Výpis všech autorů

Vladimír Adamec

Autor turistických průvodců po Československu.

Vítězslav Novák

Vítězslav Novák byl významný český hudební skladatel a pedagog, který se významně podílel na rozvoji české hudby na konci 19. a počátku 20. století. Byl žákem Antonína Dvořáka na pražské konzervatoři a v jeho díle se odráží vliv jeho učitele i nacionalistický zápal, který v tomto období charakterizoval většinu hudby z tohoto regionu. Novákovy skladby často čerpaly inspiraci ze slovanského folkloru a krajiny, jak dokládají skladby jako Slovenská suita op. 32 a V Tatrách - symfonická báseň op. 26.

Václav Vojtíšek

Václav Vojtíšek byl český historik, archivář, profesor na Univerzitě Karlově a akademik Československé akademie věd. Absolvoval klasické gymnázium v Praze Novém Městě . V letech 1903–1907 studoval historii a pomocné vědy historické na Filozofické fakultě UK, rigorózní práci obhájil r. 1911. Od roku 1900 byl aktivním členem Klubu Za starou Prahu, v letech 1909–1972 člen Historického spolku . Od roku 1909 pracoval v Archivu hlavního města Prahy. Po roce 1918 byl činný v archivu a knihovně pražské univerzity. Od roku 1921 byl ředitel městského archivu. Působil na Filozofické fakultě UK . Během okupace byl z archivu propuštěn, ale po válce znovu přijat . Po roce 1948 se stal sympatizantem nového režimu. Svoji činnost zaměřil na vyučování a po založení ČSAV se stal jedním z prvních akademiků, pověřen vybudováním archivu, v letech 1952–1968 vedoucí Ústředního archivu ČSAV v Praze. Ve svém díle se zaměřoval především na pomocné vědy historické, zejména kodikologii, heraldiku, byl také v komisi pro vytvoření československého státního znaku, i dalších. Dále se věnoval dějinám měst. Publikoval práce v časopisu Za starou Prahu a ve sbornících Zprávy komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy

Václav Vlček

Václav Vlček byl český prozaik, dramatik, lit. kritik a publicista, zakladatel redaktor časopisu o světa. Autor historické prózy a sentimentálních šablonovitých románů s hrdiny obětujícími osobní život národní myšlence. V jeho vile "Osvěta" bydlel od roku 1882 pozdější prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk a 14. září 1886 se tam narodil Jan Masaryk. Jejich výborné vztahy narušily rukopisné boje. Vlček byl veřejně činný. Určitou dobu byl členem zastupitelstva a městské rady na Vinohradech, zastával funkci jednatele Svatoboru a předsedy literárního odboru Umělecké besedy. Roku 1871 začal vydávat revue Osvěta. Redaktorem Osvěty zůstal až do konce života. V posledních letech trpěl kornatěním tepen, které postupně zasáhlo srdce a znemožňovalo mu pohyb. Dostal také šedý zákal, v jehož důsledku téměř oslepl. Zemřel ve své vile Osvěta na Královských Vinohradech 17. srpna 1908, pohřben byl na Vinohradském hřbitově.

Václav Koval

Narozen 8.10.1907 v Nechanicích u Hradce Králové. Ing., populárně vědecká literatura.

Ursula K Le Guin

Ursula Kroeber Le Guin byla americká spisovatelka. I když píše romány, poezii, knížky pro děti a eseje, nejznámější jsou její romány a povídky z oblasti science fiction a fantasy. V češtině je nejoblíbenější její cyklus příběhů ze Zeměmoří, nejuznávanějším dílem však je román Levá ruka tmy. Je považována za jednoho z nejlepších spisovatelů fantastických žánrů. Obdržela několik cen, kromě cen Hugo a Nebula také Gandalf Grand Master v 1979 a Damon Knight Memorial Grand Master Award v roce 2003. Od roku 2003 je držitelkou titulu Velmistr. Známá je propracovaností svých děl a svými sondami do oblastí taoismu, anarchismu, feminismu, psychologie a sociologie. Neopomenutelnou součástí jejích děl je vyhýbání se antropocentrismu, vytvořené cizí kultury jí však slouží ke sdělení informací o kultuře naší. Narodila se v roce 1929 jako Ursula Kroeberová v rodině antropologa Alfreda Kroebera a spisovatelky Theodory Kroeberové. Alfred se zabýval původními obyvateli Ameriky, Theodora psala knihy pro děti a stejně jako její manžel se věnovala antropologii. Ursula již ve svých jedenácti letech poslala svůj první příběh do magazínu Astounding Science Fiction, byla však odmítnuta. Absolvovala v roce 1952 na Columbia University ze středověké romantické literatury. Ve studiích pokračovala ve Francii, kde potkala svého manžela, historika Charlese Alfreda Le Guina. Svatbu měli dva dny před Štědrým dnem roku 1953. I poté si ponechala ve jméně písmeno K. jako Kroeber. Od roku 1958 žila v Oregonu ve státě Portland a má tři děti: Elisabeth, Caroline a Theodore. Její první knihy pojednávaly o imaginárních krajinách. První uveřejněnou prací byla v roce 1962 povídka April in Paris, prvními romány byly roku 1966 Planeta exilu a Rocannonův svět.

Tomáš Vondrovic

Thomas Perry

Uznávaný současný spisovatel Thomas Perry je autorem čtenářsky velmi atraktivních, chytře promyšlených a napínavých příběhů. Narodil se roku 1947 v Tonawandě v New Yorku. V roce 1969 získal na Cornelově univerzitě titul bakaláře, o pět let později ukončil studia anglické literatury doktorátem na univerzitě v Rochesteru. Pracoval jako laborant, údržbář, rybář, mechanik zbraní, úředník i učitel na univerzitě, tvůrce a producent televizních scénářů. Thomas Perry žije v jižní Kalifornii se svou ženou a dvěma dcerami. Za svou knihu Řezníkův chlapec obdržel v roce 1983 cenu E. A. Poea za nejlepší prvotinu v detektivním žánru, kterou uděluje americká organizace spisovatelů tajemných příběhů . Od té doby vydal dalších 16 úspěšných a kritikou vysoko hodnocených knih. V češtině vyšly následující knihy Thomase Perryho: Řezníkův chlapec , Kocourův pejsek , Kdo schovaný není , Nedrážděte spící psy , Tanec za mrtvé , Žena stínů , Totožnost je príma kšeft , Krvavé peníze , Štvanice , Přímý zásah a Ostrov .

Tennessee Williams

Tennessee Williams , vlastním jménem Thomas Lanier Williams , byl americký dramatik, představitel psychologického dramatu. Roku 1948 a roku 1955 obdržel Pulitzerovu cenu za drama. Byl synem imigrantů, kteří se do Spojených států přestěhovali ze Sicílie. Sám měl těžké dětství, ať už kvůli dysfunkčnímu vztahu jeho rodičů nebo prostředí amerického jihu, jehož konzervativní hodnoty tvrdě kontrastovaly s Williamsovou citlivostí a feminitou. Otcem, mj. závislým na alkoholu, byl proto soustavně ponižován. Jeho dětství mělo významný vliv na jeho pozdější tvorbu. Vystudoval střední školu v St. Louis, později studoval žurnalistiku na University of Missouri . Pod vlivem znudění a psychických problémů ale školu nedokončil. V průběhu studií si vydělával psaním divadelních her. Jeho první byla Krása je slovo později následovaná hrami Horké mléko ve tři ráno a Já, Vashya . Po nedokončeném studiu na University of Missouri začal Williams koncem roku 1937 studovat na University of Iowa, kde získal bakalářský titul z anglického jazyka. Zhruba v této době se Williamsovi rodiče rozešli kvůli neutuchajícímu alkoholismu ze strany jeho otce, nikdy se ovšem úředně nerozvedli. Williamsově sestře Rose byla v průběhu let diagnostikována schizofrenie a v roce 1943 podstoupila lobotomii. Williams se následně o sestru staral a pravidelně jí posílal procentuální zisky se svých her. Ostatně to byla i její nemoc, která měla na jeho tvorbu významný vliv a ze strachu, že stejně jako ona „zešílí“, prohloubila jeho vlastní závislost na alkoholu, amfetaminu a barbiturátech. Širší popularitu si jeho díla získala v průběhu 40. a 50. let, kdy vydal řadu her produkovaných na Broadwayi. Mezi nimi například Tramvaj do stanice Touha , Léto a dým , Tetovaná růže , Sestup Orfeův , Kočka na rozpálené plechové střeše nebo Sladké ptá...

