Všichni Autoři a témata

Josef Mařan (11)

Narozen 11.11.1905 v Písku, zemřel 11.11.1978 v Praze. RNDr., docent zoogeografie, publikace z oboru.

Josef Lukavský (10)

Vystudoval gymnázium v Příbrami, čtyři roky zde pracoval jako písař, v roce 1893 odešel k divadlu, od r. 1902 působil v různých pražských divadlech, zejména Na Vinohradech. Získal značnou popularitu jako konferenciér a pamfletista kabaretu Lucerna. Zakládající člen Organizace českého herectva. Od 20. let jen píše. Romanopisec orientovaný na konvenční motivy, často z hereckého života a s prvky dobrodružství . Za jeho stěžejní dílo je pokládán román z hereckého prostředí Komedianti .

Josef Liesler (7)

Josef Liesler byl český malíř, grafik a ilustrátor. Absolvoval ČVUT, fakultu architektury a pozemního stavitelství, obor kresba . Mezi lety 1938–1941 působil jako člen výtvarné skupiny Sedm v říjnu. V letech 1942–1948 byl členem SVU Mánes, roku 1945 se stal členem SČUG Hollar, roku 1958 zakládal Skupinu 58, později byl také členem výtvarné skupiny Radar. Byl též členem Královské belgické akademie a nositelem světových i našich cen a uznání v oboru umělecké poštovní známky. Za jednu ze svých poštovních známek získal také cenu UNESCO pro nejkrásnější známku roku. Od roku 1969 byl zasloužilým umělcem. Prezident Václav Klaus mu udělil roku 2003 Medaili Za zásluhy druhého stupně. Zemřel ve věku 92 let. Josef Liesler měl svůj vlastní a osobitý malířský styl. Výtvarní teoretici na jeho díle, vzniklém v průběhu sedmdesáti let, oceňují zejména univerzálnost, lehkost improvizace a výjimečnou pracovitost autora. Tato kombinace mu umožnila zasahovat do rozmanitých výtvarných oborů: malby, volné a užité grafiky, známkové tvorby, plakátu, ilustrace i monumentálního malířství, mozaiky a sgrafita. Svá nejsilnější díla vytvořil na konci druhé světové války. Kombinoval v nich citace známých děl, například díla Francisca Goyi, Pabla Picassa, El Greca, Henri Daumiera či Salvadora Dalího, s vlastními prožitky, ironickým odstupem a humorem. V celém jeho díle je patrná výrazná inspirace surrealismem. On sám své dílo označoval jako „fantaskní realitu“. Spojoval v něm fantastické představy se vzpomínkami, současnou situaci s historickou pamětí. Maloval apokalyptické obrazy monster a fantomů, strojů a srostlých lidí, bestií a zrůd, které ohrožují člověka.

Josef Langmeier (8)

Narozen 12. 1. 1921 v Nýřanech, zemřel 13. 6. 2007. Prof. PhDr., CSc., klinický psycholog, zejm. dětský. V roce 1948 nastoupil v Sociodiagnostickém ústavu v Praze, v roce 1952 odešel na nově zakládané dětské psychiatrické oddělení v Havlíčkově Brodě. Zde vzniká i Ústav pro doškolování lékařů, s nímž od počátku spolupracuje. Zabýval se problematikou dyslexie, rodinné interakce a terapie, psychické deprivace.

Josef Kvapilík (7)

MUDr. Josef Kvapilík , odborný asistent na katedře tělovýchovného lékařství, popularizační práce v oboru.

Josef Kolář (6)

Narozen 21. 4. 1905 v Lounech, zemřel 3. 3. 1983 v Praze. Prozaik, publicista, pracovník Československého rozhlasu v Praze, autor rozhlasových pořadů a knih pro děti.

Josef Dvořák (7)

Narozen 23. 3. 1922 v Bratislavě. MUDr., CSc., docent, kosmický fyziolog, specialista na působení vlivů extrémního prostředí na člověka, též beletrista, autor literatury faktu.

Josef Bek (4)

Narozen 21.12.1918 v Hradci Králové, zemřel 5.5. 1995. Herec, autor vzpomínek.

José Ortega y Gasset (8)

José Ortega y Gasset byl španělský filosof, sociolog a esejista, jeden z představitelů Generace 1914 a tzv. Novecentismu. V letech 1897 až 1898 studoval na Universidad de Deusto a mezi lety 1898 a 1904 Universidad Complutense de Madrid, kde získal doktorský titul z filosofie. Později pokračoval ve svém vzdělávání na řadě vysokých škol v Německu. V roce 1910 se stal profesorem metafyziky na Madridské univerzitě, kde působil až do roku 1936. Od roku 1931 působil jako republikánský poslanec. Po začátku občanské války ve Španělsku se uchýlil do exilu, ze kterého se vrátil v roce 1945. Jeho nejznámějším dílem byla kniha Vzpoura davů , ve které kritizuje tzv. davového člověka.

John Sims Townsend (10)

Dr. John Townsend je vedoucí trenér, organizační poradce, psycholog a autor bestselerů.

John J Nance (8)

Rodilý Texasan John J. Nance, jenž vyrůstal v Dallasu, vystudoval práva a stal se advokátem. Namísto výkonu praxe se ale přihlásil do armády a sloužil jako pilot vojenského letectva ve Vietnamu. Později létal při operacích Pouštní bouře a Pouštní štít. Dodnes pracuje pro Americké vojenské letectvo jako odborný poradce pro bezpečnost, je leteckým analytikem ABC World News a redaktorem pořadu Good Morning America. Kromě létání, přednášek, přípravy vysílání a vlastní právnické praxe si Nance ještě dokáže najít čas na psaní knih. Jeho romány se týkají hlavně jeho největší lásky – letectví -- , ale dokázal uchopit i taková témata, jako je hrozba rozšíření smrtonosného viru, hrozba atomového útoku, terorismus, nebo přehodnocování životních cílů tváří v tvář téměř jisté smrti .

