Výpis všech autorů

Linda Castillo

Linda Castillo pochází z amerického Ohia a právě sem situuje i děj svých thrillerů. Už od útlého dětství věděla, že se chce stát spisovatelkou, a ve třinácti letech napsala svou první knihu. Je autorkou již téměř třiceti titulů a držitelkou mnoha významných literárních cen. Její thrillery se objevují na seznamu bestsellerů New York Times. Autorčin thriller Slib mlčení byl navíc úspěšně zfilmován, hlavní představitelku Kate Burkholderovou ztvárnila Neve Campbellová. Se svým manželem, třemi psy, kočkou a dvěma koňmi žije v Texasu, kde se věnuje psaní knih, a ve volném čase jezdí na koních.

Lilian Jackson Braun

Lilian Jackson Braun byla americká spisovatelka známá svou lehce detektivní sérií knih Kočka, která... Knihy Kočka, která se věnuje životu bývalého novináře Jamese Qwillerana a jeho dvou siamských koček Koko a Yum Yum ve fiktivním městečku Pickax v Moose County "400 mil severně od všeho". Ačkoli se ve svých knihách nikdy formálně neuváděla, města, kraje a životní styl popsané v sérii jsou obecně uznávány jako model města Bad Axe v Michiganu, kde Braunová bydlela s manželem až do poloviny osmdesátých let. Psát začala již jako teenager, kdy posílala sportovní poezii do novin The Detroit News, dále pokračovala v psaní reklamních kopií a do roku 1978 jako editorka časopisu Good living. Mezi lety 1966 - 1968 jí vyšly knihy Kočka, která uměla číst pozpátku, Kočka, která okusovala ušák a Kočka, která zhasínala světlo. The New York Times Braunová označily v roce 1966 za "nového detektiva roku". Potom Braunová zmizela ze spisovatelské scény na dlouhých 15 let, v roce 1983 vyšla kniha Kočka, která viděla rudě a během let 1987 a 1988 vyšly další čtyři tituly. Ze série se tak opět staly bestsellery. Jako mnoho spisovatelů svého věku byla Braunová technofob a všechny své novely napsala na psacím stroji. Lilian Jackson Braunová si velmi bedlivě střežila své soukromí. Do roku 2005 se nevědělo ani její datum narození, ten uvedla při rozhovoru s The New York Times. Se svým druhým manželem Earlem Bettingerem a dvěma kočkami žila 32 let v Severní Karolína. Každá z jejích knih je věnována "Earlu Bettingerovi, manželovi, který ..." Zemřela v hospicu v Landrumu v Severní Karolíně na zápal plic. V závorce je jako první uveden rok prvního vydání v originálu, druhý rok uvádí vydání v češtině. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lilian Jackson Braun na anglické Wikipedii.

Libuše Macáková

Doc. PhDr. Libuše Macáková, CSc. působí na katedře mikroekonomie VŠE v Praze. Narozena 11.2.1955 v Turnově. Je autorkou prací z oboru makro a mikroekonomie.

Lenka Izáková

Ilustrátorka.

Květa Fialová

Květa Fialová byla česká herečka, oblíbená divadelní, filmová a televizní diva, manželka českého režiséra Pavla Háši. Květa Fialová se narodila roku 1929 ve Veľkých Dravcích . Její matkou byla výtvarnice a sochařka Květoslava Fialová a otcem Vlastimil Fiala pocházející z Opočnice u Poděbrad, vojenský letec a legionář v Rusku. Fialová o rodičích říkala, že „maminka byla buddhistka, tatínek přísný evangelík“. Rodina žila na Slovensku do roku 1938, kdy byla nacionalisty ze Slovenska vyhnána. Přestěhovala se do Žďáru u Police nad Metují a později do Borohrádku. Na konci války, v květnu 1945, ji znásilnili dva vojáci Rudé armády. Sama byla potom svědkem jejich popravy zastřelením před plukem. Ve svých vzpomínkách uvádí, že od té doby si zprotivila sex. Po skončení války v letech 1946–1950 vystudovala brněnskou JAMU. Působila v několika oblastních divadlech, v Českém Těšíně , Opavě , Českých Budějovicích , v Kolíně i v Martině na Slovensku . Od roku 1958 byla v angažmá v pražském Divadle ABC, které v té době řídil Jan Werich. Po sloučení Divadla ABC s Městskými divadly pražskými zde působila od roku 1963 až do roku 1990 a v dalších letech jako stálý host. Ve filmu se objevila už ve 40. letech a sehrála řadu postav ve více než 120 filmech. Stejně tak později v televizních inscenacích a seriálech, i v dabingu. Zřejmě nejznámější rolí je postava barové zpěvačky Tornado Lou v parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera . Květa Fialová se poprvé krátce provdala v 21 letech za dramaturga Jiřího Joska . Podruhé prožila v manželství půlstoletí, a to s režisérem Pavlem Hášou až do jeho smrti 5. srpna ...

Kōhei Horikoshi

Japonský manga výtvarník.

Kevin Hearne

Americký spisovatel fantasy, narozen 9. prosince 1970 v arizonském Flagstaffu. Už odmala ho zajímaly superhrdinské komiksy a své sehrály i Hvězdné války, na střední k tomu přibyla ještě rocková muzika, což vytvořilo smrtící kombinaci. Během studií pedagogiky pracoval ve vysokoškolských novinách a začal se věnovat psaní, i když tehdy rozepsaný román zůstal jako několik následujících nedokončen. Po studiích se řadu let věnoval výuce středoškolské angličtiny, krátce v Kalifornii a po celých patnáct let i po návratu do Arizony. Dnes žije v arizonském Tempe a dál sbírá komiksy.

Kentarō Miura

Japonský tvůrce fantasy manga komiksů.

Kenneth Lewis Roberts

Americký romanopisec.

