Všichni Autoři a témata

Edward Brace (1)

Edvín Bayer (1)

Narozen 17. 2. 1862 v Chotěboři, zemřel 17. 3. 1927 v Praze. PhDr., botanik, paleobotanik a muzeolog, zabýval se fytopaleontologií a lichenologií.

Edvige Antier (1)

Edvard Reich (4)

Eduard Reich, též Edvard Reich , byl český a československý zemědělský ekonom, státní úředník a politik agrární strany, koncem první republiky krátce ministr zemědělství. Pocházel z rodiny domkáře. Absolvoval vzdělání na tříleté zemědělské střední hospodářské škole v Přerově. Už během středoškolských studií publikoval v Selských listech první článek. Později studoval na zemědělské akademii v Táboře. Zde začal vydávat odborný zemědělský měsíčník Kodym . Díky popularitě se list změnil na čtrnáctideník a získal si širší okruh čtenářů. Od roku 1919 vydával i týdeník Československý zemědělec. Vydával rovněž popularizační knihy. V roce 1919 mu Karel Prášek nabídl post na ministerstvu zemědělství, kde se stal přednostou oddělení pro zemědělské školství. V této funkci se podílel na vzniku soustavy zemědělského vzdělávání včetně systému školních statků a agrárního školství na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Roku 1920 spoluzakládal Zemědělskou jednotu, přičemž usedl do jejího ústředního výboru. Podílel se na vzniku Domu zemědělské osvěty v Praze na Královských Vinohradech, otevřeného roku 1926. Podobně klíčovou roli sehrál při založení Československé akademie zemědělské. Byl dlouhodobě jejím generálním sekretářem. Účastnil se i mezinárodních odborných konferencí. Působil jako pedagog. Získal docenturu ze zemědělské ekonomiky na Vysoké škole zemědělské v Brně. Na ministerstvu se mezitím stal generálním inspektorem zemědělského školství a v roce 1933 usedl na post sekčního šéfa ministerstva zemědělství a přednosty I. odboru – školského, výzkumnického a osvětového. Politicky se orientoval na agrární stranu. V jejím rámci podporoval malozemědělskou politiku Antonína Švehly. Odmítal ale výraznější politické angažmá, včetně kandidatury na poslance. K roku 1938 se uvádí jako přednosta odboru ministerstva zemědělství. Krátce se ovšem do aktivní polit...

Edvard Jelínek (3)

Edvard Jelínek byl český publicista a prozaik, organizátor všeslovanských, hlavně česko-polských vztahů. Narodil se na Starém Městě v čp. 584, v rodině litografa Josefa Jelínka a jeho manželky Karoliny, rozené Strakové , jako mladší ze dvou synů. Po absolvování reálného gymnázia v Praze nastoupil jako adjunkt statistické kanceláře na magistrátu hlavního města. Zasvětil svůj krátký život propagaci slovanské vzájemnosti, zejména Polsku, s jehož literáty se často setkával . Zemřel svobodný. Pohřben je v Praze na Vyšehradě. Byl autorem řady povídek, jednoho románu, mnoha cestopisných črt, studií. Mnohé z nich vydal ve svém měsíčníku Slovanský sborník v letech 1881 až 1887. Svá díla podepisoval též pseudonymy A. G. Popov, E. J. Pravda, E. J. Pražský nebo Cyril Chod.

Edvard Jan Nepomucký Brynych (3)

Narozen 4. 5. 1846 ve Vlásenici u Pelhřimova, zemřel 20. 11. 1902 v Hradci Králové. Biskup, profesor pastorální teologie, teologické práce a katolická beletrie, redaktor katolických kalendářů. Sídelní kanovník na Vyšehradě, kněz, spisovatel, učitel, se zájmem o sociální otázky, autor krátkých povídek a brožurek .

Edvard Arturovič Arab-Ogly (1)

Ruský filozof a sociolog, odborné práce z prognostiky a kybernetiky společenských věd.

Eduards Virza (1)

Lotyšský básník a spisovatel.

Eduardo Strauch Urioste (1)

Uruguayský architekt, malíř a spisovatel. Jeden z přeživších havárie uruguayského vojenského letounu v roce 1972. O extrémních zkušenostech z přežívání v ledové vysokohorské pustině publikuje a přednáší.

Eduardo Sacheri (2)

Argentický historik, spisovatel a novinář.

