Všichni Autoři a témata

Nancy F Millis (1)

Australská mikrobioložka, věnovala se výzkumu průmyslových fermentací.

Vladimír Burjan (1)

Slovenský matematik, výzkumný pracovník ve školství, zakladatel společnosti Exam pro testování a hodnocení školních výsledků.

Boris Petrovič Jesipov (1)

Ruský pedagog, práce z oboru.

Ebetrhard Binder (1)

Alfred Tarski (1)

Alfred Tarski byl polský logik a matematik, který téměř 40 let žil a pracoval v USA. Zabýval se zejména matematickou logikou, teorií modelů, algebrou a teorií množin. Publikoval však také články z jiných oblastí matematiky. Významným způsobem ovlivnil rozvoj logiky a matematiky ve 20. století. Alfred Tarski se narodil jako Alfred Tajtelbaum do varšavské židovské rodiny. Již na střední škole se u něj projevilo matematické nadání, přesto však roku 1918 nastoupil na varšavské univerzitě ke studiu biologie. Brzy však začal navštěvovat kurzy logiky, matematiky a filozofie matematiky, které ve Varšavě vedli Jan Łukasiewicz, Wacław Sierpiński, Stefan Mazurkiewicz a Tadeusz Kotarbiński. Doktorát získal pod vedením Stanisława Leśniewského. Roku 1923 si spolu se svým bratrem Wacławem změnil příjmení na Tarski. Důvodem byla snadnější výslovnost tohoto jména v polštině. Další možnou motivací pro změnu jména mohla být snaha zakrýt svůj židovský původ kvůli získání dobrého místa na univerzitě; tomu nasvědčuje i to, že ve stejnou dobu a ačkoli byl ateista, konvertoval Tarski k římskokatolické církvi. Po získání doktorátu učil Tarski matematiku a logiku na několika polských univerzitách a také na jedné střední škole. Roku 1929 se oženil s Marií Witowskou se kterou měl dvě děti. Ve třicátých letech opakovaně navštívil Vídeň, kde se seznámil s Kurtem Gödelem, a také Paříž. Roku 1939 byl pozván na kongres konaný na Harvard University v USA, což mu možná zachránilo život. Z Polska totiž odjel v srpnu 1939 poslední lodí do Spojených států, která z Polska vyplula před německou invazí a vypuknutím druhé světové války. O tom, že si tohoto nebezpečí nebyl vůbec vědom, svědčí to, že doma zanechal svoji ženu i s oběma dětmi. Setkal se s nimi znovu až v roce 1946. V USA získal Tarski postupně místa na několika univerzitách, mezi nimiž nejvýznamnější byly Harvard Univers...

Vladimir Ivanovič Klušin (1)

Sovětský profesor filozofie, historik a politolog.

Serafim Timofejevič Meljuchin (1)

Ruský filozof. Specializoval se na ontologii, problémy přírodních věd a dialektiku.

Annette Bayer (1)

Německá autorka knih zaměřená na dekorativní ruční výrobky, např. z papíru.

Jean A Keim (1)

Pavel Kladiwa (1)

Základní výzkumné zaměření: Modernizační procesy s důrazem na městský prostor; Obecní samospráva v Předlitavsku; Národnostní konflikty ve městech v dlouhém 19. století; Fenomén spolčování.

Vladimir Illarionovič Turkulec (1)

Ruský technik, autor publikace o fotodiodách.

Philippe Dubois (1)

Francouzský autor knih pro děti.

Ivana Čapková (1)

Autorka kuchařské knihy.

Jevgenij Nikolajevič Panov (1)

Ruský biolog.

