Všichni Autoři a témata

Emil Makovický (1)

Slovenský lékař, profesor, specialista v oblasti sociálního lékařství a organizace zdravotnictví.

Emil Máder (1)

Emil Lukeš (2)

Narozen 22.5.1929 v Tatobitech, zemřel 4.12.2007. PhDr., odborný asistent na katedře české a slovenské literatury. Autor monografie Donáta Šajnera.

Emil Lucka (1)

Rakouský spisovatel, autor biografií a historických románů.

Emil Loubal (2)

Narozen 4.10.1902 v Chrudichromech u Boskovic. Středoškolský profesor. Práce v oboru tělovýchovy a sportu, autor knihy o protinacistickém odboji.

Emil Livečka (2)

Narozen 11.1.1919 v Olomouci, zemřel 30.12.1985. PhDr., JUDr., CSc., docent na katedře výchovy a vzdělávání dospělých. Práce v oboru, překladatel z ruštiny.

Emil Langer (1)

Narozen 7. 11. 1911 v Čermné, zemřel 24. 5. 2000. Vysokoškolský pedagog, elektrotechnik, odborník na elektrotepelnou techniku, práce z oboru.

Emil Kotrba (1)

Emil Kotrba byl český akademický malíř a grafik, v 60.–70. letech světově proslulý malíř koní. Je pohřben na hřbitově v Praze-Dejvicích U Matěje. Narodil se v rodině znojemského koželuha. V roce 1927 odešel studovat na Školu uměleckých řemesel grafiku u Petra Dillingra v Brně. Zejména se zajímal o stavbu těla zvířat. Účastnil se jako mimořádný posluchač zootechniky a anatomie přednášek profesora Koldy z anatomie na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně kde se seznámil s Karlem Pardubským a Antonínem Hrůzou. Profesor Pardubský ho později finančně podporoval v dalším studiu v letech 1931–1937 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Tavíka Františka Šimona. V té době potkal Maxe Švabinského, který se stal Kotrbovým dlouholetým rádcem. Od třicátých letech až do roku 1942 působil jako profesor na Rotterově reklamní škole v Praze kde vyučoval figurální a všeobecné kreslení. V roce 1941 se oženil s Janou, rozenou Drvotovou, později měli syna Jana a dceru Danielu. Byl aktivním jezdcem, trenérem a rozhodčím jezdeckých soutěží s kontakty na hřebčíny, zemědělská a chovatelská zařízení i závodiště jako např. v Kladrubech nad Labem, Slatiňanech, Pecínově, Písku, Albertovci, Napajedlích na Moravě, Brnířově u Domažlic, Novém Jičíně, Chuchli a Pardubicích, na Slovensku v Topoľčiankách a Šamoríně. V sedmdesátých letech udržoval styky s Jaroslavem Dražanem, rektorem Vysoké školy zvěrolékařské v Brně, spolupracoval s Vysokou školou zemědělskou v Brně s profesorem Koudelou i s Českou zemědělskou univerzitou v Praze Janem Navrátilem či Lubomírem Kratochvílem. Inspiroval se motivem koně a tím vytvořil světově ojedinělou kolekci dokumentující padesátileté období českého chovatelství. Jeho dílo obsahuje více než 900 grafických listů, často vícebarevných, množství olejů, kvašů, kreseb, leptů a dřevorytů. Jeho nejznámější grafikou je Hořící stáj. Patří k hlavním českým autorům ex libris kterých vytvořil kolem 750. Třikrát se podíle...

Emil Koralov (1)

Bulharský prozaik, dramatik.

Emil Kopecký (1)

Narozen 27. 11. 1871 ve Weyru , zemřel 20. 1. 1930 v Praze. Ing. elektrotechnik, průkopník elektrizace v českých zemích, projektoval městské elektrárny, publikace z oboru silnoproudé elektrotechniky.

Emil Kolozsvári Grandpierre (2)

Maďarský spisovatel, překladatel a literární kritik.

Emil Klofanda (1)

Emil Kadnár (2)

Narozen 4.12.1921 v Zohore. Slovenský prozaik, dramatik, scenárista a publicista, autor příruček pro žurnalisty.