Eduardo Mauris, (1)

Eduardo Lourenço (1)

Portugalský spisovatel a esejista.

Eduardo Lara (2)

Mexický malíř a grafik, maluje obrazy, ale tvoří též knižní obálky a ilustrace. Působí v Česku a Na Slovensku.

Eduardas Mieželaitis (2)

Litevský spisovatel.

Eduard Winter (1)

Eduard Winter byl český duchovní a historik německého původu, vyučující na německé univerzitě v Praze a na Univerzitě Karlově, od roku 1945 v NDR na univerzitách v Halle a Berlíně . Věnoval se především studiu osvícenství a josefinismu.

Eduard Urbánek (2)

Vystudoval obchodní akademii a poté filosofii na filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, na niž přešel ze zrušené Vysoké školy politických a sociálních věd . V letech 1954–57 byl aspirantem na Moskevské státní univerzitě , po návratu odborným asistentem na katedře filosofie filosofické fakulty UK. V roce 1965 se habilitoval z filosofie prostřednictvím práce Struktura a dynamika třídní společnosti. Urbánek se přidal k iniciativě Jiřiny Šiklové, Jana Sedláčka a Martina Marušiaka a stal se prvním vedoucím katedry sociologie na filosofické fakultě UK . Byl členem Vědeckého kolegia filosofie a sociologie ČSAV , hlavního výboru Československé sociologické společnosti při ČSAV a redakční rady Sociologického časopisu . Od roku 1954 byl členem KSČ, v roce 1970 byl vyškrtnut. V období 1970–89 zůstal na filosofické fakultě UK jako vědecký pracovník, avšak se zákazem pedagogické činnosti. Po roce 1989 byl znovu krátce vedoucím katedry sociologie . Urbánek přestoupil ke kariéře sociologa od předchozích studií věnovaných převážně historickému materialismu. Svou již etablovanou akademickou autoritou zaštítil vznik nové katedry, kterou také vedl. Do konce 60. let koordinoval vydávání překladů sociologických textů jak soudobých západních, tak klasických sociologů vesměs v malých nákladech, jak se ostatně dělo i na mnoha dalších pracovištích. V téže době také připravil první nevydanou verzi práce o koncepci sociální role. Po nástupu tzv. normalizace byl postižen ztrátou vedoucího místa i možnosti vyučovat, nebylo mu umožněno obhájit již připravenou doktorskou disertaci . Přesto zůstal na filosofické fakultě a v některých dalších institucích a nadále v mezích možností publikoval učebnice a vědecké i další práce. Tím ovšem dodával legitimitu zřízení, které ho diskriminovalo, což mu bylo paradoxně přičteno k tíži při druh...

Eduard Urban (2)

Narozen 30.3.1928 v Praze, zemřel 4.9.2001. PhDr., psycholog, práce z oboru.

Eduard Tevosov (1)

Narozen v Azerbajdžanu, žije v Rusku. Novinář a fotograf.

Eduard Střítecký (2)

Eduard Štěpař (1)

Narozen 3. 1. 1969. Tramp, spisovatel, autor povídek z prostředí trampingu a čínských bojových umění.

Eduard Štědronský (2)

Narozen 13. 10. 1911 ve Skočici u Strakonic, zemřel 13. 4. 2008 ve Vodňanech. Rybářský odborník, autor prací z oborů rybářství, rybníkářství, pstruhařství, hydrobiologie, též ovocnář.

Eduard Srb (2)

Narozen 23.5.1863 v Rokycanech, zemřel 1.4.1945 tamtéž. Samosprávný pracovník, autor publikací z oboru práva a samosprávy.

Eduard Sitár (1)

Narozen 2. 4. 1960 v Mělníku. Účetní poradce, regionální historik a publicista.

