Všichni Autoři a témata

Ján Štencl (2)

Nar. 19.5.1940. Gynekolog, porodník.

Jan Stejskal (1)

Narozen 1.9.1902 v Třebíči, zemřel 13.11.1972 v Praze. RNDr., DrSc., profesor lesnické geologie a petrografie, publikace z oboru.

Jan Stehlík (1)

Narozen 28. 6. 1948 v Praze. Autor a redaktor prací o městské policii v Praze.

Ján Staško (1)

Slovenský lékař - hematolog, práce z klinické medicíny.

Jan Stanzel (2)

Ing., CSc., věnuje se zahradnictví a publicistice v této oblasti.

Jan Stanovský (3)

Jan Stanislav Nekola (1)

Ján Stacho (3)

Narozen 1.1.1936 v Trnavě, zemřel 15.7.1995 v Bratislavě. Slovenský básník a překladatel evropské poezie.

Jan Špáta (2)

Jan Špáta byl český kameraman, režisér a vysokoškolský pedagog. Dětství strávil v Hronově, roku 1952 vystudoval fotografii na Průmyslové škole grafické a poté kameru na FAMU. Pracoval jako kameraman ve Zpravodajském filmu, podílel se na desítkách filmů většiny režisérů dokumentárních filmů 60. let. Zásadně jej ovlivnila spolupráce s Evaldem Schormem. Sám začal režírovat, prosadil se zejména svými citlivými a odvážnými eseji , cestopisy a filmy o hudbě . Byl úspěšným autorem i po roce 1989, podílel se zejména na sériích GEN, GENUS, OKO nebo Jak se žije. Roku 1998 se rozhodl vědomě ukončit fillmovou kariéru bilančním snímkem Láska, kterou opouštím. Je autorem několika knih a držitelem mnoha filmových cen. O jeho přínosu pro český film se hovoří jako o Špátově dokumentaristické škole, svým humanistickým i řemeslně dokonalým pojetím filmu ovlivnil celé generace svých studentů Pedagogicky působil na FAMU, od 15. května 2002 jako profesor pro obor filmové, televizní a fotografické umění a nová média – dokumentární tvorba. Jeho manželka Olga Sommerová i dcera Olga Špátová jsou rovněž autorkami dokumentárních filmů.

Jan Soukup (2)

Narozen 6. 12. 1946 v Plzni. Ing. arch., autorizovaný architekt zabývá se obnovou a rekonstrukcemi památek.

Jan Soukup (1)

Narozen 15.2.1867 v Praze, zemřel 23.7.1933 v Rakovníku. Středoškolský profesor, folklorista, práce v oboru dějepisu, vlastivědy a náboženského folklóru.

Jan Sotona (2)

Jan Sojka (2)

Příručky pro chovatele exotických zvířat.

Jan Sobieski (3)

Jan III. Sobieski, Turky zvaný Lev z Lechistánu, byl velký korunní hejtman a vrchní velitel vojsk Republiky obou národů a polský král . Je považován za posledního z velkých polských králů a jednoho z největších turkobijců. V roce 1683 přitáhl v čele spojených polsko-litevsko-německo-rakouských jednotek na pomoc Turky obležené Vídni a v bitvě u Vídně rozdrtil podstatně silnější turecká vojska vedená pašou Karou Mustafou, čímž zastavil turecký postup do nitra Evropy. Ve vnitrostátní politice však, podobně jako jeho předchůdci, uspět nedokázal – jeho snahy upevnit královskou moc a prosadit nástupnictví pro svého syna zcela selhaly.

Jan Śniadecki (1)

Polský spisovatel, matematik a filozof.

