29581–29640 z 155945 Autoři
Stanislav Souček (3)
Stanislav Souček byl český filolog, bohemista a literární historik, v roce 1930–1931 rektor Masarykovy univerzity. Narodil se v rodině Františka Součka, podučitele v Náchodě a Marie, rozené Hofmanové. Manželé měli celkem čtyři děti. V letech 1881-1888 studoval Souček na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, potom klasickou filologii a bohemistiku na Karlově univerzitě v Praze. Mezi jeho učiteli byli i Jan Gebauer a Tomáš Garrigue Masaryk. Krátce studoval také ve Vídni, kde roku 1894 složil státní zkoušku v oborech latina a řečtina. 5. srpna 1895 se oženil s Marií Letzlovou, dcerou náchodského hoteliéra. Rodina měla čtyři děti. Roku 1905 promoval v Praze. Učil na gymnáziích v Hronově, v Olomouci, v Hradci Králové a od roku 1900 v Brně. V roce 1919 vystoupil z římskokatolické církve. Roku 1920 byl jmenován řádným profesorem českého jazyka a literatury na nově založené univerzitě v Brně. V letech 1920-1921 a 1922-1923 byl zvolen děkanem, v roce 1930-1931 rektorem univerzity. Zabýval se lidovou písní, Kralickou biblí, barokním divadlem, dílem Tomáše ze Štítného. Celý život se věnoval studiu díla Jana Amose Komenského, byl spoluvydavatelem jeho spisů a napsal monografii o jeho kazatelství, která vyšla až posmrtně roku 1938. Zabýval se i novější literaturou, např. analyzoval pověsti Boženy Němcové a provedl rozbor některých Nerudových balad a romancí.
Více od autora
Stanislav Škoda (3)
Narozen 1976. Publicista, redaktor literární rubriky Reflexu a v nakladatelství Paseka, autor prací a překladů z hispánských literatur, ředitel Českého centra v Madridu.
Více od autora
Stanislav Pavlíček (3)
Narozen 1973 v Čáslavi. Anglista, amerikanista, překladatel a učitel angličtiny, spolumajitel jazykové školy. Zaměřen také na historii železnic. Regionální historik Chotěbořska. Zastupitel města Chotěboř, redaktor a šéfredaktor časopisu Chotěbořské ECHO.
Více od autora
Stanislav Najmr (4)
Narozen 17.5.1898 v Bohušovicích n. Ohří, zemřel 1.11.1964 v Praze. Ing. dr., půdoznalec.
Více od autora
Stanislav Krajník (3)
Narozen 10. 5. 1923 v Praze, zemřel 16. 2. 2010 v Kladně. Mgr., práce o regionální historii Kladenska a o hudebních tradicích regionu.
Více od autora
Stanislav Kodoň (3)
Narozen roku 1925. Tajemník Ústředního svazu včelařů. Práce v oboru.
Více od autora
Stanislav Häuser (4)
Narozen 11.3.1953. Strojní ing., CSc., vysokoškolský pedagog, autor odborných prací z managementu a marketingu.
Více od autora
Stanislav Filip (3)
Narozen 15.4.1946 v Kostelci na Hané. Řezbář, výtvarník, spisovatel a scénárista, zakladatel autorského divadelního souboru Harlekýn.
Více od autora
Stanislav Dvořák (2)
Český novinář, spisovatel, cestovatel. Autor psychologického románu.
Více od autora
Stanislav Drápal (4)
Ing. Stanislav Drápal, DrSc. , profesor fyzikální metalurgie, literatura z oboru.
Více od autora
Stanislav Diviš (2)
Narozen 20.11.1953 v Kutné Hoře. Malíř a restaurátor, hudebník , výtvarný pedagog.
Více od autora
Stanislav Balík (4)
Narozen 1978. Doc., PhDr., Ph.D., historik a politolog, zabývá se československými politickými procesy 2. pol. 20. stol. a teorií autoritativních režimů. Člen skautské organizace a autor publikace o dějinách skautského hnutí.
