Všichni Autoři a témata

Antonio Ubieto Artera (1)

Antonio Halik (1)

Polský cestovatel, novinář, spisovatel, kameraman, fotograf.

Antonio Gramsci (3)

Antonio Gramsci byl italský politik, publicista a marxistický filosof. Jako zakládající člen a vedle Amadea Bordigy, kterého vystřídal ve vedení, nejvýraznější osobnost Komunistické strany Itálie 20. let 20. století, byl dlouhodobě vězněn Mussoliniho fašistickým režimem. Ve svých pracích se zaměřil na analýzu kulturní a politické dominance, je proslulý svou koncepcí kulturní hegemonie jakožto prostředku udržování moci v kapitalistické společnosti. Patří k nejvýraznějším osobnostem marxistického myšlení. Gramsci se narodil v Ales na Sardinii . Byl čtvrté ze sedmi dětí nižšího úředníka Francesca Gramsci. Rodinné jméno odkazuje nejspíš k městu Gramsh v Albánii. Otcovy finanční problémy nutily rodinu k neustálému stěhování po Sardinii, až se konečně usadila v Ghilarze. V r. 1898 byl otec v pochybném procesu odsouzen za zpronevěru a uvězněn, což v rodině prohloubilo již tak značnou chudobu a donutilo malého Antonia opustit školu a vydělávat příležitostnou prací. To trvalo až do otcova propuštění v r. 1904. V dětství prodělal Antonio několik zdravotních potíží, z nichž nejhorším bylo poranění páteře, které vedlo k omezení růstu a shrbení postavy. Zdravotní potíže pak provázely Gramsciho po celý jeho život. Druhý stupeň školy dokončil Gramsci v Cagliari, kde bydlel se svým starším bratrem Gennarem. Ačkoli ten se stal jako bývalý voják militantním socialistou, Antoniovy sympatie měl v tehdy spíše sardinský nacionalismus jako odpověď na zbídačování místních zemědělců a horníků průmyslovým severem. Antonio Gramsci dostal v r. 1911 stipendium na Turínské univerzitě , kde se vrhl do četby a studia jazyků. Gramsci objevoval Turín v čase zvýšené industrializace, kdy fabriky jako Fiat a Lancia proletarizovaly příchozí z chudých zemědělských regionů, na vzestupu byly dělnické odbory a na obzoru první sociální bouře. Gr...

Antonio García Martínez (2)

Americký pracovník v oblati marketingu, produktový manager.

António Fonseca (1)

Antonio Escohotado (1)

Španělský filozof, právník, esejista a univerzitní profesor. Známý především svým dílem o historii drog a protiprohibičními postoji.

Antonio Cordón (1)

Španělský autor publikace ze španělských dějin.

Antonio Cassese (1)

Antonio Cassese byl italský právník, který se specializuje na mezinárodní veřejné právo.

Antonio Bettramelli (2)

Italský autor povídek.

Antonio Baldini (1)

Italský novinář, spisovatel a esejista. Studoval na filozofické fakultě univerzity La Sapienza v Římě. Patřil mezi zakladatele literárního časopisu La Ronda a později působil jako šéfredaktor časopisu La Nuova Antologia. Psal impresionistické cestopisy, autobiografie, krátké povídky a eseje. Roku 1957 získal Premio Feltrinelli za své literární dílo.

Antonio Arraiz (1)

Narozen 27.3.1903, zemřel 16.9.1962. Venezuelský prozaik, básník, novinář a diplomat.

Antonina Georgijevna Golubeva (3)

Ruská spisovatelka dětské literatury, dramatička, folkloristka a herečka.

Antonín Železný (1)

