Výpis všech autorů

Ludmila Klukanová

Ludmila Klukanová, rozená Šabatová je česká spisovatelka. Ludmila, rozená Šabatová, se narodila roku 1936 v Lipníku na Vysočině v rodině sedláka Rudolfa Šabaty a jeho manželky Růženy. Jako dcera z větší rolnické usedlosti měla zákaz studia, po vychození povinné roční Základní odborné školy rolnické v Třebíči v roku 1952 pracovala rok v zemědělství. Roku 1953 mohla začít studovat v Jihlavě na střední zdravotnické škole, v roce 1954 však studium přerušila. Střední všeobecně vzdělávací školu absolvovala při zaměstnání s maturitou v roce 1967. V Jihlavě, kde dosud žije, také pracovala: nejprve od 1954/55 v knihkupectví, poté od 1955 až 1958 v různých administrativních funkcích v Mototechně, v letech 1963–1966 v Městském bytovém podniku, od 1968 až 1970 v Okresním výboru Svazarmu, v letech 1970 až 1981v autoškole a od 1980 až 1989 v Agrochemickém podniku. Publikovala od roku 1964, nejprve v okresních novinách Jiskra, později v Hostu do domu, Sešitech pro mladou literaturu, Světě práce, Rovnosti, Literárním měsíčníku, Ostravském kulturním měsíčníku, Tvorbě, ROK, Lidových novinách, Literárních novinách aj. Debutovala jako spisovatelka v roce 1981 knihou Jezírka. Po listopadu 1989 působila jako tisková mluvčí Občanského fóra v Jihlavě; zasadila se o obnovu Jihlavských listů, v jejichž redakci pak 1990/91 rovněž pracovala. Nyní se věnuje literatuře a publicistice. Je členkou Obce spisovatelů, PEN klubu a Společnosti Otokara Březiny. Má dvě děti: syn Petr Klukan je šéfredaktorem Jihlavských listů, dcera je vysokoškolský pedagog.

Luděk Krčmář

Mgr. Luděk Krčmář . V letech 1991–1996 absolvoval studium teologie a učitelství etiky a náboženství na Husitské teologické fakultě UK v Praze. Magisterskou diplomovou práci obhájil na katedře církevních dějin. Krátce působil jako odborný referent památkové péče v dnešním plzeňském odborném pracovišti Národního památkového ústavu. V letech 1997–1998 externě přednášel na katedře historie Pedagogické fakulty ZČU v Plzni. Od roku 1996 je vedoucím oddělení novějších dějin Západočeského muzea v Plzni. Zabývá se především církevními dějinami , kastelologií, soudobými regionálními dějinami a historickou ikonografií a fotografií. Je členem řady historických komisí, například Komise muzejních historiků při Asociaci muzeí a galerií ČR či Pracovní skupiny pro přípravu expozice k dějinám Němců v českých zemích při Collegiu Bohemicu. Působí jako odborný garant Matice Svatého Jana Nepomuckého. Dále je spoluautorem scénáře výstavní expozice Muzea církevního umění plzeňské diecéze, autorem či spoluautorem přibližně čtyřicítky výstav s historickou tématikou u nás i v zahraničí,autorem několika filmových scénářů či propagačních materiálů, naučných stezek a dalších produktů cestovního ruchu, zpracovaných pro Krajský úřad Plzeňského kraje, jimž se dostalo řady ocenění na veletrzích. Kromě odborné práce se účastní výzkumných cest a expedic po celém světě , píše cestopisy a popularizační články o historii do regionálních periodik , hraje na bicí a sbírá pivní lahve.Ve volném čase ale nejvíce cestovatel. Procestoval kus světa, přesto se rád vrací zpět, aby se mohl věnovat poznání své domoviny....

Luboš Kropáček

Luboš Kropáček je český islamolog, arabista, afrikanista a vysokoškolský pedagog. V šedesátých letech vystudoval arabistiku a anglistiku na FF UK. V roce 1968 se zúčastnil expedice Lambaréné. V letech 1961–1989 spolupracoval se Státní bezpečností, StB jej dokonce roku 1972 vyslala na tři týdny do Izraele, roku 1973 na orientalistický kongres do Paříže a poté ještě do několika arabských zemí. Od roku 1984 byl veden jako agent. Sám však tuto skutečnost přiznal a v jeho svazku sama StB uvádí, že se jedná o osobu neperspektivní k další spolupráci. Navzdory spolupráci s StB mu na FF UK nebyla prodloužena smlouva a až do roku 1990 se živil jako tlumočník politických špiček republiky a komunistického aparátu. Titul kandidáta věd získal až v roce 1990. V roce 1992 se habilitoval, profesorem byl jmenován v roce 2001. V současné době působí jako profesor v Ústavu Blízkého Východu a Afriky na Univerzitě Karlově. V letech 2008–2009 působil jako vedoucí Katedry religionistiky na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. K hlavním oborům jeho zájmu patří kultura a myšlení islámského světa, postavení islámu v Evropě dnes, dějiny Blízkého východu, dějiny a kultura Afriky a v neposlední řadě vztah křesťanství a islámu. Publikoval mnoho knih a vědeckých studií v českém jazyce i ve světových jazycích. V českém prostředí patří mezi oblíbené publikace jeho Islámský fundamentalismus nebo Duchovní cesty islámu.

