Všichni Autoři a témata

Edi Vesco (1)

Edi Vesco se poprvné zjevuje v únoru 1955 v městečku Arona u Laga Maggiore. Po maturitě nenachází vhodnou fakultu čar a kouzel, která by odpovídala jejímu zaměření, a proto vystuduje filozofickou fakultu. Po promoci začíná pracovat v jednom milánském nakladatelství a nechává se okouzlit vydavatelským poradenstvím. Edi, šťastně provdaná za jednoho inženýra, který je sou racionálností jejím pravým opakem, takže se potvrzuje, že protiklady se přitahují, matka třináctiletého syna a majitelka tříletého papouška, žije v Miláně v domku s čarovnou zahradou.

J Svozil (1)

Překlad z ukrajinštiny.

Vasil Kaprálek Škrach (1)

Vasil Kaprálek Škrach, vlastním jménem Vasil Škrach, křtěný Vasil Leopold, příjmení Kaprálek po manželce, 14. června 1891, Prostějov – 28. května 1943, Berlín-Plötzensee) byl český filozof, překladatel, archivář a sociolog, osobní knihovník, archivář a literární tajemník Tomáše Garrigua Masaryka. Vystudoval gymnázium v Prostějově a klasickou filologii a filozofii na filozofické fakultě české části Karlo-Ferdinandovy univerzity. V letech 1919–1937 pracoval jako osobní tajemník a archivář T. G. Masaryka, editor a vydavatel jeho spisů; mezi léty 1924–1931 byl i redaktorem Masarykova sborníku. V roce 1939 se zapojil do odboje, v roce 1940 byl zatčen a v roce 1943 popraven.

Kateřina Klášterská (1)

Lektorka angličtiny, autorka učebnice angličtiny.

Charles Pergler (1)

F. J Müller (1)

Klaus Tkotz (1)

Německý elektrotechnik.

Rudolf Mikolajek (1)

Františka Hansgirgová (1)

Narozena 13.2.1823 v Litoměřicích, zemřela 25.6.1871 v Praze. Kuchařské knihy.

Nelson Algren (1)

Nelson Algren, celým jménem Nelson Ahlgren Abraham byl americký spisovatel. Narodil se v Detroitu, jeho matka byla německá Židovka a jeho otec Švéd, který konvertoval k judaismu. Od tří let žil v Chicagu, kde vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Illinois v Urbana Champaign. V době velké hospodářské krize vystřídal různé příležitostné práce a byl také vězněn za krádež. Za druhé světové války bojoval v Evropě. Ve své tvorbě uplatnil znalost poměrů v chudinských čtvrtích amerických velkoměst. Jeho nejúspěšnější knihou je syrový příběh vězně a narkomana Muž se zlatou paží, který v roce 1955 zfilmoval Otto Preminger s Frankem Sinatrou v hlavní roli. Román Špacír po divokejch končinách zfilmoval v roce 1962 Edward Dmytryk. Třikrát vyhrál O. Henryho cenu. Za román Muž se zlatou paží získal National Book Award a v roce 1981 byl zvolen do American Academy of Arts and Letters. Byl známý radikálně levicovými názory, na protest proti vietnamské válce odmítal platit daně. Angažoval se také v hnutí za revizi procesu s Rubinem Carterem. Udržoval dlouholetý milostný vztah se Simone de Beauvoir, která ho zobrazila v románu Mandaríni. Své postoje vysvětlil v posmrtně vydané esejistické knize Nonconformity: Writing on Writing. List Chicago Tribune uděluje Cenu Nelsona Algrena za nejlepší povídku. Wayne Kramer mu věnoval píseň „Nelson Algren Stopped By“.

Raoul Glaber (1)

Francouzský benediktin, autor kroniky.

Ivo Procházka (1)

Narozen 27. 5. 1958 v Praze. MUDr., CSc., sexuolog . Publikace z oboru.

Jiří Hromádko (1)

Společný pseudonym Jiřího Hromádky a Bohumila Koláře, který používali především jako autoři kresleného seriálu Modrá pětka. Pseudonym vznikl spojením konců jejich křestních jmen doplněný o jejich počáteční písmena . Kromě něj ještě používají své skautské přezdívky Nemo a Ouš .