Emil J Havlíček (1)

Narozen 16. 4. 1941 v Kroměříži, zemřel 25. 4. 2012 v Šumperku, Mgr., farář Církve československé husitské, sloužil v Hostivicích a v Olomouci , pro reformní postoje v roce 1968 byl nucen odejít ze služby , překladatel z polštiny, hornolužičtiny a chorvatštiny, publicista, vydavatel, zakladatel a redaktor edice Milíčova obec .

Emil Hošek (1)

Narozen 11.10.1923 v Čelechovicích na Hané, zemřel 6.12.2000 ve Šternberku. Lesní inženýr, práce o hospodářské úpravě lesů a historickém průzkumu lesů.

Emil Holub (1)

Stavební inženýr, publikace z oboru betonových konstrukcí.

Emil Holík (1)

Narozen 14.2.1873 v Mladé Boleslavi, zemřel 10.10.1945 v Praze. Finanční úředník, autor prací z oboru.

Emil Holas (1)

Narozen 19.5.1917 ve Skalici u Frýdku-Místku, zemřel 29.3.1985. PhDr., CSc., profesor psychologie, práce z oboru.

Emil Hlávka (1)

Emil Havlík (1)

Emil Sobota byl český právník, spisovatel a publicista, povoláním úředník v prezidentské kanceláři za první republiky. Byl odborníkem na ústavní právo, těsně před koncem druhé světové války byl popraven. Narodil se do rodiny železničního úředníka, absolvoval gymnázium v Olomouci a pak pražskou právnickou fakultu, roku 1916 byl promován doktorem práv. Následovala tříletá přípravná praxe v advokacii, přičemž už od dob studií psal do různých novin a časopisů. Emil Sobota se angažoval také politicky, nejdříve patřil k Masarykovým realistům, pak vstoupil ke státoprávním demokratům a od roku 1925 byl členem sociální demokracie. Po vzniku Československé republiky byl postupně tajemníkem olomouckého okresního národního výboru a sekretářem klubu státoprávně demokratických poslanců v Revolučním národním shromáždění, úředníkem českého zemského výboru a ministerstva železnic a pak od roku 1921 až do roku 1939 působil jako úředník v politicko-legislativním odboru Kanceláře prezidenta republiky. Zde relativně rychle služebně postupoval, získal např. titul ministerský rada. Kromě své úřední práce byl stále veřejně činným. Pod pseudonymem Emil Havlík psal knihy pro mládež a věnoval se publicistice, dlouhá léta psal své komentáře a úvodníky především do revue Naše doba, spojené s prezidentem Masarykem. Vydal ale také celou řadu odborných monografií. Práce v prezidentské kanceláři ho přivedla k napsání studie o ústavním postavení prezidenta republiky O presidentu naší republiky , studijní pobyty ve Švýcarsku a USA ho zase inspirovaly k vydání prací ČSR a Švýcary. Srovnávací politická skizza a Amerika a evropský divák . Jako odborník na ústavní právo publikoval čtyřdílný komentář Ústava republiky Československé nebo studii Naše ústava, jak zní a jak ji máme čísti . Nejvíce se ale asi věnoval otázkám postavení národnostních menšin a garancím jejich práv v Československu, naps...

Emil Havlíček (1)

Ing., asistent katedry technologie na VŠE, literatura z oboru.

Emil Gerginov (2)

Narozen 7. 11. 1968 v Třinci. Grafik, autor překladu z polštiny.

Emil Geistlich (2)

Narozen 13.10.1870 v Praze., zemřel 7.7.1922 v Bašce . Český typograf, podnikatel, zakladatel lázní Baška, literatura z oboru knihtiskařství a o Istrii.

Emil Frölich (1)

Emil Friedrich Johann Hoenning O´Carroll (1)

Emil Franke (4)

Narozen 3.4.1880 ve Velkém Březně, zemřel 1.12.1939 v Praze. PhDr., národně socialistický politik, filozofické a filologické spisy, překlad z italštiny.

Emil Duda (1)

Slovenský filosof, profesor, zabývá se filosofií techniky.

Emil Burian (1)

Narozen 12.12.1876 v Rakovníku, zemřel 9.10.1926 v Praze. Operní pěvec.