Ing. Antonín Železný byl podnikatel, zakladatel firmy JIKOV, Velešín . Zavedl mnohé nové myšlenky ve výrobě a prodeji svých výrobků, kterými dokázal vybudovat stabilní výrobní společnost na jihu Čech, úspěšně dodnes podnikající, kromě jiného v oboru českého leteckého průmyslu. Antonín Železný se narodil 21. února 1903 na Šumavě v Žihobcích u Sušice. Narodil se v rodině tesaře. Po ukončení obecné školy, a přestěhování do Prahy – Nuslí, ještě před začátkem první světové války byl jedenáctiletý Antonín Železný přijat na reálné gymnázium v Praze Vinohradech. Díky sociálním opatřením za Rakousko-Uherska byl na základě tzv. „vysvědčení nemajetnosti“, nejen osvobozen od školného, ale dostával zdarma i školní pomůcky a jednou ročně nové šaty. Další výhodou byly denně zdarma obědy v klášteře Milosrdných na Karlově náměstí, což byl „domov důchodců“ pro misionáře. Kromě toho si vydělával, jak bylo tehdy u chudých kluků obvyklé, roznášením uhlí, ministrováním na pohřbech apod. Studenti, kteří chodili na obědy k Milosrdným, měli za povinnost vždy jednu hodinu denně se zúčastnit některého ze seminářů, které vedli vysokoškolsky vzdělaní misionáři v důchodu. Mladý Antonín si vybral seminář z filozofie, kde byly jednotlivé filosofické směry podávány vždy z hlediska filosofa samého a tak se podrobně seznámil s díly všech význačných světových filozofů. Po maturitě využil svých znalostí francouzštiny a němčiny a pracoval rok jako překladatel na pražském celním ředitelství, aby si vydělal na další studium. Nejdříve šel studovat techniku do Vídně, kde tehdy byla velká inflace, takže mladý student počítal s tím, že mu našetřené koruny nově vzniklé Československé republiky umožní přežít ve Vídni celá studia. Rakouská vláda ale asi po půl roce všechny zahraniční studenty vyhostila. Antonín Železný se musel přesměrovat. Měl několik známých a kamarádů, kteří studovali v Paříži. Rozhodl se zkusit štěstí tam....

Antonín Zbyšek Hnízdo (3)

Narozen 5.12.1906 v Písku, zemřel 20.6.1973 v Táboře. RNDr., pedagog, autor popularizačně přírodovědných knih pro mládež a vlastivědných prací o Táborsku.

Antonín Wolf (3)

Autor frašek a komických výstupů.

Antonín Vimmer (3)

Narozen 18. 7. 1864 v Novosedlech u Křivoklátu, zemřel 30. 4. 1941 v Praze. Pedagog, školní inspektor, přírodovědec, entomolog, autor prací z oboru. Jeden ze zakladatelů České společnosti entomologické. Zabýval se studiem dvoukřídlého hmyzu; s J. Zavřelem zakladatel české dipterologie. Autor či spoluautor 170 vědeckých prací a pěti knižních publikací.

Antonín Veverka (2)

Narozen 1908 ve Vídni , zemřel 24.5.1959 v Holešově. Horolezec, práce z oboru.

Antonín Veverka (1)

Významný český meziválečný horolezec, výstupy ve Vysokých Tatrách i Alpách. Působil také jako instruktor, spoluautor horolezecké učenice Základy Horolezectví . Publikoval i řadu popularizačních knih o horolezectví . Nejvýznamější výstupy: SZ stěna Kriváně v zimě, SV žlab Slavkovského štítu v zimě, JV hrana Stredohrotu v zimě, a zimní přechod hl. hřebene Vysokých Tater . Civilním povoláním učitel, v zaměstnání působil mimo jiné i v Popradě.

Antonín Večeř (3)

Narozen 31.5.1853 v Šilperku u Zábřehu, zemřel 14.2.1941 ve Velkém Meziříčí. Ing., profesor hospodářské školy ve Velkém Meziříčí. Autor učebnic elektrotechniky, matematiky, geometrie, práce v oboru ovocnářství.

Antonín Václav Slavíček (1)

Narozen 2. 1. 1895 v Rozseči, zemřel 27. 10. 1938 ve Zlíně. Malíř, grafik a ilustrátor.

Antonín Tichý (1)

Narozen 13.12.1907 v Mělníku, zemřel 2. 3. 1988 v Teplicích. JUDr., právník a publicista, účastník II. odboje, autor memoárové publikace.

Antonín Švehla (2)

