Všichni Autoři a témata

Leonhard Huizinga (1)

Mimo jiné autor humoristických románů o dvojčatech Adrianovi a Oliverovi. Jeho otec byl kulturní historik Johan Huizinga.

Vlastimil Čejka (1)

PhMr., farmaceut. Publikace z oboru.

Miloslav Vondráček (1)

Miloslav Vondráček je český lingvista, bohemista, externí spolupracovník Katedry českého jazyka a literatury na Univerzitě Hradec Králové. V roce 1987 úspěšně zakončil magisterské studium na Pedagogické fakultě Hradec Králové, kde také pokračoval v navazujícím studiu a roku 1990 se stal doktorem pedagogiky. Studiu se následně věnoval na Filosofické fakultě UK v Praze, kde roku 2002 získal titul Ph.D. a roku 2003 PhDr. Po ukončení magisterského studia nastoupil Miloslav Vondráček jako učitel na Základní školu ve Včelákově. V roce 1993 se stal akademickým pracovníkem Pedagogiké fakulty UHK, kde se věnoval lexikologii a stylistice. Na UHK zastával v letech 2003–2005 funkci proděkana pro studium, v letech 2006–2012 se stal statutárním zástupcem děkana a proděkana pro studium. Od roku 2005 působí jako vědecký pracovník Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR. Miloslav Vondráček se účastnil několika zahraničních stáží. Roku 2011 pobýval na Univerzitě Komenského v Bratislavě na Katedře slovenského jazyka Filozofické fakulty. V letech 1994 až 2001 působil jako lektor českého jazyka v Polsku . V roce 2003 se stal splupracovníkem specifického výzkumu PdF UHK – Český jazyk jako druhý jazyk-studijní podpory pro neslyšící. V roce 2005 spolupracoval na výzkumu GAČR 405/03/0377 s názvem Možnosti a meze gramatiky češtiny ve světle Českého národního korpusu. V letech 2005 až 2011 se stal spolupracovníkem na výzkumu VZ MSMT 0021620823 s názvem Český národní korpus a korpusy dalších jazyků. V letech 2006 až 2008 se účastnil výzkumu GAČR 405/06/1057 s názvem Kapitoly z české gramatiky. V letech 2012 až 2016 výzkum MŠMT LM2011023 s názvem Český národní korpus. Od roku 1993 je členem Jazykového sdružení ČR. V letech 2003 až 2012 působil jako člen Vědecké rady Pedagogické fakulty UHK. V roce 2008 se stal členem redakční rady časopisu Češtinář a členem oborové rady doktorského studijního programu Filologie, st.obor Česk...

Lee Lightner (1)

Pseudonym dvou amerických autorů fantasy.

Michal Brzák (1)

Básně začal psát v polovině 80-tých let 20. století a ukládal je do šuplíku či rozdával svým přátelům. V 90. letech publikoval v několika knihách o nápojích a v odborném gastronomickém tisku o černém a zeleném čaji. V letech 1996-1998 působil v recesistické společnosi přátel Jaroslava Haška , kde přispíval do Pražských Brejškových novin . Psal články o rockových kapelách a rozhovory s hudebníky a je spoluautorem knihy "Vitaci - Spirála času" . Poezii se aktivně věnuje od roku 2010. Časopisecky ji publikuje v literárním časopise Divoké víno a Obrys-Kmen, resp. Literatura-Umění-Kultura.

Antonín Melka (1)

Antonín Melka je český hokejový útočník. Antonín Melka je kladenským odchovancem. Svůj extraligový debut absolvoval za mateřský klub ve svých devatenácti letech, kdy nastoupil k jednomu zápasu v play-out v sezóně 2008/09. Za kladenský extraligový tým nastupoval i v následujících čtyřech sezónách, v nichž také hostoval v klubech HC Řisuty, HC Berounští Medvědi a IHC Písek. V sezónách 2008 — 2010 by členem reprezentace do 20 let. Před sezónou 2012/13 váhal Melka s podpisem nové smlouvy a zvažoval odchod do zahraničí. Nakonec sezónu v Kladně odehrál, ovšem po jejím skončení přestoupil do HC Motor České Budějovice, v němž se po převedení extraligové licence do Hradce Králové tvořilo nové mužstvo pro 1. ligu.

Peter Nieländer (1)

Německý ilustrátor.

