Marie Valtrová roz. Borešová , je česká divadelní historička a publicistka, autorka knih hereckých portrétů. Jako dítě hrála divadlo v táborském divadle. V roce 1967 absolvovala Střední všeobecně vzdělávací školu v Soběslavi a dále Střední knihovnickou školu v Praze, kterou ukončila v roce 1972. Z Prahy se odstěhovala do Pardubic a začala studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor divadelní a filmová věda. Poté pracovala v letech 1967–1969 jako náborářka abonmá v Divadla Ivana Olbrachta v Táboře, v letech 1969–1972 pak v pracovala v Okresní knihovně v Táboře. Poté se přestěhovala do Prahy. Od roku 1972 začala pracovat v pražské Městské knihovně v hudebním oddělení. Přestávku ve své práci v pražské knihovně měla v letech 1976–1983. Když byla knihovna zrekonstruována převzala místo vedoucí divadelního oddělení. Podílela se na pořádání čtenářských besed a připravila scénáře výstav k divadelním, literárním a dalším výročím. Dlouhodobě se věnuje publikační činnosti, která se týká českého divadla a filmu. Nejprve publikovala v časopise Divoké víno v roce 1971, později vydala sborníky divadelních Monologů 20. století. Následně napsala a vydala řadu divadelních monografií: Poezie: Rozhlasové pořady

Nava Shan - Herrmann Vlasta Schönová se narodila jako třetí ze čtyř dcer v rodině Solomona Schöna 1. září 1919. Že bude herečkou věděla snad odjakživa. Na prknech, která znamenají svět, stanula opravdu velmi brzy, hrála dětské role v Divadle Na Vinohradech. Maminka Magdaléna Schönová snahu dcery podporovala, sama totiž byla před první světovou válkou členkou herecké skupiny, kterou vedl Hugo Hilar. Poté co se provdala, se své herecké kariéry vzdala, o to víc však dbala na uměleckou výchovu všech čtyř dcer. Vlasta, které se nikdy neřeklo jinak než Váva, se do pražských uměleckých kruhů dostala těsně před druhou světovou válkou. Než bylo Židům znemožněna jakákoli umělecká činnost, stačila ještě spolu s Pavlem Tigridem a Gustavem Schorschem založit divadélko poezie D 99 u Topičů. Vlastně jen díky nacistické politice vůči Židům se Váva začala zajímat o svůj židovský původ a sionismus obecně. Do té doby pro ni byla tato otázka nezajímavá. Její otec Solomon Schön byl vyznavačem myšlenky úplné asimilace Židů. Sám byl např. před válkou předsedou branického Sokola a židovská otázka pro něj a jeho rodinu neexistovala. Když jednoho dne zjistil, že jeho dcera Váva chodí do sionistického kroužku, a dokonce se učí hebrejsky, vlepil dceři první a poslední facku jejího života a tuto činnost jí kategoricky zakázal. V červenci 1942 byla rodina Solomona Schöna zařazena do transportu do Terezína, kam odjeli všichni kromě nejstarší dcery Žofie, ta byla provdaná za Čecha a s rodinou už dávno nežila. Solomon Schön, jeho manželka a dcera Anča skončili v plynových komorách v Osvětimi. Nejmladší dceři Marii se v prosinci 1944 podařilo z Osvětimi utéct, ještě s několika ženami, když se vracely z práce do tábora. Vlasta prožila celou válku v Terezíně, kde se pilně podílela na divadelním životě. Kromě jiného byla autorkou a režisérkou dramatizace Karafiátových Broučků, jež patřila mezi významné počiny terezínské divadelní produkce. Po válce nastoupila do diva...