Výpis všech autorů

Christian Tielmann

Německý spisovatel literatury faktu a knih pro děti a mládež. Vystudoval filozofii a němčinu.

C. L Taylor

C. L. Taylor poslala svůj první rukopis do nakladatelství, když jí bylo osm let. Odmítnutí ji nezlomilo; psala dál, ale dlouhá léta jen pro sebe. Teprve když BBC vyhlásila soutěž pro začínající autory, odhodlala se svou tvorbu předložit světu podruhé. Tentokrát uspěla a její povídka byla zařazena do antologie britských literárních talentů. Během následujících dvou let byly její povídky publikovány tolikrát, až sama autorka ztratila přehled . Stejně tak nedokáže říct, kolik nominací či literárních cen v tomto období své spisovatelské kariéry posbírala. S jistotou ví jediné: že teprve opakované úspěchy, které sklidila za povídkovou tvorbu, ji podnítily k napsání románu. Bylo to velmi dobré rozhodnutí, protože její psychologické thrillery patří mezi to nejlepší, co v tomto žánru momentálně vychází. Kniha Lež dobyla první příčky všech významných žebříčků bestsellerů v Británii a byla přeložena do patnácti světových jazyků.

Břetislav Tureček

Břetislav Tureček je český novinář a vysokoškolský učitel, bývalý zpravodaj Českého rozhlasu na Blízkém východě. Nyní vyučuje na Metropolitní univerzitě Praha . Od roku 1993 pracoval jako novinář na volné noze, který se specializoval na oblast Blízkého a Středního východu. Jeho texty publikovaly např. Lidové noviny, MF Dnes, Reflex, Respekt atd. Od roku 1997 byl redaktorem deníku Právo. Od dubna 2007 působil jako zahraniční redaktor Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Od ledna 2008 do července 2013 byl stálým zpravodajem Českého rozhlasu na Blízkém východě. Od podzimu 2013 je externím spolupracovníkem Lidových novin a webu Česká pozice, kam přispívá analýzami a zpravodajstvím o Blízkém východě. V letech 2003 až 2007 přednášel problematiku Blízkého východu na Západočeské univerzitě v Plzni. Od září 2013 vede Centrum pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha. Přednáší předměty související s Blízkým východem a se žurnalistikou. V říjnu 2007 vydal cestopisnou knihu „Světla a stíny islámu - Drama Blízkého východu a sonda do duší jeho obyvatel“. Kniha obsahuje postřehy autora z cest do oblasti Blízkého východu, které podnikal soukromě a jako reportér. V září 2011 vydal politickou reportážní knihu „Nesvatá válka o Svatou zemi - Málo známá zákoutí nelítostného boje mezi Židy a Araby“. Autor v knize využil své četné cesty mezi Izraelci a Palestinci i dosavadní čtyři roky života v Jeruzalémě k pohledu do zákulisí jednoho z nejdelších konfliktů na světě. V roce 2012 za ni obdržel Cenu Egona Erwina Kische. V květnu 2013 vydal politickou reportážní knihu „Labyrintem Íránu - Cesta do nitra jaderné říše a k pramenům jejího vzdoru“. V roce 2015 se jako jeden z editorů podílel na přípravě publikace „Blízký východ na křižovatce - Význam kmenové společnosti v 21. století“, první z avizované řady knih vydávané společně MUP a Nakladatelstvím Lidové noviny. V říjnu 2016 vydal reportážně-analytickou knihu „Blízký východ nad propastí ...

Antonín Tobek

Narozen 1875 v Osíku v Čechách. Středoškolský profesor, ing. architekt, publikace z oboru stavitelství.

