61381–61440 z 153187 Autoři
Luise Mühlbach (2)
Clara Mundt, v literárních kruzích známá pod pseudonymem Luise Mühlbach , byla německá spisovatelka, autorka cestopisných črt a sociálních románů. Byla nejstarší dcerou právníka a neubrandenburského purkmistra Friedricha Andrease Müllera, a jako takové se jí dostalo všestranného vzdělání. Spisovatelkou se chtěla stát již od útlého dětství. Své první literární počiny zasílala literárnímu kritikovi a romanopisci Theodoru Mundtovi. Jejich korespondence posléze přerostla v osobní setkání a následný sňatek , ze kterého vzešly dvě dcery. Ve čtyřicátých letech organizovala literární salon, který navštěvovaly mnohé významné osobnosti té doby, mezi nimi například Jiří, princ pruský, či spisovatelé Ludmilla Assing a Karl Gutzkow. V roce 1848 se liberálně smýšlející manželský pár podílel na Březnové revoluci. Po smrti svého manžela v roce 1861 podnikla několikeré zahraniční cesty, v jejichž rámci se podívala až na Dálný východ. V listopadu roku 1968 přijala pozvání egyptského chediva Ismaila Paschy na slavnostní otevření Suezského průplavu, znovu se pak do země podívala v letech 1871–72. Zážitky z cest publikovala v sérii článků pro německé noviny. Její literární dílo čítá přes 250 prací, mezi nimi novely, cestopisné črty a sociální romány, v nichž kritizovala především koncept sňatku z rozumu, instituci rozvodu a společenské dopady průmyslové revoluce. Zemřela v 53 letech věku v Berlíně a byla stejně jako její muž pochována na tamním hřbitově St.-Mathäus.
Více od autora
Luisa Robovská (2)
Narozena 23. 8. 1982. Mgr., lektorka švédštiny, překladatelka a tlumočnice, průvodkyně švédských turistů po Praze, absolventka oborů švédština a srbština na FF UK.
Více od autora
Luis Alberto Urrea (2)
Americký a mexický spisovatel a autor literatury faktu. Vysokoškolský pedagog tvůrčího psaní. Humanitární pracovník na mexických hranicích.
Více od autora
Luigi Longo (2)
Luigi Longo byl italský politik, který se angažoval v italském a mezinárodním komunistickém a dělnickém hnutí. V letech 1936-39 působil jako generální inspektor interbrigád ve Španělsku, od roku 1943 byl organizátorem protifašistického hnutí, a od roku 1972 předseda Komunistické strany Itálie. V květnu 1968 byl prvním z představitelů komunistických stran západní Evropy, který přijel do Prahy na oficiální návštěvu. Během návštěvy vyjádřil podporu reformnímu procesu a Alexandrovi Dubčekovi. Po srpnové invazi do Československa jménem KS Itálie vydal ostrý protest, ve kterém tuto intervenci odsoudil. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luigi Longo na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Ludwig Von Mises (2)
Ludwig von Mises byl ekonom tzv. rakouské školy působící v Rakousku a USA ve 20. století. Proslavil se zejména jako kritik státních zásahů do ekonomiky a jako obhájce liberalismu. Dalším jeho přínosem je jeho pojetí praxeologie. Mises tvrdil, že na této metodě ekonomie dokázal vybudovat ucelený a koherentní systém ekonomické vědy. Nebyl jen ekonomem, ale také filozofem, historikem a právníkem. Narodil se v Lembergu v tehdejším Rakousko-Uhersku do židovské rodiny, která byla nedávno povýšena do šlechtického stavu. Již ve dvanácti letech dokázal plynně mluvit a číst německy, polsky, francouzsky a latinsky. Měl dva mladší bratry: Richarda, významného fyzika a matematika, a Karla, který zemřel již v dětství. Vyrůstal a studoval ale ve Vídni, kde se také stal v roce 1906 doktorem práv. Tehdejší doba v německy mluvících zemích by byla asi nejpříhodněji charakterizovatelná jako doba úpadku ekonomie. Univerzitám, a nejen jim, dominovala německá historická škola, která popírala možnost univerzálních ekonomických zákonů. V mládí byl zcela pod vlivem tehdejších socialistických doktrín . Z toho jej vymanil rok 1903, kdy si přečetl Mengerovy Grundsaetze der Volkswirtschaftslehre. Stal se žákem Eugena Boehm-Bawerka a v roce 1912 vydal jedinečné dílo Theorie des Geldes und Umlaufsmittel. Zde vysvětlil teorii peněz a hospodářského cyklu. V teorii peněz navázal plně na Mengera, avšak překonal ho. Teorie peněz je od té doby v souladu s teorií mezního užitku. To souvisí s vysvětlením původu peněz jako běžného zboží. Ukázal dále, že každé množství peněz v oběhu je optimální. Na základě podrobné analýzy peněz pak dospěl k závěru, že je to státní inflační politika, co způsobuje poruchy fungování trhu a vede k hospodářskému cyklu. Konec první světové války znamenal pro Rakousko nástup k socialismu. Od toho ho však uchránil Otto Bauer, př...
