e-shop

Další varianty

Stav Mírně opotřebená jeden sešit u třetího dílu rozpadlý, obálka s flíčky	Skladem pro e-shop
Stav Dobrý zachovalý stav	Skladem pro e-shop
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop
Stav Dobrý vazba lehce povolená, vše drží, ex libris Josef Skupa, polokožená	Skladem pro e-shop
Stav Velmi dobrý celokožená	Skladem pro e-shop
Stav Velmi dobrý jen minimální oděrky	Skladem pro e-shop	~~699 Kč~~

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, jeden sešit u třetího dílu rozpadlý, obálka s flíčky
Vazba:	sešit
Počet stran:	768 + 695
Jazyk:	česky
Edice:	Dějiny lidstva
Vydání:	1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 8. 2026 7:9
Číslo položky:	1855323

O autorech

Antonín Matějček

Antonín Matějček byl český historik umění, profesor Karlovy univerzity. Zabýval se hlavně českým uměním gotické doby a 19. století. Šlo o výraznou osobnost dějin výtvarného umění. Dějiny umění studoval ve Vídni u Maxe Dvořáka, od něhož převzal i jeho metodu, totiž chápat umění jako obraz duchovní atmosféry určité doby. Od roku 1917 přednášel dějiny umění na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, od roku 1920 na Akademii výtvarných umění a od roku 1930 byl profesorem Karlovy univerzity. V roce 1948 vstoupil do KSČ. Od roku 1949 byl také vysokým úředníkem ministerstva kultury. Mnoho jeho žáků dnes patří k proslulým a uznávaným osobnostem, které se velkou měrou zasloužily o zprostředkování kulturních hodnot veřejnosti. Příkladem je Jaroslav Pešina, František Dvořák, Jaromír Neumann, Pavel Preiss a mnoho jiných. Od roku 1922 vydával šestisvazkový „Dějepis umění“, knihy o středověkých rukopisech, roku 1931 knihu „Ilustrace“ a roku 1938 vydal dílo „Česká malba gotická“. Napsal také řadu studií a monografií o Josefu Mánesovi, Antonínu Slavíčkovi, Janu Kotěrovi, Janu Štursovi a dalších. Společně se Zdeňkem Wirthem redigoval časopis „Památky archeologické“, „Ottův slovník naučný nové doby“ a řadu dalších souborných publikací. Po mnoho let bydlel v Praze na Senovážném náměstí na Novém Městě v č.p. 1986, kde se dnes také nachází jeho pamětní deska s bustou na konzole, jejímž autorem je sochař Josef Klimeš.

Více od autora

Josef Šusta

Josef Šusta byl český historik, spisovatel a politik, syn správce třeboňského panství Josefa Šusty . Patřil vedle historika Josefa Pekaře k předním žákům tzv. Gollovy školy. Vynikal znalostmi v oblasti světových a hospodářských dějin i dějin umění, k oblastem zájmu patřil český vrcholný středověk, reformace nebo moderní evropské politické dějiny. Za druhé světové války byl prezidentem České akademie věd a umění, pro přijetí této složité úlohy byl po válce obviněn z kolaborace a svůj život proto ukončil sebevraždou. Po studiích v Českých Budějovicích , Praze a Vídni pokračoval studijním pobytem v Itálii . Byl generačním druhem Josefa Pekaře, profesorem všeobecných dějin Univerzity Karlovy , děkanem filozofické fakulty , prezidentem České akademie věd a umění , habilitoval se prací Pius IV. Před pontifikátem a na začátku pontifikátu. Jeho činnost měla klíčový význam v zařazení československé historie do kontextu světového vývoje a v oboru hospodářských a sociálních dějin. Kritizoval Františka Palackého za filozoficko-historickou koncepci českých dějin . Byl nositelem francouzského řádu Komtura Čestné legie . Přispíval mj. do Lumíra, Lidových novin, Venkova aj. Měl kritický vztah k římskokatolické církvi – vystoupil z ní po návratu ze studijního pobytu v Itálii a Vatikánu. V letech 1920–1921 působil v úřednické vládě Jana Černého jako ministr školství . Byl členem pátečníků, jednalo se o přítele T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, Karla Čapka a blízkého přítele Maxe Dvořáka. Po skončení druhé ...

Více od autora