Eduard Šimon (1)

Narodil se 26. 6. 1921 v Horním Poříčí. Od dětství ho obklopovala příroda. Les, řeka, ostrov plný stromů, křovin, květů, tajemných zákoutí, ptačího zpěvu a barevné harmonie. To silně ovlivnilo jeho pozdější život. Po absolvování Obchodní školy ve Vimperku a Obchodní akademie v Písku byl zaměstnán na Obecním úřadu v Horním Poříčí . Poté se stal výpomocným učitelem Měšťanské školy chlapecké ve Strakonicích, později učitelem střední školy v Horažďovicích. Od roku 1965 do roku 1982 byl ředitelem základní školy ve městě. Během života se věnoval spisovatelské činnosti. Je autorem publikací Stručné dějiny kapitalismu na klatovském okrese , Karel Němec, život a dílo , Horažďovice, proměny města 1292 – 1992 / 1990, Dějiny obce Malý Bor, Dějiny maltézského řádu v Horažďovicích , Bloudění času z roku 1993, ve kterém vzpomíná na dětství a mládí v rodné obci, Mravenčí kamarádi . V roce 2008 mu vyšla poslední kniha Šumava a toulající poutníci. Za války publikoval v časopisu Letem světem a Lidovém deníku, po válce se stal dopisovatelem do periodik Hraničář, Květy, Krásy domova, Učitelské noviny, Svět v obrazech a Naše rodina. V reginálním tisku se jeho články nejčastěji objevovaly v Aktualitách Strakonicka, v Týdeníku Klatovska, v Klatovském deníku, v Šumavském kalendáři a v Horažďovickém obzoru. Psal o historii Šumavy a Pootaví, měl rád pověsti z Horažďovicka. Pro svoji zálibu ve výtvarném umění vzpomínal ve svém díle na malíře J. Peška, B. Ullrycha a především na velkého přítele, Aloise Moravce. Často jeho članky hovořily o básnících L. Stehlíkovi a V. Stuchlovi, o spisovateli J. Pavlovi. Od mládí ho zajímala historie. V roce 1974 objevil na Práchni obydlí, v němž byla nalezena keramika z 11. století. Nejraději však zůstával ve svém Pořičí. Sedával na návsi u dvou lip a díval se na oblohu posetou hvězdami, poslouchal písně svého mládí a snil sny dávného dětství....

Eduard Šimek (2)

PhDr. Eduard Šimek se narodil v roce 1936 v Praze. Po gymnazijních studiích si za svou cestu vybral historii na pražské Filozoficko-historické fakultě, kterou absolvoval v roce 1959. Po té se krátce věnoval výuce žáků základní školy ve Mšeně u Mělníka a redaktorské práci v Nakladatelství Orbis Praha. V roce 1963 získal místo odborného a posléze vědeckého pracovníka numismatického oddělení Národního muzea, kterému zůstal věrný 42 let. Je autorem mnoha prací. Ve své vědecké činnosti se PhDr. Eduard Šimek zabývá hlavně obdobím 15.-18.století a vedle numismatických prací, zaměřujících se na měnový a mincovní vývoj v zemích České koruna a na studium nálezů mincí, najdeme v jeho obsáhlé bibliografii také práce obecněji koncipované z pohledu hospodářských a sociálních dějin. Do roku 2002 vykonával funkci ředitele Historického muzea Národního muzea, dosud se věnuje pedagogické činnosti a pracuje pro Pedagogické muzeum J.A. Komenského v Praze.

Eduard Rüffer (2)

Byl německy, česky a francouzsky píšicí publicista a spisovatel, zakladatel časopisu Žižka , jednoho z prvních česky psaných vojenských periodik. Tento potomek českých pobělohorských emigrantů se narodil v saské Lužici, u města Bad Liebenwerda a během svého bouřlivého mládí bojoval v letech 1860-1861 v řadách Garibaldiho dobrovolníků na Sicílii a v Neapolsku. Poté, co roku 1864 prošel jako válečný korespondent druhou šlesvickou válkou, usadil se trvale v Praze a věnoval se i teorii vojenství.

Eduard Rudolf Uderstädt (2)

Eduard Parma (2)

Narozen 22. 4. 1929 v Praze, zemřel 2010. Hudební skladatel, aranžér, trumpetista a kapelník.

Eduard Ouředníček (2)

Narozen 1859 v Hluku, zemřel 1947. Středoškolský profesor, učebnice, cvičebnice a slovníky z němčiny.

Eduard Neumann (2)

Narozen 17. 5. 1862 v Josefově, zemřel 3. 9. 1937 v Praze, PhDr., duchovní římskokatolické a československé církve , malíř, grafik, ilustrátor, autor historických pojednání z církevních dějin, akademické činnosti se věnoval v oblasti estetiky a dějin křesťanského umění; začínal jako kaplan v Činěvsi , ve Vysokém Mýtu , jako farář sloužil v Rohozné u Svojanova , ve Svatém Jiří u Chocně , jako kněz CČS sloužil v Praze na Novém Městě a ve Strašnicích .

