F. X Šalda
Básně : souborné vydání

1997 | Nakladatelství Torst

Jako básníka můžeme tohoto autora zařadit k symbolistům, v jeho verších se pak zřetelně odrážely události z vlastního života. Kniha je rozdělena do několika oddílů: přináší verše publikované v časopisech, autorovu jedinou sbírku Strom bolesti, napsanou ihned po smrti Růženy Svobodové, básně z rukopisů i překlady. Šalda… byl ovšem především velkým kritikem než básníkem, takže toto vydání bude patrně vhodné spíš pro literární odborníky. Jako básníka můžeme tohoto autora zařadit k symbolistům, v jeho verších se pak zřetelně odrážely události z vlastního života. Kniha je rozdělena do několika oddílů: přináší verše publikované v časopis…ech, autorovu jedinou sbírku Strom bolesti, napsanou ihned po smrti Růženy Svobodové, básně z rukopisů i překlady. Šalda byl ovšem především velkým kritikem než básníkem, takže toto vydání bude patrně vhodné spíš pro literární odborníky.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	489
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072150081
ISBN:	9788072150083
Editor:	Mojmír Otruba, Zina Trochová
Edice:	7. svazek ed. 7. svazek ed. Soubor díla F.X. Šaldy
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	15. 8. 2023 9:24
Číslo položky:	613134

O autorovi

F. X Šalda

Pokřtěný Franciscus Aloiysius Šalda se narodil v rodině poštovního oficiála Františka Šaldy a Marie rozené Kleinerové v Liberci. Rodina se s otcovou službou brzy přestěhovala do Čáslavi, kde František absolvoval obecnou školu a roku 1878 odjel do Prahy studovat Akademické gymnázium, bydlel tehdy u svého staršího bratra ve Vlašské ulici na Malé Straně. Po třech letech přestoupil na reálné gymnazium v Žitné ulici v Praze II. Dále studoval práva, ale studium nedokončil. V roce 1906 však obhájil na filosofické fakultě doktorát z umělecko-historické problematiky . Habilitoval se a od roku 1919 působil jako profesor románských literatur na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Vážné nervové onemocnění jej trápilo od 80. let 19. století; stálé bolesti ovlivnily také jeho kritický vztah k lidem a ke skutečnosti. Od roku 1899 mu částečné ochrnutí těla také omezovalo pohyb. Proto žil sám, kromě milostného vztahu k Růženě Svobodové bližší vztahy nenavazoval, zemřel svobodný a bezdětný. Ve své závěti učinil generálním dědicem Jedličkův ústav pro zmrzačené děti. Přál si, aby se jeho vila rozezvučela smíchem a zpěvem drobných obyvatelů.

Více od autora