Tamara McKinley

Tamara McKinley se narodila 25.2.1948 v australském Launcestonu v Tasmánii. Od šesti let ji vychovávala babička. Později byla nucena jít do Anglie s babičkou, kde dokončila své vzdělání v dívčí škole v Sussexu a tam již zůstala. Její zkušenosti z dětství a trvalé vzpomínky na její úžasnou babičkou a dvou mimořádných skvělých tet, tvoří převážně ve svých románech, které jsou z milované Austrálie. Do Austrálie se ráda vrací, aby tam hledala náměty nových děl. Vychovávala tři děti v oblasti Eastbourne, začala psát psychologické thrillery, než se vrátí ke svým kořenům v podobě australských rodinných ság stanovených na pozadí vnitrozemí průkopníků. Její osm románů do dnešního dne jsou zveřejněny nejméně v 15 různých jazycích. Působila též v Německu, kde její knihy jdou rovnou do seznamu bestsellerů, s každým titulem prodeje přibližně 4 milióny výtisků. Její knihy jsou také populární ve Skandinávii, zejména ve Švédsku, kde její první sága, Matildy Poslední valčík byl zvolen knihkupci za román roku. Nakonec se vdala za svou životní lásku z dětství a společně sdílejí dvě dcery, tři syny a šest vnoučat, která jsou rezeseta všude možně po světě. Nyní žije a píše na jižním pobřeží Anglie, v Sussexu, ale každoročně cestuje do rodné země na podporu své práce, kde čerpá další atmosféru pro další psaní a též navštěvuje svého nejstaršího syna a její dva vnuky. Knihy píše též pod pseudonymem Ellie Dean - viz http://www.ellie-dean.co.uk/

Sven Hedin

Dr. Sven Anders Hedin KCIE byl švédský zeměpisec, topograf, cestovatel, fotograf, autor cestopisů a ilustrátor svých spisů. Ve čtyřech expedicích do Střední Asie objevil Transhimálaj , prameny řek Brahmaputra, Indus a Satledž, jezero Lobnor a zbytky měst, pohřebišť a Velké čínské zdi v pusté Tarimské pánvi. Hedinovo životní dílo dovršilo posmrtné vydání jeho Central Asia atlas. Jeho odkaz je do značné míry poškozen vztahem k nacismu. Jako patnáctiletý zažil Sven Hedin ve Stockholmu triumfální návrat polárníka Adolfa Erika Nordenskjölda z prvního úspěšného proplutí Severovýchodním průjezdem. Od té chvíle toužil stát se objevitelem. Studie u německého zeměpisce a sinologa Ferdinanda von Richthofen v něm vzbudily obdiv k Německu a posílily rozhodnutí podniknout výpravy do Střední Asie a zahladit poslední bílá místa na mapě Asie. Po promoci, a když ovládl četné jazyky a nářečí a podnikl dvě cesty Persií, neuposlechl rad Ferdinanda von Richthofen, aby pokračoval ve studiích zeměpisu a obeznámil se s metodami zeměpisného výzkumu; proto musil později hodnocení výsledků svých expedic přenechat jiným učencům. Ve třech odvážných výpravách do hor a pustin Střední Asie v letech 1894 až 1908 zmapoval a probádal do té doby neznámá území Východního Turkestánu a Tibetu. Při návratu do Stockholmu roku 1909 byl uvítán stejně triumfálně jako Adolf Erik Nordenskjöld. Roku 1902 se stal doposud posledním Švédem z královského domu, který byl povýšen do šlechtického stavu, a stal se koryfejem Švédska. Jakožto člen dvou akademií věd měl hlasovací právo při udílení Nobelových cen. Záznamy ze svých výprav položil základy přesné mapy Střední Asie. Byl světoznámý dík své vědecké dokumentaci a populáním cestopisům s vlastními fotografiemi, akvarely a kresbami...

Sven Hassel

Sven Hassel  taktéž Sven Hazel, vlastním jménem Børge Willy Radsted Arbing byl dánský spisovatel. Byl vychován tradiční dánskou výchovou pracující třídy. Již od 14 let pracoval na lodích jako stevard. V roce 1936 ukončil základní vojenskou službu. Podle jeho verze pro velikou nezaměstnanost, jež v té době Dánsko sužovala, se přesunul do Německa, kde vstoupil jako dobrovolník do Wehrmachtu, kde se stal členem 2. jízdního pluku. Jako voják německé branné moci se zúčastnil také tažení na Polsko, po této zkušenosti dezertoval. Byl chycen a odveden do koncentračního tábora. Z koncentračního tábora byl opětovně povolán do armády jako člen tzv. trestního praporu a poslán na východní frontu. Zde bojoval jako člen 2., 11. a 27. tankového pluku. Postupem času se však dostal prakticky na všechny fronty, vyjma severní Afriky. Hassel byl celkem osmkrát raněn. V letech 1945 až 1949 byl válečný zajatec a pobýval v ruských, amerických, francouzských a dánských zajateckých táborech. V tomto období také napsal svoji knihu Legie prokletých, která byla v Dánsku vydána v roce 1953. Od roku 1964 žil se svojí ženou v Barceloně ve Španělsku. Byl ženatý s Dorthe Jensen a má syna Michaela . V létě 1963 dánský novinář Georg Kringelbach zjistil, že Hassel ve skutečnosti pracoval pro dánskou verzi gestapa . Odhalení vedlo k emigraci Hassela do frankistického Španělska v roce 1964 Napsal celkem 14 knih, všechny pojednávají o válečných útrapách a jsou zčásti autobiografické. Knihy jsou psané jako seriál, ve všech vystupují prakticky stejné postavy a autor popisuje jejich vývoj, život i smrt. Jsou to Porta, Drobeček, Legionář, Dědek, Heide, Gregor Martin, Barcelona-Blom a Sven sám. Z těchto osob ale přežijí válku jen Drobeček, Legionář, Heide, Gregor Martin a Sven. Tyto romány byly přeloženy do 17 jazyků, Hassel publikoval ve více než 50 zemích. Po celém světě bylo prodáno více než 53 000 000 výtisků. Sven H...

Štěpánka Pařízková

Mgr. Štěpánka Pařízková je česká učitelka a také autorka jazykových učebnic angličtiny, němčiny a ruštiny pro začátečníky a samouky. Její jazykové publikace jsou vydávány v nakladatelství Pavel Pařízek v Dolních Ředicích.

Stanislav Peleška

Narozen 11. 11. 1930 v Žáru na Prachaticku, zemřel 14. 4. 2019. RNDr., biochemik, práce z oboru zahrádkářství.