Katerina Janouch

Katerina Janouch, rozená Kateřina Janouchová je švédsky publikující spisovatelka a novinářka česko-ruského původu, autorka literatury se sexuologickou tematikou. V lednu 2008 byla hostem pořadu "Uvolněte se, prosím" moderátora Jana Krause. Dcera disidenta Františka Janoucha, jaderného fyzika a pozdějšího zakladatele Nadace Charty 77, a jeho ženy, bioložky Ady Kolmanové. Žije od svých deseti let ve Stockholmu, kde se její otec usadil po vypovězení z Československa v roce 1974. Jako redaktorka, nebo samostatná novinářka pracovala a pracuje pro Mitt Livs Novell, Vecko-Revyn, švédské vydání Elle a další. Populární je její stálá rubrika o otázkách sexu v Expressen. Její knihy, psané a vydané ve švédštině, vyšly i v jiných jazycích. Překládá také z češtiny. Je podruhé rozvedená. S manželem Robertem Bohmanem, scénografem, vychovávají pět dětí . Problémy s jeho závislostí na alkoholu a kokainu, a jak z ní společně hledali cestu ven, publicisticky zpracovala mj. ve dvou ze svých knih. Od roku 2008 je členkou poradního výboru organizace Sector3, zabývající se úlohou neziskových organizací a jejich přínosem pro společnost.

Karina Havlů

Karina Havlů . byla česká překladatelka a spisovatelka. Její otec byl textař a libretista, překladatel z angličtiny a právník Ivo T. Havlů. Část rodiny pocházela z Tábora. Vystudovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy a mimořádné studium filmové a televizní produkce na Famu. Řadu let žila v Římě. Vdaná za Igora Holuba. Věnovala se překladatelské činnosti z anglického a italského jazyka. Jednalo se o literaturu pro dospělé, ale i děti. Dále také o překlady divadelních her amerických a italských dramatiků. Rovněž se zaměřila na životopisy slavných osobností, např. Sophii Lorenovou, Benita Musssoliniho, Toma Hankse. Spolupracovala s časopisy a deníky např. Naše rodina, Zahrádkář, Tina, Večerní Praha. Jejím velkým koníčkem bylo kulinářství. Napsala mnoho kuchařských knih. Některé její knihy byly přeložené v zahraničí. Velkého úspěchu dosáhla s knihou "Vaříme v Remosce". Proto se jí říká "Královna remosek". Tlumočila, byla profesorkou na Střední knihovnické škole v Praze, pracovala jako filmová historička ve Filmovém ústavu. Své překlady podepisovala Karina I. Havlů.

Karel Linhart

Narozen roku 1932. PhDr., CSc., odborný asistent na katedře filosofie a sociálních teorií pedagogické fakulty. Práce v oboru.

Kamelie

Julian ič Semenov

Josef Prchal

Josef Prchal byl český a československý politik Komunistické strany Československa, předseda Českého svazu spotřebních družstev, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a České národní rady za normalizace. K roku 1971 a 1976 se profesně uvádí jako předseda Lidového spotřebního družstva Jednota. Později v 80. letech byl předsedou Českého svazu spotřebních družstev v Praze. Ve volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu . Mandát obhájil ve volbách roku 1976 . Ve FS setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1981. Ve volbách roku 1986 byl zvolen do České národní rady za Jihomoravský kraj. Zasedal zde do své smrti v březnu 1989.

Josef Menzel

Josef Menzel, křtěný Josef Karel byl český novinář, překladatel a spisovatel dětských knih. Je otcem režiséra Jiřího Menzela. Za války publikoval pod pseudonymem Jan Vik. Mezi jeho nejčastěji publikovaná díla patří seriál knížek pro malé děti Míša Kulička.

Josef Kočí

Josef Kočí byl český historik. V roce 1939 navštěvoval II. ročník Raisova ústavu učitelského v Jičíně. V letech 1949 až 1953 působil na katedře historie Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze. Mezi lety 1953 až 1970 působil v Historickém ústavu Československé akademie věd. V roce 1965 získal vědeckou hodnost doktor historických věd. Od roku 1971 byl pracovníkem Ústavu československých a světových dějin ČSAV, kde byl poté dlouholetým vedoucím oddělení starších českých dějin a po určitou dobu i zástupcem ředitele. V letech 1971 až 1977 byl zaměstnán v Československo-sovětském institutu ČSAV. Publikoval práce v oboru českých dějin a dějin SSSR. Zabýval se zvláště obdobím 17. a 18. století. V letech 1977 až 1984 zastával funkci vedoucího odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky Gustáva Husáka. V roce 1979 byl jmenován profesorem. V roce 1984 se stal členem korespondentem ČSAV. Působil jako vysokoškolský pedagog na různých vysokých školách v Československu i v zahraničí. Stal se jedním z hlavních představitelů československé marxistické historiografie druhé poloviny 20. století.

Josef Jirsík

RNDr. Josef Jirsík byl český zoolog a ornitolog. Je považován za zakladatele seriózní a syntetizující faunistické ornitologie v Československu. Byl zakladatelem Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze.

Josef Hrubeš

Josef Hrubeš je český malíř. Josef Hrubeš se narodil roku 1946 v Třebíči, v tzv. Židech, narodil se v domě, který zakoupil jeho dědeček v roce 1895. Zde žije celý život a tomuto místu se věnuje i ve své tvorbě. Od mládí se věnoval malířství, kdy jeho učitelem byl malíř Zdeněk Novotný. Ke konci 60. let se začal věnovat realistické malbě městských motivů, následně se věnoval imaginativní malbě a od roku 1990 pak opět maluje primárně realistické obrazy z rodné čtvrti. Od roku 2004 působí jako výtvarník na plný úvazek. V roce 1974 se poprvé zúčastnil okresní přehlídky umělecké činnosti, po roce 1990 jeho obrazy byly vystaveny na několika kolektivních výstavách, později pak každoročně vystavoval v Třebíči. Je zastoupen v soukromých i galerijních sbírkách v Česku i zahraničí .

Josef Beneš

Narozen 1. 3. 1917 ve Vlčnově u Uherského Hradiště, zemřel 2. 10. 2005 v Praze. PhDr. CSc., etnograf, etnolog, muzeolog, zaměřený na oblast Vlčnova a obecněji Slovácka, grafik, vysokoškolský pedagog.

John C Maxwell

John C. Maxwell byl dlouhá léta pastorem třech amerických církví, aby se v roce 1995 začal naplno věnovat rozvoji vůdcovství. Založil INJOY GROUP, skupinu organizací zaměřených na službu vedoucím a na pozvednutí úrovně vůdcovství v církvi a společnosti. Maxwell je plodným autorem více než dvou tuctů knih a je žádaným řečníkem na konferencích pro vedoucí.