John Hersey (6)

Americký spisovatel. Jako válečný reportér získal smysl pro zobrazování vážných společenských jevů – války , svržení atomové bomby , výchovy . Novela Jen pouhý oblázek se odehrává v Číně, kde se Hersey narodil, a představuje psychologickou sondu do života chudého, na říční lodi tvrdě pracujícího Číňana.

Johannes Linnankoski (6)

Finský spisovatel, vlastním jménem Juhani Vihtori Peltonen, se narodil 28.10.1869 v Askole. Krátce působil jako učitel v místní vesnické škole, poté jako nakladatelský pracovník a novinář. Pod vlastním jménem vydal knihu o rétorice. Vynikal dokonalým stylem a jeho publicistické články jsou klasickým příkladem stylistické přesnosti a umělecké dokonalosti. Jako vynikající řečník měl nemalý vliv na národně uvědomělou finskou mládež. Jako autor na sebe upozornil r 1903, kdy vyšlo drama Věčný zápas. Prestiž si získal románem Uprchlíci, kterým chtěl poukázat na masivní vystěhovalectví, tehdy postihující celé Finsko. Jeho vrcholným dílem je román Píseň o červeném květu z roku 1905. Ve Finsku vyšel doslova ve stovkách vydání, byl i sfilmován. Spisovatel zemřel 10. 8. 1913 v Parvoo.

Jitka Staňková (6)

Narozena 10.4.1924 ve Volenicích. PhDr., CSc., etnografka, výtvarná teoretička, pracovnice ústavu etnografie a folkloristiky, publikace z oboru.

Jiří Wowk (9)

Jiří Wowk, též psán jako Jurij nebo Jiří Vovk, vlastním jménem Georgij Vladimirovič Volkov – 14. listopadu 1961, Praha) byl český malíř a ilustrátor dobrodružných knih ukrajinského původu. Narodil se v tehdejší ruské gubernii, ukrajinském Kyjevě. Rodiče byli vládní úředník Vladimír Fedorovič Volkov a jeho manželka Anna Prokofjevna. V roce 1920 opustil Georgij Vladimirovič Volkov – pozdější Jiří Wowk – Kyjev jako úředník Ukrajinské lidové republiky. Po působení na velvyslanectví v Římě se již do vlasti, která se stala součástí Sovětského svazu, nevrátil a studoval v Itálii soukromě malířství. V říjnu 1922 přicestoval do Československa. V Československu používal jméno Jiří Vovk. Žil zde s tzv. Nansenovým pasem; ten mu byl za Protektorátu odebrán a nahrazen pasem pro cizince. Československé občanství získal až v roce 1952. V roce 1923 se zapsal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia však přerušil v roce 1925. Od roku 1925 se zapsal do malířského ateliéru Sergeje Alexandroviče Maka . Mako, ruský emigrant, se do Československa přistěhoval z Paříže; v Praze založil Ukrajinskou akademii plastického umění, oficiálně nazývanou Ukrajinské studio plastického umění , na které vyučoval. Wowk patřil do skupiny slovanských malířů Skify , kterou Mako v roce 1929 založil. Skupina vystavovala roku 1930 v pražském Denisově institutu. Rozpravy Aventina, které věnovaly výstavě podrobnou pozornost, charakterizovaly Wowkovo dílo pouze slovy: „Ukrajinec J. Wowk se nutí do zvláštností.“ Lidové noviny Wowkovu účast na výstavě pouze zaznamenaly. Do konce 2. světové války patřil Wowk mezi vytížené ilustrátory. Po roce 1948 si musel přivydělávat příležitostnými výtvarnými díly a soukromým vyučováním jazyků. Během studií se seznámil s Milenou Hladíkovou-Uzelacovou , matkou dvou synů, z nichž z jednoho se stal sklad...

Jiří W. Neprakta (7)

Jiří Vacek (13)

Jiří Vacek je český mystik, spisovatel a překladatel duchovní literatury. Působí jako učitel jógy, mystiky a nedvojné filozofie – advaity v Čechách i v zahraničí. Ve své praxi vychází z učení Šrí Ramany Mahárišiho, tamilského mudrce z Arunáčaly. Je autorem encyklopedie z oblasti jógy a mystiky s názvem Řada nejvyšší jóga a mystika. Jeho články byly publikovány v mnoha časopisech tuzemských i zahraničních. Je též autorem mnoha CD a DVD s duchovní tematikou. Do českého jazyka přeložil díla z nejrůznějších oblastí duchovní literatury, především učení Ramany Mahárišiho, ale i mnoha dalších. Jako popularizátor jógy a mystiky značně ovlivnil a stále ovlivňuje současnou duchovní scénu. Jiří Vacek se narodil v roce 1931 ve Slaném a o duchovní život se začal zajímat již v roce 1945. Jeho první knihou s duchovní tematikou byl Ohnivý keř čili odhalená cesta mystická od Karla Weinfurtera, podle kterého začal provádět mystická cvičení, především tzv. písmenková cvičení a soustředění na duchovní srdce. Od počátku byl přitahován osobou Ramany Mahárišiho, duchovního učitele a mudrce z 19. až 20. století, jehož átmavičáru od konce padesátých let i praktikoval. Jeho dalšími duchovními mistry, se kterými byl osobně v kontaktu, pak byli Jarka Kočí z Ostravy a Míla Tomášová. Za komunistického režimu byl Jiří Vacek pro své duchovní zájmy vyslýchán Státní bezpečností a dokonce i odsouzen za narušování socialistického soužití a následně i několikrát vyhozen ze zaměstnání. Bez ohledu na to však již v té době šířil své práce a překlady a to ve formě samizdatů. Po roce 1989 začal veřejně působit a vydávat překlady duchovních knih, především díla s naukou Ramany Mahárišiho, knihy pojednávající o nedvojném poznání – advaitě, ale i překlady děl z křesťanství či zenbuddhismu. Jeho vlastních praktických děl, která dosud vydal, je více než 100 a překladů více než 30. Ve volném čase se věnuje veřej...