Lubomír Král

Fotbalový historik, člen Fotbalové asociace ČR - komise pro historii a statistiku. Žije v Písku.

Lubomír Klouda

Bylinkář a autor knih z oblasti alternativní medicíny.

Leopold Korbař

Czech pianist and composer. Born June 7, 1917 in Vienna , died September 2, 1990 in Prague . Chief editor for popular music at Panton 1964–1977. Best known for composing the swing tune “Hm, hm” in 1940.

Lena Kiefer

Ladislav Kupka

Narozen 1899 v Dirné, zemřel 1984. Strojní inženýr, práce o jeřábech.

Ladislav Kubíček

Ladislav Kubíček byl český katolický kněz a lékař, známá postava české katolické církve 20. století. V předlistopadové době byl šikanován komunistickým režimem a státním dozorem nad církvemi . Byl sídelním kanovníkem litoměřické katedrální kapituly a prezidentem litoměřické diecézní charity. Stal se obětí brutální loupežné vraždy. Narodil se v Rachově na Zakarpatské Ukrajině a ještě v den narození byl pokřtěn místním farářem. Vystudoval medicínu a od 50. let působil jako lékař na různých místech na Moravě . Roku 1959 byl však „pro nepřátelský poměr k lidově demokratickému zřízení“ propuštěn a poslán do Karviné, aby zde pracoval v dolech. Zanedlouho byl za náboženskou činnost uvězněn. Po propuštění začal pracovat jako brusič umělého kamene. Externě studoval teologii a 7. února 1967 byl tajně vysvěcen biskupem Štěpánem Trochtou na katolického kněze, ovšem byl mimo duchovní správu. Do duchovní správy nastoupil od 1. srpna 1969, kdy dostal státní souhlas k výkonu kněžské služby a byl ustanoven kaplanem v Nymburce a současně administrátorem farnosti Veleliby u Nymburka. Od 1. srpna 1970 byl jmenován administrátorem v Benešově nad Ploučnicí a excurrendo administrátorem v Horních Habarticích, Jedlce, Malé Bukovině a Markvarticích. V těchto farnostech ale mohl působit jen dva roky. V letech 1972–1975 byl farářem ve Sloupu v Čechách na Českolipsku. Pak byl církevním tajemníkem přemístěn jako vikarista ke katedrále sv. Štěpána do Litoměřic, odkud se po roce přestěhoval do Třebenic, kde působil jedenáct měsíců. Po Třebenicích byl ustanoven farářem ve Vysokém nad Jizerou, v horské oblasti, kde pracoval za obtížných podmínek deset let. Působil též při chrámu sv. Václava v Pasekách nad J...

Ladislav Krnáč

Ladislav Krnáč významný slovenský športový novinár a v rokoch 1961 až 1963 aj tréner basketbalovej reprezentácie mužov bývalého Československa. Bol dlhé roky vedúcim zahraničného oddelenia denníka Šport a uznávaným odborníkom najmä na atletiku a basketbal. Absolvent Vysokej školy ekonomickej v Bratislave Ladislav Krnáč sa pri príprave ME v atletike v roku 1978 v Prahe podieľal na vzniku tzv. flash quotes - rýchlych rozhovorov s medailistami. Tento systém mal práve na pražskom Strahove európsku premiéru. Odvtedy sa aj vďaka IAAF stal súčasťou štandardného mediálneho servisu na najvýznamnejších atletických podujatiach.

Kučerovci

Klabund

Klabund byl německý expresionistický básník, dramatik, romanopisec a překladatel. Byl synem lékárníka ve městě Krosno Odrzańskie , v šestnácti letech u něj vypukla tuberkulóza. Gymnázium vystudoval s vynikajícím prospěchem v roce 1909, poté začal studovat chemii a farmakologii v Mnichově. Stal se členem mnichovské bohémy, v roce 1912 předčasně odešel z university a začal žít jako tulácký básník. Zvolil si pseudonym Klabund a začal publikovat poezii v časopisech i knižně. V období první světové války psal vlasteneckou poesii, nebyl přijat do armády kvůli tuberkulóze a mnoho času strávil v sanatoriu ve Švýcarsku. Věnoval se studiu asijské poesie, z níž začal překládat a parafrázovat. V roce 1917 byl kvůli publikaci otevřené výzvy k abdikaci císaře Viléma zatčen za velezradu. V roce 1918 si vzal Brunhildu Herberlovou, se kterou se seznámil v sanatoriu, brzy poté ale zemřela. V témže roce publikoval své nejúspěšnější prosaické dílo, román Zmetky . V roce 1923 se oženil s herečkou Carolou Neherovou. V roce 1925 měla premiéru jeho úspěšná hra Křídový kruh , založená na čínském příběhu, kterou později Bertolt Brecht adaptoval do hry Kavkazský křídový kruh. Psal také písně a scénky pro kabarety. V roce 1928 zemřel při pobytu v Itálii na zápal plic, zkomplikovaný jeho tuberkulózou. Je pohřben v Krosnu Odrzańskiem, jeho epitaf napsal jeho přítel básník Gottfried Benn. Klabund patřil k nejvýznamnějším básníkům německého expresionismu, napsal několik desítek her a románů, básní, literárněhistorických prací a překladů a adaptací asijské poezie. V roce 2003 vyšly v osmi svazcích jeho sebrané spisy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Klabund na anglické Wikipedii....