Augustin Žalud (1)

Augustin Žalud byl český levicový novinář, spisovatel, etnograf a knihovník. Byl autorem oceňovaných spisů o české vesnici a Janu Husovi. Vedl Českoslovanskou společnost národopisnou a Národopisné muzeum v Kinského zahradě. Političtí příznivci i odpůrci jej respektovali pro jeho vzdělání, taktní vystupování a organizátorskou činnost. Vystupoval i pod pseudonymy Gustav Mach, Gusta Žalud nebo Spektator. Roku 1902 založil se Z. V. Tobolkou týdeník Přehled v rámci realistické strany. Později přešel do reformované mladočeské strany a stal se spolupracovníkem Národních listů pod pseudonymem Spektator. Redigoval rovněž časopisy Pražská revue a Národopisný věstník. Stal se sekretářem Českoslovanské společnosti národopisné a Národopisného muzea v Kinského zahradě. Po vzniku ČSR vstoupil do sociální demokracie a stal se knihovníkem Ministerstva sociální péče. Věnoval se rovněž sociologickým studiím. Ve Svazu osvětovém tvořil literárně-knihovnické práce. Zemřel na zdravotním pobytu v Ústí nad Orlicí následkem infekce růže po prodělané operaci. Byl zpopelněn v olšanském krematoriu. Z jeho prací vyšly knižně: Během první světové války redigoval jubilejní spis M. Jan Hus v památkách lidu českého. Také psal a překládal básně.

Václav Švejcar (1)

Narozen 1924, zemřel 6.11.2006. Ing., CSc., publikace z oboru vinařství.

Erika Podlipná (1)

Erika Podlipná, rod. Gáliková, * 5. marca 1943. Po stredoškolských štúdiách bola o. i. r. 1970 – 72 správkyňou pamätnika SNP v Nemeckej pod správou Horehronského múzea v Brezne, potom pôsobila v Banskej Bystrici: 1972 – 82 a 1985 – 89 ako kultúrna referentka Okr. osvetového strediska, medzitým r. 1982 – 85 bola riaditeľkou Závodného klubu ROH Slovenka, členka redakčných rád a kultúrnych komisií odborových organizácií, od 1989 na invalidnom dôchodku. Popri publicistických príspevkoch v literárnych časopisoch bola jednou z kmeňových autoriek banskobystrického štúdia Slov. rozhlasu. R. 1993 vydala román Koláž s pod titulom Pocta Dominikovi Tatarkovi; od r. 2002 uverejňuje v pražských Slov. pohľadoch na pokračovanie druhý diel Koláže s názvom Sprítomňovanie. R. 2003 vydala memoáre Viliama Nisterenka Po vlastnej ceste, 2006 knihu Sekvencie.

Jiřina Hánová (1)

Narozena 12. 6. 1934. Sběratelka a autorka betlémů.

Barbora Buchalová (1)

James Gardner (1)

Birgit Rieger (1)

Německá grafička a ilustrátorka, autorka knih pro děti a mládež.

Therese Mohn (1)

Therese žije v malém městečku na pobřeží Norska. Když jí bylo 7, začala se učit jezdit na koni. Therese si dobře pamatuje na svou první hodinu – kůň zničehonic přešel do cvalu a ona se rozplakala. Počáteční strach ale brzo vystřídalo nadšení a láska ke koním. Když začala Therese chodit na vysokou školu, nemohla už jezdit tak jako dřív. Studovala také v Anglii a ve Francii, a tak na koně nebylo příliš mnoho času. Sen o vlastním koni proto stále zůstává snem. Od dětství Therese touží vyprávět příběhy, které jí její bujná fantazie neustále kreslí před očima. Když jí bylo 11, začala psát svůj první román – samozřejmě o koních. Nikdy ho však nedokončila. Už v té době si však vypěstovala vášeň pro čtení a psaní – když nemohla jezdit, pořád jí zůstaly aspoň knížky. Therese miluje dortíky, zmrzliny a sladkosti všeho druhu a má jedno tajemství – je přesvědčená, že všechny malé holčičky jsou přestrojené princezny.

Uta Over (1)

Německá spisovatelka, novinářka a překladatelka, zaměřená na chov a život zvířat.

