15301–15360 z 154608 Autoři
Václav Suchý (4)
Narozen 9. 8. 1942 v Praze. Redaktor, prozaik, básník, překladatel ze španělštiny, portugalštiny a ruštiny.
Více od autora
Václav Šmejkal (6)
Václav Šmejkal byl český pedagog, bibliofil a politický vězeň. Narodil se 2. června 1909 na Ferdinandu a Růženě Šmejkalovým. Měl dva mladší bratry. Otec Ferdinand za první světové války narukoval do armády a stal se nezvěstným. Matka Růžena musela tvrdě pracovat, aby své děti uživila. Václav Šmejkal maturoval na reálném gymnáziu v Praze-Žižkově a poté vystudoval matematiku a deskriptivní geometrii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Svou učitelskou dráhu Šmejkal zahájil na měšťance v Trmicích. Oženil se s Růženou Křikavovou, s níž měl dva syny. Při práci získal doktorát z přírodních věd. Psal básně a překládal Rilkeho, byl velmi aktivní v Sokole, ochotnickém divadle, červeném kříži a ve známém pěveckém sboru Foerster. Po mnichovské dohodě se rodina přestěhovala do Prahy. Druhou světovou válku Šmejkal strávil jako středoškolský učitel v Táboře. Po jejím skončení se stal ředitelem obnoveného reálného gymnázia v Ústí nad Labem. Zároveň působil jako kulturní referent města Ústí nad Labem. Staral se o obnovení činnosti městského divadla, rozhlasu, knihovny, muzea i archivu. Angažoval se také politicky, neboť byl oblastním důvěrníkem Československé strany národně socialistické. Po únoru 1948 se Václav Šmejkal stal politickým vězněm. Poprvé byl odsouzen ve dnech 23.-24. září 1948 ve skupinovém politickém procesu, ve kterém bylo 22 osob odsouzeno k celkem 101 letům vězení. Sám Šmejkal byl odsouzen k devítiletému trestu za neoznámení toho, že mu student ukázal protikomunistický leták. Část trestu strávil v pracovních táborech při uranových dolech. Roku 1958 byl odsouzen podruhé. Tentokrát k dvouletému trestu za sepsání textu a básní s tematikou vězeňství. Po propuštění se musel živit prací v dělnických profesích a až později mu bylo povoleno vrátit se k práci učitele. Ve volném čase psal učebnice a básně. Byl...
Více od autora
Václav Rabský (2)
Jaroslav Velinský – Horník, soustružník, noční hlídač v ZOO, umělecký pracovník Divadla hudby, reklamní grafik a od konce 60. let spisovatel. Ve volném čase tramp, banjista, swingový kytarista, písničkář a jeden ze zakladatelů festivalu Porta. Sám o sobě říká, že s takovými životními zkušenostmi se nemohl stát ničím jiným než spisovatelem. Ve všech jeho příbězích, ať jsou jakéhokoli žánru, se vždy promítá důvěrná znalost prostředí a charakterových typů. Dokáže vás vtáhnout do děje s takovou lehkostí, že se od knihy jen těžko odtrhnete. Je tvůrce bezděčného detektiva Oty Finka, obyčejného chlápka, který si nechce nechat věšet bulíky na nos, i kdyby proto přes něj měl dostat. Autor též vystupuje pod pseudonymem Kapitán Kid.
Více od autora
Václav Prach (3)
Narozen 1885 ve Velké Kvíci. Středoškolský profesor, autor řecko-českého slovníku, překladatel z latiny a řečtiny.
Více od autora
Václav Pačes (5)
Václav Pačes je český biochemik, vysokoškolský pedagog, v letech 2005–2009 předseda Akademie věd České republiky. Mezi roky 2010–2012 byl předsedou Učené společnosti České republiky. Býval též předsedou dozorčí rady ČEZ, a. s. Vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky studuje strukturu genomů. Jeho skupina patřila mezi první, které přečetly úplnou dědičnou informaci nějakého organismu . Objevil enzym zapojený do katabolismu rostlinného hormonu cytokininu. Je spoluautorem prvního českého syntetického genu. Publikoval více než 100 původních prací a podílel se na 5 knihách. Popularizuje svůj obor v tisku, rozhlase, televizi a na internetu. Mezi jeho působiště patřily Yaleova univerzita, univerzity v Chicagu, Seville a v Bristolu, Ústav aplikované biochemie v Japonsku. Na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze přednáší molekulární genetiku a genové inženýrství. Na této vysoké škole obdržel v roce 2012 čestný doktorát. V březnu 2005 zvolen předsedou Akademie věd České republiky, když nahradil Helenu Illnerovou. V roce 2009 tuto funkci opustil a vystřídal jej Jiří Drahoš. V říjnu 2006 byl zmíněn jako možný kandidát na předsedu úřednické vlády, která by dovedla Českou republiku k předčasným volbám. Občas byl zmiňován jako možný kandidát pro prezidentskou volbu v roce 2008. Předsedal též komisi pro posouzení energetických potřeb ČR. Jednalo se o politicky ožehavé téma, neboť vláda se v koaliční smlouvě zavázala nestavět další jaderné elektrárny a respektovat územní limity těžby uhlí v severních Čechách. Pačes i další členové komise přiznali, že čelí silným tlakům rozmanitých zájmových skupin. Svá doporučení komise zveřejnila počátkem července 2008. Býval též předsedou dozorčí rady ČEZ, a. s....