Sláva Štochl

Sláva Štochl byl český fotograf. Začínal fotografováním sportu. Ve svých sedmnácti letech dosáhl prvního úspěchu, když jeho snímky otiskl sportovní týdeník Star, pro který pak fotografoval sportovní reportáže. V květnu 1945 dokumentoval Pražské povstání. Po válce se věnoval fotografování přírody, zejména ryb, a myslivecké tematiky.

Shirley Bassey

Dame Shirley Bassey je proslulá velšská zpěvačka, známá svým silným hlasem a okouzlující image. Basseyová se narodila 8. ledna 1937 v Cardiffu ve Walesu a její kariéra odstartovala koncem 50. let. Mezinárodní uznání získala v 60. letech, zejména poté, co nahrála ústřední písně k několika filmům o Jamesi Bondovi, včetně snímků "Goldfinger" , "Diamanty jsou věčné" a "Moonraker" . Tato vystoupení upevnila její spojení s bondovskou sérií a přispěla k její pověsti skvělé interpretky dramatických balad.

Sergej Tryml

Doc. PhDr. Sergej Tryml, CSc. je vysokoškolský učitel , zaměřující se na výuku cizích jazyků, zvláště pak angličtiny. Je i autorem rozsáhlejší publikační činnosti v této oblasti.

Sébastien Japrisot

Vlastním jménem Jean - Baptiste Rossi narozen 4. 7. 1931 v Marseille, zemřel 4. 3. 2003 ve Vichy. Francouzský spisovatel, scénárista, překladatel, režisér a textař. Pracoval několik let v reklamní agentuře, kde se poměrně rychle vypracoval na vedoucí pozici, a v té době založil rodinu. Když si jeho prvotiny Les Mal-Partis všimli filmaři, začal pro ně psát scénáře a sklízet úspěch za úspěchem. Tehdy odešel na „volnou nohu“ a přijal za svůj umělecký pseudonym Japrisot - anagram svého jména skutečného. Pak mu učinili lákavou nabídku i nakladatelé a on jim vyhověl hned dvěma majstrštyky, které zaznamenaly okamžitě i velký čtenářský úspěch. Byla to Past na Popelku a Vražda v expresu . Obě knihy byly záhy zfilmovány a od tohoto okamžiku sklízel Japrisot čtenářskou slávu i literární a filmové ceny prakticky se vším, na co sáhl. Připomeňme jen Dámu v autě s brýlemi a puškou, Sbohem, příteli , Cestujícího v dešti, Zajícův běh přes pole , Vášeň žen atd., až po snad jeho největší literární triumfy : Vražedné léto a Příliš dlouhé zásnuby . Byl a dosud je překládán do spousty jazyků, zaznamenal a zaznamenává neuvěřitelná množství reedic a za života obdržel mnoho literárních a filmových cen a uznání, od Grand Prix de Littérature policiere za Past na Popelku a Le Prix d´Honneur za Dámu v autě, s brýlemi a puškou, až po Prix Interallié za Příliš dlouhé zásnuby a cenu britské Crime Writer\'s Association za totéž. Sébastien Japrisot věru nebyl „jenom“ autorem detektivek, byl to skutečně velký „pan spisovatel“.

Rosie Thomas

Po studiích v Oxfordu pracovala jako novinářka. V současné době se věnuje výhradně literární práci. Má na kontě dvacítku románů, většinou velice úspěšných. Dva z nich se dočkaly prestižního ocenění, které uděluje Romantic Novelist's Association. Píše pod pseudonymem Rosie Thomas. Má dobrodružnou povahu,holduje cestování, vysokohorské turistice a horolezectví , a automobilismu . Nějaký čas strávila v bulharské výzkumné stanici v Antarktidě a při psaní románu Kašmírový šál pobývala v Ladákhu a Kašmiru. Žije v Londýně

Roman Karpaš

Roman Karpaš je český publicista, historik, typograf, grafik a nakladatel. Mezi roky 1969 a 1973 studoval na Karlově univerzitě, kde byli jeho učiteli Cyril Bouda či Karel Šmíd. V letech 1978–1983 stál v čele liberecké Malé výstavní síně. Od poloviny svého zdejšího působení navázal spolupráci se Severočeským nakladatelstvím, pro něž pracoval jako výtvarník. V závěru osmdesátých let 20. století, mezi roky 1988 a 1990 byl v tomto nakladatelství zaměstnán coby výtvarník a technický redaktor. Ve své tvorbě se od osmdesátých let 20. století věnoval grafice. Vytvořená díla vystavoval jak autorsky, tak také na kolektivních výstavách, a to v Československu či později České republice, ale též v zahraničí . Věnuje se také vývoji tvorby pohlednic. Zjištění, k nimž dospěl, sepsal do knihy nazvané Pohlednice: historie lístků, které zmenšily svět. Ta tvoří základy tohoto sběratelského oboru. Další své knihy píše s tematikou Jizerských hor, Frýdlantska a Liberecka. Spolupracuje na nich i se svou manželkou Márií, pocházející ze Slovenska.

Richard Strauss

Richard Strauss byl německý hudební skladatel a dirigent, který se proslavil v období romantismu a rané moderny. Jeho kariéra trvala od konce 19. století do poloviny 20. století a proslavily ho zejména jeho tónové básně a opery. Straussův skladatelský styl se postupem času vyvíjel, zpočátku byl ovlivněn například Richardem Wagnerem a Johannesem Brahmsem, později si však vytvořil vlastní osobitý styl.

Richard Sobotka

Richard Sobotka se narodil 15.3.1935 v Zašové u Valašského Meziříčí, kde také navštěvoval obecnou školu. Základní znalosti do života mu dalo Palackého gymnázium ve Valašském Meziříčí. Řadu let pracoval v Tesle Rožnov pod Radhoštěm. Zde měl možnost sledovat obrovský rozmach techniky, od elektronek až po barevné obrazovky, což z něj udělalo fandu technického pokroku. Poznal zde také velké množství zajímavých lidí a jejich osudy, které jej inspirovaly v jeho další tvůrčí činnosti. Publikoval především v časopise Červený květ, který vycházel v Ostravě a stal se pro valašský region určitou literární základnou. Knižně debutoval v roce 1979 knížkou pro děti Příběh toulavého kocoura. Místem děje jeho povídek je Valašsko. Rozvíjejí příběhy současných lidí, kteří se ocitli v mezních situacích. Jemný vypravěčský smysl pro humor a citový odstín situací je přítomen ve všech povídkách. Těžištěm literární práce Richarda Sobotky je rozsáhlá publikační činnost v tisku a dlouholetá spolupráce s rozhlasem Ostrava. Je nositelem řady ocenění a vítězem mnoha literárních soutěží, mj. Cena E. E. Kische 2005 za knihu Hurá na medvěda. Publicista, dramatik a spisovatel Richard Sobotka žije a tvoří v Rožnově pod Radhoštěm, kde je i organizátorem literární soutěže Rožnovský fejeton.