Alexis de Tocqueville

Alexis-Charles-Henri Clérel de Tocqueville byl francouzský sociologicky orientovaný politický myslitel a historik. Ve 30. letech 19. století podnikl několik cest do Spojených států amerických, aby podrobil důkladné analýze tamní demokracii a srovnal ji se stavem v Evropě. Byl zástupcem interdisciplinární vědy, která se měla zabývat chováním různých lidských společností, nedal jí však název ani jasný program. Samotnou sociologii 19. století příliš neovlivnil, ale dnes je mnohými historiky sociologie považován za jednoho z nejvýraznějších klasiků tohoto oboru. Narodil se roku 1805 do bohaté šlechtické rodiny v rue de la Ville-l´Evêque v Paříži. Z matčiny strany byl pravnukem Chrétiena-Guillauma de Malesherbese, jednoho z ministrů Ludvíka XVI. a obhájce krále před revolučním tribunálem, za což byl v roce 1794 popraven. Otec byl statkářem v Contentinu , zámek Tocqueville leží poblíž Cherbourgu. Oba jeho rodiče byli vězněni v období porevolučního teroru a část jeho příbuzenstva dokonce toto období nepřežila. Sám se považoval za liberála a monarchistu narozeného do doby, kdy „aristokracie byla již mrtva a demokracie se ještě nezrodila“ . Tocqueville absolvoval lyceum v Metách a posléze vystudoval práva na univerzitě v Paříži . Podobně jako jeho otec, stal se i on sám vysokým státním úředníkem: roku 1827 byl jmenován soudním auditorem ve Versailles, kde působil až do roku 1831. Období studií spadá do tzv. restaurace , kdy se vrací k moci bourbonská dynastie. Tocqueville si uvědomuje, že francouzská ultrakonzervativní monarchie je odsouzena k zániku. Nedokáže totiž předvídat střet královské a lidové moci . Po ní se ujímá vlády „buržoazní monarcha“ Ludvík Filip Orleánský . Tocqueville přísahá věrnost novému režimu, ale plně s ním nesouhlasí. Stává se pro bourbonisty zrádcem, i když novým režimem není nadšen. je...

Aleš Tvrzník

Mgr. Aleš Tvrzník se narodil v roce 1969 v Jablonci nad Nisou, kde se již od školního věku věnoval atletice v oddíle LIAZ Jablonec. Studium na FTVS UK v Praze absolvoval se specializací atletika, později studoval na Institut für Sportwissenschaft ve Stuttgartu. Během studia působil jako trenér atletiky. Od roku 1995 je zaměstnancem Vědeckého a servisního pracoviště tělesné výchovy a sportu CASRI Praha. Zabývá se diagnostikou, metodikou a evidencí zatížení ve vrcholovém sportu a přenosem takto získaných poznatků do oblasti rekreačního sportování, resp. fitness. Je autorem celé řady metodických materiálů, publikací, software a sportovních filmů. Poslední dobou se věnuje biomechanice běžeckého kroku a konzultační činnosti při výběru správné běžecké obuvi.

Aleksandr Jakovlevič Tairov

Ruský herec a režisér, představitel meziválečné divadelní avantgardy.

Zdeněk Tylšar

Zdeněk Tylšar byl proslulý český hornista, uznávaný pro své výjimečné schopnosti a přínos klasické hudbě. Narodil se 25. května 1945 v Hradci Králové v Československu a stal se jedním z předních hornistů své generace. Tylšar studoval na pražské konzervatoři a později na Akademii múzických umění v Praze. Jeho talent se projevil záhy a rychle se prosadil jako virtuos na lesní roh.

Zdeněk Tax

Ředitel polepšoven, ředitel krajské sítě poraden.

William G Tapply

Byl americký spisovatel, který publikoval více než 40 děl. Byl nejvíce známý pro jeho právní série, které řešil právník a detektiv Brady Coyne. Tapply se narodil a žil v Nové Anglii . Byl to středoškolský učitel a vysokoškolský profesor. Po jeho smrti, po sobě zanechal jeho manželku spisovatelku Vicki Stiefelovou a pět dětí.Tapply zemřel 28. července 2009 na leukémii na své farmě v Hancocku, New Hampshire.

Wielka Orkiestra Symfoniczna Polskiego Radia I Telewizji

Wielka Orkiestra Symfoniczna Polskiego Radia i Telewizji, v angličtině známá jako Velký symfonický orchestr Polského rozhlasu a televize, je významný orchestr se sídlem v Polsku. Má bohatou historii provozování klasické hudby a podílel se na mnoha nahrávkách a koncertech. Orchestr je proslulý svou interpretací klasických i současných děl, často spolupracuje s uznávanými dirigenty a přináší posluchačům širokou škálu hudby. Jednou z takových spoluprací byla spolupráce s Jerzym Semkowem, významným polským dirigentem známým svou precizní technikou a vášnivou interpretací. Pod Semkowovým vedením orchestr nahrál různá díla, včetně skladeb Gioachina Rossiniho a symfonických básní inspirovaných Shakespearovými hrami. Snaha orchestru o kvalitní výkony a spolupráce s talentovanými dirigenty, jako je Semkow, upevnily jeho pověst jednoho z předních polských orchestrů.