Více od autora
Václav Němec (3)
Narozen 31.8.1902 v Golčově Jeníkově, zemřel 4.4.1985 v Českých Budějovicích. Novinář a básník.
Více od autora
Václav Malovický (5)
Narozen 31. 7. 1943 v Plzni, zemřel 24. 2. 2018. Ing., televizní, filmový a rozhlasový scenárista, spisovatel, publicista v oboru bydlení, architektury, regionalistiky a gastronomie, autor kulinářskch publikací.
Více od autora
Václav Láska (5)
Mgr. Václav Láska od 18 let pracoval v řadách Policie ČR. Začínal jako řadový policista na obvodním oddělení. Později pracoval jako asistent vyšetřovatele a posléze vyšetřovatel na Krajském úřadu vyšetřování se specializací na hospodářskou kriminalitu. V roce 1999 nastoupil na Úřad finanční kriminality a ochrany státu , kde vedl vyšetřování související s IPB a s Harvardskými fondy. Po zániku ÚFKOS v roce 2003 opustil řady policie a krátce pracoval v oblasti ekonomického poradenství. V současnosti se věnuje právní praxi v advokátní kanceláři. V červenci 2007 zamítl ministr vnitra Ivan Langer Láskovu žádost o zbavení mlčenlivosti, jejíž schválení by mu umožnilo vypovídat v USA v kauze Viktora Koženého. Podle mluvčí Aleny Vokráčkové byla důvodem „odlišnost právních systémů obou zemí“. Při zaměstnání vystudoval sociální patologii na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové a právo na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.
Více od autora
Václav Kubín (5)
Václav KUBÍN * 1. 3. 1920, Praha † 26. 9. 2007, Praha Básník, literární vědec a editor Jako nemanželský syn vyrůstal bez otce, jeho matka byla švadlenou. Byl manželem literární teoretičky Marie Kubínové. V rodišti Kubín vychodil obecnou a čtyřletou měšťanskou školu, pak se vyučil obchodním příručím. V letech 1936–1947 prošel několika zaměstnáními ; roku 1943 byl totálně nasazen v Berlíně. Bez maturity na základě tzv. psychotechnické zkoušky byl roku 1947 přijat na Novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální; absolvoval roku 1951 . Po studiích krátce působil na Akademii múzických umění jako lektor marxismu-leninismu, v letech 1953–1958 byl redaktorem v nakladatelství Svoboda, poté v letech 1959–1962 absolvoval interní vědeckou aspiranturu na Institutu společenských věd při ÚV KSČ. V letech 1962–1967 pracoval v oddělení teorie v Ústavu pro českou literaturu; v této době se jako výkonný redaktor podílel na zrodu časopisu Estetika . V letech 1968–1971 byl znovu redaktorem v nakladatelství Svoboda, od roku 1972 až po odchod do důchodu v roce 1990 byl vedoucím redaktorem literární teorie v nakladatelství Československý spisovatel. Publikoval od roku 1962. Recenzemi, kritickými i teoretickými články a eseji, posléze však i beletristickými pracemi, postupně přispíval do Rudého práva, Tvorby, Impulsu, Světa práce, České literatury, Estetiky, Romboidu , Literárního měsíčníku aj. Pro své kratší příspěvky používal šifer VK, -vk-, vlk, -vkn-. V druhé polovině 60. let psal Václav Kubín recenze i kritické a teoretické stati o české i cizí beletrii, přičemž zvláštní pozornost věnoval science fiction. V 70. a 80. letech se naproti tomu soustředil na činnost editorskou, v níž se zabýval výhradně poezií . Jeho ediční debut, rozsáhlá antologie Ars poetica, představuje bohaté pásmo výroků ...
Více od autora
Václav Král (4)
Václav Král byl český automobilový designér, konstruktér a závodník. Narodil se roku 1936 v Ostravě. V roce 1956 absolvoval Vyšší průmyslovou školu automobilní a leteckou v Mladé Boleslavi. Dvacet let aktivně závodil . Do roku 1960 pracoval v konstrukci karosérií AZNP Mladá Boleslav a poté ve Výzkumném ústavu energetickém. Roku 1983 odešel na volnou nohu. Od roku 1994 vyučoval na ČVUT. Od 50. let kreslil a psal do motoristických časopisů, pro mnohé československé firmy kreslil „rentgenové obrazy“ jejich výrobků, věnoval se propagační grafice. V 70. letech se představil jako tvůrce závodních automobilů značky Metalex. Vytvořil karoserie závodních vozů formule Easter a Mondial, Škoda Buggy a Spider a dalších více než 20 vozidel. Mezi nejznámější Králova díla patří super-sporty: Tatra MTX V8 , Innotech Mystero , Dioss Rebel a luxusní Tatra Prezident. Jedná se o tvůrce vozu, který dosáhl historicky prvního českého národního rychlostního rekordu. Rekord 265 km/h se Supertatrou o objemu čtyři litry a výkonu 320 koní vytvořil Ing.Petr Bold na bývalém letišti Hradčany u Ralska. Jeho studie vozu Laurin & Klement z roku 1991 drží český rekord vozidla s nejnižším odporem vzduchu . Věnoval se i průmyslovému designu – balicí stroje, laminovací stroje, obří postřikovač, jemnořezná pila, počítače, vrtačky, motory, výrobky pro domácnost, hračky. Byl velkým propagátorem „filozofie spotřebitelské skromnosti“ v dopravě.
