Výpis všech autorů

Eduard Maur

Eduard Maur je český historik, odborník na hospodářské a sociální dějiny raného novověku a historickou demografii. Vystudoval dějepis a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a zůstal zde jako vědecký pracovník Ústavu československých, resp. českých dějin, kde působí doposud. V letech 1993–2000 jej vedl, dnes je jeho emeritním členem. Současně přednáší v Ústavu historických věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. V 90. letech působil jako hostující profesor na několika francouzských univerzitách , účastnil se též mezinárodních vědeckých projektů ve spolupráci s historiky Rakouska a Německa. Kromě výše uvedených témat se věnuje problematice historického vědomí a regionálním dějinám jihozápadních Čech. Je členem několika redakčních rad a vedoucím redaktorem ročenky Historická demografie. V roce 2008 obdržel Cenu Učené společnosti ČR.

Eduard Fuchs

Narozen 7.11.1942 v Uherském Hradišti. Doc., RNDr.,CSc., asistent katedry matematické analýzy, práce z oboru teorie množin.

Edita Plicková

Narozena 1940 v Praze. Edita Plicková je výtvarnice - malířka, ilustrátorka, graička, obrázkové práce pro děti, na jejíchž ilustracích vyrostlo už několik generací dětí. Je autorkou mnoha ilustrací ke knihám pro děti, k edukativním materiálům. Ilustrace připravila mimojiné např. i k večerníčku. Mnozí z nás dostali při odchodu od lékaře například didaktické kartičky, jiní vyrůstali na omalovánkách či knížkách plné jejích ilustrací. Má zkrátka široký umělecký záběr. Získala Cenu Noci s Andersenem za ilustrace ke knize Dagmar Lhotová a Zdeněk K. Slabý: Pohádky, které přinesl vítr. Spolupracovala na více než 45 knížkách a 25 leporel. Má dvě dcery.

Don Sparling

Narodil se v kanadské Ottawě. Na Torontské a Oxfordské univerzitě vystudoval anglický jazyk a literaturu. Do Československa poprvé přicestoval pár týdnů po před 21. srpnem 1968, v březnu 1969 nastoupil jako lektor do brněnské Státní jazykové školy. V letech 1970-1977 vyučoval angličtinu v Praze, poté v letech 1977-2009 působil na Masarykově univerzitě coby učitel na katedře anglistiky, odkud přešel jako zakladatel a ředitel do Centra zahraničních studií. Jako manažer vedl několik let Brno Expat Centre. Obdivuje slovácký folklor .

Dominique Lapierre

Žurnalista od svých sedmnácti let. reportér týdeníku Paris-Match. Počátkem šedesátých let začal spolupracovat s Larry Collinsem a vydali spolu několik knih. Dominique Lapierre se narodil v Châtelaillon-Plage ve Francii. Ve věku třinácti let se svým otcem, který byl diplomat , odcestoval do Ameriky. Navštěvoval jezuitskou školu v New Orleans. Zajímalo ho cestování, psaní a automobily. Během jedněch letních prázdnin se rozhodl cestovat po Americe Později také dostal stipendium ke studiu aztécké civilizace v Mexiku. Stopem putoval po celé Americe. Žil dobrodružný život - psal články, myl okna v kostelech, přednášel, a dokonce si našel práci jako čistič sirény na lodi vracející se do Evropy. Jeden den mu řidič kamionu, který ho vezl na cestě do Chicaga, ukradl kufr. Našel řidiče ještě dříve než policie. Proto mu Chicago Tribune zaplatila 100 dolarů za jeho výlučný příběh. Jeho 20000mil dlouhé dobrodružství zahájené s pouhými třiceti dolary v kapse vedlo k jeho první knize "Dolar na tisíce kilometrů." Dílo se stalo jedním z nejvíce prodávaných v poválečné Francii a dalších evropských zemích.

Deborah Crombie

Deborah Crombie se narodila v Texasu, dlouhou dobu žila v Anglii a ve Skotsku; tahle krajina ji inspirovala k napsání prvního románu Share in Death , který byl v roce 1993 nominován na cenu o nejlepší prvotinu roku. Všechny její romány spojují hlavní hrdinové, sympatická dvojice detektivů: superintendant Duncan Kincaid a seržant Gemma Jamesová.

David Levithan

Benjamin David Levithan je americký spisovatel a editor, autor mnoha oceňovaných románů. Českým čtenářům je známý především svým románem Den co den. Ve jeho tvorbě se často vyskytují homosexuální vztahy.

David Gruber

David Gruber je český autor, podnikatel a propagátor technik duševní práce. Po střední škole nastoupil na Vysokou školu báňskou Ostrava, obor systémové inženýrství. Asi v polovině Gruberových studií byl jeho obor zařazen pod nově vzniklou Ekonomickou fakultu VŠB, na níž Gruber také v roce 1979 promoval diplomovou prací psychologického zaměření – o systému v oblasti lidských potřeb. Později se účastnil postgraduálního studia pedagogiky a psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého Olomouc, kde absolvoval závěrečnou státní zkoušku v září 1984. Studium ukončil závěrečnou vědeckou prací „Technika duševní práce jako složka dovednosti samostatně studovat“. V této práci splnil všechny požadavky na vznik nové odborné disciplíny - definoval její předmět, metodiku, položky, klasifikační systém a způsob začleňování položek do něj. David Gruber vytvořil námět, scénář a moderoval v Československu tři televizní vzdělávací seriály – o rychločtení , o time managementu a využití osobních počítačů , o práci s informacemi pro děti . Jeho časopisecké seriály o technikách duševní práce se objevovaly např. v Mladém světě, časopise Československá televize, Květech aj.) nebo v řadě slovenských novin a časopisů. Od 1. září 1986 pracoval jako lektor, konzultant a kouč na volné noze. Od roku 1990 dosud pracuje již na živnostenský list převážně samostatně, ale též pro domácí i zahraniční školicí firmy, a publikuje. Pořádá kurzy rychločtení, racionálního čtení, koncentrace, paměti a tvořivosti, veškerých relevantních manažerských měkkých dovedností, efektivního rychlostudia cizích jazyků a dalších dovedností. V roce 2011 sestavil scénář desetidílného televizního seriálu „Kurz rychlého čtení“, v němž vystupoval spolu s moderátorkou Evou Jurinovou v TV Metropol. David Gruber publikoval celkem přes 50 klasických papírových knih; dohromady s publikovanými e-knihami a audioknihami pak přes 100 samostatných publika...

