Všichni Autoři a témata

Antonín Malach (3)

Narozen 10.11.1926 v Kuničkách. Doc.Ing.,CSc., specializace na ekonomii, management. Publikace na téma školských systémů.

Antonín Machát (2)

Narozen 3.11.1880 v Lomničce u Tišnova, zemřel 26.2.1967. Krajanský kulturní pracovník a ředitel České lidové tiskárny ve Vídni, novinář, fejetonista, editor českých publikací v Rakousku.

Antonín Lukáš (2)

Antonín Lukáš je bývalý český fotbalový obránce. Působil jako trenér u menších klubů z jižní Moravy. Mezi jeho oblíbené hráče patřil Giacinto Facchetti – člen slavné generace Interu Milán 60. let 20. století, ve fotbale přeje Zbrojovce Brno a Sigmě Olomouc. Rád si poslechne The Beatles či švédskou skupinu ABBA. Žije v Brně-Kohoutovicích, je ženatý a pracuje jako učitel. S fotbalem začínal ve Startu Brno, dále hrál za ZKL Brno, na vojně byl v Táboře. V nejvyšší soutěži zasáhl do dvou utkání sezony 1972/73 v dresu Zbrojovky Brno. V 80. a na začátku 90. let minulého století hrál v Bystrci, končil v Kupařovicích. Jeho první trenérskou štací byl v sezoně 1994/95 divizní nováček z Bystrce , dále trénoval v Mokré-Horákově, Vojkovicích, Rajhradě, Zbýšově, Rosicích, Líšni, Moutnicích a v roce 2012 v Zastávce.

Antonín Lokaj (1)

Narozen 21. 2. 1961 v Opavě. Vysokoškolský pedagog, zaměřuje se na problematiku spolehlivosti dřevěných konstrukcí. Publikuje v oboru.

Antonín Lanta (1)

Antonín Langweil (1)

Antonín Langweil byl český úředník, litograf a výtvarník. Od roku 1826 až do své smrti vytvářel papírový model Prahy, zachycující historické části hlavního města, včetně čtvrtí zničených asanací na přelomu 19. a 20. století. Model je znám jako Langweilův model Prahy. Langweilův otec Vít se narodil 6. června 1746 v Chýnově u Tábora jako čtvrtý syn mlynáře z Dolejšího mlýna, v matrice byl zapsán pod českým jménem jako Vít Dlouháchvíle. Ve dvaceti odjel na zkušenou do ciziny, ve 27 letech nastoupil do chýnovského schwarzenberského pivovaru jako mládek. V roce 1774 byl povýšen na stárka pivovaru v Prachaticích, od té doby užíval už jen německou verzi příjmení. V roce 1776 byl přeložen do Českého Krumlova, kde se 20. ledna 1780 oženil se čtyřiadvacetiletou Annou Marií Turkowitzerovou, dcerou zámožného měšťana. 14. října 1780 se jim narodilo první dítě, dcera Tereza. Následující rok se přestěhovali do severních Čech, kde Vít získal místo sládka pivovaru v Toužetíně. Každý rok do rodiny přibylo jedno dítě: Barbora , Anna , jedna dcera zemřela hned po porodu v roce 1785, Josef , František . V únoru 1788 se rodina přestěhovala do nedalekých Postoloprt. Tam se 26. dubna 1789 narodil syn Jan a 5. května 1790 dcera Marie, kteří však oba v srpnu 1790 zemřeli na psotník. V Postoloprtech se, jako deváté dítě, narodil 13. června 1791 Antonín. V říjnu téhož roku však na zápal plic zemřel otec Vít. Rodině po něm zůstalo dědictví 4330 zlatých zejména ve schwarzenberských obligacích , vdově pak byl přiznán roční vdovský důchod 60 zlatých v hotovosti a naturální podíly. Na jaře se rodina přestěhovala k příbuzným zpět do Českého Krumlova; tam v červnu zemřela nejstarší dcera Tereza na záškrt. V letech 1805–1807 studoval Antonín piaristické gymnázium v Českých Budějovicích, po druhém ročníku však ...

Antonín Langr (2)

Narozen 20.6.1922 v Novém Bydžově, zemřel 24.12.1974 v Praze. Dramatik, dramaturg, autor dramatizací, monografie a odborných statí o televizi.