Více od autora
Václav Jan Tomášek (4)
Václav Jan Tomášek byl český hudební skladatel a klavírista, uznávaný pro svůj přínos hudebnímu světu v období pozdního klasicismu a raného romantismu. Ačkoli Tomášek nebyl tak známý jako někteří jeho současníci, byl významnou osobností pražské hudební scény. Vynikal ve skládání písní a klavírní hudby, přičemž se inspiroval německými skladateli, jako byli Beethoven a Schubert, které obdivoval.
Více od autora
Václav Huňáček (4)
Narozen 15. 1. 1931 v Praze, zemřel 7. 8. 2018 tamtéž. Doc. PhDr., CSc., filolog. Publikace z oboru slavistiky, rusistiky, byzantologie, kulturologie, etnografie, náboženství, teorie průvodcování.
Více od autora
Václav Hořejší (5)
Narozen 14.10.1949 v Mlýnském Struhadle. Doc., RNDr., CSc., biolog, profesor imunologie, práce z oboru molekulární imunologie.
Více od autora
Václav Hájek z Libočan (5)
Václav Hájek z Libočan byl český kronikář, spisovatel a nejprve utrakvistický, od roku 1521 katolický kněz. Pocházel z drobné české šlechty z Libočan u Žatce, od roku 1520 byl farářem v Kostelci u Budyně nad Ohří, o rok později kaplanem ve Zlonicích. Šlechtici v té době pokládali faráře za své sluhy, s čímž se Hájek nechtěl smířit a vedl s nimi neustálé spory. Od roku 1524 byl současně farářem v Rožmitále a oblíbeným kazatelem kostela svatého Tomáše na Malé Straně v Praze, od roku 1527 děkanem na Karlštejně. Dostal se opět do sporů s karlštejnským purkrabím Bechyněm z Lažan, protože se zastal služek, které jeho paní týrala. Roku 1533 byl jmenován správcem kapituly na Vyšehradě, ale brzy musel toto místo opustit a stal se farářem na Tetíně. Na Tetíně patrně začal pracovat na své kronice, pro kterou si sám vypisoval údaje už na Karlštejně a později pro něho pracovali i písaři Zemských desk. Roku 1539 byla kronika sepsána a Hájek na ni dostal královské privilegium, obě konsistoře i pražská obec, u nichž byl Hájek špatně zapsán, si ji ale vyžádaly k censuře. Po mnoha průtazích a sporech nakonec knihu vytiskl u Jana Severina ml. a roku 1541 v tisícovém nákladu vydal. Vzápětí na to vydal svůj podrobný popis požáru Pražského hradu a překlad „Zlaté Bible“ Antonia de Rampegolis. Kronika mu sice přinesla velký úspěch a univerzitní mistr Matouš Collinus z Chotěřiny ji oslavil latinskými verši, Hájek však zůstal bez příjmu a silně zadlužen. Roku 1543 si dokonce se dvěma pražskými kanovníky vyprosil královské privilegium na hledání pokladů. Od roku 1544 byl proboštem a o rok později také děkanem kapituly ve Staré Boleslavi a roku 1545 byl uvězněn, protože se prý zastal kapitulní poddané, kterou pan Krajíř z Krajku zatkl pro čarodějnictví. Roku 1549 se kapitulních hodností v Boleslavi vzdal. Hájek zemřel v klášteře dominikánek u svaté Anny na Starém městě. Hájkova „Kronika česká“, kterou psal několik let, zahrnuje české dějiny od příc...
Více od autora
Václav Engler (7)
Narozen 13. 8. 1977 v Rokycanech. Mgr., kulturní antropolog, básník, muzejník, vedoucí Muzea Církevního umění v Plzni, ilustrátor, divadelní ochotník, člen Střediska západočeských spisovatelů a moderátor kulturních či literárních akcí.
Více od autora
Václav Dědek (5)
Václav Dědek byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR. Po volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severočeský kraj. Mandát nabyl až dodatečně v listopadu 1961 jako náhradník poté, co zemřel poslanec Václav Kopecký. V parlamentu setrval až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1964. Profesně se k roku 1961 uvádí jako ředitel Severočeského krajského nakladatelství v Liberci. Už v meziválečném období byl aktivním komunistou. Za druhé světové války byl vězněn. Byl nositelem několika vyznamenání, v roce 1959 mu byla udělena Československá cena míru. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa se za počínající normalizace podílel na čistkách v kulturní a novinářské obci na Liberecku. Působil sám jako publicista, je autorem několika knih o regionálních tématech.
