Všichni Autoři a témata

Joanna Trollope (9)

Narodila se v roce 1943 ve Velké Británii, absolvovala Oxford, stala se učitelkou, angažuje se v nadacích.

Jo Watson (9)

Autorka romantických a humorných knih pro ženy a dívky. Velká sběratelka barevných kýčovitých věcí.

Jitka Musilová (16)

Mgr., překladatelka z francouzštiny a do francouzštiny.

Jitka Hanušová (11)

Narozena 1982 v Přerově. Překladatelka z finštiny a angličtiny, autorka básnické sbírky, fotografka a redaktorka v nakladatelstvích.

Jiřina Chudková (10)

Narozena 6.4.1926, zemřela 4.2.2005. Bohemistka, práce z oboru, laická kazatelka Obce unitářů, filosofické práce.

Jiří Záloha (11)

Narozen 16. 3. 1926 v Pelhřimově, zemřel 6. 8. 2009 v Českém Krumlově. Mgr., archivář a historik, historické stati a monografie.

Jiří Voldán (12)

Narozen 20.3.1901 v Praze, zemřel 5.10.1985 v Praze. Herec, novinář, prozaik, kabaretiér, hudební skladatel a textař písní, překladatel z ruštiny.

Jiří Válek (11)

Český skladatel klasické hudby a pedagog. Narodil se 28. května 1923 v Praze , zemřel 6. října 2005 v Praze. Od konce 50. let 20. století patřil k vedoucím pracovníkům Pantonu, později byl také uměleckým vedoucím Supraphonu.

Jiří Nevěčný (13)

Narozen 6.12.1972. Mgr., speciální pedagog, autor didaktických materiálů pro práci s předškoláky a nejmladší školáky, autor dětské literatury k rozvoji grafomotoriky, prostorového vnímání, postřehu, orientace a logického myšlení.

Jiří Kareš (10)

Kuchařské knihy.

Jiří Jobánek (8)

Jiří Jobánek byl český středoškolský učitel a spisovatel. V roce 1942 absolvoval v Brně klasické gymnázium. Pak byl totálně nasazen v místní zbrojovce. V letech 1945–1948 vystudoval obory historie a filozofie na brněnské filozofické fakultě a začal učit na venkovských školách v Kunštátě a Tvarožné . V roce 1948 se oženil s Věrou Sládkovou. V roce 1961 PhDr. Jiří Jobánek získal místo středoškolského učitele na gymnáziu v Brně, kde učil mj. Miroslava Donutila. Psát začal od roku 1959, science fiction od roku 1962. Napsal 10 velkých prací. Zajímal se o řečtinu, latinu, němčinu, umění, historii obecně. Vyučoval externě na JAMU v letech 1965–1969. Rozvedl se roku 1965. Do důchodu odešel roku 1984. V letech 1990–1991 pracoval v Kabinetu společenských věd jako odborný asistent. Byl aktivním ve Společnosti pro Moravu a Slezsko, v Helsinském sdružení, Československém fandomu a dalších organizacích. V roce 1990 kandidoval do Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR na kandidátce Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko. Zúčastnil se řady Parconů. Zemřel v Brně ve svých téměř 80 letech, v červenci 2002.

Jiří Houser (12)

Novinář, reportér, výtvarník, vystudoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Praze. Prošel celou řadou povolání, od roku 1983 pracoval jako reportér časopisu Československý voják.

Jiří Hadlač (10)

Narozen 8. 9. 1927 v Divíně u Lučence , zemřel 15. 8. 1991 ve Velkých Opatovicích. Doc., malíř a grafik, ilustrátor, práce z oboru, výtvarný pedagog v letech 1967-1978 na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty v Brně.

Jiri Fronek (14)

Autor a spoluautor učebnic přírodopisu pro základní školy.

Jiří Frejka (7)

Jiří Frejka byl český režisér, divadelní teoretik a pedagog, jedna z nejvýznamnějších osobností české meziválečné divadelní avantgardy. Pocházel ze staré lesnické rodiny, jeho otec Josef Frejka byl lesním správcem v Útěchovicích , matka Kateřina, rozená Hájková, pocházela z Červené Řečice. Jiří byl nejmladší ze šesti dětí. Dětství a dospívání v kultivované rodině uprostřed krásné přírody mělo vliv na jeho pozdější umělecké vnímání. Čtyři roky chodil do obecné školy, potom na gymnázium v Praze, kde vynikal v literatuře, filozofii, latině, řečtině a němčině. Začal se zajímat o divadlo, i když pro svou extrémně plachou a ostýchavou povahu nemohl vystoupit ve školních představeních jako herec. Sblížil se se skupinou posluchačů pražské konzervatoře a pro jejich veřejné vystoupení napsal v roce 1923 svou dramatickou prvotinu, antickou frašku Kithairon. Představení se konalo v Měšťanské besedě a hráli v něm mj. Václav Trégl, František Salzer, Nina Bártů, bratři Rádlové a Ella Posnerová. Po maturitě na gymnáziu studoval na Filosofické fakultě UK historii, filozofii a estetiku. Vzdělání zakončil absolutoriem v říjnu 1929. Hlavním smyslem života však pro něho bylo divadlo. Při studiu pokračoval Frejka v divadelní činnosti a krátce navštěvoval dramatické oddělení pražské konzervatoře. Jeho formální studium konzervatoře mu umožnilo stát se členem žákovského spolku a usednout u režisérského stolku při mnoha představeních, pořádaných s oficiálním souhlasem ředitelství pod hlavičkou sdružení posluchačů konzervatoře, např. v Legií malých a na Scéně adeptů, kde se scházela skupina elévů činohry Národního divadla a posluchačů dramatického oddělení konzervatoře. Pod Frejkovým vedením pak nastudovali a uvedli mladí konzervatoristé v únoru 1925 ve vyšehradském divadle Na slupi úpravu hry George Dandin od Molièra, pod názvem Cirkus Dandin a několik dal...