Antonín Kyzlink (1)

Antonín Kybal (2)

Antonín Kybal byl český textilní výtvarník a pedagog, zakladatel české školy tapisérie. Svou kariéru začal studiem na Uměleckoprůmyslové škole v sochařském ateliéru prof. Josefa Mařatky. Absolvoval v roce 1925. Ve škole se seznámil se svou budoucí manželkou a nejbližší spolupracovnicí, Ludmilou Kybalovou. Po absolutoriu dva roky vyučoval na gymnáziích, v roce 1927 opustil školství a vydal se na dráhu výtvarníka. Od roku 1928 měl s manželkou Ludmilou vlastní výtvarný ateliér, ve kterém tvořili koberce, tapisérie, záclony, tištěné dezény a další návrhy a realizace. Roku 1939 byl pozván do Třebíče Bedřichem Vaníčkem a Viktorem Nikodémem, později si v blízkém Ptáčově postavil chatu, kterou pravidelně navštěvoval. Kybal se stal vůdčí osobností a průkopníkem českého moderního textilního umění. Po druhé světové válce založil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze „Kybalovu textilní školu“, jejíž činnost zaměřil na tapisérie a koberce, stal se akademickým profesorem a vyučil dvě generace textilních výtvarníků. Byl významným textilním výtvarníkem nejen po stránce výtvarné, ale i technické. Vycházel z rodinné tradice, jeho otec vlastnil textilní továrnu. Jeho práce zahrnuje i spolupráci s dalšími výtvarníky, především manželkou Ludmilou, ale i Sochorem. Kromě návrhů tapisérií, koberů a bytových textilií dělal návrhy látek pro historické filmy. Rád se vracel do rodného kraje, kde vytvořil mnoho kreseb a návrhů. Jeho synem je botanik a biochemik Jan Kybal a dcerou historička umění Ludmila Kybalová .

Antonín Kurial (3)

Narozen 22.9.1907 v Břeclavi, zemřel 5.2.1983 v Brně. Ing.arch., profesor architektury, práce z oboru.

Antonín Kozina (2)

Narozen 16. 9. 1900 v Břeclavi, zemřel 27. 11. 1970 v Ostravě. Profesor a děkan Vysoké školy báňské v Ostravě, působil také v koksárenských podnicích na Ostravsku. Publikoval z koksárenství, úpravy uhlí a teplárenství, také překládal z němčiny.

Antonín Koubek (3)

Antonín Koubek, autor prací z oboru strojírenství.

Antonín Koniáš (2)

Matěj Antonín Koniáš, známý jako „páter Koniáš“ , byl český kazatel, misionář, cenzor a náboženský spisovatel, člen jezuitského řádu, v některých starších dílech je česky označován jako Koňas či Koňas z Vydří. Známý je především zabavováním a pálením protestantských a jinak nekatolických „bludných“ knih a jejich nahrazování katolickými. Celý svůj život zasvětil protireformaci v českých zemích. Věnoval se jí jak v kázáních, tak i ve své literární činnosti. Jeho boj proti protestantské literatuře vedl k zabavení značného množství knih, z nichž byla většina spálena na veřejných hranicích. Koniáš byl vynikajícím kazatelem, což vydatně uplatnil při misiích v rámci rekatolizace. Narodil se v Praze Vojtěchu Jiřímu Koniášovi, knihtiskaři v jezuitském Klementinu, a jeho manželce Kateřině. Základní vzdělání získal při jezuitském kostele sv. Klementa, střední v koleji Klementina. Mezi roky 1705 a 1708 byl posluchačem filosofie na Pražské univerzitě. V sedmnácti letech, v roce 1708, vstoupil do jezuitského řádu. Pět let působil jako učitel na jezuitských školách. Po dokončení studií bohosloví v roce 1719 se věnoval misijní činnosti ve východních, jižních a západních Čechách. Celkem 26 let působil jako kající misionář, 14 let jako diecézní misionář, který měl mj. za úkol pátrat po nekatolických knihách. Horlivě kázal . Vedl asketický způsob života, trpěl migrénami a míval záchvaty i na kazatelně, když popisoval obecenstvu hrůzy pekelné; pravděpodobně se jednalo o epilepsii. Zabavené „bludné“ knihy nahrazoval katolickými, mnoho z nich rozdával zdarma , jiné „opravil“ a ostatní odevzdával na biskupství – většinu z nich teatrálně pálil. Podílel se též na konfiskaci a zničení knihovny jansenisty hraběte F. A. Šporka v Kuksu. Základem pro zabavování knih mu byl církevní Index librorum p...

