Výpis všech autorů

Karl Kraus

Karl Kraus byl rakouský spisovatel, dramatik, básník a novinář. Třikrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Karl Kraus se narodil jako deváté a nejmladší dítě v rodině jičínského židovského majitele papírny Jakoba Krause a jeho ženy Ernestiny, rozené Kantorové. Když mu byly tři roky, přestěhovala se rodina do Vídně. Jeho matka brzy zemřela. Po absolvování gymnasia v roce 1892 začal Kraus studovat práva na Vídeňské univerzitě. Na filozofické fakultě téže univerzity od roku 1896 studoval filozofii a germanistiku, ale studia nedokončil. Již během studií se zabýval psaním a přispíval do literárních časopisů. Od roku 1896 se neúspěšně pokoušel uplatnit jako herec a divadelní režisér. Krátce působil ve skupině Jung Wien, která soustřeďovala přední osobnosti tehdejší kulturní Vídně. Patřili sem např. básník Peter Altenberg, dramatik Hermann Bahr a spisovatelé Hugo von Hofmannsthal a Felix Salten. Od roku 1897 působil Kraus jako novinář. Od roku 1899 vydával vlastní časopis Die Fackel , ve kterém pranýřoval pokrytectví, korupci, měšťáckou morálku, nacionalismus, pangermanismus a v neposlední řadě i psychoanalýzu. V prvním období měl řadu externích přispěvatelů z řady uměleckých profesí. Do Fackelu psali např. Peter Altenberg, Richard Dehmel, Egon Friedell, Oskar Kokoschka, Else Lasker-Schülerová, Adolf Loos, Heinrich Mann, Arnold Schönberg, August Strindberg, Georg Trakl, Frank Wedekind, Franz Werfel a také Houston Stewart Chamberlain a Oscar Wilde. Během první světové války pro něj některé novinové výstřižky v Olomouci zpracovával Paul Engelmann, Ludwig Wittgenstein, a Jindřich Groag. Od roku 1911 publikoval Kraus výlučně vlastní texty. Fackel vydával až do své smrti . Celkem vyšlo 922 sešitů o celkem více než 20 000 stranách. Kromě žurnalistiky se věno...

Karel Kramář

Karel Kramář byl český a československý pravicový, nacionalistický politik, za Rakouska-Uherska předák mladočeské strany, za světové války účastník odboje, po roce 1918 první ministerský předseda ČSR, dlouholetý předseda Československé národní demokracie, později Národního sjednocení. Narodil se ve Vysokém nad Jizerou v rodině vyučeného zedníka Petra Kramáře ze Stanového, později regionálně uznávaného zámožného stavitele a majitele cihelny. Matka Marie, rozená Vodseďálková, pocházela z rolnické rodiny vysockých starousedlíků, její dědeček byl starostou. Karel Kramář byl jediným přeživším z pěti dětí svých rodičů. Rodiče se upjali na jeho budoucí kariéru a spolu s ním rozhodli pro studium v Praze. V šestnácti letech Karel Kramář opustil domov a studoval na reálném gymnasiu v Praze na Malé Straně, bydlel v podnájmu na Hradčanech. V roce 1871 začal svá studia na malostranském gymnáziu, které v tehdejší době mělo dobrou vlasteneckou pověst. Od primy až do oktávy studoval s vyznamenáním, učil se jazykům, hrál na piáno a housle, kreslil a maloval. Tento širší zájem o jazyky a kulturu v mladých, studentských letech provázel Dr. Kramáře po celý život. V červnu 1879 maturoval s vyznamenáním a po prázdninách na podzim téhož roku odjel do Berlína, kde se dal zapsat na právnické fakultě, ale v letním semestru již studoval na univerzitě ve Štrasburku. Na podzim 1880 byl zapsán jako posluchač práv na pražské univerzitě, kde se účastnil velmi živě tehdejšího studentského národního života. Dne 24. dubna 1881 se stal doktorem práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po dokončení právnických studií se nemusel živit prací a připravoval se na kariéru vysokoškolského pedagoga, proto se vypravil na další studia do ciziny. Nejdříve studoval národní hospodářství na berlínské univerzitě u prof. Adolfa Wagnera, jednoho z tzv. „katedrových socialistů” a odborníka finanční vědy a ještě týž rok se dal zapsat na pařížské svob...

Karel Kožíšek

Karel Kožíšek je bývalý český reprezentant v rychlostní kanoistice, mistr světa, Evropy a plzeňský trenér. Jeho spolujezdci byli Jan Břečka, Petr Fuksa a Petr Netušil. V Plzeňské loděnici TJ Prazdroj Plzeň ho trénoval jeho otec Karel Kožíšek st a dnes je zde také trenérem.

Karel Klíma

Karel Klíma je český právník a vysokoškolský pedagog. V letech 1975–1996 vyučoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1993 začal vyučovat a později se stal vedoucím Katedry ústavního práva a proděkanem Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Působil zde také na místě prorektora pro zahraniční vztahy a mobilitu. V současnosti je vedoucím Katedry právních disciplín a veřejné správy Metropolitní univerzity Praha a vyučuje na Katedře ústavního práva Univerzity Komenského v Bratislavě. Zároveň spolu se svou manželkou JUDr. Hanou Klímovou vykonává advokátní praxi.

Karel Kindl

Karel Kindl byl místopředseda Československé sociálně demokratické strany dělnické a starosta města Kladna. Od roku 1900 byl redaktorem kladenské Svobody, časopisu Dělnické listy, později hornického krajského listu Pochodeň. Pracoval jako krajský důvěrník sociálně demokratické strany, po převratu v roce 1918 jako člen ústředního výkonného výboru, v letech 1924–1933 byl místopředsedou Československé sociálně demokratické strany dělnické. V letech 1919–1938 byl starostou města Kladna. Poté působil jako aktivní účastník protifašistického odboje, v roce 1944 byl zatčen, poté vězněn v Malé pevnosti v Terezíně a v koncentračním táboře Dachau, kde zemřel 22. února 1945.