Ján Šmarda (3)

* 29. 8. 1930 Brno Je synem botanika a rostlinného ekologa doc. RNDr. Jana Š. . Po maturitě na reálném gymnáziu vystudoval LF MU v Brně . Otcův vzor a jeho zájem o experimentální vědu ho přivedly – již jako studenta 1. ročníku – na biologický ústav LF, kde pak prošel dráhou asistenta , odb. asistenta , docenta a profesora . Působil jako učitel také na FF a PřF MU. V l. 1973–75 externě vedl výuku biologie i na LF UK v Plzni. Hodnost CSc. získal r. 1963, hodnost doktora biologických věd dosáhl r. 1989. Pro svůj ideový profil téměř po celý profesionální život na MU budil soustavnou nevůli a tvrdé, všestranné omezování ze strany totalitní moci a jejích jemu nadřízených představitelů; jeho postup na profesní dráze byl možný vždy jen v obdobích politického „oteplení“. – Své výzkumné pole našel – jako žák F. Herčíka a M. Rosenberga – v molekulární a buněčné biologii nejjednodušších organismů: bakterií a později i sinic. Středo- a východoevropské vědě otevřel problematiku kolicinů. Absolvoval studijními pobyty v Jeně , Neapoli , Li`ege a Klosteru/Hiddensee . Přednášel ve 12 zemích Evropy, v USA a Kanadě. Jeho výzkumné výsledky, pedagogické zkušenosti, osobní vlastnosti a šíře jeho ku zemích Evropy, v USA a Kanadě. Jeho výzkumné výsledky, pedagogické zkušenosti, osobní vlastnosti a šíře kulturního rozhledu mu přinesly řadu funkcí. Je mj. členem pracovní skupiny akreditační komise vlády ČR pro lékařské obory , byl proděkanem LF MU atd., je či byl členem několika redakčních rad, po dlouhá období byl vědeckým tajemníkem hlavního výboru a místopředsedou Čs. biologické společnosti a Čs. společnosti mikrobiologické atd. Je členem Int. Association for Cyanophyte Research, Int. Biographical Centre Advisory Council, The New York Academy of Sciences atd. – Zasáhl i do dalších oborů. Jako nejbližší žijící příbu...

Ján Šlosár (1)

Spoluautor příručky pro pracovníky v kovoprůmyslu.

Jan Skramoušský (3)

Narozen 1963. Publicista, autor se zabývá zbraněmi, dějinami střelných zbraní a jejich výroby v ČR.

Ján Siracký (3)

Slovenský lékař, onkolog, gynekolog.

Jan Šimsa (2)

Narozen 14.12.1865 ve Vahlovicích u Blatné, zemřel 18.12.1945 v Praze. MUDr., psychiatr, práce z oboru.

Ján Šimonovič (3)

Slovenský básník, esejista, redaktor a překladatel ze španělštiny, ruštiny a francouzštiny.

Jan Simon (2)

Jan Simon je český klavírista, statutární sólista Českého rozhlasu a správní ředitel Symfonického orchestru Českého rozhlasu v Praze . Po studiích na HAMU se stal laureátem celé řady přestižních uměleckých soutěží, od roku 2001 působí také ve funkci správního ředitele SOČR. Pravidelně vystupuje nejen se svým mateřským orchestrem SOČR, ale hostuje u mnoha předních evropských symfonických orchestrů. Pochází z umělecké rodiny, jeho otec byl hudební skladatel, klavírista a dirigent Ladislav Simon a matka režisérka Svatava Simonová.

Ján Šefc (3)

Slovenský šachový mistr, autor šachových příruček a učebnic.

Ján Sedmidubský (2)

Autor publikací z oboru elektrotechniky.

Jan Sedlák (2)

Narozen 29.12.1951. Architekt a urbanista, publikace v oboru stavebnictví, umění, architektury, kulturního dědictví, právní vědy, územního plánování a metodiky ochrany památek v centru Prahy.

Jan Šedivý (3)

Narozen 17. 3. 1953 v Praze. Elektroinženýr, vynálezce, manažer, počítačový vědec a vysokoškolský pedagog Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT. Dříve působil v různých zahraničních společnostech a firmách . Zaměřen na oblast internetových technologií, aplikační software, cloud computing, big data aj. Publikace a patenty v oboru.

