Všichni Autoři a témata

Stanislava Mazáčková (4)

Stanislava Kociánová (4)

Spoluautorka metodické příručky pro předškolní vzdělávání.

Stanislava Chmelanová (4)

Narozena v roce 1953. JUDr., též autorka detektivních povídek.

Stanislava Bílá (3)

Autorka jazykových úprav a ilustrací.

Stanislav Židek (4)

Narozen 1934. Vysokoškolský pedagog, matematik, učebnice matematiky.

Stanislav Vodinský (3)

Narozen v březnu 1925. Redaktor, publikace o rybách.

Stanislav Vajce (1)

Narozen 26. 4. 1935 v Klatovech. Malíř.

Stanislav Tůma (2)

Narozen 11. 7. 1950 v Chebu, zemřel 14. 9. 2005 v Praze. Fotograf, zaměřený zejména na fotografování Prahy.

Stanislav Toms (2)

Stanislav Toms byl český a československý novinář, šéfredaktor deníku Lidová demokracie, politik Československé strany lidové, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Pracoval jako novinář a sportovní redaktor v listu Mladá fronta . Později působil na postu redaktora a šéfredaktora deníku Lidová demokracie. Zabýval se zahraničně politickou tematikou a byl také aktivní jako beletrista. Napsal knihu o německých přípravách okupace Československa a zabýval se životem K. H. Franka. Psal rovněž rozhlasové inscenace. Po volbách roku 1981 zasedl do Sněmovny lidu . Křeslo nabyl až dodatečně v prosinci 1981 poté, co zemřel poslanec František Toman. Mandát obhájil ve volbách roku 1986 . Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.

Stanislav Švec (2)

Narozen 30.12.1929 v Pačejově, zemřel 3.7.1973. Docent na katedře nauky o obrábění Strojní fakulty ČVUT v Praze. Práce v oboru.

Stanislav Souček (3)

Stanislav Souček byl český filolog, bohemista a literární historik, v roce 1930–1931 rektor Masarykovy univerzity. Narodil se v rodině Františka Součka, podučitele v Náchodě a Marie, rozené Hofmanové. Manželé měli celkem čtyři děti. V letech 1881-1888 studoval Souček na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, potom klasickou filologii a bohemistiku na Karlově univerzitě v Praze. Mezi jeho učiteli byli i Jan Gebauer a Tomáš Garrigue Masaryk. Krátce studoval také ve Vídni, kde roku 1894 složil státní zkoušku v oborech latina a řečtina. 5. srpna 1895 se oženil s Marií Letzlovou, dcerou náchodského hoteliéra. Rodina měla čtyři děti. Roku 1905 promoval v Praze. Učil na gymnáziích v Hronově, v Olomouci, v Hradci Králové a od roku 1900 v Brně. V roce 1919 vystoupil z římskokatolické církve. Roku 1920 byl jmenován řádným profesorem českého jazyka a literatury na nově založené univerzitě v Brně. V letech 1920-1921 a 1922-1923 byl zvolen děkanem, v roce 1930-1931 rektorem univerzity. Zabýval se lidovou písní, Kralickou biblí, barokním divadlem, dílem Tomáše ze Štítného. Celý život se věnoval studiu díla Jana Amose Komenského, byl spoluvydavatelem jeho spisů a napsal monografii o jeho kazatelství, která vyšla až posmrtně roku 1938. Zabýval se i novější literaturou, např. analyzoval pověsti Boženy Němcové a provedl rozbor některých Nerudových balad a romancí.

Stanislav Skala (1)

Stanislav Sigmund (3)

Stanislav Sigmund byl rozhlasový sportovní komentátor. Poprvé začal vysílat 17. prosince 1954, kdy reportoval přátelské utkání československých a švédských hokejistů z pražské Štvanice. Svým komentářem přiblížil posluchačům i odvetné utkání hrané následující den a u rozhlasových přenosů ze sportovních akcí již zůstal. Vystřídal ho asi o 25 let později reportér Aleš Procházka. Sigmund se zúčastnil 28 mistrovství světa, čímž stanovil rekord mezi českými sportovními reportéry. Poslední šampionát, jehož se účastnil, se uskutečnil roku 1982. Reportování sportovních utkání se věnuje i jeho syn Stanislav.

