38461–38520 z 157059 Autoři
Vladimír Panoš (3)
Vladimír Panoš byl český speleolog, vysokoškolský učitel, válečný letec RAF. doc. RNDr. Vladimír Panoš, CSc. Narození 2. července 1922 Strážske Úmrtí 7. ledna 2002 Olomouc Národnost Češi Povolání pedagog Ocenění Cena města Olomouce Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. Za II. světové války byl navigátorem u bombardovací perutě RAF. Během bojů utrpěl vážné zranění. Po válce se věnoval geografii a zejména speleologii, v níž se stal světově uznávanou kapacitou. V letech 1956 až 1968 pracoval v Brně v Kabinetu pro geomorfologii ČSAV. V letech 1968 až 1974 působil na Katedře fyzické geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Poté se vrátil do Brna na univerzitu, kde se v roce 1975 habilitoval. Je autorem a spoluautorem na 300 studií a pojednání. Jeho poslední velká práce věnovaná celoživotnímu výzkumu vyšla na Slovensku s názvem Karsologická a speleologická terminologie – výkladový slovník. Byl také spoluautorem projektu CHKO Litovelské Pomoraví. V roce 1965 stál u zrodu Mezinárodní speleologické unie při UNESCO, jejíž byl v letech 1969–1977 a 1981–1985 viceprezidentem. Od roku 1978 byl předsedou České speleologické společnosti. Zabýval se vývojem krasových oblastí jednak teoreticky, jednak i prováděl i praktický výzkum. Jím vedená skupina objevila systém Jeskyní Míru v Javoříčských jeskyních. V období 1964–1965 a 1979–1980 se zabýval výzkumem krasu na Kubě.
Více od autora
Vladimír Pácl (2)
Narozen 11. 2. 1924 vČeské Třebové, zemřel 31. 12. 2004. Funkcionář ČSTV, běžec na lyžích a orientální běžec, práce z oboru.
Více od autora
Vladimir Osipovič Bogomolov (3)
Vladimir Osipovič Bogomolov, rusky: Владимир Осипович Богомолов, vlastním příjmením Bojtinskij , které používal o roku 1948 a poté do roku 1953 Bogomolec bol ruský spisovateľ, píšuci najmä vojnovú literatúru. Známa je najmä jeho kniha V auguste roku 1944 - vynikajúcim a autentickým spôsobom vyrozprávaný príbeh pátracej skupiny armádnej kontrarozviedky Červenej armády v zázemí frontu na pomedzí Bieloruska a Poľska počas veľkej letnej ofenzívy Červenej armády v lete 1944. Pravdepodobne inšpirované skutočnými udalosťami . Autor patril ku generácii sovietskych spisovateľov, ktorí sa priamo zúčastnili vojny a ich diela začali vychádzať najmä po XX. zjazde KSSZ - v období tzv. odmäku. Vojnu videli realisticky, neprikrášlene, odmietali obvyklú sovietsku glorifikáciu, pátos.
Více od autora
Vladimír Novák (3)
Práce z oboru elektrotechniky, nelineárních obvodů, číslicových měřících přístrojů a elektroniky.
Více od autora
Vladimir Mironovič Ponizovskij (2)
Ruský spisovatel, autor románu z období 2. světové války.
Více od autora
Vladimír Melichar (3)
Narozen 1974. Mgr., botanik, environmentální expert, specializuje na horská rašeliniště, ekologii obnovy, ochranářské koncepce a biomonitoring.
Více od autora
Vladimír Marek (2)
Armádní válečný zpravodaj v Kuvajtu v roce 2003 Od roku 1984 pracuje Vladimír Marek jako redaktor armádních časopisů. Fotografování se věnuje zejména v posledních letech. Na mnoha reportážních fotografiích zachytil činnost jednotek Armády České republiky v zahraničních mírových misích v Bosně, Kosovu a v Afghánistánu. Od března do června roku 2003 působil u 9. roty chemické, biologické a radiační ochrany AČR jako válečný zpravodaj v Kuvajtu a v jižním Iráku. Fotografie z tohoto období použil při sestavování publikace Stopy v písku s podtitulem Čeští chemici a zdravotníci v Kuvajtu a Iráku očima vojenského reportéra.