David Frej

MUDr. David Frej Po ukončení lékařské fakulty pracoval jako internista. Na stáži v Londýně se rozhodl studovat ájurvédskou medicínu, celosvětově uznaný léčebný a preventivní medicínský systém. Absolvoval studia v Albuquerque v Novém Mexiku, v Rakousku a v indické Puně na klinice ájurvédské medicíny. Zároveň se věnoval výživě z pohledu západní i východní medicíny. Ve své praxi se zabývá léčbou nemocí, výživou, snižováním nadváhy, detoxikací a regenerací organismu. V nakladatelství Eminent vydal knihu Ájurvéda – medicína zdraví a dlouhověkosti. Pořádá semináře, ozdravné detoxikační, regenerační a relaxační pobyty. Pravidelně publikuje v měsíčníku Regenerace.

Ctibor Rybár

Ctibor Rybár byl dlouholetý šéfredaktor Nakladatelství Olympia a autor řady průvodců po Československu a především pak knih, zabývajících se Prahou. Narodil se do židovské rodiny, otci Zigmundovi Fischerovi a matce Stefanii Ecksteinové. V březnu 1941 nastoupil vojenskou službu u VI. pracovného práporu jako robotník-Žid, po půl roce však byl na základě falešné lékařské zprávy propuštěn do civilu. Následně ilegálně překročil hranice do Maďarska, kde zůstal žít s falešnou identitou. Koncem roku 1942 byl zatčen, na poslední chvíli se mu však podařilo uniknout z transportu. S novou falešnou identitou žil nadále v Budapešti až do konce roku 1943, kdy byl opět zatčen. V budapešťské věznici Markó zůstal do prosince roku 1944, kdy byl na rozkaz falešného důstojníka SS propuštěn. Konec války ho pak zastihl v jednom z chráněných domů Raoula Wallenberga. Po válce si změnil jméno z Fischera na Rybára a přestěhoval se do Prahy. Tam vystudoval práva a začal pracovat na Ministerstvu zahraničních věcí, později působil jako legační tajemník na československé ambasádě v Ankaře a jako generální konzul v Istanbulu. Konec diplomatické kariéry přišel v roce 1953, kdy byl zatčen jako člen sionisticko-trockistické skupiny kolem Artura Londona a obžalován z velezrady. Vězněn byl dva měsíce a i když nakonec odsouzen nebyl, na své původní místo na ministerstvu se vrátit již nesměl. Zaměstnání našel až ve Státním výboru pro tělovýchovu a sport, odkud odešel do Nakladatelství Olympia, kde byl od 60. let až do roku 1984 šéfredaktorem. Z tohoto místa se zasloužil o vydávání knih Jana Wericha, Miroslava Horníčka, Waldemara Matušky, Oty Pavla a dalších. Pro českého čtenáře pak objevil knihy Dicka Francise. Během svého působení v Olympii napsal několik průvodců po Praze a Československu. V publikační činnosti pokračoval i po odchodu do důchodu. V roce 1991 vydal své asi nejdů...

Claude Houghton

Claude Houghton byl Anglický romanopisec, narodil se v roce 1889 a zemřel v roce 1961. Psal romány a povídky, s prvky sci-fi a fantasy. Jeho první počin byl román Sousedé . Následovaly další romány jako Julian Grant bloudí , To byl Ivor Trent a další. Většina kritiků uvádí, že jeho nejlepší tvorba pochází z jeho raného období.

Čestmír Vránek

Narozen 1.6.1901 v Praze, zemřel 14.3.1978 tamtéž. PhDr., středoškolský profesor, překlady z latiny a řečtiny, básně, loutková hra.

C. Northcote Parkinson

Cyril Northcote Parkinson byl britský důstojník, historik a spisovatel, autor knihy Parkinsonovy zákony, satirické analýzy moderní byrokracie a rozhodování v institucích. Námořní historii vystudoval v Cambridge a v Londýně, kde roku 1935 obhájil práci o válce ve východních mořích v letech 1793 – 1815. Nastoupil do armády a současně pracoval v Cambridgi, učil na různých školách, v letech 1946 – 1949 na univerzitě v Liverpoolu a od roku 1950 v Singapore. Roku 1958 vydal knížku Zákony profesora Parkinsona, která ho okamžitě proslavila. Přednášel na několika amerických univerzitách a od roku 1961 žil jako spisovatel na ostrově Guernsey. Roku 1986 se odstěhoval do Canterbury, kde v roce 1993 zemřel. Vytvořil rozsáhlé Dějiny Malajska a několik dalších prací o námořní historii, řadu historických románů, zejména z období napoleonských válek, a několik knih o managementu. Proslul svými satirickými eseji o iracionálním fungování státní byrokracie a byrokratickém rozhodování vůbec. „Parkinsonovým zákonem“ se obvykle rozumí první věta článku, který vyšel roku 1955 v časopise Economist: On sám sám však v knize jako „zákon“ označuje to, že počet úředníků roste nezávisle na objemu jejich úkolů. Dokládá to růstem počtu úředníků britských koloniálních úřadů v době, kdy se britská říše rozpadala, nebo růstem počtu admirálů v době, kdy se britské námořnictvo redukovalo. „Británie má víc admirálů než lodí.“ Počet úředníků roste o 5 až 7 % ročně, bez ohledu na to, kolik práce mají vykonat. Vysvětluje to působením dvou sil: Dále rozvinul novou vědu, kterou nazval „komitologie“ – nauka o činnosti komitétů a vlád. Historická zkušenost říká, že čím více lidí se podílí na rozhodování, tím nesmyslnější jsou jejich rozhodnutí a zformuloval vzorec pro nekompetentnost, kde hlavní proměnnou je počet účastníků schůze. Jak roste počet ministrů, klesá schopnost vlády rozumně rozhodovat, a při počtu „někde mezi 19,9 ...

Brigitte Blobel

Brigitte Blobel je německá novinářka a spisovatelka. Vyrostla v Hamburku, studoval divadlo a politické vědy a pracoval ve Frankfurtu nad Mohanem jako redaktorka pro The Associated Press. Brigitte Blobel je podruhé vdaná. Má čtyři děti, po dvou z každého manželství. Nyní žije ve svém rodném městě. Kromě své práce nezávislé novinářky a scenáristky, píše knihy pro mládež a dospělé, za které byla již několikrát oceněna. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brigitte Blobel na německé Wikipedii.