Antonín Kolář (3)

Alois Kolář byl český lékař, jako spisovatel píšící pod pseudonymem Ludvík Kolář. Narodil se v rodině spešovského půlláníka Aloise Koláře a jeho manželky Marie, rozené Stejskalové. Vystudoval gymnázium v Brně, studia meidicíny na české univerzitě Ferdinando–Karlově v Praze ukončil úspěšně roku 1910. Byl lékařem ve Vídni, první světovou válku prožil na italské frontě. Po válce se vrátil do Československa a stal se obecním lékařem v Myjavě. V závěru života odjel do Prahy, aby se zde léčil a v Praze nemoci podlehl. Dne 31. ledna 1920 se v Praze-Smíchově oženil s Helenou Kotekovou . Manželé Kolářovi žili v Myjavě. Z jeho tří knižně vydaných děl jsou Lékaři věnováni lékařskému prostředí, Tiché zdi se odehrávají v klášteře a knihou Zákop se vrací k zážitkům z první světové války.

Antonín Kaňka (1)

Autor příručky výuky bruslení.

Antonín Kaňa (3)

Narozen 1947. Ing., práce o veřejné správě a její modernizaci.

Antonín Josef Zima (1)

Antonín Josef Zíma byl český spisovatel, buditel a knihtiskař. Narodil se v Táboře, v rodině místního měšťana a krejčího Františka Zimy a jeho manželky Josefy. Přestěhoval se jako chlapec s rodiči na Malou Stranu, rok navštěvoval piaristické gymnázium na Novém městě a když mu zemřel otec, učil se od roku 1782 tiskařem. Od roku 1783 tiskárnu řídil a koupil ji. Tiskárna byla nejprve v Týnské ulici na Starém Městě, později na Koňském trhu na Novém Městě. Tiskl v ní náboženské a poučné spisy. Již za studií se seznámil s Václavem Thámem a pod jeho vlivem spolupracoval s Vlasteneckým divadlem. V letech 1786—1788 patřil k tzv. slovníkářské společnosti, jejímiž členy byli též např. Václav Matěj Kramerius, bratři Václav a Karel Thámové či Josef Dobrovský. Na nátlak úřadů však tato společnost byla rozpuštěna. Josef Antonín Zíma patřil mezi dramatiky první obrozenecké generace.

Antonín Jiráček (2)

Narozen 11. 5. 1951 v Praze. Etnograf, scenárista a režisér, dokumentarista. Autor pohádkové knihy.Také sběratel naivního umění a autor textů ke katalogům výstav.

Antonín Hudeček (1)

Antonín Hudeček byl český malíř-krajinář. Po maturitě na reálném gymnáziu v Roudnici studoval od roku 1887 Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů M. Pirnera a V. Brožíka. Věnoval se figurální malbě, kterou v letech 1891–1893 studoval také v Mnichově u O. Seitze. Od roku 1895 měl atelier v Praze a připojil se – společně s A. Slavíčkem – ke skupině malířů, kteří pod vedením J. Mařáka malovali krajiny zejména v okolí Okoře. Roku 1898 vystavoval na první výstavě spolku Mánes a roku 1900 poprvé ve Vídni. V roce 1902 cestoval s Janem Preislerem po Itálii a Sicílii. Z cesty vytěžil značný počet olejových skic, podle nichž pak maloval rozměrné mariny. Později maloval krajiny v okolí Kolína a pohledy na Prahu. Koncem roku 1908 odjel na Sicílii podruhé, doprovázen svými přáteli sochařem Jaroslavem Vorlem a jeho manželkou operní pěvkyní Marianou Vorlovou, a do konce dubna 1909 pobýval v Syrakusách. Do Mariany se Hudeček zamiloval a měl s ní nemanželského syna Jiřího. Za války spolu s ní pobýval v Solnohradu, kde se s nimi seznámil její pozdější druhý manžel, sochař Ladislav Beneš. V roce 1909 Hudeček maloval v okolí Police nad Metují v Orlických horách. Dvakrát navštívil ostrov Rujanu, od roku 1920 pravidelně pobýval v Tatrách a v Banské Bystrici a od roku 1927 také na Podkarpatskou Rus. Roku 1930 byl jmenován řádným členem České akademie věd a umění a za životní dílo dostal její cenu. V roce 1940 obdržel Národní cenu za malířskou tvorbu . Od roku 1927 žil ve své vile v Častolovicích, kde také v r. 1941 zemřel. Po prvních pokusech o figurální malbu i akty se Hudeček plně věnoval malbě krajin, lesa a selských stavení. Byl ovlivněn J. Mařákem, A. Slavíčkem a do jisté míry i francouzským impresionismem, jeho obrazy jsou však spíš realistické. Hudečkovy četné obrazy se i dnes vysoce cení....