Karel Kalláb

Karel Kalláb byl moravský učitel, muzejní pracovník, sběratel pověstí a překladatel. Narodil se v Novém Městě na Moravě do rodiny tkalce Františka Kallába a jeho manželky Marie . Dne 18. února 1910 se oženil s Olgou Feldmannovou. Aktivně se zapojoval v tělovýchovném spolku Sokol. Za povšimnutí stojí Kallábův přátelský vztah se sochařem Janem Štursou, po jehož smrti v roce 1925 vydal vzpomínkový článek k uctění jeho památky. Vystudoval reálnou školu, na kterou navázal jednoročním abiturientským kursem na Učitelském ústavu v Praze. Poté působil jako učitel v rodném Novém Městě na Moravě, v Radešínské Svratce a Brně . Do důchodu odešel v roce 1939. Vyjma učitelské dráhy působil také 10 let jako kustod v Horáckém muzeu. Zde zodpovídal za uspořádání muzejních sbírek a jejich přípravu pro Horáckou krajinnou výstavu v roce 1925. Důležitou součástí jeho profesního působení tvořilo sbíraní pověstí od pamětníků a z archivních pramenů. Kallábova neúnavná sběratelská činnost vyústila ve vydání několika knih pověstí, které doplňoval podobně laděnými příspěvky v Lidových novinách, v odborném etnologické periodiku Český lid, a v dnes již nevydávaných dětských časopisech Lípa a Vlaštovička. Při zakládání Vlaštovičky, pyšnící se podtitulem "Časopis šťastných dětí", ve 30. letech 20. století se dokonce sám angažoval. V prostředí svého rodného Horácka spolupracoval Kalláb od 20. let na vydávání Horácké besedy, což byla měsíční příloha tehdejších novoměstských novin – Horáckých listů, a později přispíval i do místního periodika Naše Horácko. Literární nadání uplatnil Kalláb také jaké překladatel z němčiny a francouzštiny. Věnoval se například próze francouzských autorů Remy de Gourmont či Alphonse Daudet, jejichž překlady byly v letech 1914–1919 po částech uveřejňovány ve čtrnáctideníku Český svět....

Jurij Michajlovič Korol'kov

Ruský spisovatel.

Josef Kudela

Josef Kudela byl legionářský spisovatel a pedagog. Josef Kudela se narodil v Horní Lhotě rodině šafáře Františka Kudely a jeho manželky Františky, rozené Žebrákové. Po maturitě se odstěhoval do Prahy, kde vystudoval klasickou filologii. Před válkou byl činný v realistické straně a navštěvoval přednášky Tomáše Garrigua Masaryka na universitě. Po absolvování univerzity se vrátil do rodného kraje, kde učil na gymnáziích v Moravské Ostravě, Přerově, Orlové, Kyjově a Strážnici. V průběhu první světové války narukoval do rakousko-uherské armády a 23. září 1915 byl na ruské frontě u Lucka zajat. Ještě před tím, než se doslechl o československém odboji a dobrovolnických jednotkách, začal v zajateckém táboře agitovat ve prospěch české nezávislosti, jak o tom sám napsal: „Měl jsem tam přednášku o historickém vývoji českého národa. … Výklad měl dvě hlavní vůdčí myšlenky; jedna byla založena na slovech Palackého, že smysl našich dějin je v boji s němectvím a že tedy i v této válce docela ve shodě s celým svým dějinným vývojem postavil se národ svým smýšlením na stranu nepřátel Německa, druhá pak ukazovala, že náš národ ve světových srážkách pokroku a reakce stál vždy na straně pokroku, tak tomu bylo za válek husitských, tak tomu bylo za války třicetileté.“ 8. června 1916 podal přihlášku do československého vojska, kam byl přijat v hodnosti podporučíka. Ještě v roce 1916 se výrazně angažoval po boku J. Patejdla proti aktivitám J. Düricha v Rusku ve jménu jednoty odboje pod Masarykovým vedením. Poté pracoval v redakci deníku Čechoslovan v Kyjevě. Již v této době byl znám zapisováním záznamů ze schůzí, kterých se zúčastnil, do objemného sešitu, které si pořizoval pro budoucí použití a který byl marně hledán po jeho smrti. Participoval na zřízení Masarykovi podřízené Odbočky Čs. Národní rady v Rusku , do které byl zvolen do výboru pro propagační činnost 4. srpna 1918 a pot...

Josef Kopal

Josef Kopal byl český literární historik, romanista, vysokoškolský profesor a překladatel z francouzštiny, autor prvních českých souborných dějin francouzské literatury od nejstarších památek až po dobu nejnovější. Narodil se jako syn rolníka. Středoškolské vzdělání získal v letech 1894–1902 na gymnáziu v Jičíně a pak vystudoval francouzštinu a němčinu na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Svá studia prohloubil pobytem na univerzitě v Neuchâtelu roku 1905 a na univerzitě v Grenoblu roku 1910. Po studiích pracoval nejprve jako středoškolský profesor. Krátce učil na reálce v Bučovicích, v letech 1909–1912 byl profesorem gymnázia v Kolíně a v letech 1912–1921 v Litomyšli. Od roku působil 1921 na reálce v Praze na Smíchově. Roku 1924 získal doktorát filozofie za disertační práci Flaubertova estetika. Roku 1928 se habilitoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě prací Literární teorie Boileauova a roku 1930 tam byl jmenován mimořádným a v roce 1935 řádným profesorem dějin francouzské literatury. V letech 1936–1938 působil současně na Masarykově univerzitě v Brně a roku 1938 přešel do Prahy na Univerzitu Karlovu. Během druhé světové války organizačně působil v Kruhu moderních filologů a sbíral materiál pro své Dějiny francouzské literatury. Po válce se vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v letech 1945–1952 vedl katedru romanistiky. Roku 1955 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. Přispíval do různých periodik, zvláště pak do Časopisu pro moderní filologii, jehož byl od roku 1947 vedoucím vedoucím redaktorem. Na počátku své vědecké činnosti se orientoval především na literaturu francouzského klasicismu. Později se stále více soustřeďoval na prózu 19. a 20. století, především na Flauberta, Rollanda a Barbusse. Literární díla zasazoval do širších historických souvislostí a směřoval k postižení literárních vývojových tendencí a duchovních proudů. Působil té...