Kern

Česká rocková skupina. Vznik 1981. Bývalí členové: Jaroslav Albert Kronek - zpěv Libor Machata - baskytara Karel Vodička - bicí Antonín Vodička - kytara Slávek Karásek - kytara Členové 2013: Pavel Vacek Roman Kupčík Karel Vodička Slávek Karásek Antonín "Tony" Vodička Členové 2018: Karel Vodička - bicí Michal Konečný - zpěv Iva Pospíšilová - baskytara Slávek Karásek - kytara Robi Křupka - kytara

Kateřina Karolová

Kateřina Karolová se narodila v roce 1981 ve Zlíně. Vystudovala lékařskou fakultu v Praze a hned po promoci nastoupila na dětské oddělení Baťovy nemocnice ve Zlíně coby pediatr. V roce 2011, po třech letech praxe v české nemocnici, kývla na nabídku pracovního místa v Německu. O svých zkušenostech psala domů, rodině a známým a následně se rozhodla dopisy zveřejnit formou blogů. Vznikla tak série nazvaná „Já, Doktorin“, za kterou od čtenářů iDnes získala titul „Blogerka roku“ v kategorii Nováček. Úspěšné blogy vyšly následně jako její první knížka. Po návratu z Německa se usadila na Valašských pasekách a spolu s manželem se pustili do stavby rodinného domku na samotě. Během prvního těhotenství se stala součástí dokumentu České televize Čtyři v tom 3, který se týká mateřství a rodičovství. V rozmezí tří let porodila postupně tři děti - Matěje, Jonáše a Filipa. Čtenáři časopisu ONA-Dnes ji v roce 2018 zvolili ženou roku. V roce 2020 vychází její románový debut nazvaný Zítřek ti nikdo neslíbil.

Karel Kratochvíl

Narozen 17.4.1909 v Dobřanech u Plzně. Prozaik.

Karel Koval

Plzeňský rodák, český novinář se všestrannými zájmy v oblasti literatury, hudby, výtvarného umění. Jeho životním dílem, na jehož přípravě pracoval 15 let, se stal román Mozart v Praze - Hudební kronika let 1787 - 1791, který v prvním vydání vyšel k Mozartovu jubilejnímu roku 1956. Mimořádná oblíbenost díla si vyžádala 2. vydání již za rok.

Karel Kindl

Karel Kindl byl místopředseda Československé sociálně demokratické strany dělnické a starosta města Kladna. Od roku 1900 byl redaktorem kladenské Svobody, časopisu Dělnické listy, později hornického krajského listu Pochodeň. Pracoval jako krajský důvěrník sociálně demokratické strany, po převratu v roce 1918 jako člen ústředního výkonného výboru, v letech 1924–1933 byl místopředsedou Československé sociálně demokratické strany dělnické. V letech 1919–1938 byl starostou města Kladna. Poté působil jako aktivní účastník protifašistického odboje, v roce 1944 byl zatčen, poté vězněn v Malé pevnosti v Terezíně a v koncentračním táboře Dachau, kde zemřel 22. února 1945.

Karel

Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se u Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil Čapek do gymnázia v Hradci Králové. Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře, posléze do Prahy k rodičům, kde také nakonec maturoval. Po gymnáziu studoval postupně na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, filozofické fakult Univerzity Friedricha Wilhelma v Berlíně, na Sorbonně na Faculté des lettres v Paříži. V Praze nakonec obhájil doktorát a zůstal v Praze se svým bratrem Josefem. Karel Čapek pracoval jako člen redakční rady časopisu Národ, soukromý učitel syna hraběte Lažanského, dramaturg Vinohradského divadla, Lidových novin a od roku 1917 byl spolu s Josefem redaktorem Národních listů a nového satirického týdeníku Nebojsa . Krátce po své cestě do Anglie se stal členem přípravného výboru pro ustanovení pražského Pen klubu. Pravidelně se vídal s prezidentem Masarykem, navštívil i E. Beneše. Zastával funkce v různých kulturních a literárních výborech a komisích. Roku 1932 s bratrem přešel k nakladatelství Fr. Borový, jehož se stal tichým společníkem. Odmítl předsednictví světové federace Penklubů, na které ho navrh H. G. Wells a norský tisk ho dokonce navrhl na Nobelovu cenu. Karel Čapek je prvním českým spisovatelem, který uspěl v zahraničí a tím velice prospěl české literatuře. Jakožto člen československého Penklubu byl v době hrozící nacistické okupace jedním z hlavních motorů odporu, kdy využil veškeré své možnosti a kontakty pro vyburcování národa a světa při snaze o zachování svobody. Evakuaci do Anglie jako správný vlastenec odmítl. Koncem roku 1938 však náhle umírá na následky chřipky a zánětu ledvin. Literární tvorbu zahájil Čapek před první světovou válkou, zpočátku spolu s bratr...