Antonín Hloušek (1)

Narozen 1905, zemřel 1993. Architekt a archivář.

Antonín Hlaváček (1)

Narozen 6.11.1959 v Benešově. PaedDr., rusista, publikace v oboru.

Antonín Hlaváček (3)

Matematik a publicista. Autor učebnic o vyšší matematice pro vysoké školy.

Antonín Grund (2)

Narozen 3.4.1904 v Praze, zemřel 14.11.1952 v Praze. PhDr., profesor české literatury, práce z oboru.

Antonín Gondolán (2)

Pokud bychom hledali nějakou romskou hudební osobnost, která se svého času výrazně prosadila na domácí popové scéně, určitě bychom nemohli opomenout Antonína Gondolána, výborného zpěváka a muzikanta. Antonín Gondolán se narodil 13. června 1942 ve slovenské vesničce Brutovce u Spišského Podhradí. Ve dvou letech se s celou početnou rodinou odstěhoval do Čech. Stejně jako další sourozenci i Antonín byl svým otcem, výborným muzikantem, odmalička vedený k lásce k hudbě. Už jako dítě hrál na housle, kytaru, později na kontrabas. Jeho otec ho společně s bratry velmi brzy začal brát hrát křty a svatby. Právě zde Antonín získal své první muzikantské ostruhy. Osudové setkání, které zcela změnilo život tehdy patnáctiletého Antonína Gondolána, proběhlo na Vrchlabsku. „Při jedné příležitosti, kde hostoval Orchestr Gustava Broma, jsem se tam objevil, otec mi dal do rukou kontrabas, já jsem zahrál nějaké malinké sólíčko a opravdu jsem vzbudil pozornost. Tenkrát pan Brom přišel za otcem a co stojí za zmínku, bylo to, že pan Brom mě chtěl koupit - tak nějak lidově řečeno. Otec se zachoval velmi dobře a řekl, že dávno už svoje děti neprodává, ale pokud se pan Brom o mě postará ve všem ostatním, tak bude potěšení na jeho straně, že budu hrát v tak výborném orchestru. To se taky stalo,“ po letech vzpomíná Antonín Gondolán. V pouhých patnácti letech tedy Antonín Gondolán nastoupil k Orchestru Gustava Broma, kde začala jeho opravdová hudební kariéra. Záhy na to začal studovat státní konzervatoř v Brně. Mezitím párkrát vystupoval v Praze s Orchestrem Gustava Broma a tady se seznámil s tehdejší špičkou populární hudby včetně Karla Gotta, Rudolfa Rokla, Ferdinanda Havlíka. Pohádkový příběh Antonína Gondolána dále pokračoval. Brzy dostal angažmá v Divadle Semafor, což bylo té doby nejpopulárnější pražské divadlo, v němž tehdy účinkovali mladí Gott a Rokl. Pochopitelně opustil brněnskou konzervatoř, a začal studovat na stejné hudební škole v Praze u profesora Po...