Evžen Štáfl (1)

Narodil se v Havlíčkově Brodě 10.6.1953. Studoval na Výtvarné škole v Praze, v roce 1986 odešel do Rakouska a poté Spojených států, kde pokračoval v dalším studiu v oboru užité grafiky a designu. Zde začíná jeho hlubší zájem o fotografii krajiny jako prostředku uměleckého vyjádření.

Jiří Münzer (1)

Narozen 1923, zemřel 1944 v Osvětimi. Autor deníku.

Michael Haase (1)

Německý autor, který se neúnavně věnuje bádání o starém Egyptě a mnoha nevyřešenými otázkami a záhadami jedné z nejzajímavějších epoch říše faraonů.

Julius Wiedemann (1)

Brazilský spoluautor publikace z oblasti designu.

Eva Uhrová (1)

Narozena 7.4-1933 v Praze. PhDr. CSc., filoložka v oboru germanistiky, časopisecké články.

Vicki Lansky (1)

Americká spisovatelka a nakladatelka. Autorka knih o rodičovství.

Anton Neumayr (1)

Rakouský specialista na interní lékařství, lékařský historik, klavírista.

Carroll Seton (1)

Theodor Kašpárek (1)

Theodor Kašpárek byl český lékař a zvěrolékař. Působil na Univerzitě Karlově a později na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. V letech 1908–1909 a 1911–1912 byl děkanem zemědělského odboru ČVUT, pro akademický rok 1913–1914 byl zvolen rektorem ČVUT. Maturoval na gymnáziu v Chrudimi. Pak studoval lékařství v Praze a ve Vídni. Nejprve se věnoval psychiatrii. Pak vystudoval veterinární lékařství ve Vídni a poté absolvoval studijní cestu, během které pracoval v předních evropských ústavech u Dr. Weichselbauma, Dr. Paltaufa a v Pasteurově ústavu v Paříži. Od roku 1898 působil na Univerzitě Karlově jako mimořádný profesor veterinární policie a nauky o zvířecích nákazách. V roce 1908 byl jmenován řádným profesorem zootechniky, morfologie a patologie zvířat na zemědělském odboru Císařské a královské české vysoké školy technické v Praze. Byl členem poselstva československé vlády k legionářům na Sibiř. O této cestě napsal knihu. Zabýval se psychiatrií, neurologií, parasitologií, bakteriologií a zvířecími nákazami. Pracoval jako redaktor Zvěrolékařského obzoru. Byl autorem řady odborných článků v českých i cizojazyčných časopisech a dále autorem popularizačních brožur pro laickou veřejnost. Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. .

Gabriel Guth (1)

Narozen 12. 1. 1931 v Praze, zemřel 18. 9. 2018. Bývalý agent Státní bezpečnosti, který v roce 1968 přešel na Západ. Odborník v problematice mezinárodních dezinformací, profesor Bostonské univerzity v USA.

Eduard Hanslick (1)

Eduard Hanslick, příjmení psáno též Hanslik , byl rakouský hudební kritik českého původu. Měl zásadní význam pro hudební estetiku. Byl synem písaře knihovny Josefa Hanslika a jeho manželky Karoliny , nejstarší z pěti sourozenců. Přestože vystudoval práva, začal se záhy, už v polovině 40. let 19. století v Praze, věnovat hudební kritice a dějinám hudby. Od roku 1852 působil trvale ve Vídni, kde se stal vůbec prvním profesorem v oboru dějin hudby na tamní univerzitě . Své hudební kritiky a fejetony publikoval v největších vídeňských listech své doby, ve Wiener Zeitung, Presse a Neue Freie Presse. Svým prosazováním pohledu na hudbu jako na absolutní umění, které nenese konkrétní významy a jeho krása nespočívá v ničem mimo hudbu samotnou , se postavil do přímého protikladu k názorům Richarda Wagnera, který byl protagonistou tzv. programní hudby. Největší ohlas měla jeho habilitační práce, stať O hudebním krásnu z roku 1854. V ní se vyslovil proti programní hudbě a na obranu absolutní hudby. Rozsáhlé badatelské úsilí stojí za dvojsvazkovými Dějinami koncertního života ve Vídni a devítisvazkovým dílem Moderní opera . V roce 1894 vyšly v Berlíně jeho vzpomínky Aus meinem Leben. Do češtiny byl přeložen jeho spisek O hudebním krásnu . V roce 1992 vyšel výběr z jeho pamětí, fejetonů a kritik v překladu Jitky Ludvové pod titulem Dokonalý antiwagnerián. Jeho hudební dílo je skromné a obsahuje dvě písně na české texty Český houslista a Milostná píseň pod Vyšehradem. Eduard Hanslick zasáhl významným způsobem do skladatelské dráhy Antonína Dvořáka. V roce 1877 informoval Dvořáka, že jeho dílo přilákalo pozornost tehdy výrazné osobnosti hudebního romantismu, skladatele Johannese Brahmse, který jej posléze...