Více od autora
Václav Černík (6)
Narozen 7. 5. 1931 v Jezbořicích. Prof. Doc., DrSc., slovenský filozof a vysokoškolský pedagog českého původu, zaměřený na teorii poznání, teorii zákona, filozofii přírodních a společenských věd a metodologii věd. Autor prací z oboru.
Více od autora
Václav Čada (4)
Václav Čada byl český a československý historik a politik, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za KSČM. Působil jako profesor vojenských vysokých škol, publikoval práce z dějin marxismu a československé historie. Jeho manželkou byla estetička a kunsthistorička Věra Beranová. Ve volbách roku 1992 byl za KSČM, respektive za koalici Levý blok, zvolen do Sněmovny lidu. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V roce 1993 se účastnil 3. sjezdu KSČM a vystoupil v rozpravě, přičemž referoval o názorech členské základny na úvahy o změně názvu strany.
Více od autora
Václav Břežan (4)
Václav Březan byl rožmberský archivář, knihovník a kronikář. Václav Březan se narodil v rodině mlynáře v Březně u Postoloprt. Absolvoval bratrskou partikulární školu v Mladé Boleslavi a poté studoval na známých německých universitách v Heidelbergu a Štrasburku. Vynikal všestranným vzděláním a kulturním rozhledem. Ovládal také na velmi dobré úrovni latinu, němčinu, francouzštinu a řečtinu. V roce 1593 vstoupil do služeb Petra Voka z Rožmberka, nejprve na jeho krumlovský dvůr, poté o rok později nastoupil jako písař v soudní kanceláři. Dne 22. listopadu 1596 byl pověřen správou rozsáhlého rožmberského archívu, který katalogizoval a detailně uspořádal. Jeho práce spočívala především v třídění listinného materiálu, který zachycoval rodové i zemské listiny, jež Rožmberkové shromažďovali již od 14. století. Přibližný obsah řady později ztracených listin známe dnes právě jenom díky pečlivému katalogovému zápisu v rukopisném inventáři. Březan spravoval i proslulou rožmberskou knihovnu. Tato knihovna byla považována za největší a nejlepší šlechtickou knihovnu ve střední Evropě. Obsahovala přes 11 000 svazků, mimo jiné také prakticky všechnu knižní produkci vydanou do té doby Čechách. I tuto knihovnu Březan uspořádal a pořídil její rukopisný katalog. K označování knih bylo pořízeno více než 20 různých ex libris a supralibros, které pro ni vytvořil tehdejší slavný malíř a grafik Jiljí Sadeler. Sám Petr Vok tuto knihovnu rád ukazoval svým hostům, což Březanovi přinášelo prestiž a dávalo příležitost se seznamovat s představiteli tehdejší společnosti. Sám se také tituloval jako praefectus bibliothecae či bibliothecarius et studiosus antiquitatis. V letech 1602-1608 společně s dalšími pěti pomocníky sestavil rukopisný systematický katalog, ve kterém celý knižní fond rozčlenil do šesti skupin podle jednotlivých vědních oborů a který neměl co do úrovně a kvality ve své době obdoby. Po prodeji Českého Krumlova roku 1602 a přesídlení Petra Voka do Třeboně se v...
Více od autora
Václav Bartůněk (5)
Václav Bartůněk , byl katolický kněz, který se zabýval církevními dějinami a architekturou, a kanovník u Všech svatých na Pražském hradě. Středoškolské vzdělání získal na arcibiskupském gymnáziu v Praze, které zakončil v roce 1927 maturitou. Ke kněžství studoval na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze, kterou dokončil v roce 1923. V roce 1923 byl také vysvěcen na kněze. Poté působil v pastoraci. Ve studiích pokračoval dále na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze a 2. června 1933 byl zde promován doktorem teologie. Poté studoval na Státní archivní škole v letech 1934–1937. Byl kaplanem ve Vraném, Vrapicích, Kladně a Žebráku. V roce 1940–1941 přednášel na Arcidiecésním bohosloveckém učilišti pražském předmět pomocné vědy historické a ochrana památek. Od roku 1942 byl pracovníkem v arcibiskupském archivu. Dne 30. ledna 1951 byl jmenován na římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze profesorem církevních dějin, s účinností od 1. ledna 1951. Dne 14. května 1959 byl jmenován na CMBF vedoucím katedry historicko-právní, s účinností od 1. června 1959. Dne 13. srpna 1962 byl jmenován proděkanem pro roky 1962–1964. Dne 25. července 1964 byl jmenován na CMBF proděkanem pro roky 1964–1966. Jeho jmenování proděkanem se opakovalo ještě 1. září 1966 kdy byl jmenován proděkanem pro roky 1966–1968 a 21. listopadu 1968, kdy byl jmenován proděkanem pro roky 1968–1970. Jeho působení na CMBF bylo ukončeno po tzv. čestném roce 31. srpna 1970. Zemřel v Praze 30. března 1985.