Walter Trobisch

Německý misionář.

Vojtěch Trnka

Narozen 10.4.1907 ve Vídni, zemřel 2.8.1982 v Praze. MUDr., CSc., pediatr, speciální pedagog a sociolog, publikace z oboru.

Vojtěch Tlustý

Narozen 5. 1. 1921 v Praze, zemřel 22. 8. 1989 v Praze. PhDr., CSc., filozof a sociolog, docent dialektického materialismu, publikace z oboru, překlad z angličtiny.

Vladislav Trávniček

Autor populárně naučných knih.

Vladimir Grigor'jevič Truchanovskij

Ruský historik, autor životopisů významných politiků a publikací o britsko-sovětských vztazích.

Vadim Tschenze

Vadim Čenze, rusky: Вадим Чензе je původem ruský psychotronik a spisovatel, který nejčastěji působí v německy hovořících zemích. Na své kořeny však nikdy nezapomněl a ve svém oboru často pojí ruské filosofie a tradice s těmi, které se již po staletí využívají ve východních regionech. Například tibetské učení tak kombinuje právě s tím ruským. Působí v mnoha esoterických oborech, od jasnovidectví, přes alternativní medicínu až po meditaci. Jeho práce se brzy stala mediálním zájmem a tento parapsycholog tak vystupoval v několika televizních i rádiových programech. Nejčastěji se ve svých přednáškách, seminářích, ale i dílech zaměřuje na karmu. Tu pozoruje z pohledu jak jejího studia, tak studia člověka. Mnoha svým zákazníkům tak představuje jejich vlastní karmu, a co udělat pro její vylepšení. Ve své praxi se věnuje paranormálnímu fenoménu, který definuje, že ne vše je možné vysvětlit. Své znalosti získal nejen studiem, ale i od své babičky, která až do svých 90 let fungovala jako léčitelka. Své mnohé znalosti a zkušenosti předává také svým čtnářům a to díky knihám jako jsou Čím jste byli, čím jste?, Staroruští léčitelé, nebo Staroruské bylinářství.

Václav Týml

Mladší bratr učitele, spisovatele a novináře Jana Týmla. Vystudoval reálné gymnázium v Rokycanech , a poté češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Středoškolský profesor . Autor knih pro mládež, jakož i učebnic českého jazyka a literatury.

Václav Tichý

Václav Tichý byl český a československý politik Československé strany národně socialistické a poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 politicky pronásledován a vězněn komunistickým režimem. Profesí byl zaměstnancem družstva z Ústí nad Labem. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. V parlamentu setrval až do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za národní socialisty, kde setrval formálně do voleb do Národního shromáždění roku 1948. Po únorovém převratu v roce 1948 byl politicky pronásledován a vězněn.

Tužimský

Tuutikki Tolonen

Finská autorka knih pro děti, literární pedagožka.

Travis S Taylor

Americký odborník v oblasti leteckého a kosmického inženýrství, autor sci-fi.

Tracey Turner

Britská publicistka a spisovatelka, autorka kvízové publikace.

Tomáš Tomášek

Narozen 5. 7. 1947 v Praze, zemřel 4. 8. 2022 v Praze. Truhlář a správce sportovní haly v Dobřichovicích. Autor poezie a spoluautor překladu talmudského traktátu Výroky otců.

Tomáš Tepper

Narozen 10.3.1950 v Rimavské Sobotě , působí v Čechách.Doc., PhDr., CSc., ekonom, práce z oboru kapitálového trhu a investic, práce o ekonomických reformách postkomunistických zemí, odborné překlady z maďarštiny.