Jiří Formánek (6)

Jiří Formánek je český basketbalista hrající Národní basketbalovou ligu za tým BK Sadská. Hraje na pozici pivota. Je vysoký 210 cm, váží 105 kg. *Rozehraná sezóna - údaje k 20.1.2007

Jiří Datel Novotný (5)

Jiří Datel Novotný byl český herec, publicista, scenárista a režisér dokumentárních filmů. Významnou část své profesní kariéry strávil po boku Jiřího Suchého v divadle Semafor.

Jiří Cvekl (7)

Jiří Cvekl byl český filozof a germanista. Po 2. světové válce se angažoval v sociální demokracii, po roce 1948 vstoupil do KSČ. Roku 1956 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a poté pracoval ve Filozofickém ústavu ČSAV. Roku 1968 byl vyloučen z KSČ a roku 1970 byl převeden do Encyklopedického ústavu ČSAV. . Roku 1977, po vzniku Charty 77, Cvekl využil situace a Chartu veřejně kritizoval - poté mohl opět pracovat ve Filozofickém ústavu. Cvekl byl výrazným představitelem pokusu učinit z marxismu znovu filozofii, a nikoli ho chápat jako ideologii. V tomto smyslu byl jednou z klíčových osobností tzv. obrodného procesu 60. let v Československu. Výrazně ovlivnil též vnímání psychoanalýzy v Československu a na politické levici - roku 1965 vydal knihu Sigmund Freud, jejímž cílem bylo "aby výrazy freudismus a psychoanalýza přestaly být v rámci marxismu chápány jako pejorativní označení“. Posléze se věnoval filozofii času a časovosti.

Jiří Čmolík (8)

Jiří Cingroš (8)

Jiří Cingroš se narodil 1.května 1941. Jako tlumočník a překladatel často pobýval v Rusku a ve Střední Asii, odkud přivezl materiál pro svou první knihu o léčitelství Sám sobě doktorem, která byla a zatím stále je velice úspěšná na knižním trhu. Po r. 1989 pracoval jako 1. tajemník pro kulturu na čs.velvyslanectví v Moskvě.Zde se seznámil s další v Rusku a na východě vůbec velice rozšířenou metodou-urinoterapií nebo-li léčením močí.

Jiří Chalupa (12)

Jiří Chalupa je dramaturg a scenárista České televize a v minulosti Československé televize. Je známý jako moderátor původního Studia Kamarád, kde působil společně s Lenkou Vavrinčíkovou. Je autorem scénářů k osmi pohádkám a jako dramaturg se podílel na téměř 50 filmech, z nichž většinu tvoří také pohádky.

Jiří Bauer (1)

Divadelní dramaturg.

Jindřich Pokorný (8)

Jindřich Pokorný byl český překladatel , editor a spisovatel. Překládal také z italštiny, latiny a vlámštiny, podílel se na překladech z maďarštiny. Je znám především pro svůj překlad Rostandova Cyrana z Bergeracu. Spolu s literárním historikem Bedřichem Fučíkem napsal knihu vysvětlující původ a význam různých rčení a přísloví s názvem Zakopaný pes . V roce 2009 vydal knihu Parsifal , k jejímuž napsání se odhodlal podle vlastních slov převážně proto, že historikové se této oblasti nevěnují, jak by podle něj měli. V letech 1946–50 studoval souběžně Právnickou a Filosofickou fakultu UK v Praze. V roce 1950 zakončil studia práv doktorátem , dokončit Filosofickou fakultu mu nebylo z politických důvodů umožněno, pokračoval soukromě v bytových seminářích u Jana Patočky. Za svoji překladatelskou práci obdržel roku 1998 Státní cenu za překladatelské dílo, v roce 2014 pak ještě francouzský Řád akademických palem. V roce 2014 mu byla udělena Cena Václava Bendy .

Jindřich Entlicher (14)

ENTLICHER Jindřich - český orientalista, překladatel z perštiny, arabštiny a z evropských jazyků. * 9. 2. 1878 Brno, + 3. 11. 1926 Praha Podle Arne Nováka "trochu dekadentní potomek staropražské řemeslnické rodiny." Studoval v Praze na akademickém gymnáziu, na Filozofické fakultě UK v Praze češtinu, francouzštinu, orientální jazyky, napsal státní práci o dějinách české orientalistiky, která se nezachovala. Potom působil jako středoškolský profesor. Mezi svými učiteli na něj úsměvně vzpomíná Jaroslav Seifert ve Všech krásách světa . Entlicher vydal řadu knižních i časopiseckých překladů z perštiny, arabštiny, staré řečtiny , italštiny a z angličtiny .