Joe Hill

Joe Hill, vlastním jménem Joel Emmanuel Hägglund byl americký odborový aktivista a písničkář švédského původu, popravený za loupežnou vraždu, která mu nebyla spolehlivě dokázána. Narodil se v Gävle v početné rodině železničáře, po otcově předčasné smrti musel od dětství pracovat, aby uživil rodinu, léčil se z tuberkulózy. V roce 1902 emigroval do USA a živil se různými příležitostnými pracemi, změnil si jméno na Joseph Hillstrom, což později zkrátil na Joe Hill. V roce 1910, kdy pracoval jako přístavní dělník v Los Angeles, vstoupil do radikálně levicové organizace Industrial Workers of the World. Vystupoval na jejích akcích s vlastními satirickými písněmi, jako „There Is Power in a Union“, „The Preacher and the Slave“ nebo „The Rebel Girl“, zapojil se rovněž aktivně do mexické revoluce. V roce 1913 si našel práci jako horník v Utahu. Dne 10. ledna 1914 dva maskovaní muži přepadli hokynářství bývalého policisty Johna G. Morrisona v Salt Lake City a po krátké přestřelce zabili majitele a jeho syna. Pár hodin na to vyhledal místního lékaře Franka McHugha Joe Hill a žádal ošetření střelné rány v prsou. Lékař záležitost oznámil a Hill byl zatčen jako podezřelý. Uvedl, že byl postřelen v hádce kvůli ženě, odmítl však udat jména, aby chránil pachatele i čest oné dámy . Byl postaven před soud a ačkoli chyběl motiv i přímé důkazy , byl 28. června 1914 odsouzen k trestu smrti. Přispělo k tomu Hillovo chování u soudu, kdy dával najevo svoji politickou orientaci a pohrdání konzervativními venkovany, což mu nezískalo sympatie soudců ani poroty. Po vynesení rozsudku následovala vlna protestů především ze Skandinávie a z řad odborářů, revizi procesu žádal i americký prezident Woodrow Wilson, rozhodnutí však zůstalo v platnosti a 19. listopadu 1915 byl Joe Hill ve věznici v Sal...

Joanne Rowlingová

Jitka Lněničková

Narozena 7. 1. 1960. PhDr., historička, kurátorka Pavilonu skla v Klatovech a Sklářského muzea v Anníně, věnuje se historii evropského sklářství a dějinám každodennosti.

Jiří Weigl

Narozen 21. 1. 1958 ve Strakonicích. Ekonom a politik. Publikace z oboru.

Jiří Walker Procházka

Jiří Walker Procházka je český spisovatel science fiction a fantasy. Některá svá díla vydal pod pseudonymem George P. Walker. Jiří Procházka se narodil roku 1959 v Kutné Hoře. Maturoval na místním gymnáziu a poté absolvoval nástavbu Automatizovaných systémů řízení v Mladé Boleslavi. Od roku 1982 žije v Praze. V letech 1982–1983 pracoval jako programátor ve VÚSE Běchovice. V letech 1983–1985 byl pomocným tiskařským dělníkem, v letech 1985–1988 pomocným skladovým dělníkem. Do roku 1989 se označoval za „permanentního vězně ČSSR, protože zde žil“. Nyní se označuje za svobodného občana, což je mnohem lepší. V letech 1989–1992 byl programátorem v LBD Praha, od roku 1992 do roku 2016 byl podnikatelem v oblasti software. Od roku 2016 je na volné noze. Živí se psaním knih, jezdí po republice s literárními pořady pro děti, pro studenty i pro dospělé. Vše, co chcete vědět o jeho literárních dílnách, o přednáškách pojednávajících historii komiksu nebo o dějinách fantastické literatury, najdete na jeho osobních stránkách . Se science fiction a fantasy se seznámil díky Ceně Karla Čapka, která je od roku 1982 organizována Československým fandomem. Od roku 2014 je ženatý s Klárou Smolíkovou, spisovatelkou, lektorkou a scenáristkou. Má syna Ondřeje, psa Lupina a hada Vincenta Tkaničku. Jiří Walker Procházka se podílel svými povídkami na několika antologích , publikuje v časopisech Pevnost, Ikarie nebo Fantázia. Za svá literární díla získal roku 1991 Cenu Ludvíka Součka a dále tři ocenění Akademie science fiction, fantasy a hororu . Společně s Miroslavem Žambochem vymysleli roku 2005 dobrodružnou knižní sci-fi řadu Agent JFK, do níž Jiří Walker Procházka přispěl dosud šesti díly. V roce 2014 založil s režisérem Radkem Volfem nakladatelství Walker & Volf, které je zaměřené zvláště na převod špičkových českých či slovenských děl v žánrech sci-fi, ...

Jiří Vejvoda

Jiří Vejvoda je český rozhlasový a televizní autor, novinář, moderátor a manažer. V letech 2014 až 2020 člen a místopředseda Rady Českého rozhlasu. Vystudoval obor překladatelství a tlumočnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval roku 1976 diplomovou prací na téma Próza Johna Updika v překladech do češtiny. Poté působil do r. 1983 jako tlumočník ve svobodném povolání. Od roku 1981 publikoval titulní rozhovory se slavnými osobnostmi v časopisu Mladý svět . Jako publicista a moderátor začal spolupracovat s Československým rozhlasem a Československou televizí . Pro rozhlas připravoval a uváděl pořady jako Dobré jitro, Mikrofórum či 3x60 a to stereo. Na obrazovce ČT uváděl cykly Hudební aréna a Studio mladých. Vydal své první knížky: antologii světových písničkářů Víc než jen hlas , cestopis Města z jiného těsta či knížku rozhovorů s československými hvězdami rocku a popu Nárok na rock. V letech 1990 a 1991 moderoval každotýdenní Hovory z Lán s prezidentem Václavem Havlem; byl rovněž zvláštním zpravodajem tehdejšího Československého rozhlasu z oficiálních zahraničních cest hlavy státu. Od r. 1990 do r. 2000 spoluuváděl rozhlasovou talk show Káva u Kische; výběr z nejlepších rozhovorů byl vydán ve třech stejnojmenných svazcích. Ve druhé polovině 90. let se stal ředitelem Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha při České televizi. Poté byl šéfredaktorem Týdeníku Rozhlas, od r. 2002 šéfproducentem uměleckých pořadů a soutěží Českého rozhlasu a od r. 2004 do r. 2010 ředitelem stanice Český rozhlas 2 – Praha. Vyšly mu další autorské publikace, např. výběr z rozhlasových reportáží Svět uprostřed týdne či kniha rozhovorů Život se slepou bohyní, a také překlady z angličtiny jako antologie Toulky světem umění anebo příběh Nelsona Mandely a dalších spolu...