František Udržal (1)

František Udržal byl český politik, meziválečný československý ministerský předseda a ministr národní obrany. Narodil se v české statkářské rodině. Jeho otec František Udržal starší byl dolnoroveňským starostou a okresním zastupitelem v holickém okrese. V letech 1883–1886 studoval na hospodářské akademii v Táboře a posléze strávil ještě dva semestry studia na zemědělské univerzitě v Halle. Po vojenské službě v rakousko-uherské armádě se stal záložním důstojníkem. Roku 1894 převzal rodinné hospodářství v Dolní Rovni na Pardubicku. Od počátku 90. let 19. století se též začal politicky angažovat na Pardubicku. Nejprve se podílel na činnosti mladočeské strany, později České strany agrární, v níž již v roce 1906 patřil mezi hlavní politiky. Ve volbách roku 1897 byl zvolen poslancem Říšské rady za všeobecnou kurii v Čechách, obvod Chrudim, Pardubice atd. Opětovně byl za stejný obvod zvolen ve volbách roku 1901. V roce 1903 se ovšem rozešel s mladočechy a nadále působil v Říšské radě coby nezávislý zákonodárce. Mandát ve vídeňském parlamentu obhájil ve volbách roku 1907 konaných již podle rovného volebního práva, po zrušení kurií . V parlamentu usedl do frakce Klub českých agrárníků. Mandát obhájil ve volbách roku 1911 za stejný obvod. Během XXII. zasedání v letech 1917–1918 byl místopředsedou Poslanecké sněmovny Říšské rady. V parlamentu setrval do zániku monarchie v roce 1918. Byl rovněž poslancem Českého zemského sněmu, podle jednoho zdroje od roku 1898, v dobových zápisech ze schůzi sněmu ale je uváděno, že nastoupil v doplňovacích volbách roku 1899. Zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Rakovník, Křivoklát, Nové Strašecí, Louny. Mandát zde za mladočechy obhájil v řádných zemských volbách roku 1901. Rezignoval roku 1903. Zatímco Antonín Švehla jako předseda strany se orient...

Bohuš Heran (1)

Bohuš Heran, křtěný Bohumil Václav byl virtuóz na violoncello a hudební pedagog. Byl jedním z iniciátorů Kociánovy houslové soutěže a zasloužil se také o uspořádání prvního ročníku violoncellové soutěže pro mladé talenty v roce 1968, která po něm nese jeho jméno. Zemřel v 61 letech. Základy hudebního vzdělání dala Heranovi matka, zdatná amatérské klavíristka. Brzo se začal učit hrát na housle zprvu u Adolfa Dlouhého, ale hlavně u vynikajícího místního amatérského hudebníka Aloise Sychry. V devíti letech začala jeho výuka ve hře na violoncello u Jana Mazánka. Díky tomu, že v blízkém Brandýse nad Orlicí měl letní byt proslulý violoncellista Hanuš Wihan, stal se Heran v roce 1919 jeho soukromým žákem. Pod jeho vedením se Heran natolik zdokonalil, že by roku 1920 jako třináctiletý přijat na Pražskou konzervatoř, jejíž středoškolské oddělení i mistrovskou školu vystudoval do roku 1926, oba stupně u Jana Buriana. Sám o tom napsal: „Oproti ostatním spolužákům jsem postupoval tak rychle, že jsem celou Davidovu školu přehrál v rekordním čase dvou měsíců. I dále jsem postupoval velmi rychle, takže jsem do konce školního roku probral látku tří ročníků a při závěrečných zkouškách jsem postoupil rovnou do čtvrtého ročníku...Ovšem to bylo jen při těch předmětech, ve kterých jsem čtvrtý ročník dohonil. Jinak jsem postupoval se svými původními spolužáky...“ Středoškolské studium uzavřel roku 1925 provedením Saint-Saënsova Koncertu d moll s Českou filharmonií, řízenou Václavem Talichem, který tehdy na konzervatoři vyučoval a na závěr studia na mistrovské škole, jejímž žákem byl již od roku 1924, hrál Dvořákův Violoncellový koncert op. 104 opět s Českou filharmonií, tentokrát řízenou Františkem Stupkou. Poté díky stipendiu francouzské vlády, které získal jako jeden ze 20 mladých Čechoslováků, se v letech 1926-28 vzdělával na pařížské Národní konzervatoři u Gérarda Hekk...