Karel DEDIKACE Konrád (1)

Manfred Griehl (1)

Německý autor. Knihy o německých válečných letadlech.

Thomas Romanus (1)

Romanus Thomas, narozen 1971, studoval literaturu a dějiny umění, je mistrem v psaní mezilidských zpráv, které mluví z duše.

František Truksa (1)

Autor učebnic fyziky pro základní školy.

Antonín Stejskal (1)

Narozen 11.6.1909. Odborný učitel, zeměpisné publikace.

Ingvar Ambjørnsen (1)

Ingvar Ambjørnsen je norský spisovatel. Nedokončil střední školu, pracoval jako typograf, první sbírku básní vydal v roce 1976. Jeho nejčtenějšími díly jsou román Bílí negři, odehrávající se v prostředí alkoholiků a narkomanů, a tetralogie o přemýšlivém podivínovi Ellingovi, z níž vyšel česky třetí díl Pokrevní bratři, který byl také v roce 2001 zfilmován Petterem Næssem, film byl nominován na Oscara. Dramatizace knihy od Axela Hellstenia byla uvedena i v českých divadlech. Autor těží ze své osobní zkušenosti s životem na okraji společnosti a často používá slang. Ambjørnsen je také úspěšným autorem dětských knih a detektivek a přispívá do novin Verdens Gang. V roce 1988 získal Cappelenovu cenu, v roce 2001 Cenu Telenor a v roce 2009 Cenu Norské akademie. Od roku 1984 žije v Hamburku, jeho manželka Gabriele Haefs je spisovatelka a překladatelka. Jeho bratrancem je spisovatel Bernt Kristian Børresen.

Kateřina Miler (2)

Výtvarnice, malířka a kreslířka, ilustrátorka dětské literatury, autorka leporel, též ilustrace učebnic pro základní školy. Dcera otce slavné postavičky krtečka - Zdeňka Milera. Malého Krtka nosí jako ozdobu na kabelce. S postavičkou, již milují děti několika generací, je spjatá. Pokračuje v díle svého otce, jež obohacuje o vlastní prvky. S hrdinou mnoha dětských snů začala v roce 1986, kdy spolupracovala na knížkách Krtek a paraplíčko a Krtek a medicína. Ještě předtím dělala sama krtečkovská leporela na téma ročních období, k nimž vymýšlela příběhy. Zdeněk Miler dceru podporoval. „Nějak mi to šlo, protože jsem s Krtkem vyrůstala. Byla to milá postavička, se kterou jsem byla sžitá,“ říká.

Tim Laming (1)

Autor prací z oboru vojenství.

G. Z Minedžajan (1)

Jill Brady (1)

Otakar Zeman (1)

Narozen 25.5.1929 v Praze, zemřel 10.2.2001. Docent na katedře geotechniky Stavební fakulty ČVUT v Praze.Publikace v oboru.

Aleksej Aleksejevič Bogdanov (1)

Ruský a sovětský geolog, profesor dějin geologiea regionální geologie.

Ivo Vodička (1)

Narozen 15. února 1962, absolvoval Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem v oboru český jazyk a literatura, občanská nauka v roce 1986. Je učitelem; v současné době učí na Střední škole pedagogické, hotelnictví a služeb v Litoměřicích. Od studentských let se věnuje vazbě knih, ke které se dostal přes vlastní literární a výtvarnou činnost; od roku 1985 píše autorské knihy a ilustruje je, zabývá se typografií, konkretistickou poezií, kolážemi, vytváří objekty z papíru a knižní objekty. Zaměřuje se hlavně na netradiční pojetí knihy, experimenty s texty a materiály na pomezí literatury a výtvarného umění; takto vydává tvorbu svou, svých přátel i texty klasické. Od roku 1985 se zúčastnil mnoha kolektivních i samostatných výstav knižní vazby, knižních objektů i volné typografické tvorby u nás i v zahraničí, největší výstavu svých prací uspořádal v galerii zámku Duchcov v roce 2005. Jako kytarista prošel několika hudebními tělesy a pro svou potřebu zkonstruoval několik jazzových elektrických kytar a ukulelí, na které hraje ve swingovém bandu. Povolání učitele leváka, otce dvou synů leváků a dlouhodobých grafických aktivit zúročil v pracích o problematice leváctví, zejména metodice psaní a kreslení leváků, o které vydal knihu Nechte leváky drápat, Portál, 2008. V současné době pracuje na rozsáhlejší publikaci o levácích s pracovním názvem Být levákem, z níž jsou na těchto webových stránkách uvedeny ukázky také.