Antonín Švehla byl československý politik, který se stal předsedou tří československých vlád, předsedou agrární strany a hostivařským statkářem. Narodil se ve vsi Hostivař v selské rodině. Vyučil se pekařem. V roce 1900 převzal po smrti svého otce rodinné hospodářství. Politicky se začal angažovat v devadesátých letech 19. století. Od roku 1902 byl místopředsedou Sdružení českých zemědělců a v roce 1906 spoluzakládal časopis Venkov. V letech 1908 až 1913 působil jako poslanec českého zemského sněmu. Od roku 1909 byl v Agrární straně předsedou výkonného výboru. Za 1. světové války byl jedním z vůdčích představitelů domácího odboje. Účastnil se činnosti Českého svazu, od roku 1917 byl v popředí Maffie a od července 1918 stál v čele Národního výboru. 28. října 1918 se podílel na vyhlášení samostatného státu a stal se tak jedním z pěti mužů 28. října. Od 1918 byl poslancem Národního shromáždění, v letech 1918 až 1920 byl ministrem vnitra a podílel se výrazně na vzniku a podobě československé ústavy schválené roku 1920. V roce 1919 se stal předsedou Agrární strany a snažil se, aby její politika byla přijatelnou jak pro velkostatkáře, tak pro drobné zemědělce. Švehla se také podílel na vytvoření a následném fungování tzv. Pětky, mimoústavního orgánu koordinujícího činnost hlavních českých tzv. státotvorných politických stran. Od roku 1922 byl předsedou celkem tří československých vlád, a to v obdobích 7. října 1922 – 9. prosince 1925 , 9. prosince 1925 – 18. března 1926 a 12. října 1926 – 1. února 1929 . Roku 1927 odmítl kandidovat na funkci prezidenta a podpořil kandidaturu Tomáše Garrigue Masaryka. V roce 1929 se z důvodu svého zdravotního stavu, s nímž měl dlouhodobé komplikace, stáhl z aktivního politického života. Přesto však nadále zůstal předsedou Agrární strany až do své smrti v roce 1933. Poté byl...

Antonín Sum (3)

Antonín Sum byl český právník, účastník domácího odboje za druhé světové války, osobní tajemník Jana Masaryka, politický vězeň v procesu s M. Horákovou, kominík, spisovatel, skaut a činovník Junáka a YMCA. Začátkem 20. let bydlel v Americe, kde jeho otec pracoval na vyslanectví. Tam jej Jan Masaryk poznal jako malého kluka . Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Za druhé světové války byl účastníkem domácího odboje, aktivně bojoval proti německé okupaci a v květnu 1945 patřil k účastníkům Pražského povstání. Po válce v letech 1946–1947 pracoval na Úřadě předsednictva vlády. V roce 1947 nastoupil na Ministerstvo zahraničních věcí a stal se osobním tajemníkem Jana Masaryka, jímž byl až do Masarykovy smrti. V roce 1949 byl Antonín Sum zatčen a v roce 1950 odsouzen na 22 let za velezradu. Hrozil mu i trest smrti, od něhož jej zachránil svými známostmi a přímluvami jeho přítel hudebník dr. Emil Ludvík. Ve vězení zůstal do roku 1962. Až roku 1968 se dočkal rehabilitace. Byl zastáncem teorie Masarykovy "demonstrativní sebevraždy" . V roce 1968 byl zvolen starostou skautské organizace Junák během krátké období její činnosti; v letech 1969 a 1970 se snažil za cenu ústupků v rozporu se skautskými principy udržet jeho existenci, ale nakonec se spolupodílel na jeho sebelikvidaci schvalováním postupu ústřední stranické skupiny. Po sametové revoluci znovu krátce působil jako starosta...

Antonín Stránský (1)

Narozen 1793 ve Velké Řetové, zemřel 1858 v Hradci Králové. Profesor teologie, práce a překlady z oboru.

Antonín Stanislav Mágr (1)

Narozen 6.4.1887 v Praze, zemřel 14.8.1960 v Praze. Slavista, literární kritik české a polské literatury, práce a redakční činnost v oboru, překladatel O. Březiny do němčiny.

Antonín Srch (2)

Fotograf.

Antonín Smrček (2)

Narozen 1933 ve Vysokém Mýtě, Zemřel 1. 12. 2010. Ing., CSc., autor publikací z oboru sklářství.

Antonín Skoták (2)

Autor učebnic geodézie.

Antonín Skočdopole (3)

