Josef Cibulka byl český historik umění a archeolog zaměřený na dějiny církevního umění a středověkou archeologii, vysokoškolský pedagog a římskokatolický kněz. Studoval nejprve na gymnáziu v Lanškrouně a studium ukončil v roce 1905 maturitní zkouškou v Litomyšli. Po maturitě vystudoval v letech 1905–1910 filosofii a teologii na České koleji v Římě a 1909 tam přijal kněžské svěcení. Po návratu do Čech přednášel dějiny církevního zpěvu na Bohoslovecké fakultě v Olomouci, kde obhájil rigorózní práci: O vývoji liturgického zpěvu a jeho forem. V letech 1910–1913 působil jako docent církevního zpěvu v chlapeckém semináři a na dívčím lyceu V letech 1913–1918 byl biskupským ceremoniářem a sekretářem, 1917–1919 docentem církevního výtvarného umění a liturgického zpěvu, 1919 spirituálem v biskupském semináři v Hradci Králové. Jeho habilitační práce měla titul: Dějiny církevního zlatnictví. Svůj doktorát si Cibulka nostrifikoval na universitě ve Vídni, kde pobýval za 1. světové války . Během pobytu ve Vídni sloužil dokonce rekviem u dvora za zemřelého císaře Františka Josefa I., ale především pilně navštěvoval seminární cvičení Josefa Strzygowského a přednášky Maxe Dvořáka. Zrod samostatného československého státu znamenal pro tehdy již uznávaného pedagoga i vědce povolání k novým úkolům. V roce 1919 byl jmenován mimořádným profesorem dějin církevního umění a křesťanské archeologie na právě zřízené bohoslovecké fakultě v Bratislavě. Od roku 1922 byl nejprve mimořádným a od roku 1926 řádným profesorem na Katolické teologické fakultě Karlovy university v Praze. V letech 1923 – 1925 přednášel také dějiny umění na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze a v období 1927 – 1950 i na Filosofické fakultě Karlovy university, kde se v roce 1927 habilitoval. Roku 1934 vyšlo Cibulkovo monumentální dílo Václavova rotunda svatého Víta. Na přelomu složitých let 1938 – 1939 byl Cibulka pověř... Zdroj: wikipedia.org