Emil Bourreau (2)

Emil Bolek (2)

Emil Bolek byl český herec. Narodil se do rodiny Františka Bolka a jeho ženy Apoleny roz. Ženíškové. Byl zprvu prodavačem, později dělníkem v plzeňské Škodovce a zabýval se ochotnicky divadlem. Během první světové války hostoval v herecké společnosti A. Brázdy. První stálé angažmá získal v roce 1920 u společnosti Jana Otakara Martina a poté vystřídal ještě několik dalších divadelních společností. V letech 1923 – 1927 působil v Městském divadle na Kladně, v roce 1927 ve Východočeském divadle o od roku 1928 v Českém divadle v Olomouci. Na konci sezóny 1931 odešel s olomouckým ředitelem Antonínem Drašarem do Slovenského národního divadla v Bratislavě. V sezóně 1932/1933 hrál v pražském Osvobozeném divadle. Později působil v Déčku E. F. Buriana, kde s válečnou přestávkou 1941 – 1945, strávenou v Městských divadlech pražských , hrál až do roku 1946. Již v Déčku byl za války členem divadelní odbojové skupiny vedené E. F. Burianem a členem stranického vedení divadla . Od srpna 1946 až do konce roku 1957 byl sólistou činohry pražského Národního divadla. 14. června 1933, v Praze na Vinohradském magistrátu, se oženil s herečkou Marii Krausovou , se kterou měl syna Ivana , který jako 7 letý v roce 1948 zemřel, jeho manželství, bylo v roce 1955 však rozvedeno.

Emil Bock (2)

Německý teolog a historik umění, publikace z oboru.

Emil Bačík (1)

Slovenský malíř, grafik.

Emery Reves (1)

Spisovatel, novinář, vydavatel a literární agent maďarského původu.

Emerich Gabzdyl (1)

Emerich Gabzdyl byl český tanečník a choreograf. Narodil se jako nejmladší z dětí v početné rodině mistra elektrikáře na jámě Louis v hornických a hutnických Vítkovicích, které tehdy v roce 1908 byly ještě samostatným městem. V rodině existoval velmi vřelý vztah k hudbě, jeho starší bratr Jan si zvolil hudbu jako životní povolání a byl po léta korepetitorem ostravského divadla. Emericha od dětství lákalo divadlo, kterému nakonec zasvětil svůj život. Jeho kariéra začala ve čtrnácti letech, kdy získal angažmá v baletním souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Zde pak působil až do roku 1928. Jednu sezónu, 1928/1929, působil ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Jeho mentorem se stal italský choreograf Achille Viscusi, který jej později obsazoval do sólových rolí. Už v osmnácti letech vytvořil choreografii oper Romeo a Julie od Charlese Gounoda a Královna ze Sáby od Karla Goldmarka. V roce 1927 byl obsazen do hlavní role v Legendě o Josefovi od Richarda Strausse, kterou zpracoval choreograf Max Semmler. S jeho souborem podnikl turné po Německu, Rakousku a Švýcarsku . V letech 1932–1938 působil jako baletní, operní a operetní choreograf brněnského divadla. Do Ostravy se vrátil v roce 1939 a působil zde až do roku 1970, s krátkými přestávkami, kdy působil jako pedagog choreografie na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze a klasického tance na Konzervatoři v Ostravě. V období 1970–1974 byl uměleckým šéfem Baletu Národního divadla v Praze. S divadlem v Ostravě pak spolupracoval až do své smrti v roce 1993. O jeho houževnaté a energické povaze svědčí mj. fakt, že ještě jako šedesátiletý tančil starého Magdona v Maryčce Magdonově od Jaromíra Bažanta.

Emanuil Roidis (2)

Emanuelle Arsanová (2)

Emanuele Ridi (2)