Kardinálové

Czech C&W/pop group, led by Zdeněk Merta, backing band for Petra Černocká. Originally named The Cardinals , later also credited as “Kardinálové Zdeňka Merty”.

Julie Kenner

Americká autorka Julie Kenner původně pracovala jako advokátka, ale od útlého věku si přála být spisovatelkou, kterou se stala na plný úvazek v roce 2004. Byla nominována nebo získala na dvě desítky literárních cen v oblasti detektivního žánru a románů pro ženy. Žije s rodinou v texaském Georgetownu.

Josef Kopal

Josef Kopal byl český literární historik, romanista, vysokoškolský profesor a překladatel z francouzštiny, autor prvních českých souborných dějin francouzské literatury od nejstarších památek až po dobu nejnovější. Narodil se jako syn rolníka. Středoškolské vzdělání získal v letech 1894–1902 na gymnáziu v Jičíně a pak vystudoval francouzštinu a němčinu na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Svá studia prohloubil pobytem na univerzitě v Neuchâtelu roku 1905 a na univerzitě v Grenoblu roku 1910. Po studiích pracoval nejprve jako středoškolský profesor. Krátce učil na reálce v Bučovicích, v letech 1909–1912 byl profesorem gymnázia v Kolíně a v letech 1912–1921 v Litomyšli. Od roku působil 1921 na reálce v Praze na Smíchově. Roku 1924 získal doktorát filozofie za disertační práci Flaubertova estetika. Roku 1928 se habilitoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě prací Literární teorie Boileauova a roku 1930 tam byl jmenován mimořádným a v roce 1935 řádným profesorem dějin francouzské literatury. V letech 1936–1938 působil současně na Masarykově univerzitě v Brně a roku 1938 přešel do Prahy na Univerzitu Karlovu. Během druhé světové války organizačně působil v Kruhu moderních filologů a sbíral materiál pro své Dějiny francouzské literatury. Po válce se vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v letech 1945–1952 vedl katedru romanistiky. Roku 1955 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. Přispíval do různých periodik, zvláště pak do Časopisu pro moderní filologii, jehož byl od roku 1947 vedoucím vedoucím redaktorem. Na počátku své vědecké činnosti se orientoval především na literaturu francouzského klasicismu. Později se stále více soustřeďoval na prózu 19. a 20. století, především na Flauberta, Rollanda a Barbusse. Literární díla zasazoval do širších historických souvislostí a směřoval k postižení literárních vývojových tendencí a duchovních proudů. Působil té...

Josef Keprta

Narozen 28.6.1881 v Kunvaldu, zemřel 16.7.1966 v Praze. PhDr., vysokoškolský profesor, učebnice pro obecné školy, literatura pro mládež.

Josef Kejha

Spisovatel a novinář, člen Českého centra mezinárodního P.E.N. klubu, žije v Plzni.

Josef Káďa Kadeřábek

Narozen 1954. Motocyklový nadšenec, organizátor motocyklových akcí a motorkářských srazů, též charitativních akcí pomáhajících nemocným se svalovou dystrofií, autor motocylového průvodce.

John Oliver Killens

Americký spisovatel.

John F Kennedy

Jiřina Knoblochová

Prof. MUDr. Jiřina Knoblochová, CSc. byla česká psychiatrička žijící od roku 1970 ve Vancouveru, kde působila jako emeritní profesorka kanadské Univerzity Britské Kolumbie . Studium medicíny nestihla dokončit, protože během německé okupace byly vysoké školy zavřeny. Za druhé světové války pracovala jako válečná zdravotnice na Slovensku. Po válce byla vyznamenána Řádem slovenského národního povstání druhé třídy, za její účast v partyzánské jednotce. Poté studovala chirurgii na klinice prof. Jiráska v Praze a v roce 1947 přešla na psychiatrickou kliniku, kde pracovala jako vedoucí speciální ambulance pro manželské problémy. Spolupracovala společně se svým manželem Ferdinandem Knoblochem na vývoji Integrované psychoterapie.  Vedla také psychoterapeutické komunity v Lobči a Horní Palatě v Praze. V roce 1970 emigrovala s dcerami za svým manželem do USA. V roce 2004 byla manželům Knoblochovým udělena cena Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Veřejnosti je známá především jako průkopnice dětské a rodinné psychoterapie. Stejně jako její manžel, se věnovala zdravotnické osvětě. Od svého mládí se zajímala o postavení žen ve společnosti. Velmi populární se stala její publikace Láska, manželství a ty. V roce 1953 založila ambulanci manželských a rodinných problémů, vedla manželské a rodinné skupiny. Je spoluautorkou několika odborných knih. Zejména publikace Integrovaná psychoterapie, na které se podílela se svým manželem a která vyšla v letech 1979–1999 v pěti jazycích . Má velké zásluhy na praktickém využití a vypracování techniky skupinového schématu.