Antonín Skočdopole byl český katolický kněz, budějovický čestný kanovník a profesor teologie, český národní buditel, člen Matice české, čestný měšťan rodného města Soběslavi, apoštolský protonotář a papežský prelát. Na kněze byl vysvěcen 23. července 1854biskupem Jirsíkem a čtyři roky působil v duchovní správě . Poté se stal na tři roky prefektem pro studium v chlapeckém semináři v Českých Budějovicích. Většina svého kněžského života však strávil v diecézním bohosloveckém ústavu jako profesor pastorální teologie a katechetiky. Svůj život zasvětil vědě a zůstal profesorem i v situaci, kdy jeho mladší kolegové odešli z bohosloveckého ústavu na výhodnější postavení. Od roku 1861 přednášel na českobudějovickém teologickém učilišti, kam ho povolal biskup Jirsík, pastorální teologii a katechetiku. Je pozoruhodné, že biskup Jirsík, který dbal na to, aby na budějovickém teologickém ústavu působili jen ti, kdo měli doktorát, povolal Skočdopoleho, ač ten doktorem nebyl. Mnohem později ho však pražská teologická fakulta jmenovala za jeho zásluhy o teologickou vědu čestným doktorem. Tento fakt svědčí o tom, že Jirsík dokázal rozpoznat a jeho vědecké schopnosti a vážil si jich. Neučil však jen v semináři, ale také na dalších školách, zvláštně na dívčí škole „U sv. Josefa“. Zdůrazňoval, že přednášené látce musí žáci, rozumět a použil-li mladší kolega těžko srozumitelných cizích slov, Skočdopole mu taktně naznačil, že není srozumitelný např. slovy: „...užil jste dobrých sedmnácti slov, kterým ty dětičky nerozuměly…“. S jeho vyučováním úzce souvisela i jeho činnost literární. Již jako student redigoval časopis „Oulek“. První samostatnou vydanou prací v roce 1868 v Praze bylo dílo: „Národní čili obecná škola, její oprava a oddělení od...

Antonín Šimek (1)

Narozen 4. 2. 1945 v Hronově, zemřel 2005. PhDr. Psycholog - psychoterapeut. Publikace z oboru.

Antonín Schoenfeld (1)

Antonín Rykl (2)

Narozen 9.9.1913 ve Vídni. PhDr., germanista, práce z oboru.

Antonín Roček (2)

Narozen 30. 5. 1941 v Praze, zemřel 7. 11. 2013. Mgr., sovětolog, zabývá se i dějinami československé tělovýchovy, sportu a olympijského hnutí.

Antonín Reček (3)

Narozen 12.4.1921 ve Frenštátě pdo Radhoštěm. Básník.

Antonín Ptáček (2)

Narozen 27.2.1865 v Dolní Cerekvi u Jihlavy, zemřel 3.4.1943 v Pardubicích. Učitel zpěvu, práce v oboru, autor opery a dětských zpěvoher, beletrista.

Antonín Procházka (2)

Narozen 19.5.1885 v Hostivicích, zemřel 11.3.1968 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, literární historik, práce z oboru, autor loutkových her pro mládež.

Antonín Poustevník (1)

Antonín Pospíšil (3)

Narozen 2. 6. 1909 v Kutné Hoře, zemřel 8. 9. 2008 v Praze. Akademický malíř, ilustrátor knih pro děti a naučné literatury.

Antonín Polický Krtička (1)

Antonín Pikhart (1)

Antonín Pikhart byl český překladatel ze španělštiny a němčiny. Jeho manželkou byla Olga Theofila Pikhartová. Rodným jménem Anton Method Pikhart pocházel ze smíšené česko-německé rodiny hostinského v Třebíči. V Praze vystudoval práva a pracoval jako soudce městského soudu v Praze. Literárně vystupoval nejprve jako A. Pikhart, z vlasteneckých důvodů Antonín Pikhart. V roce 1891 se oženil s Olgou Hausmannovou. Patřil mezi průkopníky překladu autorů Latinské Ameriky ze španělštiny, ke znalcům katalánské literatury – do češtiny převedl mimo jiné dvě divadelní hry katalánského dramatika Àngela Guimerà, pořídil první novodobý překlad Dona Quijota přímo ze španělštiny. Taktéž jako první pořídil český překlad nějakého díla latinskoamerické literatury, konkrétně románu María kolumbijského spisovatele Jorge Isaacse. Zemřel předčasně na otravu krve po návratu z italské dovolené.

Antonín Pernický (3)

Antonín Pavelčík (1)

Narozen 3. 4. 1936 ve Vlčnově, zemřel 3. 11. 2022 tamtéž. Ředitel Klubu sportu a kultury ve Vlčnově, jeden z iniciátorů založení Společnosti Jízdy králů. Autor publikací z oboru folklóru a lidové kultury.

Antonín Pánek (1)

Ing., autor průvodce chemickými spotřebními výrobky.

Antonín Odvárka (1)

Narozen 12. 1. 1922 v Poličce, zemřel 21. 6. 1994 tamtéž. Obvodní lékař v Telecím a posudkový lékař ve Svitavách, regionální publicista, prozaik, amatérský divadelník.