Timrava

Božena Slančíková-Timrava, vlastním jménem Božena Slančíková, pseudonymy Timrava, Teta z Polichna byla slovenská spisovatelka-prozaička a dramatička. Narodila se v rodině evangelického faráře Pavla Slančíka, který byl spoluzakladatelem Matice slovenské. Měla deset sourozenců , ze kterých se šest dožilo dospělého věku, a mnozí z nich byli později literárně činní. Vzdělání získala nejprve ve svém rodišti, potom ji učil otec, v Banské Bystrici ukončila 4. třídu měšťanské školy. Nevdala se, kvůli tomu pak měla po celý život existenční problémy. Ačkoliv se neustále snažila osvobodit od rodiny, její pokusy najít si práci nebyly příliš úspěšné. Krátce byla společnicí vdovy v Dolním Kubíně, později se stala v Martině kurátorkou sbírek Slovenského národního muzea, ale vydržela tam také jen krátce. V roce 1909 se přestěhovala do Ábelové k bratrovi na faru. Pokusila se ještě stát se pošťačkou, ale nevyšlo jí to stejně jako snaha Eleny Maróthy-Šoltésové uvést ji jako profesionální spisovatelku. Nakonec se stala učitelkou v mateřské škole, až se v roce 1945 odstěhovala k příbuzným do Lučence. Ačkoliv žila v ústraní od center společenského a kulturního dění, její literární a kulturní obzory rozšiřovala jak její rodina, tak i setkání s Kolomanem Banšelem, národovkyní Emou Goldpergerovou a Olgou Petianovou . Začínala vydáváním rukopisného časopisu Ratolesť, který vydávala společně se svojí sestrou Irenou. Do dnešních dob se z něj zachovalo jen jedno jediné číslo – kde přispěla povídkou Na vrchoch . Mezi její první díla patří satirické verše, ale později se věnovala hlavně románům a povídkám, sporadicky i divadelním hrám. Ve svých dílech podávala dokonalý popis lidí a jejich mentality, vlastností i smýšlení, kritizovala soudobé politické a národnostní...

Thúkydidés

Thúkydidés, řecky Θουκυδίδης, byl řecký historik, politik, autor klasického díla Dějiny peloponéské války. Je považován za zakladatele historické monografie omezené časově na historii soudobou. Je také považován za otce politické školy realismu, která vysvětluje vztahy mezi státy spíše na základě moci než práva . Jeho text bývá studován na vojenských školách, a tzv. Mélský dialog je jedním ze studovaných textů na studiích mezinárodních vztahů. O jeho životě víme málo, vlastně jen odhadujeme z poznámek v jeho díle. Narodil se asi v letech 460 – 455 př. n. l., jeho otec se jmenoval Oloros. Toto jméno ukazuje na styky s Thrákií, snad dokonce pocházel z rodu thráckého krále Olora . Dospíval v období vrcholného rozmachu athénské kultury a spekuluje se o jeho vzdělání u Anaxagora, v jeho práci jsou nalézány stopy myšlení a slohu sofistů Prótagora, Gorgia a Prodika. Každopádně byl silně ovlivněn athénským prostředím, kde se v té době na přední místo v diskuzích dostávaly problémy člověka a jeho postavení v přírodě a společnosti, otázky morálky, práva a moci, zákonů a uspořádání společnosti, otázky výchovy občana a státníka. Je považován za prvního autora pragmatického dějepisectví. Podle jeho teorie má historie přispívat k výchově dobrého státníka, důsledně odmítá jakékoli zásahy bohů ve výkladu a snaží se o objektivitu. Chválí zřízení Athén, ale dokáže ocenit i postoj protivníků. V metodologii předčil i Hérodota z Halikarnasu. Jako jeden z prvních historiků shromažďuje také prameny hmotné povahy z hrobů a archeologických nálezů. K prezentaci svých názorů používá přímou řeč. Thúkydidés byl mužem bohatým a vlivným, vlastnil doly na zlato na thráckém pobřeží. Roku 424 př. n. l. se stal jedním z deseti stratégů – z toho vyvozujeme, že mu muselo být nejméně 30 let. Podle této zprávy se odhaduje datum jeho narození. V zimě 424/423...

Thomanerchor

Thomanerchor , známý také jako Svatotomášský sbor v Lipsku, je prestižní chlapecký sbor, jehož historie sahá až do roku 1212. Byl založen v německém Lipsku a je jedním z nejstarších a nejslavnějších chlapeckých sborů na světě. Sbor je úzce spjat s Johannem Sebastianem Bachem, který v něm působil jako kantor od roku 1723 až do své smrti v roce 1750. Po celou svou bohatou historii si Thomanerchor udržuje tradici provádění sborové hudby na nejvyšší úrovni, zejména se zaměřením na díla Bacha a dalších barokních skladatelů.