Josef Klenka

Josef Klenka byl český středoškolský učitel tělocviku, funkcionář Sokola a propagátor sportovních her. Zakládal a jako první náčelník vedl podbělohorskou sokolskou župu. Organizoval II. všesokolský slet r. 1891. Založil Spolek pro pěstování her mládeže a Svaz spolků a přátel pro hry. Byl autorem příruček pro cvičitele a dalších publikací v oblasti tělesné výchovy. Narodil se 1. dubna 1853 ve Vilémově u Golčova Jeníkova. Navštěvoval obecnou školu v Čáslavi, reálku v Jihlavě a učitelský ústav v Hradci Králové. Jeho první zaměstnání bylo jako učitel v Kutné Hoře, kde rovněž vstoupil do Sokola. V roce 1875 složil ve Vídni zkoušky z tělocviku pro střední školy a přestěhoval se do Prahy, kde přijal místo asistenta v Malýpetrově tělocvičném ústavu. V Praze se znovu zapojil do sokolského života. Byl dlouholetým náčelníkem organizace na Malé Straně. Účastnil se výpravy do Paříže r. 1889 a zájezdů na Moravu a do Lvova. Zakládal Podbělohorskou župu a rovněž se stal jejím prvním náčelníkem. Roku 1891 organizoval II. všesokolský slet; za jeho zdařilý průběh uspořádali další sokolští představitelé slavnostní večer na Klenkovu počest. V 90. letech založil Spolek pro pěstování her mládeže a Svaz spolků a přátel pro hry. Mimo jiné upravil pravidla pro házenou . Po úmrtí dcery odešel z veřejného života a nadále se věnoval jen výuce tělocviku. Roku 1911 byl jmenován zemským inspektorem tělesné výchovy pro střední školy. Do důchodu odešel v roce 1924. Ve své činnosti usiloval o rovnováhu tělesné a duševní přípravy školní mládeže. Do vysokého věku si zachoval obratnost a pružnost. Současníci si ho vážili pro pevný charakter, jemné chování ve společnosti a skromnost. S úctou na něj vzpomínali i bývalí žáci, např. na staroměstské reálce. Zemřel 19. července 1932 v Praze, pohřben byl na Vinohradském hřbitově za účasti sportovních a sokolských představitel...

Josef Keprta

Narozen 28.6.1881 v Kunvaldu, zemřel 16.7.1966 v Praze. PhDr., vysokoškolský profesor, učebnice pro obecné školy, literatura pro mládež.

Josef Káďa Kadeřábek

Narozen 1954. Motocyklový nadšenec, organizátor motocyklových akcí a motorkářských srazů, též charitativních akcí pomáhajících nemocným se svalovou dystrofií, autor motocylového průvodce.

John Oliver Killens

Americký spisovatel.

Joe Kaufman

Autor publikací pro děti.

Jiří Klobouk

Prozaik, básník, autor rozhlasových her Vyrůstal v rodině finančního úředníka. Navštěvoval gymnázium v Uherském Hradišti , z něhož byl v septimě pro kázeňský přestupek vyloučen. Rok pracoval jako dělník a středoškolské vzdělání dokončil na dvanáctileté střední škole v Gottwaldově . Působil jako pianista v různých jazzových kapelách. Po dvouleté vojenské službě v Opavě začal studovat na Hygienické a Lékařské fakultě v Brně a Praze , pak vystřídal několik zaměstnání . Od 1959 pracoval jako osvětlovač v Čs. televizi, 1961–63 absolvoval dvouletou večerní školu FAMU a 1963 se stal televizním kameramanem. Stejné povolání vykonával i v kanadském exilu, do něhož odešel v říjnu 1968. Žije v Ottawě, kde od 1979 spolupracuje s místní televizí a rozhlasem a věnuje se literární činnosti.

Jiří Kajínek

Jiří Kajínek je český recidivista a televizní celebrita. V roce 1998 byl odsouzen za dvojnásobnou nájemnou vraždu a jeden pokus vraždy k doživotnímu trestu odnětí svobody. Z vězení se mu podařilo několikrát uprchnout. Jeho případ se stal všeobecně známým, byl podle něho natočen film Kajínek a probíhala veřejná diskuse, zda byl odsouzen právem. Dne 23. května 2017 mu prezident republiky Miloš Zeman udělil milost, což vedlo k jeho propuštění na svobodu. Kajínek měl první problémy se zákonem pro majetkovou trestnou činnost už jako nezletilý v roce 1974. Ve vězení byl poprvé v roce 1982 za vloupání do chat. V roce 1985 byl opět odsouzen za bytové krádeže, nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele, protože při zatýkání zranil pěstmi dva policisty a třetího shodil ze schodů. V únoru roku 1990 byl propuštěn, nikoli na amnestii, kterou vyhlásil prezident Václav Havel, ale na vyhovění žádosti o prominutí zbytku trestu. V témže roce však byl znovu odsouzen, tentokrát na 11 let, za loupežné přepadení policistů se zbraní v ruce a krádež jejich vozu. Dne 23. června 1998 byl Krajským soudem v Plzni odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody pro trestný čin vraždy a další podle v médiích opakovaného slovního spojení „méně závažné trestné činy“, ve skutečnosti např. podle usnesení NS z 19. září 2001 nedovolené ozbrojování extrémně velkým množstvím zbraní – samopalů, pistolí i s tlumiči, brokovnice a velkého množství nábojů i prázdných zásobníků. Trestného činu vraždy se dle rozsudku dopustil tím, že v zatáčkách pod plzeňskou věznicí Bory dne 30. května 1993 kolem 20.00 hod. zastřelil nejméně 12 výstřely plzeňského podnikatele Štefana Jandu a jeho osobního strážce Juliána Pokoše , kteří cestovali v osobním automobilu Mazda. Těžce zraněn byl i další Jandův osobní strážce Vojtěch Pokoš , který však díky rychlému lékařskému zákroku útok přežil a později se stal hlavním svěd...

Jindřich Klůfa

RNDr. doc. Jindřich Klůfa , matematik, práce z oboru.

Jaroslav Kratěna

Je český cestovatel a spisovatel. Je autorem cestopisů zemí Severní Ameriky, které navštívil a procestoval. V roce 2012 vydal již desátý cestopis s názvem Zlatá hora.

