Knihy
Umění a architektura
Výtvarné umění
Jaromír Neumann
23X UMĚLECKÉ MONOGRAFIE - Auguste Renoir + Anto...

Jaromír Neumann: 23X UMĚLECKÉ MONOGRAFIE - Auguste Renoir + Antonín Chittussi + Mikoláš Aleš + Pieter Bruegel + Oldřich Blažíček + Luděk Marold + Vincent van Gogh + Thomas Gainsborough + Honoré Daumier + Josef Lada + Camille Corot + Michelangelo + Henri Matisse + Henri de Toulouse-Lautrec + Rudolf Kremlička + Claude Monet + Vojtěch Hynais + Karel Purkyně + Raffael + Nicolas Poussin + Petrus Paulus Rubens + Tizian + Paul Gauguin

Jaromír Neumann, Miroslav Lamač, Vojtěch Volavka, Eva Petrová, Hana Volavková, Ivo Krsek, Jan Sedlák, Jan Marius Tomeš, Oldřich J Blažíček, Vlastimil Fiala, Olga Macková, Marie Mžyková, Tomáš Vlček, Václav Formánek, Luděk Novák, Jana A Brabcová, Markéta Theinhardt, Dagmar Bílková, Jan Tomeš
23X UMĚLECKÉ MONOGRAFIE - Auguste Renoir + Antonín Chittussi + Mikoláš Aleš + Pieter Bruegel + Oldřich Blažíček + Luděk Marold + Vincent van Gogh + Thomas Gainsborough + Honoré Daumier + Josef Lada + Camille Corot + Michelangelo + Henri Matisse + Henri de Toulouse-Lautrec + Rudolf Kremlička + Claude Monet + Vojtěch Hynais + Karel Purkyně + Raffael + Nicolas Poussin + Petrus Paulus Rubens + Tizian + Paul Gauguin

1962 | Nakladatelství Odeon

Obsažené svazky:

Henri Matisse 1967 (80 s., 1. vyd.)
Oldřich Blažíček 1990 (93 s., 48, xvi obr. příl, 1. vyd.)
Petrus Paulus Rubens 1990 (109 s., 1. vyd.)
Vojtěch Hynais 1990 (108 s., 1. vyd.)
Thomas Gainsborough, Monografie 1989 (82 s., 1. vyd.)
Luděk Marold, [Monografie s ukázkami z malířského d... 1988 (80 s., 1. vyd.)
Nicolas Poussin, Monografie 1987 (86 s. : il, 1. vyd.)
Henri de Toulouse-Lautrec, Monografie s ukázkami z malířského dí... 1985 (83 s., 1. vyd.)
Camille Corot 1983 (81 s., 1. vyd.)
Claude Monet 1982 (79 s., 1. vyd.)
Karel Purkyně 1962 (83 s., 1. vyd.)
Michelangelo, Obrázková monografia 1975 (78 s., 1. vyd.)
Vincent van Gogh 1966 (80 s., 1. vyd.)
Pieter Bruegel 1965 (84 s., 1. vyd.)
Auguste Renoir 1963 (85 s., 1. vyd.)
Tizian 1976 (79 s., 1. vyd.)
Raffael 1982 (80 s., 1. vyd.)
Rudolf Kremlička 1964 (79 s., 1. vyd.)
Honoré Daumier 1981 (80 s., 1. vyd.)
Paul Gauguin 1977 (83 s., 1. vyd.)
Antonín Chittussi 1980 (76 s., 1. vyd.)
Mikoláš Aleš 1982 (76 s., 1. vyd.)
Josef Lada 1981 (65 , 15 nečíslovaných, 1. vyd.)

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	80 + 141 + 109 + 108 + 82 + 80 + 86 + 83 + 81 + 79 + 83 + 78 + 80 + 84 + 85 + 79 + 80 + 79 + 80 + 83 + 76 + 76 + 65
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Josef Lada, Michelangelo Buonarroti, Vladimír Fyman, Paul Gauguin, Henri Matisse, Karel Purkyně, Milan Posselt, Vojtěch Hynais, Auguste Renoir, Luděk Marold, Thomas Gainsborough, Antonín Chittussi, Vladimír Jan Hnízdo, Raffael Santi
Edice:	2, 3, 4, 5, 6, 14, 17, 19, 20, 22, 22, 25, 26, 27, 31, 36, 38, 39, 42, 43, 44, 46. svazek ed. 2, 3, 4, 5, 6, 14, 17, 19, 20, 22, 22, 25, 26, 27, 31, 36, 38, 39, 42, 43, 44, 46. svazek ed. Malá galerie, Malá galéria, V Redakci výtvarného umění, Klub čtenářů, Bibliogr
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 11. 2023 9:16
Číslo položky:	699137