Terentius

Publius Terentius Afer - byl římský dramatik a básník. Publius Terentius Afer byl Karthaginec, který se dostal do Říma jako otrok. Byl synem vysokého úředníka, suffeta Hannutrase v Karthágu, který ho poslal do Říma s dalšími syny vysoko postavených lidí . To bylo po druhé punské válce. V Římě se stal otrokem Terentia Lucana. Tam mu začali říkat Afer – africký. Jméno Publius dostal krátce potom. Byl jakýmsi pomyslným bratrem syna Lukána - Gáia. Ten poté, co se dozvěděl, že je to pouze otrok, cítil k němu pouze otevřenou nenávist. Těsně před smrtí Terentia Lukána ho propustil na svobodu jako svobodného člověka – tady získal jméno Terentius. Po jeho smrti bydlel Afer u syna Scípiona Africana. Byl velice zamilovaný do dcery jednoho z tehdejších konzulů Popillia Laenea, do Poppilie. Byla jeho múzou a inspirací pro jeho další komedie. Nicméně propuštěnka z domu Terentia Lucana, jeho levobočka Favilla, byla do Afera zblázněně zamilovaná. S Gáiem na něj ušila "boudu" a Popillie si nakonec musela vzít Gaia a Afer Favillu. Později Afer našel novou lásku Flammeu, která byla z původem také z Kart-Hadaštu neboli z Karthága a spolu odjeli bojovat do třetí a poslední punské války. Hry:

Templarius Bohemicus

Autor literatury faktu a regionální historik píšící pod pseudonymem Templarius Bohemicus, člen Klubu pro českou heraldiku a genealogii a Astrologické společnosti ČR, autor několika historických pojednání z regionálních dějin a vlastivědy. Dosud publikoval v odborném tisku, regionálních vydáních, příp. ve speciální reprezentační neprodejné publikaci. Nyní působí jako středoškolský profesor.

Teddy Wilson Trio

Teddy Wilson byl vlivný americký jazzový pianista a vůdčí osobnost vývoje swingové hudby. Wilson se narodil 24. listopadu 1912 v Austinu v Texasu a byl známý svým elegantním a sofistikovaným stylem hry. Významné uznání mu přinesla spolupráce s triem a kvartetem Bennyho Goodmana v polovině 30. let, v němž hrál také Gene Krupa na bicí a občas Lionel Hampton na vibrační kytaru. Tato mezirasová skupina byla průkopnická v době, kdy byla ve Spojených státech stále ještě rozšířená segregace.

Tarthang

Tarthang Sprul-SKU Rin-po-che je tibetský učiteľ .Tarthang Tulku opustil Tibet a učil v Bénáres v Indii , pokým neemigroval v roku 1969 do Ameriky aj so svojou ženou. Potom, čo sa usadil v Berkeley, CA založili projekt na podporu Tibetu , ktorá slúži potrebám obce tibetských utečencov. V r.1973 založil v Berkeley v Kalifotnii tibetský institut "Nyingma".

Steve Turner

Steve Turner je americký kytarista, známý především díky svému působení v grungeové skupině Mudhoney. Jeho první skupina se jmenovala The Ducky Boys. Po rozpadu této kapely Turner hrál s Markem Armem v kapele Mr. Epp and the Calculations, o které Arm hovoří jako o „nejhorší kapele na světě“. Později stál Turner u zrodu skupiny Green River a po jejím rozpadu založil s Armem a Danem Petersem Mudhoney, kde působí dodnes. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Steve Turner na anglické Wikipedii.

Stefanie Thomas

Německá autorka příruček dekoračních ručních prací.

Štefan Tkáč

Slovenský historik umění.

Štěchovický Trampgrass

Stanislav Teplý

Publikace z oboru spojovací techniky.

Sarah Turner

Spisovatelka a blogerka, vystudovala filozofii. Působí ve Velké Británii.

Sabine Thiesler

Narodila se a vystudovala v Berlíně. Vystudovala germanistiku a divadelní vědy. Několik let působila jako televizní a divadelní herečka a byla členkou souboru berlínských "Dikobrazů". Napsala mnoho úspěšných divadelních her a televizních scénářů a celé řady dílů pro seriály "Místo činu" a "Volejte policii 110".

Rudolf Tůma

Ing., překlady z polštiny.

Robert Tine

Americký spisovatel sci fi literatury.

Robbie Thompson

Americký televizní a komiksový scenárista a producent. Autor scénáře televizného seriálu Supernatural.