Richard Rohr

Richard Rohr je františkánský kazatel a spisovatel. Richard Rohr se narodil 20. března 1943 ve městě Topeca, ve státě Kansas v USA jako syn německých rodičů . V roce 1961 vstoupil do františkánského řádu. Vystudoval teologii ve františkánském semináři a v roce 1970 byl vysvěcen na kněze. V roce 1971 založil rodinnou komunitu New Jerusalem v Cincinnati, ve státě Ohio. Je jedním ze zakladatelů charizmatické obnovy v USA, byť v současnosti se již tímto směrem neangažuje. Dnes je Richard Rohr mezinárodně známý kazatel a vedoucí exercicií. V roce 1986 založil Centrum pro akci a kontemplaci v Albuquerque ve státě Nové Mexiko, USA. V současné době žije poblíž františkánské komunity v Albuquerque a dělí svůj čas mezi místní službu a kázání a vyučování na všech kontinentech. Znám je zejména díky svým početným audio kazetám, které vydává již od sedmdesátých let. Za své prvotní povolání považuje šíření evangelia a k tomuto cíli používá mnoha prostředků: integraci akce a kontemplace, tvorbu komunit, záležitosti míru a spravedlnosti, mužskou spiritualitu, enneagram , ekologickou spiritualitu a další. Richard Rohr je jedním z mála teologů, kteří se soustředí na to, jak oslovit muže, aby naplno žili své křesťanství. Je to člověk s velkým osobním charismatem, který dokáže zaujmout i hledající a ty, které oficiální církev neoslovuje. Několikrát navštívil ČR a Slovensko.

Renata Raduševa Herber

Narozena 27. 7. 1962 v Krnově. Autorka esoterické literatury, zabývá se výkladem karet, tarotem a přírodním léčitelstvím.

Ralph Leighton

Ralph Leighton je americký autor životopisů , filmový producent a přítel zesnulého fyzika Richarda Feynmana. Je synem zesnuléhofyzika Roberta B. Leightona , který byl také blízký osobní přítel Feynmana. Oženil se s Phoebe Kwan, mají dvě děti, Nicole a Ian.

Radoslav Nenadál

Radoslav Nenadál byl český spisovatel a překladatel anglojazyčné literatury, amerikanista a anglista, vysokoškolský pedagog. Narodil se 30. října 1929 v Šumperku, avšak už v dětství se s rodinou přestěhoval do Prahy. Tam posléze vystudoval angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po studiích začal pracovat jako vysokoškolský pedagog. Překládal do češtiny například díla Ernesta Hemingwaye, Trumana Capoteho či Johna Irvinga a dalších. Mezi jeho překlady patří i román Sophiina volba amerického prozaika Williama Styrona. V roce 1981 Nenadál získal Cenu překladatelské sekce za překlad knihy Jamese Thurbera Filozof a ústřice a rovněž Cenu nakladatelství Odeon za práci v oblasti americké literatury. V roce 2017 byl uveden do Síně slávy v rámci Cen Josefa Jungmanna, udělovaných Obcí překladatelů. Od 80. let 20. století také psal vlastní uměleckou prózu. Mezi jeho povídkové sbírky a romány patří Rakvářova dcera a jiné prózy , Přijď zpět , Dušinky , Gaudeamus či My tě zazdíme, Aido, dále Škorpión, Zahrada či Sešitky chrámové pěvkyně . V jeho dílech se objevovalo vysokoškolské prostředí, Praha nebo také tabuizované téma homosexuality. Publikoval také vědecké práce z oblasti literární kritiky a historie, učebnice, skripta a další texty.

Radmil Tomášek

Narozen 3.12.1921 v Pelhřimově. JUDr., úředník, dramaturg, turistické průvodce, překlad z němčiny.

Pierre Loti

Pierre Loti, vlastním jménem Louis Marie Julien Viaud , byl francouzský námořník a spisovatel. Proslavil se svými dobrodružnými knihami inspirovanými jeho námořnickým životem. Vyrůstal v protestantské rodině. V 17 letech začal studovat na námořní škole v Brestu. Během námořních cest si psal deník, který dával číst kolegům, jež takto bavil. Jeho kolegové námořní důstojníci ho nakonec přesvědčili, aby pasáže z deníku publikoval, zejména ty, které popisovaly jeho zajímavé zážitky z cesty do Konstantinopole. V roce 1879 tak publikoval román Aziyadé, částečně autobiografický. V roce 1880 vydal další zážitky, tentokrát z Polynésie , a to pod názvem Rarahu ). Kniha inspirovala operu Lakmé z pera Léo Delibese. Roku 1881 následoval další dobrodružný román Le Roman d'un spahi, tentokrát umístění do prostředí Senegalu. Roku 1883 vydal jeden ze svých nejslavnějších a nejtypičtějších textů Můj bratr Yves . V té době působil ve Vietnamu. V září a říjnu 1883 vydal tři články v novinách Le Figaro, jež popisovaly zvěrstva, jichž se Francouzi dopustili během bitvy u Thuận An . Byl kritizován jako zrádce a o jeho případu se široce diskutovalo. To mu ovšem zajistilo značnou popularitu a jeho knihám pomohlo ke známosti. O životě bretonských rybářů vypráví Islandský rybář . Román Paní Chrysanthema pojednával o Japonsku. Roku 1891 byl zvolen členem Francouzské akademie. Jeho román Ramuntcho z roku 1897, který pojednává o baskických pašerácích, se později stal jeho nejvíce zfilmovávaným dílem. Roku 1906 získal svou nejvyšší hodnost – kapitána. V roce 1910 odešel do civilu. V dalších dílech zpracovával podněty z cest do Izraele, Indie a Číny. Jeho dílo silně ovlivnilo Marcela Prousta, zejména Le Roman d'un enfant z roku 1890, kde...

Petra Lamschová

Je absolventkou Univerzity Palackého v Olomouci. Vystudovala obor učitelství pro 1. stupeň ZŠ na pedagogické fakultě a žurnalistiku na filozofické fakultě. V médiích působí více než deset let. V současné době je šéfredaktorkou časopisu Dieta a spolupracuje s nejvýznamnějšími odborníky na zdravou výživu, dietology, fitness trenéry či lektory, kteří jsou nejrespektovanější ve svém oboru v ČR.

Petra Hůlová

Petra Hůlová je česká spisovatelka. Po maturitě na gymnáziu a neúspěšném pokusu studovat Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy studovala kulturologii na Filozofické fakultě téže univerzity, později přidala i mongolistiku. V letech 2000 až 2001 pobývala v Mongolsku, kde se odehrává děj jejího prvního románu, Paměť mojí babičce, jenž autorku proslavil. Pobývala také ve Spojených státech amerických, kde se odehrává děj její knihy Cirkus Les Mémoires. Později vystudovala kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v doktorském programu. Od roku 2007 pravidelně přispívá do časopisu Respekt. Žije v Praze. Je rozvedená, má tři děti. Je členkou Strany zelených a ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidovala na 8. místě kandidátky Strany zelených v Hlavním městě Praze . Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidovala na 6. místě kandidátky Strany zelených, ale neuspěla. Zdramatizovala román Iana McEwana Betonová zahrada, premiéra proběhla v lednu 2016 ve Švandově divadle. Spisovatelčin debut Paměť mojí babičce získal cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku a zvítězil v anketě Lidových novin Kniha roku. Próza Umělohmotný třípokoj získala Cenu Jiřího Ortena. Hůlová získala v roce 2008 Cenu Josefa Škvoreckého za román Stanice Tajga.

Petr Il'jič Čajkovskij

Ruský hudební skladatel.

Peter Lipa

Peter Lipa je známý slovenský zpěvák, skladatel a propagátor jazzové hudby, často označovaný za jednu z vůdčích osobností slovenské jazzové scény. Narodil se 30. května 1943 v Prešově na Slovensku a jeho plodná kariéra trvá již několik desetiletí. Lipa ve svém osobitém stylu mísí jazz s vlivy blues, soulu a rocku, díky čemuž si získal širokou základnu fanoušků napříč různými žánry.