Více od autora
Ludwig Ganghofer (2)
Ludwig Albert Ganghofer byl německý spisovatel a novinář. Po absolvování gymnaziálních studií pracoval krátkou dobu v dělnických profesích, později začal studovat strojní inženýrství, nakonec ale vystudoval filosofii a literaturu v Lipsku. Díky své první velice úspěšné hře Der Herrgottschnitzer von Ammergau se mohl stát spisovatelem na volné noze. Pracoval jako dramaturg ve vídeňském Ringtheateru a svými fejetony přispíval do mnoha časopisů. Byl osobním přítelem císaře Viléma II. Pruského, zastával velmi nacionalistické a protidemokratické názory. Za první světové války byl válečným zpravodajem a napsal celou řadu propagandistických básní. Brzy po skončení války zemřel. Jeho romány, zčásti historické, částečně ze současnosti, jsou inspirovány především alpským prostředím a jejich prostě a idylicky žijícími obyvateli, v období tzv. Heimatfilmu bylo mnoho z nich zfilmováno. Česky vyšly adaptace několika jeho historických románů . Na jeho námět napsal v letech 1916-17 český skladatel Karel Weis operu Bojarská svatba . V českém prostředí je však znám především jeho román Die Sünden der Väter , který, ač nebyl přeložen, hraje významnou úlohu v románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války od Jaroslava Haška.
Více od autora
Ludvika Smrčková (2)
Narozena 24. 2. 1903 v Kročehlavech u Kladna, zemřela 20. 1. 1991 v Praze. Sklářská výtvarnice, grafička, malířka a výtvarná pedagožka, práce v oboru, publikovány časopisecky.
Více od autora
Ludvík Unger (2)
Narozen 24.8.1840 v Táboře, zemřel 30.12.1917 v Táboře. Básně a prózy.
Více od autora
Ludvík Uhlíř (2)
Narozen 7. 8. 1930, zemřel 6. 2. 2021. Publicista, kameraman, režisér, scenárista a fotograf prací zaměřených na zvěř, přírodu, myslivost a sokolnictví.
Více od autora
Ludvík Turek (2)
Profesionální soukromý obchodník na finančních trzích, zároveň působí jako lektor burzovního vzdělávání ve společnosti Czechwealth a je prezidentem České národní asociace technické analýzy .
Více od autora
Ludvík Tošenovský (2)
Narozen 24. 12. 1917 v Sýkorci , zemřel 7. 3. 2012. PhDr., CSc., profesor filozofie, publikační a redakční činnost z oboru, básně.
Více od autora
Ludvík Svatoš (1)
Narozen 19.8.1867 v Lišově. JUDr., katolický kněz, náboženské práce, časopisecké články.
Více od autora
Ludvík Šulc (2)
Narozen 25.7.1911 v Chotěboři. PhDr., publikace z oboru pedagogické psychologie.
Více od autora
Ludvík Matoušů (1)
Narozen 17.8.1883 v Černovicích u Tábora, zemřel 14.1.1949 v Českých Budějovicích. Msgre, ThDr., profesor bohoslovecké fakulty, theologické publikace.
Více od autora
Ludvík Lukáš (2)
Narozen roku 1879 v Roštíně. Učitel, autor monografie nejstarší slovácké obce.
Více od autora
Ludvík Liška (2)
Narozen 1. 8. 1887 ve Tříči u Jablonce nad Jizerou, zemřel asi v lednu 1945 v Oranienburgu. Český učitel, kulturní pracovník, člen odbojového hnutí Obrana národa.
Více od autora
Ludvík Lesný (1)
Novinář,spisovatel a fotograf,jehož původním povoláním byla lesařina.Spolupodílel se na vydání 18 obrazových publikací z oblasti Orlicka a Podorlicka.
Více od autora
Ludvík Kuba (1)
Narozen 1928. Doc. PhDr., jazykovědec, bohemista zaměřen na lexikologii, tvoření slov a českou onomastiku, autor publikací z oboru.
Více od autora
Ludvík Kozel (1)
Narozen 10. 9. 1865 ve Vinoři u Prahy, zemřel 20. 10. 1945 v Praze. Učitel, hudební skladatel, učebnice zpěvu, pohádky.
Více od autora
Ludvík Kopačka (2)
Narozen 3. 8. 1946 v Českém Rudolci. RNDr., CSc., geograf, vysokoškolský pedagog, odborné práce ze sociální a ekonomické geografie.
Více od autora
Ludvík Klega (2)
Narozen 22. 8. 1888 v Hrabůvce, zemřel 9. 1. 1933 ve Vítkovicích. Lékař, československý legionář v Rusku - podplukovník zdravotní služby. Po válce působil jako městský lékař ve Vítkovicích, starosta vítkovického Sokola, stál v čele místní jednoty Čsl. obce legionářské.