Quentin Tarantino

Quentin Jerome Tarantino je americký filmový režisér, scenárista a herec, který začátkem devadesátých let proslul jako svěží, drsný i černohumorný vypravěč, který vnesl do tradičních amerických archetypů nový život. Svoji filmovou kariéru začínal jako uvaděč v kině. Nějaký čas byl i uvaděčem v pornokině. Tuto práci označil jako úplně nejlepší, filmová režie je podle něj až na druhém místě. Když mu bylo 22 let odešel z práce v pornokinu a pracoval následujících pět let ve videopůjčovně VideoArchives. Než se stal slavným scenáristou a režisérem, pobyl krátce i ve vězení, kde skončil kvůli nezaplacenému parkování. V jeho filmech se skoro vždy objevuje akce, násilí i krvavé scény, a to i přesto, že se nejedná o typický hororový film. On sám přiznal, že je velkým fanouškem tzv. splatter hororů a je velkým obdivovatelem italského hororového mistra Daria Argenta. V říjnu 2015 Tarantino podpořil hnutí Black Lives Matter v New Yorku, veřejně odsoudil policejní násilí na černošském obyvatelstvu ve Spojených státech a prohlásil: „Vraždu musím nazývat vraždou a vrahům musím říkat vrazi“. Tarantinova slova odmítla policejní oddělení po celých Spojených státech, včetně New Yorku a Los Angeles, a vyzvala k bojkotu jeho nového filmu Osm hrozných. Několik dní předtím byl v New Yorku zavražděn policista při výkonu služby, proto někteří policisté kritizují Tarantinovy výroky jako obzvláště necitlivé. Po odhalení, že přední hollywoodský producent Harvey Weinstein měl sexuálně obtěžovat desítky žen, Tarantino v říjnu 2017 přiznal, že věděl o Weinsteinově chování desítky let a je zahanben, že nic nepodnikl. V reakci na to známý šéfkuchař a spisovatel Anthony Bourdain obvinil Tarantina ze „spoluviny“.

Prokop Tomek

PhDr. Prokop Tomek, Ph.D. Vědecký pracovník Historicko-dokumentačního odboru VHÚ. Narozen 1965, v letech 2001-2006 absolvoval kombinované magisterské studium v oboru historie na filozofické fakultě Univerzity Karlově v Praze. Téhož roku vykonal rigorózní zkoušku a získal titul PhDr. A v roce 2012 ukončil doktorandské studium na FF UK obhajobou disertační práce na téma Historie československé redakce Rádia Svobodná Evropa a její význam pro české dějiny“. V letech 1996-2007 pracoval jako dokumentarista a později vedoucí oddělení dokumentace Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Policie ČR. Poté byl převeden na Ministerstvo vnitra – Odbor Archiv bezpečnostních složek jako odborný pracovník a později vedoucí oddělení dokumentace. V roce 2008 pracoval v Ústavu pro studium totalitních režimů jako vedoucí oddělení dokumentace. Od října 2008 pracuje v historicko-dokumentačním odboru Vojenského historického ústavu Praha. V roce 2012 zvolen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR do veřejné funkce, za člena Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu podle zákona 262/2011 Sb., členy komise pak byl zvolen místopředsedou Etické komise. Odborné zaměření: V minulosti zpracovával řadu témat českých poválečných dějin. Soustřeďuje se zejména na problematiku vztahů občanů a moci v letech 1948-1989, například činnosti bezpečnostních složek totalitního režimu a perzekuce občanů, dále problematice exilu, zde zejména zahraničnímu rozhlasovému vysílání pro Československo. V poslední době se věnuje zejména problematice druhého a třetího odboje a Československé lidové armádě v době normalizace a jejímu působení v rámci Varšavské smlouvy.

Prokop Toman

Prokop Toman byl český právník, tvůrce slovníku výtvarných umělců. Narodil se v rodině advokáta JUDr. Hugo Tomana a jeho manželky Marie Amalie, rozené Heymdtové . V roce 1900 se oženil s Antonií, rozenou Ptákovou , se kterou měl syna Prokopa . Studia práv ukončil promocí v roce 1907. Byl zakladatelem Kroužku přátel malířského umění , který uspořádal například výstavu Petra Brandla v Rudolfinu v září a říjnu 1911. Od roku 1933 byl členem mezinárodní komory znalců umění se sídlem v Paříži. Je pohřben na pražských Olšanských hřbitovech, spolu s manželkou Antonií a synem Prokopem . Jeho nejvýznamnějším dílem je Nový slovník československých výtvarných umělců, který poprvé vyšel v roce 1936, 5. vydání v roce 2000. Slovník je dodnes významným a ceněným zdrojem informací. Na třetím rozšířeném vydání s ním spolupracoval jeho syn Prokop Hugo Toman.