Jiří Pejša

Otec Jiřího Pejši byl respicientem finanční stráže, oba rodiče záhy zemřeli. Po absolvování státního reálného gymnázia v Klatovech Pejša vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze; absolutoria dosáhl již 1939, promoval však až v dubnu 1946. Během války pracoval v Klatovech jako zdravotník: nejprve v ordinaci praktického lékaře, od 1943 byl laborantem místní nemocnice, do níž také po promoci nastoupil na místo sekundáře. Po roce1947 pracoval jako obvodní a závodní lékař, nejprve souběžně v Železné Rudě a Čachrově , poté v Žichovicích a Strašeni. Od 1954 byl vedoucím lékařem střediska Okresního ústavu národního zdraví Přeštice v Dobřanech a současně závodním lékařem místní psychiatrické léčebny a dolu Dobré štěstí; od roku 1958 působil jako vedoucí lékař zdravotního střediska v Dobříši a závodní lékař dobříšských podniků. Do důchodu odešel v roce 1971.

Jiří Haager

Jindřich Snížek

Spisovatel a filmový publicista. Vystudoval reálné gymnázium v Kutné Hoře a učitelský ústav v Hradci Králové. Účastnil se bojů v první světové válce a po návratu domů působil jako dramatik a organizátor divadelních představení na Kutnohorsku. V roce 1923 byl obviněn, že se účastníkem vraždy hajného v roce 1918 .

Jerzy Edigey

Jerzy Edigey, vlastním jménem Jerzy Korycki , byl polský právník, novinář a spisovatel, autor detektivních románů a také několika dobrodružných knih pro děti a mládež. Z matčiny strany pocházel ze staré šlechtické rodiny tatarského původu, která se v 16. století usídlila v Litvě. Svůj literární pseudonym si zvolil podle jednoho z náčelníků Zlaté hordy, který údajně stál u zrodu rodu Korických. Vystudoval práva na Varšavské univerzitě. Během studia se připojil k radikálnímu pravicovému národnímu hnutí a stal se členem Tábora velkého Polska a později Národně radikálního tábora . Byl zatčen a vězněn v izolačním táboře ve městě Bereza Kartuska . Po propuštění pracoval jako advokátní koncipient se specializací na obchodní právo a jako redaktor sportovního oddělení deníku ABC navazujícího na myšlenky OWP a ONR. Po skončení druhé světové války pracoval jako advokát a žurnalista. Působil také několik let jako trenér polských veslařů a jako funkcionář Polské veslařské asociace. Zahynul společně se svým bratrem při autonehodě a na základě svého přání byl pohřben na muslimském tatarském hřbitově ve Varšavě. Jako spisovatel debutoval velmi pozdě románem Czek dla białego gangu . Celkem napsal více než čtyřicet detektivních románů a několik historických dobrodružných románů pro děti a mládež. Brzy se stal nejvýznamnějším představitelem žánru, který Stanisław Barańczak nazval „policejní román“ , čímž myslel dílo tendenčně ideologicky zaměřené na reklamu práce bezpečnostních orgánů v socialistickém státě. Protože však Edigey měl ze své advokátní praxe podrobné znalosti o soudních případech, o práci bezpečnostních orgánů a také osudech lidí, kteří se octli v rozporu se zákonem, byla jeho díla velmi úspěšná nejen doma, ale i v zahraničí (jeho knihy byl...

Jaroslav Jankovec

Narozen 26.4.1896 v Malenicích nad Volyňkou, zemřel 6.9.1961 v Praze. Dirigent a skladatel, práce z oboru.

Janis Joplin

Janis Joplin byla americká rocková, soulová a bluesová zpěvačka a skladatelka, všeobecně považovaná za jednu z největších a nejvlivnějších umělkyň své doby. Proslavila se koncem 60. let jako zpěvačka psychedelicko-kyselé rockové skupiny Big Brother and the Holding Company a později jako sólová umělkyně s vlastními doprovodnými skupinami The Kozmic Blues Band a The Full Tilt Boogie Band. Její syrový, silný vokál a elektrizující pódiová prezentace uchvátily publikum a zapsaly ji do hudební historie.

Jane Feather

Jane Feather, roz. Robotham, sa narodila v roku 1945 v Káhire a vyrastala v New Forest v južnom Anglicku. Vyštudovala na Oxforskej univerzite sociológiu. V roku 1978 sa presťahovala do New Jersey, kde pracovala ako sociálna pracovníška na psychiatrickej klinike. Je vydatá a má tri deti. V roku 1981 sa znova sťahovali a priamo do Washingtonu a tam začala aj jej spisovateľská kariéra. Pod pseudonymom Claudia Bishop vydala 5 dobrodružných románov zo súčastnosti, ale celosvetový úspech a popularitu táto Britsko-Americká spisovateľka získala až za historické romány. Takmer každý z jej príbehov sa stal bestsellerom a má na svojom konte viac než 10 miliónov predaných výtiskov.

Jan Krůta

Jan Krůta je český textař, publicista a spisovatel, od března 2019 člen Rady Českého rozhlasu. Vystudoval český jazyk a tělesnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Působil jako učitel, v roce 1970 však musel zaměstnání z politických důvodů opustit. Následně začal pracovat jako redaktor Sedmičky pionýrů, od roku 1972 byl deset let kulturním redaktorem Mladého světa, poté pracoval velmi krátce jako redaktor časopisu Ohníček a s přestávkami až do roku 2002 jako šéfredaktor časopisu Sluníčko. Na jaře roku 1989 byl spoluzakladatelem a později ředitelem mediální firmy Bonton, a.s. Pracuje jako textař a spisovatel, jeho texty zpívá celkem asi 80 interpretů a kapel. Především se jedná o Dalibora Jandu, pro něhož složil například texty k písním „Hurikán“ a „Kde jsi?“. Celkem složil více než 1 300 textů, mimo jiné také pro Hanu Zagorovou, Helenu Vondráčkovou, Karla Gotta, Michala Davida a Hanu Hegerovou a další. Dále je rovněž autorem 32 knih pro děti i dospělé. Působí ve své umělecké agentuře Arcadia Art Agency a externě spolupracoval s Českým rozhlasem jako občasný autor a moderátor nedělního Dobrého rána na stanici Dvojka. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Praze jako nestraník na 4. místě kandidátky hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Dne 27. března 2019 byl ve druhém kole volby zvolen Poslaneckou sněmovnou PČR novým členem Rady Českého rozhlasu. Jeden z poslanců při volbě upozorňoval, že jeho jméno je spojeno s normalizačním textem „Případ Magor“ z prosince 1976, ve kterém „kolektiv redakce Mladého světa“ hanil skupinu Plastic People. V roce 1990 autor Roman Lipčík v obsáhlém článku Případ underground) uvedl, že skutečným autorem byl právě Krůta. Jan Krůta v knize Klec na slavíky ) podrobně rozebírá vznik uvedeného článku a připomíná, že byl pouze autorem několika řádků hodnocení předložených písní....