Jaroslav Košťák

Narozen 30.12.1906 v Psinici, zemřel 21.4.1978. Učitel, učebnice z oboru vlastivědy a češtiny.

Jaroslav Kletečka

Ing. Jaroslav Kletečka po studiích na SPŠS a VUT Brno působí jako technolog v podniku ŽĎAS. Od roku 1983 vyučuje na VOŠ a SPŠ ve Žďáře nad Sázavou předměty zaměřené na oblast technické dokumentace a počítačovou podporu konstruování. Je rovněž vedoucí střediska Autodesk Training Center, později Autodesk Academia, a autorem učebnic a článků mapujících tvorbu technické dokumentace a problematiku počítačového navrhování s využitím 2D a 3D aplikací. Od roku 1994 úzce spolupracuje s firmami v oblasti počítačové podpory předvýrobních etap. Je autorem vzdělávacího modulu CAD projektu SIPVZ

Jaroslav Kašpar

Jaroslav Kašpar, krycím jménem Pátý , byl československý voják, příslušník Obrany národa a příslušník zahraničního protinacistického a protikomunistického odboje. Narodil se 23. prosince 1903 ve Staré Pace. V roce 1921 odmaturoval na reálném gymnáziu v Nové Pace. Základní vojenskou službu nastoupil v Jičíně v září 1921, ale krátce nato byl odeslán do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Po jejím absolvování sloužil u dělostřelectva v Liberci a Josefově. Zároveň absolvoval dělostřelecký kurz v Olomouci a kurz dělostřeleckých leteckých pozorovatelů. V červnu 1927 byl převelen k 1. leteckému pluku v Praze a po absolvování leteckých kurzů přidělen k 38. letce 1. pluku. Absolvoval pilotní a stíhačské kurzy a po působení u 3. leteckého pluku v Bratislavě v letech 1934 až 1936 studoval Vysokou školu válečnou. Od roku 1936 do roku 1938 postupně velel několika oddělením 1. divize. Po okupaci Čech a Moravy pracoval v administrativě protektorátní vlády a zároveň působil v řadách domácího odboje. V rámci Obrany národy spoluorganizoval útěky čs. letců do zahraničí a spolupracoval s vrcholnými představiteli ON. Protektorát Čechy a Morava opustil 14. února 1940 a přes Slovensko a Maďarsko se dostal do Jugoslávie. V Bělehradě byl zatčen, ale odbojářům se ho podařilo po třech dnech z vězení vyreklamovat. Poté byl pověřen evakuací československých uprchlíků v Budapešti. Od října 1940 do dubna 1941 působil na čs. zpravodajské rezidentuře v Turecku a poté byl na návrh pplk. Svobody odeslán do SSSR a od srpna 1941 se stal náčelníkem štábu Československé vojenské mise v SSSR. V této funkci setrval rok, v letech 1942 až 1943 působil v Teheránu jako zástupce vojenského zmocněnce. Od října 1943 do srpna 1944 působil ve Velké Británii jako vojenský atašé u holandské exilové vlády a poté již jako mjr. gšt. jako vojenský přidělenec u různých spojeneckých jednotek. Závěr války strávil ve Štábu pro vybudování branné moci...

Jaromír Košťák

Pochází z učitelské rodiny, syn učitele a metodika výuky českého jazyka Jaroslava Košťáka. - Vystudoval gymnázium v Benešově a dálkově češtinu a němčinu na Pedagogické fakultě UK . Od r. 1962 působil jako vychovatel a učitel. Od r. 1970 publikoval své povídky, reportáže a kulturní medailony v regionálních novinách, zejména ve Středočeské Svobodě. V l. 1965-1978 tajemník nakladatelství při OPS v Benešově, 1980-1992 okresní metodik pro práci s knihou. Učitel na Základní škole v Jílové u Prahy. Kronikář města Jílové a redaktor Jílovských novin. - Autor učebnic češtiny pro základní školy, ale také historických článků, povídek a publikací z regionální historie dolního Posázaví.

Jaromír Kohlíček

Jaromír Kohlíček byl český politik, člen Komunistické strany Čech a Moravy, v letech 1998 až 2004 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, v letech 2004 až 2014 a opět v letech 2016 až 2019 poslanec Evropského parlamentu. V roce 2018 se stal signatářem levicové platformy Restart, v roce 2020 byl krátce zastupitelem Ústeckého kraje. Vystudoval obor sklo na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze . V letech 1976–1995 pracoval v řadě funkcí v podniku Sklo Union Teplice, kde zastával pozice sklář-technik, ředitel závodu, technický ředitel podniku a vedoucí obchodně-technických služeb. V letech 1995–1998 byl ředitelem ocelárny. Jaromír Kohlíček byl ženatý a měl čtyři děti. Zemřel po dlouhé těžké nemoci 6. prosince 2020 ve věku 67 let. V senátních volbách roku 1996 neúspěšně kandidoval do horní komory parlamentu za senátní obvod č. 32 – Teplice. Získal 18 % hlasů a nepostoupil do 2. kola. Ve volbách v roce 1998 byl zvolen do poslanecké sněmovny za KSČM . V letech 1998–2004 byl členem sněmovního zahraničního výboru pro evropskou integraci, kromě toho v letech 2002–2004 i členem výboru pro evropskou integraci jako jeho místopředseda. Mandát poslance obhájil ve volbách v roce 2002. Na mandát rezignoval v červenci 2004. V komunálních volbách roku 1998, komunálních volbách roku 2002, komunálních volbách roku 2006, komunálních volbách roku 2010, komunálních volbách roku 2014 a komunálních volbách roku 2018 byl za KSČM zvolen do zastupitelstva města Teplice. Ve volbách roku 2004 byl pak zvolen za Českou republiku do Evropského parlamentu, kde působil ve výboru pro dopravu a turistiku a náhradníkem byl ve výboru pro zahraniční věci. Svůj mandát obhájil ve volbách roku 2009 a byl zařazen do Výbor pro dopravu a cestovní ruch. Byl členem frakce Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice. Ve volbách d...