Více od autora
Vladimír Loyda (3)
Narozen 1.12.1928 v Brandýse nad Labem, zemřel 12.10.2004. Středoškolský profesor, publicista a odborný pracovník.
Více od autora
Vladimir Levstik (2)
Vladimir Levstik , rozený Ciril Levstik, byl slovinský spisovatel, básník a překladatel především z ruštiny. Narodil se ve Šmihelu nad Mozirjem. Otec Michael byl učitel. Měl dva mladší sourozence. Jeho křestní jméno bylo Ciril, jméno Vladimir začal používat až v roce 1904. V roce 1887 byl jeho otec přemístěn do obce Št. Andraž nad Polzelo, kde Levstik strávil své dětství a chodil na základní školu. V letech 1896–1899 navštěvoval gymnázium v Celji, v letech 1899–1901 v Mariboru a v letech 1901–1903 v Lublani. Roku 1903 zanechal studia, podle některých zdrojů kvůli chudobě, podle jiných kvůli sporům s otcem. Byl to druhý Slovinec , který se živil jako spisovatel, básník a překladatel z povolání. V letech 1906 a 1907 žil v Paříži, kde se seznámil s literárními směry a proudy. Kvůli své účasti v nacionalistickém hnutí byl během 1. sv. války zavřen v internačním táboře v Mittergrabernu. Zavřen byl až do roku 1917. Po propuštění se nesměl vrátit do Lublaně, proto žil v Praze, kde také vzniklo jeho dílo Zápisky Tiny Gramontové. Potom se přestěhoval ke své sestře Věře, která pracovala jako učitelka na základní škole v Št. Juriju pod Taborom v Savinjské dolině . U ní zůstal do dubna 1918, překládal Dostojevského a psal své nejlepší dílo "Gadje gnezdo". Po návratu do Lublaně onemocněl a léčil se v Kranji. Od roku 1932 žil v Paříži. Své poslední léta strávil v Celji, blízko svého rodného kraje. Roku 1957 tam i zemřel. Básně začal psát už na základní škole. Roku 1903 vyšla jeho první báseň v Ljubljanskem zvonu. Respektovaným básníkem byl hlavně v letech 1906-1910. Spolupracoval především s novinami Ljubljanski zvon, Slovan, Slovenka a Naš list. Jeho prvním básnickým tématem byla jeho vlast a národní motivy. V romanci Kralj Matjaž se objevují motivy svobody a bojácnosti. V jeho poezii můžeme nalézt neustálé hledání smyslu života, zoufalství, a zklamání nad sebou samým i celým světem....
Více od autora
Vladimír Lemberk (3)
Byl trempem, vodákem, horolezcem, amatérským i profesionálním přírodovědcem, poutníkem po horách a liduprázdných končinách Evropy, Asie a Afriky. V posledních letech se opakovaně vydává do tropů Indonésie- uchvátila ho její pestrá a marnotratně bohatá příroda i nebývalá směsice lidských typů. Nemá rád povrchní, rychlé a v konečném důsledku křečovité poznávání cizích krajů, lidí a přírody. Vždy raději volí pomalost, opakování a důkladnost. Proto se na cesty vydává nejraději jen v malé skupince přátel, svobodně a bez předchozího zajištění. Jen tudy, podle něho vede cesta k pravdivému a intenzivně prožitému poznání. Pracuje jako zoolog a vedoucí přírodovědného oddělení Východočeského muzea v Pardubicích. Procestoval na padesát především afrických a asijských zemí, kde se věnoval zejména studiu divokých zvířat a přírodních národů. Publikuje reportáže ze zahraničních cest i odborné články z tuzemska v tisku i na svých internetových stránkách.
Více od autora
Vladimír Kyzlink (3)
Autor, brněnský rodák a moravský patriot byl zakladatel moderního konzervárenství u nás. Byl profesorem VŠCHT kde založil katedru konzervárenské technologie. Specializoval se zejména na otázky konzervace rostlinných produktů, především ovoce a zeleniny, problematiku konzervace potravin živočišného původu . Dožil se vysokého věku a byl odborně aktivní až do své smrti.