Jiří Úlovec (8)

Český archivář a historik. Odborný referent Archivní správy Ministerstva vnitra ČR v Praze.

Jiří Trůneček (9)

Narozen 5.2.1900 v Praze. Ing., dr.techn., profesor průmyslové školy, publikace z oboru elektrotechniky.

Jiří Tesař (13)

Jiří Taussig , během druhé světové války uváděn i jako Georg Taussig a po jejím skončení jako Jiří Tesař , byl česko–židovský fotbalový brankář a mládežnický reprezentant Československa. Vrcholově se věnoval rovněž lednímu hokeji . Od raného mládí pěstoval sport. Odmaturoval na obchodní akademii v Karlíně, která proslula svými vynikajícími fotbalovými a hokejovými výběry. Po maturitě ho rodiče poslali do Belgie, aby se zde naučil francouzsky. Po necelém roce se vrátil do vlasti, která se však po mnichovských událostech změnila v Protektorát Čechy a Morava a Židé v něm začínali čelit značnému útlaku. Nedlouho po začátku okupace Čech, Moravy a Slezska nacistickým Německem byli Židé vyloučeni mj. z tělovýchovy a nesměli být organizováni ve sportovních klubech. Roku 1943 byl Jiří Taussig transportován do KT Terezín, kde se účastnil Terezínské ligy jako brankář mužstva Sklad použitého textilu a také hrál na trombon a kontrabas v jazzové skupině Ghetto Swingers. V roce 1944 byl přesunut do KT Osvětim-Březinka a krátce poté do KT Oranienburg/Sachsenhausen nedaleko Berlína. Konce války se dočkal v KT Kaufering , který osvobodila Armáda Spojených států amerických. Po návratu do Prahy se shledal se svým bratrem, který bojoval v britské armádě u Tobruku a změnil si své příjmení z Taussig na Tesař. Jiří Taussig učinil po bratrově vzoru totéž a po válce používal v Československu jméno Jiří Tesař. Po únorovém převratu emigroval do USA, kde žil až do své smrti. Za manželku si vzal bývalou krasobruslařku Elišku Havlovou, s níž měli tři děti a devět vnoučat. Začínal v DFC Prag. Po maturitě odešel za studii do Belgie a působil v Beerschot VAC. Po válce střežil branku Čechie Karlín v československé lize. Mezi třemi tyčemi karlí...

Jiří Slavíček (9)

Narozen 30. 7. 1942 v Praze. Spisovatel, autor detektivek a dětské literatury.

Jiří Opelík (7)

Jiří Opelík je český literární kritik, historik, editor a učitel. Narodil se v rodině bankovního úředníka, po maturitě na gymnáziu studoval češtinu a němčinu na Univerzitě Palackého, byl žákem také Oldřicha Králíka a Pavla Trosta, absolvoval roku 1955 diplomovou prací Zakarpatské dílo Ivana Olbrachta. Poté byl asistentem na katedře bohemistiky v Olomouci a zároveň dva roky musel nuceně pracovat jako pomocný dělník ve slévárně. Své tituly získal za práci na tématech: Románové dílo Václava Řezáče a monografii Josefa Čapka. Od roku 1954 publikoval své kritiky, články a studie v mnoha časopisech, pracoval v Ústavu pro českou literaturu v Praze, později začal též redigovat, pravidelně přispíval do Zpravodaje Společnosti bratří Čapků. Napsal mnoho předmluv a doslovů k českým dílům 20. století, kterými se celoživotně zabývá. Již na počátku své kariéry se etabloval jako lexikograf svým autorským a redakčním podílem na Slovníku českých spisovatelů. Věnoval se studiu některých autorů, obzvláště Olbrachta, Závady, Kainara, Mikuláška, Skácela, Strnadela, Kundery a Vaculíka. Díla i autory soudil důkladnou analýzou tvaru a významového směřování, jako oponentovi ideologického hodnocení literatury mu byla kritériem přesnost pojmenování evokované skutečnosti, důslednost, nedůslednost či hranice spisovatelovy umělecké metody a míra autonomnosti jeho uměleckého světa. Oceňoval zejména díla směřující k intelektualizaci, k úvahovosti, analytičnosti a koncepčnímu pojetí reality, toto vše realizoval ve svém reprezentativním výboru ze svých kritik a to pojmenoval Nenáviděné řemeslo. Po počátku normalizace se vzdal literární kritiky a věnoval se literární historii, lexikografii a ediční činnosti. Podílel se spolu s J. Slavíkem na Lexikonu české literatury. V Opelíkově díle dominuje zájem o dílo bratří Čapků, vyniká jeho ediční počin výboru z literárněvědných prací Oldřicha Králíka a soubor poezie Jana Skácela. Jiří Opelík byl jedním z vůdčích...

Jiří Novotný (8)

Narozen 24. 12. 1921 v Přerově. Bohemista zaměřující se na otázky spisovné češtiny a syntax.