Antonín Odehnal (1)

Antonín Odehnal byl český sochař a medailér. Antonín Odehnal se narodil 1. října 1878 ve Svratce v Palackého ulici čp.79 jako syn kupce. Navštěvoval obecnou školu ve Svratce, od roku 1892 odbornou keramickou školu v Bechyni, kde absolvoval v roce 1895. Protože trpěl velkou chudobou, avšak vynikal výrazným talentem, podporovalo jej město Svratka ve výživě i na studiích. V letech 1902–1909 studoval na umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Stanislava Suchardy. Poté vyučoval na odborné škole pokračovací v Praze. Po 1. světové válce Antonín Odehnal navrhoval a vytvořil mnoho pomníků padlým, namátkou lze jmenovat Třebíč , reliéfy na pomníku padlým v Praze XIX, Hlinsku, v roce 1934 také památník padlým ve Svratce, který autor věnoval svému rodnému městu. Pro Svratku také vytvořil sošku Houbaře a spolu s Karlem Pavlíkem provedl reliéfní výzdobu svratecké sokolovny . Od 20. let se Odehnal také věnoval návrhům mincí a medailí, zúčastnil se svým návrhem soutěže na dukát, byl i příležitostným malířem. Svému rodnému městu věnoval několikrát i peněžní dary, obnos byl později věnován na stavbu sokolovny. Dne 6. dubna 1957 zemřel v Praze.

Antonín Nováček (2)

Učebnice svařování.

Antonín Mrkos (2)

Narozen 27.1.1918 ve Střemchovém u Tišnova, zemřel 29.5.1996. CSc., docent astronomie, vědecký pracovník katedry astronomie a astrofyziky na matematicko-fyzikální fakultě University Karlovy v Praze.

Antonín Mojžíš (3)

Narozen 23. 3. 1856 v Lounech, zemřel 31. 12. 1927 v Jindřichově Hradci. Pedagog a spisovatel, překladatel z angličtiny a němčiny. Studoval v Hradci Králové, učil v Lounech a v Praze. Je autorem literatury pro mládež a sběratel čítanek. Překládal do češtiny pohádky bratří Grimů a H. Ch. Andersena. V roce 1882 založil a redigoval časopis Pokladnice mládeže. Organizoval také humanitární akce pro mládež.

Antonín Měšťan (2)

Antonín Měšťan byl český literární historik a slavista zaměřující se zejména na polskou kulturu. Maturoval v roce 1949 na reálném gymnáziu v pražských Dejvicích. Poté vystudoval polonistiku a rusistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Absolvoval roku 1953. Poté krátce pracoval jako překladatel ve Výzkumném osvětovém ústavu, aby v roce 1954 zahájil kariéru vědeckou, nástupem do Slovanského ústavu Československé akademie věd. Tam se stal v roce 1959 kandidátem věd, když obhájil práci Polsko a Poláci v českém písemnictví 16. století. V roce 1966 dostal pozvání na univerzitu ve Freiburgu, aby učil češtinu a polštinu. Učil souběžně též na univerzitě v Heidelbergu. Ve Freiburgu se roku 1971 stal docentem, v roce 1974 byl jmenován mimořádným profesorem. Do roku 1974 byl v Německu s povolením československých úřadů, po vypršení termínu, kdy se měl vrátit, se rozhodl v Německu zůstat a oficiálně emigrovat. V roce 1980 se ve Freiburgu stal řádným profesorem. Učil zde do září 1995. V emigraci též přispíval do exilového tisku a spolupracoval s rádiem Svobodná Evropa. Po sametové revoluci rozvinul aktivity i v bývalé vlasti. V roce 1992 se stal ředitelem Slovanského ústavu Akademie věd v Praze a byl jím až do roku 1998. Vždy se hlásil ke slavistické linii Karla Krejčího, která oponovala strukturalismu, v české slavistice jinak tradičně převládajícímu.

Antonín Mecl (2)

Doc. MUDr. Antonín Mecl, CSc. Narozen 13.10.1907, zemřel 14.7.1978 v Plzni. Docent vnitřního lékařství, publikace z oboru.

Antonín Marián Svoboda (3)

Narozen 21. 5. 1930 v Praze, zemřel 3. 2. 2021 tamtéž. Ing., CSc., dendrolog se zaměřením na cizokrajné dřeviny, znalec botanických zahrad a parků a jejich historie. Publikace z oboru dendrologie, práce z oboru zahradní architektury.