Více od autora
Václav Bárta (6)
Narozen 28.9.1937 v Hromnicích u Plzně. Textař, hudební a divadelní režisér, dramatik, scénárista, zpěvák, hudební skladatel, autor básní a pohádek.
Více od autora
V. S Alexander (4)
Americký spisovatel. Pravým jménem Michael Meeske, píše též pod dalším pseudonymem Vincent Wilde.
Více od autora
Uwe Müller (6)
Prof. Dr. Andreas Uwe Müller, Ústav dogmatiky a dějin dogmatu na Univerzitě v Münsteru.
Více od autora
Utopia (6)
Utopia byla americká rocková skupina, kterou v roce 1973 založil Todd Rundgren. Skupina původně začínala jako progresivní rocková kapela s poněkud proměnlivým složením, ale v polovině 70. let se ustálila na stabilním kvartetu ve složení Rundgren , Kasim Sulton , Willie Wilcox a Roger Powell . Utopia byla známá svým virtuózním muzikantstvím a kombinací popových, rockových a progresivních prvků.
Více od autora
Ursel Bühring (4)
Německá léčitelka Ursel Bühring je vyškolená zdravotní sestra. V roce 1997 založila Freiburger Heilpflanzenschule Ursel Bührin.
Více od autora
Ulf Böhmig (1)
Rakouský lékař, práce z oboru, též autor publikací z přírodního léčitelství.
Více od autora
Týna Skalická (3)
Narozena 10. 12. 1988. Nutriční koučka, zakladatelka instagramového projektu @tojidlo, publikuje o jídle a životním stylu.
Více od autora
Turid Rugaas (5)
Turid Lillegull Rugaas je norská kynoložka a spisovatelka. Je známá především svým výzkumem o tzv. konejšivých signálech , které popsala v knize Pa talefot med hunden: De dempende signalene. Toto dílo vyšlo česky v roce 2007 pod názvem Konejšivé signály aneb Na jedné vlně s vaším psem. Překlad vznikl z norského rozšířeného vydání z roku 1997, které vydalo nakladatelství Canis Forlag. Po celém světě přednáší o nonverbální komunikaci mezi psy navzájem, o nonverbálních signálech, které psi vysílají k lidem, o zvukových signálech psů , o stresu a emocích psů. Prosazuje etický přístup lidí ke psům, k jejich výchově a výcviku. Narodila se v roce 1938 v Oslu. Vystudovala psychologii a ekonomii. Na základě přirozeného talentu pro práci se zvířaty se rozhodla pracovat s koňmi. Absolvovala výcvik trenérky koní a provozovala jezdeckou školu. V roce 1948 dostala svého prvního psa. Od roku 1969 se věnuje jejich výcviku. Nejprve pracovala v několika výcvikových centrech, trénovala také záchranářské psy. Po čase zjistila, že jí běžné formy výcviku nevyhovují, proto v roce 1984 založila vlastní trenérskou školu Hagan Hundeskole na své malé farmě v Norsku. V 80. letech 20. století se již zabývala vzájemnou komunikací psů. V roce 1992 prezentovala svůj výzkum na kynologické konferenci v Kanadě, kde její práce vzbudila velký ohlas. Od té doby je vnímána jako mezinárodní autorita ohledně nonverbální komunikace psů. Přednáší ve 12 zemích. Trenéři, kteří používají její metody komunikace se psy, pocházejí z Norska, Švédska, Finska, Dánska, Islandu, Ruska, Polska, Česka, Chorvatska, Chorvatska, Rakouska, Švýcarska, Německa, Nizozemí, Belgie, Francie, Španělska, Řecka, Itálie, USA, Kanady, Nového Zélandu, Velké Británie, Skotska, Japonska a Tchaj-wanu. Na základě její iniciativy vznikla organizace trenérů Pet Dog Trainers of Europe, která se ostře staví proti násilnému a autoritativnímu výcviku psů. Prosazuje výcvik pomoc...
Více od autora
Trini Lopez (7)
Trini Lopez byl americký zpěvák, kytarista a herec, který se proslavil v 60. letech 20. století svou verzí lidové písně "If I Had a Hammer", která se stala světovým hitem. Narodil se 15. května 1937 v texaském Dallasu jako Trinidad López III a vyrůstal v hudebně založené rodině mexického původu. Lopezova kariéra se rozjela poté, co ho objevil producent Don Costa a podepsal s nahrávací společností Reprise Records Franka Sinatry.
Více od autora
Toyah (7)
Toyah Willcox, známá pod pseudonymem Toyah , je anglická hudebnice, zpěvačka, skladatelka, herečka, producentka a spisovatelka. Narodila se 18. května 1958 v anglickém Birminghamu a poprvé vstoupila do povědomí veřejnosti koncem 70. let 20. století se svou skupinou Toyah . Jejich hudba se vyznačuje směsicí punkrocku, nové vlny a gotických vlivů. Toyah dosáhla značného úspěchu ve Velké Británii na počátku 80. let 20. století s alby "The Blue Meaning" , "Anthem" , které obsahovalo hitové singly jako "I Want to Be Free" a "It's a Mystery", a "The Changeling" .