Více od autora
Ludvík Hoberlandt (2)
Narozen 22.1.1918 v Praze, zemřel 15. 3. 2005 v Praze. RNDr., CSc., zoolog, pracovník entomologického oddělení Národního muzea v Praze, práce v oboru.
Více od autora
Ludvík Hess (2)
Ludvík Hess je novinář, spisovatel a chovatel koní. Od roku 2005 zakládá babyboxy. Při studiu SVVŠ Na Zámečku v Libni založil se spolužákem Emilem Machálkem v roce 1964 literární časopis Divoké víno. V tištěné podobě vycházel do roku 1972, nyní vychází na internetu jako www.divokevino.cz. Než bylo vydávání časopisu zakázáno cenzurou, vyšlo celkem 58 tištěných čísel Divokého vína. Národní knihovna ČR a Nakladatelství Slovart vydaly jeho knihu Antologie Divoké víno 1964–2007. Je autorem knížek Satyr a nymfičky, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech, Balady o koních a romance o holkách, Čtyřúhelník. V roce 2010 vydalo nakladatelství Petrklíč Hessovu knížku Romance o klisničkách a balady o ženách a v roce 2011 Stařec a Kuře. V Nakladatelství Slovart vyšla v roce 2017 jeho další kniha jako druhý díl Antologie pod názvem Antologie Divoké víno 2007–2017 čili Pegas? Kentaur? Satyr...? Časopis Divoké víno měl v druhé polovině 60. let základní význam pro prvotní literární uplatnění i osobní sbližování básnické generace takzvaných Pětatřicátníků, kteří se později stali určujícími osobnostmi české poezie 70. a 80. let. Někteří zde pravidelně publikovali , jiní stáli časopisu nablízku jako nezávislí novináři a jeho podporovatelé. Divoké víno se mimo jiné zasloužilo o uvedení díla "českého beatnika" Václava Hraběte do čtenářského povědomí. Byly zde otištěny jeho juvenilní reportáže a rozhovor s Allenem Ginsbergem, řada veršů z pozůstalosti i jediná próza Horečka. V roce 2005 zřídil Ludvík Hess v České republice první babybox, pokračuje ve zřizování dalších. Dne 28. října 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy. Věnuje se chovu anglických plnokrevníků. Jeho největším chovatelským úspěchem bylo vítězství jím odchovaného hřebce Marco Polo ve Velké jarní ceně v roce 1985. ...
Více od autora
Ludvík Drastich (2)
Narozen 2.1.1887 v Horní Lhotě u Opavy, zemřel 30. 3. 1961 v Brně. MUDr., profesor fyziologie, literatura z oboru.
Více od autora
Ludvík David (2)
Ludvík David je český právník, od 7. srpna 2013 soudce Ústavního soudu České republiky, dříve soudce Nejvyššího soudu. Absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, kde stále externě vyučuje občanské právo. Původně pracoval jako podnikový právník, v letech 1985–1993 byl advokátem, poté se stal soudcem. Začínal na Městském soudu v Brně, v letech 2000–2002 působil u Krajského soudu v Brně a poté se stal soudcem Nejvyššího soudu, kde byl členem občanskoprávního a obchodního kolegia. V květnu 2013 prezident Miloš Zeman oznámil, že jej hodlá jmenovat soudcem Ústavního soudu, k čemuž v červnu získal souhlas Senátu. Do funkce ústavního soudce byl David jmenován 7. srpna. Ludvík David se ještě jako předseda tříčlenného senátu č. 28 Nejvyššího soudu podílel na zaujetí právního názoru, že „dohoda“ může pro účely rozhodnutí, v jakém poměru ponesou vlastníci bytových jednotek náklady spojené se správou domu a pozemku, znamenat i usnesení shromáždění společenství vlastníků, které bylo přijato většinou hlasů. Podle tohoto závěru, k němuž se přiklonil také senát č. 22 a potvrdil jej navíc Ústavní soud, tedy nebyla dohoda ve smyslu § 15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, nutně jednomyslnou, většina mohla přehlasovat menšinu. Tato judikatura, která mj. šla proti znění § 11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů, ale vzbudila nesouhlasné reakce laické veřejnosti. Proti ní rozhodnul např. Vrchní soud v Olomouci a nakonec byla překonána rozhodnutím velkého senátu civilního kolegia Nejvyššího soudu, podle něhož je dohoda vždy „souhlasný projev vůle všech vlastníků jednotek“.
Více od autora
Ludvík Černovický (2)
Narozen 19. 9. 1878 v Turnově, zemřel 13. 2. 1954. Středoškolský profesor, legionář a vynálezce, držitel několika patentů. Malíř, spisovatel. Pod svým jménem psal odbornou literaturu, beletrii pod pseudonymem L. Černov. Autor mnoha sešitkových reklamních pohádek z edice Pilnáčkovy pohádky.
Více od autora
Ludvík (1)
Více od autora
Ľudovít Tonhauser (2)
Autor ideologicky zaměřených prací z oblasti výchovy a vzdělávání mládeže.
Více od autora