Hermína Franková
KOMPLET 32X EDICE TŘINÁCT Spor o poníka + Panoptikum starých kriminálních příběhů + Černá slonovina + Sestřička lachtanů + Lovci na Aligátoří řece + Ostrov pirátů + Kletba vikingova hrobu + Vlče + Dítě divočiny + Klukovská hra + Už zase skáču přes kaluže + Král Šumavy + Vesmír je báječné místo pro život + Žít v úsměvu + Eldorádo + Lidé ze souhvězdí Lva + Jenom zrnko písku + Tanec pro dva motýly

1969 | Nakladatelství Mladá fronta

V novém románu H. Frankové je ústředni postavou studentka Emílie, bytost osamocená, která si vytváří ideálni společníky Ferdinanda a Mariona, aby sama byla Emílií vysněného trojlístku. Skutečností se v subtilně řazených obrazech a představách stává vše, co je žitým obsahem hrdinčina vědomí. Kniha je tím určena náročném…u a citlivě vyspělému čtenáři. V novém románu H. Frankové je ústředni postavou studentka Emílie, bytost osamocená, která si vytváří ideálni společníky Ferdinanda a Mariona, aby sama byla Emílií vysněného trojlístku. Skutečností se …v subtilně řazených obrazech a představách stává vše, co je žitým obsahem hrdinčina vědomí. Kniha je tím určena náročnému a citlivě vyspělému čtenáři.

Obsažené svazky:

Zloději slonů 1971 (179 s., 1. vyd.)
V těchto prchavých okamžicích 1971 (235 s., 1. vyd.)
Kletba vikingova hrobu 1972 (185 s., 1. vyd.)
Stopy vedou prérií 1972 (226 s., 1. vyd.)
Panoptikum starých kriminálních příběhů 1968 (248, [2], 1. vyd.)
Země věnovaná Kainovi 1974 (285 s., 1. vyd.)
Maturanti 1967 (187 s., 2. vyd.)
Člověk obojživelník 1967 (182 s., 2. vyd.)
Lidé ze souhvězdí Lva, antologie nových českých vědeckofanta... 1983 (312 s., 1. vyd.)
Klukovská hra 1984 (150 s., 1. vyd.)
Jenom zrnko písku, případ se strojem času 1986 (172 s., 1. vyd.)
Absolventka nultého ročníku 1987 (158 s., 1. vyd.)
Žít v úsměvu 1988 (128 s., 1. vyd.)
Věno pro Yvettu Márovou 1989 (147 s., 1. vyd.)
Vesmír je báječné místo pro život, výběr ze sci-fi povídek světových aut... 1987 (232 s., 1. vyd.)
Eldorádo 1985 (171 s., 1. vyd.)
Sestřička lachtanů 1976 (256 s., 1. vyd.)
Lovci na Aligátoří řece 1969 (257 s., 1. vyd.)
Konec Modrého orla 1969 (306 s., 1. vyd.)
Tanec pro dva motýly 1968 (152 s., 1. vyd.)
Prázdniny s Milenou 1979 (176 s., [6] s. obr. příl, 1. vyd.)
Spor o poníka 1976 (190 s., 1. vyd.)
Vlče 1979 (200 , 8 nečíslovaných obrazových příloh, 1. vyd.)
Velká laguna 1979 (304 s., 1. vyd.)
Král Šumavy, podle literárního scénáře stejnojmenn... 1967 (197 s., [8] s. obr. příl, 7. vyd.)
Dítě divočiny 1967 (354 s., 2. vyd.)
Dámy a pánové, život začíná 1980 (200 s., 1. vyd.)
Blázni mají propustky, dívčí román 1969 (229 s., 1. vyd.)
Já jediná jsem přežila 1982 (151 s., 1. vyd.)
Ostrov pirátů 1972 (293, [2], 1. vyd.)
Už zase skáču přes kaluže 1972 (253 s., 3. vyd.)
Černá slonovina 1970 (221, [1], 2. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

lehké oděrky

Vytvořit poptávku

	Stav Dobrý opotřebená obálka	Skladem pro e-shop	59 Kč
	Stav Dobrý natrhnutá obálka	Skladem pro e-shop	49 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, lehké oděrky
Poznámka:	Člověk obojživelník + Blázni mají propustky + Dámy a pánové, život začíná + Já jediná jsem přežila + Zloději slonů + Konec Modrého orla + V těchto prchavých okamžicích + Země věnovaná Kainovi + Maturanti + Absolventka nultého ročníku + Věno pro Yvettu Márovou + Prázdniny s Milenou + Stopy vedou prérií + Velká laguna
Vazba:	Brožovaná
Počet stran:	179 + 235 + 185 + 226 + 248 + 285 + 187 + 182 + 312 + 150 + 172 + 158 + 128 + 147 + 232 + 171 + 256 + 257 + 306 + 152 + 176 + 190 + 200 + 304 + 197 + 354 + 200 + 229 + 151 + 293 + 253 + 221
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Adolf Born, Miroslav Barták, Zdeněk Mézl, Miroslav Hucek, Jaroslav Šerých, Ervín Urban, Zdenka Kabátová-Táborská, Zdeněk Majzner, Milan Kopřiva, Milan Hůrka, Pavel Brom, Jiří Jirka, Oldřich Jelínek, Pavel Sivko, Vladimír Suchánek, Jan Krejčí, Vladimír Suchánek, Karel Hruška, Lubomír Anlauf, Eva viz Natus-Šalamounová Šalamounová, Hana Štorchová, J Krejčí, Daniela Havlíčková
Překladatel:	Josefa Tamara Poláčková, J.T Poláčková, Jaroslav Schejbal, Zora Wolfová, Anna Valentová, Jaroslava Moserová, Jarmila Fastrová, Zdena Tichotová, Jarmila Svobodová, Josef Týč, Miroslav Jindra, Vladimír Pražák, Irena Dvořáková, Richard Žákovský, Terezie Silbernáglová, Olga Krijtová, Jitka Růžičková, Eva Bezděková
Edice:	23, 26, 73, 139, 171. svazek ed. 23, 26, 73, 139, 171. svazek ed. Třináct, 2, 4, 6, 7, 19, 23, 32, 43, 48, 50, 51, 58, 92, 100, 115, 117, 118, 126, 139, 176, 188. svazek ed. 2, 4, 6, 7, 19, 23, 32, 43, 48, 50, 51, 58, 92, 100, 115, 117, 118, 126, 139, 176, 188. svazek ed. Edice 13, Klub mladých, Klub mladých 13, 160, 175. svazek ed. 160, 175. svazek ed. Edice Třináct, 50. svazek ed. 50. svazek ed. Edice"13", 143. svazek ed. 143. svazek ed. Edice 13. Sci-fi povídky, 149, 164, 175. svazek ed. 149, 164, 175. svazek ed. Edice 13. Čtení a poučení, Hess, Michal
Vydání:	2. vyd., (v MF 2. vyd.)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 2. 2024 11:50
Číslo položky:	749145