Více od autora
Vladimír Krejčí (3)
Narozen 11.7.1905 v Kunštátu. Ing., profesor elektrotechniky, publikace z oboru.
Více od autora
Vladimír Kratochvíl (4)
Prof. JUDr. Vladimír Kratochvíl, CSc. absolvoval Právnickou fakultu UK v Praze. Působil jako vedoucí katedry trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity, jako asistent soudce Ústavního soudu i asistent soudce Nejvyššího soudu.
Více od autora
Vladimír Král (2)
Narozen 26. 12. 1949 v Praze, zemřel v dubnu 2019. Prof. RNDr., DSc., medicinální chemik, vysokoškolský pedagog.
Více od autora
Vladimír Kováč (2)
Slovenský zoolog, ichtyolog a profesor ekologie. Specializace na ontogenezi, evoluci a moderní trendy v ekologii.
Více od autora
Vladimír Koubenec (1)
Narozen 1951. Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka. Autor textů, knihy bajek a románu.
Více od autora
Vladimír Košelev (1)
Narozen 17.5.1899, zemřel 12.8.1991. Ing., výzkumný pracovník v oboru materiálového výzkumu a metalografii, práce z oboru a o chemickém složení slitin.
Více od autora
Vladimír Kopecký (2)
Narozen 8. 10. 1974 v Praze. RNDr., PhD. Fyzik, biofyzik, učitel astrobiologie, redaktor, pracovník Fyzikálního ústavu UK v Praze. Publikace z oboru fyziky biomolekul.
Více od autora
Vladimír Kohout (2)
Narozen 11.4.1938.RNDr., CSc., vysokoškolský pedagog na elektrotechnické fakultě ČVUT, katedře matematiky, práce z matematiky a fyziky, též autor práce o diferenciální geometrii.
Více od autora
Vladimír Kočí (2)
Narozen 1972 v Praze. Ing. ,Ph.D., vysokoškolský pedagog, chemický technolog. Práce z oboru chemie ochrany prostředí.
Více od autora
Vladimír Kočandrle (4)
Vladimír Kočandrle byl český kardiovaskulární a transplantační chirurg, ředitel pražského Institutu klinické a experimentální medicíny . Byl ustanoven vedoucím týmu, který v Československu i v celém východním bloku v roce 1984 provedl úspěšnou transplantaci srdce. Vladimír Kočandrle vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Absolvoval roční stáž v USA. V IKEM začal pracovat v 60. letech, v roce 1966 se podílel na první úspěšné československé transplantaci ledviny. Jako ředitel vedl IKEM po sedm let od roku 1983. Organizačně zajišťoval první úspěšnou transplantaci srdce nejen v Československu, ale i v tehdejším východním bloku, kterou v roce 1984 provedl tým kardiochirurga profesora Pavla Firta. Technik Josef Divina, kterému bylo 44 let, při ní získal srdce o devět let mladšího muže, se kterým žil dalších 13 let. Od roku 1962 byl Kočandrle členem KSČ, od roku 1986 kandidátem ÚV KSČ. V roce 1990 byl z IKEM bez zdůvodnění odvolán. V letech 1991 až 1993 pak pracoval ve vojenské nemocnici Walter Reed Army Medical Center ve Washingtonu, kde zavedl program kombinovaných transplantací slinivky břišní a ledvin. Jeho manželkou byla česká basketbalistka Zdeňka Kočandrlová. Jeho syn Vladimír je hudebník, skladatel, producent a hudební podnikatel.