Miroslav Lánský (1)

Narozen 14.3.1947 v Hořicích v Podkrkonoší. Zemědělský inženýr, práce z oboru ovocnářství.

Dionysios C Tsichritzis (1)

Liliana Lazar (1)

Rumunská spisovatelka pocházející z Moldávie. Dětství prožila v Iaşi, kde její otec působil jako lesník v oblasti velkých lesů Slobozia. Studovala na Univerzitě Alexandra Iona Cuza francouzskou literaturu. Po pádu režimu Nicolae Ceauşesca odjela do Francie. *** „První román Liliany Lazarové Země prokletých je skutečný literární požitek. Nemá ale nic společného s psychologizující literaturou zahleděnou do sebe. To, že Liliana Lazarová píše ve francouzštině, neznamená, že by tím byla ona sama méně rumunská... V knize Země prokletých, v níž mísí legendy a dějiny, vzdává hold své zemi a jejím tradicím.“ La Lettrine

Guy Chaussinand-Nogaret (1)

Francouzský historik.

Zdeněk Klingora (1)

Autor technologických příruček pro učňovské a odborné školy.

Péter Esterházy (1)

Péter Esterházy byl maďarský spisovatel z rodu Esterházyů. Roku 1969 složil maturitu na piaristickém gymnáziu v Budapešti. Tam také na Univerzitě Loránda Eötvöse vystudoval matematiku. Poté pracoval v Institutu informatiky na Ministerstvu těžkého průmyslu. Debutoval v roce 1976, od roku 1978 byl spisovatelem z povolání. Zemřel v červenci roku 2016 na rakovinu slinivky břišní. Jeho onemocnění se stalo ústředním tématem knihy A bűnös . Esterházy byl významným představitelem generace maďarských spisovatelů, která se na literární scéně prosadila v 70. letech. Dalšími představiteli této generace jsou mj. György Spiró a Péter Nádas. V jeho díle se zrcadlí vyprávěcí postupy postmoderní literatury, např. užití citátu, intertextualita a mozaikovitost příběhu. Esterházy též často kladl důraz více na samotný text než na vyprávěný příběh. Ve svém díle Hrabalova kniha se vyznal ze svého obdivu k českému spisovateli Bohumilu Hrabalovi, který je současně adresátem Esterházyho vyprávění. Román Tizenhét hattyúk napsal pod ženským pseudonymem Lili Csokonaiová. Jeho díla byla též s úspěchem zfilmována, příp. přetavena ve filmové scénáře. Například režisér Péter Gothár sepsal společně s Esterházym scénář ke svému snímku Idő van .

Vojtěch Jančar (1)

Narozen 1.6.1952. Pracuje a publikuje v oboru vodáckých sportů a vodní turistiky.

Petr Kolínský (1)

Mgr. Petr Kolínský je český scénograf, architekt, malíř, grafik, designér a pedagog. Narodil se do učitelské rodiny, v níž vyrůstal se čtyřmi dalšími dětmi. Na Divadelní fakultě Akademie múzických umění vystudoval obor scénografie a na fakultě též 16 let pedagogicky působil a zastával i funkci tajemníka katedry. Vyučuje ale i na středních školách. Je člen hodnotitelských komisí či lektorem workshopů zaměřených na vzdělávání amatérských divadelníků. Vedle toho byl 3 roky konzultantem výboru pro vzdělávání Parlamentu České republiky. Je tvůrcem scénických a kostýmních výprav, grafických návrhů a výstavních realizací či architektonických projektů pro divadelní představení a filmová natáčení. Byl spolupracovníkem režisérů Karla Smyczka , Otakara Vávry, Jitky Němcové, Věry Chytilové , Antonína Moskalyka, Jiřího Stracha, Ladislava Smočka nebo Jiřího Krejčíka. Projekčně se účastnil příprav výstav v Národním, Náprstkově či Uměleckoprůmyslovém muzeu a na Pražském hradě. Výstavy, které realizoval , jsou oceňovány pro svoji odbornou názornost a jejich významné didaktické působení. Vytvořil též grafické návrhy plakátů, log a značek, ale i hudebních nosičů. Je autorem výtvarných děl či oděvů a šperků . Jeho díla jsou součástí především soukromých sbírek. Napsal dílo „Kostým a herecká tvorba“ a je též ilustrátorem některých dílů encyklopedie „Dějiny odívání“ autorky Ludmily Kybalové. S manželkou Rut vychovávají celkem pět dětí – Terezii, Josefa, Jana, Annu a Viktorii....