Jiří Kabele

Jiří Kabele je český sociolog známý, mimo jiné, svými teoriemi transformačních procesů. Soustředil se zejména na proces postkomunistické transformace. Je autorem několika knih a mnoha studií. Od roku 1976 pracoval ve Státní knihovně v Praze až do roku 1990. Kabele vystudoval statistiku na matematicko-fyzikální fakultě Karlovy univerzity v Praze a také estetiku se sociologií na filosofické fakultě UK. Doktorát získal v roce 1887 na filosofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. V roce 1990 nastoupil na fakultu sociálních věd Karlovy univerzity, kde byl postupně jmenován docentem a následně profesorem . V rámci následného působení Kabeleho na fakultě sociálních věd UK měl velký podíl na institucionálním a symbolické etablování kvalitativní sociologie v ČR. V letech 1976–1990 pracoval ve Státní knihovně v Praze. Postupně zde vystřídal zde několik odvětví. v Období 1976–1979 pracoval v Institutu průmyslového designu, ve Sportpropagu , ve Fakultní nemocnici Motol a v Institutu pro další vzdělávání lékařů . V letech 1990 až 1992 byl poradcem ministra zdravotnictví Martina Bojara. Mimo jiné, byl i několik let politicky aktivní, kdy v roce 1990 byl jeden ze zakládajících členů Občanské demokratické aliance. Politické kariéry se vzdal na úkor kariéry sociologa. V rámci svého zaměstnání ve Sportpropagu se Jiří Kabele setkal s Milošem Zemanem, kde byl Zeman jeho nadřízeným. V roce 2005 obdržel cenu rektora UK za svou knihu Z kapitalismu do socialismu a zpět. Ve svých knihách se zaměřoval Jiří Kabele hlavně na socialismus a jeho vliv na společnost.

Jef Kratochvil

Josef Kratochvil, pseudonym Jef Kratochvil, byl český fotograf. Když se vrátil ze základní vojenské služby, začal se okamžitě zajímat o fotografické kurzy. Kolem roku 1971 vznikl jeho pseudonym Jef a to, když pod jednou fotografií v tisku omylem vypadla dvě písmena ze jména Josef. Roku 1989 nastoupil do Městského divadla Brno nový ředitel Stanislav Moša. Roku 1995 vznikl divadelní časopis Dokořán, který měl ze začátku pouze šest stran a tiskl se černobíle. V časopise byla možnost prezentovat své fotografie z představení a rozhovory s herci, režiséry ale i scénografy, kostyméry a všemi, kteří se věnovali vzniku představení. Tedy se stal šéfredaktorem tohoto časopisu a zároveň dvorním fotografem Městského divadla Brno. Roku 1999 byl dokonce nominován na cenu Alfréda Radoka za divadelní fotografii. Po roce 1989 se otevřela nová možnost fotografování – společně s několika přáteli vytvořil první erotický časopis v Československu s názvem Lucky Boy. Stále fotografoval portréty hercům i politikům. Podílel se na vzniku několika tiskovin, pracoval jako šéfredaktor časopisu Dokořán, přispíval a fotografoval snímky na titulní strany pro časopis Colosseum a publikoval v kulturních novinách New Express. Jeho stálým zaměstnáním byla práce fotografa v Městském divadle v Brně. V jeho příbuzenstvu lze nalézt řadu významných osobností. Jeho otcem je pedagog Josef Kratochvil, jeho bratrem spisovatel Jiří Kratochvil, jeho strýcem bývalý předseda exilového Pen klubu Antonín Kratochvil.

Jaroslav Kratochvíl

Jaroslav Kratochvíl maturoval na gymnasiu roku 1900, poté studoval vysokou školu zemědělskou v Halle-Wittenberku , studia ukončil roku 1906. V první světové válce byl zajat na ruské frontě, od roku 1916 působil jako důstojník v československých legií v Rusku Po návratu z Ruska získal místo úředníka státních lesů a statků. V letech 1927–1929 působil jako odpovědný redaktor revue Nové Rusko. Roku 1936 se stal členem tzv. U-Bloku. V lednu 1945 byl za účast v odboji zatčen gestapem, následně byl deportován Terezína, kde zemřel.

Jaroslav Kašpar

Jaroslav Kašpar, krycím jménem Pátý , byl československý voják, příslušník Obrany národa a příslušník zahraničního protinacistického a protikomunistického odboje. Narodil se 23. prosince 1903 ve Staré Pace. V roce 1921 odmaturoval na reálném gymnáziu v Nové Pace. Základní vojenskou službu nastoupil v Jičíně v září 1921, ale krátce nato byl odeslán do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Po jejím absolvování sloužil u dělostřelectva v Liberci a Josefově. Zároveň absolvoval dělostřelecký kurz v Olomouci a kurz dělostřeleckých leteckých pozorovatelů. V červnu 1927 byl převelen k 1. leteckému pluku v Praze a po absolvování leteckých kurzů přidělen k 38. letce 1. pluku. Absolvoval pilotní a stíhačské kurzy a po působení u 3. leteckého pluku v Bratislavě v letech 1934 až 1936 studoval Vysokou školu válečnou. Od roku 1936 do roku 1938 postupně velel několika oddělením 1. divize. Po okupaci Čech a Moravy pracoval v administrativě protektorátní vlády a zároveň působil v řadách domácího odboje. V rámci Obrany národy spoluorganizoval útěky čs. letců do zahraničí a spolupracoval s vrcholnými představiteli ON. Protektorát Čechy a Morava opustil 14. února 1940 a přes Slovensko a Maďarsko se dostal do Jugoslávie. V Bělehradě byl zatčen, ale odbojářům se ho podařilo po třech dnech z vězení vyreklamovat. Poté byl pověřen evakuací československých uprchlíků v Budapešti. Od října 1940 do dubna 1941 působil na čs. zpravodajské rezidentuře v Turecku a poté byl na návrh pplk. Svobody odeslán do SSSR a od srpna 1941 se stal náčelníkem štábu Československé vojenské mise v SSSR. V této funkci setrval rok, v letech 1942 až 1943 působil v Teheránu jako zástupce vojenského zmocněnce. Od října 1943 do srpna 1944 působil ve Velké Británii jako vojenský atašé u holandské exilové vlády a poté již jako mjr. gšt. jako vojenský přidělenec u různých spojeneckých jednotek. Závěr války strávil ve Štábu pro vybudování branné moci...