Jarmila Krčálová

Jarmila Krčálová byla česká historička umění, specialistka na umění a architekturu renesance a manýrismu, pracovnice Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV. Jarmila Krčálová se narodila 17. května 1928 v Košicích. Dějiny umění vystudovala na Univerzitě Karlově v Praze, kde vypracovala rigorózní práci zaměřenou na dílo architekta Mattea Borgorelliho. Tématem její kandidátské disertační práce se stala renesanční nástěnná malba na panstvích pánů z Hradce a pánů z Rožmberka. Po celý profesní život se zaměřovala na renesanční architekturu v českých zemích a v tomto oboru se stala naší nejvýznamnější specialistkou. Pracovní dráhu spojila s Ústavem pro teorii a dějiny umění ČSAV, kde se v pozici výkonné redaktorky zásadním způsobem podílela na vzniku a vydání čtyřsvazkové topografie Umělecké památky Čech. Studie zaměřené na renesanci v Čechách i na Moravě publikovala především v časopise Umění a vydala několik samostatných monografií, například knihu o architektu Baldassaru Maggim. Zemřela 23. dubna 1993 v Praze.

Jarmila Kelnarová

PhDr. Jarmila Kelnarová, PhD. . Působila jako ředitelka na Střední zdravotnické škola Brno, Jaselská. Je spoluatorkou řady učebnic.

Jana Körschnerová

Mgr., spoluautorka učebnice ruštiny.

Jana Kopecká

Příběh manželky herce Miloše Kopeckého, která se musela vyrovnat s projevy deprese svého slavného muže i s jeho nevěrami. O Miloši Kopeckém se ví, že to byl výborný herec. Ví se o něm, že byl milovníkem žen a touto svojí vášní se nijak netajil. Je také známé, že byl celoživotně sužovaný těžkou nemocí zvanou deprese. Méně již se ví o tom, jak to všechno snášela žena, která mu byla desítky let nejblíže a prožívala s ním všechny jeho vzestupy a pády. Jana Kopecká – mezi přáteli Žanda – vystudovala konzervatoř a byla tanečnicí v několika divadlech. S Milošem Kopeckým se seznámila při natáčení filmu Limonádový Joe a v roce 1962 se vzali. Nějakou dobu vydržel být věrným manželem, ale brzo si začal všímat i jiných žen a svoji nevěru nikdy neskrýval. Zatímco kolegové z divadla se s milenkami plížili nocí postranními uličkami s vyhrnutým límcem, aby je nikdo nepoznal, on šel hrdě středem ulice s mladou dívkou. Jiné ženy v životě svého muže, to nebyla jediná těžkost, se kterou se Jana Kopecká musela v manželství s Milošem Kopeckým vyrovnat. Tou nejhorší byly těžké a dlouhotrvající deprese jejího manžela. Vzpomíná, jak už v době před svatbou měl Kopecký několikatýdenní výpadky, kdy skoro nemluvil a po svatbě se to ještě stupňovalo. Janě Kopecké chvíli trvalo, než pochopila, co se děje, že její muž je vážně nemocný a trpí depresemi. Popisuje hrůzy toho stavu, kdy vozila Miloše Kopeckého do Bohnic na elektrošoky, popisuje, jak se mu v těch dobách změnila pleť, hlas, jak si lidé z jeho okolí mysleli, že s nimi záměrně nemluví. Popisuje období mánií, které střídaly jeho deprese a kdy Miloš Kopecký chodil a bez rozmyšlení nakupoval zbytečnosti a ona je pak zase do obchodů vracela. Málokoho by napadlo, že i v dobách největší deprese odehrál Kopecký řadu divadelních a filmových rolí. Byla to ale právě Žanda Kopecká, která jej přesvědčovala, aby hrál a pomáhala mu. V noci k němu vstávala, hlídala ho, aby si něco neudělal. A jakmile se z deprese dostal, zmizel za jinou. Mnohá jiná ž...

Jana Kombercová

Narozena 21. 3. 1952. Sportovní lékařka, akupunkturistka, homeopatka. Publikace z oboru.

Jana Karolová

Spoluautorka publikace věnované výchově k občanství a demokracii.

Jan Kratochvíl

Jan Kratochvíl byl český režisér, herec, divadelní organizátor, televizní dramaturg a producent, syn spisovatele a scenáristy Miloše V. Kratochvíla a dlouholetý partner herečky a zpěvačky Věry Křesadlové. Po absolutoriu pražské FAMU v roce 1963 nejprve působil jako pomocný režisér a asistent režie na Barrandově. Od roku 1970 byl ve svobodném povolání, na počátku 70. let vystupoval se Ctiborem Turbou v Cirkuse Alfred. Poté pracoval jakožto externí režisér Československé televize, režíroval koncerty hudebních skupin a divadelní představení. Působil také jako umělecký vedoucí Revue Alhambra, pracoval jako režisér na Divadelních poutích na pražském Střeleckém ostrově. Od roku 1991 byl zaměstnancem Československé televize, později České televize, kde pracoval jakožto produkční a dramaturg. Mimo jiné pořady společně s Pavlem Andělem připravoval také na ČT 2 pořad Noc s Andělem.

Jan Kouba

Jan Kouba byl český a československý tesař, rolník, politik Československé strany lidové a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Po absolvování základní školy se vyučil tesařem a pracoval na řadě míst. Od roku 1931 pomáhal na rodinném hospodářství, které v roce 1941 převzal. V letech 1949–1957 působil jako předseda JZD Komařice, v období 1957–1967 v témže JZD pracoval jako tesař. Členem ČSL byl již za první republiky, ale více se politicky uplatnil až po roce 1948. Rychlý vstup do JZD mu zaručil oblibu ze strany „obrozeného“ vedení ČSL. V letech 1945–1953 zastával post člena MNV Komařice, v letech 1950–1960 byl předsedou okresního vedení ČSL v Trhových Svinech a členem Ústředního výboru ČSL. Byl dlouholetým poslancem za ČSL a nositelem vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Ve volbách roku 1954 byl zvolen za ČSL poslancem ve volebním obvodu České Budějovice. Mandát obhájil ve volbách v roce 1960 a ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968. K roku 1954 se profesně uvádí jako předseda JZD v obci Komařice. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 za ČSL do Sněmovny lidu Federálního shromáždění , kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb v roce 1971. K roku 1968 je profesně uváděn jako člen JZD.