Jan Hora

Jan Červenka

Jan Červenka byl český prozaik, dramatik, básník a překladatel z francouzštiny a španělštiny, ve své poezii navazoval na Jaroslava Vrchlického. Narodil se v rodině Jana Červenky, klasického filologa a překladatele. Po vystudování gymnázia v Hradci Králové studoval na pražské univerzitě práva. Po dokončení studií působil jako tajemník městského úřadu na Vinohradech, ale věnoval se také organizaci literárního života v Praze. Patřil mezi zakladatele literárního spolku Máj, jehož byl řadu let tajemníkem, a podílel se i na organizaci stejnojmenného nakladatelství. Přispíval do řady časopisů: Květy , Máj , Národní listy , Lumír , Ruch , Rozhledy literární ad. Nejvýznamnější oblastí jeho činnosti je poezie, patřil k žákům a pokračovatelům Jaroslava Vrchlického. Námětem jeho poezie byla zpočátku téměř výlučně láska a milostný cit, v pozdějších letech se objevuje tematika vyrovnání a smíření se životem. Veřejně poprvé vystoupil roku 1879 v Květech s překladem básně Fr. Coppéea a v Lumíru s vlastními básněmi i s překlady několika básní španělských. První sbírku svých lyrických básní Amoroso vydal v roce 1883, po ní následovaly další sbírky: z roku 1885 Ztišené vlny a z roku 1891 Písně Závišovy. Písně Závišovy jsou nejznámější z jeho sbírek, jde o milostnou lyriku opěvující ženu a lásku k ní. Tato sbírka byla zhudebněna Rudolfem Frimlem . Co se týče formální stránky básní, usiloval Jan Červenka, většinou však neúspěšně, o zavedení nových forem, např. tzv. trylků, což byly básně o pěti slokách, z nichž každá následující sloka je kratší o jeden verš. Jeho prozaické práce, uveřejněné většinou v Lumíru, byly souborně vydány pod názvem Novelly . O rok později byla vydána druhá sbírka jeho novelistických prací Dětské kartony . V jeho prozaickém díle jde většinou o povídky z vesnického a maloměstského prostředí a také zde bývá ústředním...

Jakuba Katalpa

Jakuba Katalpa, vlastním jménem Tereza Jandová je česká spisovatelka a výtvarnice. Vystudovala bohemistiku, mediální studia a psychologii. Její manžel Jan Koubek je také spisovatelem. Autorka se ve svých knihách věnuje tématu vztahů mezi Čechy a Němci. Náměty pro svou tvorbu částečně čerpá například z příběhů, jež poslouchala během svého dětství, které strávila v Sudetech. Svůj pseudonym Jakuba si zvolila kvůli své oblibě mužského jména Jakub, příjmení Katalpa odkazuje na druh listnatého stromu.

Ivan Wernisch

Ivan Wernisch je český básník, spisovatel, novinář a překladatel, držitel Ceny Franze Kafky. Maturoval v roce 1959 na keramické průmyslové škole v Karlových Varech. Již během tohoto studia začal uveřejňovat své básně v časopisech Host do domu a Tvář. Jelikož se angažoval v procesu spojeném s rokem 1968, stal se v období normalizace zakázaným autorem a jeho díla vycházela pouze samizdatem nebo v exilu. V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák. V roce 2012 mu byla za celoživotní dílo udělena Státní cena za literaturu. Z prvního manželství má syna Michala Wernische. Jeho poezie je typická snovostí, kdy autor promítá do veršů zlomky skutečnosti a celkově zanechává v čtenáři pocit snového záznamu. Básně jsou také méně lyrické. Často se v jeho básních objevují neologismy. V 80. letech se jeho dílo vyznačuje přibývajícími tragickými životními zkušenostmi v prostředí rozpadajícího se komunismu, které vyúsťují v existencialismus. Jeho verše do hudební podoby převedl Mikoláš Chadima. Skupina The Plastic People of the Universe hrála Wernischovy texty zhudebněné Milanem Hlavsou: Šel pro krev, Prasinec, Moucha v ranním pivě, Papírový hlavy a Ruka, Podél zdi a doleva Kromě vlastní tvorby překládá z němčiny, francouzštiny, italštiny, vlámštiny, ruštiny a latiny. Nizozemsky se naučil proto, aby mohl přeložit básně Paula van Ostaijena do češtiny. Jeho knihy vyšly v překladech v Německu, Itálii, Francii, Polsku, na Ukrajině a v USA.

