Rozená Ledvinková, do 1951 užívala jména Kapounová podle svého manžela básníka Karla Kapouna. Její rodiče byli učitelé. Otec se aktivně zasazoval o menšinové školství v poněmčelé severní Moravě a překládal. Lukášová vystudovala učitelský ústav v Olomouci a pak do 1939 působila na obecných a měšťanských školách na Uherskohradišťsku, Hodonínsku a Břeclavsku: Mařatice, Derfle-Sady, Staré Město , Lužice, Hodonín, Moravská Nová Ves. Od 1945 žila v Brně a byla zaměstnána jako referentka v sekci estetické výchovy Výzkumného ústavu pedagogického J. A. Komenského . Zároveň studovala PF MU v Brně . 1948–49 členka dramaturgické rady loutkového divadla Radost. 1955–61 vedla kabinet českého jazyka a dějepisu v Krajském ústavu pro další vzdělávání učitelů v Brně. Poté se věnovala literatuře. Fejetony, prózy a recenze publikovala od 1933 v Národním osvobození, Lidových novinách, Časopisu čs. knihovníků, po 1945 v Rovnosti, Bloku, Listu Sdružení moravských spisovatelů, Novém životě, Za vlast, Besedě venkovské rodiny, Mladé vesnici, Vlastě, Květech, Kultuře, Hostu do domu, Plameni, Literárních novinách, Rudém právu, Práci, Svobodném slově, Zemědělských novinách, Lidové demokracii aj. Odbornými články přispívala do časopisů Komenský, Štěpnice, Pedagogika, Předškolní výchova, Rodina a škola, Věstník Výzkumného ústavu pedagogického J. A. Komenského, Zlatý máj. Je autorkou rozhlasových her Amundsenova tragédie , Slepý mistr , Hošík u Ježíškova stromečku , Dívčí osada , Osvětlená okna , doprovodného textu k diafilmu O Zlatohlávkovi a literárních pásem. V rámci svého působení v pedagogických institucích zpracovala, případně se podílela na zpracování řady pomocných materiálů pro...