Antonín Frinta (2)

Antonín Frinta byl český lingvista, slavista, bulharista a sorabista. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze studoval slovanskou a románskou filologii. Jeho učiteli byl Jan Gebauer, Jiří Polívka, František Pastrnek a Josef Zubatý. V letech 1904–5 studoval v Paříži. V roce 1907 získal na Karlově univerzitě titul PhDr. Habilitace v roce 1916 mu nebyla potvrzena z politických důvodů, od 1918 docent pražské filozofické fakulty pro srovnávací slovanský jazykozpyt se zvláštním zřetelem ke stránce fonetické. Souběžně s tím působil jako vyučující středních škol a od roku 1919 jako učitel ortoepie na nově založeném dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze . Roku 1945 se stal řádným profesorem bulharského jazyka a literatury a lužickosrbské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Mimo jiné byl člen řady vědeckých institucí a redaktor odborných periodik. Vědecky se věnoval slovanskému hláskosloví, problematice pravopisu slovanských národů, ortoepii a transkripci cyrilského písma latinkou. Dále v rámci slovanské lexikologie zkoumal náboženskou terminologii. Spolupracoval na praktických učebnicích slovanských jazyků. Jeden z prvních českých propagátorů metod jazykového zeměpisu.

Antonín Frélich (2)

Narozen 15.2.1909 v Prostějově. Pedagog, prozaik, autor próz pro děti.

Antonín Fingerland (3)

Narozen 26. 2. 1900 v Jičíně, zemřel 27. 12. 1999. MUDr., DrSc., profesor patologické anatomie, literatura z oboru.

Antonín Fialka (1)

Narozen 1.3.1900 v Praze. Autor cestopisu.

Antonín Fajkoš (2)

Narozen 11.6.1949 v Liberci, zemřel 8. 2. 2010. Doc., ing., CSc., zaměření na stavebnictví, pozemní stavby, publikace z oboru.

Antonín Dvořák (2)

Ing., absolvent Vysokého učení technického v Brně, oboru energetické stroje a zařízení a manažerského postgraduálního studia, pracuje v projekčně dodavatelské organizaci Kovoprojekta Brno, zabývá se kosmologií.

Antonín Dokoupil (2)

Narozen 13. 6. 1881 v Žeranovicích u Holešova, zemřel 11. 1. 1946 v Kvasicích u Kroměříže. Katolický kněz, náboženský spisovatel, autor životopisů světců a Dějin papežů, překlady náboženské literatury z latiny a italštiny.

Antonín Čubr (3)

Narozen 21. 8. 1904 v Litomyšli, zemřel 9. 5. 1988 v Paštikách, okr. Strakonice. JUDr., klavírista, muzikolog, pracovník ministerstva školství a kultury, pracovník redakce DILIA, dlouholetý předseda Dvořákovy společnosti a Českého spolku pro komorní hudbu.

Antonín Chlum (2)

Narozen 26. 5. 1910 v Semilech, zemřel 15. 3. 1987. Ing., stavební inženýr a projektant, zaměřený na vodní stavby .

Antonín Černošek (1)

MVDr. Antonín Černošek , veterinární lékař zaměřený na výzkum nemocí malých zvířat, autor publikací z oboru veterinárního lékařství.

Antonín Bubeník (1)

Narozen 12.6.1940, zemřel 15.5.1997. Mezinárodní tenisový rozhodčí, filmový komik.

Antonín Bernášek (3)

Narozen 26.11.1883 v Praze, zemřel 14.11.1966 v Praze. Profesor obchodní akademie, práce o francouzštině, též o divadle a literatuře, překlady z francouzšiny, překlady her také z němčiny a italštiny.

Antonín Benda (1)

Práce o obkladech a dláždění.

Antonín Bartoš (2)