Peter David

Peter Allen David je americký spisovatel, známý jako autor řady knihy z prostředí Star Treku, či o Spidermanovi. Knih různých žánrů napsal přes 60. Pod pseudonymem David Peters napsal dva románkové cykly pro mládež a je autorem i literatury faktu. Mimo mnoha desítek knih různých žánrů pracoval i pro film, televizi, byl autorem řady komiksů. Je např. spoluautorem televizního seriálu Space Cases. Žije v New Yorku, je ženatý s Katheen a mají spolu čtyři děti: Caroline, Gwen, Shanou a Ariel. První úspěšný román vydal v roce 1987, jednalo se o humorné fantasy o králi Artušovi zasazené do New Yorku 20. století.

Pavel Navrátil

Narozen 15.5.1976 v Uherském Hradišti. Strojní ing., odborné práce z technické kybernetiky a aplikované informatiky.

Pavel Mates

Je absolventem Právnické fakulty UK a ryzí akademik: až na roční působení jako soudce Ústavního soudu ČSFR prakticky celou svoji profesní karieru strávil na vysokých školách. V současnosti působí jako docent na Právnické fakultě ZČU Plzeň a Vysoké škole finanční a správní v Praze. Zabývá se správním právem se zaměřením na správní trestání a e-government ve správním právu. Napsal sám a jako spoluautor řadu monografií, několik učebnic, mimo jiné i o historii veřejné správy u nás a kolem 300 článků v odborných časopisech našich i zahraničních. Pracuje také pro stát jako místopředseda komise pro správní právo Legislativní rady vlády.

Otakar Matoušek

*14.1.1899 – †4.1.1994 , český geolog a přírodovědec, profesor Univerzity Karlovy. Zabýval se zejména všeobecnou geologií a dějinami přírodních věd , průkopnicky se věnoval popularizaci vědy prostřednictvím rozhlasu. V letech 1930–1939 působil jako ředitel přednáškového a vzdělávacího odboru Československého rozhlasu. Za nacistické okupace v letech 1939–1945 účastníkem domácího odboje. Za Pražského povstání v roce 1945 řídil z pověření ČNR vysílání povstaleckého rozhlasu.

Osho

Osho, narozen jako Rajneesh Chandra Mohan Jain, Britská Indie – 19. ledna 1990, Puné, Indie), později znám spíše jako áčarja Rajneesh a bhagaván Rajneesh , byl duchovní učitel, mystik a guru pocházející z Indie. Podle svých slov ze dne 21. března 1953 dosáhl po celoživotním snažení osvícení. Kvůli tehdejším společenským podmínkám to však dlouho tajil, až o mnoho let později se k tomu vyjádřil: "Mnoho životů jsem na sobě pracoval a snažil se všemožnými způsoby dosáhnout osvícení. Ta snaha byla důvodem, proč se mi nedařilo. Není možné nalézt pro toho, kdo nehledá. Nakonec však musíme od hledání upustit... V ten den bylo hledání u konce a všechno se začalo dít samo od sebe..." Coby profesor filozofie cestoval v 60. letech po Indii jako veřejný řečník. Pro neskrývanou kritiku tradičních náboženství, společnosti a otevřenost svých promluv se stal velmi kontroverzním. Prosazoval mimo jiné i otevřenost a detabuizaci sexu, což mu v indických a později mezinárodních médiích vyneslo přezdívku „sexuální guru“. Jednou ze základních Oshových pouček bylo, že nejlepší cestou jak se zbavit svých choutek a tužeb, je přesytit se jimi. V roce 1970 se na čas usadil v Bombaji, kde začal přijímat první žáky, tzv. sannjásiny, a stal se duchovním učitelem. V roce 1974 se přesunul do Puny, kde založil ášram, který zanedlouho přilákal mnoho lidí ze Západu. Na konci 70. let dvacátého století se Osho svým provokativním řečněním dostal do sporů s indickou vládou, kvůli čemuž se v roce 1981 přestěhoval i s mnoha svými následovníky do USA. Ve státě Oregon založil se svými učedníky mezinárodní komunitu známou jako Radžníšpuram . Během pouhého roku se však vedení komunity dostalo do konfliktů o půdu s místním obyvatelstvem. Pozornost přitahovala také Oshova velká sbírka 93 rolls-royců a život v přepychu. Komunita ukončila své fungování již v roce 1985, kdy se Osho ve zlém rozešel se svou osobní sekretář...

Olga Kuldová

PhDr. Olga Kuldová - autorka učebnic pro obchodní akademie

Olga Hejná

Olga Hejná, rozená Daňková , byla česká sochařka, ilustrátorka a spisovatelka. Narodila se v rodině legionářů, kteří působili jako zdravotníci na Sibiři. Od roku 1929 rodina bydlela v Hradci Králové. V roce 1939 onemocněla dětskou obrnou. Studovala na hradeckém gymnáziu, ale nedokončila jej, od roku 1945 začala studovat sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Laudy. V roce 1950 univerzitu absolvovala s titulem akademická sochařka. Sochařstvím se živila do roku 1967. Od té doby se věnovala tvorbě pro děti. Přispívala do časopisů Mateřídouška, Ohníček, Sluníčko, Zlatý máj, Pionýr a Včielka. Od roku 1947 spolupracovala s Českým rozhlasem, pro který psala pohádky a od roku 1961 dětský pořad Hajaja, jehož vznik inspirovala. Od roku 1957 se podílela i na dětském televizním vysílání. Od 60. let 20. století psala příběhy a pohádky pro děti, které většinou ilustroval její manžel Miloslav nebo si je ilustrovala sama. Kromě ilustrátorské a spisovatelské profese tvořila rovněž drobné korálkové plastiky, které se nacházejí v českých i zahraničních galeriích, a koláže. V roce 2010 za svou práci obdržela ocenění Zlatá stuha. Jejím manželem byl akademický sochař Miloslav Hejný, měli spolu tři děti – Markétu, Zuzanu a Petra. Dcera Markéta je spisovatelka a syn Petr je výtvarník a violoncellista.

Oldřich Králík

Oldřich Králík byl český literární historik, textolog, kritik, editor a pedagog. Patřil mezi nejvýznamnější české znalce Bezruče, Máchy a Březiny. Narodil se v Kroměříži v rodině obchodníka v měšťanským domě ve Vodní ulici č.p. 94 , který je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky pod číslem 26932/7-6009. Vystudoval klasické Arcibiskupské gymnázium, při studiích na gymnáziu projevoval zájem o literaturu a přispíval do školního časopisu. Poté absolvoval filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor bohemistika a klasická filologie . Významně ho ovlivnil jeho profesor Arne Novák. Dne 2. dubna 1934 byl v Praze - Bubenči sezdán s Boženou Maděrovou. V roce 1946 se habilitoval a byl jmenován docentem filozofické i pedagogické fakulty Palackého univerzity v Olomouci, kde pomáhal budovat obor bohemistiky. V roce 1958 dosáhl vědecké hodnosti doktora filologických věd a v roce 1966 byl jmenován univerzitním profesorem. Podílel se na vzniku Památníku Petra Bezruče v Opavě. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Oldřich Králík přistupoval k literárně badatelské práci netradičně. Jeho práce vždy vynikají hlubokými znalostmi spisovatelova díla, které dokázal propojit s biografickým a literárním kontextem doby, ve které dílo vznikalo. Snaha poznat a pochopit tajemství tvůrčího procesu a výklad díla na základě osobnosti autora jej často dovedla k originálním závěrům. Ty často vzbuzovaly vášnivé polemiky ve vědeckých kruzích. Králík byl ovlivněn českou literární strukturalistickou školou a především Janem Mukařovským. Ve čtyřicátých letech se intenzivně věnoval dílu Otokara Březiny . Později vydal originální práce o díle Bezruče, Máchy, Čapka, Nerudy, Olbrachta, Dobrovského, Jungmanna, Palackého a dal...