Jan Kotík

Narozen 4. 1. 1916 v Turnově, zemřel 23. 3. 2002 v Berlíně. Malíř, grafik, ilustrátor, teoretik a výtvarný pedagog, publikace z oboru výtvarného umění.

Jan Kosek

Jan Košek byl český fotbalový útočník. S fotbalem začínal jako chlapec v letenském kroužku Victoria a roku 1900 mu bylo dopřáno nastoupit proti druhému týmu vinohradské ČAFC. Tehdy o něm Národní listy napsaly: „za letenský kroužek Victoria hráli někteří členové prvního mužstva, z nichž zvláště panu Koškovi podařilo se míč třikráte prohnati goalem vinohradské ČAFC…”. Hrával i za akademické gymnázium, poté za letenský kroužek Union Letná, aby pak roku 1903 zakotvil pevně ve Slavii. Byl vynikajícím střelcem a duší i velitelem týmu a uměl mužstvo vyhecovat a strhnout k mimořádnému výkonu. Jeho specialitou bylo jednak střílet góly velkou silou přímo z voleje nebo střely z jeho kopaček končily v síti poté, co řítící se Košek napaloval míč v přímém běhu, protože uměl vždy neuvěřitelnou silou přesně zasáhnout těžiště balonu. Krátký čas hrál i za AC Spartu . V roce 1905 byl opět ve Slavii. Vrcholnou formu měl v roce 1906, kdy v Praze prohráli i angličtí profesionálové ze Southamptonu 0:4, když tři branky dal sám tento vynikající střelec. K jeho slávě patrně trochu pomohly v té době ne tak kvalitní obrany, ale přesto mu jeho fotbalové umění lze jen těžko upřít. V roce 1911 vedl českou reprezentaci jako kapitán v amatérském mistrovství Evropy, hrál mj. ve vítězném finále v Roubaix Čechy – Anglie 2:1. Do konce roku 1913 sehrál celkem 296 zápasů a nastřílel 804 branky. Byl výborným sprinterem, v roce 1905 zaběhl 100 m v obdivuhodném čase 11 sekund. Závodní činnosti zanechal předčasně a předčasně také zemřel. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Jan Kolář

Narozen 1.3.1948 v Kladně. Hudební publicista, rozhlasový pracovník a dramatik, redaktor.

Jan Knobloch

Narozen 28.6.1900 v Hanšpachu u Rumburka, zemřel 4.12.1997 v Praze. MUDr., DrSc., vedoucí katedry chirurgie na lékařské fakultě University Karlovy v Praze. Práce v oboru.

Jan Kilián

Jan Kilian je český lékař a vysokoškolský pedagog. Dětství prožil v Březnici, kde navštěvoval obecnou školu. Od roku 1944 studoval na příbramském gymnáziu, na němž maturoval v roce 1952. Po maturitě vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni. Po promoci na lékařské fakultě v Plzni v roce 1957 pracoval nejprve jako vedoucí lékař v Bechyni, poté od roku 1964 působí bez přerušení na stomatologické klinice Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Plzni. Hlavními obory jeho zájmu jsou dětské zubní lékařství, preventivní zubní lékařství a forenzní stomatologie. V roce 1973 získal vědeckou hodnost kandidáta lékařských věd , v roce 1987 vědeckou hodnost doktora lékařských věd . V roce 1979 habilitoval a v roce 1990 byl jmenován profesorem pro obor stomatologie. V letech 1990–1997 vykonával funkci proděkana pro stomatologický směr, kulturní a sociální záležitosti a statutárního zástupce děkana. V roce 1997 byl jmenován do funkce přednosty stomatologické kliniky LF UK v Plzni a Fakultní nemocnice v Plzni. Kliniku vedl do roku 2000. Více než 25 let spolupracoval na antropologicko-lékařském výzkumu historických osobností českých dějin s prof. MUDr. Emanuelem Vlčkem, DrSc. a Národním muzeem v Praze. Publikoval přes 100 odborných a vědeckých prací.

Jan Kaštánek

Narozen 16.5.1933 ve Vysokém Mýtě. Redaktor, kriminalistické prózy.

Jan Emil Koula

Jan E. Koula, někdy uváděn též jako Jan Emil Koula , byl český architekt, pedagog architektury, teoretik a publicista moderní orientace. Svá díla pro odlišení od svého stejnojmenného otce signoval jako Jan E. Koula, často se v literatuře opakuje označení „Jan Emil Koula“. Zkratka E. ovšem nikdy nebyla vysvětlena a ani Koulovi potomci její význam neznají. Jistě nejde o Jana Evangelistu, poněvadž byl pokřtěn jako Jan Křtitel Koula. Byl synem architekta, designéra a profesora pražské Polytechniky Jana Kouly . Absolvoval studium architektury na téže škole. Věnoval se zčásti projektování, ve kterém se přiklonil k funkcionalismu, a dále práci teoretika architektury a publicisty. Učil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde dosáhl hodnosti profesora, a na Vysoké škole technické v Bratislavě. Vydal několik knih, ve kterých propagoval moderní architekturu a ovlivnil její přijetí českou společností. Jeho rané publikace graficky upravoval Ladislav Sutnar, jsou proto vynikajícím příkladem moderní české bibliofilie. Byl členem Devětsilu a spolupracovníkem Družstevní práce.

