Karel Kalláb byl moravský učitel, muzejní pracovník, sběratel pověstí a překladatel. Narodil se v Novém Městě na Moravě do rodiny tkalce Františka Kallába a jeho manželky Marie . Dne 18. února 1910 se oženil s Olgou Feldmannovou. Aktivně se zapojoval v tělovýchovném spolku Sokol. Za povšimnutí stojí Kallábův přátelský vztah se sochařem Janem Štursou, po jehož smrti v roce 1925 vydal vzpomínkový článek k uctění jeho památky. Vystudoval reálnou školu, na kterou navázal jednoročním abiturientským kursem na Učitelském ústavu v Praze. Poté působil jako učitel v rodném Novém Městě na Moravě, v Radešínské Svratce a Brně . Do důchodu odešel v roce 1939. Vyjma učitelské dráhy působil také 10 let jako kustod v Horáckém muzeu. Zde zodpovídal za uspořádání muzejních sbírek a jejich přípravu pro Horáckou krajinnou výstavu v roce 1925. Důležitou součástí jeho profesního působení tvořilo sbíraní pověstí od pamětníků a z archivních pramenů. Kallábova neúnavná sběratelská činnost vyústila ve vydání několika knih pověstí, které doplňoval podobně laděnými příspěvky v Lidových novinách, v odborném etnologické periodiku Český lid, a v dnes již nevydávaných dětských časopisech Lípa a Vlaštovička. Při zakládání Vlaštovičky, pyšnící se podtitulem "Časopis šťastných dětí", ve 30. letech 20. století se dokonce sám angažoval. V prostředí svého rodného Horácka spolupracoval Kalláb od 20. let na vydávání Horácké besedy, což byla měsíční příloha tehdejších novoměstských novin – Horáckých listů, a později přispíval i do místního periodika Naše Horácko. Literární nadání uplatnil Kalláb také jaké překladatel z němčiny a francouzštiny. Věnoval se například próze francouzských autorů Remy de Gourmont či Alphonse Daudet, jejichž překlady byly v letech 1914–1919 po částech uveřejňovány ve čtrnáctideníku Český svět.... Zdroj: wikipedia.org
Zobrazit vše