Více od autora
Tony Judt (5)
Tony Robert Judt byl britský historik, univerzitní profesor, který se specializoval na moderní evropské dějiny, a veřejný intelektuál. Je známý svými esejemi, v nichž se kriticky vyjadřoval k zahraniční politice USA, státu Izrael a budoucnosti Evropy. Ve svém mládí původně inklinoval jako teenager k levicovému sionismu, nicméně nedlouho poté opustil svoji víru v agrární socialismus a marxismus a prohlašoval se za "universalistického sociálního demokrata. Narodil se v sekulární a apoliticky smýšlející židovské rodině, nicméně i přesto ho jeho rodiče pobízeli k tomu, aby se připojil k levicové sionistické organizaci Dror, kde si měl najít přátele. Strávil několik let jako pomocník v kibucech. Sloužil také jako pomocná síla v izraelské armádě během šestidenní války v roce 1967. Pracoval zde jako tlumočník pro další dobrovolníky v nově dobytých Golanských výšinách. Zde podle svých slov ztratil svoji víru v sionismus a začal vnímat Izrael jako tu "špatnou okupační mocnost", přičemž vlastní definice Izraele jako židovského státu z něj učinila anachronismus. Postoje vůči Izraeli z něj udělaly polarizující a kontroverzní postavu. V roce 2003 navrhl tzv. "one state solution", dvounárodnostní stát Izrael, v němž by Židé i Arabové měli rovnoprávné postavení. Studoval na univerzitách v Cambridge a Paříži a působil mj. jako profesor Newyorské univerzity a ředitel Remarqueova institutu, který založil v roce 1995. Jeho prvotním zájmem byla francouzská intelektuální historie, později se začal věnovat i problémům evropských dějin. V 70. a 80. letech se zabýval také děním v zemích východního bloku. Díky tomu navázal styky s disidenty a mj. se také naučil česky. V roce 2008 mu byla diagnostikována amyotrofická laterální skleróza a od října roku 2009 byl ochrnutý od krku dolů. Na ALS zemřel ve svém domě na Manhattanu 6. srpna roku 2010. Za svůj život byl třikrát ženatý, přičemž první dvě manželství skončila rozvod...
Více od autora
Tommaso Landolfi (3)
Již od počátků své literární kariéry úspěšně uniká možnosti „být zařazen“ a v panoramatu italské literatury minulého století se vyjímá jako izolovaná osobnost. Rád se stylizoval do role extravagantního spisovatele, miloval noční život a vyhledával dobrodružství. Významný filolog a literární kritik Gianfranco Contini o Landolfim říká, že byl jediným spisovatelem dvacátého století, který se pečlivě věnoval „vytváření vlastní postavy“ a přirovnává ho k Byronovi a Baudelairovi. Italo Calvino ve své předmluvě k výboru Landolfiho povídek Nejkrásnější stránky vzpomíná na Landolfiho jako na vášnivého hazardního hráče rulety, který v posledních letech života trávil spoustu času v hernách San Rema a Benátek. Říká, že vždy, když chtěl s Landolfim mluvit, musel ho hledat v kasinu... Ačkoli se Landolfi celý život intenzívně věnoval literární tvorbě, nikdy se nepřipojil k žádnému směru či umělecké skupině. Zásadně odmítal poskytovat rozhovory a zakazoval, aby jeho knihy byly doprovázeny komentáři kritiků. Nikdy nebyl příznivcem dlouhých románů. Vždy upřednostňoval kratší formy vyprávění: povídky, romány, básnické sbírky a divadelní hry. Za své dílo, čítající kolem třiceti titulů, získal několik prestižních ocenění, počínaje cenou Viareggio , přes cenu Bagutta , Premio Campiello až po Premio Strega . Landolfi se narodil 9. srpna 1908 v městečku Pico u Frosinone . Ve Florencii vystudoval slavistiku a poté se specializoval na ruskou literaturu. Pro vydavatelství Einaudi překládal například Tolstého, Puškina, Čechova, Lermontova a je považován za jednoho z nejlepších překladatelů ruských klasiků. Jeho nejmilejším koníčkem byly ovšem francouzská a německá literatura, ze kterých rovněž překládal. Ve třicátých letech se Landolfi přiblížil skupině hermetiků. Jednalo se o básnické hnutí převážně florentských autorů, kteří složitým a rafinovaným jazykem, málo srozumitelným širokému publiku, reagovali na obtížn...