Jarmila Kubíková

Narozena 12.2.1933. Promovaná bioložka, CSc., odborná pracovnice katedry botaniky, publikace z oboru.

Jarmila Krčálová

Jarmila Krčálová byla česká historička umění, specialistka na umění a architekturu renesance a manýrismu, pracovnice Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV. Jarmila Krčálová se narodila 17. května 1928 v Košicích. Dějiny umění vystudovala na Univerzitě Karlově v Praze, kde vypracovala rigorózní práci zaměřenou na dílo architekta Mattea Borgorelliho. Tématem její kandidátské disertační práce se stala renesanční nástěnná malba na panstvích pánů z Hradce a pánů z Rožmberka. Po celý profesní život se zaměřovala na renesanční architekturu v českých zemích a v tomto oboru se stala naší nejvýznamnější specialistkou. Pracovní dráhu spojila s Ústavem pro teorii a dějiny umění ČSAV, kde se v pozici výkonné redaktorky zásadním způsobem podílela na vzniku a vydání čtyřsvazkové topografie Umělecké památky Čech. Studie zaměřené na renesanci v Čechách i na Moravě publikovala především v časopise Umění a vydala několik samostatných monografií, například knihu o architektu Baldassaru Maggim. Zemřela 23. dubna 1993 v Praze.

Jarmila Klímová

Jarmila Klímová je česká lékařka s psychiatryně známá jako propagátorka psychosomatické medicíny a také v souvislosti s praktikami Konzultačního a terapeutického Institutu Praha - AKTIP, který založila v roce 2004.

Jana Kratochvílová

Jana Kratochvílová je český zpěvák, který působí v hudebním průmyslu od konce 70. let. Je známá svým výrazným hlasem a dynamickým vystupováním na pódiu, díky nimž si ve své vlasti získala věrné fanoušky. Během své kariéry se Kratochvílová věnovala různým hudebním stylům, včetně popu, rocku a jazzu, a prokázala tak svou všestrannost. Její přínos české hudbě je významný, na svém kontě má řadu alb a singlů.

Jana Körschnerová

Mgr., spoluautorka učebnice ruštiny.

Jana Kombercová

Narozena 21. 3. 1952. Sportovní lékařka, akupunkturistka, homeopatka. Publikace z oboru.

Jan Kratochvíl

Jan Kratochvíl byl český režisér, herec, divadelní organizátor, televizní dramaturg a producent, syn spisovatele a scenáristy Miloše V. Kratochvíla a dlouholetý partner herečky a zpěvačky Věry Křesadlové. Po absolutoriu pražské FAMU v roce 1963 nejprve působil jako pomocný režisér a asistent režie na Barrandově. Od roku 1970 byl ve svobodném povolání, na počátku 70. let vystupoval se Ctiborem Turbou v Cirkuse Alfred. Poté pracoval jakožto externí režisér Československé televize, režíroval koncerty hudebních skupin a divadelní představení. Působil také jako umělecký vedoucí Revue Alhambra, pracoval jako režisér na Divadelních poutích na pražském Střeleckém ostrově. Od roku 1991 byl zaměstnancem Československé televize, později České televize, kde pracoval jakožto produkční a dramaturg. Mimo jiné pořady společně s Pavlem Andělem připravoval také na ČT 2 pořad Noc s Andělem.

Jan Kotík

Narozen 4. 1. 1916 v Turnově, zemřel 23. 3. 2002 v Berlíně. Malíř, grafik, ilustrátor, teoretik a výtvarný pedagog, publikace z oboru výtvarného umění.