Brian K Vaughan

Brian K. Vaughan je jednou z největších osobností současného komiksu a držitel neuvěřitelného množství komiksových cen. A přitom začal docela nedávno, roku 1997, a docela nenápadně, druholigovou sérií Cable. Ovšem být nenápadný dlouho nevydržel. Zvlášť, když začal tvořit vlastní postavy. Jako první pro Marvel stvořil padoucha jménem Hood ve stejnojmenné superhrdinské kriminálce. A udělal postavu tak plastickou, že dnes už funguje samostatně - Hood je jedním z nejnebezpečnějších padouchů Marvelu . Poté Vaughan přešel do DC a stvořil své nejslavnější dílo. Y: Poslední z mužů. Masivní postkatastrofický příběh, který dokazuje, že svět bez mužů by ani náhodou nebyl tak idylický, jak se nám feministky snaží namluvit. Nebyla to nekonečná série, ale řada, která měla začátek a konec a silný příběh mezi tím. Mezi jeho další slavné série patří Runaways, příběh skupiny dětí, které utečou z domova poté, co zjistí, že jejich rodiče jsou superpadouši. Tahle série o týmu, jehož bojovým pokřikem je „Snažte se neumřít!“ je Vaughan v kostce – sympatické postavy, popkulturou prosáklé a přitom věrohodné dialogy, zajímavý příběh s nečekanými a občas docela brutálními zvraty. Vaughan také stvořil politickou fikci Ex Machina o prvním superhrdinovi, který se stal starostou New Yorku. Víc než o souboje s padouchy jde o řešení politických problémů, takže není divu, že kritika tuhle sérii označuje za „Západní křídlo se superschopnostmi“. Částečně se v politických vodách ještě máchá Pride of Baghdad, příběh lvů uprchlých během amerického útoku na Bagdád. Vaughan ale nezůstal jen u komiksu. Byla mu nabídnuta práce na jednom z nejúspěšnějších televizních seriálů současnosti, na Ztracených. I když to nebude asi zásluha jenom Vaughana, tak v době jeho příchodu začala jít kvalita opět prudce nahoru. Podle komiksů Y: Poslední z mužů, Ex Machina a Runaways se už chystají celovečerní filmy....

Brandon Bays

Brandon Bays je světoznámou pokrokovou učitelkou v oblasti léčení těla a mysli. V roce 1992 u ní byl zjištěn nádor, který si sama vyléčila za necelých sedm týdnů, bez absolvování operací a bez použití jakýchkoliv léků. Na základě svých zkušeností vyučuje unikátní metodu zvanou Cesta , která umožňuje lidem vyzkoušet účinnou léčbu emocionálních a fyzických problémů na buněčné bázi. Její zaměření zahrnuje mimo jiné psychoneurologickou imunologii, neurolingvistické programování, neuroasociativní úpravu, akupresuru, kinesiologii, iridologii a výživu. Cesta patří dnes mezi mezinárodně nejuznávanější, vysoce účinné léčebné procesy. Brandon Bays se usadila ve Velké Británi a v současné době pořádá po celém světě semináře, na kterých každým rokem učí tisíce lidí najít způsob vlastní léčby přírodní cestou. Je známá svou srdečností a laskavým humorem a její práce všem přináší inspiraci, radost a hluboké poznání.

Bohumil Nohejl

Pracoval jako dělník, stavební technik, v letech 1952–63 tajemník a předseda MNV v Zichovicích u Sušice, osvětář a poslanec ONV v Klatovech. Od r. 1965 novinář, působil jako vedoucí redakce krajského studia Československého rozhlasu v Plzni. Po přesídlení do Prahy byl místopředsedou Svazu českých spisovatelů. Je autorem několika knih ze současnosti, většinou určených mládeži , jiná jeho díla, vesměs se společenskou tematikou, jsou posazena do doby po druhé světové válce nebo do tzv. krizového období . -------------------------------------------------------------------------------- --------------------------------------------------------------------------------

Blondie

Blondie je kultovní americká rocková skupina, která vznikla v polovině 70. let 20. století na newyorské punkové a new wave scéně. Skupinu založili zpěvačka Debbie Harry a kytarista Chris Stein a rychle se proslavili eklektickou směsicí hudebních stylů, která do jejich tvorby zahrnovala prvky disca, popu, rapu a reggae. Blondie Debutové album s vlastním názvem vyšlo v roce 1976, ale teprve jejich třetí album "Parallel Lines" je katapultovalo k mezinárodní slávě, především díky úspěchu hitového singlu "Heart of Glass". Během své kariéry zaznamenali Blondie několik hitů, které se umístily na předních místech hitparád, včetně "Call Me", "The Tide Is High" a "Rapture", což je zejména jedna z prvních písní s rapem, která se ve Spojených státech dostala na první místo.

Belva Plain

Belva Plain, rodným jménem Belva Offenberg byla americká spisovatelka, jejíž díla se řadila mezi ženskou mainstreamovou fikci. Narodila se v New Yorku, kde i vyrůstala, a patří do třetí generace amerických židovských imigrantů z Německa. Vystudovala historii na Barnard College, Columbia University, kde roku 1939 zdárně odpromovala. Žila v Short Hills ve městě Millburn v New Jersey. Jejím manželem byl po více než čtyřicet let Irving Plain, který zemřel roku 1982. Než se stala spisovatelkou, psala krátké příběhy do časopisů. Svůj první příběh prodala v 25 letech do časopisu Cosmopolitan a později přispívala do řady ženských časopisů. První román Evergreen vydala roku 1978. Po čtyřicet jedna týdnů se držel v čele žebříčků bestsellerů deníku The New York Times a na jeho motivy byl natočen televizní seriál. V době její smrti bylo jejích více než 20 románů vydáno ve 22 jazycích a prodáno v počtu 30 milionů výtisků. Dvacet z jejích románů se objevilo v žebříčků bestsellerů deníku The New York Times. Nevlastnila počítač a všechna svá díla napsala ručně. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Belva Plain na anglické Wikipedii.

Åsa Larsson

Åsa Larssonová, plným jménem Åsa Elena Larsson, je švédská autorka kriminálních románů. Narodila se v Uppsale, vyrůstala avšak ve městě Kiruna na severu Švédska. Pracovala jako daňová poradkyně, tuto profesi má i hlavní hrdinka jejích knih Rebecka Martinssonová. V češtině vydává její knihy nakladatelství Host. Její první román Sluneční bouře obdržel roku 2003 ocenění "Nejlepší švédská krimi prvotina" a druhý román Prolitá krev dostal roku 2004 cenu za "Nejlepší švédský kriminální román". V roce 2012 obdržela "Svenska Bibelsällskapets Bibelpris". PAX - série 10 knih

Arthur Bloch

Arnould Galopin

Narodil se v Marbeuf v Normandii. Autor více než 50 dobrodružných, detektivních a sci-fi románů, převážně pro mládež. Roku 1918 získal za své dílo cenu Francouzské akademie. Jeho detektivní postava inspektor Allan Dickson si získal ve své době mnoho čtenářů a byl prototypem pro postavu Harry Dicksona belgického spisovatele Johna Raye .

Arnold Lobel

Arnold Stark Lobel byl americký autor knížek pro děti, které sám i ilustroval. Do češtiny byly přeloženy hlavně příběhy dvou žabáků Kvaka a Žbluňka , které se dočkaly několika vydání. Jeho postavy zažívají obyčejné příběhy s téměř dětskou naivitou, avšak svým bezelstně přátelským chováním a na dětskou literaturu nezvykle bohatou škálou pocitů vzbuzují jednoznačné sympatie. Svou prostou moudrostí tak mohou oslovit i dospělé.