Jan Šeba (3)

Jan Šeba byl československý legionář, diplomat a politik, meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. V roce 1909 úspěšně ukončil studium pojistné matematiky na Českém vysokém učení technickém v Praze. Potom pracoval u banky Slávie v Praze. Po vypuknutí 1. světové války sloužil krátký čas v rakousko-uherské armádě, dne 28. 11. 1914 byl v Haliči zajat. Od roku 1916 se podílel na organizování československých legií v Rusku. Od 29. 12. 1917 se stal příslušníkem československých legií v Itálii, kde v hodnosti kapitána působil jako vojenský zmocněnec náčelníka československé mise v Itálii. Později působil v hodnosti podplukovníka jako vojenský zmocněnec při vyslanectví ČSR v Římě. Ve 20. letech 20. století působil jako vyslanec Československa v Itálii a v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Post musel opustit po nástupu diktatury krále Alexandra I. Karađorđeviće a vyhlášení Jugoslávie, protože mimo jiné neměl dobré vztahy s důstojnickou frakcí, která ve státě převzala moc. Pak se angažoval v domácí politice a stal se generálním tajemníkem národních socialistů. K této funkci mu dopomohla přímluva Edvarda Beneše, mezi jehož stoupence patřil. Působil pak jako Benešův důvěrník v této straně. Na postu generálního tajemníka byl potvrzen v dubnu 1931, ale krátce nato byl z vedení strany vytlačen na nátlak křídla okolo Emila Frankeho. Během 30. let zastával další diplomatické posty. Od září 1932 do března 1937 byl vyslancem v Rumunsku a od září 1937 do března 1939 byl velvyslancem v Číně. V parlamentních volbách v roce 1929 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Na mandát rezignoval roku 1932 a jeho poslanecký post zaujal Jaroslav Hynek. Povoláním byl podle údajů z roku 1930 vyslancem a zplnomocněným ministrem ČSR v Bělehradě. Umřel v Plzni, pochován je v Ledči nad Sázavou....

Ján Schultz (3)

Autor jazykových učebnic a slovníků.

Jan Schneider (2)

Narozen 1959. Literární vědec, práce z oboru českého jazyka a literatury.

Jan Scheinhost (3)

Ján Sapák (2)

Jan Sapák je architekt, teoretik architektury, publicista, vysokoškolský učitel. Sapák studoval v letech 1978–1981 Fakultu architektury VUT u prof. Aloise Nového). V letech 1981–1984 studoval na Akademii výtvarných umění u Jiřího Kotalíka V letech 1984–1988 pracoval v libereckém projektovém ústavu , atelieru 02, který byl totožný s dřívějším atelierem SIAL, kde byl asistentem Miroslava Masáka, a pracoval v týmu na rekonstrukci pražského Veletržního paláce. V roce 1988 spoluzaložil neformální sdružení architektů Obecní dům, spolu s M. Masákem, P. Pelčákem, I. Vavříkem, Z. Jiranem a M. Němcem. V letech 2006–2011 byl členem představenstva České komory architektů v Praze a také jejím prvním místopředsedou. V období po sametové revoluci moderoval a předsedal prvnímu zakládajícímu shromáždění Obce architektů v Průmyslovém paláci na pražském výstavišti. Od roku 1994 působil také jako externí pedagog Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně. Od roku 2005 pracoval jako předseda pracovní skupiny pro památky a později jako člen pracovní skupiny pro architektonické soutěže až do roku 2012. Větší část profesního života je publicisticky činný ve vlasti i v zahraničí. Publikoval větší množství článků a několik knih jako autor i spoluautor.