Emanuele Ridi je italský kuchař a restauratér původem z ostrova Elba, V současnosti žije v Praze, kde vlastní restaurace MANÚ Risto & Lounge a Manu Praga, které jsou zaměřené na pokrmy dle italských a středomořských receptů a pravou neapolskou pizzu. V Itálii vystudoval ekonomiku a obchod. Vyučeným kuchařem není, vařit se naučil v restauraci prarodičů. Na ostrově Elba žil spolu se svojí matkou Marcellou do svých 19 let. V prosinci 1992 však odešel do tehdejšího Československa za svým otcem, který zde provozoval síť obchodů s italskou módou. Po pár letech podnikání s otcem a vystřídání několika profesí se Emanuele rozhodl zkusit štěstí a v roce 1998 otevřel svou první restauraci v pražských Dejvicích, kde působil až do roku 2015. Tuto původní restauraci prodal a v roce 2016 otevřel nový projekt na Dětském Ostrově MANÚ Risto & Lounge. V roce 2019 vybudoval ,v tehdejší kavárně Vltava, další restauraci s názvem Manu Praga - kde se připravují jak typicky italské pokrmy tak pravá neapolská pizza. Z předchozího manželství má syna Giacoma . Pro TV Prima uvádí úspěšný pořad o vaření S Italem v kuchyni od roku 2009 ve kterém předvádí vaření italských i evropských pokrmů. Pravidelně si zve do pořadu slavné osobnosti v oblasti kultury, sportu a své přátelé a kuchařské kolegy. Během léta 2012 uváděl mutaci pořadu Léto s Italem, ve kterém se vydal do své rodné Itálie a projel přes Lago Di Garda až domů na ostrov Elba. Spolu s Jaroslavem Žídkem také uváděl soutěžní pořad "Nejlíp Vaří moje máma!" - rok 2015, televize Nova. V roce 2016 se zúčastnil taneční soutěže StarDance …když hvězdy tančí. Kde se protančil až do čtvrtfinále a obsadil celkově páté místo. Jako jeden z dalších pořadů v roce 2017 Emanuele natočil spolu se svým synem Giacomem "Čau Bambini", pořad byl zaměřen na zábavnou výuku italského jazyka pro děti. V roce 2018 účinkoval spolu s Matějem Ruppertem v pořadu Manu a Matěj na cestě do Říma. V roce 2020 navázal na ús...

Emanuele Ottolenghi (1)

Politolog, specializuje se na antisemitismus v Íránu, Izraeli a Itálii a terorismus.

Emanuela Tilschová (2)

Narozena 18.9.1904 v Praze, zemřela 1974. Překladatelka z angličtiny, okrajově z italštiny, často překládala se svým manželem E. Tilschem.

Emanuela Kittrichová (2)

Narozena 10.1.1909 v Horažďovicích, zemřela 8.11.1989 v Praze. Ing. architektka, publikace z oboru bytové architektury.

Emanuela Carletti (1)

Italská ilustrátorka dětských knih.

Emanuela Bussolati (1)

Emanuel z Lešehradu (2)

Emanuel Vojtěch Hoefner (2)

Narozen 1873, zemřel 23.2.1947 v Praze. Básník.

Emanuel Vlček (1)

Narozen 23.3.1911 ve Šlapanicích u Brna, zemřel 8.10.2005 tamtéž. Historik Šlapanicka, kronikář, regionální publicista.

Emanuel Tilsch (2)

Narozen 6.1.1906 v Praze. Překladatel z angličtiny, němčiny a italštiny.

Emanuel Tilsch (2)

Emanuel Tilsch byl český právník, profesor rakouského soukromého práva. V právu místo tradičního akcentování historie zdůrazňoval současné vlivy hospodářství a sociálních poměrů, přesto kromě sociologizujících pražských právních vědců ovlivnil i brněnskou normativní školu. Narodil se do rodiny advokáta, otec však brzo zemřel. Roku 1884 maturoval na klasickém gymnáziu v Truhlářské ulici v Praze a o pět let později promoval na právnické fakultě. Poté prošel praxí u zemského soudu, finanční prokuratury a v advokátní kanceláři svého strýce a pozdějšího tchána JUDr. Josefa Tilsche. V roce 1895 se totiž oženil se sestřenicí a spisovatelkou Annou Marií, se kterou měl dceru Annu a syna Emanuela . Výborně ovládal latinu, němčinu, francouzštinu, italštinu a angličtinu, pasivně pak zvládal polštinu, ruštinu a španělštinu. V zimním semestru 1897–1898 se prací o zástavním právu habilitoval na české právnické fakultě a zároveň začal vykonávat vlastní advokátní praxi. Brzy ale u něj převážil zájem o právní teorii, roku 1903 advokacie zanechal a byl jmenován mimořádným a o pět let později řádným profesorem rakouského soukromého práva. V roce 1909 byl zvolen dopisujícím členem České akademie věd a umění, téhož roku se navíc stal děkanem právnické fakulty. Kromě těchto domácích aktivit byl také členem bruselského Institutu srovnávacího práva . V roce 1912 spáchal sebevraždu. Byl pochován v hrobce na Olšanech. První jeho monografií byla habilitační práce Zástava ruční dle rakouského práva občanského, na základě svých přednášek a časopiseckých studií o vlivu nového civilního soudního řádu na občanské právo hmotné vydal ve Vídni roku 1901 spis Der Einfluss der Civilprocessgesetze auf das materielle Recht und die in vorwiegend materiellrechtlichen Gesetzen enthaltenen processualen Bestimmungen. Nejvýznamnějšími pracemi však bylo Dědické právo rakouské se stanoviska srovnáva...