Jindřich Bek (8)

Jindřich Bek byl přední československý železniční odborník, technik a později úředník Služby 12 lokomotivního hospodářství Ministerstva dopravy a také dlouholetý spolupracovník Národního technického muzea a ideový tvůrce jeho železniční sbírky. Narodil se v rodině Václava a Anny Bekových, měl mladší sestru Hanu. V roce 1951 uzavřel sňatek s Marií Vopatovou, z manželství se narodili dva synové Jindřich a Zdeněk. Obecnou školu absolvoval v letech 1933–1938 v Polubném, dnešním Kořenově. Na měšťanskou školu začal chodit na podzim 1938 v Tanvaldu, ale po zabrání pohraničí nacistickým Německem v říjnu 1938 následkem Mnichovské dohody, byl společně s rodinou odsunut do Hradce Králové. Zde absolvoval jeden rok měšťanské školy, kterou dokončil v České Třebové, kam se rodina přesunula. Na podzim 1943 nastoupil na obchodní akademii v Chocni, avšak od srpna 1944 do května 1945 byl nuceně nasazen ve výtopně v České Třebové. Studium obchodní akademie dokončil v červnu 1948 maturitou. V letech 1959 až 1960 studoval na Fakultě dopravní ČVUT v Praze. Po jejím přemístění do Žiliny absolvoval v letech 1960 až 1965 obor elektrická trakce a energetika v dopravě na zdejší Vysoké škole dopravní. Jazyková znalost: němčina, ruština, srbochorvatština, pasivně francouzština. V období od srpna 1944 do května 1945 pracoval ve výtopně v České Třebové, v rámci totálního nasazení, jako pomocný dělník. Po maturitě v červnu 1948 nastoupil do Hospodářského družstva v Lanškrouně, kde pracoval v administrativě do svého nástupu na základní vojenskou službu, kterou absolvoval v letech 1949 až 1951. V letech 1951 až 1959 byl zaměstnán v administrativě Severočeských tukových závodů n. p. se sídlem v Ústí nad Labem. Od 1. července 1959 začal pracovat v lokomotivním depu Děčín jako technik, po složení zkoušek, jako technik provozu a školař lokomotivních čet. Od začátku roku 1961 byl přeložen k Železniční škole práce v Ústí nad Labem. V obv...

Jeremy Black (11)

Jeremy Black MBE , britský historik a profesor historie na univerzitě v Exeteru, odborník na osmnácté století. Je vysokoškolským pracovníkem Centra pro studium Ameriky a Západu ve Výzkumném ústavu zahraniční politiky ve Philadelphii . Je autorem více než 100 knih, hlavně, ale nikoliv výhradně, o britské politice a mezinárodních vztazích z 18. století.

Jeanne Betancourt (10)

Jasmuheen (8)

Jasmuheen, občanským jménem Ellen Greve je Australanka s norskými kořeny, spisovatelka, která aktivně prosazuje životní styl breathariánství. Je autorkou publikací převážně zaměřených na ezoterická témata a pránickou výživu. Prána podle jejího tvrzení dostatečně zajišťuje tělesnou výživu a nahrazuje tak základní příjem potravin. Podle Jasmuheen je omylem, že člověk potřebuje k životu jídlo a pití a učí, že dusík, oxid uhličitý, kyslík a vodík obsažený ve vzduchu mohou udržet tělo člověka naživu. Od roku 1993 prý nepřijímá žádnou potravu ani nápoje. Kritika činnosti Jasmuheen je zaměřena nejen na její učení a výroky, ve kterých například prohlašuje, že její DNA není tvořena dvěma ale dvanácti řetězci nukleotidů, či že díky channelingu je v kontaktu s Nanebevzatými Mistry. Kritizován bývá i její vliv na její následovníky, z nichž několik zemřelo během 21 denního zasvěcovacího obřadu, který je základním iniciačním krokem následovníků této učitelky. Ta se k těmto nešťastným případům vyjadřuje ve smyslu nedostatečného naladění se zasvěcovaných. Jasmuheen souhlasila s nabídkou australské televizní stanice a strávila týden v hotelovém pokoji pod neustálým dohledem kamer s lékařkou a ženami, které ji měly pozorovat. Tak měla dokázat, že skutečně žije již několik let pouze ze vzduchu. Již třetí den bez příjmu potravy a tekutin se její mluva zpomalila, rozšířily se jí zorničky, projevovala známky dehydratace a zvýšil se její krevní tlak. Den čtvrtý její váha poklesla o sedm kilogramů, krevní tlak se snížil a dehydratace činila více než 10%. Na příkaz lékařky byl tento pokus čtvrtého dne ukončen. Jasmuheen vysvětlovala svoji slabost nedaleko přítomnou rušnou silnicí, která omezovala přísun čerstvého vzduchu.

Jaroslav Sekera (11)

Narodil se 27. srpna 1929 v Ostravě-Zábřehu. Vyučil se čalouníkem a dekoratérem. Od roku 1946 pracoval jako čalounický dělník, a potom navštěvoval mistrovskou školu nábytkového průmyslu v Praze . V r. 1950 byl přijat do Státního kursu pro přípravu pracujících na vysoké školy a pak vystudoval rusistiku na FF Palackého univerzity v Olomouci . Po absolutoriu vyučoval na různých typech škol a to až do roku 1977. Esejista a prozaik; jako teoretik a historik literatury se zabýval především zjevy moderní ruské i české prózy a zákonitostmi tvůrčího procesu; jako beletrista navazuje na psychologickou linii prózy zobrazující vnitřní konflikty obyčejných lidí.