Jan Samec (1)

Jan Samec byl český pedagog a všestranný výtvarník – především malíř, ale i úspěšný kreslíř, grafik, ilustrátor, keramik a scénograf. Narodil se ve Strakonicích 14. května roku 1917 ještě do poměrů rakousko-uherských, své vzdělání získal již v prvorepublikových školách. V letech 1936–1939 studoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství při ČVUT v Praze v ateliérech profesorů Oldřicha Blažíčka, Cyrila Boudy, Karla Pokorného . Po uzavření vysokých škol v roce 1939 pracoval jako telegrafní dělník pro Ministerstvo spojů. V roce 1940 absolvoval kurzy reklamního návrhářství na Rotterově reklamní škole v Praze. Od podzimu 1940 do roku 1941 byl studentem Školy umění ve Zlíně. V letech 1944–1945 pracoval v totálním nasazení ve strakonické keramické velkovýrobě keramického nádobí . V roce 1945 se vrátil do Prahy k přerušenému vysokoškolskému studiu na Českém vysokém učení technickém, které roku 1946 absolvováním první a druhé státní zkoušky završil. Poté pracoval v Praze jako učitel výtvarné výchovy na Experimentálním gymnáziu v Libni, to však bylo brzy jako buržoazní nežádoucí zrušeno. V roce 1947 po krátké známosti s herečkou Jiřinou Štěpničkovou uzavřel sňatek a z tohoto vztahu se narodil pozdější herec Jiří Štěpnička. Po ukončení studií dostal umístěnku do pohraničí. Rozhodl se pro Karlovy Vary, kam se v roce 1948 natrvalo přestěhoval. Vyučoval zde na místním gymnáziu výtvarnou výchovu a později i kreslení a malbu na porcelán na Střední průmyslové škole keramické. V roce 1963 zde vyučoval též kresbu na Pedagogickém institutu a v roce 1968 externě na místním gymnáziu. Zemřel 9. srpna 1988 v Karlových Varech. Jan Samec byl všestranný výtvarník. Po skončení studia se od roku 1947 zabýval tvorbou užité keramiky a grafiky a jako ilustrátor spolupracoval s tiskem a nakladatelstvím Orbis Praha. V letech 1956–1960...

Jan Šach (3)

Narozen 10.12.1970 v Čáslavi. Mgr., historik. Práce z oboru.

Jan Rybka (3)

Dánský autor komiksů.

Jan Rybář (2)

Narozena 4. 9. 1903 v Praze., zemřela 26. 6. 1987. PhDr., překladatelka z němčiny.

Ján Rozner (3)

Literárny, divadelný a filmový kritik, publicista Ján Rozner . V rokoch normalizácie nesmel publikovať, v roku 1977 sa vysťahoval do Nemecka, kde aj zomrel. Slovenskej čitateľskej verejnosti sa predstavil ako úspešný beletrista románom Sedem dní do pohrebu, knihou, v ktorej spracoval dramatické okolnosti pohrebu svojej manželky Zory Jesenskej.

Jan Roubal (2)

MUDr. Jan Roubal je lektorem, supervizorem a praktikujícím psychoterapeutem v gestalt terapii, přednáší rovněž na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Jako psychoterapeut pracuji více než 20 let a již více než 15 let psychoterapii také učím a superviduji. Stále mne to těší a rád se také od svých klientů i studentů učím. Gestalt terapie je mým mateřským psychoterapeutickým jazykem. Základní výcvik v gestalt terapii u zahraničních lektorů z Norska a Belgie mi umožnil hlavně poznávat sám sebe a také objevovat vlastní tvořivost. Praktické zkušenosti jsem sbíral jako psychiatr a psychoterapeut při práci s klienty v rámci denního stacionáře, psychiatrické nemocnice a soukromé praxe. Teoretické vzdělání v gestalt terapii jsem si doplňoval v navazujícím postgraduálním výcviku, supervizním výcviku, mezinárodním kurzu o gestalt pojetí psychopatologie a také při psaní českých i zahraničních článků a knižních kapitol. Inspirativními učiteli pro mne byli zvláště Daan van Baalen a Ken Evans. Hodně jsem se také naučil od Gianniho Francessetiho při naší spolupráci na editování knihy o uplatnění gestalt přístupu v klinické praxi . Velmi podnětná je pro mne spolupráci se zahraničními kolegy v Evropské asociaci pro gestalt terapii , kde pracuji v etické a kompetenční komisi a předsedám výzkumné komisi. Snažím se podporovat výzkum v gestalt terapii, editoval jsem knihu Towards a Research Tradition in Gestalt Therapy, 2016. Důležitá je pro mne také otevřenost jiným přístupům. Absolvoval jsem výcvik v Pesso terapii a v integrativní supervizi , se Z. Vybíralem editoval přehledovou knihu Současná psychoterapie , založil jsem výcvik Integrace v psychoterapii, na katedře psychologie FSS MU v Brně učím budoucí psychology a psychoterapeuty a jsem členem Centra pro výzkum psychoterapie. Spolupráce s kolegy z jiných psychoterape...

