Všichni Autoři a témata

Fraňo Kráľ (15)

Fraňo Kráľ byl slovenský meziválečný básník, spisovatel-prozaik socialistického realismu a poválečný politik. Narodil se v rodině slovenského vystěhovalce v USA, ale jako dvouletý se spolu s matkou vrátil zpět na Slovensko, ačkoliv finanční situace rodiny byla velmi špatná. Vzdělání získal v Smrečanech, kde bydleli po návratu z USA, později pokračoval ve studiu v Liptovském Mikuláši a odmaturoval na učitelském ústavu ve Spišské Nové Vsi. Už v době studia musel těžce pracovat a kvůli špatné stravě onemocněl tyfem, který ho velmi zdravotně poznamenal na celý život, nemoc zanechala trvalé stopy a pozdější plicní onemocnění bylo jeho přímým následkem. Narukoval na vojenskou službu, ale onemocněl tuberkulózou. Léčil se pak v Tatranských Matliarech, kde se utužil v sociálních otázkách a ve svém politickém přesvědčení. Později byl převezen do sanatoria v Prosečnici na Sázavě. Ještě ne zcela doléčený byl ze sanatoria propuštěn a začal pracovat jako učitel v Okoličném, později byl přeložen do malé vesničky Kováčovce v okrese Modrý Kameň a na další místa. V roce 1931 se dostal do Bratislavy, ale pro svoji komunistickou ideologii byl předčasně penzionován. Po válce pracoval na Pověřenictvu školství, byl členem ÚV KSS a členem předsednictva Svazu československých spisovatelů. Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Slovenské národní rady. Opětovně do ní byl zvolen ve volbách roku 1954 a zasedal zde až do své smrti. V roce 1953 byl jmenován národním umělcem. Počátky jeho literární činnosti spadají do období jeho léčení v Tatranských Matliarech, kde napsal a publikoval svoje první verše . Na jeho tvorbu měla velký vliv i setkání s českými avantgardními spisovateli, se kterými se setkal v době svého léčení v Česku – Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Josef Hora a Stanislav Kostka Neumann a jiní. Zpočátku byl ovlivněn proletářskou poezií, později poetismem a symbolismem, ale také válečným utrpením. V...

Fleetwood Mac (16)

Fleetwood Mac je britsko-americká rocková skupina založená v roce 1967 v Londýně. Původními členy skupiny byli kytarista Peter Green, bubeník Mick Fleetwood, kytarista Jeremy Spencer a baskytarista John McVie, v roce 1970 se k nim jako plnohodnotná členka připojila McVieho manželka Christine McVie. Původně britská bluesová skupina Fleetwood Mac se v průběhu let vyvinula v poprockovou kapelu s proměnlivou sestavou. Nejúspěšnější období pro kapelu nastalo v polovině 70. let po příchodu amerických hudebnic Stevie Nicks a Lindsey Buckingham, což znamenalo začátek komerčně nejúspěšnější éry skupiny.

Ferdinand Herčík (13)

MUDr., RNDr., vynikající badatel v oboru radiobiologie a biofyziky. Byl synem akademického malíře Ferdinanda Herčíka Po maturitě se zapsal na Přírodovědeckou Fakultu MU . Již jako septimán začal pracovat v ústavu rostlinné fyziologie PřF pod vedením V. Úlehly; ten ho uvedl do biofyzikálního výzkumu na rostlinných modelech. Z této problematiky již v r. 1925 vytěžil svou první samostatnou publikaci. Doktorátu na LF MU dosáhl r. 1932. V l. 1928–31 působil jako asistent zmíněného ústavu na PřF MU, kde se r. 1932 habilitoval z obecné fyziologie. R. 1931 přešel na radiologickou stanici LF MU, kde pak působil v oboru radiační biofyziky do r. 1937. R. 1935 se na LF MU habilitoval z právě vzniknuvší lékařské biofyziky monografií Die Oberflächenspannung in der Biologie und Medizin. Své znalosti biofyziky prohloubil studijním pobytem na biologické stanici ve Villefranche , v Pasteurově ústavu v Paříži, v oddělení pro molekulární biofyziku Lecomta du Noüy , a v Rockefellerově ústavu v New Yorku, v biofyzikální laboratoři R. W. G. Wyckoffa . Od studia změn povrchového napětí, které vznikají v biologických soustavách vlivem světla , od r. 1932 postupně přešel k širokému spektru experimentálních studií radiobiologických. Studoval biologické účinky všech druhů krátkovlnného záření, zejména pronikavého elektromagnetického i korpuskulárního , na živé buňky. Doklady pro zásahovou teorii, jež získal, ho postupně vedly k teorii kvantové biologie. Stal se průkopníkem čs. biofyziky a zakladatelem čs. radiobiologie. R. 1937 byl jmenován mimořádným profesorem obecné biologie a byl povolán do čela biologického ústavu LF MU, do jehož rámce převedl i radiologickou stanici. Řádným profesorem obecné biologie byl jmenován r. 1946, se zpětnou účinností od r. 1941. Mezitím byl zaměstnán v Zemském radioléčebném ústavu v Brně, kde se věnoval radioterapii a potají p...

