Výpis všech autorů

Václav Pacina

PhDr. Václav Pacina se narodil 12. dubna 1928 v obci Kopisty. Maturoval roku 1947 v Jičíně. Poté vystudoval na pražské UK. V roce 1953 začal pracovat jako sportovní novinář v Mladé frontě Dnes. Představoval novinářskou legendu, byl symbolem nejen tohoto deníku, ale i celé sportovní žurnalistiky. Jeho originální styl poznamenal několik generací čtenářů, byl nezaměnitelný a průkopnický. Václav Pacina vystudoval dějiny umění a šíře jeho záběru pronikala do každého článku. Jeho styl byl zasvěcený a kultivovaný, v mnoha směrech esteticky krásný. Měl takový talent, že by mohl psát knihy, což v několika případech uskutečnil. Ať už to byly odborné knihy jako Malá encyklopedie hokeje, kterou napsal společně s trenérem Karlem Gutem, nebo publicistické dílo Sport bez svatozáře. Čtenáře provázel řadou sportů po více než pět desítek let na stránkách Mladé fronty, kde pracoval od roku 1953, a později Mladé fronty DNES. Jeho záběr sahal od Zátopkovy poválečné generace až po novodobé olympijské hrdiny s Jaromírem Jágrem. Měl hluboký vztah ke kultuře, dokázal zasvěceně psát o divadle i hudbě, nebo vést erudovaný rozhovor s Karlem Gottem. Velkou autorskou sílu dokázal ještě v srpnu, když pro MF DNES připravil obsáhlou a ojedinělou přílohu Doping v Československu. Do posledních chvil byl obrovsky energický.

Tomáš Vlček

Tomáš Vlček je historik umění se zaměřením na moderní umění a jeho vztahy s literaturou, galerijní pracovník a vysokoškolský pedagog. V letech 1954-1958 absolvoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni. V letech 1958-1962 byl malířem dekorací v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Od roku 1962 studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Studia zakončil obhajobou diplomové práce Abstraktní tvorba Viktora Preissiga . Byl zaměstnán jako odborný pracovník památníku národního písemnictví . Od roku 1969 byl odborným a vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV , od roku 1900 do roku 1992 ředitel a předseda vědecké rady UTDU ČSAV, předseda Kolegia věd o umění AV ČR. Roku 1989 byl hostujícím profesorem University of Pennsylvania, Philadelphia. V letech 1994-1996 byl vedoucím Katedry dějin a filozofie umění na Středoevropské univerzitě v Praze, 1994-1996 prorektorem. Roku 1998 se habilitoval na Filozofické fakultě UP v Olomouci. 1997-1999 byl ředitelem Pražského kolegia umění, architektury a kulturní ekologie, roku 2000 pedagogem na Literární akademii J. Škvoreckého v Praze, na Filozofické fakultě UK a na Fakultě humanitních studií UK v Praze. V letech 2001-2011 byl ředitelem Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze. Od roku 2009 profesor pro obor výtvarná výchova-teorie a tvorba na fakultě užitého umění a designu UJEP Ústí nad Labem, vedoucí Katedry dějin umění a architektury Fakulty architektury na Technické univerzitě v Liberci. Studijní cesty a pobyty: 1980-1990 Velká Británie, USA, Německo, Rakousko, 1993 Francie, Španělsko, 1996 USA, 1998-2000 Švýcarsko Od roku 1968 podrobně mapoval dílo Vojtěcha Preissiga. Zachránil i některá Preissigova díla, která skončila ve Sběrných surovinách. V 60. letech získal přes tisíc různýc...

Tomáš Tůma

Tomáš Tůma je fotografem a grafikem knižního oddělení vydavatelství Computer Press. Tyto obory jsou i náplní jeho dalších aktivit spočívajících v profesionální úpravě digitálních snímků, zejména v oblasti užité grafiky a tvorby prezentací. Napsal řadu úspěšných knih, např. Fotografujeme digitálně či Kreativní digitální fotografie Montaž, retuš, umělecké techniky .

Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček vystudoval teoretickou ekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde obdržel titul PhDr. a vyznamenání děkana. Dnes zde vyučuje filozofii, ekonomii a dějiny ekonomických teorií. Za diplomovou práci o etice a ekonomii získal Hlávkovu cenu. Je stipendistou Yale University a přednáší pro mnohé české a zahraniční univerzity. V roce 2006 jej Yale Economic Review zařadil do pětice mladých perspektivních ekonomů . V letech 2001 až 2003 pracoval jako ekonomický poradce prezidenta Václava Havla. Byl také expertním poradcem ministra financí - věnoval se reformám a snižování schodku veřejných rozpočtů. Založil Ekonomický klub, je členem programového výboru nadace Forum 2000 a členem poradních či dozorčích rad mnoha dalších neziskových organizací. V současné době pracuje jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB a je členem Národní ekonomické rady vlády . Je žádaným řečníkem a pravidelným komentátorem ekonomického i společenského dění. Tomáš Sedláček je hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Působil jako poradce prezidenta Václava Havla a v letech 2004-2005 jako poradce ministra financí. Přednáší filozofii a ekonomii, dějiny ekonomických teorií a aktuality na FSV UK a hostuje na dalších univerzitách. Je stipendistou Yale University. Ze všeho nejraději jezdí na kole a lyžuje.

Theun de Vries

Theun de Vries , vlastním jménem Uilke Theunis, byl nizozemský spisovatel a básník. Nedostudoval gymnázium a potom pracoval jako knihovník. Později se již věnoval jen literatuře. Jeho prvním publikovaným dílem byla sbírka básní Terugkeer roku 1927, první román Rembrandt vyšel v roce 1931. Roku 1936 vstoupil do nizozemské komunistické strany. V době okupace Nizozemska nacistickým Německem se zapojil do odboje a podílel se na vydávání ilegálního časopisu. Za tuto činnost byl vězněn v koncentračním táboře. Za své povídky z období okupace obdržel Národní cenu v kategorii „nejlepší antifašistické dílo“. V komunistické straně se angažoval i po skončení války, své přesvědčení vyjádřil např. napsáním dvou poém o Stalinovi. V padesátých letech se stal předsedou Společnosti nizozemsko-sovětského přátelství, Sovětský svaz několikrát navštívil. Za svou komunistickou angažovanost byl v Nizozemsku silně kritizován. V pozdějších letech byl stále nespokojenější se sovětským systémem a s politikou nizozemských komunistů, kteří Sovětský svaz poslušně následovali, až nakonec v roce 1971 ze strany vystoupil. Hrdiny jeho románů jsou často historické postavy ze světa umění a politiky, zabývá se lidskou svobodou, statečností a pevností charakteru. Většinu svých děl napsal v nizozemštině, některá ve fríštině. Byl velmi plodným autorem, napsal přes 130 děl. Z nizozemských spisovatelů je druhý nejpřekládanější do češtiny: do roku 2008 vyšlo celkem 12 titulů . Citát : Bohatí někdy zchudnou a chudí někdy zbohatnou, ale dokud budou bohatí a chudí, je svět velká a špatná komedie, ve které jeden druhého podvádí a odstrkuje......

Taylor Jenkins Reid

Taylor Jenkins Reidová je spisovatelka, esejistka a televizní scénáristka pořadu Acton, Massachusetts. Její prvotina Forever, Interrupted se stala předlohou stejnojmenného filmu, jehož hlavní roli obsadí Dakota Johnson. Její druhou knihu After I Do označil prestižní literární časopis Kirkus Review za knihu, kterou si nelze nechat ujít. O jejím dalším románu Maybe In Another Life vyšel článek mimo jiné v časopisech People, US Weekly a Cosmo. Taylor žije v Los Angeles s manželem Alexem a psem Rabbitem.

Tamara Starnovská

Narozena 1957. Dietní sestra . Publikace v oboru.