Jan Roth (3)

Jan Roth byl český kameraman, otec fotografů Alana Pajera a Otty Pajera, dědeček političek Kateřiny Jacques a Moniky McDonagh Pajerové. K filmu se dostal v roce 1923, nejdříve pracoval jako pomocník režiséra Karla Antona, později pracoval jako vrchní osvětlovač a technický šéf u Karla Lamače. K funkci kameramana se propracoval během pobytu v zahraničí, do Česka se vrátil v roce 1934. Ve filmech To neznáte Hadimršku a Lásky Kateřiny Strnadové si rovněž zahrál, na filmu Slepice a kostelník spolupracoval jako pomocný režisér. Jako kameraman proslul mj. tím, že dokázal využít světelné členění prostoru a šerosvit k dramatickému účinku.

Jan Roháč (1)

Slovenský profesor trestního práva.

Jan Řešátko (1)

Jan Rataj (3)

Jan Rataj byl rakouský a český zemědělec a politik, na přelomu 19. a 20. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady, jeden ze zakladatelů České agrární strany. Absolvoval nižší reálku v Písku, vyšší reálku absolvoval roku 1874 v Linci . Profesně potom působil jako rolník v rodné Vráži. V letech 1880–1883 byl starostou této obce . Byl předsedou hospodářského spolku v Písku. Koncem století se uvádí jako člen okresní školní rady a člen okresního zastupitelstva v Písku . Zasedal v kuratoriu lesnického učiliště v Písku. Koncem 80. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1889 byl zvolen v kurii venkovských obcí do Českého zemského sněmu. Politicky patřil tehdy k mladočeské straně. Roku 1889 ovšem založil spolu s Alfonsem Ferdinandem Šťastným a s rolníkem Junem Selskou jednotu, později Sdružení českých zemědělců, které se ještě před koncem století vyvinulo v samostatnou Českou agrární stranu. Mandát v zemském sněmu obhájil ve volbách v roce 1895 a uvádí se již jako agrárník. Za ně zde byl opětovně zvolen i ve volbách v roce 1901. Zasedal v české sekci zemské zemědělské rady a byl i členem zemské železniční rady. Zasedal i v Říšské radě , kam usedl 20. října 1898 místo Jana Vašatého za kurii venkovských obcí, obvod Písek, Strakonice atd. Mandát obhájil za stejný obvod i ve volbách roku 1901. Zvolen byl rovněž ve volbách roku 1907, konaných již podle všeobecného, rovného volebního práva, kdy byl zvolen v obvodu Čechy 067. Zasedal pak v poslaneckém Klubu českých agrárníků. Mandát zde obhájil ve volbách roku 1911. Na Říšské radě zastával od roku 1901 funkci historicky prvního předsedy samostatného poslaneckého Klubu ...

Jan Řánek (2)

Narozen 1929. Kronikář Žatecka, sběratel starých pohlednic Žatce.

Jan Racek (2)