Jan Kosek

Jan Košek byl český fotbalový útočník. S fotbalem začínal jako chlapec v letenském kroužku Victoria a roku 1900 mu bylo dopřáno nastoupit proti druhému týmu vinohradské ČAFC. Tehdy o něm Národní listy napsaly: „za letenský kroužek Victoria hráli někteří členové prvního mužstva, z nichž zvláště panu Koškovi podařilo se míč třikráte prohnati goalem vinohradské ČAFC…”. Hrával i za akademické gymnázium, poté za letenský kroužek Union Letná, aby pak roku 1903 zakotvil pevně ve Slavii. Byl vynikajícím střelcem a duší i velitelem týmu a uměl mužstvo vyhecovat a strhnout k mimořádnému výkonu. Jeho specialitou bylo jednak střílet góly velkou silou přímo z voleje nebo střely z jeho kopaček končily v síti poté, co řítící se Košek napaloval míč v přímém běhu, protože uměl vždy neuvěřitelnou silou přesně zasáhnout těžiště balonu. Krátký čas hrál i za AC Spartu . V roce 1905 byl opět ve Slavii. Vrcholnou formu měl v roce 1906, kdy v Praze prohráli i angličtí profesionálové ze Southamptonu 0:4, když tři branky dal sám tento vynikající střelec. K jeho slávě patrně trochu pomohly v té době ne tak kvalitní obrany, ale přesto mu jeho fotbalové umění lze jen těžko upřít. V roce 1911 vedl českou reprezentaci jako kapitán v amatérském mistrovství Evropy, hrál mj. ve vítězném finále v Roubaix Čechy – Anglie 2:1. Do konce roku 1913 sehrál celkem 296 zápasů a nastřílel 804 branky. Byl výborným sprinterem, v roce 1905 zaběhl 100 m v obdivuhodném čase 11 sekund. Závodní činnosti zanechal předčasně a předčasně také zemřel. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Jan Klabal

Autor příručky o stavbě elektronických přijímačů.

Jan Kilián

Jan Kilian je český lékař a vysokoškolský pedagog. Dětství prožil v Březnici, kde navštěvoval obecnou školu. Od roku 1944 studoval na příbramském gymnáziu, na němž maturoval v roce 1952. Po maturitě vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni. Po promoci na lékařské fakultě v Plzni v roce 1957 pracoval nejprve jako vedoucí lékař v Bechyni, poté od roku 1964 působí bez přerušení na stomatologické klinice Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Plzni. Hlavními obory jeho zájmu jsou dětské zubní lékařství, preventivní zubní lékařství a forenzní stomatologie. V roce 1973 získal vědeckou hodnost kandidáta lékařských věd , v roce 1987 vědeckou hodnost doktora lékařských věd . V roce 1979 habilitoval a v roce 1990 byl jmenován profesorem pro obor stomatologie. V letech 1990–1997 vykonával funkci proděkana pro stomatologický směr, kulturní a sociální záležitosti a statutárního zástupce děkana. V roce 1997 byl jmenován do funkce přednosty stomatologické kliniky LF UK v Plzni a Fakultní nemocnice v Plzni. Kliniku vedl do roku 2000. Více než 25 let spolupracoval na antropologicko-lékařském výzkumu historických osobností českých dějin s prof. MUDr. Emanuelem Vlčkem, DrSc. a Národním muzeem v Praze. Publikoval přes 100 odborných a vědeckých prací.

Jan Kamenický

Vlastním jménem Juraj F. Sever. Po maturite sa zapísal na Právnickú fakultu UK v Bratislave . Do r. 1968 pracoval ako novinár a redaktor , 1968 emigroval a usadil sa v USA, kde pôsobil v slov. vysielaní Hlasu Ameriky a v televíznej stanici WNVT. Na Slovensku písal epické prózy, drámy a kritickú publicistiku. Autor prózy Mŕtvi sa neženia , Korzári kamenných morí ; tretí diel zamyšľanej trilógie Stretneš svoj deň už nevyšiel a rkp. si autor zobral so sebou do exilu. Vlastné emigrantské peripetie a skúsenosti zobrazil v knihe Ako som objavil Ameriku , ktorá vyšla na Slovensku. Dva romány so slov. problematikou mu knižne nevyšli, pretože sa nedohodol s vydavateľmi. Divadelnú hru Vlak nečaká naštudovalo r. 1965 Št. divadlo v Košiciach.

Jan Kalendovský

Mgr. Jan Kalendovský je známý šachový publicista, vydal řadu ceněných knih o šachu.

Jan Emil Koula

Jan E. Koula, někdy uváděn též jako Jan Emil Koula , byl český architekt, pedagog architektury, teoretik a publicista moderní orientace. Svá díla pro odlišení od svého stejnojmenného otce signoval jako Jan E. Koula, často se v literatuře opakuje označení „Jan Emil Koula“. Zkratka E. ovšem nikdy nebyla vysvětlena a ani Koulovi potomci její význam neznají. Jistě nejde o Jana Evangelistu, poněvadž byl pokřtěn jako Jan Křtitel Koula. Byl synem architekta, designéra a profesora pražské Polytechniky Jana Kouly . Absolvoval studium architektury na téže škole. Věnoval se zčásti projektování, ve kterém se přiklonil k funkcionalismu, a dále práci teoretika architektury a publicisty. Učil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde dosáhl hodnosti profesora, a na Vysoké škole technické v Bratislavě. Vydal několik knih, ve kterých propagoval moderní architekturu a ovlivnil její přijetí českou společností. Jeho rané publikace graficky upravoval Ladislav Sutnar, jsou proto vynikajícím příkladem moderní české bibliofilie. Byl členem Devětsilu a spolupracovníkem Družstevní práce.