T. E Tisovský

T. E. Tisovský, vlastním jménem Tobiáš Eliáš , byl český spisovatel a publicista. Tobiáš Eliáš se narodil ve statku čp. 46. v rodině sedláka Tobiáše Eliáše a Kateřiny, rozené Kvapilové. Svá školní léta prožíval v Českých Heřmanicích a ve Vysokém Mýtě. Absolvoval vyšší reálku v Litomyšli a potom České vysoké učení technické v Praze. Nastoupil krátce do zaměstnání jako chemik v cukrovaru v Městci Králové a v roce 1892 nastoupil k Zemskému finančnímu ředitelství jako účetní revident-kontrolor, později vrchní kontrolní rada a ředitel. V letech 1892 až 1910 pracoval na finančním úřadě v Táboře a až do penzionování v Praze. Potom žil v Sadské ve své vilce, kterou nazval „Tisová“. V roce 1923 byl T. E. Tisovský jmenován čestným občanem tisovské obce, v dubnu 2008 mu byl u rodného domu čp. 46 v Tisové odhalen pamětní kámen. Pohřben je v rodinné hrobce na hřbitově v Sadské.

T Svatopluk

Vlastním jménem Svatopluk Turek. Pocházel z rodiny lékaře. Po maturitě na reálce v Kroměříži začal studovat malbu na Akademii výtvarného umění v Praze u prof. Maxe Švabinského a Jakuba Obrovského. 1922 ze školy odešel a studia již neukončil. Živil se výtvarnou prací. 1924 spoluzakládal v rodné obci organizaci KSČ. Od 1926 byl reklamním malířem u firmy Baťa ve Zlíně. Próza Botostroj, vyjadřující jeho postoj k této firmě, však vyvolala soudní proces, v němž byl rodinou Tomáše Bati žalován za urážku na cti. Proces probíhal od ledna 1933 do února 1938, kdy bylo vydání knihy soudně zakázáno. Po nuceném odchodu ze Zlína Svatopluk několik měsíců pracoval u prostějovské oděvní firmy Nehera a pak se stal výtvarníkem a spisovatelem ve svobodném povolání. Krátce redigoval časopis Nový obzor , od prosince 1938 do okupace kryl svým jménem jako majitel a vydavatel časopis Svět v obrazech . Žil postupně v Krásně nad Bečvou u Valašského Meziříčí, v Radošovicích u Prahy a v Praze. Během války se účastnil komunistického odboje, podílel se mj. na tisku ilegálního Rudého práva. Po 1945 pracoval nejprve v redakci Rudého práva a od 1947 opět ve Zlíně jako redaktor závodního listu Tep nového Zlína. Od 1950 se věnoval literatuře. Debutoval 1925 povídkou v časopise Pramen. Dále postupně přispíval do novin a časopisů: Lidová kultura, Tvorba, Kultura doby, Čteme, Praha–Moskva, Literární noviny, Rudé právo, Český dělník, po 1945 : Nový život , Literární noviny, Host do domu, Květy , Plamen, Tvorba, Film a doba. Režisér K. M. Walló natočil filmy podle románů Botostroj a Bez šéfa . Novela Švédský mramor byla Jaroslavem Kubátem zdramatizována pro divadlo s titulem Skandál v Březůvce ....

Stanislav Vácha

Ing. Stanislav Vácha, CSc. . Autor prózy, rozhlasové hry a prací z oboru řízení, novinář, ekonom a pedagogický pracovník, po roku 1991 podnikatel. Vyrůstal v rodině drobného obchodníka. Vystudoval obchodní akademii v Jihlavě a národohospodářské plánování na Hospodářské fakultě Vysoké školy politických a hospodářských věd . Pracoval postupně jako ekonom, náměstek a vedoucí rozvoje organizace v národním podniku Transporta Chrudim, 1962–64 byl pověřen organizací výroby v pobočném závodě Transporty v Medzilaborcích na Slovensku, 1964–68 v závodě Výtahy v Praze-Vysočanech. Při zaměstnání absolvoval postgraduální aspirantské studium na Vysoké škole ekonomické. Titul kandidáta věd získal 1969 prací Moderní kapitalistický podnik a jeho cíl a v témže roce začal působit jako vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu strojírenské technologie a ekonomiky v Praze. V letech 1969–70 absolvoval studijní pobyt na Harvardské univerzitě , kde vypracoval srovnávací studii o řízení inovací v USA a SSSR. Po návratu se stal externím pedagogickým pracovníkem Institutu průmyslové výchovy. 1978–91 působil jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu pro ekonomiku a řízení vědeckotechnického rozvoje v Praze, poté založil vlastní poradenskou a školící firmu pro obor ekonomiky, organizace a řízení Eurovia, Top Management Consultants. Od roku 1962 povídkami sporadicky přispěl do Květů, Mladého světa, Hostu do domu, v 70. a 80. letech publikoval v periodikách Tvorba, Lidová demokracie, Československý rozhlas, řadu kulturněpolitických článků uveřejnil v 80. letech též v časopisech Literární měsíčník, Kmen, Kulturní rozvoj a deníku Rudé právo. Odborné články publikoval od 1958 mj. v periodikách Podniková organizace, Hospodářské noviny, Moderní řízení, Profit. Od roku 1960 spolupracoval Československým rozhlasem, odvysíl...

Stanislav Jandík

Stanislav Jandík byl český spisovatel, grafik a redaktor. Stanislav Jandík se narodil 14. května 1902 v Praze. Jeho otec Stanislav, pekařský dělník, trpěl tuberkulózou, nemohl pracovat v řemesle a živil se nádenickými pracemi. Matka Anna, rozená Lavírová, byla pradlena a posluhovačka. Z pěti bratří čtyři zemřeli ještě v dětství, poslední bratr Karel, kovodělník, zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi. Stanislav Jandík se vyučil v tiskárně grafikem, pracoval v různých tiskárnách. Byl členem dělnické odborové organizace Grafická beseda, která sídlila v Dělnickém domě v Hybernské ulici v Praze. Poté byl čtyři roky bez zaměstnání, živil se ilustrováním, návrhy na plakáty, zhotovováním rytin a podobně. Po práci v tiskárně soukromě studoval střední školu – reálku, poté navštěvoval odborné kurzy Umělecko-průmyslové školy v Praze a Školy uměleckých řemesel v Brně. Pracoval jako redakční malíř v časopisech Ruch a Nový lid. Byl členem brněnské Levé fronty, kterou intelektuálně vedl Dr. Bedřich Václavek. Od roku 1931 byl v redakci časopisu Zlín , kam umisťoval články o SSSR, které mu posílal tajemník KSČ František Píšek. Roku 1935 nastoupil jako redaktor Lidových novin v Praze a začal zároveň pracovat v nakladatelství Volná myšlenka, kde vydal zejména politickou a kulturně historickou práci Masaryk na Valašsku, o jeho boji za poslanecký mandát v roce 1907, kdy proti němu stála nejtemnější reakce, a knihu Železní tovaryši, obsáhlé kritické dílo o Tomáši Baťovi a jeho organizaci práce. Po obsazení Čech a Moravy nacisty odešel z novin, aby nemusel sloužit okupantům v tisku, a začal pracovat v nakladatelství Čin v Praze. Tam spolupracoval s Juliem Fučíkem, Dr. Bedřichem Václavkem, Jaroslavem Kratochvílem, prof. dr. Zdeňkem Pírkem a jinými. Rok 1940 byl jedním z jeho nejplodnějších. Vyšly mu hned tři knihy. o T. Baťovi, Petru Augustinu Šlechtovi a Františku Křižíkovi, za jeho dvě statě zařazené do souborného dí...

Sláva Kunst Orchestra

České kombo pod vedením Slávy Kunsta. Založeno v roce 1956, rozpadlo se v roce 1972. Doprovodná skupina Rudolfa Cortése 1956-1959, domácí skupina divadla Paravan 1962-1965. Členové: Sláva Kunst , Jaroslav Hustoles , Ladislav Tůma , Jiří Šrajer , Ladislav Belatka nebo Karel Turnovský .