Stanislav Sedláček (2)

Stanislav Pavlíček (3)

Narozen 1973 v Čáslavi. Anglista, amerikanista, překladatel a učitel angličtiny, spolumajitel jazykové školy. Zaměřen také na historii železnic. Regionální historik Chotěbořska. Zastupitel města Chotěboř, redaktor a šéfredaktor časopisu Chotěbořské ECHO.

Stanislav Nový (2)

Dr., CSc., autor učebnic přírodovědy pro základní školy.

Stanislav Najmr (4)

Narozen 17.5.1898 v Bohušovicích n. Ohří, zemřel 1.11.1964 v Praze. Ing. dr., půdoznalec.

Stanislav Musil (4)

Narozen 16.7.1968 v Praze. Český publicista.

Stanislav Musil (4)

Stanislav Musil je/byl autorem publikací z oboru vinařství.

Stanislav Lolek (1)

Stanislav Lolek byl český malíř, grafik a ilustrátor. Pocházel z okolí Mohelnice. Narodil se v rodině učitele Jakuba Lolka a jeho ženy Anny, rozené Hlouškové. Nejprve studoval lesnickou školu v Písku a v letech 1893–1895 pracoval jako lesník na velkostatku ve Lnářích. Zde kreslil mapy a doplňoval je svými ilustracemi. Po třech letech svého zdejšího působení mu bylo doporučeno, aby šel studovat malířství na Akademii výtvarných umění do Prahy. Zde studoval v letech 1895–1901 u prof. Julia Mařáka a prof. Rudolfa Ottenfelda. Obdržel Hlávkovo absolventské cestovní stipendium v letech 1901 a 1902. V následujících letech studoval v Mnichově v grafické škole u prof. Wolfa a prof. Heinemanna. V letech 1896–1900 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Následně byl zakládajícím a dlouholetým členem Sdružení výtvarných umělců moravských. Rovněž byl členem Jednoty umělců výtvarných v Praze. Většinu života strávil v Uherském Hradišti, kde v letech 1929–1935 vykonával funkci ředitele Slováckého muzea. Jeho tvorbu významně ovlivnila společná cesta do Francie s Ant. Slavíčkem a Janem Minaříkem v r. 1907. Celoživotně sledoval život zvířat. Byl vášnivý nimrod a vlastnil kolibu v revíru u Ružomberku. Maloval především krajinu, zvířata a pohledy do parků a zámeckých alejí s figurální stafáží. Jeho krajinářskou tvorbu charakterizovala dobová kritika jako impresionistickou a temperamentní. V době studia na AVU Praze tvořil v duchu střední generace Mařákových žáků . Intimní náladová krajinomalba, či symbolistní tématika se odráží například v obrazech Pasoucí se ovce , Jarní krajina a Smutek v lese . Výrazný zlom v jeho tvorbě nastal po návštěvě Paříže v r. 1907. V impresionistickém duchu maloval např. obrazy Luhačovická alej , V hostinské zahradě a Železárny vítkovické . Neoimpresion...

Stanislav Krajník (3)

Narozen 10. 5. 1923 v Praze, zemřel 16. 2. 2010 v Kladně. Mgr., práce o regionální historii Kladenska a o hudebních tradicích regionu.

Stanislav Kotršál (3)

Dr., prozaik.

Stanislav Kodoň (3)

Narozen roku 1925. Tajemník Ústředního svazu včelařů. Práce v oboru.

Stanislav Hladký (1)

Stanislav Häuser (4)

Narozen 11.3.1953. Strojní ing., CSc., vysokoškolský pedagog, autor odborných prací z managementu a marketingu.