Více od autora
Stanislas de Guaita (4)
Markýz Stanislas de Guaïta byl francouzský básník, esoterik, magik, kabalista a rosekrucián. Stanislas de Guaïta pocházel ze staré italské šlechtické rodiny sídlící na zámku Chateau d’Alteville v Tarquimpolu ve francouzském regionu Grand Est. Od roku 1881 se pokoušel v Paříži prorazit jako básník a pod vlivem díla Eliphase Léviho a Joséphina Péladana se začal zabývat esoterismem a okultismem. Ke konci roku 1887 založil Ordre Kabbalistique de la Rose-Croix „Kabalistický řád Růžové Kříže“, jehož členem se stal například Joséphin Péladan, Papus, Francois-Charles Barlet nebo Paul Sédir, a spolu s Papusem „znovuprobudil“ Martinistický řád. Později vstoupil do sporu s Peladanem který v roce 1890 či 1891 opustil Ordre Kabbalistique de la Rose-Croix aby založil vlastní společnost, exkluzivně katolickou a věnující se uměleckým aktivitám. Guaïtův sekretář Oswald Wirth hrál významnou roli v rozvoji esoterického zednářství ve Francii a v užívání tarotu při věštění. Mediálně známým se stal jeho spor s Abbé Boulanem, kterého obvinil z toho že jeho spolek je jen sektou určenou k ukojení Boulanových sexuálních tužeb označovaný za „magickou válku“. Po té co Boulan v roce 1893 zemřel bylo to některými lidmi vykládáno jako důsledek Guaïtových magických útoků, jako zpětný odraz této magie byla zas interpretována Guaïtova smrt v roce 1897. Tato aféra vedla též k podezření že je satanistou či následovníkem stezky levé ruky. Jeho nejvýznamnějším dílem je trilogie Essais de sciences maudites; ; Le Serpent de la Genese zahrnující Le temple de Satan „Satanův chrám“ z roku 1891 a La clef de la magie noire a „Klíč k černé magii“ z roku 1897, poslední díl Le problème du mal byl vydán až dlouho Guaïtově smrti Oswaldem Wirthem. V roce 1897 se Guaïta s podlomeným zdravím a vrátil na svůj rodný zámek kde zemřel na předávkování morfiem....
Více od autora
Stacia Kane (3)
Než se stala spisovatelkou vystřídala mnoho zaměstnání od psycholožky, až po barmanku a uvaděčku v kině. Kromě několika samostatných titulů je autorka série knih žánru urban fantasy pod názvem Megan Chase a pětidílný cyklus Downside. Spisovatelka je vdaná, má dvě děti a žije v Atlantě, USA.
Více od autora
Stacia Deutsch (4)
Americká spisovatelka, byla vysvěcena a působila též jako rabín. Autorka beletrie a literatury faktu pro děti i dospělé.
Více od autora
Squeeze (3)
Rocková až novovlnná skupina, která vznikla v březnu 1974 v Londýně ve Velké Británii. 1974-1981 hrál Jools Holland na klávesy.
Více od autora
Space Debris (3)
Německá kapela, která vznikla na počátku 90. let, hraje převážně instrumentálně s důrazem na free-rockové jamování a záměrně retro zvuk inspirovaný krautrockem.