Chris Lavers (1)

Chris Lavers vystudoval paleontologii, geologii a biologii. V současné době působí na universitě v Nottinghamu, kde se zabývá problematikou evoluce, ekologie a metabolismu obratlovců. Je konzultantem řady organizací, zabývajících se ochranou přírody, jako například Britisch Nature či Royal Society for the Protection of Birds. Je autorem řady odborných článků a studií, jeho kniha Why Elephants Have Big Ears již byla přeložena do několika jazyků.

Helmar Frank (1)

Helmar Frank byl československý vědec německé národnosti, pracující zejména v oblasti fyziky a technologie polovodičů, mezi jejichž zakladatele v Československu patřil. Publikoval 165 původních prací, byl autorem nebo spoluautorem 12 knih vydaných v češtině, němčině, angličtině, ruštině. Helmar Frank se narodil v Brně 10. května 1919 rodičům německé národnosti a československé občanské příslušnosti. Jeho otec Edmund Frank měl stavební firmu v Mohelnici na Moravě, a tak malý Helmar vychodil německou obecnou školu tam, a následně v létech 1930 až 1938 osmileté německé Státní reálné gymnasium v Olomouci. Po maturitě v roce 1938 byl přijat na přírodovědeckou fakultu Německé univerzity v Praze. Při studiu univerzity na ní pracoval jako pomocný vědecký pracovník . Po promoci na doktora přírodních věd zůstal na této univerzitě a přednášel v létech 1943–1945 jako přednáškový asistent profesora Bernharda Guddena. Ještě jako student sepsal učebnici základů fyziky, která vyšla v roce 1944. Rok 1945 znamenal pro něj jako pro velkou většinu českých Němců pohromu. Příbuzní byli odsunuti do poválečného Německa, on byl zadržen v novém Československu jako část poválečných reparací . V létech 1945–1950 pracoval jako civilní smluvní zaměstnanec Vojenské správy v Praze, 1950–1968 jako výzkumný a vědecký pracovník podniku Tesla Elektronik, později přejmenovaného na VÚPEF a následně na VÚST v Praze. Současně přednášel na ČVUT a Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1968 se habilitoval jako docent na Katedře inženýrství pevných látek Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze, v roce 1972 se stal vedoucím katedry a v roce 1983 profesorem . V léte...

Ladislav Gruncl (1)

Autor publikací z oblasti elektrotechniky.

Karina Vartanian (1)

Sestavovatelka knihy ruských pohádek.

Matthew Bunson (1)

Americký historik, římskokatolický teolog, autor a spoluautor encyklopedií.

Belinda Hadden (1)

Britská autorka, publikuje články o cestování, módě a životním stylu.

Amanda Christie (1)

Autorka romantických a milostných příběhů.

Roman Franta (1)

Roman Franta je český malíř, docent Akademie výtvarných umění v Praze, Art & Design Institut „Roman Franta rozehrál složitou, mnohovrstevnatou a vnitřně strukturovanou hru o malbě jako iluzi - a tak si vlastně otevřel možnost užívat oněch malířských prostředků, které podrobil svému zkoumání. Jistě se mu tedy jako další kvalita objevila i ryzí radost z malby, ba dokonce z krásné malby, kterou tak učinil opět ještě jednou legitimní v kontextu současného umění.“ Jiří Valoch, umělec a teoretik umění Roman Franta, 1962, je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze a San Francisco Art Institute 1993-1994. Od konce 90. let je nepřehlédnutelnou malířskou osobností s bohatým rejstříkem formálního i obsahového sdělení. Do širšího diváckého povědomí vstoupil sérií hmyzích obrazů, za kterou byl v r. 1997 nominován na Cenu Jindřicha Chalupeckého a o rok dříve obdržel 1. cenu za malbu v Evropské soutěži SBC v Londýně. Frantova živelná mnohovrstevnatá malba se pohybuje od realistického iluzivního ztvárnění přes geometrickou abstrakci až po ležérní anti-estetický projev. Svou malbou reflektuje dění kolem sebe. Současnou společnost i své osobní prožitky komentuje s hravě ironickým odstupem v nezvykle provokativních souvislostech. Roman Franta do svých obrazů přenesl svobodu projevu, odvahu, experiment i klasické postupy. Je svérázným a nezaměnitelným autorem současné umělecké scény. Nadále si buduje svou vlastní cestu a vytváří si uměleckou identitu. Frantova tvorba logicky dospěla od společenství brouků ke společenství lidskému, od brouka asociujícího člověka, k lidskému jedinci. Je zastoupen v mnoha soukromých i veřejných sbírkách Národní galerie v Praze, Alšova jihočeská galerie, Hluboká n./Vltavou, Muzeum umění, Olomouc, GASK, Galerie Klatovy/Klenová, Městská galerie Kubus, Hannover, Swiss Bank Coorporation Foundation, Londýn… Vystavuje doma i v zahraničí. ] ] „Roman Frant...