Stanislav Filip (3)

Narozen 15.4.1946 v Kostelci na Hané. Řezbář, výtvarník, spisovatel a scénárista, zakladatel autorského divadelního souboru Harlekýn.

Stanislav Dvořák (2)

Český novinář, spisovatel, cestovatel. Autor psychologického románu.

Stanislav Drápal (4)

Ing. Stanislav Drápal, DrSc. , profesor fyzikální metalurgie, literatura z oboru.

Stanislav Diviš (2)

Narozen 20.11.1953 v Kutné Hoře. Malíř a restaurátor, hudebník , výtvarný pedagog.

Stanislav Biler (3)

Narozen 22. 1. 1982. Sociolog, spisovatel a publicista.

Stanislav Bartůšek (2)

Narozen 19.5.1961 v Ústí nad Labem. Sportovní redaktor.

Stanislav Balík (4)

Narozen 19. 7. 1969 ve Znojmě. Akademický pracovník.

Stanislav Balík (4)

Narozen 1978. Doc., PhDr., Ph.D., historik a politolog, zabývá se československými politickými procesy 2. pol. 20. stol. a teorií autoritativních režimů. Člen skautské organizace a autor publikace o dějinách skautského hnutí.

Stanislas de Guaita (4)

Markýz Stanislas de Guaïta byl francouzský básník, esoterik, magik, kabalista a rosekrucián. Stanislas de Guaïta pocházel ze staré italské šlechtické rodiny sídlící na zámku Chateau d’Alteville v Tarquimpolu ve francouzském regionu Grand Est. Od roku 1881 se pokoušel v Paříži prorazit jako básník a pod vlivem díla Eliphase Léviho a Joséphina Péladana se začal zabývat esoterismem a okultismem. Ke konci roku 1887 založil Ordre Kabbalistique de la Rose-Croix „Kabalistický řád Růžové Kříže“, jehož členem se stal například Joséphin Péladan, Papus, Francois-Charles Barlet nebo Paul Sédir, a spolu s Papusem „znovuprobudil“ Martinistický řád. Později vstoupil do sporu s Peladanem který v roce 1890 či 1891 opustil Ordre Kabbalistique de la Rose-Croix aby založil vlastní společnost, exkluzivně katolickou a věnující se uměleckým aktivitám. Guaïtův sekretář Oswald Wirth hrál významnou roli v rozvoji esoterického zednářství ve Francii a v užívání tarotu při věštění. Mediálně známým se stal jeho spor s Abbé Boulanem, kterého obvinil z toho že jeho spolek je jen sektou určenou k ukojení Boulanových sexuálních tužeb označovaný za „magickou válku“. Po té co Boulan v roce 1893 zemřel bylo to některými lidmi vykládáno jako důsledek Guaïtových magických útoků, jako zpětný odraz této magie byla zas interpretována Guaïtova smrt v roce 1897. Tato aféra vedla též k podezření že je satanistou či následovníkem stezky levé ruky. Jeho nejvýznamnějším dílem je trilogie Essais de sciences maudites; ; Le Serpent de la Genese zahrnující Le temple de Satan „Satanův chrám“ z roku 1891 a La clef de la magie noire a „Klíč k černé magii“ z roku 1897, poslední díl Le problème du mal byl vydán až dlouho Guaïtově smrti Oswaldem Wirthem. V roce 1897 se Guaïta s podlomeným zdravím a vrátil na svůj rodný zámek kde zemřel na předávkování morfiem....

Stacy Malkanová (1)

Stacia Stark (4)

Stacia Kane (3)

Než se stala spisovatelkou vystřídala mnoho zaměstnání od psycholožky, až po barmanku a uvaděčku v kině. Kromě několika samostatných titulů je autorka série knih žánru urban fantasy pod názvem Megan Chase a pětidílný cyklus Downside. Spisovatelka je vdaná, má dvě děti a žije v Atlantě, USA.

Stacia Deutsch (4)

Americká spisovatelka, byla vysvěcena a působila též jako rabín. Autorka beletrie a literatury faktu pro děti i dospělé.