Sergei Prokofiev

Sergei Prokofiev byl významný ruský skladatel, klavírista a dirigent, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších skladatelů 20. století. Prokofjev se narodil 23. dubna 1891 v Soncovce a již od mládí projevoval mimořádný hudební talent. Ve třinácti letech nastoupil na petrohradskou konzervatoř, kde studoval u skladatelů jako Nikolaj Rimskij-Korsakov a Anatolij Ljadov.

Růžena Kolářová

Růžena Kolářová byla česká a československá politička Komunistické strany Československa, poúnorová poslankyně Národního shromáždění ČSSR a poslankyně Sněmovny lidu Federálního shromáždění a České národní rady za normalizace. Ve volbách roku 1960 byla zvolena za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Jihočeský kraj. Mandát obhájila ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedala až do konce jeho funkčního období v roce 1968. K roku 1964 se profesně uvádí jako zaměstnankyně podniku Koh-i-noor v obci Žirovnice. K roku 1968 se uvádí jako dělnice z obvodu Pelhřimov. Po federalizaci Československa usedla roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění . Mandát obhájila ve volbách roku 1971 a v parlamentu setrvala do konce volebního období, tedy do voleb roku 1976. V letech 1969-1971 rovněž byla poslankyní České národní rady.

Rudolf Richard Hofmeister

Rudolf Richard Hofmeister, rožmitálský rodák, původně rukavičkář, později úředník, spisovatel. Zabýval se zejména historií a vlastivědou. Měl dvě velké životní záliby. Studium prehistorie i paleontologie a psaní. Počátkem 20. století postupně vytvořil sérii knih s pravěkou tematikou – epopej lidstva, kde vymyšlené, mnohdy fantastické příběhy kombinoval s literaturou faktu. Psal také životopisy, cestopisy, povídky a další sci-fi romány. Spolu s Eduardem Štorchem bývá považován za zakladatele "pravěké povídky" na našem území. Své obrázky z pravěku publikoval v Národních listech a ve Zlaté Praze, kde vzbudily velkou pozornost. V r. 1919 vydal u nakladatele Otty soubor zmíněných Život v pravěku. Pravěk jej zajímal i nadále a ve dvacátých letech vyšel třídílný soubor Pravěk Čech. I dalšími pracemi se vracel k dávné historii: V jeskyním bludišti moravském , Zátoka života , Poušť atd. R. R. Hofmeister byl milovníkem přírody a dobrým turistou. Proto také napsal knihu Malebné toulky po Čechách . Na slovanský jih nás zavádí Ostrov Ráb, perla Adrie . Zvláštní složkou Hofmeisterovy tvorby jsou jeho práce z oboru místní vlastivědy, k nimž dlužno počítat tři knihy životopisné: Kořeny, Probíjení a Cestu člověka. Čistý regionalismus se ukazuje v knize Nové Rožmitálské obrázky, kde jsou historické povídky a kulturně historické doklady k dějinám města. O Jakubu Janu Rybovi napsal knihu Uštvaný genius. Rodné město Volenice při příležitosti spisovatelových 65. narozenin jmenovalo Mistra Hofmeistera čestným měšťanem. Dílo Epopej listva * 1918 Život v pravěku * 1922 Zátoka života * 1921–1929 Pravěk Čech, tří díly * 1923 Judith * 1928 V kolébce praslovanstva Životopisy * 1934 Uštvaný génius Fantastické knihy * 1927 Eopsyché , * 1922 Extase, úžasy a vidění * 1928 Kosmický smích Jiné prá...

Rudolf Anděl

Rudolf Anděl byl český historik a pedagog. Patřil k osobnostem, které významným způsobem ovlivnily vývoj a formování libereckého školství a vzdělanosti. Do roku 1972 působil na katedře dějepisu PF v Ústí nad Labem. Vyučoval na pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci a v letech 1972–1990 působil na Střední ekonomické škole v Liberci. Je laureátem Medaile města Liberec a čestným občanem města Liberec.

Philip Reeve

Philip Reeve je anglický spisovatel a ilustrátor knih pro děti. Je znám předěvším díky knižní sérii Smrtelné stroje . Narodil v Brightonu. Ilustrátorství vystudoval na Cambridgeshire college of Arts and technology a na Brightonské polytenice. Než se stal ilustrátorem pracoval několik let v knihkupectví. Během studií a několik let i po studiích psal a účinkoval v komediálních vystoupeních s různými herci v několika souborech . Společně s Brianem Mitchellem, napsal v roce 1998 dystopický muzikál The Ministry of Biscuits. Ilustroval mnoho populárně naučných knížek, často pro větší série jako Vražedná matematika , Děsivé dějiny a Drazí zesnulí . Napsal také knižní sérii pro děti Béďa Bouchač zasahuje . První knihou pro starší byla publikace Smrtelné stroje za niž získal cenu Nestlé Smarties Book Prize. Kniha Smrtelné stroje jsou první v sérii o dvou mladých dobrodruzích Tomovi a Hester, kteří žíjí ve světě pohyblivých měst kde neplatí žádné zákony. Za poslední knihu A Darkling Plain získal cenu denníku The Guardian za dětskou fantastiku. Knižní série byla v roce 2018 zfilmována ve snímku Smrtelné stroje. V roce 2007 dostal Carnegie Medal za alternativní verzi legendy o Artušovi zpracovanou v knize Here Lies Arthur. Dále je autorem vesmírné steampunkové trilogie Artur Mumby. V roce 2013 společně s britsko-americkou spisovatelkou a ilustrátorkou Sarah McIntyre vytvořil knihu Olive and the Seawigs, která vyhrála cenu Literární asociace Spojeného království. V současnosti žije v Dartmooru se svou manželkou Sarah a synem Samem. Překlady Philipa Reevse v České republice vydalo několik nakladatelů. U několika sérií nebyly všechny díly přeloženy. Dílo je proto organizováno podle anglického originálu, český překlad je uveden jako druhý v pořadí. V originále Mortal Engines Quartet, u nás známé jako Kroniky hladového města. v originále ...

Philip Kerr

Narodil sa v Edinburgu roku 1956. Na univerzite v Birminghame vyštudoval právo. Pracoval v rôznych reklamných agentúrach. Od roku 1989, keď vyšla jeho prvá kniha, napísal 13 kníh – pre dospelých ako Philip Kerr, pre deti pod pseudonymom P. B. Kerr. Žije v Londýne s manželkou, spisovateľkou Jane Thynne, a ich tromi deťmi . DIELA Romány v slovenčine: Temné záležitosti, 2004 Bledý vrah Deti čarovnej lampy - Džinovia faraóna Achnatona, 2007 - Modrý džin babylonský, 2007 - Kobra kráľovská z Kathmanadu, 2007 Romány v češtine: Krvavé diamanty Výstrel Bouřící les Německé rekviem Gridiron Romány v angličtine Berlin Noir trilogy - March Violet, 1989 - The Pale Criminal,1990 - A German Requiem, 1991 A Philosophical Investigation,1992 Dead Meat, 1993 Gridiron , 1995 Esau. L 1996 A Five Year Plan, 1997 The Second Angel, 1998 The Shot, 1999 Dark Matter: The Private Life of Sir Isaac Newton, 2002 Hitler's Peace, 2005 The One From the Other, 2006 A Quiet Flame, 2008 Children of the Lamp The Akhenaten Adventure, 2004 The Blue Djinn of Babylon, 2005 The Cobra King of Kathmandu, 2006

Petr Volf

* 13. 10. 1965 Valašské Meziříčí V roce 1988 absolvoval žurnalistickou fakultu UK v Praze. V letech 1987-90 byl redaktorem Mladé fronty, v letech 1990-2 vedl kulturní rubriku MF Dnes, v roce 1994 se stal editorem Playboye a nyní je redaktorem časopisu Reflex. Je autorem knih Muž který zůstává, Hermafrodit, Nech kozy mečet, Picasso byl monstrum, Kolik stojí miluji tě, Poslední akční hrdinka a knihy rozhovorů s výtvarníky Na počátku je čára a několika dalších prací o výtvarném umění.