Petr Morávek (1)

Narozen 30. 9. 1936, zemřel 26. 8. 2020. RNDr., geolog, odborník na ložiska zlata.

26.5.2020B (1)

Niall Stokes (1)

Editor irského časopisu Hot Press , zaměřený na irskou hudbu, zejména na hudební skupinu U2.

Heinrich Hunke (1)

Německý ekonom.

Jan Prokop (1)

Polský literární kritik, literární historik, básník, prozaik, vysokoškolský pedagog, překladatel z francouzštiny, němčiny a angličtiny do polštiny.

Innocenc Mueller (1)

Gina Ogden (1)

Americká sexuoložka.

Bhakti Vikáša Svamí (1)

Bhakti Vikáša Svámí se narodil britským rodičům v Anglii v roce 1957 a k ISKCONu se připojil roku 1975, kdy byl také zasvěcen jako Ilápati dás Jeho Božskou Milostí A.Č. Bhaktivédántou Svámím Prabhupádou, zakladatelem-áčarjou ISKCONu . V letech 1977-1979 působil Ilápáti dás v Indii, kde většinu času cestoval po Západním Bengálsku a distribuoval knihy Sríly Prabhupády. Následujících deset let strávil jako průkopník v kázání v Bangladéši, Barmě, Thajsku a Malajsii. V roce 1989 mu byl udělen řád sannjás a dostal jméno Bhakti Vikáša Svámí. Znovu si za své působiště zvolil Indii. Od té doby neustále cestuje po celé Indii a přednáší o vědomí Krišny v angličtině, hindštině a bengálštině. Bhakti Vikáša Svámí káže také v jiných částech světa a pokračuje v psaní knih a článků do časopisů. Jeho knihy byly přeloženy do více než patnácti jazyků.

Bláha (1)

PhDr. Ľuboš Blaha, PhD., je filozof, politológ a sociálny kritik. Aktuálne aj poslanec Národnej rady Slovenskej republiky za stranu SMER-SD a predseda výboru Národnej rady Slovenskej republiky pre európske záležitosti. Pôsobí na Ústave politických vied SAV. Je autorom viacerých vedeckých monografií; najznámejšou je jeho kniha Späť k Marxovi? , za ktorú získal aj rôzne prestížne ocenenia, napr. Cenu Literárneho fondu v roku 2010 či Cenu prezidenta Slovenskej republiky za prínos k rozvoju filozofických vied v roku 2011. Opakovane je kritizovaný pre internetový trolling a šírenie ľavicového extrémizmu, zla a nenávisti na sociálnych sieťach.

Zdenka Suledrová (1)

Narozena 22.3.1926 ve Zvoleněvsi. Rozhlasová pracovnice, dramatička, prozaička.

Nikolaj Kallinikovič Gudzij (1)

Ruský a ukrajinský literární historik.

Vojtěch Tomášek (1)

Historik a antropolog, zabývá se moderními církevními dějinami.

Cezar&apos Solodar' (1)