O autorech

Marie Kubátová

Marie Kubátová, rozená Kutinová , byla česká spisovatelka, dramatička, farmaceutka a představitelka krkonošské regionální literatury. Vymyslela Krkonošské pohádky. Marie Kubátová vystudovala gymnázium v Londýnské ulici v Praze a později dívčí reálné gymnázium ve Vodičkově ulici taktéž v Praze. V roce 1941 úspěšně složila maturitní zkoušku. Podařilo se jí složit zkoušky na učitelský ústav, kam ale nenastoupila. Po skončení války vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Po promoci v roce 1946 pokračovala ve studiu přírodních věd dálkově. Studia dokončila v roce 1949. V roce 1977 získala titul RNDr. na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové. Marie Kubátová se jako Marie Kutinová narodila 8. srpna roku 1922 v Praze na Pankráci. Zde strávila své dětství a rané mládí. Prostředí pražského předměstí, kde se, mimo jiné, denně setkávala s trestanci z místní věznice, v ní probudilo hluboké sociální cítění. Její otec, Ing. Jan Kutina , v roce 1918 založil malé nakladatelství Besední pořady. Specializoval se na tituly, podporující potřeby venkovských tělovýchovných spolků a škol, a také na folklórní materiál. Nakladatelství se věnoval s vlasteneckým zápalem a obětoval mu i zdraví. Matkou Marie Kubátové byla spisovatelka a národopisná sběratelka PhMr. Amálie Kutinová , která také sepsala několik děl, z nichž nejznámější jsou autobiografické knihy o ní a její sestře v sérii knih o Gabře a Málince. Oba rodiče měli na Marii Kubátovou nebývalý vliv a byli pro ni vzorem. Pravdou ovšem je, že se rodina často potýkala s existenčními problémy, a to především v období protektorátu Čechy a Morava, kdy bylo jejich nakladatelství zavřeno. Rodina se během prvního roku 2. světové války přestěhovala do Křince u Nymburka. Tady si matka, vystudovaná magistra farmacie, otevřela lékárnu. Dospívající Marie sem nastoupila jako praktikantka. Malé polabské město s...

Více od autora

Jiří Marek

Jiří Marek, vlastním jménem Josef Jiří Puchwein, byl český spisovatel, pedagog, novinář a scenárista. Studoval češtinu a němčinu na Karlově univerzitě v Praze, po absolvování učil ve 40. letech 20. století na učitelském ústavu v Soběslavi, kde organizoval studentský divadelní soubor. Po 2. světové válce pracoval jako redaktor Lidových novin. V roce 1948 se stal redaktorem Rudého práva a později byl šéfredaktorem časopisu Svět sovětů. Byl členem KSČ, spolupracoval s režimem . V letech 1954-1959 byl ústředním ředitelem Československého státního filmu, pak působil jako vysokoškolský pedagog, později docent české literatury na Institutu osvěty a novinářství v Praze, v letech docentem Filosofické fakulty Karlovy univerzity. Jeho manželkou byla filmová a divadelní herečka Eva Kubešová . Byl všestranně literárně činný od roku 1944. Je autorem jak sociálně psychologických románů s náměty z druhé světové války, tak později budovatelské prózy i dobrodružných příběhů a pohádek pro děti. Popularitu získal zejména kriminálními povídkami i jako autor filmových a televizních scénářů i rozhlasových her. Psal povídky, knihy povídek i romány a řada z nich patří do žánru sci-fi literatury. Nejznámějším z jeho tvorby je antiutopistický román Blažený věk z roku 1968, jehož úryvky vyšly již v roce 1966 v časopisu Plamen. Jiří Marek začínal jako Josef Jiří Puchwein, které v roce 1946 úředně vyměnil za umělecký pseudonym. Původně byl profesorem s působištěm na školách v různých malých městech, po válce, když se přestěhoval do Prahy, pracoval v různých redakcích. Výhodou práce v novinách bylo, že se při psaní reportáží dostával do styku s nejrůznějšími lidmi z rozmanitých prostředí a rozmanitých povolání, takže dobře poznal to, o čem posléze psal své prózy. Vrcholem jeho povále...

Více od autora