Petr Kabeš

Petr Kabeš byl český básník. Vystudoval VŠE, mezi lety 1966–1969 redigoval až do jeho zákazu literární měsíčník Sešity. V období normalizace vykonával různá povolání, byl mj. pozorovatelem počasí na Milešovce, odkud byl propuštěn po podepsání Charty 77. Poté pracoval jako noční hlídač. Po revoluci byl zpočátku ve svobodném povolání, od r. 1992 v invalidním důchodu. Roku 1995 obdržel Cenu Jaroslava Seiferta. Byl ženatý s významnou českou překladatelkou Annou Kareninovou.

Peter Lovesey

Narodil se v Anglii v hrabství Middlesex. První detektivku napsal vlastně "pro peníze" - roku 1969 byla vyhlášena soutěž o nejlepší detektivní román s odměnou tisíc liber, a Peter Lovesey, který se v té době živil jako učitel, prý nemohl odolat. Využil své znalosti historie atletiky a během čtyř měsíců napsal příběh z prostředí viktoriánského běžeckého závodu s názvem Klátivá smrt. Ke svému úžasu soutěž vyhrál. Lovesey žije s manželkou, kterou potkal na univerzitních studiích, v anglickém městě Chichester. Na zahradě svého domu má bíle natřený srub s doškovou střechou, v němž píše své příběhy.

Pavel Sýkora

Vystudoval FAMU, obor dramaturgie a scénáristiky. Nyní pracuje jako redaktor. Píše poezii, prózu a filmové scénáře. Jako prozaik debutoval dvojnovelou Vánoce na krku , po níž následoval historický triptych Zápasy a bloudění . Narozen 25. 2. 1954 v Praze, zemřel 18. 3. 2005.

Pavel Pecina

Narozen 7.10.1938 v Praze. Entomolog, zoolog, etolog a publicista, práce z oborů, též práce o ochraně přírody.

Pavel Novák

Pavel Novák byl český zpěvák a hudebník, který se v 60. a 70. letech 20. století zasloužil o rozvoj populární hudby v bývalém Československu. V roce 1964 byl jedním ze spoluzakladatelů skupiny Synkopa. Proslavil se také jako zakládající člen skupiny VOX, kde působil jako hlavní zpěvák. Po působení ve skupině se Novák vydal na úspěšnou sólovou dráhu.

Pavel Dobeš

Pavel Dobeš je český písničkář a hudebník, známý svými humornými a často satirickými písněmi. Na české hudební scéně se objevil v 70. letech 20. století a popularitu si získal v 80. letech 20. století svým osobitým stylem, v němž se mísí folková hudba s vtipnými texty, často komentujícími každodenní život a společenské problémy. Dobešova schopnost navázat kontakt s publikem prostřednictvím vyprávění příběhů a chytré hry se slovy z něj učinila oblíbenou osobnost české kultury. V průběhu let vydal několik alb, na nichž se projevuje jeho skladatelský a textařský talent.

Paul Valéry

Paul Valéry byl francouzský básník, spisovatel, esejista a filosof, člen Francouzské akademie. Valéry se narodil v rodině vysokého úředníka korsického původu v malém přístavním městečku Sète v jižní Francii, kde také chodil do dominikánské školy. Gymnázium navštěvoval v nedalekém Montpellier, kde také od roku 1889 studoval práva a uveřejňoval své první symbolistické básně. Roku 1892 zažil v Janově osobní krizi, zřekl se poezie a svých lásek a psal si pouze deník, později slavné Sešity . Od roku 1894 žil v Paříži jako úředník, novinář a později osobní tajemník ředitele francouzské zpravodajské agentury Havas. Seznámil se zde s André Gidem a zejména s básníkem Stéphanem Mallarmé, který se stal jeho životním vzorem. Roku 1900 se oženil s Jannie Gobillard a měl s ní tři děti. Pod vlivem A. Gida se vrátil k poezii a roku 1917 uveřejnil formálně propracovanou báseň Mladá Parka , která ho ihned proslavila. Roku 1920 následovala jeho nejslavnější báseň, Hřbitov u moře a 1922 sbírka Kouzla . Po válce se stal nekorunovaným králem francouzských básníků, zastával mnoho veřejných kulturních funkcí a přednášel na velmi různá témata. Roku 1924 byl zvolen předsedou francouzského PEN klubu, 1925 členem Francouzské akademie a 1933 byl jmenován administrátorem univerzitního střediska v Nice. 1937 se stal profesorem poetiky na Collège de France a 1939 čestným předsedou Svazu francouzských spisovatelů . Zároveň pokračoval ve vydávání náročných úvah a esejů, v nichž se věnoval teorii literatury, kritice moderní doby a zejména také otázkám vědy. Valéry vytýkal filosofům rozvláčnost a nudný jazyk, a sám se snažil o epigramatickou stručnost a jazykovou přesnost. Dopisoval si s významnými vědci a filosofy své doby , kteří si jeho náz...

Paul d' Ivoi

Vlastním jménem PAUL CHARLES PHILIPPE ERIC DELEUTRE 25. 10. 1856 – 6. 9. 1915 Paul d´Ivoi byl po otci i dědečkovi novinář, a to pařížského Matinu a v Journal des Voyages. Ve svých science fiction mj. předpověděl léčivost rádia, tank, laser či jaderné zbraně. Svébytným napodobením Vernovy série Voyages extraordinaires byly jeho Voyages excentriques. Roku 1894 debutoval v Le Petit Journal první z těchto Divných, respektive Neobyčejných cest = humoristickým románem na pokračování, na jehož textu se vcelku zanedbatelně podílel i jistý Henri Chabrillat…, a který přinesl oběma mimořádný úspěch. Česky je dnes ta kniha známa právě díky KODU a převyprávění Václava Cibuly jako S prázdnou kapsou kolem světa , ale v originále se jmenuje Pět Lavarédových sous. Vliv vernovky Cesty kolem světa za osmdesát dní je tu nepochybný, nicméně titulní hrdina, mladý pařížský novinář Armand Lavaréde vystoupil pak ještě v dalších D´ Ivoiových knihách Lavarédův závodní vůz, Neviditelný nepřítel, Zlatý ostrov nevbo Lavarédův bratranec… V šestém ročníku Dobrodružného světa se také mnozí čeští čtenáři seznámili s poněkud „sousům“ protichůdným d´Ivoiovým románem Za miliony kolem světa . Podobně jako o Armandu Lavarédovi napsal ovšem Paul d´Ivoi později a počínaje Tajemným doktorem i několik románů o chlapci s přezdívkou Cvrček - a podobní uličníci provázejí hrdiny většiny jeho knih, takže třeba v níže zmíněné Honbě za rádiem se zdá být Cvrčkovou obdobou malý pařížský kamelot Jean Brot. Roku 1908 zkrachoval mezikontinentální automobilový závod New York - Paříž, během kterého měly tehdejší vozy i překonat Beringovu úžinu po ledě … Onou sportovní akcí se inspiroval nejen Meliésův film Jízda z Paříře do New Yorku automobilem , ale také d´ Ivoiho román Honba za rádiem, jehož české převyprávění vyšlo Václavu ...