Antonín Bartoš se narodil 12. září 1910 v Lanžhotě u Břeclavi. Po maturitě na břeclavském gymnáziu nastoupil zaměstnání jako poštovní adjunkt. V roce 1932 byl odveden a později nastoupil jako vojín u 2. roty 10. hraničářského praporu v Třebišově. Od 15. listopadu 1933 do 24. března 1934 absolvoval s dobrým prospěchem poddůstojnickou školu. Po ukončení vojenské prezenční služby se vrátil ke svému občanskému zaměstnání. Roku 1938 byl 20. září povolán na vojenské cvičení . V důsledku mobilizace byl dále ponechán v činné službě, z níž byl propuštěn 8. října. Do Břeclavi zabrané Němci se, ale už vrátit nemohl a proto si nalezl nové zaměstnání na nádražní poště v Brně. 10. března 1940 se rozhodl odejít spolu se svým bratrem Františkem a kamarády Janem Fojtíkem a Jaroslavem Kovanou do zahraniční armády. Podařilo se jim všem překročit moravsko-slovenskou hranici a obvyklou cestou přes Maďarsko, Jugoslávii, Turecko a Sýrii dojet až do Libanonu, a potom lodí z Bejrútu do Marseille. Hned 15. května 1940 byl Antonín Bartoš v Agde prezentován u čs. vojenské zahraniční jednotky jako vojín k 4. rotě 2. pěšího pluku. Prodělal celé francouzské tažení a po jeho skončení přijel v první polovině července 1940 lodí Rod el Farag do Anglie. Zde byl zařazen k II. pěšímu praporu umístěnému ve Walton Hallu. 15. března roku 1941 byl povýšen do hodnosti svobodníka aspiranta. V Moreton Paddox absolvoval školu důstojníků v záloze, kde se také seznámil se svými druhy Jiřím Štokmanem a Čestmírem Šikolou. Při náboru se přihlásil k nasazení pro zvláštní účely a prošel řadou specializovaných kursů. Na odeslání k plnění úkolu v protektorátě pak čekal i se svými druhy na vyčkávací stanici u Oxfordu a Stevenage. Zemřel 13. prosince 1998 ve věku 88 let a je pochován na hřbitově St. Michael’s v New Yorku.

Antonie Schneider (2)

Německá spisovatelka, autorka knih pro děti. Původním povoláním učitelka na základní škole.

Antonie Nováková (2)

Narozena roku 1997 v Ostravě-Fifejdy. Autorka prózy.

Antonie Marquardt (2)

Redaktorka časopisu Bravo Girl.

Antonie Kavalírová (3)

Antonie Kavalírová , manželka zakladatele skláren v Sázavě nad Sázavou Františka Kavalíra. V letech 1859 - 1863 sepsala své vzpomínky, které byly později vydány pod názvem Paměti babičky Kavalírové.

Antonie Fischerová (2)

Narozena 22.2.1878 v Hofu , zemřela 31.1.1958 v Praze. Próza a hry pro děti.

Antoni Prusiński (2)

Polský neurolog.

Antoni Marczyński (3)

Polský prozaik a dramatik.

Antoni Lange (2)

Antoni Lange byl polský spisovatel, básník, překladatel, dramatik, novinář a kritik, představitel polského modernismu. Své dílo tvořil především v polštině, verše i ve francouzštině. V překladatelské činnosti se věnoval především překladům poesie, zejména z francouzštiny, angličtiny.

Antoni Dalmau (1)

Antoni Dalmau i Ribalta je nejen romanopisec, ale též významný katalánský politik a historik. Za historickou studii "Po cestách dějin města Igualada" získal roku 1985 cenu časopisu Serra d´Or. Jeho třetí román Země zapomnění byl oceněn prestižní katalánskou Cenou Nestora Lujána za nejlepší historický román.

Anton Zischa (1)

Anton Strašimirov (3)

Bulharský prozaik, dramatik a novinář.

Anton Šedo (2)

Slovenský autor publikací v oboru gastronomie.

Anton Schommers (2)

Anton Rasla (2)