Irvin David Yalom

Ingmar Bergman

Ernst Ingmar Bergman byl švédský filmový, divadelní a rozhlasový režisér, spisovatel a dramatik, jeden z nejvýznamnějších autorských filmařů 20. století. Typické Bergmanovy filmy jsou obvykle komorní a vynikají psychologickou hloubkou. Vedle mezilidských vztahů se často zabývají existenciálními otázkami , smrtí, osaměním, pravdou a vírou v Boha. Matka Karin, rozená Åkerblomová, byla zdravotní sestrou a pocházela z vážené rodiny. Otec Erik Bergman byl pastorem státní luteránské církve. Ve 30. letech 20. století se otec stal farářem farnosti Hedviky Eleonory v Östermalmu ve Stockholmu. Ingmar Bergman zde vyrůstal v přísném religiózním prostředí, což se později promítlo i do jeho tvorby. Měl staršího bratra Daga, který se stal diplomatem, a mladší sestru Margaretu . V letech 1937–40 studoval na Stockholmské univerzitě literární historii, ale jeho zájem si postupně získávalo divadlo a následně i film. Po promoci dělal režijního praktikanta v Stockholmském divadle. V té době uveřejnil několik svých novel a napsal řadu her, např. Kašpárkova smrt či Rakel a uvaděč . Ve věku 26 let se stal ředitelem Hälsingborského městského divadla a nejmladším ředitelem divadla v Evropě vůbec. Byl i režisérem Göteborského městského divadla , Městského divadla v Malmö a v Královském dramatickém divadle ve Stockholmu . Filmy natáčel od 40. let, mezinárodní věhlas začal získávat koncem 50. let, kdy uvedl snímky Sedmá pečeť a Lesní jahody. Stal se světově nejznámějším švédským filmařem a jeho tvorba se pro mnoho zahraničních diváků stala synonymem pro švédský film vůbec. Bergman pracoval s dlouhodobě stálým štábem a okruhem oblíbených herců, mezi něž patřili Gunnar Björnstrand, Max von Sydow, Erland Josephson, Liv Ullmannová, Harriet Anderssonová,...

Helena Chýlová

Narozena 27. 3. 1961 v Plzni. PaedDr., vysokoškolská pedagožka, literární historička, lingvistka. Práce z oboru, učebnice.

Heinrich Harrer

Heinrich Harrer byl členem nacistických oddílů SS rakouský horolezec, cestovatel, geograf, fotograf a spisovatel. Narodil se v korutanském Hüttenbergu v rodině poštovního úředníka. Od roku 1933 do roku 1938 studoval geografii a sport na Univerzitě Karla Franzense ve Štýrském Hradci. Od mládí se věnoval lyžování a horolezectví. Mezi jeho předválečnými výkony vyniká zejména prvovýstup Severní stěny švýcarského Eigeru, který společně se skupinou rakousko-německých horolezců uskutečnil v roce 1938. Od roku 1933 byl členem nacistických oddílů SA a postupně zde získal hodnost Oberscharführer. V roce 1938 po anšlusu Rakouska vstoupil do NSDAP a oddílů SS. Toto po válce sám označil jako hloupou chybu a ideologický omyl. V létě roku 1939 odjel s německou expedicí do Tibetu. Jel s horolezeckým oddílem do Himálaje, kde cílem byl průzkum pákistánské osmitisícovky Nanga Parbat. Krátce po začátku druhé světové války v roce 1939 byl zajat britskou koloniální správou a internován společně s dalšími asi tisíci válečnými zajatci v indickém Déhrádúnu. Z internačního tábora se mu podařilo utéct, a protože potřeboval rychle zmizet z indického území, uchýlil se do Tibetu. Zde přečkal zbytek druhé světové války a několik poválečných let. Roku 1952 se vrátil do Evropy, odkud podnikal řadu etnografických a horolezeckých expedicí. Tou dobou byl již poměrně známou osobností a v letech 1965–1983 vysílala televize ARD pořad „Reportáže Heinricha Harrera“ . Přátelil se mj. se švédským cestovatelem Svenem Hedinem. Napsal více než 20 knih. Jeho nejznámějšími knihami jsou Sedm let v Tibetu a Návrat do Tibetu. Sedm let v Tibetu je bestseller popisující, jak společně s Peterem Aufschnaiterem utekli z britského internačního tábora v Indii, následné roky strávené v Tibetu i své přátelství se současným dalajlámou Tändzinem Gjamccho, jemuž dělal učitele angl...

Hans Rosenfeldt

Hans Rosenfeldt pracoval jako ošetřovatel lvounů, řidič, učitel a herec. V roce 1992 začal psát scénáře pro televizi. Napsal scénář pro 20 televizních seriálů a účastnil se radiových i televizních pořadů. Temná tajemství jsou jejich první knihou. Po vydání se udržela ve Švédsku 8 měsíců na žebříčku bestsellerů.

Hana Vrbová-Piskáčková

Hana Pinknerová

Hana Pinknerová , je křesťansky orientovaná spisovatelka a publicistka. Vystudovala pedagogickou fakultu obor čeština, hudební výchova. Pracovala jako redaktorka hudebního časopisu Opus musicum, korepetitorka v divadle, umyvačka oken, archivářka, učitelka, redaktorka knižního vydavatelství a domácí učitelka. Pro rozhlasovou stanici Trans World Radio psala a nahrávala příspěvky, čtyři roky vysílala pravidelnou relaci Zadáno pro dámy. V 90. letech byla ředitelkou konference pro křesťanské umělce Hrejte dobře a zvučně. Pravidelně publikuje. Nyní provozuje knihkupectví a galerii. Je vdaná, má dvě dcery, žije v Brně.

Gustav Brom

Gustav Brom byl český bigbandový leader, aranžér a klarinetista, narozený 22. května 1921 ve Veľkých Levárech na Slovensku. Proslavil se v Evropě a významně ovlivnil jazzovou scénu zejména ve východní Evropě ve 20. století. Bromova kariéra trvala více než pět desetiletí, během nichž vedl vlastní soubor Gustav Brom Big Band. Tato skupina se stala jedním z nejoblíbenějších a nejtrvalejších orchestrů v Československu a byla známá svým spojením jazzu s dalšími hudebními styly, včetně swingu a popu.