Jaroslav Samson Lenk (5)

Jaroslav Samson Lenk, vlastním jménem Jaroslav Lenk , je český folkový a trampský zpěvák, kytarista, textař a písničkář. Žije a pracuje ve Starém Plzenci. Po dokončení základní vojenské služby se dostal na nábor do Kladna a založil tam folkovou skupinu Máci . Do trampské skupiny Hop Trop se dostal po seznámení s jiným jejím členem Ladislavem Huberťákem Kučerou . Od roku 1993 do roku 2015 vystupoval se svou skupinou Samson a jeho parta, jejíž činnost v roce 2019 obnovil. V triu s Vlastou Redlem a Slávkem Janouškem nahráli tři dlouhohrající desky / CD. Do jeho tvorby patří mimo jiné i písně k večerníčkům . V roce 2008 s ním spříznění lidé založili malou soukromou rozhlasovou stanici Rádio Samson. Na festivalu Porta:

Jaroslav Rosendorfský (10)

Narozen 26.1.1907 v Dubňanech, zemřel 2002. PhDr., CSc., docent katedry romanistiky, publikace a překlady z oboru.

Jaroslav Řešátko (8)

PhDr.Jaroslav Řešátko je mistr kuchař, který graduoval při zaměstnání na Karlově univerzitě. Vařil v předních českých hotelích - např.PUPP v Karlových Varech, Savoy v Krkonoších a i v řadě pražských hotelích. Pracoval také v zahraničí, například v Kanadě - v rámci světové výstavy v Montreálu vařil například pro Jacquelin a Roberta Kennedyovi, ale i herce Jacka Lemmona či prezidenta Indie - a později ve Spolkové republice Německo. Mezitím za trest pracoval na různých stavbách a stal se živou „předlohou“ pro seriál J.Dietla: „Trampoty kuchaře Kuřátka“. Nyní učí na střední hotelové škole a občas ho vídáme i v televizi. Publikoval na 1 000 článků a receptů, dále skripta a učebnice, mj. s L.Nodlem, a různé práce o specialitách světových kuchyní.

Jaroslav Moravec (9)

Jaroslav Moravec byl český knihkupec, redaktor, spisovatel, překladatel z němčiny a francouzštiny a jeden ze zakladatelů nakladatelství Toužimský & Moravec. Mladého Jaroslava přivedla láska k tištěnému slovu do učení na knihkupce u Františka Bačkovského. Po tříletém vyučení zde ještě dva roky pracoval jako účetní a právě v této době se pokusil o vlastní nakladatelskou činnost. Založil si nakladatelství Saturn a zaměřil se na knížky dobrodružství a tajemna. Vydával autory jako E. A. Poe, Jack London, R. L. Stevenson, A. J. Dawson, H. H. Ewers, atd. Jeho činnost přerušila dvouletá přestávka vyplněná vojenskou službou. Po návratu přijal zaměstnání v renomovaném nakladatelství J. R. Vilímka v Praze. Zde pracoval jako redaktor až do roku 1933. Již v učení se setkal s jistým Janem Toužimským, obdobným milovníkem knih, jako byl on sám. Jejich osud se spojil v době, kdy zjistil, že práva na vydávání děl Karla Maye jsou volná. Netrvalo dlouho a oba pánové si je zakoupili a následně založili nakladatelství Toužimský a Moravec se sídlem v pražských Vršovicích. Značnou roli při zrodu nakladatelství sehrál i fakt, že se Moravec při své redakční práci u J. R. Vilímka, seznámil s jistým Zdeňkem Burianem. Tento geniální malíř obohacoval jimi vydávané knihy a po šestnáct let se nakladatelská činnost rozrostla a bylo vydáno přes 600 titulů. Nakladatelství prosperovalo a kromě knih Karla Maye vydávalo i příběhy o Pánu opic, Tarzanovi, britském letci, Bigglesovi a mnoho dalších zajímavých děl v edicích S puškou a lasem, Povídky o zvířatech, Romány, které napsal život, Východ a západ, Polnice a další. Záslužnou práci vykonalo nakladatelství vydáváním Knih českých cestovatelů, Josefa Kořenského, Enrique Stanko Vráze, Alberto Vojtěcha Friče, Emila Holuba a dalších. Kmenovým autorem firmy se stal Eduard Štorch, který dokázal mistrně spojit poznávání historie a předhistorie s dobrodružstvím. Významným činem bylo vydání výpravn...