Antonín Strnadel

Antonín Strnadel byl český malíř, grafik a ilustrátor, profesor VŠUP. V roce 1967 mu byl propůjčen titul národní umělec. Jako malíř zachytil velké množství valašských lidových staveb, jejich interiér, nábytek, nářadí pastýřů a jejich život na salaši. Antonín Strnadel má památník v Novém Hrozenkově. Jeho mladším bratrem byl český spisovatel Josef Strnadel. Strnadelova knižní ilustrace Nevěsta vyšla v roce 2015 na poštovní známce v rámci série „Umělecká díla na známkách“.

Antonín Příhoda

Narozen 2.11.1919. Ing., docent lesnické fytopatologie na vědeckém lesnickém ústavu Vysoké školy zemědělské, mykolog. Práce v oborech, publikoval též časopisecky.

Antonín Pospíšil

Antonín Pospíšil byl český a československý politik Československé strany lidové a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a ČSSR, Sněmovny lidu Federálního shromáždění a České národní rady, ministr vlád Československa a České socialistické republiky. Vyučil se soustružníkem kovů a v letech 1926–1936 pracoval jako soustružník u firmy Prokop v Pardubicích. Od mládí se angažoval v křesťanských odborech a od 1928 působil v ČSL, kde patřil k levicovému proudu. Roku 1932 byl zvolen do předsednictva Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva, od roku 1936 byl tajemníkem křesťanských odborářů v Pardubickém kraji. V době okupace zaměstnán jako odborový pracovník NOÚZ v Pardubicích a po válce tajemník ROH v Pardubicích. V poválečném období zastával post člena odborové rady Východočeského kraje. Během únorového převratu v roce 1948 patřil v rámci lidové strany k frakci loajální vůči KSČ, která v ČSL převzala moc. Patřil pak k jejím předním funkcionářům a stal se jejím generálním tajemníkem. V únoru 1948 podpořil Aloise Petra a stal se členem Krajského Akčního výboru „obrozené“ Národní fronty v Pardubickém kraji, poté předsedou Krajského výboru ČSL v Pardubicích. V letech 1948–1951 působil jako generální tajemník a od prosince 1951 do března 1968 jako místopředseda ČSL. ČSL též zastupoval v Národní frontě a ve vedení Svazu československo-sovětského přátelství. Byl mu udělen Řád Vítězného února a Řád republiky . Zastával post ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, kde v letech 1951–1954 byl ministrem dopravy a tento rezort držel pak i v následující druhé vládě Viliama Širokého až do roku 1958. V této vládě potom v letech 1958–1960 zastával post ministra energetiky. Dlouhodobě zasedal v nejvyšších zákonodárných sborech. Ve volbách v roce 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za ČSL ve volebním kraji Pardubice. Opětovně byl zv...

Anton Semenovič Makarenko

Anton Semjonovič Makarenko , byl ukrajinský a sovětský spisovatel a pedagog, tvůrce originálního výchovného systému kolektivní výchovy; kolektiv pokládal za jeden ze základních výchovných prostředků. V roce 1917 ukončil učitelský institut v Poltavě. V letech 1920–1935 organizoval v Poltavě a Charkově opatrovnicko-vychovatelské pracovní kolonie pro bezdomou a provinilou mládež, po roce 1935 se začal věnovat spisovatelství. Usiloval o uvedení chovanců ke shodně organizované kolektivní činnosti založené na komunistické ideologii. Od Maxima Gorkého převzal víru v možnost přeměny člověka i maximálně zanedbaného společensky a morálně. Jeho systém fungoval ještě v padesátých a šedesátých letech dvacátého století v SSSR a jemu podřízených státech ve Střední Evropě. Ve svých pracích představil všestranný systém pedagogického působení na mládež, vycházející ze základního úkolu vychovatele nebo učitele, vyplývajícího z všeobecných norem budování komunismu a základní formy výchovy, jakou stanoví kolektiv v charakteru nových socialistických poměrů. Jako hlavní element kolektivu uváděl dobrou organizaci, ba i jistý stupeň vojenské kázně.

Anton Reicha

Anton Reicha byl významnou osobností světové klasické hudby, známý jako skladatel, teoretik a pedagog. Narodil se 26. února 1770 v Praze, byl Beethovenovým současníkem a přítelem a učitelem významných skladatelů, jako byli Franz Liszt a Hector Berlioz. Reichova kariéra zahrnovala různé hudební role, ale nejvíce se proslavil svými komorními skladbami, zejména dechovými kvintety.

Anton Hykisch

Anton Hykisch je slovenský politik, spisovatel-prozaik, dramatik a autor literatury pro děti a mládež. Narodil se v rodině úředníka a své vzdělání získal v Banské Štiavnici, Pukanci, v Levicích a nakonec v Bratislavě, kde studoval v letech 1951-1956 na Vysoké škole ekonomické. Ve volbách roku 1990 byl zvolen za Kresťanskodemokratické hnutie do Slovenské národní rady. V letech 1993 - 1997 byl velvyslancem Slovenské republiky v Kanadě. Svá první díla začal publikovat v roce 1954, kdy se začal věnovat nejen próze, ale i literární publicistice. Zpočátku svoje díla publikoval v různých časopisech a první dílo mu knižně vyšlo v roce 1963. Ve svých dílech se věnuje vykreslení mezilidských vztahů, jejich ideálů i současného reálného života, psal také o problémech lásky a o existenčních problémech mladých lidí, řeši otázky osamělosti, přátelství a charakteru. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anton Hykisch na slovenské Wikipedii.

Anna Kadlecová

Narozena 1931 v Javorince. Doc. Ing., CSc., architektka, práce z pozemního stavitelství.

Ann Granger

Anglická konzulka v Československu Patricia Ann Granger se narodila v roce 1939 v Portsmouthu v Anglii, kde také navštěvovala gymnázium pro dívky. Ve studiích pokračovala na Londýnské univerzitě, kde vystudovala moderní filologii a mohla tak rok učit angličtinu ve Francii. Pak začala pracovat na britské ambasádě v Jugoslávii, Československu a Rakousku. Provdala se za svého kolegu z diplomatických služeb a odjela s ním do Zambie a Německa. Posléze se spolu se svými dvěma dětmi vrátili natrvalo do Anglie. Jejími prvními knihami byly historické romány, které psala pod pseudonymem Ann Hulme. Po návratu do Velké Británie vydala v roce 1991 svou první detektivku Na to vem jed, která je první z její nejúspěšnější detektivní řady. V současnosti má Ann Granger na svém kontě okolo dvaceti detektivek a více než deset historických románů, které byly přeloženy do mnoha jazyků. Například v Německu získala roku 2004 prestižní literární ocenění „Deutche Phantastik Preis” za nejlepší sbírku krátkých povídek

Alyson Noël

Mnoha literárními cenami ověnčená autorka Alyson Noëlová se narodila v Kalifornii, kde po mnoha delších pobytech v Řecku a New Yorku dnes opět žije. Již na základní škole se rozhodla, že bude spisovatelkou. Mezi tím pracovala jako stevardka, šperkařka a recepční. V USA se prodalo více než 2 mil. jejích knih, které se pravidelně objevují mezi bestsellery New York Times, Wall Street Journal či Publisher´s Weekly a byly přeloženy do 35 jazyků.