Jiří Navrátil (6)

Jiří Navrátil byl český překladatel, publicista a skaut, který zažil všechny tři zákazy Junáka – českého skauta a jeho obnovení. Byl členem protinacistického odboje a aktivně se v květnu 1945 podílel na pražském povstání. V roce 1949 se účastnil spolu s dalšími skauty, např. Dagmar Skálovou, nepodařeného pokusu o protikomunistický převrat, za který byl odsouzen na 20 let odnětí svobody. Několik let strávil v Jáchymově, kde pracoval v Uranových dolech. Později byl kvůli nemoci přesunut jinam. Byl propuštěn na amnestii v roce 1960. V roce 1968 se podílel na znovuobnovení skautingu v Československu. Při třetí obnově skautingu v roce 1989 se stal členem Ústřední rady Junáka. V roce 1992 byl zvolen starostou, od počátku tisíciletí až do své smrti byl prvním místostarostou Junáka – českého skauta. Narodil se v rodině československého diplomata v německém Lipsku, kde jeho otec působil ve funkci československého konzula. Brzy po Jiřího narození však byl povolán zpět na Ministerstvo zahraničních věcí do Prahy. Od 3. třídy, kdy byl otec přeložen jako konzul do Stuttgartu, navštěvoval mladý Jiří v Německu dva roky waldorfskou školu. Kvůli češtině se sám později vrátil do Československa a obecnou školu dokončil na Durychově náměstí v Praze. Gymnázium studoval v Bučovicích na Moravě, kde žil u příbuzných, a po návratu otce do Prahy přestoupil na Reformní reálné gymnázium Dr. Edvarda Beneše. V roce 1937 se přes svého spolužáka zapojil do skautského hnutí. Nejprve se stal členem 4. a od roku 1940 i 2. oddílu Svazu skautů a skautek ČSR, který vedl spisovatel Jaroslav Foglar. V oddíle měl přezdívku Jiří N. Po zákazu skautingu v roce 1940 fungoval Jiřího oddíl v ilegalitě jako dorost Klubu českých turistů. Po maturitě na reálném gymnáziu nastoupil Jiří Navrátil do kanceláře firmy zabývající se autobusovou dopravou, jejímž ředitelem a spolumajitelem se mezitím stal jeho otec. Někteří lidé z vedení firmy, mezi nimi i jeho...

Jiří Mareš (9)

Jiří Mareš byl český fotbalista, reprezentant Československa. Za československou reprezentaci odehrál v roce 1926 tři utkání a dal jeden gól. Hrál za AFK Vršovice a Viktorii Žižkov.

Jiří Kaše (11)

Jiří Kaše je český historik umění. Po absolvování studia dějin umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze r. 1972 pracoval na Pražském středisku státní památkové péče a ochrany přírody . Zde mimo jiné odborně dokumentoval skulptury M. B. Brauna v klementinském chrámu sv. Klimenta, z nichž připravil vůbec první samostatnou výstavu tohoto umělce. Následně působil v Národní galerii v Praze a v letech 1984–1991 pracoval ve Státních restaurátorských atelierech Praha. V této době realizoval krom jiného rozsáhlou akci restaurování kamene orloje a podvěží Staroměstské radnice, byl také vědeckým tajemníkem odborné komise pro dokumentaci, průzkum a restaurování románské ostatkové skříně sv. Maura. V souvislosti se záchranou nástěnných maleb Josefa Váchala v litomyšlském Portmoneu stál roku 1993 u vzniku restaurátorské školy v Litomyšli, která dnes funguje jako Fakulta restaurování Univerzity Pardubice a kde až do současnosti působí na katedře humanitních věd. Hlavní osou jeho zájmu je evropská výtvarná kultura od 17. do 19. století a teoretické i praktické aspekty restaurování a památkové péče. Spolu s muzikologem Juliem Hůlkem je zakladatelskou osobností absurdního "vědeckého" oboru – řimsologie . Je doktorem řimsologie a praktikujícím řimsologem.

Jiří Janoš (7)

Jiří Janoš je český japanolog, koreanista, publicista a spisovatel. V letech 1969-1975 vystudoval japanologii a koreanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1977 zde získal obhajobou rigorózní práce Problémy aktuálního členění v moderní japonštině titul PhDr. . Od roku 1979 do roku 1990 pracoval jako překladatel a redaktor v Redakci obrazového zpravodajství Československé tiskové kanceláře, zároveň se věnoval popularizaci zejména japonských dějin. Od roku 1991 působí jako nezávislý publicista, překladatel a spisovatel. Je autorem několika knih a velkého množství článků v různých časopisech.

Jiří Hochman (9)

Jiří Hochman - narozen 3. 6. 1926 v Plzni, zemřel 12. 2. 2012 v Palm Coast . Novinář, publicista, redaktor, od roku 1974 v emigraci. V roce 1948 dostudoval obchodní akademii v Praze, v letech 1950–54 redaktor Obrany lidu, 1955–68 redaktor Rudého práva, 1968–69 redaktor Reportéra. Působil také jako zahraniční zpravodaj v různých zemích. Po roce 1969 manuální zaměstnání, v roce 1974 odešel do USA, kde přednášel publicistiku. Autor publicistických knih a cestopisů Zápisky z Berlína , Patria o muerte , Svítání nad Džebely ad. V exilu mu vyšly dva romány parodující poměry a události v komunistickém Československu Kronika místodržení v Čechách a Český happening . Sepsal také vzpomínky Alexandra Dubčeka Naděje umírá poslední .

Jiří Fried (8)

Jiří Fried byl český spisovatel, scenárista a dramaturg. Po maturitě na gymnáziu v Písku působil jako úředník Českomoravského filmového ústředí. V roce 1946 začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiky, studium však nedokončil. Nastoupil jako dramaturg do Československého státního filmu. Jiří Fried debutoval básnickou sbírkou Rozsvícená okna ; z jeho próz měla největší čtenářský i kritický ohlas Časová tíseň . Další prózy, ač si zachovaly vysokou literární úroveň, již takovou pozornost nevzbudily: Po roce 1970 nemohl Jiří Fried publikovat, proto psal v tomto období scénáře k televizním inscenacím a filmům; je autorem filmových scénářů a adaptací O ševci Matoušovi , Svědomí , Morálka paní Dulské , Zkouška pokračuje , Hvězda zvaná Pelyněk , Julek , epizody seriálu 30 případů majora Zemana Pán ze Salcburku aj. Po roce 1989 vyšel jeho román pro děti Léto v Altamiře , který autor rozepsal již v druhé půli 60. let, ale za daných kulturně politických okolností k jejímu vydání v té době nedošlo. Povídky publikované v souboru Síla osudu a jiné prózy Fried před smrtí zrevidoval a připravil k vydání pod názvem Baroko a jiné zprávy. Jiří Fried též překládal z francouzštiny. Knižně vyšla jeho korespondence s básníkem Janem Skácelem . Diplomovou práci o této korespondenci napsala Hana Kačerová.