Více od autora
Tomio Okamura (4)
Tomio Okamura je český podnikatel a politik japonského původu. Od října 2012 byl členem Senátu Parlamentu České republiky a od října 2013 je členem Poslanecké sněmovny. V květnu 2013 založil politické hnutí Úsvit přímé demokracie a od srpna 2015 je předsedou hnutí Svoboda a přímá demokracie . V listopadu 2017 byl zvolen místopředsedou Poslanecké sněmovny PČR. Narodil se v Tokiu, kam se jeho česká matka Helena Okamurová, rozená Holíková, po svatbě s Japoncem Matsuem Okamurou v roce 1966 přestěhovala. V Japonsku však Tomio Okamura strávil necelých 10 let. Většinu života prožil v České republice. Jeho matka se nesmířila s osamělým životem v Japonsku a vrátila se se svými syny do Česka, když mu bylo šest let. Část dětství strávil v dětském domově v Mašťově u Podbořan, kde zažil šikanu, takže přibližně do 22 let koktal. Po základní škole vystudoval střední chemickou průmyslovku. Zhruba v letech 1982–1987 chodil spolu s bratry do ilegálního skautského oddílu. Tehdejší vedoucí a spolučlenové se dívají na jeho politické názory kriticky, mluvčí organizace Junák – český skaut konstatuje, že jeho politické jednání je v rozporu se skautskými hodnotami. Po maturitě odcestoval do Japonska, kde pracoval jako popelář a poté v kině jako prodavač popcornu. Jelikož se zde cítil diskriminovaný, rozhodl se k návratu do Prahy. Od roku 2008 se věnuje práci dobrovolníka v Asociaci českých cestovních kanceláří a agentur , kde zastával funkce viceprezidenta a mluvčího. Podniká od roku 1994, a to především v pohostinství, obchodu, průvodcovské činnosti a překladatelství. Je spoluautorem několika knih. Účinkoval jako jeden z investorů televizní reality show Den D v České televizi. Roku 1999 investoval do spoluvlastnictví sítě restaurací. Jeho společníkem ve firmě Gastro-sport Praha s.r.o. byl podnikatel Jan Hájek, který byl později ve styku s kontroverzním podnikatelem Václavem Ko...
Více od autora
Tomáš Zima (4)
Tomáš Zima je český lékař a biochemik, od února 2014 rektor Univerzity Karlovy a v letech 2005–2012 děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení Gymnázia Botičská v roce 1984 pokračoval studiem všeobecného lékařství na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kterou absolvoval v roce 1990. Členem Komunistické strany Československa byl v letech 1983 až 1990. Od roku 1990 pak působí na Ústavu lékařské chemie 1. lékařské fakultě UK nejprve jako aspirant, asistent. Pracoval jako sekundář na Záchytné stanici Praha a hemodialyzačním středisku I. interní kliniky . Atestoval se v oboru vnitřní lékařství, nástavbové specializaci nefrologie a získal dvě atestace z klinické biochemie. V roce 1996 se na 1. lékařské fakultě UK habilitoval a o pět let později byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy v oboru lékařská chemie a biochemie. Od roku 2007 je čestným profesorem na Státní lékařské Univerzitě J. Y. Horbačevského v Ternopilu. V letech 2000–2003 absolvoval kurs MBA na Pražské mezinárodní manažerské škole Vysoké škole ekonomické. Od roku 1999 je přednostou Ústavu lékařské chemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN, kde je také vedoucím referenční laboratoře ministerstva zdravotnictví pro klinickou biochemii. Do roku 2012 neslo pracoviště název Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky. K roku 2012 měl jeho Hirschův index hodnotu 20. Roku 2005 byl zvolen děkanem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy na období let 2005 až 2008, v roce 2008 byl znovuzvolen na období 2008 až 2012. V letech 1998–2005 zasedal v Akademickém senátu 1. LF UK, v období 2001–2004 jako jeho místopředseda. Působí také jako člen Učené společnosti České republiky, České lékařské akademie, vědeckých rad 1. LF UK, 2. LF UK, Univerzity Karlovy, VFN v Praze, IKEMu, České lékařské komory a IGA MZ ČR. Zasedá v mnoha redakčních radách odborných periodik (Adiktologie...
Více od autora
Tomáš Staněk (7)
Tomáš Staněk je český historik, specializující se na oblast česko-německých vztahů, postavení německého obyvatelstva v českých zemích ve 20. století a perzekuce obyvatelstva v komunistickém režimu na přelomu 40. a 50. let. Byl činný v politice. V letech 1994–1998 ostravský zastupitel, v letech 2000–2004 a 2004-2008 člen Zastupitelstva Moravskoslezského kraje, obojí za ODS. Vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Palackého , od konce studia působil ve Slezském ústavu Slezského zemského muzea. Mimo to působil také jako externí přednášející na filosofických fakultách Ostravské univerzity a Univerzity Palackého. V poslední době byl zaměstnán na Fakultě veřejných politik Slezské univerzity v Opavě. Tomáš Staněk je autorem a spoluautorem řady odborných článků a několika monografií. Monografie:
Více od autora
Tomáš S Končinský (5)
Tomáš Končinský je scénárista a spisovatel, momentálně ponejvíc zaměstnaný tvorbou skečů Jů a Hele... Absolvoval katedru scenáristiky a dramaturgie na FAMU v Praze. Pracuje jako televizní dramaturg a scenárista, především pro dětský kanál ČT:D, ale v roce 2015 byl také nominován na Českého lva za scénář k filmu Schmitke. Je duchovním otcem Kustodky Květy, jejíž neuvěřitelná nedobrodružství z galerijní židle vyhrála cenu Muriel za nejlepší komiksový strip roku 2014. Rád propojuje dětský a dospělý svět, protože ho vnímá jako jeden. S autorským týmem knihy Překlep a Škraloup vyhrál v roce 2017 ceny Magnesia Litera a Zlatá stuha.