Jaroslav Lebeda (7)

Jaroslav Lebeda byl český pedagog, akademický malíř, grafik, ilustrátor učebnic a knih pro mládež a redaktor dětského časopisu. Za protektorátu se účastnil protinacistického odboje. Ve věku 34 let byl odsouzen nacistickým soudem k trestu smrti. Byl popraven gilotinou v pankrácké věznici v Praze dne 22. března 1944. Jaroslav Lebeda se narodil v Křížlicích v roce 1910. Po studiu na gymnáziu v Jilemnici. zahájil studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Za protektorátu spoluorganizoval ilegální protinacistickou odbojovou skupinu českých levicových kulturních a vědeckých pracovníků – "Národní revoluční výbor inteligence" . . Jaroslav Lebeda byl zatčen dne 29. ledna 1943. Jeho vyšetřování na gestapu vedl komisař Böhm z protikomunistického oddělení. Lebedovi bylo kladeno za vinu, že podporoval nepřátele říše na útěku tím, že jim zprostředkovával falešné osobní doklady. Dále byl obviněn z velezrady a za to, že přechovával hledané osoby a i jinak napomáhání nepřátelům německé říše. Lebeda byl vězněn v pankrácké věznici od konce ledna 1943. Po věznění v Drážďanech byl přemístěn v prosinci 1943 zpět na Pankrác. K smrti byl Jaroslav Lebeda odsouzen 12. ledna 1944. Na Pankráci byl vězněn v cele číslo 32 na oddělení II/a . Byl popraven 22. března 1944 v 15.55 hodin gilotinou v pankrácké sekyrárně. Poslední stránka z cyklu dvanácti maleb s náboženskou tematikou nazvaných "Mému rodu", který vytvořil Jaroslav Lebeda několik týdnů před popravou – na cele smrti v Pankrácké věznici v Praze. Autoportrét datovaný 8. února 1944. Celý cyklus "Mému rodu" zveřejnil Karel Rameš v knize, popisující formou jakéhosi deníku "běžný" život v pankrácké věznici....

Jaroslav Hanzlíček (15)

Ing., učitel technických předmětů, práce z oboru technického kreslení a mechanické technologie.

Jaroslav Bičovský (11)

Narozen 28.6.1910 v Praze, zemřel 3.6.1996. JUDr., CSc., stati z oboru občanského práva.

Jaromír Tláskal (14)

Narozen 31.1.1921 v Nemošicích u Pardubic. Asistent katedry západní filologie, učebnice francouzštiny.

Jaromír Čermák (11)

Jaromír Bosák (10)

Jaromír Bosák je český sportovní komentátor a novinář. Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Bydlí v Šestajovicích u Prahy. Se svou novinářskou kariérou začínal v rádiu Bonton. Psal také články o fotbalu do časopisu Gól, hlavně o německé Bundeslize. Ve sportovně-žurnalistických kruzích se o něm mluví jako o velkém odborníkovi na německý fotbal. Od roku 1994 komentuje fotbalové přenosy pro Českou televizi. V letech 2000 až 2002 byl šéfredaktorem redakce sportu. Momentálně kromě činnosti v České televizi publikuje své články na serveru ČTK – sportovní noviny. Je to v současnosti jeden z nejpopulárnějších komentátorů v Česku. Často své komentáře prokládá vtipem. Kromě fotbalu je také milovníkem golfu, který v současnosti také komentuje. Je šéfredaktorem golfových časopisů Golf Vacations a GolfPunk. Jaromír Bosák také spolu s kolegou Svěceným propůjčil svůj hlas namluvení PC hry FIFA. V roce 2008 se společně s profesionální tanečnicí Evou Krejčířovou zúčastnil třetí řady taneční soutěže a mediální show Star Dance. Ačkoliv nikdy předtím netancoval, měl vysokou podporu televizního publika a úspěšně absolvoval sedm kol soutěže, skončil tedy na pomyslném třetím místě. Je členem týmu Real TOP Praha, v jehož dresu se zúčastňuje charitativních zápasů a akcí. Do roku 2016 se věnoval velkému fotbalu na amatérské úrovni ve fotbalovém klubu FK Union Strašnice.

Jarmila Hásková (10)

Jarmila Hašková byla česká novinářka, prozaička, autorka humoristických povídek, románů a knih pro děti a mládež, manželka Jaroslava Haška. O manželovi napsala vzpomínkovou črtu.

Jarmila Hamplová-Šusterová (14)

Narozena 27.2.1904 v Praze,zemřela 1992. PhDr., středoškolská profesorka, práce z francouzštiny.

Jane Bull (11)

Autoka publikací zaměřených na ruční práce. Žije v Londýně.

Jana Hlávková (8)

Autorka překladu z angličtiny.

Jana Brnušáková (9)

Narozena 1969 v Kladně. Autorka básní, prózy, amatérská fotografka a malířka.

Jan-Erik Fjell (11)

Jan-Erik Fjell je najmladší nórsky autor, ktorý získal za svoje dielo prestížne Ocenenie nórskych kníhkupcov v dvadsiatich ôsmich rokoch a považujú ho za druhého Nesba. Lovkyňa šťastia je piaty román v sérii o Antonovi Brekkem.

Jan Žák (14)