Fay Weldon (12)

Fay Weldonová, CBE, je anglická spisovatelka, esejistka a dramatička. Její dílo je spojováno zejména s otázkou feminismu. Hlavními hrdinkami její tvorby bývají současné ženy, které se nemohou vymanit z tíživých situací vyvolaných patriarchální strukturou západní, zejména pak britské, společnosti. Fay Weldon se narodila v anglické vesnici Alvechurch ve Worcestershiru jako Franklin Birkinshaw. Již odmalička měla literární zázemí, neboť dědeček z matčiny strany, Edgar Jepson , i její matka byli spisovatelé. První roky života strávila Fay v Aucklandu na Novém Zélandu, kde pracoval její otec jako doktor. Ve 14 letech, po rozvodu svých rodičů, se s matkou a sestrou Jane přestěhovaly do Anglie a Fay pak svého otce už nikdy neviděla. V Anglii navštěvovala školu South Hampstead High School. Následně se rozhodla pro studium psychologie a ekonomie na univerzitě St Andrews ve Skotsku, ovšem po svém prvním porodu se přestěhovala do Londýna. Krátce nato začala žít v londýnském Actonu a vzala si svého prvního manžela, o dvacet let staršího Ronalda Batemana, který však nebyl otcem jejího dítěte. Rozvedli se za pouhé dva roky. Fay začala pracovat v reklamní agentuře, aby zajistila dost prostředků pro svého syna, který už v té době začal chodil do školy. Chvíli pracovala jako ředitelka copywritingu a tehdy se stala promotérkou slavného sloganu „Do práce na vajíčkový pohon “. Navrhla také „Vodka tě opije rychleji “. V rozhovoru pro Guardian jednou řekla: „Je přece logické, že lidé, kteří se chtějí rychle opít tuto informaci uvítají.“ Její nadřízení ovšem nesouhlasili a návrh zamítli. Ve věku 29 let potkala Ronalda Weldona, obchodníka se starožitnostmi. Vzali se a od roku 1963 mají tři syny. V průběhu druhého těhotenství začala Fay psát pro rádio a televizi. O ně...

Eva Blahušová (10)

Vystudovala FTVS UK a působí na katedře tělesné výchovy matematicko-fyzikální fakulty. Svůj zájem o wellness a fitness směřuje zejména k novým formám cvičení, které uplatňuje při pedagogické činnosti na univerzitě i jako vedoucí školicího zařízení pro instruktory fitness. Během své roční stáže na univerzitě v Utahu v USA se věnovala studiu wellness a fitness a zejména tehdejší novince, Pilatesově metodě. Stala se členkou mezinárodní Pilates Method Alliance a ČR má kromě jiného souhlasné stanovisko UNIFY se započítáním akcí s náplní Pilatesova metoda cvičení do kreditního systému.