Stacey Halls (3)

Britská novinářka, autorka historického románu.

St. Sophia (4)

Squeeze (3)

Rocková až novovlnná skupina, která vznikla v březnu 1974 v Londýně ve Velké Británii. 1974-1981 hrál Jools Holland na klávesy.

Spinoza Benedictus (3)

Špačková Renata (4)

Špačková Markéta (1)

Space Debris (3)

Německá kapela, která vznikla na počátku 90. let, hraje převážně instrumentálně s důrazem na free-rockové jamování a záměrně retro zvuk inspirovaný krautrockem.

Souad (2)

Souad vyrůstala v jordánské vesnici, kde panují doslova středověké poměry a v rodině má hlavní slovo otec. Ženy platí za méně než dobytek, jsou denně bity pro sebemenší maličkost, nemají nárok na vlastní názor, na vzdělání, na jediné slovo. Mohou pouze sloužit a být absolutně poslušné. A pokud se jen podívají na cizího muže, vyřknou nad sebou ortel smrti. Souad tento řád porušila: zamilovala se. Její štěstí však netrvalo dlouho, a když otěhotněla, mladík ji opustil. Dívka těhotenství tajila, protože věděla, co ji čeká. Sama zažila, jak byla z důvodu "cti" zavražděna její sestra. Nakonec rodina rozhodla - děvče se nemůže vdát, je bezcenné, proto je třeba ho odstranit. Úkolu se ujal švagr, který měl popravu provést. Když nazítří prala Souad na dvoře rodného domu prádlo, polil ji benzinem a škrtl zápalkou. Jenže dívka přežila. Ocitla se v nemocnici, ale lékaři i ošetřovatelky ji zanechali jejímu osudu, proto pomalu umírala. Nakonec se však přece jen dočkala pomoci: o její případ se začala zajímat pracovnice humanitární organizace, která ji po nekonečných peripetiích odvezla do Švýcarska. Po mnoha operacích a dlouhém léčení se Souad naučila znovu žít. Dokonce založila i rodinu. Nyní, po dvaceti letech, se rozhodla o svých zážitcích napsat. Nikoho neodsuzuje, uvědomuje si, že takový je prostě život tamějších lidí, kteří nepoznali nic jiného. Chápe, že matka vraždí své dcery, chápe, že její bratr zavraždil sestru, dlouho měla pocit, že i její "trest" byl zasloužený. Tato kniha je burcující výpovědí ženy, která se rozhodla porušit tabu nesnesitelného mlčení a promluvit za všechny, které podobné svědectví už vydat nemohou. Souad, stále tají místo současného pobytu a pravé jméno, protože se i po tolika letech obává pomsty své rodiny. Sama neumí psát a francouzsky dokáže přečíst pouze krátké články, proto svůj příběh vypráví spoluautorce. Její osud, který rozhodně není ojedinělý, je psán prostým nevyumělkovaným stylem, díky němuž ještě markantněji vyznívá otřesnost celého ...

Sóšicu Sen XV (4)

Sóšicu Sen se narodil v Kjótu roku 1923. Po smrti svého otce v roce 1964 se stal patnáctým Velkým čajovým mistrem školy Urasenke. Od roku 1950 Sen aktivně šířil tradici čadó i v zahraničí, takže Urasenke je dnes nejrozšířenější čajovou školou mimo Japonsko. Sen se aktivně podílí na činnosti mnohých kulturních organizací. Dostalo se mu ocenění od japonského císaře a od vlád Brazílie, Itálie a Spolkové republiky Německo, i čestného uznání od univerzity v Sao Paulu, Seton Hall University a Havajské univerzity. Všechna tato ocenění obdržel za propagaci světového míru a dobré vůle. K těmto metám totiž směřuje i čadó.

Sören Olsson (3)

Švédský spisovatel.