Patricia Briggs

Patricia Briggs je americká spisovatelka. Narodila se v Butte, v Montaně, a žila v nejrůznějších městech amerického severozápadu. Momentálně se usídlila ve státě Washington. Nejvíce se proslavila svou městskou fantasy sérií o Mercy Thompson. Patricia začala psát v roce 1990 a o tři roky později vydala svůj první román Masques . Ale s touhle knihou příliš velký úspěch nesklidila a málem to předčasně ukončilo její kariéru. Její druhý román Steal the Dragon , se ale prodával mnohem lépe a získal příznivé ohlasy i u kritiky. Kariéra Briggs se tak pomalu ale jistě rozbíhala, získávala si stále více fanoušků. Postupem času začala pracovat na vícedílných sériích. Vydala dvě dualogie, Dragon Bones a Dragon Blood , a Raven's Shadow a Raven's Strike, než se pustila do podstatně rozsáhlejšího díla. Autorka si i přes vícedílné série zakládá na tom, aby byl děj knihy vždy ukončen. Čtenáře tak nikdy neopustí v dramatické situaci, kdy by musel netrpělivě čekat na další díl, aby zjistil, co se vlastně stalo. Ani nic takového dělat nepotřebuje, protože její knihy si své čtenáře vždy najdou. Po dokončení poslední ryze fantasy knihy se však cítila vyčerpaná a jak sama říká, nebavilo ji už zjišťovat jaké metody se přesně používaly na tkaní řežného plátna. Dala si na čas od psaní pauzu, ale její editorka ji požádala, jestli by nechtěla napsat nějakou moderní městskou fantasy. Vydavatelé cítili silný potenciál od tohoto žánru a Patricii se myšlenka, že by nemusela složitě vymýšlet originální svět, také zalíbila. Podepsali tedy smlouvu na tři knihy. Hned první z nich, Moon Called , se prodávala mnohem lépe než její předchozí romány. Dostala se dokonce na seznam bestsellerů sestavený USA Today. Druhý díl, Bloud Bound se zase umístila v žebříčku bestsellerů New York Times. Třetí kniha, Iron Kissed , obsadila dokonce první místo tohoto prestižního žebříčku. Ačkoliv u nás máme k di...

Otakar Bothe

Učebnice strojírenské technologie.

Olga Macková

Narozena 9.8.1929 v Praze. PhDr., historička umění, práce v oboru.

Nikolaj Kornejevič Čukovskij

Nikolaj Kornějevič Čukovskij byl ruský sovětský spisovatel a překladatel, syn spisovatele Korněje Ivanoviče Čukovského. Mládí prožil Čukovskij v Petrohradu, kde studoval dějiny umění. Roku 1922 debutoval jako básník. Za druhé světové války působil v obleženém Leningradě jako dopisovatel armádního tisku. V posledních letech života byl členem vedení Svazu sovětských spisovatelů a předsedou jeho sekce překladatelů. Zemřel v Moskvě a je pochován je na Novoděvičím hřbitově. Je autorem celé řady knih pro mládež, zejména dobrodružných příběhů o slavných mořeplavcích shrnuté do knihy Водители фрегатов . Jako překladatel se zaměřoval na díla Stevensona, Doyla, Twaina, Setona a dalších.

Neal Shusterman

Neal Shusterman vyrostl v Brooklynu. Je autorem mnoha knih pro mládež včetně románů Everlost a Downsiders, za který byl nominován na dvanáct státních čtenářských cen a který byl vyhlášen nejlepší knihou pro mládež a tipem pro nerozhodné mladé čtenáře podle Americké knihovnické asociace . V roce 2015 získal National Book Award za literaturu pro děti a mládež. Píše také scénáře k filmům a televizním programům, jako jsou Animorphs a Husí kůže . Neal je otcem čtyř dětí a žije v jižní Kalifornii.

Nazareth

Nazareth je skotská rocková skupina založená v roce 1968 v Dunfermline ve Skotsku. Mezinárodní slávu si skupina získala v 70. letech 20. století svým hardrockovým zvukem, jehož příkladem je šesté studiové album "Hair of the Dog" vydané v roce 1975. Toto album obsahovalo jeden z jejich nejznámějších hitů, titulní skladbu "Hair of the Dog", a také jejich coververzi balady "Love Hurts", která se stala samostatným hitem a základem rockové balady 70. let.

Naděžda Rozehnalová

Prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, CSc. je právnička a vysokoškolská učitelka. Maturovala na Střední ekonomické škole, obor zahraniční obchod, v Brně v roce 1975. Roku 1979 absolvovala právnickou fakultu v Brně, kde v roce 1980 složila rigorózní zkoušku a získala titul JUDr. Již v roce 1979 nastoupila jako asistentka na Katedru mezinárodního práva a postupně se stala kandidátkou věd v roce 1986, docentkou 1994 a profesorkou v roce 2005. V letech 1994–2007 byla proděkankou, v letech 2007-2015 pak děkankou Právnické fakulty Masarykovy univerzity. V letech 2015-2019 působila jako prorektorka univerzity pro záležitosti studentů. V současné době kromě Katedry mezinárodního a evropského práva působí v akademickém senátu univerzity, ve vědecké radě a v etické komisi. V roce 2019 byla oceněna Stříbrnou medaili Masarykovy univerzity.

Mojmír Horyna

Mojmír Horyna byl český historik umění, odborník na českou barokní architekturu a dílo Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Předkové Mojmíra Horyny pocházeli z Poděbrad, ale v devatenáctém století pracovali v Rakousku jako stavitelé železnic a vojenští inženýři. Otec byl před válkou soukromník a po komunistickém převratu v únoru 1948 přišel o majetek a živil se jako dělník. Mojmír Horyna studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v době částečného uvolnění režimu ve druhé polovině 60. let . Během studií navštěvoval Otto Munelese, který ho zasvětil do filozofických disciplín. Roku 1968 absolvoval studijní pobyt v Grazu u prof. Heinricha Gerharda Franze, na Vídeňské univerzitě a na Institut für Kunstgeschichte ve Štýrském Hradci. V roce 1973 obhájil diplomovou práci na téma pražských sochařských vrcholně barokních oltářních nástavců, kterou později rozšířil a obhájil i jako práci rigorózní. Stranické orgány mu až do 80. let znemožnily ucházet se o vědeckou aspiranturu a do roku 1982 nevlastnil cestovní pas. V letech 1969–1970 byl asistentem ve Sbírce starého českého umění NG a poté byl pracovníkem státní památkové péče . V atelieru stavebně-historického průzkumu Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze, který v té době vedl Dobroslav Líbal, zpracoval řadu stavebně-historických průzkumů. V letech 1988–1990 byl odborným pracovníkem sbírky starého českého umění NG. Po roce 1990 byl odborným asistentem, od roku 1993 docentem UDU FF UK v Praze pro obor teorie a dějiny umění. V letech 1997 a 1998 studijní pobyty v Českém historickém ústavu v Římě. Od roku 2000 do r. 2006 byl ředitelem Ústavu pro dějiny umění FF UK, od roku 2001 profesorem UK Praha pro obor dějiny umění. Přednášel dějiny barokního umění též v Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty UK. Roku 2006 b...

Miroslav Skála

Miroslav Skála byl český spisovatel a novinář. Vystudoval gymnázium v Kyjově. V průběhu druhé světové války byl totálně nasazen na práci v hnědouhelném dole. Po válce vystudoval filozofickou fakultu v Brně obor čeština, ruština a divadelní věda. Poté se stal učitelem, lektorem ruštiny, ale již roku 1954 se stal literárním redaktorem Československého rozhlasu. Zde spolu s Vladimírem Fuxem a Vlastimilem Pantůčkem vytvořili trojici, která vytvořila celou řadu úspěšných pořadů. V roce 1959 spolu založili satirické a kabaretní divadlo Večerní Brno, kde působil jako autor. V rozhlase spolupracoval na cyklu zábavných půlhodinek Na shledanou v sobotu . Po roce 1968 byl donucen opustit brněnský rozhlas, někdy se uvádí, že z politických důvodů, jindy bývá uváděno, že důvodem byla jeho nervová choroba. Po svém odchodu z rozhlasu pracoval v letech 1970 až 1976 jako lektor loutkového divadla Radost, někdy zde dělal i vodiče loutek. V roce 1974 dostal částečný invalidní důchod a od té doby se věnoval literatuře. Psal povídky, divadelní hry a napsal i několik knih včetně žánru sci-fi.

Miroslav Krob

Narozen 26. 4. 1931 v Jindřichově Hradci, zemřel 2011 v Praze. Fotograf, zpočátku reportážní fotografie, později sportovní tematika, krajiny, umělecké památky a architektura, fotografické publikace o Sedlčansku a poutních místech, často ve spolupráci se synem Miroslavem Krobem.