Více od autora
Vladimír Knichal (2)
Středoškolské vzdělání ukončil maturitou roku 1925 na České státní reálce v Moravské Ostravě, kde studoval od roku 1918. V letech 1926-30 byl posluchačem Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity, kde se věnoval studiu matematiky a fyziky. Posléze však zájem o matematiku převládl. V době vysokoškolských studií na něj měli největší vliv profesor K. Petr a V. Jarník. Svou vědeckou dráhu zahájil na Karlově univerzitě, kde pracoval v letech 1929-39 jako asistent . V roce 1930 získal aprobaci pro vyučování matematice a fyzice na středních školách a byl ustanoven řádným asistentem Matematického ústavu Karlovy univerzity. Rok poté byl promován doktorem přírodních věd. V roce 1936 svou práci na rok přerušil a odjel na rok na studijní stáž do Varšavy, kde pracoval v semináři kombinatorické topologie profesora K. Borsuka. Po návratu z ciziny se v roce 1937 habilitoval. Během války působil jako středoškolský profesor postupně na reálce v Praze-Holešovicích, na reálném gymnáziu v Praze-Michli a na vyšší průmyslové škole v Praze-Smíchově. Po válce mu byla k 1. červnu 1945 udělena placená dovolená a začal pracovat jako asistent na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. V témže roce byl na podzim pověřen konáním přednášek na Přírodovědecké fakultě v Brně. V roce 1946 byl v Brně se zpětnou platností k 1. říjnu 1945 jmenován mimořádným profesorem. V té době současně přednášel na pedagogické fakultě brněnské univerzity, Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity a na Fakultě inženýrského stavitelství Českého učení technického v Praze. V roce 1950 se stal Vladimír Knichal vedoucím oddělení technické matematiky v Ústředním matematickém ústavu a v roce 1954 vystřídal E. Čecha v ředitelském křesle Matematického ústavu ČSAV, který vznikl z Ústředního matematického ústavu a jako ocenění jeho práce byl jmenován doktorem fyzikálně matematických věd. Pracoval v oblasti teorie čísel a teorie reálných funkcí. V čele Matematického ústavu stál a...
Více od autora
Vladimír Kebza (3)
Narozen 1953, zemřel 27. 7. 2017. Psycholog, vědec a vysokoškolský pedagog . V rámci oboru psychologie zdraví byl zaměřen na otázky preventivního lékařství, podpory zdraví, psychosomatických onemocnění aj. Publikace v oboru.
Více od autora
Vladimír Kaiser (3)
Narozen 10.6.1954 v Ústí nad Labem. PhDr., archivář a historik, zabývá se novověkou paleografií, historií záznamu zvuku, dějinami hudební kultury a regionálními dějinami.
Více od autora
Vladimír Kaigl (2)
Narozen 15.5.1916 v Praze. JUDr., docent na katedře politické ekonomie University Karlovy v Praze, vedoucí Ekonomického ústavu Československé akademie věd, delegát Československa v OSN. Práce v oboru, autor cestopisu.
Více od autora
Vladimír Kafka (2)
Narozen 11. 4. 1963 v Praze, zemřel 2018 tamtéž. Malíř, spisovatel a léčitel.
Více od autora
Vladimír Josef Novák (2)
Narozen 10.3.1882 v Brně, zemřel 6.1.1951 v Praze. PhDr., profesor fyzikálního zeměpisu, publikace z oboru a z mravní výchovy, překlady z angličtiny.
Více od autora
Vladimir Jevgen'jevič Dubkovskij (2)
Ruský právník, autor scénářů k dokumentárním filmům. Založil Akademii systémového podnikání, která se zabývá vzděláváním manažerů a Akademii nového života, která se zabývá osudem, štěstím a smyslem života.
Více od autora
Vladimír Jan Fanderlík (3)
Narozen 3.1.1877 v Olomouci, zemřel 1946 v Brně. JUDr., fotograf, literatura z oboru fotografie.
Více od autora
Vladimír J. A Novák (2)
Narozen 22. 4. 1919 v Praze, zemřel 1997. Biolog a entomolog, práce z oboru evoluční biologie.
Více od autora
Vladimír J Koudelka (3)
Narozen 12.1.1919 v Bohuslavicích u Nové říše, zemřel 5.12.2003 v Soursee. Katolický kněz, dominikán, doktor teologie, církevní historik, náboženský spisovatel, exulant.