Sophie Ranald (3)

Sophie Ranaldová je nejmladší z pěti sester. Narodila se v Zimbabwe a žila v jižní Africe až do doby, než ji její toulavé boty zavedly do Londýna. Sophie autorsky přispívá do tištěných časopisů a píše taky do nejrůznějších online časopisů o jídle, módě a běhání. V současnosti žije na jihu Londýna se svou partnerkou Hopi a Purrsou, jejich roztomilou kočičkou.

Sophie Haydock (1)

Britská novinářka. Autorka historického románu.

Sophia Money-Coutts (2)

Britská novinářka a spisovatelka.

Sophia Lowell (2)

Americká spisovatelka literatury pro mládež.

Sonja Salvis (2)

Švýcarský zpěvák, narozený v Bernu. Kolem roku 1970 koncertovala a nahrávala s českým orchestrem Gustava Broma.

Sonja Kaiblinger (4)

Rakouská autorka knih pro děti.

Soňa Urbančíková (4)

Soňa Nováková (2)

Soňa Lechnerová (1)

Narodila se v Litoměřicích, žije v Mnichově. Fotografka, novinářka a publicistka.

Soňa Kovačevičová (3)

PhDr. Soňa Kovačevičová, DrSc., rozená Žuffová, byla významná slovenská etnografka. Zabývala se zejména slovenskou lidovou architekturou a uměním. Výrazně se podílela na sestavení Etnografického atlasu Slovenska. V letech 1939 až 1944 studovala na Univerzitě Komenského v Bratislavě nejprve germanistiku a romanistiku a později etnografii, archeologii a dějiny umění. Po ukončení studií pracovala se dvěma vynucenými přestávkami, kdy byla propuštěna z politických důvodů, v Národopisném ústavu Slovenské akademie věd. V roce 1991 jí byla udělena Národní cena Slovenské republiky.

Soňa Koťátková (3)

doc. PaedDr. Soňa Koťátková, Ph.D. Dětství do deseti let jsem strávila na venkově a při zpětném pohledu si uvědomuji, že mě zajímalo hodně věcí a měla jsem tendenci si je vyzkoušet. Bavil mě pohyb a z toho důvodů jsem se zabývala více sporty. Zůstala mi z toho záliba v lyžování, především sjezdovém. Hrála jsem ve školním divadle, zpívala v dětském pěveckém sboru a snažila se věnovat i výtvarným zálibám. Po střední škole všeobecně vzdělávací jsem začala studovat předškolní pedagogiku, a to mi do jisté míry naplňovalo moje všestranné zájmy. Už v době studia jsem pracovala s dětmi předškolního věku a později školního věku v zájmových činnostech, především sportovních. V pedagogické práci mě zajímaly psychologické aspekty výchovy, jako je vztah individua a skupiny, důsledky dobré a špatné adaptace na školní prostředí, osobnostní vybavení učitele, které ovlivňuje jeho výsledné profesní kvality a ochotu dětí se vzdělávat. Máme tři syny, a tak jsem poznala i kdejaká úskalí výchovy. Opět jsem ale měla možnost s rodinou ve volném čase realizovat svoji radostnou všestrannost. Odtud pramení moje záliba v cyklistice, ale i snaha vcítit se, přijmout a pochopit zájmy, problémy a radosti druhých. Po roce 1990 jsem si mohla splnit přání dále se prohloubeně vysokoškolsky vzdělávat v oblastech, ve kterých vidím úzkou a důležitou souvislost se změnou přístupu učitele k dítěti, vlivu kvality personálního klimatu školy a především důležitou úlohou školy v otevírání osobnostních dispozic dítěte pro vzdělávání a život ve společnosti bez manipulace a direktivity. Více než patnáct let se v pracovní oblasti kromě vysokoškolské výuky věnuji inovaci některých učitelských oborů, vedla jsem a spolupracuji v grantech zaměřených na nové možnosti školy. Přednáším a vedu semináře v Pedagogických centrech v Čechách a na Moravě především pro učitelky mateřských škol a publikuji v pedagogických časopisech . Jsem přesvědčena...

Soňa Kopečková (3)

Pedagožka, autorka učebnic pro základní školy.