Oldřich Jelínek je český malíř, grafik, ilustrátor a spolupracovník filmu. Je autorem několika filmových plakátů. Spolupracoval a také byl s Adolfem Bornem žákem prof. Antonína Pelce na AVU. Profesor Pelc ho označil za jednoho ze svých nejnadanějších studentů. Má podobný styl jako Born, se kterým tvořili společné ilustrace. Spolu ilustrovali například dílo Andreje Sergejeviče Někrasova Dobrodružství kapitána Žvanilkina. Na začátku kariéry přispívali s Bornem do řady časopisů – mj. ABC, Dikobraz, Pionýr atd., od konce 50. let 20. století i do Rudého práva. Dostal celou řadu cen z mezinárodních knižních festivalů. Jeho styl je precizní a zejména náměty žen, automobilů a letadel patří opravdu ke světové špičce. Počátkem 80. let emigroval do SRN , kde dodnes tvoří a žije. V Československu mu komunistický režim nebyl nakloněn, protože jeho karikatury a vtipy byly kritické ke komunismu. Režim se dokonce snažil ovlivnit vydavatele v SRN, aby Oldřichu Jelínkovi nedávali žádné zakázky – v případě opaku by zakázali všem svým autorům u nás spolupracovat s konkrétním vydavatelem, který by toto porušil. Proslavil se ilustracemi knih a karikaturami pro časopis Computer Woche. V roce 2017 se Oldřich Jelínek rozhodl věnovat většinu svých děl ze svého mnichovského atelieru Galerii výtvarného umění Havlíčkův Brod. Asi 110 obrazů věnoval podle svých slov proto, aby se na něj doma nezapomnělo. V posledních letech žije u své přítelkyně v Praze.

Pavel Hejcman byl český spisovatel a politik, autor dobrodružných, historických a kriminálních příběhů. Autor mnoha dobrodružných, historických a kriminálních příběhů. V minulosti tvrdě postihovaný a pronásledovaný za své demokratické postoje. Publikoval i pod řadou pseudonymů, aby unikl politické cenzuře. Pracoval jako novinář, spisovatel, psycholog a 20 let jako nádeník. Jeho otec byl technickým poradcem a syn směřoval obdobnou cestou. Jak uvádí ve své autobiografické koláži Stébla ve vichřici byl roku 1942 vyloučen z gymnázia kvůli „nepřizpůsobivosti v jazyce německém“. Pracoval potom v ČKD. Roku 1945 se vyučil strojním zámečníkem. V letech 1946–1950 studoval Vysokou školu politickou a sociální a pak se odstěhoval do Bystřice pod Hostýnem a stal se vedoucím osobního oddělení v TONu, nábytkářském podniku. Od roku 1955 tam byl vedoucím investorem a roku 1960 založil podnikový časopis Naše práce, který deset roků redigoval, přičemž vydal řadu politicky angažovaných i špionážních detektivek. V letech 1970–72 zkusil žít jako spisovatel z povolání a od roku 1972 pracoval jako frézař. Roku 1990 zastával po dvě volební období funkci starosty města Bystřice pod Hostýnem. Psal vedle detektivek i dobrodružné historické romány pro mládež odehrávající se hlavně na Moravě. Dále vytvořil nejméně čtrnáct rozhlasových her a filmových scénářů. Odborná zasvěcenost a realismus, jazyková kultura a vypravěčský styl jeho prací z nejrůznějších částí světa činí jeho romány, u nichž si čtenář nemůže být jist, co je fikce a co skutečnost, stále živé a strhující. Zemřel 17. července 2020. Některé romány překládány do ruštiny, němčiny a japonštiny.