Více od autora
Tomáš Přidal (4)
Narozen 14.6.1968. Výtvarník, ilustrátor, též literárně činný, básník, též hudebník a textař.
Více od autora
Tomáš Makaj (7)
básník a spisovatel Narodil se 17. srpna 1974 v Kladně. Po zakončení Střední lesnické školy v Písku vystudoval religionistiku na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, kde svá studia zakončil diplomovou prací Ikonoklasmus v předhusitském a husitském hnutí . Vysokou školu ukončil v roce 2005. Mezi jeho další studia patřila pedagogika a historie, kterou studoval na Filozofické fakultě UK v Praze. V letech 2001-2006 působil jako učitel na ZŠ Karla Vokáče ve Strašicích. Od roku 2007 je zaměstnancem obce Strašice, kde v současnosti pracuje jako vedoucí kulturního odboru. První literární krůčky jsou z let 1991-1992, kdy publikoval v periodickém tisku. V roce 1995 publikoval v Lipíku . Roku 1998 se stal zakládajícím členem Neakademického sdružení uměleckého v Rokycanech. V následujícím roce se stává členem Klubu mladých autorů v Plzni. Od roku 2000 publikuje články zaměřené na regionální historii. Mezi jeho koníčky patří archeologie, regionální historie, divadlo a literatura. Od roku 2007 se aktivně podílel na vzniku Muzea Středních Brd ve Strašicích. V roce 2010 byl zvolen předsedou Brdského muzejního spolku. Od roku 2005 pořádá literární soutěž Strašice Karla Vokáče a v roce 2008 se stal členem poroty literární soutěže Hořovice Václava Hraběte. 2011 založil Brdskou edici o.s. , jejíž hlavním cílem je podpora regionální literatury a kultury. Od roku 2012 je členem Střediska západočeských spisovatelů. Literární činnost: První opravdové literární záchvěvy, jak bylo řečeno, zažil v Písku, kde vydal v roce 1995 své první básně v časopisu Lipík . Druhou literární etapou byla krátká existence rokycanského časopisu „A propos" v letech 1998-99, kde zastával post šéfredaktora. Od roku 2000 publikoval pravidelně poezii v celé řadě almanachů a sborníků. Dále publikoval i v periodickém tisku např. Tvar, Literární noviny, PLŽ - Plzeňský literární život...atd. Články o regionální historii publik...
Více od autora
Tomáš Kutil (4)
Narozen 1986. Novinář a publicista, autor knižních rozhovorů, redaktor Katolického týdeníku.
Více od autora
Tomáš Krystlík (4)
Tomáš Krystlík je česko-německý spisovatel a žurnalista je autorem množství článků a esejí zaměřených na otázky československých dějin, česko-německých vztahů a vysídlení německého obyvatelstva z pohraničí po druhé světové válce. Absolvoval pražskou Střední průmyslovou školu spojové techniky v Praze, kde maturoval v roce 1966. V roce 1978 obhájil na Katedře psychologie práce a řízení Filosofické fakulty University Karlovy v Praze magisterskou diplomovou práci s názvem Příspěvek k možnostem aplikace psychologické racionalizace práce. Přispíval do řady česky psaných exilových periodik a pracoval pro Rádio Svobodná Evropa do doby přemístění stanice z Mnichova do Prahy. Do srpna 2011 byl šéfredaktorem internetového CS-magazínu vydávaného Rossem Hedvíčkem. , přispíval také do Britských listů. V současné době je pravidelným komentátorem internetové publikace Parlamentní listy. V roce 2011 bylo T. Krystlíkovi uděleno uznání, včetně finanční odškodnění ve výši 100 000 CZK za exilovou činnost zvanou „Třetí odpor“. Http: //www.veterani.army.cz/vydana-osvedceni Jeho články i knihy jsou předmětem kritiky zpochybňující jejich nezaujatost a historickou přesnost. Tak jej za knihu Zamlčené dějiny kritizují Věra Olivová,. Opakovaně jej kritizoval například vojenský historik Pavel Šrámek. Dalším kritikem je novinář Otto Drexler. Vlastník Krystlíkova blogu byl požádán e-mailem, aby odstranil zakázaný obsah. Pokud tak neučiní do zadaného data, jeho blog bude smazán správcem systému.
Více od autora
Tomáš Kratochvíl (7)
Student psychologie , autor fantasy povídek a překladatel fantasy románu z angličtiny.
Více od autora
Tomáš Klimek (3)
Narozen 12. 4. 1979 v Českých Budějovicích. Historik publikačně zaměřený na dějiny středověku, zejména dějiny myšlení a mentalit, cestování, vývoj krajiny, dějiny komunikací. Pracovník Národní knihovny ČR.
Více od autora
Tomás Katrnák (2)
Doc. PhDr. Tomáš Katrňák, Ph.D., proděkan pro zahraniční vztahy Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Vystudoval sociologii na MU v Brně. Zabývá se sociálními nerovnostmi, třídní analýzou, sociální a vzdělanostní mobilitou, sociální statistikou.
Více od autora