O autorech

Miroslav Lamač

Miroslav Lamač byl český výtvarný kritik a kunsthistorik zaměřující se na moderní umění. Roku 1944 maturoval na gymnasiu v Křemencově ulici v Praze. V letech 1947-1949 studoval malbu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u prof. Jana Baucha a zároveň dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Absolvoval roku 1953. Mezi lety 1953 a 1964 byl vedoucím redaktorem časopisu Výtvarná práce, mezi lety 1965 a 1970 šéfredaktorem časopisu Výtvarné umění. Byl členem AICA a čestným předsedou teoretické sekce Unie výtvarných umělců. Od roku 1966 na něj Státní bezpečnost vedla signální svazek a sledovala ho jako nepřátelskou osobu prostřednictvím svých agentů, např. Josefa Jelena. Roku 1981 však StB Lamače získala jako tajného spolupracovníka a využívala ho proti významným zakázaným výtvarníkům. Lamač podával zprávy o Čestmíru Kafkovi, Vladimíru Janouškovi, Jiřímu Kolářovi a Josefu Jírovi, nebo o teoretikovi Františku Šmejkalovi. Po Paterově zprávě o výstavě v Ústavu makromolekulární chemie na Petřinách, na které se sešla řada umělců a teoretiků, kteří byli považováni za odpůrce režimu, přijala StB opatření k zamezení výstav. Lamačova spolupráce trvala do roku 1989, kdy byl jeho svazek skartován. Roku 1957, v kulturní pustině tzv. socialistického realismu 50. let, připravil spolu s Jiřím Padrtou a J. M. Tomešem významnou výstavu české předválečné avantgardy v Domě umění města Brna, která pak měla reprízu v Jízdárně Pražského hradu . Roku 1959 následoval druhý díl - Moderní české malířství II , Dům umění města Brna. Roku 1966 připravil spolu s A. Hoffmeisterem a J. Zeminou výstavu českého moderního umění a francouzského umění ze sbírky Národní galerie v Praze v pařížském Musée national d'art moderne. Roku 1968 byl kurátorem výstavy Nová citlivost. Křižovatka a hosté, Dům umění města Brna, Galerie umění Karlovy Va...

Více od autora

Jaromír Neumann

Jaromír Neumann byl český historik umění a pedagog, specializující se převážně na barokní umění, člen korespondent ČSAV. Po maturitě na reálném gymnáziu ve Vysokém Mýtě studoval od roku 1945 na FF UK v Praze dějiny umění u profesora Antonína Matějčka, docenta Jana Květa a estetiku u profesora Jana Mukařovského. Doktorát složil roku 1949 a roku 1951 se habilitoval. Do roku 1970 a externě také později přednášel na FF UK dějiny umění. Jeho manželka byla redaktorkou nakladatelství Odeon. V letech 1960-1970 byl též ředitelem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Po únoru 1948 se projevoval jako militantní marxista a zničil kariéru dvou prominentních historiků umění. Prof. Václav Mencl musel odejít z Prahy a ztratil na deset let možnost přednášet na Univerzitě, prof. Josefu Cibulkovi na údajný Neumannův podnět odebrali profesuru, musel odejít ze všech vědeckých a pedagogických funkcí a zprvu nedostal ani důchod. V padesátých letech Neumann zastával pozice velmi striktně marxisticky pojatých dějin umění. Později své marxistické postoje značně zmírnil. Velké uznání i mezinárodní ohlas získal svými objevy zapomenutých děl velikánů evropské malby v obrazárně Pražského hradu v šedesátých letech. Práce o těchto objevech publikoval i v zahraničí. V období tzv. pražského jara zastával reformní kurs a začal pohlížet na své minulé postoje kriticky, za což byl v průběhu normalizace postižen. S výjimkou několika výstavních katalogů nemohl publikovat nové práce , ztratil možnost přednášet na univerzitě i pracovat v akademii věd. , Už připravená sazba knihy o M. L. Willmannovi a J. K. Liškovi byla roku 1971 rozmetána. Po vynuceném odchodu z univerzity i akademie věd pracoval jako odborný pracovník pražské Národní galerie. Pro zahraniční cesty podepsal pod nátlakem StB spolupráci pod reg. číslem 20795 a kr...

Více od autora