Josef Karel Matocha (1)

Josef Karel Matocha, v křestní matrice pouze Josef byl český římskokatolický teolog, duchovní, vysokoškolský pedagog, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský. Pocházel z rodiny kováře s 11 dětmi, po roce studia na gymnáziu v Uherském Hradišti přešel na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, kde roku 1908 maturoval. Jako bohoslovec a student teologické fakulty v Olomouci byl vyslán na Gregoriánskou univerzitu v Římě, kde roku 1911 získal doktorát filozofie, 15. června 1914 byl vysvěcen na kněze a v roce 1915 dosáhl hodnosti doktora teologie. Po návratu působil v letech 1915–1919 jako kooperátor v Sobotíně u Šumperka, jako kaplan Vojenské nemocnice v Ružomberoku a pak dva roky jako profesor dogmatiky a filozofie na Bohoslovecké fakultě v Nitře. Na olomoucké teologické fakultě přednášel jakožto řádný profesor v letech 1931–1939 a po okupaci v letech 1945–1948 křesťanskou filozofii a spekulativní dogmatiku a dvakrát byl děkanem fakulty. V březnu 1948 jej papež Pius XII. jmenoval arcibiskupem olomouckým. Úřad však mohl vykonávat pouze do Velikonoc v roce 1950, kdy byl nezákonně internován a izolován komunistickou státní mocí. Jeho spolupracovníci byli zatčeni a on nesměl vycházet ze své rezidence, kde s ním neustále byl zaměstnanec StB, který mu nedovolil ani číst noviny a poslouchat rozhlas. V roce 1999 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka I. třídy. Po jeho smrti komunisté znemožňovali znovu obsadit úřad arcibiskupa. Je pohřben na hřbitově v Pitíně.

Wilfried Wieck (1)

Německý psycholog a psychoterapeut, práce z oboru.

Josef Červený (1)

Autor knihy o pneumatikách.

Robert J Sawyer (1)

Narozen 29.4.1960 v Ottawě, dnes žije v městečku Mississauga ve státě Ontario. Spisovatel z povolání je od roku 1989 a momentálně je asi nejznámějším představitelem kanadské sci-fi s úspěchy doma i v zahraničí. Prosadil se románem Zlaté rouno , nebo třeba Smrtelný experiment , Starplex , Mutace , Vykoupení lidstva , Výpočet Boha , Myšlenkový otisk . V letech 1996–2001 za své romány celkem 6× nominován a v roce 2003 byl v románové kategorii i oceněn.

Karel Pešta (1)

Autor spisu z oblasti ekonomického trestního práva.

Augustin Ditl (1)

Narozen 13.6.1905 v Josefově, zemřel 29.5.1980. RNDr., odborník sdělovací techniky, spisy z oboru.

Václav Grégr (1)

Narozen 7.7.1920 v Praze,zemřel 26.12.1993. Autor soupisu ex libris C. Boudy.

Milan Konvalina (1)

Ilustrátor.

Maxim Rylskyj (1)

Pedro Lain Entralgo (1)

Španělský katolický intelektuál a myslitel, filozofické spisy a kulturněhistorické eseje.

Josef Pavrovský (1)

Prof. MUDr. DrSc. Josef Pavrovský byl přednostou 1. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze v letech 1959 - 1974. Z funkce hlavního chirurga zavedl statistické sledování úmrtnosti na náhlé příhody břišní, stanovil zásady organizace traumatologické péče, evidence a statistiky úrazů a podílel se na koncepci záchranné a resuscitační služby. Vydal monografii o meningeálních nádorech, o poranění lbi a mozku a o náhlých příhodách břišních. Na klinice podpořil rozvoj dalších oborů jako kardiovaskulární a hrudní chirurgii.

Boris Leont'jevič Sučkov (1)

Ruský literární vědec.

Ulrich Borchard (1)

Německý profesor farmakologie.

Ulrike Becks-Malorny (1)

Organizátorka výstav malířské tvorby, spisovatelka.

Ludvík Lát (1)

Narozen 4.8.1875 v Ledčicích p. Řípem, zemřel 3.8.1947 v Uhlířských Janovicích. Farář církve československé, básník, povídkář, fejetonista, autor cestopisných črt a vzpomínek.