Jan Racek byl český hudební vědec, pedagog a organizátor hudebního života. Maturoval na gymnáziu v Bučovicích v roce 1924. Studoval na Masarykově univerzitě v Brně hudební vědu u profesora Vladimíra Helferta a dále historii, filosofii, zeměpis a dějiny umění. Vedle toho studoval hru na klavír u M. Kuhlové a Anny Holubové a nauku o harmonii a o hudebních formách u Josefa Blatného. V roce 1929 získal titul PhDr. na základě disertační práce: Idea vlasti, národa a slávy v díle Bedřicha Smetany. Stal se ředitelem hudebního archivu Moravského muzea v Brně a tuto funkci zastával až do roku 1948. Vykonal řadu studijních cest do Itálie, Belgie, Francie, Německa, Rakouska, Jugoslávie, Polska a Maďarska, na nichž se zabýval studiem knihovnické a archivní techniky. Shromáždil tisíce pramenů, které pečlivě archivoval Moravském muzeu. Jeho hlavním cílem byl soupis hudebních moravik a bohemik v zahraničních knihovnách. Dalším střediskem jeho zájmu byla raná italská monodie 17. století a posléze vztah českého a světového hudebního baroka a klasicismu v 18. století. Na Masarykově Univerzitě se v roce 1937 habilitoval docentem, ale následující okupace Československa a uzavření vysokých škol mu znemožnilo další pedagogickou činnost. V roce 1948 byl na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity jmenován profesorem hudební vědy. Stal se ředitelem hudebněvědného semináře a vedoucím katedry dějin umění. Jeho činnost mimoškolní byla rozsáhlá a rozmanitá. Byl vedoucím Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV v Brně, předsedou Společnosti Pavla Křížkovského, místopředsedou Matice moravské, spoluzakladatelem hudebně vědecké sekce Svazu českých skladatelů, redaktorem edice Musica Antiqua bohemica i čestným členem Pěveckého sdružení moravských učitelů. Aktivně se účastnil mnoha zahraničních kongresů. Byl členem vídeňské společnosti Gesellschaft zur Herausgabe von Denkmälern der Tonkunst in Östereich a švýcarské společnosti Société Internatio...

Jan Ptáček (1)

Od roku 1990 provozuje soukromou autodopravu a od nepaměti pěstuje orchideje a jiné tropické rostliny. Za svůj život procestoval pořádný kus světa. Na svých cestách se zaměřuje především na studium flóry a fauny v přirozeném prostředí.

Jan Provazník (3)

Jan Provazník byl český malíř, ilustrátor a scénograf. Ilustroval knihy pro děti, např. Svět kouzel a divů , Perly pohádek Boženy Němcové , Malý Bobeš , Gabra a Málinka . Věnoval se scénografii . Při výzdobě fasád využíval techniky mozaiky, fresky a sgrafita. Jeho práce jsou ve sbírkách Galerie výtvarného umění v Ostravě, Slezské zemské muzeum Opava, Muzeum města Brna, Národní galerie v Praze.

Jan Přibyl (3)

Práce z oblasti speleologie a krasové geomorfologie.

Jan Přenosil (2)

Narozen 14.10.1977 v Brně. Ing. ekonomie, Mgr. práv, vysokoškolský pedagog, odborné práce z ekonomie, veřejného a mezinárodního práva.

Jan Pospíšil (3)

Narozen 27. 11. 1983 v Jihlavě. Vyučuje marketing na Univerzitě Tomáš Bati ve Zlíně. Publikuje v oboru.

Ján Porvazník (2)

Narozen 4.2. 1941 v Adidovciach, okres Humenné na Slovensku. Vysokoškolský pedagog, profesor managementu. Publikace z oboru managementu a ekonomiky a celoživotního vzdělávání.

Jan Polkowski (3)

Polský básník, prozaik, novinář, vydavatel.

Ján Podmanický (2)

Vyštudoval R. k. cyrilo-metodskú bohosloveckú fakultu UK v Bratislave – Teologický inštitút v Nitre. Od r. 2003 starosta obce Stará Bystrica, od 2006 poslanec Národnej rady Slov. republiky. Knižne debutoval monografiou Stará Bystrica a okolie . Autor kníh: Povesti rieky Kysuca , Za oponou kysuckých dejín , Kysucké povesti a i.

Jan Pleskáč (1)

Narozen 15.5.1797 v Třebíči, zemřel 26.7.1873 v Olešnici. Katolický kněz a spisovatel, sběratel pohádek a pověstí.