Günter Grass

Günter Wilhelm Grass byl německý spisovatel. V roce 1999 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Proslul zejména románem Plechový bubínek, jenž se řadí ke klíčovým textům evropské poválečné literatury. Narodil se roku 1927 ve Svobodném městě Gdaňsku. Otec Wilhelm Grass byl etnický Němec protestantského vyznání, matka Helene římská katolička původem z kašubského etnika. Rodiče vlastnili malý koloniál, což se také odrazilo v jejich nepříliš dramatickém životě katolicky orientované nižší střední třídy. Günter Grass studoval na gdaňském gymnáziu Conradinum; roku 1942 narukoval do pomocných sborů válečného námořnictva , odkud o dva roky později přestoupil k Waffen SS. V únoru 1945 se účastnil bojové operace s 10. tankovou divizí SS „Frundsberg“. 20. dubna však byl zraněn a později zajat americkou armádou, rekonvalescenci podstoupil v Mariánských Lázních. Rozhodnutí vstoupit do armády ve svých pamětech popisuje jako „útěk z měšťáctví, které jej stísňovalo v domě rodičů“. Dlouhou dobu však tuto skutečnost tajil a vyjevil ji až ve svých pamětech , které údajně zneužil pro vlastní reklamu. V následujících dvou letech se učil kameníkem v Düsseldorfu, kde si osvojil základy práce s kamenem. Studoval sochařství a kresbu na Umělecké akademii v Düsseldorfu a později, v rozmezí let 1953–1956, na berlínské Universität der Künste. Mezitím se stal členem Skupiny 47. Často zdůrazňuje, že: „Ve výtvarném umění jsem se vyučil, v literatuře jsem pouze samouk.“ Vystavil celou řadu soch a kamenických prací, sám si pak ilustruje své knihy. Většina výše uvedeného je patrná i v jeho knihách, jež nejsou autobiografií, ale často se odehrávají v jeho rodném Gdaňsku . Roku 1954 se Grass oženil se švýcarskou studentkou baletu Annou Schwarzovou; zde lze vysledovat pravděpodobný původ záliby jedné z hrdinek Psích...

Gregg Andrew Hurwitz

Americký spisovatel, filmový scenárista, producent a autor komiksů. Též lektor tvůrčího psaní.

Greg Iles

Narození: 8. dubna 1960 60 let, Stuttgart, Německo Patří k americkým autorům napínavých thrillerů, jejichž díla se pravidelně objevují v první desítce titulů na žebříčcích bestsellerů listu New York Times.Absolvent mississippské univerzity se několik let živil jako muzikant ve skupině Frankly Scarlet. Po úspěchu své první knihy se začal profesionálně věnovat psaní příběhů. Žije s manželkou a dvěma dětmi v Natchezu v Mississippi.

Graham Masterton

Graham Masterton je nejen uznávaným autorem hororů, ale píše i thrillery, katastrofické romány, historické knihy. Dokonce je autorem série instruktážních příruček o sexu. Ve svých 24 letech se stal šéfredaktorem časopisu Penthouse. Několik jeho děl se stalo fenomény žánru, část z nich byla dokonce zfilmována. Nejvíce ho proslavilo jedno z prvních děl, konkrétně z roku 1976, The Manitou. Velice úspěšná je také série krimipříběhů v hlavní roli s komisařkou Katie Maguirovou . Jako jediný autor mimo Francii získal prestižní cenu Prix Julia Verlanger za svůj román Family Portrait , který je inspirován novelou O. Wilda Obraz Doriana Graye. V roce 1989 se začaly vydávat autorovy horory v Polsku a od té doby se stal Graham Masterton jedním z nejuznávanějších a nejčtenějších autorů v této zemi. V roce 2014 se autor zúčastnil literárního festivalu Měsíc autorského čtení, který je pořádaný brněnským nakladatelstvím a agenturou Větrné mlýny. Tato agentura natočila pro Českou televizi cyklus “Skotská čítanka – Don't Worry – Be Scottish” - díl s Grahamem Mastertonem režíroval Mátyás Prinkler.

Gianni Rodari

Gianni Rodari byl italský novinář a spisovatel literatury pro děti a mládež. Po světě se proslavil jako autor moderních pohádek pro děti i dospělé. V roce 1970 se stal laureátem Ceny Hanse Christiana Andersena, nejvyššího mezinárodního ocenění na poli dětské literatury. Do češtiny bylo přeloženo několik Rodariových knih pro děti. Mezi nejznámější patří:

Garth Ennis

Garth Ennis je severoirský komiksový scenárista, který se prosadil i v USA. Svou kariéru započal u vydavatelství Fleetway Publications, ale brzy se prosadil i DC Comics a tamního imprintu Vertigo. Úspěch měl i u Marvel Comics. Proslul svou originální sérií Preacher a prací na sériích Hitman, Punisher a Hellblazer. V současnosti vydává u menších vydavatelství, jako jsou Avatar Press a Dynamite Entertainment. V České republice vydaly komiksy Gartha Ennise nakladatelství BB/art a CREW.

Gaius Iulius Caesar

Gaius Julius Caesar byl vojevůdce a politik a jeden z nejmocnějších mužů antické historie. Sehrál klíčovou roli v procesu zániku římské republiky a její transformace v císařství. Z jeho jména pochází titul caesar a odvozené císař , kterým ale sám Caesar nebyl; prvním římským císařem se stal až jeho prasynovec a adoptivní syn Augustus . Jako stoupenec politické frakce populárů vytvořil spolu s Marcem Liciniem Crassem a Gnaeem Pompeiem Magnem tzv. první triumvirát, který po několik let dominoval římské politice. Caesarovy výboje v Galii rozšířily římskou moc hluboko na sever. Caesar dále jako první Říman pronikl do Británie a za řeku Rýn. Rozpad triumvirátu po smrti Crassa přivedl Caesara do konfliktu s Pompeiem podporovaným římským senátem. Překročením řeky Rubikonu v roce 49 př. n. l. zahájil Caesar občanskou válku, na jejímž konci se stal jediným a nesporným vládcem celého římského státu. Po uchopení moci zahájil rozsáhlé reformy římské společnosti a vlády. Rovněž byl zvolen doživotním diktátorem. Tím však podnítil Marca Junia Bruta a řadu dalších římských senátorů, aby ho o březnových idách roku 44 př. n. l. v senátu zavraždili. Strůjci tohoto činu doufali v obnovení republiky. Jejich akce ale vedla pouze k rozpoutání nového kola občanských válek, z něhož vyšel jako vítěz Caesarův adoptivní syn Octavianus, který poté nastolil římské císařství. V roce 42 př. n. l. byl Caesar římským senátem oficiálně prohlášen za jednoho z římských bohů. Mnohé z Caesarova života je nám známo z jeho vlastních Zápisků , které sepsal ze svých vojenských tažení. Mezi další soudobé prameny náleží také dochované dopisy a projevy Caesarova politického soupeře Cicerona, historické dílo Sall...

Gabriele Praschl-Bichler

Gabriele Praschl-Bichler se narodila roku 1958 ve Vídni. Po imatrikulaci na vysoké školy vystudovala francouzskou literaturu a umění, a později italskou literaturu a umění. V průběhu studia pracovala v divadle . Po promoci v roce 1983 získala titul PhDr., stále pokračuje v práci v divadle a mezitím spolupracuje jako odborná asistentka v uměleckých galerií a u vydavatelů. Od roku 1989 pracuje jako spisovatelka na volné noze, většinu času tráví bádáním v archivech. Je autorkou více než 20 knih o umění a kultuře. Nejvíce se věnuje tématu Habsburkové.