Miloš Štípl

Ljuba Štíplová je básnířka, scénáristka, autorka příhod postaviček legendárního Čtyřlístku a námětů k mnoha Večerníčkům. Je držitelkou ceny za celoživotní práci s dětskou knihou, kterou uděluje každý rok nakladatelství Albatros. Ljuba Štíplová se narodila v Praze. Studovala na UMPRUM, obor sochařství, studia však nedokončila. Původně psala satiru především pro časopis Dikobraz. Dlouhá léta spolupracovala se Sluníčkem, kde vycházeli Atomíci. Téměř čtyřicet let vymýšlí příhody postaviček v Čtyřlístku. Zemřela v září 2009 v Praze, kdy podlehla následkům úrazu ze srpnové autonehody.

Milena Zbranková

Učebnice němčiny.

Milan Mysliveček

Narozen 4. 10. 1951 v Praze. Knižní grafik, ilustrátor a autor populárně historických knih a průvodců.

Milada Kouřimská

Narozena 9.11.1938 v Písku. Doc., PhDr., germanistka, docentka teorie vyučování německého jazyka, autorka řady základních učebnic a učebních textů němčiny, překladatelka z němčiny.

Michal Dlouhý

Plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D., se narodil 4. listopadu 1962 v Kutné Hoře. V roce 1983 nastoupil do "policejních" služeb, kde postupem času dosáhl služební hodnosti vrchního policejního rady. Vzdělání V roce 1995 dokončil studium Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Svoji diplomovou práci napsal na téma "Organizace Československého četnictva v letech 1918 - 1938". V roce 2002 obhájil na Právnické fakultě Univerzity Karlovy rigorózní práci na téma: "Vývoj četnické pátrací služby v Československu do roku 1938". V rámci doktorského studijního programu na Policejní akademii České republiky, který ukončil v květnu 2011, se zabýval tématem „Kriminalistika u četnictva na území České republiky“. Zaměření činnosti Dlouhodobě se věnuje historii výkonu bezpečnostní služby na našem území. Na toto téma publikoval řadu odborných pojednání zejména v časopise Kriminalistický sborník, v němž od roku 1993 působí jako člen redakční rady. Od roku 1995 je členem Společnosti pro kriminalistiku, v níž je od roku 2002 členem představenstva. S hodností vrchního strážmistra je od roku 2003 čestným členem občanského sdružení Četnická pátrací stanice Praha. Četnické humoresky Československé četnictvo ho zaujalo natolik, že pojal myšlenku rehabilitovat neprávem zapomenutý četnický sbor v očích široké veřejnosti. S touto myšlenkou oslovil režiséra Antonína Moskalyka. Po několika letech příprav vznikl divácky úspěšný televizní seriál "Četnické humoresky". Za svůj největší úspěch považuje to, že je označován jako "duchovní otec", autor námětů deseti dílů z první série a odborný poradce při přípravě a natáčení seriálu. V březnu 2006 spolu se scánáristkou a režisérkou Pavlínou Moskalykovou Solo a dramaturgem Josefem Souchopem spolupřebíral 1. cenu "TÝTÝ" za nejúspěšnější televizní seriál roku 2005. V současné době připravuje pro brněnské televizní studio pokračování televizního seriálu o četnících s názvem "Četnické trampoty". Další filmová činnost Spolupracuje s režiséry Dušanem Kleinem, Jiřím...

Michael Kocáb

Michael Kocáb je významný český hudebník, skladatel a politický činitel. Narodil se 28. července 1954 v Praze a je známý především jako lídr rockové skupiny Pražský výběr, která vznikla koncem 70. let a stala se jednou z nejvýznamnějších a nejvlivnějších kapel v Československu v 80. letech. Pro Kocábovu tvorbu s Pražským výběrem byla charakteristická směs rockových, jazzových a klasických vlivů, často se vyznačující složitými aranžemi a virtuózním muzikantstvím.

Mary Bard

Mary Bard Jensen byla americká spisovatelka, nejstarší z pěti dětí důlního inženýra Darsieho Campella Barda a jeho ženy Elsie Thalimer, rozené Sandersonové . Rodiče měli holandské a irské předky. Její mladší sestrou byla spisovatelka Betty MacDonaldová . Rodina se kvůli otcově profesi často stěhovala, Mary často střídala nejprve školy a později povolání. V roce 1934 se vdala za patologa Clyda R. Jensena. Psala převážně humorné a dívčí romány, někdy s autobiografickými rysy, které vyšly ve vícero jazycích včetně češtiny.

Martin Moravec

Novinář, vedoucí magazínu iDnes, autor sportovních reportáží. „Nechceš se živit něčím pořádným?“ říkali mu shodně maminka a učitel fyziky. Jenže on v šestnácti letech zaklepal na dveře redakce Orlických novin a začal tím svou novinářskou kariéru. Nejprve zvolna, referáty z okresního přeboru fotbalu, protože ho mrzelo, že sám fotbal nikdy nehrál. V roce 1998 odešel z Východních Čech do Prahy, studoval žurnalistiku na Karlově univerzitě a zároveň docházel do redakce MF DNES. Začínal jako sportovní elév – na velké čtvrtky po každém kole fotbalové ligy zapisoval, kolik který hráč dostal žlutých nebo červených karet. Postupně začal psát hlavně o tenise a objel všechny grandslamové turnaje. V roce 2003 přešel do čtvrtečního Magazínu DNES, který od roku 2006 řídí. Od té doby píše každý týden sloupky, z nichž teď 250 vybral do knihy Enter, mami! Kromě práce v MF DNES učí budoucí novináře, natočil několik dílů dokumentu 13. komnata, moderuje různé akce a komentoval tenis na Eurosportu

Mariusz Szczygieł

Mariusz Szczygieł je polský novinář a spisovatel, čechofil propagující ve své vlasti současnou českou kulturu i zvyky. Vystudoval Ekonomické lyceum Štefana Žeromského v Legnici a politické vědy a žurnalistiku na Varšavské univerzitě . Jako šestnáctiletý se stal dopisovatelem skautského týdeníku Na przełaj. Přes komunistickou cenzuru měl magazín poměrně značnou svobodu ve volbě témat, kterými se zabýval. Výsledkem toho byly na svou dobu šokující Szczygiełovy reportáže o životě náctiletých gayů, pronásledovaných a neakceptovaných svým okolím. Cyklus se jmenoval „Rozhřešení“ a vyvolal tak velkou odezvu čtenářské obce, že se Na przełaj stalo v letech 1986–1987 jedním z nejčtenějších polských týdeníků pro mládež. Obrovskou vlnu odporu polských katolických kruhů zdvihl v roce 1993 reportáží „Polský onanismus“, kterou otiskla Gazeta Wyborcza ve svátečním vydání mezi esejí Czeslawa Milosze a rozhovorem s Václavem Havlem. Popsal v ní sexualitu polské mládeže jinak, než byla prezentována v příručkách Ministerstva školství a tělovýchovy. Tato reportáž nebyla jen provokací, ale především první vlaštovkou sexuální revoluce, jejíž šíření nebylo v Polsku pro komunistickou minulost země a její silnou katolickou tradici tak rychlé jako v jiných evropských zemích. Szcygiełova reportáž vedla k rozsáhlé polemice na stránkách katolického tisku a někteří čtenáři na protest odesílali redakci výtisky sváteční přílohy zpět. Szczygieł se stal jedním z nejznámějších polských novinářů. Společně s generačními souputníky Wojciechem Tochmanem a Jackem Hugo-Baderem je jmenován ve všech zahraničních antologiích věnujících se polskému umění reportáže. Reportáž „Vezmi nás do Diamantu“ o společnosti Amway inspirovala dokumentární film Henryka Dederka „Vítejte v životě“, jehož promítání bylo soudně zakázáno. Od roku 2001, poté, co ukončil spolupráci s TV Polsat, se věnuje kultuře a historii Československa, respektive České republiky. Na podz...

Marie Homolová

Narozena 1946 v Praze. Novinářka, redaktorka Lidových novin, týdeníku Vlasta, publicistka, knihy o českých historických památkách a o významných osobnostech historie.