Emanuel Svoboda (1)

Tiskař, samostatně činný v Brně v letech 1752-1777, po jeho smrti vedli firmu společně vdova Terezie Františka a faktor Jan Silvestr Siedler . Ve svých tiskařských aktivitách navazoval Emanuel na činnost své matky Marie Barbory Svobodové a dědiců svého otce Jakuba Maxmiliána Svobody .

Emanuel Šlechta (1)

Emanuel Šlechta byl český a československý politik Československé strany socialistické, hlavní představitel poúnorového prokomunistického kurzu ČSS, poslanec Národního shromáždění ČSR a ministr vlád Československa. Koncem 50. let byl kritizován komunisty a zbaven některých funkcí. Až do smrti však zůstal ministrem a předsedou Státního výboru pro výstavbu. Spáchal s manželkou sebevraždu. Od roku 1935 působil jako docent Českého vysokého učení technického v Praze. Publikoval odborné národohospodářské studie. Už před válkou se angažoval v národně socialistické straně . Za druhé světové války byl aktivní v odboji a řadu let strávil v koncentračním táboře Buchenwald. V poválečném období se profiloval jako ekonomický expert národních socialistů, byl členem širšího vedení strany. Ve své funkci spolupracoval v některých věcných otázkách již před rokem 1948 s komunisty, nepatřil ale k otevřeně levicovému křídlu. Během únorového převratu v roce 1948 ovšem patřil mezi nejaktivnější představitele frakce tehdejší národně socialistické strany loajální vůči Komunistické straně Československa, která v národně socialistické straně převzala moc a proměnila ji na Československou socialistickou stranu coby spojence komunistického režimu. Z 24 členů předúnorového předsednictva strany byl Šlechta jediný, kdo aktivně spolupracoval s novým režimem. Stal se místopředsedou Ústředního Akčního výboru Národní fronty. V důsledku únorového převratu se Šlechta stal novým předsedou Československé strany socialistické. Ve funkci ho potvrdila celostátní konference ČSS v říjnu 1954. Získal i ministerský post. V druhé vládě Klementa Gottwalda byl od února 1948 ministrem techniky. Funkci si udržel až do roku 1950 i ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, v níž se potom stal o...

Emanuel Škramlík (1)

Emanuel Siblík (3)

Emanuel Siblík byl český taneční a výtvarný kritik a teoretik, překladatel a spisovatel. Po absolvování reálného gymnázia v Příbrami a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze studoval estetiku výtvarného umění a pohybu na pařížské Sorbonně. V letech 1914-1920 byl profesorem gymnázia v Písku. Zasloužil se o zavedení rytmického tělocviku do Sokola. Po roce 1918 byl poradcem francouzského generála Maurice Pellého, v Paříži působil jako publicista a spolupracovník Konfederace duševních pracovníků. V letech 1925-1930 byl československým zástupcem v Mezinárodním ústavu pro duševní práci OSN v Paříži. Již před první světovou válkou byl propagátorem nových tanečních směrů, např. Demenyho metody. Po návratu do Čech byl profesorem francouzštiny na pražském gymnáziu. Byl pohřbený na Městský hřbitov v Příbrami.

Emanuel Sally Prkno (1)

Emanuel Persein-Beránek (2)

Emanuel Pařízek (1)

Emanuel Ondráček (1)

Narozen 25.12.1931 v Dolním Poříčí. Prof., Ing., CSc., vysokoškolský učitel, práce z oboru mechaniky a pevnosti a pružnosti látek.

Emanuel Mráz (1)

Emanuel Marion Paulu (2)

Emanuel Král (2)

Narozen 19.10.1911 v Kutné Hoře, zemřel 7.1.1993. MVDr., profesor veterinární chirurgie, ortopedie a očního lékařství, publikace z oboru.

Emanuel Kovář (1)

Narozen 25.12.1863 v Příbrami, zemřel 7.7.1936 na Svaté Hoře u Příbrami. ThDr., katolický kněz, redemptorista, náboženské publikace a překlady.

Emanuel Jožka Hocke-Kotulskis (1)