Jiří Březina (10)

Narozen 1980 v Českých Budějovicích. Nakladatel, překladatel, copywriter webových stránek a spisovatel - autor detektivního příběhu.

Jiří Brabec (8)

Narozen 28. 10. 1929 v Kněževsi u Rakovníka. PhDr. CSc., docent české literatury, literární vědec, historik a kritik, výbory básní.

Jindřich Matiegka (9)

Jindřich Matiegka byl český lékař a antropolog, profesor a rektor Univerzity Karlovy. Roku 1886 absolvoval medicínu v Praze a působil jako lékař, od roku 1890 se začal zabývat antropologií, organizoval antropologickou sekci Národopisné výstavy v Praze, zpracoval rozsáhlý výzkum českého obyvatelstva a podílel se na budování ústavů pro postižené. Roku 1897 se habilitoval v oboru antropologie a demografie na pražské univerzitě, roku 1904 jmenován profesorem. V letech 1922–1923 byl děkanem Přírodovědecké fakulty a v letech 1929–1930 rektorem Univerzity Karlovy. Mezi jeho četnými žáky vynikl zejména Emanuel Vlček. Mimo jiné odborně zkoumal a nově uspořádal kostnici při chrámu svatého Petra a Pavla na Mělníku. Na zdejším náměstí má na domě č.p. 15 také pamětní desku. Založil obor fyzické antropologie v Čechách a jeho studium v Praze, organizoval rozsáhlé výzkumy obyvatelstva a zejména mládeže a soustavně budoval antropologické muzeum, které založil jeho přítel Aleš Hrdlička. V letech 1923–1941 redigoval časopis Anthropologie a publikoval přes 200 vědeckých prací, mimo jiné o kostrách různých významných lidí nebo o prehistorických nálezech K. J. Mašky v Předmostí a K. Absolona v Brně a ve Věstonicích.

Jindřich Marek (12)

Jindřich Marek je bývalý učitel, historik a publicista s dlouholetou muzejní praxí. Je autorem historických reportáží, prací o odboji a osudech českých vojáků ve 20. století. Jindřich Marek v roce 1975 ukončil studium na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. V letech 1980 až 1991 pracoval jako historik v Okresním muzeu v Chomutově. V dalším období se věnoval popularizaci českých moderních dějin formou historické reportáže. Od roku 1991 pracoval jako novinář. Působil v týdeníku "Signál" a v denících Lidové noviny, Mladá fronta DNES a Svobodné slovo. V posledně jmenovaném periodiku zastával více jak rok funkci šéfredaktora. V říjnu roku 1998 nastoupil na pozici pracovníka tiskového odboru Úřadu vlády ČR. V letech 1998 až 2005 pak stál v čele tiskového odboru Úřadu vlády ČR a poté pracoval jako poradce předsedy Senátu Parlamentu ČR. Od prosince roku 2010 působí ve VHÚ Praha jako vědecký pracovník Historicko-dokumentačního odboru VHÚ. Jindřich Marek je členem Klubu autorů literatury faktu a Obce spisovatelů. Za tvorbu v žánru literatury faktu získal Jindřich Marek několik literárních cen: Jindřich Marek se zabývá se především českou vojenskou historií 20. století. Ve svých dílech se soustřeďuje na osudy československých vojáků za první a druhé světové války. Jindřich Marek publikoval více než čtyři sta historických reportáží a řadu odborných studií. Také se autorsky podílel na mnoha televizních dokumentech. Je autorem více než dvou desítek knih literatury faktu. Níže uvedený seznam zahrnuje i tituly ze dvanáctisvazkového cyklu "Osudy českých mužů ve 20. století". Jedná se o tituly, které byly vydány nakladatelstvím "Svět křídel" v letech 2000 až 2005. Tituly jsou na začátku řádku označeny zdrojem: Seznam vybraných odborných článků a studií je seřazen chronologicky:...

Jindřich Krejča (7)

Akademický malíř Jindřich Krejča byl významným vědeckým ilustrátorem zaměřujícím se převážně na floru. Na uměleckou dráhu se připravoval na grafické škole v Praze a na akademii umění v Mnichově. Po ukončení studií působil krátce jako pedagog oboru užitého umění v Praze, potom si zvolil dráhu svobodného umělce. Od roku 1949 byl členem Svazu slovenských výtvarných umělců a jako jeho reprezentant pracoval v několika výtvarných komisích . Věnoval se především knižním ilustracím; už v padesátých letech se začal specializovat na kreslení rostlin a živočichů. Dlouhodobě spolupracoval s kolektivem Katedry botaniky a Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK v Bratislavě. Plodem tohoto symbiotického vztahu bylo několik na knižním trhu vyhledávaných obrazových publikací a atlasů, které vyšly v několika reedicích v různých nakladatelstvích Mezi jeho významná a pozoruhodná díla patří Obrazová květena Slovenska, Fauna Slovenska, Klinická toxikologie. Známé jsou i atlasy, které vyšly v několika jazykových mutacích: Letničky , Skalničky , ale i Z naší přírody – rostliny a Z naší přírody – živočichové . Z vydaných obrazových atlasů léčivých a jedovatých rostlin ilustroval Atlas léčivých rostlin , Naše rostliny v lékařství , Malý atlas léčivých rostlin a Atlas léčivých rostlin a lesních plodin . Také mnohé knihy oblíbené v zahraničí obsahují Krejčovy ilustrace . K posledním pracím patří dvojdílná publikace Blumen unserer Heimat, Bäume und Sträucher unserer Heimat. Jako renomovaný autor botanických ilustrací se uplatnil i ve světové encyklopedii výtvarníků bo...