Alois Joneš

Alois Joneš je český spisovatel, novinář a ekonom. V roce 1953 ukončil studium na Vysoké škole ekonomických věd v Bratislavě a pak jako ekonom pracoval v různých podnicích. V letech 1968-1969 byl ředitelem nakladatelství a vydavatelství Svazu čs. novinářů. V letech 1970 – 1980 byl Alois Joneš vedoucím tiskového oddělení Filmového studia Barrandov. V roce 1980 opět změnil místo, stal se vedoucím hospodářsko-technické správy v radioterapeutickém ústavu v Praze na Bulovce. Odtud odešel v roce 1983 do nakladatelství Avicenum, kde nastoupil do funkce obchodního náměstka. Zde zůstal do roku 1987. Byl také novinářem. Oženil se s Mgr. Zojou, nyní Jonešovou a má s ní děti Josefa a Kristýnu . Psal hry, povídky, novely i romány z různých žánrů, od pohádek ke SF románům.

Alois Dostál

Narozen 2.7.1858 v Kvasinách u Solnice, zemřel 13.6.1934 v Českém Brodě. Působil jako římskokatolický kněz na faře v Úvalech. Byl autorem povídek, románů a divadelních her pro mládež. Věnoval se i místní historii – je autorem monografie s názvem Ouvaly, která jako první shrnuje historii Úval.

Alice Pinková

Narozena 11. 4. 1926, zemřela 26. 5. 2001. Autorka kuchařských a gastronomických příruček a publikací z oblasti rad pro domácnost.

Aleksandr Aleksandrovič Fadejev

Ruský spisovatel.

Alan Grant

Alan Grant je fiktivní postava románu a série filmů Jurský park. Jde o paleontologa z Montany , specializovaného na teropodní dinosaury. Grant v době děje filmu má asi 40 let a je pověstný svou mrzutostí a špatným vztahem k dětem jakéhokoliv věku. Vydá se spolu s kolegyní , paleobotaničkou Ellie Sattlerovou na pozvání milionáře Johna Hammonda prozkoumat a odborně posoudit novou úžasnou atrakci - Jurský park, plný genetickým inženýrstvím naklonovaných dinosaurů. Hammond potřebuje dobrozdání experta na dinosaury a tak je přizván i Grant, kterému předtím milionář dlouhodobě sponzoroval vykopávky. Výprava se tedy vydá na kostarický ostrov Isla Nublar, kde je park umístěn. Dinosauři se však dostanou mimo kontrolu a mnoho lidí zemře. Grant tento nebezpečný „výlet“ přežije a je mu dopřáno stát se hlavní postavou i ve třetím díle série . Granta v obou případech ztvárnil novozélandský herec Sam Neill. Knižní předloha paleontologa se od filmové podoby lišila jen v několika drobnostech. Grant je v knize popisován s plnovousem, oproti hladce oholenému Samu Neillovi, a jeho vztah k dětem je oproti filmovému postoji opačný. V druhé knize je pouze zmiňován a z pera Michaela Crichtona žádná další knižní pokračování nejsou, třetí film již nevychází z knižní předlohy.

Adolf Veselý

Redaktor Lidových novin, Národních listů, do r. 1957 úředník tiskové služby prezídia ministerského rady. Autor románů pro děti a populárně-naučných příruček.

Adam Blade

Adam Blade je anglický spisovatel dobrodružné série Beast Quest pro mladší čtenáře. Narodil se v hrabství Kent. Blade neuvádí datum narození, víme, že mu ještě není 30. Rodiče jsou učitelé dějepisu, otec vášnivý amatérský malíř. Od dětství ho obklopovaly otcovy obrazy s náměty historických bitev a s hrdiny, vyobrazenými s heroickými gesty. Otec měl v pracovně nejen obrazy, ale i rozvěšené staré zbraně, meče, štíty a brnění. Takové prostředí formovalo jeho fantazii. Jako chlapec si představoval, kdo asi mohl s mečem bojovat, komu patřila helma, pro koho mistr zbrojíř vykoval zbroj. Tak si vysnil mladého hrdinu Toma, kovářského chlapce, který se stane nejstatečnějším rytířem v bájné zemi Avantia. Tak se zrodil nejen Tom, ale celá plejáda postav a také fantazijních netvorů, příšer a monster, s nimiž se Tom musí utkat. Adam Blade se z nadšeného snílka stal spisovatelem, ale pro hrdinství horuje stejně jako dřív. Pokud právě nepíše, navštěvuje muzea a cestuje po místech, kde se odehrály dávné bitvy. Jeho největší zálibou jsou šerm a fotbal. Stará se o své dva mazlíčky, tarantuli Ziggi a opičku Omara. Tihle tvorečci ho inspirovali v knize Arachnid, vládce pavouků, a Dráp, opičí monstrum. Prý lituje, že nemůže mít také ohnivého draka, ale kdo ví, Adam Blade neztrácí naději, že ho objeví.

Zuzana Neubauerová

Narozena 11. 6. 1979 v Kutné Hoře. Knižní redaktorka, překladá z anglického a německého jazyka.

Wolf-Dieter Storl

Wolf-Dieter Storl je německý etnobotanik, antropolog a spisovatel, který se zabývá především využitím léčivých bylin a zkoumáním šamanismu v tradičních společnostech. Ve svých dílech se věnuje úloze rostlin v životě člověka, včetně sakrální symboliky, magie, léčitelství a stravování. Narodil se v roce 1942 v Sasku. Ve věku 11 let se celá rodina odstěhovala do Ohia, kde vyrostl a vystudoval. V roce 1966 nejdříve získal titul BA antropologie na Ohio State University a následně titul MA sociologie na Kent State University. V roce 1974 pak získal titul Ph.D. na univerzitě v Bernu, s dizertací na téma šamanismu mezi Američany evropského původu. Vedl řadu terénních výzkumů mezi spiritualisty ve Spojených státech amerických, dále v antroposofické komunitě poblíž Ženevy, mezi tradičními farmáři v oblasti Emmental ve Švýcarsku a mezi vinaři ve Francii. Pobýval s tradičními léčiteli kmene Šajenů. Vyučoval na univerzitách ve Vídni, v Bernu, v Oregonu a v indickém Váránasí. V roce 1984 se vrátil do Německa, kde se svou rodinou žije v podhůří Alp, píše knihy a vede semináře v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Česku. Je častým hostem televizních pořadů především v Německu.