Jakub Kohák

Jakub Kohák je český filmový a reklamní režisér, herec, komik, moderátor, spisovatel, sportovec a scenárista. Vystudoval produkci na FAMU. Režíroval televizní reklamy například pro Vodafone, Kofolu, Pepsi, T-Mobile, Fio banku, Penzičku.cz, DPD nebo pro Nadaci Terezy Maxové. Hrál například ve filmech Čert ví proč, U mě dobrý, Hlídač č. 47, Eurotrip, Na cestě, Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka,Vejška, nebo hlavní roli ve filmu Instalatér z Tuchlovic. Režíroval a hrál ve skečovém seriálu České televize Pečený sněhulák. Každý všední den účinkuje v ranní show rádia Evropa 2, kde hájí práva posluchačů jako "Bombucman". V roce 2013 hrál v divadelním představení Večírek, v režii Ondřeje Sokola a podle scénáře Michala Suchánka. Zahrál si v televizních reklamách například na T-Mobile, Fio banku, Mobil.cz nebo DPD. Daboval také žabáka Boba v seriálu Esa z pralesa. Od roku 2016 do roku 2019 byl porotcem show Tvoje tvář má známý hlas. V roce 2021 se stal znovu porotcem show. Jakub Kohák je také spisovatel. Napsal knihy Objevy , Svět podle Koháka , Kůly v plotě a Svět podle Koháka: Kůly v plotě 0.5 . Jakub Kohák se také pravidelně objevuje v divadelních představeních improvizační show Partička, kde vystupuje jako účinkující a moderátor. Od roku 2021 se stal jejím členem, protože na čas nahradil Igora Chmelu. S chutí se věnuje i tvorbě krátkých videoklipů, filmů a spotů. Je držitelem ceny Anděl za nejlepší český videoklip. K zajímavostem jistě patří, že se stal pátým členem kapely Wohnout. Jakub Kohák měl původně v plánu natočit seriál o chlapovi s parohem a filmy o Janu Bergerovi, Latě Brandisové a Josefu Toufarovi.

J Korejčík

Ivan Kupec

Narodil sa 21. októbra 1922 v Hlohovci. Pôvodným menom sa volal Ivan Kunoš, no v roku 1941 prijal meno Ivan Kupec. Po maturite na gymnáziu v roku 1942 absolvoval päť semestrov štúdia odboru slovenský jazyk a filozofia na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. V rokoch 1946 – 1950 pracoval ako novinár v denníkoch Pravda a Východoslovenská Pravda . Potom päť rokov zastával funkciu šéfredaktora vo vydavateľstve Tatran a v rokoch 1955 – 1970 pôsobil ako redaktor i šéfredaktor vydavateľstva Slovenský spisovateľ. V období tzv. normalizácie nesmel publikovať vlastnú tvorbu a niekoľko rokov pôsobil v slobodnom povolaní, pričom sa venoval prekladu a editorskej činnosti. Od roku 1974 pracoval vo vydavateľstve literatúry pre deti a mládež Mladé letá, a to až do odchodu do dôchodku v roku 1984. Zomrel v Bratislave 15. mája 1997. Tvorba: Podľa hviezd meniť masky , Nížinami výšinami , Mušľa , Mahonai , Vyzliekanie z hnevov , Zatmenie ženy , Hodina s anjelom , Nové premeny , Tieňohra , Kniha tieňov , Básne Nesmrteľní , Obrana poézie , Denník

Herbert Kratzer

Narozen 4.8.1944. PhDr., publicista a novinář.

Herbert Kegel

Herbert Kegel byl vynikající německý dirigent, který proslul interpretací soudobé hudby i zvládnutím klasického a romantického repertoáru. Narodil se 29. července 1920 v Drážďanech a významnou kariéru udělal v bývalé Německé demokratické republice . Kegel byl spojen zejména s Lipským rozhlasovým symfonickým orchestrem , který vedl v letech 1949-1977. Jeho působení v tomto orchestru se vyznačovalo angažovaností jak ve standardní orchestrální literatuře, tak v avantgardních skladbách, což z něj učinilo klíčovou osobnost v oblasti interpretace hudby 20. století.

Harald Klöcker

Novinář, autor turistických průvodců, zabývá se též problematikou životního prostředí.

Gustav Kubský

Narozen 4.4.1908 v Praze. Dr., literatura a překlady z angličtiny pro mládež.

Garri Kimovič Kasparov

Ruský šachista, šachový publicista a politik.

František Kuník

Autor publikací o historii dopravních prostředků.

František Kadlec

Autor odborných publikací a učebnic o cukrářské výrobě.

Franta Kocourek

Franta Kocourek byl český bavič, silák, herec, znalec brněnského hantecu, který se proslavil řadou happeningů, ze kterých vychází ve svých vystoupeních Miroslav Donutil. Vyučil se písmomalířem na brněnském výstavišti, pracoval v uhelných skladech. Od mládí se věnoval zápasení v družstvu Zbrojovky Brno. V roce 1975 vstoupil do povědomí celého Československa, když se rozhodl, že udělá z Rudy Kovandy Zlatého slavíka, což se téměř podařilo. Když se organizátorům začaly hromadit hlasy pro Rudyho, dopátrali se toho, že o celé akci vůbec netuší a že se vlastně jedná o recesi. Anulovali všechny jeho hlasy a vyhrál opět Karel Gott. Postava Franty Kocourka je neoddělitelně spojena s městem Brnem, kde žil a působil. Smrt ho zastihla předčasně a nečekaně ve Víru. Selhalo mu srdce, když seděl s přáteli v restauraci. Mnoho lidí si tehdy myslelo, že zpráva o jeho smrti je jen další recese. Je pohřben na hřbitově v Brně-Řečkovicích . V roce 2017 o něm režisér a scenárista Jiří Vondrák natočil televizní dokument Král železa a smíchu Franta Kocourek.

Frank J Kinslow

Dr. Frank J. Kinslow je chiropraktik, učitel neslyšících a doktor klinického spirituálního poradenství s evropskými kořeny . Jak už to u vojáků chodí, celá rodina se každých 18 měsíců stěhovala na nové působiště, což bylo velmi zatěžující, a tak se jeho rodiče stali alkoholiky. V období puberty se začal věnovat východním moudrostem , cvičil jógu, učil se hypnózu a bojová umění, studoval Einsteinovu teorii relativity, z čehož čerpal a což ho provází až do dneška. Ve 20 se oženil, měl 3 děti a zůstal ženatý 30 let. Pak v 61 letech přišla krize.. Studoval a učil léčivé metody více než 35 let. Čerpá z jeho klinických a osobních zkušeností, z hlubokého poznání východních duchovních nauk a z vášnivého zájmu o relativitu a kvantovou fyziku. V roce 2007 Frank objevil a založil proces okamžité léčby Quantum Entrainment . To se zrodilo v období životní krize, deprese a hlubokého duševního utrpení. Brzy ocitl na „mrtvém bodě". Zkrátka se mu propadla půda pod nohama a svět, pro který žil, se mu zhroutil. Ztratil svou práci, zhoršilo se mu zdraví a nebylo kam jít. Z ničeho nic prozřel, vzchopil se a začal pro sebe vytvářet nový, pestrý a plnohodnotný život. Pustil se do přednášení a psaní s takovou lehkostí a jasností, že během několika následujících měsíců naučil tisíce lidí ze všech koutů světa, jak mohou pro sebe vytvořit život, po kterém touží. Jeho knihy se brzy staly bestsellery v oblasti alternativní léčby. V roce 2012 Frank založil technologii Kinslow Systém. Quantum Entrainment je bijícím srdcem této technologie. Aktuálně Frank pokračuje v rozvoji Kinslow Systému a v psaní ve velké míře. Ročně přednáší na několika mezinárodních seminářích. Žije na Floridě se svou českou ženou Martinou....