ŽIVOTOPIS AUTORA Jan Žák se narodil 17.dubna 1937 v jihočeském Mříčí. Jeho školní vysvědčení ze základní školy a z Vyšší průmyslové školy strojnické nezná jinou známku než jedničku, Vysokou školu strojní a elektrotechnickou v Plzni vystudoval při zaměstnání v Českých závodech motocyklových ve Strakonicích, kde jako konstruktér získal osm československých patentů a v roce 1973 titul nejlepšího zlepšovatele. Od mládí sportoval, v běhu na lyžích a v biatlonu byl členem státního reprezentačního družstva. Sportu se věnoval i jako trenér a funkcionář, jeho rukama prošla celá řada reprezentantů v čele s Kateřinou Neumannovou. Pracoval i v zahraničí, byl prvním trenérem slovinské lyžařky Vesny Fabjan, která na Zimních olympijských hrách v Soči získala bronzovou medaili ve sprintu. Své bohaté sportovní zkušenosti nyní uplatňuje jako trenér mládeže ve Strakonicích. Rád cestuje, tři pobyty v Americe a dva za Severním polárním kruhem vnímá jako bohatou inspiraci. Aktivní přístup ke všem problémům jej katapultoval na krátkou dobu i do politiky, jako místostarosta Strakonic kandidoval do historicky prvních voleb do Senátu České republiky. Literární prvotinu Jana Žáka lze situovat už do let jeho zaměstnání, kdy podnikový časopis „Naše noviny“ otiskl několik jeho článků, a nikdo z širokého okruhu jeho přátel neslavil žádné své výročí bez jeho básničky nebo říkanky, kterých napsal přes devadesát. Téměř profesionální autorské ostruhy si vydobyl jako člen městského zastupitelstva v letech 1994–1998, kdy pro Český rozhlas v Č.Budějovicích zpracoval 103 rozhlasových relací. Do publikačního světa se zařadil svými pětačtyřiceti odbornými články v prestižním lyžařském časopisu NORDICmag, kde byl i členem redakčního kolektivu. V roce 2014 vyšla v nakladatelství GRADA jeho knížka „Rekonstrukce chalupy“, kde chalupáři, chataři a kutilové najdou 145 nápadů jak se realizovat, a v roce 2015 vydalo rodinné nakladatelství KLIKA publikaci „Život na lyžích“ s podtitulem Lyžování pod drobnohledem....

Jan Rejžek (10)

Jan Rejžek je český hudební i filmový kritik a novinář, který vydal dvě básnické sbírky. V 70. letech přispíval jako sportovní novinář do časopisu Gól, později proslul svými mnohdy nekompromisními kritikami v časopise Melodie . Sám Rejžek uvádí, že vzájemná solidarita mezi spolupracovníky časopisu přispěla k tomu, že nikdo z nich nepodepsal tzv. Antichartu. Od roku 1979 připravil na 900 poslechových pořadů v klubech po celé republice, příležitostně uváděl rockové a folkové festivaly včetně festivalu v Lipnici nad Sázavou v roce 1988, kde na závěr pozval na pódium tehdejšího předního disidenta Václava Havla. Do samizdatových Lidových novin přispíval pod pseudonymy Robert Žák a Milan Frýda. Aktivně se zapojil do vzniku petice Několik vět, když získal velké množství podpisů. Patřil mezi kontaktní osoby uvedené na Petici novinářů, která protestovala proti uvěznění Jiřího Rumla a Rudolfa Zemana. Po sametové revoluci byl úředníkem v sekci vnitřní politiky v Kanceláři prezidenta republiky, pak tiskovým mluvčím politické strany ODA, pak krátce redaktorem zpravodajství Československé televize, později redaktorem českého vysílání rádia Svobodná Evropa. Pracoval také pro bývalý Český rozhlas 6, kde připravoval hudební pořad Kaleidoskop a také Kritický klub Jana Rejžka, v němž se s Vladimírem Justem a dalšímí hosty kriticky vyjadřoval ke kulturním událostem. Kritický klub byl pokračováním podobného pořadu Katovna, který připravovali s Justem v České televizi. Pořad byl po neshodách s vedením České televize zrušen. Spolupráci s ním v létě 2014 rozvázal i Český rozhlas kvůli vulgaritám vůči jedné z posluchaček. Do ledna 2018 psal pravidelně sloupky do Lidových novin. Od roku 2019 pravidelně publikuje komentáře v deníku E15. Dne 2. července 2005 komentoval na druhém programu České televize živě přenášený konc...

Ján Mach (10)

Narozen 23.6.1915 v Brně, zahynul 7.4.1945 ve Vídni. Beletrista, básník, publicista.

Jan Kristofori (11)

Jan Kristofori – 23. března 2004 Praha) byl malíř, galerista a grafik. J. Kristofori se narodil v Mukačevě, nejvýchodnější části Československa, kde pohromadě žili nejen Maďaři a Češi, ale i Židé a Rusíni. Jeho otec pracoval na panství hraběte Thuna jako strojník ve mlýně, zde celá rodina i žila. Přesun do Čech roku 1938 se neshledal s úspěchem a Kristoforiovi se usadili v Maďarském Miskolci. Mezi léty 1941 až 1944 absolvoval Jan gymnázium a následně se stal studentem Uměleckoprůmyslové školy. Roku 1945 se Kristoforiovi připojili k repatriantům z Rumunska a Řecka a společně s nimi odcestovali do Čech. Zde se usadili v Přísečnici nedaleko Kadaně na malém statku. Rodina Kristoforiova nebyla jedinými cizinci, jež se v Přísečnici usadila. Jan se na české škole počal učit češtině a tehdy začal pracovat, jako výtvarník, pro reklamní agenturu AMA ve Vejprtech. Jeho otec chtěl, aby po něm převzal statek v Přísečnici a po ukončení školní docházky, v roce 1948, jej přemlouval, aby pokračoval ve studiu a to na střední zemědělské škole v Kadani. Jan se ovšem přihlásil do školy v Klášterci nad Ohří. Na teoretickou výuku dojížděl do Kadaně a v Klášterci trávil čas na internátě. Komunistický režim donutil Kristoforiovi opustit statek a přestěhovat se do Kadaně-Prunéřova. Zde počal Janův otec pracovat v uhelné šachtě. Jan byl vyloučen ze školy i z internátu. Nedostalo se mu žádného zaměstnání, a proto se odstěhoval do Semil. V Semilech začal spolupracovat s ochotnickým divadlem. K Výročí Tomáše G. Masaryka, prvního čsl. prezidenta, připravil s několika příteli letáky s provokativními úvahami o komunismu, kterými oblepili celé město. Roku 1952 byl Kristofori odsouzen k desetiletému vězení . Během sedmiletého vězení a práce v komunistických lágrech se Jan věnoval kreslení. Tyto kresby byly v roce 1993 vydány pod názvem „Motáky“. S...