Eduard Nemeček (1)

Narozen 2.7.1927 v Hradci Králové. JUDr. CSc., docent politické ekonomie, práce z oboru.

Eduard Moravec (1)

Autor publikací pro domácí kutily.

Eduard Moravec (2)

Narozen 10.3.1877 ve Skočicích u Vodňan, zemřel 15.6.1932. Pedagog, historik, sokolský pracovník. Práce v oboru dějin, vlastivědné práce z jižních Čech, autor cvičebnice polštiny, redaktor.

Eduard Mazálek (2)

Autor publikací k soutěži pro děti Expedice Zlatý klíč.

Eduard Malota (1)

Eduard Maděra (2)

Eduard Link (2)

Ing., docent vysoké školy ekonomické, vedoucí katedry výpočetní a organizační techniky. Práce v oboru.

Eduard Lifka (3)

Eduard Kühnl (2)

Eduard Kühnl byl československý diplomat, významný esperantista a člen Akademio de Esperanto. Během 2. světové války vedl v letech 1942–1947 velvyslanectví ČSR v Havaně, Kuba a od roku 1947 v Limě, Peru. Narodil se v rodině pojišťovacího dozorce Františka Kühnla. Po absolvování reálky vystudoval strojní inženýrství na českém VUT v Praze. Na přelomu let 1918-1919 se podílel na organizování prvního československému konzulátu v Barceloně a od února roku 1919 pracoval nejprve jako smluvní a později jako řádný úředník na Ministerstvu zahraničních věcí. Od ledna roku 1920 do srpna roku 1923 byl jako kancelářský rada přidělen k československému konzulátu v Madridu a poté krátce ke generálnímu konzulátu v Paříži. Po návratu do vlasti působil od října 1923 jako kancelářský správce a roku 1926 se stal ředitelem tzv. pomocné kancelářské služby celého Ministerstva zahraničních věcí. Od listopadu 1931 sloužil jako aktuárský ředitel u československého vyslanectví v Santiagu de Chile. Odkud roku 1939 přesídlil do New Yorku, kde se zapojil do druhého československého odboje. Nejprve pracoval u tamního generálního konzulátu, kde mj. redigoval španělsky vydávaný "Boletin Checoslovaco" a roku 1942 byl pak vyslán na Kubu, aby vedl jako první „rezidentní“ chargé d’affaires e. p. tamní nově zřízenou československou legaci v Havaně. Vyslanectví se projevovalo čilou propagační prací ve prospěch exilové vlády v Londýně. Za jeho působení bylo mj. několik lokalit na ostrově přejmenováno názvem "Lidice", úřad měl i řadu dalších propagačních aktivit a z této doby pochází i používání jména Lidice jako dívčího jména. V létě roku 1946 byl přeložen do Prahy, ale již v říjnu 1947 byl jako chargé d’affaires pověřen vedením vyslanectví v Peru. V březnu roku 1948 na protest proti vývoji v Československu na úřad rezignoval a brzy odjel do Chile, kde získal i s manželkou politický azyl. Později přesídlili znovu do USA, kde mj. pravidelně při...

Eduard Kučera (2)

Eduard Kučera je český podnikatel a spoluzakladatel firmy AVAST Software. Podle časopisu Forbes se dělí se svým kolegou Pavlem Baudišem o sedmou příčku na žebříčku nejbohatších Čechů s majetkem přes 21 miliard korun. Vystudoval fyzikální elektroniku na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Poté pracoval ve Výzkumném ústavu matematických strojů na vývoji tiskáren. V oboru počítačové techniky začal podnikat se společníkem Pavlem Baudišem již v roce 1988, ještě za dohledu Socialistického svazu mládeže. V roce 1991 založil s Pavlem Baudišem společnost ALWIL Software, mezi jejíž nejznámější produkt patří anti-malware řešení avast!. V roce 2002 uvedl na trh volně šiřitelnou verzi programu avast!, který na začátu roku 2014 aktivně využívalo přes 200 milionů lidí na celém světě. Firma ALWIL Software se v červnu 2010 přejmenovala na AVAST Software. Eduard Kučera obdržel cenu Podnikatel roku 2009. Tuto soutěž pořádá společnost Ernst & Young. V roce 2013 obdržel Kučera ocenění Odpovědný leader 2013, a to za založení Nadačního fondu AVAST, do kterého firma přispívá 2,5 procenty hrubého zisku.