Jan Plachetka (2)

Ján Plachetka je slovenský mezinárodní šachový velmistr, mistr Slovenska z let 1975 a 1993. Plachetka se úspěšně zúčastnil celé řady šachových turnajů. Dělil se například o první místo v Polanica-Zdróji 1975, zvítězil v Sofii a v Trnavě 1979, dělil se o první místo v Štrasburku 1985. Titul mezinárodního mistra obdržel roku 1973 a mezinárodním velmistrem se stal jako první Slovák roku 1978. Z mistrovství Československa má Plachetka jednu stříbrnou a dvě bronzové medaile . Na šachových olympiádách reprezentoval Plachetka pětkrát Československo a dvakrát Slovensko . Společně s Vlastimilem Hortem, Janem Ambrožem, Vlastimilem Jansou, Janem Smejkalem a Ľubomírem Ftáčnikem byl členem družstva, které na šachové olympiádě roku 1982 v Lucernu skončilo na druhém místě. Plachetka je rovněž úspěšným šachovým trenérem. Jeho nejznámější svěřenkyní byla Regina Pokorná. Často působí jako kapitán nebo trenér reprezentačních družstev žen nebo juniorů. Je spoluautorem publikace o šachových olympiádách.

Jan Pichert (1)

Jan Pícha (2)

Narozen 23. 12. 1917 ve Vídni, zemřel 27. 10. 1991 v Žamberku. RNDr., CSc., práce z oboru geofyziky a gravimetrie.

Jan Píbil (1)

Realitní makléř, manažer, lektor obchodních dovedností, též autor příručky pro realitní makléře.

Jan Piasecki (1)

Jan Pezda (2)

Historik, spoluautor pracovního sešitu.

Ján Petrík (1)

Narozen 8. 2. 1929 v Praze, zemřel 28. 8. 1989 tamtéž. Překladatel z francouzštiny a angličtiny, autor literárně historických a kritických studií zejména o anglicky a francouzsky píšících autorech. Také prozaik.

Jan Petrásek (3)

Prof. MUDr. Jan Petrášek, DrSc. . Narodil se ve Vrátě u Českých Budějovic, ale během 2. světové války se rodina přestěhovala do Třeboně, kde v roce 1948 absolvoval gymnázium, poté byl přijat ke studiu na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, které ukončil v roce 1953. Již jako medik pracoval v laboratořích 3. interní kliniky pod vedením profesora Jiřího Šonky. Po promoci nastoupil jako sekundární lékař do nemocnice v Českém Krumlově, působil krátce i jako obvodní a závodní lékař v Horní Plané a ve Větřní. Od roku 1956 nastoupil jako sekundární lékař 3. interní kliniky ; této interní klinice zůstal věrný po celý život. V roce 1964 obhájil kandidátskou práci na téma „Klinický význam některých metabolitů katecholaminů“. V roce 1969 se stal odborným asistentem kliniky, v roce 1972 obhájil habilitační práci na téma „Současné možnosti klinické diagnostiky a léčby feochromocytomu“, a v roce 1975 byl jmenován docentem vnitřních nemocí. Doktorskou práci, rovněž s tématem feochromocytomu, obhájil v roce 1981 a v roce 1983 byl jmenován profesorem pro obor vnitřních nemocí. Dlouhá léta byl zástupcem přednosty kliniky a zastával řadu pedagogických funkcí na tehdejší Fakultě všeobecného lékařství. Nejprve se plně věnoval endokrinologii. Publikoval desítky článků v českých periodikách, byl členem výboru Československé endokrinologické společnosti. V paměti všech žáků je však spojován především s kardiologií. V roce 1970 se významně podílel na vzniku jedné z prvních koronárních jednotek v Československu. Zkušenosti čerpal i ze zahraničních pobytů v Dánsku a Německu. V roce 1976 získal v Německu první zkušenosti s echokardiografií a na 3. interní klinice vybudoval první echokardiografi ckou laboratoř. Vydal první české publikace v tomto oboru. Vytvořil na klinice funkční kardiologickou skupinu. Podílel se na vzniku katetrizační laboratoře. V 1. polovině 80. let se stal vedoucím redaktorem Časopisu lékařů českých, který redigoval ...