Fráňa Šrámek, Josef Ladislav Turnovský, Václav Špála, František Věnceslav Jeřábek, Jan Václav Šolc
Čtyři ze Sobotky : Jeřábek - Turnovský - Šolc - Šrámek

1937 | Nakladatelství František Borový

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

označení na předsádce

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý PODPIS	Skladem pro e-shop	~~499 Kč~~ 399 Kč
Stav Dobrý označení na předsádce	Skladem pro e-shop	79 Kč
Stav Dobrý vazba se začíná rozlepovat	Skladem pro e-shop	~~259 Kč~~ 69 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, označení na předsádce
Vazba:	volná brož
Počet stran:	116
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 12. 2025 14:43
Číslo položky:	1481573

O autorech

Fráňa Šrámek

Fráňa Šrámek byl český básník, prozaik, dramatik a buřič. Narodil se v Sobotce, roku 1885 se s rodiči přestěhoval do Písku, toto město si velmi oblíbil, odehrává se v něm velká část jeho divadelních her a románů. Za svých studentských let bydlel v domě U Koulí č. 131 nedaleko Putimské brány. V roce 1894 se odstěhoval do Roudnice nad Labem, kde dosáhl maturity. V roce 1903 nastoupil na jednoroční vojenskou službu, která mu byla za trest o rok prodloužena. Zde se již projevily jeho antimilitaristické postoje. V září 1904 vážně onemocněl. Po skončení vojenské služby začal studovat práva. Studia ukončil v roce 1905 a začal se věnovat literatuře. Dostal se do Prahy, kde se připojil k časopisu Nový kult, jehož vůdčí osobností byl S. K. Neumann. Redigoval časopis Práce. V roce 1905 byl dvakrát vězněn, za účast na demonstracích a pro antimilitaristickou báseň Píšou mi psaní. Za první světové války narukoval hned v srpnu 1914 na haličskou frontu. Střet s válečnou realitou byl velmi drsný. Šrámkovy bezprostřední dojmy odráží nejen báseň s lakonickým titulem 30. září 1914, ale třeba také povídka První akt. Už v září 1914 se mu ale podařilo válečné vřavě uniknout, když byl kvůli revmatismu hospitalizován v brněnské nemocnici. V červnu 1915 ale znova narukoval, tentokrát na frontu do Itálie a Rumunska. Onemocněl španělskou chřipkou, nemoc ovšem překonal. Za druhé světové války na protest proti fašismu nevycházel z domu, o jeho protestu však vědělo málo lidí. Roku 1946 byl jmenován národním umělcem. Pohřben je ve svém rodném městě Sobotce na soboteckém hřbitově, o kterém napsal jednu ze svých nejznámějších básní Sobotecký hřbitov. Jeho tvorba byla ovlivněna impresionismem, antimilitaristickými až pacifistickými postoji. F. Šrámek se angažoval v anarchistickém hnutí a stal se významným představitelem tzv. generace anarchistických buřičů. Všechna jeho díla jsou silně levicová, ovlivněná anarchismem. Jeho díla měla z...

Více od autora

Václav Špála

Václav Špála byl český akademický malíř, grafik a ilustrátor. Mezi sběrateli je jedním z nejvyhledávanějších českých umělců moderního umění. Václav Špála se narodil ve Žlunicích u Nového Bydžova jako jedno z devíti dětí cihlářského mistra Jana Špály a matky Barbory, rozené Jandové. Studoval školu uměleckého zámečnictví v Hradci Králové, v soukromé škole Ferdinanda Engelmüllera , kurs ornamentální kresby na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1903–1909 Akademii výtvarných umění . Dostal pokyn odejít, neboť „pracoval po celý rok mimo školu a směřoval k odchylným, v rámci školy neležícím uměleckým cílům“. V letech 1909-1911 byl členem SVU Mánes. Roku 1911 vystoupil a byl spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců. Byl vojákem v první světové válce v letech 1915-1916. Od roku 1918 byl členem skupiny Tvrdošíjní, od roku 1925 byl dopisujícím členem vídeňského Hagenbundu. V letech 1921-1946 byl znovu členem SVU Mánes, v letech 1938-1939 byl předsedou. Jako teoretik a publicista přispíval články do časopisů a novin . V roce 1945 byl jmenován Národním umělcem. Dne 19. listopadu 1918 se v Praze oženil s Johannou Rychlíkovou . Jejich syn Jan Špála byl též malířem. Malířství se věnovala i Špálova švagrová Milada Špálová. V počátcích své tvorby se nechal ovlivňovat především zahraničními umělci. Pod dojmem Munchovy výstavy v roce 1905 vznikla Skica venkovského děvčete , obraz Baruše je inspirován Cézannem, Kvetoucí jabloň pak van Goghem. Následující léta bychom mohli označit za hledání osobitého stylu tvorby, v kresbách tuší si osvojoval umění fauvismu. V roce 1911 v obraze Idyla poprvé použil typickou kombinaci dvou barev: navzájem se vyvažující teplé červené a studené modré, která se v jeho tvorbě objevuje a...

Více od autora