Eduard Kremser (2)

Rakouský hudební skladatel a dirigent.

Eduard Krečmar (1)

Narozen 17.3.1942 v Praze. Textař písní.

Eduard Kotulský (1)

Český cestovatel a autor cestopisu.

Eduard Just (2)

Narozen 20.3.1836 v Josefově, zemřel 10.2.1879 v Praze. Redaktor humoristických časopisů, beletrista, překladatel z němčiny.

Eduard Jelínek (1)

Autor příručky z oblasti historiografie.

Eduard Jan Fusek (1)

Narozen 20. 12. 1901 ve Valašských Kloboukách, zemřel 31. 1. 1996 ve Washingtonu . Podnikatel, redaktor odborných časopisů, politik. Od r. 1948 žil v exilu.

Eduard Hulicius (1)

Narozen 22.12.1948 v Praze. Elektroinženýr, CSc., práce z epitaxních technologií a nanoskopie.

Eduard Hrubeš (1)

Narozen 27. 12. 1936 v Brně, zemřel 22. 8. 2021. Televizní moderátor, scenárista a režisér, hudebník, umělecký vedoucí, zpěvák, trumpetista a banjista Velkopovické kozlovky.

Eduard Hlávka (1)

Myslivec, člen OV Českého Mysliveckého Svazu v Kolíně, autor publikace z oboru myslivectví.

Eduard Hájek (2)

Narozen 12. 9. 1920 v Českých Budějovicích, zemřel 12. 7. 1996. MUDr., zabýval se nemocemi z povolání.

Eduard Gugenberger (1)

Narozen 1956. Rakouský novinář, vystudoval historii a německou literaturu.

Eduard Folwarczny (1)

Eduard Fiedler (1)

Narozen 1991. Filozof a teolog se zaměřením na trinitární ontologii 20. století.

Eduard Demartini (2)

Narozen 13.6.1892 v Praze, zemřel 26.11.1961 tamtéž. Akademický malíř, grafik, ilustrátor učebnic přírodopisu.

Eduard Burget (2)

Narozen 20. 5. 1972 v Praze, zemřel 5. 6. 2023. Historik, literární vědec a lexikograf. Též šéfredaktor časopisu Dějiny a současnost. S Českým rozhlasem Plus spolupracocval na pořadech Portréty a Ex libris. Zabýval se literání kulturou a dějinami české literatury 20. století, kulturní politikou, dějinami nakladatelství a literární lexikografií.

Eduard Bena (1)

Narozen 16.5.1899 v Přerově, zemřel 11.4.1976 v Praze. MUDr., docent neuropatologie na lékařské fakultě University Karlovy, knihy o hygieně práce.

Eduard Bejček (1)

Plk. v z. PhDr. Eduard Bejček, Csc se narodil dne 29.ledna 1930 v Praze. Vyučil se obchodním příručím. V letech 1949-1950 pracoval na dole v Libušíně u Kladna. Po nástupu vojenské základní služby absolvoval poddůstojnickou školu tankového vojska v Milovicích a zůstal v armádě. Po absolvování Vojenské akademie v Praze sloužil opět v Milovicích a v Táboře. V letech 1962-1965 absolvoval vědeckou aspiranturu v Moskvě. Zajímal se především o sociologii vojenství a o historii. V letech 1968-1969 zpracoval rukopis životopisného díla o Richardu Tesaříkovi - Richard Lví srdce, které nemohlo být publikováno. V roce 1970 byl pro své postoje z období let 1968-1969 z armády propuštěn. Vrátil se k původnímu povolání na šachtu. Později pracoval i v jiných profesích. Po dobu disentu se věnoval hornickému folklóru a etnografii. Většinou publikoval pod pseudonymem Albín Beer. Po roce 1989 byl plně rehabilitován a nastoupil v hodnosti plukovníka do Vysoké vojenské pedagogické školy v Bratislavě. Po rozdělení státu působil ve Vojenském historickém ústavu v Praze. Je autorem více než dvou set fejetonů.

Eduard B Tylor (1)

Eduard Andráš (2)

Slovenský autor publikace o expresionismu ve výtvarném umění.

Eduard (2)