Miloslav Brůžek (1)

Miloslav Brůžek byl český a československý politik KSČ, za normalizace poslanec České národní rady a ministr kultury České socialistické republiky. Členem KSČ se stal v roce 1945 a od roku 1950 byl stranickým funkcionářem. Do roku 1964 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, Vysokou školu ÚV KSČ v Praze a Moskevskou akademii společenských věd. V 60. letech zastával funkci člena komise pro kulturu při Ústředním výboru Komunistické strany Československa, v roce 1967 odešel na post místopředsedy odboru pro kulturu a informace na československém ministerstvu kultury. V červenci 1969 byl jmenován členem české vlády Stanislava Rázla jako ministr kultury. Post si udržel i v následující vládě Josefa Kempného a Josefa Korčáka a druhé vládě Josefa Korčáka do května 1973. Odchod z ministerského postu byl oficiálně zdůvodněn rezignací na vlastní žádost. Doboví západní analytici z okruhu československé emigrace považovali jeho odchod z vlády za výsledek dlouhodobé kritiky, které čelil. Zprávy o jeho možném odchodu se měly objevovat již roku 1970. Terčem kritiky měl být jeho mírnější přístup k normalizační politice v kultuře. V letech 1969-1970 prosazoval politiku inspirovanou heslem Jánose Kádára „Kdo není proti nám, je s námi“ a podařilo se mu zlomit počáteční opozici v řadách kulturních pracovníků proti normalizační politice. Zároveň byl osobou spojenou s velkými personálním čistkami v kulturních institucích a podle další teorie jeho výměna mohla být vedena snahou vylepšit reputaci československé kulturní politiky v zahraničí. Zasedal také v České národní radě, kam byl zvolen ve volbách roku 1971. Působil jako vysokoškolský pedagog a publikoval práce z oboru kulturologie. V akademickém roce 1977/1978 byl proděkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pro vědeckovýzkumnou činnost....

Leopold Zunz (1)

Německý židovský spisovatel a učenec.

Bolesław Leśmian (1)

Bolesław Leśmian byl polský básník, prozaik a překladatel, v počátcích své tvorby představitel uměleckého hnutí Mladé Polsko. Pocházel z polonizované židovské rodiny. Od roku 1885 žil v Kyjevě, kde roku 1896 vystudoval klasické gymnázium a pak práva na Kyjevské univerzitě. Po skončení studia roku 1901 se přestěhoval zpět do Varšavy a odtud se roku 1903 vydal na cesty do různých evropských měst. V Paříži se seznámil s moderními uměleckými směry, stýkal se s Konstantinem Balmontem a dalšími ruskými symbolisty a své první básně psal v ruštině. Roku 1905 se v Paříži oženil s malířkou Zofií Chylińskou, se kterou měl dvě dcery. Po návratu do Polska spolupracoval časopisem Chimera Zenona Przesmyckého a s deníkem Nowa Gazeta. Roku 1911 se stal ve Varšavě spoluzakladatelem experimentálního divadla Teatr Artystyczny. V té době se hlásil k programu uměleckého hnutí Mladé Polsko. Ale již v básnické sbírce z roku 1912 Sad rozstajny se začínal od programu hnutí odklánět, což se plně projevilo v jeho další básnické sbírce Łąka . Do roku 1918 pracoval jako železniční právní poradce a pak jako notář v Hrubieszówě a v Zamości . Jeho poezie byla zpočátku přijímána chladně, ale od počátku třicátých vzrůstal postupně zájem o jeho práce, takže byl roku 1933 zvolen za člena Polské literární akademie. Ke konci života se pro svůj židovský původ stal objektem nevybíravých antisemitistických útoků. Zemřel na infarkt a pochován je na Powazkowském hřbitově. Leśmian je dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších polských básníků. Vycházel z filosofie Henriho Bergsona a ze symbolismu, který ale překonal tím, že pro své symboly hledal zvěcnění. Poezii chápal jako svébytný autonomní svět a jako nástroj pro vyslovování nadčasových pravd. Ztotožňoval se s přírodou, která je podle jeho názoru ve stavu neustálé změny a zanikání. Jeho básnická tvorba se vyznačuje smyslovou...