Walter-Jörg Langbein

Walter-Jörg Langbein studoval v Erlangenu a Münsteru evangelické teologie, než se stal spisovatelem na volné noze. Langbeinovi práce byly přeloženy do mnoha jazyků. Během let se autor populárně vědeckých publikací stále více zaměřuje na práce týkající se především teologických otázek Langbein sám sebe popisuje jako překladatele Bible a zveřejnil na svých internetových stránkách jeho překlad knihy Genes

Wabi Ryvola

Wabi Ryvola byl český folkový a country písničkář, známý svým významným přínosem pro českou trampskou hudební scénu. Spolu se svým bratrem Janem Ryvolou vytvořil duo "Bratři Ryvolové", které se stalo populární v bývalém Československu. Bratři se zasloužili o popularizaci žánru trampské písně, což je svébytná hudební forma kombinující prvky folku, country a bluegrassu, často spojená s outdoorovým stylem života a romantikou putování a přírody.

Vsevolod Vjačeslavovič Ivanov

Ruský prozaik. Autor expresionistických a naturalistických próz o občanské válce na Sibiři , fantaskních prozaických pásem a novel, inspirovaných mýty a lidovou slovesností, zároveň však ztělesňujících imaginativní pól ruské literární avantgardy . Z jeho pozůstalosti byl vydán mj. experimentální román Kreml.

Vlastimil Třešňák

Vlastimil Třešňák je český folkový písničkář, spisovatel, výtvarník a fotograf. Po absolvování povinné školní docházky působil v několika příležitostných zaměstnáních. V sedmdesátých letech zpíval a hrál po klubech, byl členem sdružení Šafrán. Po podepsání Charty 77 mu byla zakázána jakákoliv veřejná činnost. Živil se v dělnických profesích a angažoval se v disentu, zejména v Bytovém divadle Vlasty Chramostové. Jeho aktivity systematicky likvidovala Státní bezpečnost. V rámci akce Asanace příslušník StB Josef Kafka zavedl brutální výslechy, při kterých Třešňáka pálil hořícími zápalkami na rukou, ve snaze donutit jej k emigraci. Což se podařilo. V roce 1982 Třešňák emigroval do Švédska, později se přestěhoval do Německa. Po návratu do vlasti po pádu komunistického režimu podal na Kafku trestní oznámení, které po mnoha letech skončilo vynesením podmíněného trestu. Po roce 1990 žije převážně v České republice. Roku 2014 přispěl několika svými texty na album Fiat lux skupiny Stromboli. Jeho písňové texty a povídky vycházely v samizdatových edicích Expedice, popelnice, Petlice a Krameriova expedice Ačkoliv je Třešňák známější jako hudebník, jeho literární tvorba je rozsáhlejší a významnější. Jeho vyprávění se tematicky a stylově hlásí k tradici Bohumila Hrabala, k beatnikům a k Jacku Kerouacovi.

Vlado Burian

Narodil se roku 1923. Malíř, hoteliér a publicista.

Vladimíra Vopičková

Známá ilustrátorka, malířka a autorka leporel s bezpočtem roztomilých ilustrací které dětem usnadňují a dospělým zpestřují čtení veršovaných textů a hádanek.

Vladimíra Strnadelová

Absolvovala fakultu všeobecného lékařství v Olomouci, atestovala v oboru neurologie. Další studie v tradiční čínské medicíně, akupunktuře, homeopatii, dietologii. Studium a stáže u nás i ve světě . Víc jak dvacet let praxe v přírodní medicíně.

Vladimír Smolák

Narozen roku 1887 v Hrusicích, zemřel 27.6.1959 v Praze. Středoškolský profesor, romanista, autor česko- a slovensko-francouzských slovníků, učebnice francouzštiny a příručky francouzského pravopisu, vydané francouzsky.

Vladimír Pikora

Vladimír Pikora je český analytik finančních trhů a makroekonom. Působí jako ekonom vlastní poradenské společnosti Next Finance, kterou založila jeho manželka Markéta Šichtařová. Vystudoval Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, kterou zakončil doktorátem. V letech 2000 až 2005 působil ve Volksbank CZ na pozici ekonoma, v letech 2005 až 2006 v pozici hlavního ekonoma. Od roku 2006 působí jako hlavní ekonom poradenské společnosti Next Finance, s.r.o., kterou založila jeho manželka a ve které je současně jednatelem a společníkem. Od června 2015 do července 2018 byl členem dozorčí rady České exportní banky. Studuje vývoj penzijních systémů a čtvrté průmyslové revoluce. Ve svých přednáškách a publikacích se zaměřuje na vliv technologií na ekonomiku a společnost. Věnuje se výuce finanční gramotnosti na základních školách. Pravidelně píše ekonomické názory pro Reflex. Je členem České společnosti ekonomické, kde působil jedno volební období i ve vedení. Agenturou B.I.G. byl v roce 2001 oceněn za přesnost prognóz. Časopisem Týden byl označen za médii nejcitovanějšího českého analytika v roce 2005. Je ženatý s ekonomkou Markétou Šichtařovou, má s ní šest dětí. Společně napsali několik publikací a poukazují na různé ekonomické problémy. Mimo jiné na problémy důchodové reformy a na její případné dopady na obyvatele. Je odpůrcem povinného spoření v penzijních fondech. Vladimír Pikora se hlásí k pravicovému a konzervativnímu pohledu na ekonomická a politická témata. Zvláště jeho hypotéza, že ekonomiky zemí eurozóny a částečně i ČR se od roku 2008 permanentně nachází ve stavu specifického typu krizového vývoje, který sice kvalitativně vykazuje všechny znaky ekonomického rozvratu, ale současně je z důvodu silně expanzívní monetární politiky a kvantitativního uvolňování centrální banky maskován falešným růstem HDP, je částí ekonomů a komentátorů z etatistické pozice často napadána. Na základě své hypotézy,...

Vladimír Novotný

Doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. , je literární historik, kritik, editor, publicista, překladatel z ruštiny a pedagog. Vystudoval ruský jazyk a dějepis na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Po interní aspirantuře na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci pracoval jako redaktor časopisů Ruský jazyk a Literární měsíčník, od roku 1978 byl zaměstnán v nakladatelství Odeon nejdříve jako redaktor časopisu Světová literatura, později jako vedoucí redaktor knižní redakce. Původní rusistické zaměření si rozšířil o českou literaturu, kterou od roku 1975 recenzuje na stránkách novin i časopisů a k níž píše i doslovy. V letech 1990 až 1999 byl vědeckým pracovníkem Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Od roku 1994 se věnuje též pedagogické činnosti: Pedagogická fakulta Západočeské univerzity v Plzni, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, Pedagogická fakulta Technické univerzity v Liberci, Literární akademie Josefa Škvoreckého v Praze. V současnosti je docentem na Filosofické fakultě Univerzity Pardubice . Spolupracoval s Portálem české literatury, je šéfredaktorem plzeňského literárního časopisu Plž.

