Knihy
Beletrie
Česká literatura
Karel Mašek
Břehy věčného jara

Karel Mašek
KOMPLET Beletrie 2X : Zatoulané štěstí + Břehy věčného jara

1917 | Nakladatelství F. Šimáček

Obsažené svazky:

Břehy věčného jara 1917 (158 s.)
Zatoulané štěstí, jihočeský obrázek 1914 (220 s.)

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

vazba povolená, knižní blok drží

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý ohnuté desky	Skladem pro e-shop	~~99 Kč~~ 89 Kč
	Stav Dobrý vazba povolená, knižní blok drží	KOMPLET Skladem pro e-shop	149 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, vazba povolená, knižní blok drží
Poznámka:	2 díla v jednom svazku
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	158 + 220
Jazyk:	česky
Edice:	44, 65. svazek ed. 44, 65. svazek ed. Libuše, matice zábavy a vědění, Dědictví, Na tichém venkově
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 12. 2025 15:16
Číslo položky:	1500663

O autorech

Karel Mašek

Karel Mašek byl český básník, spisovatel, dramatik, novinář a překladatel. Psal fejetony do Národních listů, publikoval satirické básně a romány, tvořil a překládal divadelní hry, zejména pro děti. Byl známý jako jemný lyrik s humorem a vtipem, jeho dílo prostupuje melancholie. Používal i pseudonym Fa Presto. Pracoval jako magistrátní rada pražského prezidia. Podílel se na sokolském životě — přispíval do spolkového zpravodaje, účastnil se tradičních šibřinek. Kvůli chronické nemoci odjel na jaře 1922 na ozdravný pobyt do letoviska Lido u Benátek. Jeho stav se ale po návratu dále zhoršoval. Zemřel ve svém hradčanském bytě v noci na 13. září 1922, na vrcholu tvůrčích sil. Pohřben byl ve Vlastibořicích u svých rodičů. Mašek byl obratný stylista a jemný lyrik se smyslem pro humor. Měl sklon k báchorkovitosti. Celým jeho dílem prostupuje pocit melancholie. Dlouhodobě spolupracoval s deníkem Národní listy jako fejetonista, za války i jako divadelní referent. Známý byl jeho cyklus fejetonů Tak pravil poustevník . Na přelomu století působil jako redaktor Volných směrů, spoluzakládal satirický časopis Petrklíče a přispíval do reformních tiskovin . K jeho dílům patří: Poezie: Próza: Divadelní hry: Překlady:

Více od autora

Amalie Kožmínová

Amalie Kožmínová-Cimrhanzlová, pseudonymem Jiří V. Prokop byla česká etnografka a spisovatelka. Narodila se 11. července 1876 v Plzni v rodině Tomáše Cimrhanzla, profesora na tamějším gymnáziu a Polky Amalie Madle. Absolvovala měšťanskou a poté vyšší dívčí školu a po ní soukromé studium na učitelském ústavu. Po vykonání zkoušky na učitelském ústavu v Příbrami v roce 1911 se stala učitelkou ručních prací na měšťanských školách. Získala vlastní koncesi jako odborná učitelka šití šatů a kreslení střihů a zároveň i tovaryšský výuční list opravňující vyučovat na živnostenských školách. Našla si místo na pokračovací škole v Plzni, kde se svými svěřenkyněmi šila šaty až do roku 1918. Z tohoto skromného základu pak vzešlo její pozdější etnografické dílo. Provdala se za poštovního úředníka Františka Kožmína a měli spolu syny Jiřího , Václava a Prokopa . Tím se objasňuje pseudonym Jiří V. Prokop, pod kterým později vydala své beletristické spisy. Roku 1911 se s manželem rozvedli. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 byla ministerstvem školství a národní osvěty vyslána na Slovensko, aby tam vedla kurs pro výcvik učitelek ručních prací. V této činnosti byla velmi úspěšná a díky tomu byla ustanovena inspektorkou ručních prací na Podkarpatské Rusi přivtělené k Československu a zároveň byla pověřena průzkumem národopisně zachovalých tamních míst. Posléze byla vyzvána k organizaci a vedení státních kurzů lidové výšivky v oblasti Verchoviny. Její působení zde se opět setkalo s úspěchem. Výšivky vzniklé pod jejím vedením se staly základem I. národopisné výstavky na Podkarpatské Rusi a po přenesení do Prahy byly vystaveny v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Tam také poprvé přednášela o Podkarpatské Rusi. Během svého pobytu na Podkarpatské Rusi se zajímala nejen o folklor jejích obyvatel, ale i o kulturní ...

Více od autora