Naďa Horáková

Naďa Horáková – Sochorová se narodila 8. 2. 1962 v Hodoníně. Své dětství prožila v Ratíškovicích, kde také vychodila základní školu. Středoškolské vzdělání absolvovala v roce 1981 na Gymnáziu v Kyjově . Poté vystudovala na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně obor - český jazyk a literatura a dějepis /rok 1988/. Naďa Horáková žije s rodinou v Mutěnicích u Hodonína. Učí na Základní škole v Dubňanech, současně píše historické romány a detektivky. Je spoluautorkou scénářů televizního seriálu Policie Modrava. Povolání: Učitelka češtiny a dějepisu na Základní škole v Dubňanech Spisovatelka Scenáristka *8. 2. 1962 v Hodoníně Rodiče Jiří a Marie Sochorovi Mladší sestra Dana Mateřská linie – klan Helena Otcovská linie – R1a1a Původ předků - Morava, Polsko, Rakousko Školy: Základní škola v Ratíškovicích Gymnázium v Kyjově Filozofická fakulta UJEP v Brně, obor čeština - dějepis 1985 – sňatek s mým manželem Dušanem 1986 – narození syna Kryštofa 1988 – narození syna Dušana Bydliště: Vinařská obec Mutěnice u Hodonína Miláčkové rodiny: Německý ovčák Ruby z Agíru Pražský krysařík Dingo z Hustopečí Záliby: Astrologie Numerologie Vykládání karet Snaha pěstovat orchideje Oblíbené: Pohádky Horory – bez krve a bez zombíků Filmy Hvězdný prach, Hvězdné války www.hostbrno.cz www.mobaknihy.cz www.mutenice.cz www.ratiskovice.cz www.rubico.cz www.sursum.cz www.vydavatelstviakcent.cz www.kacur.cz - Antikvariát Kačur

Miroslav Kučera

Narozen 16. 3. 1936 v Praze. Kriminalista, spolupracovník Československé televize. Autor literatury non-fiction, detektivek ap. Emeritní podplukovník Centrály kriminální policie, autor a moderátor televizních pořadů Federální kriminální ústředny. Stálý spolupracovník časopisů Linka 158, Ring, nakladatelství Víkend, deník Expres a Rádia RIO. Publikoval rovněž v týdenících Signál, Krimimix a v měsíčníku Hot Line . Původním povoláním typograf, zabývající se amatérsky a později i profesionálně divadelní činností, externě spolupracoval s Policií České republiky a s Českou televizí. V 90. letech byl šéfem marketingu soukromé firmy KoJa, která mimo jiné poskytuje služby v oblasti ostrahy a ochrany majetku i osob. Románovou prvotinu Otrokyně lásky napsal v roce 1991.

Miroslav Krleža

Miroslav Krleža byl chorvatský spisovatel, básník, publicista a encyklopedista. Politicky patřil k levicové generaci chorvatských autorů, která se vyslovovala ostře proti tehdejšímu Rakousko-Uhersku, na což také doplatil – před koncem války byl degradován za své postoje. Aktivně se podílel na společenském životě v Jugoslávii, a to jak královské, tak socialistické. V meziválečném období byl členem KSJ, odkud byl ale vyloučen za své neortodoxní postoje, neboť odmítal koncepci umění, která se soustředila na socialistický realismus. Přispěl významně k vydávání časopisů Plamen , Književna republika , Danas a Pečat . V těchto časopisech uveřejňoval Krleža své názory a závěry, a to jak o domácí literatuře, tak i o politické situaci v zemi. Po druhé světové válce působil v záhřebském institutu lexikografie, kde se věnoval encyklopedické tvorbě. Krležu proslavila mnohá díla; jak romány , tak i rozsáhlé básnické sbírky, nebo i dramata, či knihy povídek. Jeho díla přeložil do češtiny Dušan Karpatský. V roce 1962 byl za celoživotní dílo vyznamenán chorvatskou Cenou Vladimira Nazora. V anketě Největší Chorvat se umístil na čtvrtém místě za J. B. Titem, Nikolou Teslou a Ruđerem Boškovićem.

Miroslav Janotka

Narozen: 25.2.1927 Frenštát p. Radhoštěm, okr. Nový Jičín, zemřel: 12.12.1990 Praha. PhDr. etnograf; abs. FF UK Praha ; odbor. pracovník v Ústředí lid. umělecké výroby , věd. výzkum. pracovník Ú. pro etnografii a folkloristiku ČSAV . Zabýval se hl. tradiční i současnou rukodělnou výrobou, zejména řemesly zpracovávajícími dřevo, železo, bar. kovy, hlínu, rostl. i živočiš. vlákna.

Miroslav Hucek

Miroslav Hucek, vlastním jménem Miroslav Hocek byl český fotograf. Věnoval se dokumentární a reklamní fotografii. Fotografoval od roku 1953. V roce 1957 začal studovat filmovou fotografii na FAMU, ale po roce studia zanechal. Pak do roku 1962 pracoval jako asistent kamery v Československé televizi. V letech 1960–1975 byl fotoreportérem časopisu Mladý svět. Po nuceném odchodu z redakce časopisu se stal fotografem na volné noze. Věnoval se reklamní fotografii a volné tvorbě zaměřené na člověka a výjevy ze života v cyklech Takoví jsme byli, Vesnice, Jak chutná polibek, Všude žijí lidé, U nás ve Zbraslavi, Cesta za snem, z nichž některé byly vydány knižně. Tvorbu Miroslava Hucka ovlivnila Steichenova Lidská rodina a fotografie Cartiera-Bressona a Eugene Smitha. Miroslav Hucek vystavoval od roku 1959, jeho fotografie jsou zastoupeny ve veřejných i soukromých sbírkách.

Miloš Velemínský

Prof. MUDr., CSc., čelný představitel české sociální pediatrie, děkan Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Curriculum vitae: 1960 - ukončení Fakulty dětského lékařství UK 1962 - 1. atestace z pediatrie 1967 - 2. atestace z pediatrie 1974 - obhajoba disertační práce na Fakultě dětského lékařství UK 1992 - habilitace na Fakultě dětského lékařství UK - Dětské lékařství 2000 - inaugurace v Bratislavě - obor Ošetřovatelství 2008 – dr.h.c., udělen čestný doktorát na Vysoké škole zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislavě Uskutečněné vědecké a výzkumné projekty: Granty ČR: 2003–2006 Potřeby a práva dětí na úrovni komunity, projekt COST č. OC A19.001, hlavní řešitel 2002–2004 Zdravotně sociální problematika utonutí a zranění související s vodou, grant IGA MZ ČR, č. NE7302, hlavní řešitel 2004–2006 Úrazy dětí doma a ve volném čase a možnosti prevence, grant IGA MZČR, č. NR8229, spoluřešitel 2005–2007 Středisko prevence úrazů v Jihočeském kraji, grant IGA MZ ČR, č. NR8468, hlavní řešitel 2004–2006 Současný stav realizace ošetřovatelského procesu v českých lůžkových zdravotnických zařízeních, grant IGA MZ ČR, č. NR/7760-3, spoluřešitel 2005–2007 Zajištění efektivní, kulturně diferencované ošetřovatelské péče pro vietnamskou a čínskou minoritu v České republice, grant IGA MZ ČR, č. NR/8473-3, spoluřešitel 2006–2008 Vnější a genetické determinanty obesity, grant IGA MZ ČR, č. NR8895, spoluřešitel Vzdělávání poskytovatelů a zadavatelů sociální služeb v oblasti problematiky dětí a mládeže 2008–2011 Funkčnost rodiny ve vztahu k úrazům dětí IGA NS 9609-4/2008, hlavní řešitel 2010–2011 Zdravotně sociální situace imigrantů a azylantů v ČR, COST OC 10031, spoluřešitel Mezinárodní granty: 2005–2006 Sport pro dialyzované a transplantované pacienty z ČR a příhraničních regionů Rakouska, projekt PHARE CBC, hlavní řešitel Osobní zájmy: Chov psích plemen - cockerspaniel, golden retriever Pěstování trávníku...