Gabriela Kopcová

Narodila se r. 1945 v Domamili na Vysočině. Knihovnice, spisovatelka, výtvarnice. Publikuje pod svým rodným jménem Kopcová a také pod jménem Střeláková - viz: http://www.databazeknih.cz/autori/gabriela-strelakova-38101

František Sláma

František Herites

František Herites byl český lékárník, revizor účtů, básník, redaktor a spisovatel. Narodil se ve Vodňanech jako František Josef Emanuel, syn tamního lékárníka a purkmistra Antonína Karla Heritese a jeho manželky Anny, dcery lékárníka Emanuela Sehnala z Netolic. Roku 1869 absolvoval gymnázium v Písku, kde se sblížil s Otakarem Mokrým a Josefem Holečkem. S Josefem Kálalem a Janem Dunovským vydal studentský almanach Anemonky , jehož byl redaktorem. Po tříleté lékárnické praxi vystudoval na otcovo přání farmacii na Karlově univerzitě v Praze a ve Štýrském Hradci, kde absolvoval jako magistr a působil jako lékárenský praktikant. Odtud odešel pracovat do Rožnova, Netolic a do Prahy. 30. června roku 1880 se ve Vodňanech oženil se zdejší rodačkou Marií Martanovou , s níž vychoval dvě dcery. Po otcově smrti v roce 1883 převzal jeho vodňanskou lékárnu v domě na náměstí. Byl na čas i vodňanským starostou, zasloužil se o napojení jihočeských Vodňan na železnici a o zahájení úprav tamního kostela. Přizval k tomu svého přítele Mikoláše Alše. V roce 1895 zde uspořádal národopisnou výstavku, což vedlo k založení Městské galerie. Podnikání se mu nedařilo, raději psal. Když se zadlužil, v roce 1896 prodal lékárnu i rodný dům. V lednu 1896 přesídlil natrvalo do Prahy, kde s rodinou střídal podnájmy na Novém Městě. Marně sháněl místo stálého redaktora v některém časopise. A tak se stal revizorem lékárnických účtů, od r. 1897 také sekretářem Lékárnického grémia, a zůstal v zaměstnání až do penzionování v roce 1925. Tři roky byl redaktorem Časopisu českých lékárníků . Souběžně byl redaktorem Máje a v tomto nakladatelství i pracoval. Napsal mnoho povídek, črt a fejetonů do různých časopisů: Český svět, Domácí krb, Osvěta, Lidové noviny, Lumír, Národní listy, Ruch, Švanda dudák, Zlatá Praha, Květy, Máj, Světozor. Jeho jednoduché povídky s maloměstskými příběhy byly oblíbené u části...

František Hečko

František Hečko byl slovenský básník, spisovatel-prozaik, redaktor a publicista, manžel slovenské spisovatelky Márie Jančové. Narodil se v rodině vinohradníka a své vzdělání získal v Suché nad Parnou, Bratislavě, Košicích a v Praze. Pracoval na velkostatku a v Ústredním družstvu v Bratislavě, později byl redaktorom vícero novin a časopisů . Po skončení druhé světové války pracoval jako lidově výchovný referent v Matici slovenské, redaktor časopisů a edicí vycházejících v Matici slovenské a nakonec i šéfredaktor Matičného čítania. Působil také ve Svazu slovenských spisovatelů a v letech 1954–1956 se stal také jeho předsedou. Často sa stěhoval , nicméně pochován je na slovenském Národním hřbitově v Martině. Svoje první literární díla začal publikovat v časopisech . Je autorem básní se sociálními motivy, intimní lyriky a sociálních románů, tematicky čerpajících z prostředí vesnice a z období druhé světové války. Věnoval se také publicistické činnosti s národohospodářskou a kulturně výchovnou tematikou. Svojí tvorbou se řadí k literárnímu směru socialistický realismus. V tomto článku byl použit překlad textu z článku František Hečko na slovenské Wikipedii.

Francois de La Rochefoucauld

François de La Rochefoucauld, kníže de Marcillac, vévoda de byl francouzský spisovatel a moralista, autor aforismů, maxim, sentencí, drobných úvah a postřehů o lidské povaze a jejích slabostech. La Rochefoucauld pocházel ze staré šlechtické rodiny z Angoulême a v mládí jako důstojník bojoval v Itálii a ve Flandrech. Roku 1631 se zúčastnil spiknutí proti kardinálovi Richelieuovi, byl krátce vězněn v Bastile a pak vypovězen na své statky ve Verteuil. Po kardinálově smrti se vrátil ke dvoru, ale královna Anna Rakouská jej za jeho dlouhodobou oddanost neodměnila tak, jak očekával. Sblížil se proto s dalšími odpůrci dvora a v letech 1648 až 1652 patřil k vůdčím osobnostem šlechtického povstání proti kardinálovi Mazarinovi, tzv. Frondy. Poté, co byl v bojích těžce zraněn, přestal se zcela věnovat politice, odešel z veřejného života a jako světák patřil ke stálým návštěvníkům nejlepších pařížských aristokratických salónů, především salónu Madame de La Fayette. Zde pak piloval své hořké postřehy o této společnosti, které později vydal knižně. Hlavním dílem jeho života, které mu vyneslo evropskou slávu, jsou jeho Les Réflexions ou sentences et maximes morales , sbírka aforismů, maxim a sentencí, odhalující lidskou povahu a její slabosti. Jde o krutě bystré, mnohdy cynické, ale vždy skvěle vypointované postřehy, ve kterých autor odkrývá lidskou sebelásku, sobectví, samolibost a přetvářku. Kniha, patřící k vrcholům tzv. didaktické literatury, postavila La Rochefoucaulda po bok největším mistrům literatury období klasicismu. V prvním vydání obsahovala 314 maxim a vyvolala pobouření. Její bezvýchodně pesimistický tón postupně zmírňovalo přátelství autora s Madame de La Fayette, čímž se také měnil i charakter sbírky, která v konečném vydání z roku 1678 obsahuje 541 maxim. La Rochefoucauld je dále autorem spisu Portrai...