Anton Rašla byl slovenský vojenský prokurátor a právník, jeden ze tří prokurátorů při procesu s Jozefem Tisem, po válce též poslanec Slovenské národní rady. V roce 1942 působil jako vojenský soudce při polním soudu v Žytomyru na Ukrajině, u zajišťovací divize slovenské armády, která se tehdy podílela na tažení do Sovětského svazu. Měl přezdívku Džugo. Už tehdy ale spolupracoval s odbojem. Pomohl například zajistit tajný byt pro komunistického odbojáře Júlia Ďuriše, jenž byl hledán slovenskou tajnou službou. Ve svých vzpomínkách to uvádí Ladislav Šimovič, poválečný československý diplomat a státní úředník, osobní účastník dobových schůzek s Rašlou. Generál JUDr. Anton Rašla byl polním prokurátorem SNP a po válce jedním ze tří prokurátorů při procesu s Jozefem Tisem. Měl v něm na starosti vojenskou část obžaloby. Při přípravě procesu doporučoval z obžaloby vyjmout obvinění z podílu na Tisově rozbití republiky v roce 1939. Poukazoval na to, že tento bod může Tisa stavět do role bojovníka za práva Slováků a práva na slovenský stát. Během samotného procesu mimo jiné přednesl závěrečnou řeč. Po rozsudku byl proti udělení milosti. Na základě výsledků parlamentních voleb roku 1946 byl zvolen do Slovenské národní rady. Mandát ovšem nabyl až dodatečně, poslanecký slib složil v listopadu 1946. V SNR zasedal za KSS. Opětovně byl za poslance SNR zvolen ve volbách roku 1948. V poslední době se připomíná Rašlův podíl na odsouzení masového vraha Karola Pazúra, kterého dosáhl i přes odpor některých komunistických pohlavárů, jmenovitě zejména Bedřicha Reicina. Na přelomu 40. a 50. let byl žalobcem v řadě vykonstruovaných procesů vůči lidem nepohodlným komunistickému režimu, včetně takových, ve kterých byly vyneseny rozsudky smrti. Rašla byl hlavním prokurátorem v procesu, v němž byli tři členové Bílé legie odsouzeni na doživotí. Rašla se proti rozsudku odvolal a ne...

Anton Parks (3)

Anton Mészáros (1)

Narodil se 3.9.1959 v Nových Zámcích na Slovensku. Nevidomý učitel hudby, maďarské národnosti. Působí na Konzervatoři v Brně. Napsal knihu vzpomínek.

Anton Grigor'jevič Rubinštejn (2)

Ruský klavírní virtuos, skladatel klasické hudby období romantismu, dirigent, muzikolog, hudební pedagog, vysokoškolský pedagog.

Anton Gratl (3)

Tyrolský knihvazač a fotograf. Vlastník fotografické firmy se sídlem v Innsbrucku.

Anton Du Beke (1)

Britský tanečník, televizní moderátor, hudebník, choreograf a spisovatel.

Anton DiSclafani (2)

Americká spisovatelka.

Anton Cyril Glatz (3)

Práce z oboru výtvarného umění, autor katalogů výstav.

Anton Blažej (3)

Anton Blažej byl slovenský a československý chemik, vysokoškolský učitel, bývalý politik Komunistické strany Slovenska a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace. Základní školu absolvoval v rodné Nemšové, pak byl přijat do Baťovy školy práce při koželužnách v Bošanech. Zde se vyučil a byl poslán na mistrovskou školu do Otrokovic, kde složil maturitní zkoušky. V letech 1950–1953 vystudoval Chemickou fakultu Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě. Na této škole pak působil až do roku 1993. Roku 1970 získal titul profesora. Specializoval se na výzkum makromolekulárních látek. Zastával funkci děkana a v letech 1969–1989 působil jako rektor Slovenské vysoké školy technické. Vedl katedru textilu, celulózy a papíru a v letech 1979–1980 vedl Ústav biotechnologie. Od 90. let působí na nově zřízené Univerzitě Alexandera Dubčeka v Trenčíně. Je autorem 29 odborných knih a monografií a autorem i spoluautorem 90 patentů. Byl členem Československé akademie věd a Slovenské akademie věd, členem předsednictva SAV a ředitelem Centra chemických věd SAV. Angažoval se i politicky. V letech 1967–1989 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Dlouhodobě zasedal v nejvyšším zákonodárném sboru. Ve volbách roku 1971 zasedl do slovenské části Sněmovny národů . Mandát obhájil ve volbách roku 1976 , volbách roku 1981 a volbách roku 1986 . V roce 1989 byl po krátkou dobu předsedou Sněmovny národů. Ve FS jako poslanec setrval do konce volebního období, tedy do svobodných voleb roku 1990, takže se ho netýkal proces kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci. Byl předsedou Sněmovny národů. 12. prosince 1989 Anton Blažej navrhl jménem poslanců KSČ, aby příští prezident Československa byl zvolen nikoliv parlamentem, a...