Voltaire
Romány a povídky

1960 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Z beletristického díla Voltairova, které formou pohádek, orientálních a dobrodružných příběhů kritizuje stav společnosti 18. století, jsou do svazku zařazeny tyto rozsáhlejší práce: Zadig, Candide, Prosťáček, Babylónská princezna, Mikromegas, Uši hraběte z Chesterfieldu a kaplan Goudman. Připojeno je 12 povídek.
…>Vybral a předmluvu i doslov napsal Josef Kopal. Z beletristického díla Voltairova, které formou pohádek, orientálních a dobrodružných příběhů kritizuje stav společnosti 18. století, jsou do svazku zařazeny tyto rozsáhlejší práce: Zadig, Candide, Pr…osťáček, Babylónská princezna, Mikromegas, Uši hraběte z Chesterfieldu a kaplan Goudman. Připojeno je 12 povídek.

Vybral a předmluvu i doslov napsal Josef Kopal.

Stav

Dobrý

natrhnutá obálka, neautorská dedikace

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, natrhnutá obálka, neautorská dedikace
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	546
Jazyk:	česky
Překladatel:	Rudolf Souček, Alena Wildová-Tosi, Otakar Novák
Edice:	Knihovna klasiků., 1. svazek ed. 1. svazek ed. Spisy Voltairovy
Vydání:	Vydání v SNKLHU první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	10. 4. 2026 9:44
Číslo položky:	1695074

O autorovi

Voltaire

Voltaire, vlastním jménem François Marie Arouet , byl osvícenský francouzský filozof, básník a spisovatel. Je po něm pojmenován kráter Voltaire na Deimu, měsíci planety Mars. Vyrostl v rodině notáře Françoise Aroueta, sám však tvrdil, že jeho skutečným otcem byl blíže neznámý důstojník jménem Rochebrune. Matku Marii Marguerite d'Aumart ztratil, když mu bylo sedm let. Jeho vztah k otci i bratru Armandovi, o kterém se toho jinak celkem nic neví, byl chladný a lhostejný. Skutečným vychovatelem se mu stal jeho kmotr, abbé de Châteauneuf, skeptik, požitkář a milovník života. Tento kněz jej také uvedl do vyšší společnosti, když jej seznámil s vlivnou kurtizánou Ninon de Lenclos, které tehdy bylo 84 let. Vystudoval s výborným prospěchem jezuitskou Kolej Ludvíka Velikého. Velký dojem na něj učinily poslední roky vlády Ludvíka XIV., zejména náboženské pronásledování. Poté, co dokončil studia, se stal tajemníkem francouzského velvyslanectví v Haagu. Zde však na něj padlo podezření z milostné pletky s velvyslancovou dcerou, a byl odeslán zpět do Paříže, kde se záhy stal známým autorem epigramů a posměšných pamfletů. Přestřelil ovšem sepsáním posměšku na účet vévody Filipa II. z Orleánsu, po jehož zásahu byl téměř na celý rok 1717 uvězněn v Bastile. Ve skutečnosti však došlo k omylu: vévoda se stal vděčným terčem satiry a Voltaire strávil 11 měsíců v žaláři za spisek z pera jiného, neodhaleného autora. Zde rovněž vymyslel své autorské jméno, údajně přesmyčkou písmen latinského zápisu jeho vlastního jména, Arovet L.I. . Už jeho první drama Oidipus se setkalo se značným ohlasem. Povzbuzen chválou, začal pracovat na poémě Henriada, která nicméně v jeho díle zůstala jako literární poklesek imitující styl antických poém. S tím, jak se v pařížských salónech tříbil jeho politický i náboženský světonázor, rostlo Voltairovo zaujetí svobodomyslnou cizinou, která nastavovala zrcadlo nespravedlným s...

Více od autora

Komentáře ke knize