Více od autora
Vladimir Ivanovič Nemcov (3)
Vladimir Ivanovič Němcov byl ruský sovětský radiotechnik a spisovatel, autor vědeckofantastických povídek a románů. Nejprve studoval při zaměstnání na tzv. Dělnické fakultě v Tule. V letech 1926–1929 pak pokračoval ve studiu literatury na Etnologické fakultě Moskevské státní univerzitzy, studium však nedokončil. Zabýval se radiotechnikou a publikoval články v populárně vědeckých časopisech. Začal pracovat ve Vojenském výzkumném ústavu spojů, kde se stal známým jako vynálezce přenosných radiostanic. Získal dvacet autorských osvědčení v tomto oboru a jako návrhář pomáhal při jejich vývoji v továrně v Leningradě, kde ho zastihla německá blokáda. Posléze byl poslán do Baku, kde se podílel na organizaci vojenské radiotechnické továrny a byl jmenován jejím hlavním inženýrem. Za svou práci obdržel medaili Za obranu Leningradu, Řád Vlastenecké války, Řád rudé hvězdy, Řád rudého praporu práce a další. Od roku 1945 byl členem Komunistické strany Sovětského svazu a od roku 1946 členem Svazu sovětských spisovatelů. Od konce čtyřicátých let se věnoval zcela literatuře. Psát začal ještě při svých studiích v Tule. Jeho básně byly publikovány v časopise Коммунар . První vědeckofantastickou povídku Сто градусов vydal roku 1945. Nejprve jej zajímala témata, jimiž se zabývala věda v době, kdy svá díla psal, později následovaly rozsáhlé romány, které měly zobrazit sovětské grandiózní technické projekty. Ideologicky ostře se stavěl proti novým trendům v sovětské fantastice, zejména proti dílu bratří Strugackých, které zkritizoval v článku Для кого пишут фантасты? . Podle Němcova jejich knihy nikterak nenapomáhaly v budování komunismu.....
Více od autora
Vladimir Ivanovič Dal‘ (1)
byl ruský jazykovědec a lexikograf, zakladatel Ruské geografické společnosti. Byl odborníkem na turkické jazyky a zakladatelem turkologie. Jeho největším dílem byl Výkladový slovník živého ruského jazyka, obsahující přes 200 000 slov, který Dal publikoval v letech 1863–1866. Dal pracoval na carském ministerstvu vnitra, kde neblaze proslul posilováním antisemitských legend, zejména poté, co byl carem Mikulášem I. pověřen prošetřením pověsti o údajných židovských rituálních vraždách křesťanských dětí.
Více od autora
Vladimír Hučín (2)
Byl před rokem 1989 disidentem, v 90. letech důstojníkem BIS. Jde pravděpodobně o jediného představitele českého disentu, jenž se v době normalizace pokoušel rovněž o odboj, jenž se blížil odboji ozbrojenému.
Více od autora
Vladimír Houdek (3)
Vladimír Houdek byl český básník vyjadřující pocit úpadku doby. Narodil se jako jediný syn pražského zámečnického mistra Karla Houdka a jeho manželky Anny rozené Julišové . Po smrti manželky se Karel Houdek v roce 1901 znovu oženil. Maturoval na gymnáziu v Žitné ulici v roce 1891. V letech 1892-1894 byl posluchačem filozofické fakulty, studia nedokončil. Jako záložní důstojník se nechal aktivovat a do roku 1899 sloužil v armádě, odkud odešel jako nadporučík domobrany. Stal se poštovním asistentem v Lovosicích a od roku 1901 v Kolíně. Krátce poté duševně onemocněl; v roce 1902 odešel do pražského ústavu choromyslných, kde dožil. Byl ženat s Marií, rozenou Portěšovou . Zemřel v ústavu choromyslných na progresivní paralýzu. Byl pochován na Olšanských hřbitovech . Ve svém díle, ovlivněném J. S. Macharem, se stylizoval do role prokletého vzdorujícího básníka, místo tradiční poetizace erotiky ji představoval jako živočišnou smyslnost. Přispíval do časopisů Lumír, Moderní revue, Rozhledy, Vesna a Zlatá Praha.
Více od autora
Vladimír Hor (1)
Studoval v letech 1967 až 1972 historii, ukrajinštinu a dějiny umění na FFUK v Praze. Od roku 1976 pracuje jako historik v Muzeu Šumavy v Sušici - Kašperských Horách. Věnuje se regionálním dějinám, historii kultury a umění.
Více od autora