Peter Toperczer

Peter Toperczer byl významný slovenský klavírista a pedagog, narozený 23. července 1944 v Bratislavě. Byl významnou osobností ve světě klasické hudby, známý svým výjimečným uměním a hlubokou znalostí klavírního repertoáru. Toperczer studoval na moskevské konzervatoři pod vedením Dmitrije Baškirova a později se stal profesorem na Akademii múzických umění v Praze.

Peter Tomasi

Americký autor komiksů, grafických románů.

Peter Temple

Jeden z nejuznávanějších současných australských autorů detektivek se narodil v roce 1946 v Jižní Africe. V roce 1982 se přestěhoval do Melbourne, kde se živil zejména jako novinář a pedagog. Proslavil se však až o něco později svými romány, a to především čtyřmi krimi thrillery se svérázným soukromým vyšetřovatelem Jackem Irishem . Čeští čtenáři znají detektivku Drsné pobřeží a její volné pokračování Pravda. Autorovy knihy byly přeloženy do více než dvaceti jazyků, získaly řadu dalších cen a série s Jackem Irishem se dočkala filmové a seriálové podoby s Guyem Pearcem v hlavní roli. Peter Temple žil až do své předčasné smrti v roce 2018 s manželkou Anitou a synem Nicholasem v australském Ballaratu.

Pavel Tuleja

Narozen 31. 3. 1971 v Ostravě. Ekonom, vysokoškolský pedagog, práce z oboru.

Pavel Trojan

Absolvoval slavistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v letech 2010-2016 působil jako programový expert v Polském institutu v Praze. Kromě Žižkova je nadšeným propagátorem a milovníkem Polska a západního Balkánu.

Pavel Tomeš

Publicista, stand-up komik a reklamní textař. Dříve pracoval jako editor v deníku Rovnost a týdeníku Sedmička, kde vycházely jeho fejetony. V roce 2010 vyšla jeho první sbírka fejetonů Facky z Marsu, kde se "originálně vypořádal s některými naléhavými otázkami dneška i se svým tchánem". V roce 2012 na ni navázala kniha fejetonů Zápisky malého tyranosaura. Jeho fejetony se pravidelně objevují i na obrazovce, v pořadu České televize Kultura v regionech. Vystupuje v stand-up pořadech Na stojáka a NaMikrofon. Žije v Brně. Je ženatý, má dvě děti, ale jak sám tvrdí, jen jedny nervy.

P Trojanovskij

Oldřich Taraba

Narozen 9.10,1922 v Hradci Králové.Ing., dr., DrSc., profesor fyziky, publikace z oboru ultrazvuku a elektroniky.

Nový Tradicionál

Bez podrobnějších informací je obtížné poskytnout faktický popis jejich kariéry. Pokud se skutečně jedná o aktivní nebo historickou kapelu, může být jejich tvorba známější v rámci určité hudební komunity nebo geografické oblasti.

Nikolaj Semenovič Tichonov

Nikolaj Semjonovič, *4.12.1896 – †8.2.1979, ruský sovětský básník a prozaik; veřejný pracovník. Od roku 1946 poslanec Nejvyššího sovětu SSSR, od roku 1949 předseda sovětského výboru obránců míru. Pro jeho tvorbu je charakteristická revoluční romantika, téma boje o Leningrad za 2. světové války, přátelství mezi národy a boj za mír. Autor poém , básnických sbírek , črt a povídek . Česky výbory básní Písně a balady, Zivot pod hvězdami, próz Cesty východu, Křižovatky blesku.

Niko Tinbergen

Nizozemský zoolog a etolog, v roce 1973 Nobelova cena za objevy v oblasti smyslového vnímání zvířat.

Natálie Tilšnerová

Ilustrátorka.