Džuničiró Tanizaki (1)

Džuničiró Tanizaki, japonsky 谷崎 潤一郎 byl japonský spisovatel. K jeho velkým tématům patřily sexuální obsese a příval západní kultury do Japonska. Často využíval ironický humor. Studoval japonskou literaturu na Tokijské císařské univerzitě, ale studia nedokončil. Začal přispívat do literárních časopisů . Roku 1909 pak vydal povídku Šisei . Na počátku své tvorby byl ovlivněn evropskou literaturou, zvláště francouzskými dekadenty, ale poté se soustředil na hledání specificky japonské podoby krásy. V roce 1923, po mohutném zemětřesení v Tokiu, se přestěhoval do okolí Kjóta. Vrchol jeho tvorby přišel ve 20. a 30. letech, kdy vydal prózy jako Ti, kteří raději kopřivy , Pokus o životopis Šunkin , Požaté rákosí atd. Roku 1935 se rozhodl do moderní japonštiny přeložit klasické dílo spisovatelky Murasaki Šikibu Příběh prince Gendžiho, jímž byl fascinován. K překladu se několikrát vrátil a znovu ho přepracovával. V roce 1948 vydal jedno ze svých nejúspěšnějších děl, román Sestry Makiokovy. V pozdních románech Klíč a Deník šíleného starce řeší téma stáří.

Slavomír Vencl (1)

Aleš Bláha (1)

Narozen 26.6.1906 v Novém Městě na Moravě, zemřel 18.4.1986 v Brně. Ing., dr.techn., profesor elektrotechniky, literatura z oboru, specializace na vakuovou fyziku a techniku.

G. Edward Griffin (1)

Americký politický komentátor, spisovatel a dokumentarista. Autor knih z oblasti politiky a ekonomie, též autor knihy o alternativní léčbě rakoviny.

Pavla Boučková (1)

JUDR., Ph.D., právnička, odborná pracovnice v oboru lidských práv, zabývá se problémy diskriminace, migrace a otázkami nároku na občanství.

Františka Kadláčková (1)

Narozena 28. 5. 1911 v Loučanech, zemřela 6. 3. 1996 v Olomouci. Autorka knihy humoristických příběhů.

Vít John (1)

Narozen 26.12.1956 v Olomouci. Výtvarník, ilustrátor.

David Hempleman-Adams (1)

Britský dobrodruh, polárník a horolezec.

Robert J Davies (1)

Daria Třesohlavá (1)

DARIA TŘESOHLAVÁ , vystudovala gymnázium v Uherském Brodě, dále pak Schreinerovu univerzitu v Kerrville , posléze Yorskou univerzitu . Z nouze přijala místo v Yorkské pobočce skotské banky Halifax, odkud zamířila do východočínského Weifangu , osmimilionového světového města draků, uprostřed Shandongského poloostrova, který vstupuje do Bohajského a Žlutého moře. Tady učí nejprve na Škole cizích jazyků a od roku 2005 na katedře anglického jazyka Weifangské univerzity.

Josef Pischl (1)

Otto Rödl (1)

Hudební vzdělání získal na učitelském ústavu v Praze v letech 1918-1922. Od studii se dále soustavně věnoval hudbě, studoval soukromě hru na housle, klavír a harmonii. Pedagogickou dráhu začal v Kolodějích nad Lužnici, tedy v místě úmrtí Matěje Kopeckého, což jistě povzbudilo jeho zájem o loutkové divadlo. V místní škole založil loutkářský soubor. Od 1929 působil v Praze, vyučoval hudební výchovu na vinohradském gymnáziu v Londýnské ulici, kde také působil zanícený propagátor loutkového divadla Jindřich Veselý. Stal se členem spolku učitelů Umělecká výchova, kde se soustředil na hudebně výchovnou práci pro děti. Složil desítky písní a drobných skladeb, publikoval zpěvníky a zejména učebnice hudební výchovy, pořádal kurzy. Jeho skladatelská činnost úzce souvisela s loutkovým divadlem. Stal se členem Loutkového divadla Umělecké výchovy, kde jako autor scénické hudby navázal na působení Františka Prochásky. V Umělecké výchově také režíroval, např. staré české opery Zámečník od J. Kohouta a Oční lékař od V. Jírovce . Po válce od roku 1952 přednášel na loutkářské katedře DAMU, kde se v 60. letech zasloužil o zavedení dvouletého dálkového studia loutkářství pro učitele; učil zde do 1978. Spolupracoval s profesionálními loutkovými divadly a rovněž s amatéry. Společně se Zdeňkem Bezděkem napsal operu pro loutky Generálská operka . Složil kolem 70 scénických hudeb mj. pro hry V. Cinybulk Medvědí snídaně, pro pásmo Nesmrtelný smích , pro hru K. Bednáře Johanes doktor Faust, J. Vladislava Janek Pecivál, J. Aldy Sůl nad zlato. ad. Psal hudbu pro představení učitelek MŠ, vedl loutkářské kursy, také na Pedagogickém gymnasiu v Korunní třídě, kde založil loutkářský kroužek, s jehož inscenací O domečku na kopečku úspěšně vystoupil i na 1. LCH 1951. Intenzivně se účastnil přehlídek Loutkářská Chrudim. Jeho hudba zazněla v 18 inscenacích LCH. Byl zakládajícím členem Skupiny amatérských loutkářů SČDO ...