Antonín Maloušek (1)

Antonín Malach (3)

Narozen 10.11.1926 v Kuničkách. Doc.Ing.,CSc., specializace na ekonomii, management. Publikace na téma školských systémů.

Antonín Machát (2)

Narozen 3.11.1880 v Lomničce u Tišnova, zemřel 26.2.1967. Krajanský kulturní pracovník a ředitel České lidové tiskárny ve Vídni, novinář, fejetonista, editor českých publikací v Rakousku.

Antonín Lukáš (2)

Antonín Lukáš je bývalý český fotbalový obránce. Působil jako trenér u menších klubů z jižní Moravy. Mezi jeho oblíbené hráče patřil Giacinto Facchetti – člen slavné generace Interu Milán 60. let 20. století, ve fotbale přeje Zbrojovce Brno a Sigmě Olomouc. Rád si poslechne The Beatles či švédskou skupinu ABBA. Žije v Brně-Kohoutovicích, je ženatý a pracuje jako učitel. S fotbalem začínal ve Startu Brno, dále hrál za ZKL Brno, na vojně byl v Táboře. V nejvyšší soutěži zasáhl do dvou utkání sezony 1972/73 v dresu Zbrojovky Brno. V 80. a na začátku 90. let minulého století hrál v Bystrci, končil v Kupařovicích. Jeho první trenérskou štací byl v sezoně 1994/95 divizní nováček z Bystrce , dále trénoval v Mokré-Horákově, Vojkovicích, Rajhradě, Zbýšově, Rosicích, Líšni, Moutnicích a v roce 2012 v Zastávce.

Antonín Lokaj (1)

Narozen 21. 2. 1961 v Opavě. Vysokoškolský pedagog, zaměřuje se na problematiku spolehlivosti dřevěných konstrukcí. Publikuje v oboru.

Antonín Lanta (1)

Antonín Langweil (1)

Antonín Langweil byl český úředník, litograf a výtvarník. Od roku 1826 až do své smrti vytvářel papírový model Prahy, zachycující historické části hlavního města, včetně čtvrtí zničených asanací na přelomu 19. a 20. století. Model je znám jako Langweilův model Prahy. Langweilův otec Vít se narodil 6. června 1746 v Chýnově u Tábora jako čtvrtý syn mlynáře z Dolejšího mlýna, v matrice byl zapsán pod českým jménem jako Vít Dlouháchvíle. Ve dvaceti odjel na zkušenou do ciziny, ve 27 letech nastoupil do chýnovského schwarzenberského pivovaru jako mládek. V roce 1774 byl povýšen na stárka pivovaru v Prachaticích, od té doby užíval už jen německou verzi příjmení. V roce 1776 byl přeložen do Českého Krumlova, kde se 20. ledna 1780 oženil se čtyřiadvacetiletou Annou Marií Turkowitzerovou, dcerou zámožného měšťana. 14. října 1780 se jim narodilo první dítě, dcera Tereza. Následující rok se přestěhovali do severních Čech, kde Vít získal místo sládka pivovaru v Toužetíně. Každý rok do rodiny přibylo jedno dítě: Barbora , Anna , jedna dcera zemřela hned po porodu v roce 1785, Josef , František . V únoru 1788 se rodina přestěhovala do nedalekých Postoloprt. Tam se 26. dubna 1789 narodil syn Jan a 5. května 1790 dcera Marie, kteří však oba v srpnu 1790 zemřeli na psotník. V Postoloprtech se, jako deváté dítě, narodil 13. června 1791 Antonín. V říjnu téhož roku však na zápal plic zemřel otec Vít. Rodině po něm zůstalo dědictví 4330 zlatých zejména ve schwarzenberských obligacích , vdově pak byl přiznán roční vdovský důchod 60 zlatých v hotovosti a naturální podíly. Na jaře se rodina přestěhovala k příbuzným zpět do Českého Krumlova; tam v červnu zemřela nejstarší dcera Tereza na záškrt. V letech 1805–1807 studoval Antonín piaristické gymnázium v Českých Budějovicích, po druhém ročníku však ...

Antonín Langr (2)

Narozen 20.6.1922 v Novém Bydžově, zemřel 24.12.1974 v Praze. Dramatik, dramaturg, autor dramatizací, monografie a odborných statí o televizi.

Antonín Kyzlink (1)