Jan E Koula

J Korejčík

Ivan Kupec

Narodil sa 21. októbra 1922 v Hlohovci. Pôvodným menom sa volal Ivan Kunoš, no v roku 1941 prijal meno Ivan Kupec. Po maturite na gymnáziu v roku 1942 absolvoval päť semestrov štúdia odboru slovenský jazyk a filozofia na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. V rokoch 1946 – 1950 pracoval ako novinár v denníkoch Pravda a Východoslovenská Pravda . Potom päť rokov zastával funkciu šéfredaktora vo vydavateľstve Tatran a v rokoch 1955 – 1970 pôsobil ako redaktor i šéfredaktor vydavateľstva Slovenský spisovateľ. V období tzv. normalizácie nesmel publikovať vlastnú tvorbu a niekoľko rokov pôsobil v slobodnom povolaní, pričom sa venoval prekladu a editorskej činnosti. Od roku 1974 pracoval vo vydavateľstve literatúry pre deti a mládež Mladé letá, a to až do odchodu do dôchodku v roku 1984. Zomrel v Bratislave 15. mája 1997. Tvorba: Podľa hviezd meniť masky , Nížinami výšinami , Mušľa , Mahonai , Vyzliekanie z hnevov , Zatmenie ženy , Hodina s anjelom , Nové premeny , Tieňohra , Kniha tieňov , Básne Nesmrteľní , Obrana poézie , Denník

Irena Kačírková

Henry Kuttner

Henry Kuttner byl americký spisovatel science fiction, fantasy a hororů. Psal také společně se svou manželkou Catherinou Lucillou Mooreovou pod řadou pseudonymů. Patří mezi autory tzv. Zlatého věku science fiction. Henry Kutner byl po otci potomek židovských přistěhovalců z Pruska, kteří žili v San Francisku od roku 1859. Studia na vysoké škole musel během hospodářské krize přerušit a začít pracovat pro literární agenturu svého strýce. Jako nadšený čtenář pulpových magazínů začal sám přispívat do jednoho z nich, do Weird Tales. Zde také vydal roku 1936 svou první povídku The Graveyard Rats , kterou napsal pod vlivem svého literárního vzoru H. P. Lovecrafta. Přispěl rovněž několika příběhy do Lovecraftova cyklu Mýtus Cthulhu. Svou první sci fi povídku When the Earth Lived vydal roku 1937. Lovecraft seznámil Kuttnera s mladou nadějnou spisovatelkou Catherinou Lucillou Mooreovou. Jejich první společné texty vznikly roku 1937 a v červnu roku 1940 se Kuttner s Mooreovou oženil. Ve čtyřicátých letech vydal se svou manželkou pod několika pseudonymy více než 40 prací. Celkový soupis science fiction příběhů této autorské dvojice čítá kolem 180 položek. Jejich harmonická spolupráce prakticky znemožňuje určit, kdo z nich je skutečným autorem toho kterého textu. Roku 1950 se mu podařilo získat magisterský titul na Univerzitě Jižní Kalifornie. Poté v jeho tvorbě science fiction vystřídaly kriminální romány. V roce 1958 zcela náhle zemřel na srdeční infarkt. Kuttnerova tvorba je velmi originální a za autorova života nezískala příliš mnoho ocenění. Z dnešního pohledu je však zřejmé, že spolu se svou manželkou významně ovlivnil žánr science fiction. Jeho povídka Chrudošiví jsou borolové je tradičně řazena mezi deset nejlepších sci-fi povídek do r...

Harald Klöcker

Novinář, autor turistických průvodců, zabývá se též problematikou životního prostředí.

Hana Knížková

Narozena 28.3.1930 v Praze. Práce o umění, autorka katalogů výstav z muzejních sbírek.

Gustav Kubský

Narozen 4.4.1908 v Praze. Dr., literatura a překlady z angličtiny pro mládež.

František Kmoch

František Kmoch byl český hudební skladatel a dirigent, proslulý svým přínosem pro žánr dechové hudby. Narodil se 1. srpna 1848 v Kolíně a již za svého života se stal jednou z nejvýraznějších osobností české hudby. Kmochovo dílo je známé zejména díky pochodům, polkám a valčíkům, které často nesly vlastenecký a folklorní charakter. Jeho skladby jsou oceňovány pro svou melodickou bohatost a rytmickou vitalitu.

František Kárník

Narozen 2.12.1897 v Nepoměřicích u Kutné Hory, zemřel 31.10.1961 v Kutné Hoře. Učitel, literatura pro děti a mládež.

František Kameníček

Narozen 7.12.1856 v Chvalkovicích u Bučovic, zemřel 23.3.1930 v Praze. PhDr., profesor kulturních dějin, literatura z oboru historie.

Eva Kamínková

Eva Kamínková, roz. Procházková, křtěná Eva Josefa Rudolfa byla česká klasická filoložka se zaměřením na latinskou medievistiku a profesorka dějin antického starověku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Narodila se v Holešovicích do rodiny úředníka pojišťovny Hynka Procházky a jeho ženy Karolíny roz. Horákové. V letech 1928-1934 studovala na filozofické fakultě Karlovy Univerzity. Sestavila knihu Dílo Jana Amose Komenského, učebnice pro posluchače vysokých škol Výbor středověkých latinských textů a přeložila knihu Homérští hrdinové ve vzpomínkách věků.

Eliška Kunstová

PhDr., učitelka dějepisu. Práce z oboru.

Eduard Kirchberger

E Klimnetová