Jan Klusák (6)

Jan Klusák, původním jménem Jan Filip Porges , je český hudební skladatel. Narodil se dne 18. dubna 1934 v Praze v česko-židovské rodině. Jeho otec tragicky zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi. Své příjmení si skladatel ponechal po matce. Se svou předchozí druhou manželkou Janou Klusákovou má syna, hudebního publicistu Pavla Klusáka. Maturoval na Akademickém gymnáziu Štěpánská v Praze a pokračoval ve studiích u Jaroslava Řídkého a Pavla Bořkovce na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze v oboru skladba. Poté již působil jako skladatel, příležitostně herec a literát – od počátku své kariéry ve svobodném povolání. Jeho kompoziční styl byl zprvu ovlivněn meziválečným neoklasicismem – zejména skladateli Išou Krejčím, Igorem Stravinským, Sergejem Prokofjevem. Od roku 1959 úzce spolupracoval s dirigentem a spolužákem Liborem Peškem, jehož souboru Komorní harmonie působícímu v Divadle Na Zábradlí věnoval řadu mnohdy avantgardních skladeb. Napsal množství scénické hudby , Václav Havel). Od 60. let se uplatňoval i ve filmu a to nejen jako skladatel, ale i herec. Výrazné role ztvárnil ve snímcích tzv. České nové vlny: O slavnosti a hostech , Jan Němec; Sedmikrásky , Věra Chytilová; Mučedníci lásky , Jan Němec; Valerie a týden divů , Jaromil Jireš a dalších. V těchto letech nastala i zásadní proměna v jeho stylové kompoziční orientaci – jako jeden z prvních se odvážně přiklonil k technikám Druhé vídeňské školy, Nové hudby, Darmstadtu, dodekafonie, serialismu, které byly tehdejší ideologií potlačovány, a staly se mu východiskem pro jeho následující tvorbu. Po srpnu 1968 byla jeho veřejná činnost husákovským režimem utlumována a byl označen za politicky nežádoucí osobu, protože mimo jiné zkomponoval hudbu ke dvěma zakázaným filmům: Den sedmý, osmá noc , Evald Schorm a Konec srpna v hotelu Ozón , Jan Schmidt. V normalizační době našel své místo v Divadle Járy ...

Jan Klimeš (12)

Narozen 1975 ve Zlíně. Geolog, zabývá se mapováním a monitorováním sesuvů a hodnocením nebezpečí povodní, publikace z oboru.

Ján K Maliarik (12)

Narozen 8. 11. 1869 v Myjavě, zemřel 14. 7. 1946 v Brně, mystik, teosof, původně farář evangelické církve augsburského vyznání , pacifista, kulturní a náboženský publicista, spisovatel.

Jan Hůla (11)

Narozen 11.5.1945 v Rudné. Publicista, novinář, autor rozhlasových dokumentárních a zábavých pořadů, detektivky a publicistické knihy, rozhovory a biografie slavných lidí.

Jan Čeřovský (12)

RNDr. Jan Čeřovský, CSc. byl přední český botanik, ekolog a ochránce přírody. Věnoval se územní a druhové ochraně, především však je znám jako jeden z mezinárodních zakladatelů environmentální výchovy. Byl skautem a žákem botanika Jaroslava Veselého. V letech 1949-1953 vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze . Jako první Čech absolvoval v letech 1953-1956 na téže vysoké škole postgraduální studium v oboru geobotanika-ochrana přírody. V roce 1961 se stal kandidátem věd, v roce 1967 mu byl udělen titul RNDr. V sedmnácti letech se stal členem Československé, nyní České, botanické společnosti. Jde o bývalého dlouholetého vědeckého pracovníka československé státní ochrany přírody, kde působil od osmnácti let. Od roku 1959 působil ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze , zřízeném o rok dříve. Setrval zde až do odchodu do důchodu v roce 2002; v 70. a 80. letech se zde stal vedoucím vědeckovýzkumného oddělení. Během své kariéry kupříkladu inicioval a koordinoval systém naučných stezek, pětidílnou řadu československých, posléze českých a slovenských "červených knih" a spoluprosadil do českého slovníku pojem mokřad. Jan Čeřovský má za sebou významnou mezinárodní kariéru, zvláště v letech 1966-1975 a pak od převratu. V letech 1966-1969 byl na IX. Generálním shromážděním Mezinárodního svazu ochrany přírody IUCN při UNESCO jmenován místopředsedou stálé Komise IUCN pro výchovu. Je znám tím, že prosazoval zavedení ekovýchovy do všech školních stupňů. Mezi lety 1969 a 1973 vedl útvar výchovy a vzdělávání v ústředním sekretariátu IUCN v Morges ve Švýcarsku, než byl nucen vrátit se v roce 1973 do ČSSR. Kontakty s IUCN udržoval i nadále – v letech 1982–1988 byl tajemníkem Východoevropského komitétu IUCN pro výchovu, od roku 1984 získala ČSSR v IUCN trvalé zastoupení a roku 1988 byl zvolen členem jeh...