Vladimír Doležal

Vladimír Doležal je český politik, člen Občanské demokratické strany, na přelomu 20. a 21. století poslanec Poslanecké sněmovny. Absolvoval České vysoké učení technické v Praze . Od roku 1991 byl členem ODS. V 90. letech se po dobu čtyř let věnoval podnikání. V roce 1996 se uvádí jako místostarosta obvodu Praha 15. V komunálních volbách roku 1994 byl zvolen do zastupitelstva městské části Dolní Měcholupy za ODS. Ve volbách v roce 1998 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ODS . Obhájil mandát ve volbách v roce 2002. Byl členem sněmovního rozpočtového výboru. V letech 2003-2006 byl rovněž místopředsedou klubu ODS. V roce 2005 působil za ODS v dozorčí radě České konsolidační agentury. Byl odborníkem ODS na rozpočtové a daňové otázky a témata důchodové reformy. Vystupoval proti zavedení registračních pokladen za vlád ČSSD. Na jaře 2005 patřil mezi iniciátory novely obchodního zákoníku, která umožnila velkým vlastníkům vytlačit minoritní akcionáře. Na poslanecký mandát ovšem rezignoval v lednu 2006. Ve sněmovně ho nahradil Tomáš Kádner. Důvodem Doležalovy rezignace byla aféra, v níž ho policie vinila z toho, že žádal od skupiny podnikatelů pro pražského radního z obvodu Praha 10 Tomáše Hrdličku úplatek 800 000 Kč. V prosinci 2005 ho sněmovna vydala k trestnímu stíhání. V březnu 2010 mu soud za nepřímé úplatkářství udělil peněžitý trest. V době soudního verdiktu působil Doležal na úřadu městské části Praha 15 jako tajemník.

Vítězslav Tichý

Filolog a literární historik dr. Vítězslav Tichý se vždycky hlásil k rodnému kraji pod Krušnými horami i k městu Duchcovu. Otec byl malířem porcelánu a matka švadlenou, i když oba pocházeli z hornického rodu, jak bylo v tomto kraji pravidlem. Mladý Vítězslav začal studovat na podzim 1914 státní reálné gymnázium v Duchcově. Maturoval 24. června 1922. Od nového školního roku byl již zapsán jako řádný posluchač filosofické fakulty University Karlovy v Praze, kde studoval slovanskou a germánskou filologii a byl žákem prof. Otokara Fischera, Emila Smetánky i Miroslava Hýska. Úspěšně studia dokončil v roce 1926 a rozhodl se pro pedagogickou prxi. V září nastoupil jako suplující profesor s aprobací češtiny a němčiny na veřejné obchodní škole ve Slaném. Definitivním profesorem se stal o tři roky později, když dosáhl "učitelské způsobilosti" pro vyšší třídy středních škol. V březnu 1933 získal doktorát filosofie. Od roku 1936 působí v Praze jako státní profesor průmyslových škol, nejprve celé desetiletí na II. státní průmyslové škole na Smíchově a dalších deset let na státní průmyslové škole elektrotechnické. Od roku 1954 vyučuje na průmyslové škole geologické a od roku 1960 na průmyslové škole bytové tvorby na Žižkově. Byl členem redakční rady časopisu Literatura ve škole a později i Český jazyk a literatura., místopředsedou Literárně vědné společnosti pči ČSAV, členem Společnosti Jaroslava Vrchlického. Vrchlickému věnoval největší pozornost, jež roku 1941 vyvrcholila publikací rozsáhlé monografie "Jaroslav Vrchlický, život", jež byla oceněna Cenou Národního muzea v Praze. K Vrchlickému se vrátil dílem "Satanela Jaroslava Vrchlického" . Nebyl to však jen Vrchlický, kdo jej zajímal. V roce 1944 vyšla kniha "Básník Vítězslav Hálek", o čtyři roky později "Český kulturní Slavín duchovní, literární, hudební a výtvarnický", na níž se podílel řadou drobnějších monografií velkých osobností naší literatury, jako např. Čelakovského, Klostermanna, Raise, Baara, Erbena nebo Ji...

Vilém Hejl

Vilém Hejl byl český prozaik, scenárista a překladatel. Studoval a maturoval na Drtinově gymnáziu, nepřijat na VŠ z kádrových důvodů . V roce 1953 byl zatčen a odsouzen za sdružování se proti republice. Na Pankráci si odseděl cca 1 rok. Po propuštění z vězení nemohl dlouhodobě nalézt práci a tak pracoval v mnoha zaměstnáních. Od roku 1959 již v tzv. svobodném povolání. Do poloviny 60. let napsal cca 60 scénářů pro Krátký film Praha. Jednalo se o scénáře dokumentárních filmů, populárně vědeckých filmů atd. Zároveň začal překládat z angličtiny, ruštiny, němčiny. Na jaře roku 1968 zakládal klub K 231, kde pak pracoval jako jeho tiskový tajemník. Klub navrhoval plošnou rehabilitaci politických vězňů odsouzených a vězněných komunistickým režimem. Návrh požadoval zrušit všechny rozsudky za politické trestné činy v procesech v letech 1948–1967. Tato rehabilitace ale nebyla veřejností přijata, neboť lidé byli až příliš zmanipulovaní a nevěřili v jejich nevinu. Psal proto různé vysvětlující články, proč takový klub vznikl a proč si vytkl právě tento cíl, např. v Literárních listech. Na začátku podzimu roku 1968 odjel i s manželkou na plánovanou cestu do Západního Německa, odkud se vrátil v prosinci 1968. Postupně zanikaly časopisy a noviny do kterých přispíval. Od začátku 70. let už byl tzv. zakázaný autor. Psal a překládal však dál pod jmény autorů, kteří nebyli tzv. na indexu. Ještě do roku 1971 autorsky přispíval a zároveň i vystupoval v pořadu Písničky pod obraz, později přejmenovaném na Šanson 70. Společně s ním vystupoval i Karel Kyncl, Ilja Racek, Josef Kemr, Ljuba Hermanová, Jan Petránek, Jaroslav Jakoubek. Byl sledován Státní bezpečností, později musel chodit i na výslechy, aby podával tzv. vysvětlení, a to zejména proto, jak je možné, že jsou v zahraničí vydávána jeho díla. Později StB změnila taktiku a vyšetřovatelé se s ním...