Folko Kullmann

Německý autor publikací z oblasti zahradnictví a botaniky, též překladatel a fotograf.

Engelbert Kötter

Engelbert Kötter je profesionální zahradník, specializovaný novinář a spisovatel beletrie, který je autorem více než tuctu domácích a zahradních knižních rádců. Současně je šéfredaktorem specializovaných časopisů v ekologii a pet shopu a pracuje jako konzultant zahradního centra. Pro televizi Engelbert Kötter sleduje trendy kolem zeleného bydlení - uvnitř a venku - včetně domácích a zahradních zvířat jako našich spolubydlících.

Emíre Khidayer

Mgr. Emíre Khidayer, PhD. je slovenská diplomatka, podnikatelka a spisovatelka. Je autorkou několika rozhlasových seriálů a víckrát vystoupila jako host v arabských, českých a slovenských televiziich a rozhlasech.. Na Univerzite Komenského v Bratislavě vystudovala arabistiku, anglistiku a islamistiku, z arabských studií má i doktorát. Studium arabistiky pokračovalo stipendiem na univerzitě Ajn Šams v Káhiře.

Emil Kordiovský

PhDr. Emil Kordiovský historik a archivář, zabývá se zejména regionální historií jižní Moravy. Břeclavská radnice jej v roce 2008 ocenila jakožto významnou osobnost města.

Emil Kollert

Autor učebnic informatiky a výpočetní techniky.

E Klimnetová

Dušan Kováč

PhDr. Dušan Kováč DrSc. historik, Historický ústav SAV * 03.01.1942 Humenné Oblasti záujmu: próza, poézia, literatúra pre deti a mládež, literatúra faktu, literárna veda, publicistika, biografistika Viac o osobnosti: R. 1956 – 59 študoval na Jedenásťročnej strednej škole v Humennom, 1959 – 64 históriu a ruštinu na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. R. 1965 – 66 pôsobil ako stredoškolský prof. v Partizánskom, 1966 – 68 v Bratislave, 1968 – 81 vedecký pracovník Ústavu dejín európskych socialistických krajín SAV, 1981 – 98 vedecký pracovník a riaditeľ Historického ústavu SAV, od 1998 vedecký sekretár SAV v Bratislave. Prvé literárne práce uverejňoval v študentskom časopise Cesta mladých, po príchode do Bratislavy v Mladej tvorbe, Slov. pohľadoch, Novom slove a i. periodikách. Autor próz Prevteľovania , Medzi vlkom a hmlou . R. 1973 vydal jedinú básnickú zbierku Zväčšeniny . Ťažisko jeho umeleckých aktivít spočívalo v oblasti literatúry pre deti a mládež, pre ktoré napísal knihy poviedok Tajomstvá , Prvý deň prázdnin , Deväť studničiek , rozhlasove hry Studňa a Biela prašná cesta , televízne scenáre hier Chlapské leto , Yetiho stopy , Posledná fáza zatmenia , S vetrom vo vlasoch , Soľ v tráve , Brat kúzelníkovho brata a scenáre televíznych večerníčkových rozprávok O troch malých tučniakoch , Plešulo , Majster Kristián. Ako historik sa venuje výskumu slov. a európskych dejín 19. a 20. stor., autor kníh literatúry faktu Kolejáci , Slovensko v Rakúsko-Uhorsku . Spoluautor knihy Muži deklarácie , autor biografických kníh o M. R. Štefánikovi a T. G. Masarykovi, zostavovateľ viacerých zborníkov z medzinárodných vedeckých komisií a konferencií historikov, spoluautor stredoškolských učebníc dejepisu, autor monografií Dejín Slovenska , Bratislava 1939 – 1945 a i. Monografie: 1998 Dejiny Slovenska 1997 Slováci. Česi. Dejiny 1992 Slovenské dejiny (...

Dušan Kadlec

Dušan Kadlec byl český malíř žijící v Kanadě. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze a na podzim 1968 emigroval do Kanady. Podle jeho amerického galeristy patřil Dušan Kadlec k nejlepším světovým umělcům tvořících mariny. V roce 2008 získal od Mystic Seaport Museum cenu Rudolfa J. Schaefera za námořní dědictví. Tato pocta je udělována výjimečnému umělci, jehož práce nejlépe dokumentuje a zachovává americké námořní dědictví. V rámci 6. světového antropologického kongresu v září 2019 v Humpolci, který se koná jedenkrát za 10 let a město Humpolec ho spoluorganizuje, mu byla udělena in memoriam pamětní medaile Dr. Aleše Hrdličky, která představuje pro Humpolec obdobu institutu čestného občanství města a jejím držitelem se může stát významný odborník v oboru antropologie nebo důležitá osobnost vědeckého, kulturního a společenského života.

Drees Koren

Nizozemská autorka kuchařek.

Dana Kovanicová

Absolventka VŠE pracovala v letech 1960-1990 na katedře účetnictví VŠE, poté na katedře finančního účetnictví VŠE. V letech 1963-1967 byla souběžně zaměstnána jako samostatný programátor-analytik ve Výzkumném výpočtovém středisku Ministerstva potravinářského průmyslu, kde vypracovala první čs. projekt automatizace vnitropodnikového účetnictví. Je autorkou a spoluautorkou mnoha vědeckých publikací, vysokoškolských skript a řady projektů automatizovaných informačních systémů.