Jindra Kratochvílová (9)

Spoluautorka slovníků z oblasti výpočetní techniky.

Jevgenij Ivanovič Zamjatin (7)

Jevgenij Ivanovič Zamjatin, rusky Евгений Иванович Замятин, – 10. března 1937, Paříž) byl ruský spisovatel. Narodil se v Lebedani v nepříliš bohaté šlechtické rodině, otec byl pravoslavný kněz a matka pianistka. V dětství ho ovlivnilo rodinné prostředí. Dalším významným vlivem bylo prostředí rodné Lebedaně, o které psali i Ivan Sergejevič Turgeněv , Lev Nikolajevič Tolstoj nebo Ivan Alexejevič Bunin. V roce 1896 nastoupil na gymnázium ve Voroněži, které absolvoval se zlatou medailí. . V roce 1902 odešel studovat lodní inženýrství na techniku v Petrohradu. V rámci letní praxe hodně cestoval. Navštívil mimo jiné Konstantinopol, Smyrnu , Bejrút, Port Said, Jaffu, Alexandrii a Jeruzalém. V roce 1905 byl v Oděse svědkem povstání na křižníku Potěmkin, což se odráží v jeho povídce Tři dny . Po návratu do Petrohradu vstoupil do Bolševické strany a účastnil se revolučních událostí roku 1905. Po neúspěšné revoluci v prosinci 1905 byl zatčen za bolševickou agitaci a vězněn . Na jaře 1906 byl propuštěn a posléze vypovězen do Lebedaně, ilegálně se ale vrátil zpět do Petrohradu a pokračoval ve studiu . V roce 1908 ukončil studium polytechniky a stal se lodním inženýrem. Zůstal na škole a přednášel předmět stavba lodí. V březnu 1916 byl vyslán do Velké Británie, aby tam stavěl ledoborce pro Rusko. Pracoval v loděnicích v Glasgow, Newcastle upon Tyne a Sunderland, byl hlavním konstruktérem ledoborce Svatý Alexandr Něvský . Po vydání knihy My v zahraničí byl autor doma perzekvován. V roce 1931 požádal v dopisu Stalinovi o povolení vystěhovat se, v roce 1932 mu to bylo za pomoci Maxima Gorkého umožněno. Odešel do Paříže. Cestou přes Rigu a Berlín se zastavil v Praze, kde měl v pr...

Jeremy Strong (8)

Jeremy Strong je americký filmový, televizní a divadelní herec. Objevil se v mnoha filmech natočených podle skutečných událostí, jako 30 minut po půlnoci, Lincoln, Nemocnice Parkland, Selma, Black Mass: Špinavá hra či Sázka na nejistotu. Narodil se 25. prosince 1978 v Bostonu. Chodil na státní školy v Bostonu a Sudbury. Absolvoval na Yaleově univerzitě, kde také hrál v mnoha divadelních představeních. Studoval taktéž na Royal Academy of Dramatic Art a spolupracoval se společností Steppenwolf Theatre Company v Chicagu. Jeho debut na Broadwayi přišel v roce 2008. V období tří let byl třikrát nominován na cenu pro nejlepšího herce mimo Broadway. Objevil se ve hře A Man For All Seasons a vytvořil mnoho rolí mimo broadwayská jeviště. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jeremy Strong na anglické Wikipedii.

Jeremy Black (10)

Jeremy Black MBE , britský historik a profesor historie na univerzitě v Exeteru, odborník na osmnácté století. Je vysokoškolským pracovníkem Centra pro studium Ameriky a Západu ve Výzkumném ústavu zahraniční politiky ve Philadelphii . Je autorem více než 100 knih, hlavně, ale nikoliv výhradně, o britské politice a mezinárodních vztazích z 18. století.

Jens Sigsgaard (5)

Dánský psycholog a spisovatel, autor próz pro děti.

Jennifer Barnes, (12)

Jena Švarcová (14)

Narodila se 19.1.1963 ve Zlíně. Zabývá se ekonomií a makroekonomií, práce z oboru.

Jeffry P Lindsay (9)

Americký spisovatel, scenárista, mistr světa v karate.

Jean Renoir (5)

Jean Renoir byl francouzský a později americký režisér, scenárista, producent, herec a spisovatel. Jako filmový režisér a herec natočil více než čtyřicet filmů od dob němé éry až po konec 60. let. Jako spisovatel napsal biografii svého otce v knize Renoir, My Father . Jean Renoir se narodil v roce 1894 ve čtvrti Montmartre v Paříži. Jeho matka Aline Charigot stávala jako modelka jeho otci Augustu Renoirovi, vzali se v roce 1890. Jean Renoir je pokřtěn v roce 1896 v kostele Saint-Pierre de Montmartre v Paříži. Jeho kmotrou je Jeanne Baudot a jeho kmotrem Georges Durand-Ruel. Po střední škole se Jean Renoir od roku 1912 angažuje v armádě. Na počátku první světové války, v roce 1914, slouží Renoir jako četař u 3. perutě francouzského 1. regimentu přezdívaného "régiment de dragons" . Jeho nadřízeným je v té době kapitán Louis Bossut, který mohl Renoirovi posloužit jako model pro postavu kapitána Boëldieua ve Velké iluzi. V dubnu 1915 je při letu nad Alpami v Alsasku zasažen do stehenní kosti, což u něj způsobí doživotní kulhání. Nakonec se díky profesorovi Laroyennovi z Lyonu vyhne amputaci této končetiny. Během pobytu v nemocnici v Besançonu v červnu 1915 se dozvídá o smrti své matky v nemocnici v Nice. Po návratu do Paříže tráví čas po boku svého otce a pařížská kina navštěvuje až dvacetpětkrát za týden. Mezi jeho oblíbené filmy v té době patří například filmy Charlieho Chaplina. Roku 1916 se opět vrací na frontu a slouží v letectvu, kde zranění nohy není překážkou. Je přidělen k průzkumné letce a učí se zde fotografovat. V roce 1920 se Jean Renoir stěhuje do francouzského Cagnes a bere si jednu z žen, které stály modelem jeho otci Andréu Heuschlingovou. Jean, který z ní chce udělat filmovou hvězdu, píše scénář pro film Catherine, který financuje ze svých zdrojů a režii přenechává Jeanu Dieudonnéovi. Andrée Heuschling se nechává přejmenovat na Catherine Hessling. Výsledný film je pro Renoira...