César je francouzské filmové ocenění, které od roku 1976 uděluje Filmová umělecká akademie . Hlavním cílem udělování je zviditelnění nejlepších francouzských filmů v očích diváků, ale i distributorů a přispět tak na jejich podporu. Další snahou je pravdivě zobrazovat francouzskou filmovou tvorbu a propagovat evropské filmy v rámci světové konkurence. První předávání Césarů, jehož prezidentem byl Jean Gabin, se uskutečnilo 3. dubna 1976. Dvacet pět bronzových sošek, z nichž každá váží 3 kg, je uděleno každý rok na přelomu února a března. Trofej převzala jméno César po svém sochařském tvůrci, kterým byl César Baldaccini. Hlavním aktérem ve výběru a oceňování francouzské filmové produkce uvedené do kin od 1. ledna do 31. prosince je Filmová umělecká akademie. Tato instituce, založená v roce 1975 z iniciativy George Cravenna, má více než 3 400 členů z řad filmových profesionálů. César je francouzskou obdobou americké filmové ceny Oscar. Televizní přenos od roku 1994 zajišťuje stanice Canal+. Ceremoniál v roce 2021 proběhl v pařížské Olympii. Nejvyšší počet sedmi Césarů z třinácti nominací získalo komediální drama Adieu les cons režiséra Alberta Dupontela, který si sošku také odnesl. 45. ročník udílení Césarů se uskutečnil 28. února 2020. Cenu za nejlepší film obdržela adaptace Hugových Bídníků, režírovaná Ladji Lyem. Roman Polański proměnil ve vítězství i pátou nominaci v kategorii nejlepšího režiséra. Na protest vůči jeho ocenění opustilo v průběhu večera sál několik hereček včetně Adèle Haenelové. Ve Spojených státech obviněný Polański ze znásilnění nezletilé v roce 1977, již před ceremoniálem avizoval svou nepřítomnost během večera. Jeho kritici považovali za nemorální aplaudovat takto obviněnému umělci. Producent Polańského snímku Žaluji!, oceněného třemi Césary, odvolal celý štáb před vlastním předáváním sošek na protest proti výroku ministra kultury Francka Riestera, že „cena pro Polańského b...

Samojlovič (1)

Rudolf Lazarjevič Samojlovič byl ruský a sovětský polární badatel, geograf, geolog, profesor a doktor věd. Proslavil se jako velitel výpravy ledoborce Krasin, která zachránila trosečníky ze vzducholodi Italia. Byl zatčen a popraven v období stalinských čistek.

Aleksandr Petrovič Štejn (1)

Ruský spisovatel, dramatik a scenárista.

Boris Andrejevič Pil'njak (1)

Boris Andrejevič Pilňak, rusky: Борис Андреевич Пильняк, vlastním příjmením Borau, rusky: Вогaу; byl ruský prozaik sovětský prozaik. Narodil se v rodině veterináře, který pocházel z Povolžských Němců. Dětství a mládí prožil mezi zemskou inteligencí. Zpočátku inklinoval k filozofii dekadence a vitalistického modernismu, později razil v ruské próze 20. let typ tzv. sekané prózy, uplatňující kinematografickou montáž dokumentárních faktů, reportážních líčení i rozjímání o osudu Ruska za občanské války i v dalších letech . Autor psychologických povídek, v nichž zachytil kontrast totalitní filozofie a doktríny i tradičních humanistických hodnot lidské společnosti. 28.10.1937 byl uvězněn kvůli údajnému spojení s trockisty a 21.4.1938 odsouzen k trestu smrti za špionáž ve prospěch Japonska . Rozsudek - trest smrti zastřelením - byl vykonán téhož dne v Moskvě.

Stanislav Krejčí (1)

Stanislav Krejčí – 29. července 1974 Olomouc) byl český spisovatel, prozaik, dramatik a básník. Narodil se v rodině rolníka Františka Krejčího a jeho manželky Marie, rozené Steigrové. Do první světové války pracoval na otcově hospodářství. Jako voják byl v roce 1915 v Haliči zraněn a žil dále jako invalida. Živil se převážně jako úředník, nejprve v Dolanech , později v Olomouci. Od roku 1940 žil na Svatém Kopečku u Olomouce. Dne 1. června 1935 se v Olomouci oženil s Marií Güntnerovou. Byl členem Moravského kola spisovatelů. Stanislav Krejčí psal poezii, divadelní hry a romány. Jeho prozaické dílo se věnovalo rodné Hané a zejména historii rodné obce. V roce 1944 zhodnotily Lidové noviny jeho realistický tradiční styl takto: Své texty podepisoval i pseudonymy a šiframi Stanislav, Stan., St., K. Dolský a sk. Přispíval do různých deníků a časopisů, jako Zvon, Lidové noviny, Večer a dalších.

Petr Hudler (1)

Narozen 1942. Ing.-vodohospodář, práce z oboru.

Bohuslav Mašek (1)

Strojní inženýr, doc., vysokoškolský pedagog.

Sigrid Sauerwein-Brandau (1)

Německá spisovatelka, autorka literatury pro mládež.

František Tvrdek (1)

Narozen 26. 1. 1920 v Praze, zemřel 18. 2. 2009. Architekt, ředitel divadla, práce z oboru loutkového divadla.