Jan Sup (1)

Narozen 24. 6. 1935 ve Velké nad Veličkou, zemřel 29. 4. 2010. Doc., ing., CSc., pedagog, hudebník, kybernetik, propagátor výpočetní techniky v pedagogické praxi.

B. Marcel (1)

Marcel Kušar (1)

Chorvatský filolog.

Zdeněk Wilhelm (1)

Narozen 11.1.1956 v Moravské Třebové. Doc. MUDr., CSc., onkolog . Absolvoval LF MU v Brně, obor stomatologie i všeobecné lékařství, aspirantura z normální a patologické fyziologie , habilitoval 2006. Věnuje se problematice metabolismu za různých stavů, jak v experimentu , tak i v praktické medicíně . V oblasti neurofyziologie se věnoval regulaci dýchání na úrovni respiračních neuronů prodloužené míchy v oblasti tzv. respiračního pacemakeru i jeho ovlivnění anestezií. Dále se věnuje dynamice změn minerálů v séru a ostatních tkáních. Práce z fyziologie, interního lékařství a metabolismu iontů, též odborné překlady z němčiny, také se věnuje keramice.

Karel Žák (1)

Karel Žák byl český duchovní, papežský komoří a pedagog. Karel Žák se narodil v roce 1887 v Třebíči, jeho rodiči byli obuvník Emanuel Žák a Josefa Žáková, jeho bratrem byl pedagog Rudolf Žák. Vystudoval právnickou a teologickou fakultu, studoval biskupský alumnát na Antonínské ulici v Brně a následně se stal duchovním. Po studiu v roce 1914 působil jako kooperátor v Miroslavi, roku 1919 přešel do Letovic na pozici kooperátora, v roce 1924–1930 působil jako duchovní v Novém Městě na Moravě. V roce 1934 a 1936 pak působil jako duchovní a učitel náboženství ve Znojmě. Působení na gymnáziu ve Znojmě ukončil v roce 1937 a přešel do Brna. V roce 1938 působil jako pedagog náboženství v Brně na Starém Brně. Stal se nositelem titulu Monsignore a papežským komořím, zemřel v roce 1963 v Brně. Působil také u církevního soudu.

Ilona Švihlíková (1)

Ilona Švihlíková je česká ekonomka. Absolvovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde vystudovala obor mezinárodní obchod a komerční jazyky. Ve své diplomové práci se věnovala tématu „Postavení Německa ve vývoji evropské ekonomické integrace“. Doktorát obhájila v roce 2006 na Katedře politologie Fakulty mezinárodních vztahů VŠE disertační prací „Politické aspekty globalizace“. Původně působila na VŠE jako asistentka v týmech germanistky Věry Höppnerové a politoložky Vladimíry Dvořákové. Následně se stala prorektorkou pro kvalitu a rozvoj školy Vysoké škole obchodní v Praze. Jejím hlavním oborem jsou mezinárodní ekonomické vztahy, různé aspekty globalizace, měnové otázky, energetická bezpečnost a obecně souvislosti mezi ekonomikou a politikou . V roce 2011 dokončila habilitační řízení na Fakultě politických věd a mezinárodních vztahů Univerzity Matěje Bela v Banské Bystrici a získala hodnost docent. V roce 2010 byla vydána její první monografie „Globalizace a krize“. Publikovala a publikuje v internetových mediích, jako např. v Britských listech, E15, Pro a Proti nebo Deníku Referendum. Publikuje také i v zahraničí . Ve svých příspěvcích a vystoupeních mj. kritizuje globalizaci světové ekonomiky. Pravidelně přispívá komentáři pro Český rozhlas . Ilona Švihlíková, Adam Votruba a Veronika Sušová-Salminen společně založili a vedou webový časopis !Argument . Je koordinátorkou občanské iniciativy Alternativa Zdola, která která mimo jiné hledá alternativní ekonomické systémy, klade si za cíl podporu komunitního hnutí a vznik novodobých družstev. Dále je také jednou z mluvčích Spojenectví práce a solidarity . V září 2013 se stala lídrem kandidátky Strany Práv Občanů ZEMANOVCI v předčasných parlamentních volbách 2013 v kraji Vysočina, ale nebyla zvolena. Konfesně je ...