Jaroslava Staňková (6)

Ing. arch. Jaroslava Staňková, PhDr. byla česká architektka, vědecká pracovnice, spisovatelka. Snažila se udělat docenturu před rokem 1989, ale tu ji zamítli neboťr nebyla členem KSČ, a po sametové revoluci se snažila o totéž. Odešla ze školy i když většina lidí, co byla zaměstnána ještě před sametovou revolucí však nadále setrvávala i přes jejich členství v KSČ, ona ale shledávala chybu ve stranickém překabátování těch, kteří dříve rozhodovali o kariéře ostatních na škole a začala podnikat jako vydavatelka a spisovatelka a za jejího působení vyšly publikace o architektuře:“ Tisíciletý vývoj architektury, 1989, Pražská architektura, významné stavby 11.století, Praha, 1992 , Architektura v proměnách tisíciletí, 1994, Praha  gotická, 2001, Hrady Čech, Moravy a Slezska, 130 známých hradů, 2006, Pražské zámky, zámečky a usedlosti, 2008.“ Působila jako vědecký pracovník na Českém vysokém učení technickém v Praze.

Jaroslava Jílková (4)

Narozena 23. 10. 1939. Historička, autorka historického soupisu časopisů z oboru dopravy v Čechách, bibliografií a publikací z oboru dějin techniky. Též spoluautorka biografického románu.

Jaroslav Zaorálek (6)

Jaroslav Zaorálek byl český překladatel, převážně z francouzštiny a němčiny, ale také z italštiny, angličtiny, španělštiny. Byl synem venkovského učitele. Roku 1915 maturoval na , po první světové válce studoval češtinu a francouzštinu na pražské filozofické fakultě, chvíli zkoušel medicínu, vrátil se na filozofickou fakultu. Roku 1925 odjel na studijní pobyt do Francie, za rok se vrátil a až do smrti se věnoval překládání. Přeložil na dvě stovky prací, většinou jazykově velmi náročných. Své mistrovství se snažil podřídit autorovi, aby potlačil vlastní osobnost a zachoval rytmus, vzněty a dojmy originálu. Ovládl češtinu ve všech stylových rovinách a historických vrstvách, zapisoval si i lidová rčení, která vydal tiskem.

Jaroslav Tykač (6)

Narozen 23.3.1886 ve Štěnovicích, zemřel 16.4.1959 v Praze. RNDr., práce o motýlech.

Jaroslav Šebek (12)

Jaroslav Šebek je český historik, pracovník Historického ústavu AV ČR Praha, zaměřující se na dějiny českých zemí 20. století, zejména dějiny politických stran, česko-německé vztahy a církevní dějiny. V roce 1993 absolvoval magisterské studium historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jeho diplomová práce byla na téma Československý rok 1929. V roce 1999 získal na této škole i doktorský titul s dizertační prací Sudetoněmecký politický katolicismus na křižovatce. Roku 2009 se habilitoval v oboru historie – české dějiny na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde předložil habilitační práci na téma Mezi křížem a národem. V červnu 1995 nastoupil do Historického ústavu AV ČR Praha, kde pak trvale působil a působí v oddělení československých dějin 20. století. Roku 2009 se habilitoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde také vyučuje. Je autorem řady odborných studií. Roku 2006 publikoval knihu Mezi křížem a národem, pojednávající o sudetoněmeckém katolicismu. Roku 2006 mu byla udělena prémie Otto Wichterleho pro mladé vědecké pracovníky. V roce 2012 pak získal Cenu předsedy Akademie věd ČR za propagaci a popularizaci výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Spolupracuje s Křesťanskou a demokratickou unií – Československou stranou lidovou. Vystupoval mj. na ideové konferenci strany v roce 2012.

Jaroslav Schmid (7)

Narozen 28. 4. 1948. Kulturní pracovník, v letech 1984-1990 ředitel Knihovny města Plzně. Autor, ilustrátor a překladatel publikací o válečných letounech.

Jaroslav Novák (7)

Narozen 16.2.1914 v Praze, zemřel 8.8.1984 tamtéž. Akademický malíř, pořadatel výborů z prózy a pohádek pro děti.

Jaroslav Novák (8)

Narozen 31. 1. 1894 v Praze, zemřel 14. 3. 1965 v Úžině u Ústí nad Labem. Redaktor , knihkupec, průkopník táboření a skautingu, autor dobrodružné literatury pro mládež a skautských příruček.