Milan Svoboda

Milan Svoboda je český jazzový hudebník, skladatel, dirigent a pedagog. Je autorem mnoha desítek vlastních skladeb, aranžmá a řady hudebních doprovodů k divadelním inscenacím. Nahrál 25 alb a řadu drobnějších nahrávek. V roce 1977 si vzal herečku Janu Paulovou, s níž má dvě dcery. Vystudoval hru na varhany na Pražské konzervatoři, studoval Muzikologii na Karlově Univerzitě v Praze a skladbu na Akademii múzických umění v Praze a na Berklee College of Music. V letech 1977–1978 hrál v Energitu Luboše Andršta, viz LP Piknik . V 90' letech vedl jazzový orchestr Contraband. Je také autorem hudby k muzikálu Pěna dní, podle novely Borise Viana. Ve svojí hudební kariéře spolupracoval se známými jmény jako například James Moody, Tony Lakatos, Aaron Scott, Phil Wilson, Maria Schneider, Jerry Bergonzi, Greg Badolato, Sonny Costanzo, Victor Mendoza, Ed Partyka, Zbigniew Namysłowski, Jarek Smietana, Jan Ptazsyn Wroblevski, Jiří Stivín, Sigi Finkel ad. Od roku 2010 také vystupuje v roli dirigenta v Divadle Járy Cimrmana ve hře Cimrman v říši hudby. Oficiální záznam této hry, kde byl Milan Svoboda jako dirigent obsazen, vznikl v roce 2016 v Tanvaldu k příležitosti oslav 50 let Divadla Járy Cimrmana. Záznam je dostupný k dispozici na internetu.

Milan Knížák

Milan Knížák je český výtvarník, hudebník a performer, člen mezinárodního hnutí Fluxus. V letech 1990-1997 působil jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze , od roku 1999 do května 2011 jako ředitel Národní galerie v Praze. V letech 1989–2015 byl vedoucím Ateliéru intermediální tvorby na AVU. Jeho aktivity zahrnují akce, výtvarné umění, architekturu, design, módu, básně, fotografie a hudbu. Narodil se 19. dubna 1940 v Plzni. Jeho matka byla Emilie Knížáková, otec Karel Knížák byl řídicím učitelem na měšťanské škole v Blovicích, kde vyučoval také kreslení. V roce 1945 odešel s rodinou na výzvu vlády učit do pohraničí – do Mariánských Lázní, kde začal chodit Milan Knížák do školy. Karel Knížák byl také malířem – krajinářem. Matka byla úřednicí. V roce 1957 maturoval na gymnáziu v Plané u Mariánských Lázní a poté nastoupil na Vysokou školu pedagogickou v Praze, obor výtvarná výchova – ruština. Podle jeho slov se jednalo o kompromis mezi jeho přáním malovat a přáním rodičů, později školu opustil. Poté se stal pomocným dělníkem v PKOJF. Později složil zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze, kterou také později opustil. Pak rok studoval matematickou analýzu na Matematicko-fyzikální fakultě v Praze. Studia po prvním roce zanechal. Poprvé vystavoval v roce 1958 v Mariánských Lázních. Na začátku šedesátých let začal vytvářet své první aktivity – happeningy, jako např. Ceremonie z roku 1968 a Kamenný obřad v roce 1971, dále se věnoval tvorbě objektů, např. Tělo a socha z roku 1963 a různým instalacím tzv. environments na ulicích a ve dvorech Prahy, především na Novém Světě, kde tvořil v atelieru v domě č. 19. v roce 1962. Společně s přáteli založil skupinu Aktuální umění , která někdy kolem roku 1966 slovo umění vypustila z názvu a užívala jen označení Aktual. Známé a již zdokumentované jsou jejich akce na Novém Světě v Praze a Demonstrace Jednoho . V roce 1965 byl přijat do Svazu československ...

Miki Ryvola

Miki Ryvola, vlastním jménem Mirko Ryvola je český trampský písničkář, zpěvák a kytarista. Narodil se 7 let po svém bratrovi Wabim, se kterým hrál dlouho v trampské skupině Hoboes. Během společného působení složil a nazpíval mnoho písní, které jsou dnes klasikou u táboráků – například Bedna vod whisky, Bál v lapáku, Pane bože vod tý lásky zachraň nás, Mrtvej vlak a mnoho dalších. V současné době vystupuje buď sám nebo s členy skupiny Nezmaři. Dne 18. září 2012 obdržel Cenu města Kladna.

Michal Houba

Narozen 24. 10. 1958 v Praze. Výtvarník, typograf, knižní grafik, fotograf.

Michael Kerrigan

Anglický autor historických a literárněvědných publikací. Michael pochází z Liverpoolu, studoval na St. Edward’s College a University College v Oxfordu. Spolupracoval na The Reader’s Digest Illustrated History of the World . Publikuje práce na témata od starověkých po moderní dějiny a soustřeďuje se na méně známé aspekty historie. Pravidelně recenzuje pro noviny Scotsman a pro Times Literary Supplement. Žije s rodinou v Edinburku.

Metoděj Zemek

Metoděj Zemek byl katolický kněz, historik a archivář. Po maturitě na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži studoval bohosloví, na kněze byl vysvěcen roku 1940. Po válce studoval historii na filosofické fakultě v Brně, kde roku 1949 získal doktorát z filosofie. Doktorát z teologie získal již v roce 1947, kdy působil jako archivář a odborný asistent církevních dějin na teologické fakultě. Posléze se oženil, od roku 1950 působil v různých státních archivech . V roce 1960 přešel do okresního archivu v Mikulově, kde jako ředitel působil až do roku 1980. Je znám jako organizátor mikulovských sympózií a autor mnoha publikací z místních a církevních dějin. Po smrti manželky v roce 1991 se navrátil opět ke kněžství, žil v rakouském klášteře v Klosterneuburgu. Zemkovo historické dílo je velmi rozsáhlé, i když poznamenané mnoha nepřesnostmi.

Martin Nezval

Martin Nezval je český spisovatel. Jeho dílo je výrazně ovlivněno postmodernou, často cituje Milana Kunderu, Ernesta Hemingwaye či Woodyho Allena. Mezi jeho nejznámější díla patří Anna sekretářka nebo Sex, prachy a frikulín.

Marissa Meyer

Marisse Meyerové je autorka dívčích sci-fi románů. Na svém kontě má novelu „The Phantom of Linkshire Manor,“ která vyšla ve sborníku gotických romancí Bound in Skin , a je členkou asociace Amerických romantických spisovatelů. Pod jménem Alicia Blade napsala přes čtyřicet fanfikcí, což jí získalo vlastní fanouškovskou základnu. Marissa Meyerová je sympatická autorka s všeobecným přehledem, která si uvědomuje význam blogů i společenských médií a s chutí se propaguje . Marissa má dva vysokoškolské tituly z oboru publikování a kreativního psaní, s důrazem na dětskou literaturu. Žije se svým snoubencem v Tacomě ve státě Washington v USA.