Richard Heinzmann (1)

Aleš Navrátil (1)

Aleš Navrátil je vysokoškolský pedagog , ale vychází i ze své dlouholeté výtvarné zkušenosti grafika, malíře a příležitostného sochaře.

Tina Santi Flaherty (1)

Americká spisovatelka. Autorka populárně-psychologických příruček pro ženy.

Hugh Prather (1)

Americký pastor metodistické církve, též rozhlasový a časopisecký publicista. Hugh Prather se proslavil svojí prvotinou "Notes to Myself" , která vyšla poprvé v roce 1970 v nakladatelství Real People Press. Prodalo se přes 5 milionů výtisků a byla přeložena do deseti jazyků. Společně se svojí druhou manželkou Gayle, s níž se oženil v roce 1965, napsal další knihy: "The Little Book of Letting Go" , "How to Live in the World and Still Be Happy", "I Will Never Leave You: How Couples Can Achieve The Power Of Lasting Love", "Spiritual Notes to Myself: Essential Wisdom for the 21st Century", "Shining Through: Switch on Your Life and Ground Yourself in Happiness", "Spiritual Parenting: A Guide to Understanding and Nurturing the Heart of Your Child", "Standing on My Head: Life Lessons in Contradictions", "A Book of Games: A Course in Spiritual Play", "Love and Courage", "Notes to Each Othe", "A Book for Couples", "The Quiet Answer" a "There is a Place Where You Are Not Alone". Narodil se 23. ledna 1938 v Dallasu v Texasu. Studoval na několika univerzitách . Ve svých pracích zdůrazňuje důležitost laskavosti, odpuštění a věrnosti. Hugh Prather zemřel 5. listopadu 2010 ve svém domě v Arizoně, nejspíše na infarkt.

Deborah Challinor (1)

Deborah je spisovatelka a historička. Narodila se v městečku Waikato v Huntly, a navštěvovala Waikatskou Univerzitu. Pracavala jako spisovatelka a historička na plný úvazek od roku 2000. Všechny její romány se objeviny v první pětce Novo Zélandského fiction bestseller seznamu. V současné době žije se svým manželem v Newcastlu v Austrálii.

Jan Werner (1)

Jan Werner byl český stavební inženýr a esperantista. Narodil se v Návsí u Jablunkova v rodině krejčího, dětství prožil v Jablunkově a Horních Heřmanicích v okrese Ústí na Orlicí , po válce se rodina přestěhovala do Lanškrouna, kde hned v září 1945 nastoupil do gymnázia a později pokračoval na gymnáziu v České Třebové. Po maturitě v roce 1952 odešel do Brna na Fakultu architektury VUT, kterou ukončil v roce 1957. Místem jeho změstnání byly Vítkovické stavby Ostrava-Kunčice , Hutné stavby Košice , VHJ Prům. stavitelství a Prům. stavby Brno , a jako pedagog působil na VUT Brno, Fakulta architektury . V roce 1948 se na gymnáziu seznámil s esperantem, stal se jednatelem esperantského klubu v Lanškrouně , byl činný v esperantské mládeži ve vedoucích funkcích, v roce 1958 redigoval časopis Tagiĝo a později Fajrero . Zabýval se odbornou terminologií v esperantu , překládal i beletrii. Od roku 1966 budoval společně s Josefem Drlíkem organizaci pro české techniky-esperantisty. Poté, co byl v roce 1969 založen Český esperantský svaz, vyústily jejich aktivity ve vznik jeho vědeckotechnické sekce, v jejímž výboru pracoval mnoho let . V letech 1971-1972 byl předsedou brněnského klubu esperantistů a od roku 2002 nového Sdružení pro mezinárodní jazyk esperanto v Brně, které spoluzakládal. ]

Bohuslav Valašťan (2)

Bohuslav Valašťan , slovenský sbormistr, pedagog, skladatel, dirigent a hudební teoretik. Je pohřbený na Národnom cintoríne v Martine.