Jaroslav Nečas (6)

Jaroslav Nečas byl český učitel, básník, prozaik, redaktor a překladatel, bratr spisovatelky Bohuslavy Bradbrookové. Pocházel z rodiny středoškolského profesora. Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně roku 1931 začal studovat češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium ukončil roku 1936 a roku 1938 získal titul doktora filozofie. V letech 1935–1941 učil na středních školách ve Vysokém Mýtě a v Praze a pak do roku 1945 působil na kulturním oddělení prezidia ministerské rady. Poté byl vedoucím oddělení pro kulturní styky s Jugoslávií na ministerstvu informací a od roku 1948 rok redaktorem v nakladatelství Jaroslav Podroužek. Další rok pracoval jako odborný poradce pro výtvarné umění v národním podniku Antikva. V letech 1950–1954 se věnoval pouze literární práci ve svobodném povolání a pak do roku 1976 pracoval jako bibliograf v Ústavu pro českou literaturu ČSAV. V roce 1942 se oženil se středoškolskou profesorkou a spisovatelkou Lydií Zadražilovou , se kterou měl dva syny. Publikovat začal roku 1927 v různých periodikách . Knižně debutoval roku 1932 sbírkou básní Duhová brána. Od roku 1934 spolupracoval s Československým rozhlasem v Praze a Brně. Také konal literární přednášky v různých městech Čech a Moravy. Nejprve se představil jako básník, jehož lyrická poezie zprvu navazovala na poetismus, později zachycovala teskné nálady a snění. Pro děti a mládež převyprávěl valašské pohádky a napsal prózu Příběhy ze slunečné zahrady . Je rovněž autorem sbírky groteskně parodických fejetonů a prací o českém a moravském literárním místopisu. Jeho dílo doplňují překlady z chorvatštiny.

Jaroslav Kolář (10)

Jaroslav Kolár se narodil roku 1929 v Praze, vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvoval vědeckou aspiranturu a jako vědecký pracovník v letech 1953–1991 pracoval v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd, později Akademie věd České republiky. Jeho ústředním zájmem je starší česká literatura. Podílel se na řadě výzkumných úkolů a na pracích encyklopedické povahy, vydával staročeské literární památky, zabýval se metodologií literárního studia starších období a jeho historií. Věnuje se problémům editologie, vlivu staré literatury na dobu národního obrození a vztahům mezi literaturou a folklorem. V roce 1991 se habilitoval jako docent na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy souborem studií o starší české literatuře. Od počátku devadesátých let zde vyučuje jako externí pedagog.

Jaroslav Kapr (8)

Narozen 5. 12. 1933 v Plzni, zemřel 2003. PhDr., sociolog zabývající se sociologií medicíny, politickou sociologií. Asistent katedry sociálního lékařství, literatura z oboru.

Jaroslav Jelínek (11)

Narozen 14. 4. 1908 v obci Cetule pod Stražištěm, zemřel 19. 2. 1986. Filolog - bohemista, pedagog. Vedoucí pracovník Výzkumného ústavu pedagogického. Vedoucí výzkumné skupiny pro vyučování českého jazyka. Podílel se na vypracovávání všech poválečných učebních osnov a řady učebnic českého jazyka pro 1. stupeň základních škol. Vedoucí redaktor časopisů Klas a organizačního věstníku Škola měšťanská a časopisu Teorie i praxe.

Jaroslav Hyan (7)

Narodil se 27. 12. 1927 v Praze, zemřel 7. 1. 2013 tamtéž. Stavební inženýr a také odborník v oblasti výpočetní techniky, počítačových zařízení, digitální fotografie a digitálních fotoaparátů. Je synem Jana Hyana a je otcem Tomáše Hyana . Publikace v oboru.

Jaromír Veber (10)

Prof. Ing. Jaromír Veber, CSc. Absolvent Fakulty výrobně-ekonomické Vysoké školy ekonomické v Praze, docent v oboru ekonomika průmyslu , docent v oboru podnikové hospodářství . V roce 2002 byl jmenován profesorem. Od roku 1994 je vedoucím katedry managementu, od roku 2006 je děkanem Fakulty podnikohospodářské VŠE v Praze. Odborně se zaměřuje na produktový a provozní management, management kvality a environmentu, prosperitu a výkonnost organizací, krizové řízení. Je manažerem kvality , absolventem tréninkového kurzu pro experty-hodnotitele modelu EFQM . Je autorem nebo spoluautorem řady odborných publikací, například Management - základy, prosperita, globalizace , Management kvality, environmentu a bezpečnosti , Řízení jakosti a ochrana spotřebitele , řady vysokoškolských skript, řady vysokoškolských skript, více než sta odborných statí atd. Působí také jako poradce pro zavádění systé mů managementu kvality a environmentu .

Jaromír Václav Šmejkal (9)

Jaromír Václav Šmejkal, byl český spisovatel, textař a novinář. Narodil se v Nuslích v rodině železničního inženýra Františka Šmejkala a matky Marie, rozené Brzákové . Maturoval na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích v roce 1922. Dobrodružná povaha se projevila cestováním po Turecku a balkánských zemích, které navštěvoval od roku 1923. Po získání kontaktů byl od roku 1924 v diplomatických službách . V roce 1926 pracoval v Českém slovu, později v dalších listech. Jako novinář pobýval často v zahraničí, zejména ve Francii a severní Africe. V letech 1936-1937 byl zpravodajem ve španělské občanské válce. Od roku 1939 byl vedoucím redaktorem nedělní přílohy Venkova. Publikoval časopisecky i knižně, spolupracoval s rozhlasem. Na podzim roku 1941 byl zatčen a převezen do koncentračního tábora Mauthausen. Příčinou byl dle dostupných zdrojů nearijský původ jeho manželky. Koncentrační tábor nepřežil a byl zde krátce po příjezdu ubit. Jeho žena Kamila Šmejkalová a synek Miroslav Šmejkal zahynuli o tři roky později v Osvětimi. Používal různé pseudonymy jako Petr Stráž a Václav Brázda, především knihy publikoval pod svým jménem. Jeho prozaická tvorba byla ovlivňována exotikou , ktrou doplňoval historickými či aktuálními poznatky . Práce z českého prostředí předcházelo bádání v archivech a dokumentárnní přípravu . Šmejkal označoval žánr, který mu byl nejbližší, za genografický. Měl tím na mysli beletrizovanou kombinaci různých údajů biografických, historických a jiných. Šmejkalovy texty k některým trampským písním jsou populární d...

Jaromír Šíp (9)

Narozen 18. 10. 1918 v Praze, zemřel 12. 2. 2006. PhDr., historik umění.

Jaromír Mayer (10)