Mária Rázusová-Martáková

Mária Rázusová-Martáková byla slovenská básnířka, dramatička a překladatelka. Jejím bratrem byl slovenský spisovatel Martin Rázus. Narodila se v rodině rolníka a koželuha. Vzdělání získala ve Vrbice, Liptovském Mikuláši a v učitelském ústavu v Prešově. Pracovala jako učitelka v Dolním Srní, Bratislavě a Martině. V roce 1939 musela učitelské povolání zanechat pro přetrvávající revmatismus a omezenou pohyblivost. Tehdy začala redigovat Dobré slovo a po válce i časopis pro děti Sluníčko. Po roce 1948 odešla do invalidního důchodu a věnovala se literární, překladatelské a redaktorských práci. V roce 1961 se s manželem přestěhovala do Bratislavy. O tři roky později získala titul zasloužilá umělkyně. V témže roce ale v Bratislavě zemřela. Pohřbena však je v Liptovském Mikuláši. Literární se začala projevovat již během studia v učitelském ústavu. Svá první díla zveřejňovala zejména časopisecky. Věnovala se tvorbě pro děti a mládež, ale zejména poezii. Kromě vlastní poezie a prózy pro děti i dospělé se věnovala také překladům z francouzštiny a ruštiny, přičemž její překlady sehrály významnou roli v dějinách slovenského překladu. Věnovala se také publicistice – příležitostně zveřejňovala v časopisech nejenom portréty spisovatelů , ale také články o jazyku. Její vyjadřování je velmi prosté, upřímné a ve svých dílech vyjadřuje svůj vlastní postoj k životu, přičemž své vidění světa dokázala popsat velmi sugestivně. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mária Rázusová-Martáková na slovenské Wikipedii.

Margery Allingham

Margery Louise Allinghamová, nepřechýleně Margery Louise Allingham byla anglická detektivní spisovatelka narozená v Londýně, která vydala mnoho novel, krátkých příběhů a her, hlavně v kriminálním žánru. Nejznámější byla jako tvůrce detektiva/dobrodruha Alberta Campiona. Margery Allingham se narodila roku 1904 v Londýně do rodiny ponořených v literatuře. Její otec Herbert John Allingham a matka Emily Jane byli spisovatelé – on byl vydavatelem dvou magazínů a její matka psala příběhy do ženského magazínu. Její teta Maud Hudgesová také vydávala magazín. Brzy po Margeryině narození opustila rodina Londýn a přestěhovala se do Essexu. Ona chodila do místní školy a potom do školy pro dívky v Cambridge. Mezi tím psala příběhy a hry - první odměnu dostala ve věku osmi let za příběh vytisknutý v magazínu její tety. Když se vrátila do Londýna roku 1920, navštěvovala Westminsterovu univerzitu, kde studovala drama; v tomto čase také poprvé potkala svého budoucího manžela, Philipa Youngmana Cartera. Svoji první novelu, Blackkerchief Dick, publikovala v roce 1923 ve věku 19 let. Blackkerchief Dick byl sice dobře přijatý, ale neměl komerční úspěch. V tomto období napsala také pár her a pokoušela se napsat seriózní novelu, ale nakonec se rozhodla zkusit kriminální žánr. Její první příběh detektivní fikce byl The White Cottage Mystery, publikovaný novinami Daily Express roku 1927. V roce 1928 se vdala za Philipa Youngmana Cartera, který s ní spolupracoval a vytvořil obaly pro několik jejich knížek. Žili spolu na kraji Essexu. Prudký vzestup úspěchu nastal v roce 1929 s publikací Vražda v Black Dudley, která představila Alberta Campiona, i když původně jako méně důležitou postavu. Vrátil se Mystery Mile díky nátlaku jejích amerických nakladatelů. Když Allinghamová vydala další novelu o Campionovi, ukázala se jako velmi úspěšná a tak Campiona udělala jako hlavní postavu v dalších 17 novelách a více než 20 krátkých ...

Marcel Grün

Marcel Grün byl český popularizátor kosmonautiky a astronomie a spisovatel. Přes 15 let působil jako ředitel Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy. Marcel Grün se zajímal o astronomii a astronautiku již od dětství. V patnácti letech začal pracovat jako demonstrátor ve Štefánikově hvězdárně. Vystudoval Fakultu strojní ČVUT a postgraduálně i pedagogiku. V 60. letech byl členem neoficiálního klubu SPACE, který sdružoval aktivní znalce tehdy vznikajícího oboru astronautiky. V roce 1967 nastoupil do pražského planetária. Zde se dlouhodobě zabýval především astronautikou. Přispěl k růstu aktivit v tomto oboru i k mezinárodním úspěchům, jako byl studentský projekt Perun, který v roce 1979 zvítězil v mezinárodní studentské soutěži, nebo studie o sluneční plachetnici, která stejný úspěch zopakovala. V roce 2000 se stal ředitelem spojené organizace Hvězdárna a Planetárium hl. m. Prahy. Působil v mnoha českých i mezinárodních organizacích spojených s astronomií nebo kosmonautikou. Řadu let například aktivně působil v České astronomické společnosti, kde byl vedoucím Astronautické sekce . Byl členem Rady pro kosmické aktivity, poradního odborného orgánu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. V roce 2003 stál u zrodu České kosmické kanceláře, byl předsedou její dozorčí rady a také předsedou Sdružení hvězdáren a planetárií. V 70. a 80. letech minulého století úzce spolupracoval s československým fandomem. V lednu 2018 slavnostně předal vedení Hvězdárny a planetária svému nástupci, Jakubu Rozehnalovi. Při této příležitosti mu primátorka Prahy Adriana Krnáčová předala čestné občanství města. Věnoval se zejména výuce a popularizaci astronomie a kosmického výzkumu. Sám, nebo ve spolupráci s dalšími autory sepsal řadu příruček, přehledů, encyklopedických hesel, scénářů k pořadům i diafilmům, učebnic, skript a pomocných textů pro učitele a pracovníky hvězdár...

Malý Orchestr Carmen Party

Lucie Seifertová

Lucie Seifertová je česká spisovatelka a ilustrátorka. Za svou práci získala mimo jiné cenu Magnesia Litera za nejlepší dětskou knihu, cenu Elsa za nejlepší animovaný pořad a cenu Trilobit. Vyrůstala v poděbradské ulici Na Chmelnici. Přála si vystudovat UMPRUM, ale navzdory několikaleté snaze se ji na školu nepodařilo dostat. Po studiu na Hollarově střední odborné škole výtvarné pracovala jako grafička ve sklárnách v Poděbradech a časopisech Ohníček, Dikobraz a Sorry. Na počátku 90. let byla přijata na AVU, kde působila v ateliéru malby u Jiřího Sopka. Debutovala prostorovým leporelem Tajemná Praha . V dalších letech se věnovala především grafice pro časopisy, ilustrovala knihy, působila též jako výtvarná redaktorka a pravidelně přispívala na internetové stránky Českého rozhlasu. Protože se jí dlouho nedařilo najít nakladatele, se svým manželem Petrem Prchalem založila vlastní nakladatelství. Za devítimetrové leporelo Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí , na kterém Seifertová pracovala několik let, získala cenu Magnesia Litera za nejlepší dětskou knihu roku 2003. Dále také Zlatou stuhu za nejlepší populárně naučnou knihu pro mládež a Zlatou pečeť za nejlepší polygrafický počin roku. V roce 2004 uvedla v Národním muzeu sedmdesátimetrovou zvětšeninu této knihy pod názvem Dějiny udatného českého národa. Od té doby tato putovní výstava zbrázdila celou Českou republiku a navštívilo ji více než 250 tisíc lidí. Dvojče této výstavy v angličtině absolvovalo úspěšné turné po USA. Úspěšné bylo také rodinné nakladatelství, které do roku 2007 prodalo více než 200 tisíc jejích knih. Od roku 2008 se svým manželem Panchem pracovala pro Českou televizi na stojedenáctidílném animovaném seriálu Dějiny udatného českého národa . Seriál byl vysílán od roku 2009. Každý díl má okolo tří minut. Obdržela za něj cenu Elsa za nejlepší animovaný pořad a cenu Trilo...