Carla Tkadlečková (1)

Učitelka v oboru německého jazyka, učebnice němčiny a angličtiny.

Vladimír Makovský (1)

Ve Velkém Meziříčí, na pomezí Čech a Moravy, žije vlastivědný badatel Vladimír Makovský, jehož vášní je výzkum rodokmenů. I přes svůj pokročilý věk pracuje jako kronikář, vydává knihy a brožury. Jeho životním mottem je nezahálet ani chvilku. 87letý badatel je zakladatelem a členem Vlastivědné a genealogické společnosti ve Velkém Meziříčí. Genealogie nebo-li pomocná věda historická je o vztahu mezi lidmi, který vyplývá z rodového původu a příbuzenských vztahů.

Čeněk Podlipský (1)

Ředitel Národohospodářské propagace Československa, spoluautor vlastivědných publikací.

Volker Tschuschke (1)

Německý psycholog a psychoanalytik.

Gordana Babić (1)

Srbská historička umění, odbornice na dějiny středověku.

Alena Kortanová (1)

Podnikatelka v oboru sklářství, věnuje se výrobě skleněných figurek a vinutých perlí.

Gaynor Berry (1)

Zita Zemanová (1)

Christopher Ciccone (1)

Christopher Ciccone je bratr světoznámé zpěvačky Madonny. Svou uměleckou dráhu zahájil jako tanečník souboru La Groupe de La Place Royal v Ottawě. Byl uměleckým ředitelem Madonniny Blond Ambition tour a ředitelem The Girlie Show tour. Režíroval hudební videa pro Dolly Parton a Tonyho Bennetta. Je uměleckým dekoratérem a návrhářem v New Yorku, Los Angeles a Miami.

František Skřivan (1)

Významný český speleolog s bohatými praktickými zkušenostmi ve výzkumu jeskyň a propastí. Účastník četných domácích i zahraničních expedic. Narozen 23.12. 1933. RNDr., původně geolog a speleolog, později se začal zabývat historickou geografií, heraldikou, genealogií a historií rytířských řádů. Je členem Suverénního řádu sv. Jana Jerusalémského z Rhodu a Malty.

Jiří Pomahač (1)

Narozen 1954. JUDr., regionální politik, autor publikace o Nepomucku.

F. J Říha-Lianský (1)

Memoáry.

Antonín Navrátil (1)

Antonín Navrátil je český herec a dabér. Antonín Navrátil pochází z dělnické rodiny. V 6 letech se zúčastnil konkurzu do televizního pořadu Hledáme písničky pro děti, následně hrál v dětských muzikálech, recitoval a zpíval. V 10 letech pak ztvárnil jednu z hlavních rolí v seriálu Kamarádi , ve stejném roce si poprvé vyzkoušel práci před filmovou kamerou, a sice ve filmu Hvězda . Následně dostal příležitost v rolích dospívajících synů v několika snímcích počátku 70. let . Studoval na gymnáziu a následně na DAMU. V roce 1979 ztvárnil roli hvězdáře Mirka Žaluda v seriálu Zkoušky z dospělosti. Po absolvování DAMU nastoupil do Vinohradského divadla, kde hrál například ve hrách Obchodník s deštěm, Záviš z Falkenštejna nebo Pahorek, objevoval se rovněž v televizních pohádkách. V roce 1992 opustil Antonín Navrátil Vinohradské divadlo kvůli osobnímu sporu, načež načas zcela opustil svět médií, jezdil s kamiónem a pracoval jako umělecký kovář. Před kameru se od poloviny 90. let vrací jen sporadicky, hrál například v komedii Byl jednou jeden polda . Začal se věnovat také dabingu a posléze založil vlastní dabingové studio Dial a dnes působí i jako režisér (zrežíroval dabing například filmů Statečné srdce, Titanic či Blízká setkání třetího druhu. Pro některé filmy vytvořil také české titulky. Antonín Navrátil je dvakrát rozvedený a má dvě dcery.

Eduard Culka (1)

Narozen 1890 v Přibyslavi. Legionářský pracovník, literatura a překlad z oboru.

Marie L Neudorflová (1)

Narozena 5. 5. 1940 v Malobratřicích, po roce 1968 v emigraci. PhDr., historička a politoložka, práce z oboru .