Více od autora
Souad (2)
Souad vyrůstala v jordánské vesnici, kde panují doslova středověké poměry a v rodině má hlavní slovo otec. Ženy platí za méně než dobytek, jsou denně bity pro sebemenší maličkost, nemají nárok na vlastní názor, na vzdělání, na jediné slovo. Mohou pouze sloužit a být absolutně poslušné. A pokud se jen podívají na cizího muže, vyřknou nad sebou ortel smrti. Souad tento řád porušila: zamilovala se. Její štěstí však netrvalo dlouho, a když otěhotněla, mladík ji opustil. Dívka těhotenství tajila, protože věděla, co ji čeká. Sama zažila, jak byla z důvodu "cti" zavražděna její sestra. Nakonec rodina rozhodla - děvče se nemůže vdát, je bezcenné, proto je třeba ho odstranit. Úkolu se ujal švagr, který měl popravu provést. Když nazítří prala Souad na dvoře rodného domu prádlo, polil ji benzinem a škrtl zápalkou. Jenže dívka přežila. Ocitla se v nemocnici, ale lékaři i ošetřovatelky ji zanechali jejímu osudu, proto pomalu umírala. Nakonec se však přece jen dočkala pomoci: o její případ se začala zajímat pracovnice humanitární organizace, která ji po nekonečných peripetiích odvezla do Švýcarska. Po mnoha operacích a dlouhém léčení se Souad naučila znovu žít. Dokonce založila i rodinu. Nyní, po dvaceti letech, se rozhodla o svých zážitcích napsat. Nikoho neodsuzuje, uvědomuje si, že takový je prostě život tamějších lidí, kteří nepoznali nic jiného. Chápe, že matka vraždí své dcery, chápe, že její bratr zavraždil sestru, dlouho měla pocit, že i její "trest" byl zasloužený. Tato kniha je burcující výpovědí ženy, která se rozhodla porušit tabu nesnesitelného mlčení a promluvit za všechny, které podobné svědectví už vydat nemohou. Souad, stále tají místo současného pobytu a pravé jméno, protože se i po tolika letech obává pomsty své rodiny. Sama neumí psát a francouzsky dokáže přečíst pouze krátké články, proto svůj příběh vypráví spoluautorce. Její osud, který rozhodně není ojedinělý, je psán prostým nevyumělkovaným stylem, díky němuž ještě markantněji vyznívá otřesnost celého ...
Více od autora
Sóšicu Sen XV (4)
Sóšicu Sen se narodil v Kjótu roku 1923. Po smrti svého otce v roce 1964 se stal patnáctým Velkým čajovým mistrem školy Urasenke. Od roku 1950 Sen aktivně šířil tradici čadó i v zahraničí, takže Urasenke je dnes nejrozšířenější čajovou školou mimo Japonsko. Sen se aktivně podílí na činnosti mnohých kulturních organizací. Dostalo se mu ocenění od japonského císaře a od vlád Brazílie, Itálie a Spolkové republiky Německo, i čestného uznání od univerzity v Sao Paulu, Seton Hall University a Havajské univerzity. Všechna tato ocenění obdržel za propagaci světového míru a dobré vůle. K těmto metám totiž směřuje i čadó.
Více od autora
Sophie Ranald (3)
Sophie Ranaldová je nejmladší z pěti sester. Narodila se v Zimbabwe a žila v jižní Africe až do doby, než ji její toulavé boty zavedly do Londýna. Sophie autorsky přispívá do tištěných časopisů a píše taky do nejrůznějších online časopisů o jídle, módě a běhání. V současnosti žije na jihu Londýna se svou partnerkou Hopi a Purrsou, jejich roztomilou kočičkou.
Více od autora
Sonja Salvis (2)
Švýcarský zpěvák, narozený v Bernu. Kolem roku 1970 koncertovala a nahrávala s českým orchestrem Gustava Broma.
Více od autora
Soňa Lechnerová (1)
Narodila se v Litoměřicích, žije v Mnichově. Fotografka, novinářka a publicistka.
Více od autora
Soňa Kovačevičová (3)
PhDr. Soňa Kovačevičová, DrSc., rozená Žuffová, byla významná slovenská etnografka. Zabývala se zejména slovenskou lidovou architekturou a uměním. Výrazně se podílela na sestavení Etnografického atlasu Slovenska. V letech 1939 až 1944 studovala na Univerzitě Komenského v Bratislavě nejprve germanistiku a romanistiku a později etnografii, archeologii a dějiny umění. Po ukončení studií pracovala se dvěma vynucenými přestávkami, kdy byla propuštěna z politických důvodů, v Národopisném ústavu Slovenské akademie věd. V roce 1991 jí byla udělena Národní cena Slovenské republiky.