Marie Havlíková (1)

Narozena 17. 5. 1950 v Praze. PhDr., filoložka, portugalistka a brazilianistka, vysokoškolská pedagožka zaměřená na portugalskou a brazilskou literaturu, autorka prací z oboru, překladatelka z portugalštiny a francouzštiny.

Juraj Jordán Dovala (1)

Juraj Jordán Dovala je český duchovní slovenského původu, vystudovaný pravoslavný teolog, biskup brněnské diecéze Církve československé husitské. Rozsáhle se věnuje psaní knih a bylinkám. Hraje a skládá folkové písničky. Narodil se v Žiari nad Hronom. Teologii vystudoval na Pravoslavné teologické fakultě v Prešově. V roce 2002 vstoupil do Církve československé husitské. Na kněze byl vysvěcen v roce 2003 v Lounech. Působil v náboženských obcích v Lounech a Košicích . Od roku 2005 je farářem v náboženské obci Hodonín a administrator excurrendo v Břeclavi. Roku 2006 byl zvolen předsedou České křesťanské akademie v Hodoníně. 27. dubna 2013 byl diecézním shromážděním brněnské diecéze Církve československé husitské zvolen na brněnský biskupský stolec. 8. května 2013 byl ordinován do biskupské služby v Husově sboru v Brně na Botanické ulici. Dne 30. 5. 2020 byl diecézním shromážděním potvrzen na brněnském biskupském stolci a pokračuje tak ve svém episkopátu. Jeho biskupským heslem je citát z 1. epištoly Janovy 4,16. „Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.“ Je ženatý a má čtyři děti.

Richard Warren (1)

Americký pastor, křesťanský publicista.

Martyn Cox (1)

Britský autor knih a článků o zahradničení.

Hans Saler (1)

Německý horolezec žijící v Chile jako horský vůdce.

Zdeněk Rakušan (1)

Narozen 19. 10. 1978 v Jablonci nad Nisou. Mgr., Ph.D., pedagog - metodik, fyzik, knihovník.

Šárka Votrubcová (1)

Narozena 22. 12. 1982 v Kolíně. Chemik, lektorka-metodička přírodovědných vzdělávacích programů v iQparku v Liberci, spoluautorka sborníku pokusů pro přírodovědné předměty na ZŠ.

Ruth Martin (1)

Britská autorka vzdělávacích knih, ve kterých se snaží dětem zábavnou formou přiblížit skutečný svět kolem. Spolupracuje s různými nakladatelstvími.

Susannah Marriott (1)

Britská spisovatelka, autorka prací o alternativní péči o zdraví, o józe, o meditaci a modlitbě, o přirozeném přístupu k těhotenství a mateřství.

Jitka Svobodová (1)

Narozena 30. 5. 1958 ve Frýdku-Místku. MUDr., Ph.D., psychiatrička a sexuoložka, autorka prací z oboru.

Daniela Kupsová (1)

Zdeněk Smíšek (1)

Vyučil se soustružníkem kovů a dva roky, během nichž večerně studoval střední skolu, pracoval v ČKD Trace. Po maturitě byl přijat k dennímu studiu na Fakultě žurnalistiky University Karlovy, Promoval v roce 1986. Je redaktorem Práva, kde v posledních letech publikoval mimo jiné desítky rozhovorů s osobnostmi české kultury. Je členem Akademie populární hudby, která každoročně udílí Ceny Akademie.

Izabela Kiljańska (1)

Václav Martiník (1)

Prozaik.

J Soukup (1)

Malcolm Creasey (1)