Milota Zdirad Polák, Josef Bradáč
Cesta do Italie : (od roku 1815 až do léta 1818) - Díl 2

1907 | Nakladatelství J. Otto

Od roku 1815 až do léta 1818

Cestopis rakouského důstojníka a pozdějšího profesora na vojenské akademii ve vídeňském Novém Městě je dílem vzdělaného osvícence a josefinisty. Vedle uměleckého líčení krajiny se v něm setkáváme se zajímavými postřehy o italském řemesle, obchodu, zemědělství a způsobu života vůbec i… s cennými kulturně historickými pasážemi. Od roku 1815 až do léta 1818

Cestopis rakouského důstojníka a pozdějšího profesora na vojenské akademii ve vídeňském Novém Městě je dílem vzdělaného osvícence a josefinisty. Vedle uměleckého lí…čení krajiny se v něm setkáváme se zajímavými postřehy o italském řemesle, obchodu, zemědělství a způsobu života vůbec i s cennými kulturně historickými pasážemi.

Součástí souboru:

Miloty Zdirada Poláka Cesta do Italie 1907 (4 sv)

Vytvořit poptávku

O knize

Počet stran:	165
Jazyk:	česky
Edice:	630. svazek ed. Světová knihovna
Vydáno v:	Praha

O autorech

Milota Zdirad Polák

Matěj Milota Zdirad Polák byl český básník, učitel a důstojník. Milota Zdirad Polák se narodil v Zásmukách v rodině ševce, později obchodníka s ovocem, Jakuba Poláka. Na doporučení zásmuckého učitele Josefa Celera přešel v roce 1798 do tzv. normální školy v Praze a v roce 1807 se stal výpomocným učitelem v pražském sirotčinci v Bredovské ulici . V roce 1808 vstoupil jako dobrovolník do rakouské armády shromažďované proti Napoleonovi. Byl zařazen jako kadet k c. k. 21. pěšímu pluku, jehož „inhaberem“ byl podmaršálek princ Viktor Rohan, později hrabě Albert Gyulai z Maroš-Nemethu a Nadasky. Bojoval u Aspern-Esslingu a Wagramu . Po necelém roce své vojenské kariéry, dosáhl důstojnické hodnosti korouhevníka. Do počátku roku 1813 byl se svým plukem ve východních Čechách. Po povýšení na poručíka a přeložení k 15. pluku bojoval v roce 1813 u Drážďan a u Lipska . V roce 1814 se zúčastnil slavného vjezdu protinapoleonské koalice do Paříže. Po krátkém pobytu v Haliči a v Uhrách se stal jako nadporučík pobočníkem podmaršálka barona Františka Arnošta, svobodného pána Kollera. S ním se dostal v době tzv. vídeňského kongresu do hlavního města monarchie a poté do Itálie, kde byl podmaršálek Koller jmenován intendantem rakouské armády. V letech 1818–1820 pobýval jako vychovatel Kollerových synů Augusta a Alexandra střídavě v Praze a na Kollerově panství na zámku Obříství u Mělníka. Po vypuknutí revoluce v Neapoli odjel znovu s Kollerem do Itálie. Po Kollerově smrti přišel Polák v roce 1827 na Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě, kde v...

Více od autora