Více od autora
Soňa Koťátková (3)
doc. PaedDr. Soňa Koťátková, Ph.D. Dětství do deseti let jsem strávila na venkově a při zpětném pohledu si uvědomuji, že mě zajímalo hodně věcí a měla jsem tendenci si je vyzkoušet. Bavil mě pohyb a z toho důvodů jsem se zabývala více sporty. Zůstala mi z toho záliba v lyžování, především sjezdovém. Hrála jsem ve školním divadle, zpívala v dětském pěveckém sboru a snažila se věnovat i výtvarným zálibám. Po střední škole všeobecně vzdělávací jsem začala studovat předškolní pedagogiku, a to mi do jisté míry naplňovalo moje všestranné zájmy. Už v době studia jsem pracovala s dětmi předškolního věku a později školního věku v zájmových činnostech, především sportovních. V pedagogické práci mě zajímaly psychologické aspekty výchovy, jako je vztah individua a skupiny, důsledky dobré a špatné adaptace na školní prostředí, osobnostní vybavení učitele, které ovlivňuje jeho výsledné profesní kvality a ochotu dětí se vzdělávat. Máme tři syny, a tak jsem poznala i kdejaká úskalí výchovy. Opět jsem ale měla možnost s rodinou ve volném čase realizovat svoji radostnou všestrannost. Odtud pramení moje záliba v cyklistice, ale i snaha vcítit se, přijmout a pochopit zájmy, problémy a radosti druhých. Po roce 1990 jsem si mohla splnit přání dále se prohloubeně vysokoškolsky vzdělávat v oblastech, ve kterých vidím úzkou a důležitou souvislost se změnou přístupu učitele k dítěti, vlivu kvality personálního klimatu školy a především důležitou úlohou školy v otevírání osobnostních dispozic dítěte pro vzdělávání a život ve společnosti bez manipulace a direktivity. Více než patnáct let se v pracovní oblasti kromě vysokoškolské výuky věnuji inovaci některých učitelských oborů, vedla jsem a spolupracuji v grantech zaměřených na nové možnosti školy. Přednáším a vedu semináře v Pedagogických centrech v Čechách a na Moravě především pro učitelky mateřských škol a publikuji v pedagogických časopisech . Jsem přesvědčena...
Více od autora
Soňa Hermochová (4)
Soňa Hermochová byla česká psycholožka, vysokoškolská pedagožka, zakladatelka hnutí sociálně-psychologického výcviku. Soňa Hermochová se narodila 29. července 1932 v Praze manželům Doležalovým. Vyrůstala ve smíšené německo-české rodině, což vedlo zvláště za války k řadě předsudků v sociálním okolí. Její otec profesor Jan Doležal se zabýval experimentální psychologií, psychologií práce a hygienou duševního života. Byl v několika vedoucích pozicích na Univerzitě Karlově. Zasloužil se o založení časopisu Československá psychologie a zastával funkci předsedy Československé psychologické společnosti. Soňa Hermochová se rozhodla pro stejnou profesní dráhu jako její otec, i když původně začala studovat fyziku. Nicméně po krátké době svého prvotního studia přestoupila na studium psychologie. Na přelomu 50. a 60. let se musela překonat tragiku několika úmrtí v rodině. Jako asistentka na katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze se Soňa Hermochová stále více věnovala praktickým aplikacím sociální psychologie, což byl v tehdejším Československu netradiční směr. Ve druhé polovině 60. let se zasloužila o zavedení předmětu sociální psychologie do výuky, účastnila se výuky a jejího spojení s praxí. Realizovala zavádění psychologie do takových oblastí, jako jsou obchod, nápravná výchova a penologie, působení sociálních kurátorů, manželské a předmanželské poradenství, příprava mládeže pro manželství a rodičovství, práce se ženami, zvláště s matkami. Podstatně přispěla k rozvinutí těchto aplikací i jejich teoretických základů a k praktickému zaměření studia psychologů. Odborně čerpala i z návštěvy USA v roce 1966, což byla doba bouřlivého rozvoje skupinových metod. Její výzkumná a pedagogická činnost byla spojena s uvedenými směry aplikací a výzkumnými tématy katedry. V roce 1970 byl Soně Hermochové vysloven zákaz pedagogické činnosti. Po sametové revoluci Soňa Hermochová vykonávala v lete...