Lisi Harrison

Lisi Harrison se narodila 29. 7. 1975 v Toronto, Kanada . Narodila se a vyrostla v kanadském Torontu, studovala filmovou vědu na univerzitě v Montrealu, ale po dvou letech školu opustila, protože pochopila, že chce být spisovatelkou a ne natáčet filmy. Proto přesídlila na bostonskou Emerson College, kde vystudovala tvůrčí psaní. Řadu let pracovala pro MTV, kde se podílela na přípravě televizních show, také psala sloupky pro nejrůznější noviny a časopisy. Je autorkou celé řady knih pro mládež a největší úspěch slavila se sérií Dívčí parta. V CooBoo vycházejí její knihy o příšerách, totiž pardon, SOVácích z Monster High.

Leonard S Goldberg

Leonard S. Goldberg je lékař, profesor medicíny a mezinárodně úspěšný autor série lékařských thrillerů s Joannou Blalock. Jeho romány, vyzdvihované kritiky i jeho kolegy spisovateli, byly přeloženy do desítek jazyků a prodalo se jich více než milion kopií po celém světě. Leonard Goldberg pracuje jako lékař-konzultant a je spjat s UCLA Medical Center, kde zastává funkci jako klinický profesor medicíny. Je velice žádaným znalcem při soudních pří ohledně zanedbání lékařské péče, jeho specializací je interní lékařství, hematologie a revmatologie. Publikoval více než sto vědeckých studií. Jeho spisovatelská kariéra začala se zájmem o onemocnění krve. Zatímco se podílel na výzkumném projektu na UCLA, setkal se s nejneobvyklejší krevní skupinou. Červené krvinky pacienta byly O-Rh nula, což znamená, že mají úplný nedostatek faktorů A, B a Rh a mohly by být podávány prakticky každému bez obav z transfúzní reakce. V podstatě, pacient byl příslovečný \"univerzální\" dárce krve. Toto zjištění vyvolalo představu o příběhu, ve kterém se jedinec narodil bez typu tkáně, což z jeho orgánů dělalo univerzálního dárce bez obav z odmítnutí transplantovaného orgánu. Jeho první román, Transplantát, se točí kolem mladé ženy, u která bylo zjištěno, že je univerzální dárce orgánů a pronásleduje ji bohatý, mocný muž, zoufale potřebující novou ledvinu. Kniha se rychle dočkala několika dotisků. Goldberg se s ohledem na skvělé přijetí knihy vrhl na psaní dalších knih se stejnou hlavní postavu.

Ladislav Pokorný

Prof. ThDr. PaedDr. Ladislav Pokorný byl římskokatolický teolog, kněz, liturgista, spisovatel, redaktor, kanovník kapituly Všech svatých na Hradě pražském, děkan a vysokoškolský pedagog. Pocházel ze Zdic u Berouna. V Berouně absolvoval reálné gymnázium a maturoval v roce 1934. Po gymnáziu nastoupil ke studiu na bohosloveckou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kterou dokončil v roce 1939. Po absolutoriu byl v roce 1939 vysvěcen na kněze, nastoupil do pastorace a vyučoval jako profesor na středních školách. Dne 12. prosince 1951 získal doktorát z teologie na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Bratislavě. Jeho disertační práce měla název "Péče moderní pastorace o některé obtížné případy". K jeho dalším studiím patří: v letech 1946-1950 studium na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Praze; 1964-1965 uměleckohitorický kurs PIS; 1964 a 1972 Ústřední politická škola ČSL a Liturgisches Institut v Curychu . Od 1. září 1949 do 20. června 1950 byl profesorem pedagogiky a katechetiky na diecézním bohosloveckém učilišti v Litoměřicích. Dne 2. října 1950 byl jmenován na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze státním docentem pro obor pedagogiky a katechetiky, s účinností od 1. září 1950. Dne 30. října 1951 byl pověřen tamtéž přednáškami pastorální teologie od zimního semestru roku 1951–1952, přednášel do konce roku 1952–1953. Jeho působení v akademickém prostředí bylo ukončeno dne 31. srpna 1953. Poté odešel do pastorace. Dne 15. prosince 1965 byl jmenován na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích lektorem pro obor pedagogika v roce 1965–1966, tento pracovní poměr trval v období od 1. září 1965 do 28. června 1968. 12. října 1970 byl jmenován na CMBF docentem pro obor křesťanské archeologie a liturgiky, s účinností od 1. října 1970. Habilitační řízení tamtéž pro obor liturgiky bylo ukončeno dne 2. srpna 1971, kdy předložil soubor prací. Dne ...

Ladislav Hosák

Ladislav Hosák byl český historik a vysokoškolský pedagog. Po absolvování gymnázia ve Strážnici nastoupil v roce 1923 na Filosofickou fakultu University Karlovy ke studiu dějepisu a zeměpisu. Poté přestoupil na nově zřízenou Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Po absolvování studií učil nejprve na gymnáziích v Příboře, Břeclavi a konečně od roku 1930 v Brně. V roce 1946 nastoupil na Pedagogickou fakultu University Palackého v Olomouci, kde v roce 1949 získal habilitaci a v roce 1963 byl jmenován profesorem československých dějin a historické vlastivědy. To bylo možné v uvolněnější atmosféře 60. let, nicméně na jmenování profesorem čekal Hosák poměrně dlouho, a dva měsíce před udělením profesury požádal o odchod do důchodu. Jeho nejvýznamnějším počinem bylo vydání Historického místopisu země Moravskoslezské . Další z místopisných děl vztahujících se k Moravě:

KTO

Kosmas

Kosmas byl první známý český kronikář, autor Kroniky české a v letech 1120 až 1125 děkanem pražské kapituly při sv. Vítu. Takřka všechny informace, které jsou dnes o něm známy, pocházejí z jeho kroniky, kde se několikrát zmínil o sobě a svých příbuzných. Na svou dobu se dožil vysokého věku, sám se nazval osmdesátiletým starcem. Na rozdíl od řady autorů středověkých kronik je jeho jméno autentické, jsou jím podepsány předmluvy a je uvedeno v připisku Kosmovy kroniky o smrti jejího autora. Kosmas se narodil za vlády Břetislava I. asi v roce 1045 nebo kolem tohoto roku, zřejmě do zámožné kněžské rodiny, snad z okruhu pražské kapituly. Někdy je však uváděn i pozdější rok narození. Datum narození je odvozeno z informace, že se v roce 1125 sám nazval octogenario. S tím se zdá být poněkud v rozporu, co píše Kosmas k roku 1074. Tehdy by mu mělo být asi 29 let, ale měl být v Praze na škole a poutníkem k hrobu sv. Vojtěcha oslovován „chlapče“ . Proto už Dobner předpokládal pozdější narození, uvažován byl zvláště rok 1054, v roce 1074 by mu pak bylo asi 20 let a 1125 asi 71 let, octogenario by pak znamenalo vstupující do osmého desetiletí věku . Dušan Třeštík narození kolem roku 1045 vysvětluje tím, že ve věku 28–29 let bylo studium běžné a oslovení puer v souladu s dobovým chápáním významu latinského slova. Jiným sporným údajem je Kosmův údajný polský původ, založený na jeho zmínce, že s Břetislavem I. z výpravy do Hnězdna roku 1039 přišel „můj předek“ . Tato informace se zdá být pozdějším doplňkem opisovačů, který se vyskytuje pouze ve dvou rukopisech . S informací se zdá být v rozporu i Kosmovo protipolské zaměření a použitý výraz za předpokladu jeho narození kolem roku 1045. Pokud by se Kosmas narodil jen několik málo let po příchodu této osoby do Prahy, muselo by se jednat o jeho otce a je nepravděpodobné, že by syn svého otce nazýval neurčitým ...

Konstantin Aleksandrovič Fedin

Ruský prozaik.

Klaus Bötig

Novinář, publicista. Autor publikací z prostředí cestovního ruchu a několika cestovních příruček. Žije v Brémách. Od roku 1980 tráví ročně šest měsíců na cestách po Řecku.