Mirek Topolánek

Mirek Topolánek je český politik, v letech 2002–2010 druhý předseda Občanské demokratické strany a v období 2006–2009 předseda vlády České republiky. Od ledna do května 2009 byl také předsedou Rady Evropské unie. Kandidoval v prezidentských volbách 2018, kde se v prvním kole umístil na 6. místě se ziskem 221 689 hlasů . V současnosti se věnuje teplárenskému průmyslu, je rovněž aktivním politickým glosátorem. Vystudoval Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova v Opavě a poté strojní fakultu VUT v Brně. Podle informací jeho učitelů otištěných časopisem Týden byl v době středoškolských studií aktivním členem komunistické organizace Socialistický svaz mládeže. Pracoval jako projektant a později jako samostatný projektant v OKR , závodu Automatizace a mechanizace k.ú.o. Ostrava, Výstavní 10. Mezi lety 1987–1991 pak působil v Energoprojektu Praha, závod Ostrava jako vedoucí projektant specialista. V roce 1991 spoluzaložil a řídil obchodní společnost VAE, spol. s r. o. , která se zabývala energetickými projekty. V roce 1996 společnost zanikla bez likvidace a jejím právním nástupcem se stala obchodní společnost VAE a.s., v níž zastával do roku 2003 funkci předsedy představenstva. Před listopadem 1989 nebyl politicky organizován v žádné straně; v mládí měl v podprůměrné finanční situaci nabídku vstoupit do KSČ, ovšem jak uvádí ve své knize, jeho manželka byla proti a rozhodl se nepřijmout. V roce 1989 působil v Občanském fóru. V roce 1994 vstoupil do Občanské demokratické strany. V roce 1996 byl zvolen do senátu za obvod č. 70, Ostrava-město. V letech 1998–2002 byl předsedou senátního klubu ODS a od roku 2002 do roku 2004 pak byl místopředsedou Senátu. V listopadu 2002 se stal po Václavu Klausovi předsedou ODS. Za dobu Topolánkova předsednictví ODS vyhrála tato strana volby senátní, krajské, evropské, komunální a v roce 2006 i volby do Poslanecké sněmovny. V roce 200...

Milan Tichák

Milan Tichák byl český historik a spisovatel. Mezi stěžejní témata jeho prací náleží historie olomouckého regionu, především města samotného. Narodil se v Paskově, ale od raného dětství žil ve Velkém Týnci, odkud pocházel jeho otec. Od roku 1946 se s rodiči natrvalo usadil v Olomouci. Zde studoval a odmaturoval na Slovanském gymnáziu. Poté pokračoval ve studiích na leteckém učilišti v Prostějově. Po absolvování povinné vojenské služby, zprvu jako pilot, si Tichák podal přihlášku na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Vinou administrativní chyby mu ale nikdy nebyla doručena pozvánka k přijímací zkoušce. Na vysokou školu byl přijat až o několik let později, kdy začal dálkově, při práci v závodu Kosmos , studovat na Filosofické fakultě Univerzity Palackého, obor dějepis – český jazyk. V roce 1969 zde získal doktorát v oboru československé dějiny. Jeho závěrečná práce byla přijata velmi pozitivně, dokonce vyšla také tiskem. Tichák měl nastoupit na jako odborný asistent na Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého, ale počínající normalizace mu v tom zabránila. Po vpádu sovětských vojsk v roce 1968 totiž k situaci nemlčel, přičemž k tomu využíval jím a spolupracovníky vydávaný podnikový zpravodaj olomouckého podniku Sigma. Spolu s dalšími napsal na plot podniku 50 metrů dlouhý ruský nápis, který v překladu zněl „Dělnická třída proti okupaci naší vlasti“, k čemuž se během následného vyšetřování i přihlásil. V důsledku toho nemohl v 70. a 80. letech 20. století vykonávat své povolání a pracoval jako technik v oddělení propagace. Jeho syn a dcera nemohli jít studovat, i když synovi Tomášovi Tichákovi se nakonec po roce v učilišti Tesly Litovel podařilo přejít na maturitní obor, což mu později umožnilo i studium na vysoké škole. Situace se změnila až po sametové revoluci. V průběhu 90. let se Tichák stal redaktorem Hanáckých novin a po několik let...

Michal Tomášek

Prof. JUDr. PhDr. mult. Michal Tomášek, DrSc. je český vysokoškolský učitel, právník a sinolog. Publikuje zejména práce o problematice práva v hospodářství, práce z oboru mezinárodního obchodního práva a Evropské unie, publikuje i francouzsky překlady z čínštiny.