Více od autora
Soft Machine (2)
Soft Machine byla průkopnická britská skupina, která sehrála významnou roli ve vývoji progresivního rocku a jazzové fúze. Skupina vznikla v roce 1966 a původně vzešla z canterburské scény, která byla známá svým osobitým, rozmarným pojetím progresivní hudby. Raná tvorba skupiny se vyznačovala psychedelickým rockovým zvukem, ale brzy se vyvinula tak, že do své hudby začlenila více jazzových a avantgardních prvků.
Více od autora
Snorri Sturluson (3)
Snorri Sturluson byl islandský historik, básník a politik. Snorri pocházel z mocného a váženého rodu Sturlungů, který se ve Snorriho době stal nejmocnějším na Islandu a zapsal se do dějin jako věk Sturlungů. V dětství byl Snorri poslán na vychování k Jónovi Loftssonovi na dvorec Oddi, jenž byl důležitým kulturním centrem středověkého Islandu. Zde ve škole, kterou založil Jónův dědeček Sæmund Moudrý, získal vzdělání v latině, rétorice, teologii, geografii, islandských zákonech a genealogiích a v norské a islandské historiografii. Když Jón Loftsson zemřel, bylo Snorrimu devatenáct let. Za dva roky se výhodně oženil s Herdis, dcerou bohatého kněze a velmože na Borgu na západním Islandu, někdejším sídle nejslavnějšího islandského pěvce skaldské poezie Egilla Skalagrímssona. Později získal další statky, z nichž na Reakjaholtu si zřídil trvalé sídlo. V letech 1215–1218 byl zákonopravcem sněmu althingu, což byl nejvyšší úřad v zemi. V letech 1218–1220 podnikl svou první cestu do Norska, kde byl s poctami přijat ještě nezletilým králem Haakonem Haakonarssonem a jarlem Skúlim, který říši spravoval. Na jejich počest napsal Snorri oslavnou báseň Háttalal . V té době se vztahy mezi Norskem a Islandem začaly rapidně zhoršovat a jarl Skúli se chystal vyslat na Island vojsko. Snorri se nabídl jako prostředník a slíbil Norům spojenectví, čímž si po návratu do vlasti získal nenávist svých krajanů. Na Islandu ale v zájmu Norů nic nepodnikl a tím si zase získal nepřátelství norského krále. Místo toho výhodnými sňatky svých dcer a spojenectvími rozšiřoval svůj majetek a politickou moc a v letech 1222–1231 byl opět zákonopravcem altingu. V této době také Snorri budoval své literární dílo. V pozici nejmocnějšího muže Islandu se však Snorri neudržel dlouho. Manželství jeho dcer mělo krátké trvání, Snorri upadl do majetkových sporů se svými zeti a z bývalých spojenců se stali nepřátelé. Jeho bratr Sighvat a sy...
Více od autora
SĽUK's Popular Orchestra (3)
SĽUK's Popular Orchestra je hudební skupina spojená se Slovenským lidovým uměleckým kolektívem , který je jednou z nejvýznamnějších slovenských kulturních institucí zabývajících se zachováním tradiční slovenské lidové hudby a tance. Orchestr je známý svými vystoupeními, v nichž kombinuje autentické lidové melodie s orchestrálními aranžemi, čímž přibližuje bohatou tapiserii slovenského folkloru širšímu publiku. Během své kariéry se orchestr účastnil různých kulturních akcí na domácí i mezinárodní scéně, na nichž prezentoval hloubku a živost slovenského lidového dědictví. Soubor často spolupracuje s tanečníky a pěveckými sbory na vytváření ucelených scénických děl, která odrážejí tradice a příběhy slovenských regionů...
Více od autora