Victoria Schwab

Victoria Schwabová je americká spisovatelka, autorka literatury pro děti a mládež s prvky sci-fi a fantasy. Je dcerou britské matky a amerického otce z Beverly Hills. Publikuje od roku 2011. Svojí druhou knihou, mysteriózním příběhem s prvky fantasy, The Archived, vydanou nakladatelstvím Hyperion, New York, v roce 2013 se zařadila mezi úspěšné autorky YA literatury ve Spojených státech amerických a uznání se jí dostalo i v zahraniční. Přestože odborné kritiky a recenze vytýkají dílu řadu nedostatků, mezi čtenáři, kterým je určeno, si získalo uznání a další pokračování série s názvem The Unbound, vyšlo v nakladatelství Hyperion, New York, v lednu 2014. Její knihy The Near Witch, Vicious a The Invisible Life of Addie LaRue se staly no.1 New York Times bestsellery. Její kniha Temnější tvář magie je jedna z nejprodávanějších knih nakladatelství Waterstone a vyhrála v roce 2015 cenu Telegraph za nejlepší young adult knihu roku. Neustále se pohybuje mezi Nashvillem, Francií a Edinburghem.

Veronika Nespěšná

Pedagožka, učitelka základní školy, zaměřuje se na aplikaci moderních metod a informačních technologií do výuky.

Věnceslava Lužická

Věnceslava Lužická, vlastním jménem Anna Srbová, rozená Kubatová , byla česká vlastenecká spisovatelka a publicistka, autorka řady próz určených především pro dívky s cílem vychovávat vzdělávat je a mravně povznášet. Narodila se 6. prosince 1832 v Hořicích čp. 38 Waclawu Kubatovi zámožnému obchodníkovi a radnímu a Anně Kubatové-Pfleglové. Často uváděný rok jejího narození 1835 je nesprávný. Dle dochované korespondence si však sama v roce svých padesátin nepřála žádné oslavy a zveřejnění správného roku, aby se nestala „terčem vtipů zlých nepřátel“, jak dále píše: „… že jsem se mladší učinila, což věru mou vinou není!“ Vdala se roku 1851 za Antonina Srba nájemce statku v Hořicích a po jeho smrti roku 1867 se s třemi dětmi přestěhovala do Prahy na Nové Město. Zemřela v Praze 4. května 1920 a je pohřbena na Vyšehradském hřbitově v hrobce 15H společně se svým synem Vladimírem Srbem, právníkem a politikem, který byl v letech 1900–1906 starostou Prahy. Její dcera Marie Larra-Srbová byla sólistkou Národního divadla v Praze. Byla členkou celé řady vlasteneckých ženských spolků i Amerického klubu dam. Přispívala svými črtami, povídkami a nekrology do časopisů Květy, Ženské listy , Česká včela, Světozor; redigovala Ženský svět, Tetín a jiné časopisy pro ženy. Vedle literární činnosti se rovněž zabývala reformou výuky ženských ručních prací. V rámci katolického pohledu na rodinný život se zásadním způsobem zasloužila o ženské emancipační hnutí u nás. Poukazovala na rovnoprávnost žen a na jejich schopnost vysokoškolského studia učitelství či medicíny. Často je považována za předchůdkyni tzv. červené knihovny. Autorka se však nesoustřeďovala jen na peripetie zamilovaného příběhu, ale podrobně líčila prostředí...

Vasilij Makarovič Šukšin

Vasilij Makarovič Šukšin byl ruský prozaik, scenárista, filmový herec a filmový režisér. Vasilij M. Šukšin se narodil v chudé rolnické rodině. Již od patnácti let pracoval v různých zaměstnáních, později studoval na Kinematografickém institutu v Moskvě. Filmové a literární tvorbě se věnoval od šedesátých let. Vnesl do sovětské prózy prvek hravosti a filmové zkratky, zakrátko se stal mistrem ruské grotesky, situační i slovní komiky. Nejvétši popularitu mu ovšem ve světě vydobyla svou odzbrojující bezprostředností filmová i prozaická podoba Červené kaliny . V. M. Šukšin zemřel na srdeční selhání při natáčení filmu podle románu Michaila Alexandroviče Šolochova – Bojovali za vlast. Za svou tvorbu byl Sukšin vyznamenán in memoriam Leninovým řádem.

Vasilij Jan

Jeho otec byl učitel a překladatel řeckých klasiků, jeho matka pocházela ze starého rodu záporožských kozáků . Jeden z jeho předků bojoval v bitvě u Kunersdorfu a získal stříbrnou medaili.Vroce 1897 absolvoval , na historicko-filologické fakultě .Byl zvláštním dopisovatelem pro SPA .Po válce se vrátil domů ,do střední Asie.V roce 1923 se usadil v Moskvě

Václav Zykmund

Václav Zykmund byl český výtvarný kritik a teoretik, malíř, fotograf a grafik. Dále působil jako středoškolský a vysokoškolský pedagog, zakladatel literární edice Ra v Rakovníku a surrealistické Skupiny Ra v Brně. Absolvoval reálné gymnázium v Rakovníku a poté studoval deskriptivní geometrii a kreslení na Přírodovědecké fakultě UK a na ČVUT. V roce 1933 vstoupil do KSČ. Roku 1936 založil v Rakovníku literární edici Ra, kterou vydával Akademický studentský spolek. V letech 1937–1939 působil jako profesor kreslení na Ruském reformním gymnáziu v Mukačevu, 1939–1945 na reformním reálném gymnáziu v Brně-Králově poli. Od roku 1940 žil v Brně se svou první ženou Marií a dcerou Olgou. Od počátku války v letech 1940–1948 působil spolu s L. Kunderou, Z. Lorencem, O. Mizerou ad. v postsurrealistické skupině Ra, kterou inicioval. Roku 1948 byla skupina komunistickým režimem zakázána. Do té doby Zykmund vystavoval i v zahraničí, např. na na výstavách čs. moderního umění v Paříži, Bruselu, Antverpách, Luzernu. V letech 1945–1972 byl scenáristou, výtvarníkem a režisérem animovaného filmu v Brně a pedagogem JAMU. V letech 1960–1965 byl externím pedagogem Vysoké školy výtvarných umení v Bratislavě a zároveň do roku 1972 vedoucím Katedry výtvarné teorie a výchovy na Filozofické fakultě UP v Olomouci, od roku 1966 jako docent. Roku 1968 byl zakládajícím členem a členem výboru České společnosti pro estetiku při ČSAV. Byl členem Mezinárodní asociace výtvarných kritiků AICA, SVU Mánes, Bloku moravsko-slezských umělců v Brně, SVU Aleš, Skupiny Parabola, Sdružení Q a funkcionář SČSVU. V roce 1972 byl vyloučen z KSČ a byl mu udělen zákaz činnosti v oblasti kultury. Věnoval se pak intenzivně vlastní výtvarné tvorbě. Byl členem skupiny DOFO , což byla skupina předních olomouckých fotografů, založená roku 1958. Skupina zanikla roku 1967. Rané dílo Václava Zykmunda bylo ovlivněno Šímou, Picassem a surrealisty,...