Jan Budík (14)

Narozen 28.6.1915, zemřel 1995.. Promovaný pedagog, autor zpěvníků a litertury o hudební výchově.

Jan Blahoslav Kozák (12)

Jan Blahoslav Kozák nebo též jen Jan Kozák byl český profesor dějin filosofie, protestantský teolog, evangelický duchovní a politik. Publikoval v oboru filosofie, etiky a náboženství, překládal z angličtiny, francouzštiny a italštiny. Zároveň byl koncem 30. let 20. století poslancem Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. Jeho starším bratrem byl architekt Bohumír Kozák. Jan Blahoslav Kozák byl syn faráře evangelického reformního sboru v Čáslavi Františka Kozáka a jeho manželky Zdeňky, rozené Císařové. Roku 1906 maturoval na gymnáziu v Čáslavi, poté studoval teologii a filosofii na univerzitách v Bonnu, Edinburghu, Vídni a Halle. V roce 1915 získal na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy doktorát filosofie obhájením disertační práce Sóma pneumatikon – helenistické prvky v paulinismu. Na to v letech 1910–1914 působil jako profesor na evangelickém učitelském ústavu v Čáslavi a pak jako evangelický vikář , poté byl až do roku 1920 profesorem němčiny a angličtiny na obchodní akademii v Kolíně. V letech 1920–1926 byl profesorem na Československé obchodní akademii v Praze. Současně se roku 1921 na Univerzitě Karlově habilitoval, získal docenturu pro obory logika, metodologie a noetika , v roce 1926 si habilitaci rozšířil na dějiny filosofie a v 1927 byl jmenován mimořádným, v roce 1933 řádným profesorem na filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášel do roku 1958. V roce 1937 byl také zvolen mimořádným členem České akademie věd a umění. Angažoval se i politicky. Ve 20. letech 20. století měl blízko k okruhu intelektuálů okolo Inocence Arnošta Bláhy, který se pokusil neúspěšně obnovit Pokrokovou stranu z počátku 20. století. V roce 1930 působil v programové komisi národních socialistů.[4...

Jan Bernard (7)

Narozen 18.7.1948 v Liberci. Doc., PhDr., CSc., filmový a divadelní teoretik, práce z oboru. Po studiu na Filozofické fakultě UK - obor dějiny a teorie filmu, dějiny a teorie divadla - působil v letech 1975-1987 v tehdejším Československém filmovém ústavu jako výzkumný pracovník a později jako organizátor a lektor Rady čs. filmových klubů. Koncem osmdesátých let začal působit jako pedagog na FF UK, kde po listopadu 1989 vedl oddělení filmové vědy a později katedru divadelní a filmové vědy. V letech 1993 až 1999 byl Jan Bernard děkanem pražské FAMU, na níž působí dodnes jako pedagog. Specializuje se na dějiny filmových teorií, základy filmové řeči, aplikaci estetických kategorií ve filmu a na problematiku médií. Je autorem řady studií, článků a knih z oblasti filmové teorie, historie a estetiky.

James Krüss (7)

James Krüss byl německý básník a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších a nejsvéraznějších poválečných autorů knih pro děti a mládež. Narodil se na Helgolandu, zemřel na Gran Canarii, pohřben byl do moře u Helgolandu. Po dokončení střední školy v roce 1943 začal studovat učitelství. Už během studií napsal v roce 1946 svoji první knihu – Der goldene Faben. Studium vysoké školy dokončil v roce 1948 – i když jako učitel později nikdy nepracoval. Od roku 1956 se zabýval psaním rozhlasových her pro děti. V témže roce publikoval knihu Maják na Humřím útesu. Slavným se stal po roce 1960 vydáním knihy Můj pradědeček a já . V roce 1962 vyšla jeho možná nejslavnější kniha Tim Tolar a zvonivý smích. Je po něm pojmenováno sedm škol, z toho jedna na Helgolandu. V roce 1968 se mu dostalo nejvyššího literárního ocenění udělovaného autorům dětské literatury, Ceny Hanse Christiana Andersena.

James Grippando (9)

Narodil se v roce 1958 a prvních osmnáct let života strávil s rodiči a čtyřmi sourozenci v americkém státě Iliinois. Tam také začal studovat na univerzitě. Později se rodina přestěhovala na Floridu a Grippando pokračoval ve vysokoškolských studiích na University of Florida. Kromě toho, že byl příkladným studentem, působil také jako redaktor odborného školního časopisu. Po dokončení studia pracoval u soudu, ale zároveň se ve volném čase věnoval psaní. Nakonec zvítězila literatura a z Jamese Grippanda se stal spisovatel na plný úvazek. V českém překladu vyšly tituli Mimo podezření, Prosba o milost, Nalezené peníze, Výkupné a Informátor.

Jack B Du Brul (10)

Americký spisovatel.