Marilyn Monroe

Marilyn Monroe , narozená 1. června 1926 jako Norma Jeane Mortensonová, byla kultovní americká herečka, modelka a zpěvačka, která se v 50. a na počátku 60. let 20. století stala významným sexsymbolem. Ačkoli je Monroe známá především díky své herecké kariéře a okouzlujícímu vystupování na veřejnosti, pustila se také do světa hudby. Její pěvecká vystoupení ve filmech jako "Gentlemen Prefer Blondes" se slavným číslem "Diamonds Are a Girl's Best Friend" a "Some Like It Hot", kde zpívala "I Wanna Be Loved by You", ukázala její pěvecký talent a přispěla k jejímu půvabu jako bavičky.

Margaret Eleanor Atwood

Margaret Eleanor Atwoodová, OC, O.Ont, FRSC je kanadská spisovatelka, básnířka, literární kritička, a feministická a sociální aktivistka. Je jednou z nejvíce ceněných autorek beletrie současné doby; za její literární dílo se jí dostalo mezinárodního uznání. Mezi lety 1984 až 1986 byla prezidentkou PEN klubu. Margaret Atwoodová se narodila 18. listopadu 1939 v kanadském hlavním městě Ottawě jako druhá ze tří dětí Margarety Dorothy , bývalé odbornice na výživu, a Carla Edmunda Atwooda, entomologa. Díky otcovu povolání strávila Atwoodová velkou část svého dětství v divočině severního Québecu, ale také v Ottawě, Sault Ste. Marie a Torontu. Až do svých 11 let nenavštěvovala denní školu. Stala se vášnivou čtenářkou beletrie, kapesních knih nakladatelství Dell, pohádek bratří Grimmů, kanadských příběhů o zvířatech a komiksů. V roce 1957 odmaturovala na střední škole v Leaside v Torontu. Atwoodová začala psát již ve svých šesti letech. Od šestnácti let toužila věnovat se psaní profesionálně. Po ukončení střední školy roku 1957 proto začala studovat na Victoria University na University of Toronto. Jejími učiteli byli mimo jiné i Jay Macpherson a Northrop Frye. V roce 1961 ukončila svoje studium s bakalářským titulem z anglického jazyka , z filozofie a francouzštiny. V roce 1961 poté, co získala vyznamenání E.J. Pratta za svou soukromě vydanou básnickou sbírku Double Persephone, začala studovat na harvardské Radcliffe College za podpory nadace Woodrowa Willsona. Následující rok zde Atwoodová získala magisterský titul a pokračovala dvouletým doktorandským studiem na Harvardově univerzitě, ale nedokončila jej, protože nedopsala svou dizertační práci s názvem The English Metaphysical Romance . Poté učila na University of British Columbia , na Sir George Williams University v Montrealu , na University of Alberta , n...

Madeleine Korbel Albright

Narozena 15. 5. 1937 v Praze, zemřela 23. 3. 2022 ve Washington, D.C., USA. Americká politička a diplomatka českého původu.

M. W Craven

Britský autor detektivních románů a thrillerů. Probační úředník. M.W.Craven se narodil v Carlisle, ale vyrostl v Newcastlu, odkud utekl v nezralém věku šestnácti let a vstoupil do armády. Dalších deset let cestoval kolem světa a bavil se. V roce 1995 se rozhodl studovat sociální práci se zaměřením na kriminologii a zneužívání látek. Jako jednatřicetiletý se stal probačním úředníkem ve Whitehavenu, kde se nakonec vypracoval na vedoucí pozici. O šestnáct let později se rozhodl zariskovat, a když z důvodu nadbytečnosti přišel o místo, stal se spisovatelem na plný úvazek.

Luděk Zenkl

Narozen 5.5.1926 v Táboře. Hudební pedagog, muzikolog, kritik, organizátor. Studoval na reálném gymnáziu v rodišti a současně se učil hře na klavír a příčnou flétnu na městské Hudební škole. Flétnu pak studoval dva roky na pražské konzervatoři a v letech 1947–51 navštěvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy . Zároveň absolvoval abiturientský kurz hudební teorie na Akademii múzických umění a navštěvoval také přednášky a semináře z hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1951 se stal flétnistou v muzice Vycpálkova tanečního souboru, s nímž se zúčastnil i několika zahraničních zájezdů . Ještě před koncem studií na Pedagogické fakultě se stal asistentem na Katedře hudební výchovy u profesorů Antonína Sychry a Josefa Plavce; vyučoval zde hudebně teoretickým předmětům a intonaci a zde také obhájil disertaci Hudebnost a intonace na školách a v souborech lidové tvořivosti . Necelý rok působil v koncertním jednatelství v Hradci Králové a pak nastoupil jako odborný asistent na Katedře hudební vědy a výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde byl v letech 1962–73 . Tato historicko-estetická a teoreticko-akustická práce, v níž podrobně vymezil podíl antropologických a psychoakustických daností i vycvičených dovedností a návyků při vnímání, vytváření a vylaďování tónových výšek v hudební praxi, pak byla vydána tiskem . V roce 1973 přešel Zenkl do Ostravy na Katedru hudební výchovy Pedagogické fakulty, kde vyučoval zvláště didaktice hudební výchovy, intonaci a sluchovou analýzu a hudební teorii. Po změně politických poměrů v roce 1989 se habilitoval a roku 1993 byl jmenován profesorem; v letech 1992–97 se stal vedoucím Katedry hudební výchovy ostr...

Lucie Bílá

Lucie Bílá, vlastním jménem Hana Zaňáková , je česká zpěvačka populární hudby a herečka. Mezi její největší hity patří mimo jiné „Láska je láska“, „Trouba“, „Jsi můj pán“ či „eSeMeS“. Mimo to je společnicí ve firmě FANTAZMA, spol. s r. o., která provozuje Divadlo Ta Fantastika. Narodila se na Kladně, vyrůstala ve středočeských Otvovicích ve slovensko-české rodině. Hodiny zpěvu absolvovala již na Lidové škole umění . Dříve, než se proslavila na poli showbyznysu, vyučila se dámskou krejčovou. První zkušenosti na hudebních pódiích získávala jako členka skupin Rock-Automat, Arakain a Vitacit. V 80. letech si jí všiml producent Petr Hannig, vymyslel jí pseudonym Lucie Bílá a napsal pro ni písně Neposlušné tenisky a Horší než kluk. Pořádný úspěch ji teprve čekal v příštím desetiletí, kdy prošla nejznámějšími muzikály uváděnými v České republice , vydala řadu sólových alb, podílela se na několika filmech a po několik let se pevně držela na výsluní popularity ve výroční anketě Český slavík. V letech 1984–1986 působila též v heavy-trash metalové kapele Arakain, kde s Alešem Brichtou tvořili pěvecký duet. Poté, co se soustředila na sólovou kariéru, z Arakainu odešla, avšak každých pět let s kapelou znovu vystupuje na výročních koncertech. V současné době mají za sebou turné uskutečněné ke třiatřicetiletému výročí založení skupiny. V roce 1989, krátce před sametovou revolucí, se Lucie Bílá seznámila s bývalou dětskou filmovou hvězdou Tomášem Holým. Jejich vztah asi po šesti měsících ukončila Tomášova autonehoda a jeho následné úmrtí. V březnu 1995 porodila syna Filipa ze vztahu s Petrem Kratochvílem, partnerství ale Kratochvíl neudržel kvůli aféře s Pavlínou Babůrkovou, vítězkou Miss Československo 1992. Roku 1997 vyšlo její společné album s Karlem Gottem jménem Duety, které přineslo mj. jejich společné hity Co sudičky přály nám, Sen v nás zůstává a další. V...