Eugene O'Neill (10)

Eugene Gladstone O'Neill byl americký dramatik, čtyřnásobný nositel Pulitzerovy ceny a nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1936. Patří mezi nejuváděnější dramatiky všech dob. Narodil se roku 1888 v rodině poměrně nadaného herce irského původu, který pracoval v kočovné herecké společnosti. Místem jeho narození byl hotelový pokoj na Broadwayi. Vyrůstal na cestách a zprvu nesdílel otcův zájem o divadlo. Rodinné poměry, chladný vztah k otci alkoholikovi a láska k matce závislé na morfiu ovlivnily jeho povahu a promítly se v jeho pozdější dramatické tvorbě. Nejprve studoval katolickou internátní školu a po jejím absolvování se zapsal na práva na universitě v Princetonu. Studium však nedokončil, již po prvním semestru školu opustil a živil se celou řadou různých zaměstnání, z nichž některá byla poměrně dobrodružná. Roku 1909 hledal zlato v Hondurasu a v letech 1910–1911 se plavil jako námořník do Jižní Ameriky, Afriky a Anglie. Žil bohémským životem, projevovala se jeho náklonnost k alkoholu. Jeho myšlení se radikalizovalo směrem k anarchismu a pod osobním vlivem Johna Reeda načas i k socialismu. Roku 1912 začal pracovat jako redaktor a téhož roku onemocněl lehkou formou tuberkulózy, z níž se léčil šest měsíců v různých sanatoriích. Tehdy začal psát své první dramatické pokusy, které však neměly žádný úspěch, když je nabídl k realizaci svému otci, tak je otec odmítal. V letech 1914–1915 absolvoval seminář dramaturgie a dramatické techniky na Harvardově univerzitě.V roce 1916 se seznámil s herci z avantgardního divadelního souboru Provincetown Players z New Yorku, kteří se chtěli věnovat původní americké divadelní tvorbě. O'Neill jim poskytl svou aktovku z námořnického prostředí Východním směrem do Cardiffu , která byla jeho první divadelní hrou uvedenou na scéně. O rok později mu komerční úspěch přinesla další hra V ponorkovém pásmu ...

Erika Sommer (16)

Milostné povídky.

Emilijan Stanev (11)

Emilian Stanev byl bulharský prozaik a autor literatury pro děti a mládež. Bulharský prozaik Nikola Stojanov Stanev vystupoval pod pseudonymem Emilian Stanev. Pocházel z jednoho z nejstarších měst Bulharska – Veliko Tarnovo, které se nachází na severu Bulharska. Emilian Stanev se narodil 28. února 1907 v již zmíněném městě. Jeho otec Staneva brával na lovecké výpravy do okolní krajiny Trnova. Byl to pravděpodobně právě jeho otec, který v něm vznítil lásku k přírodě, která se nadále promítla do jeho literární tvorby. Jeho matka mu zase předala lásku k literatuře a k bulharskému jazyku. V roce 1922 se Stanev se svými rodiči i sestrou přestěhoval do Eleny. Stanov se začal věnovat četbě, zpěvu i hře na housle. Mimo jiné v něm vzplál zájem o filozofii. Jelikož Stanev upřednostňoval své zájmy před studiem, byl posléze vyloučen ze školy v Eleně. Své vzdělání nakonec završil jako soukromý student ve Vrace. Zájem o kulturu přivedl Stanova ke studiu malířství na Akademii výtvarných umění v Sofii. Již po několika měsících ale z Akademie odešel, neboť si nebyl jist svými malířskými vlohy. Poté se zapsal na Svobodnou univerzitu v Sofii na obor finance a úvěr. I zde již po několika semestrech studium ukončil. Stanev za svůj život vystřídal několik zaměstnání. Pracoval například jako kontrolor na Ministerstvu financí, či jako úředník Sofijské obecní rady. V roce 1946 se opět vrátil do Sofie. Zde se stal redaktorem časopisu Ловец. Poté působil v rámci periodika Литературен фронт a nakladatelství Народна младеж. Práce redaktora jej poměrně omezovala v jeho vlastní prozaické tvorbě, ale i přesto se věnoval redigování cizích textů zodpovědně. Roku 1956 redaktorskou činnost opustil. A začalo období, kdy se naplno věnoval tvorbě svého nejrozsáhlejšího románu Иван Кондарев. Věnoval se mu celých 14 let svého života. Věnoval se tvorbě románů, ale především literatuře pro děti a mládež. Stal se jedním z nejvýznamnějších představitel...

Emanuel Frynta (14)

Emanuel Frynta byl český překladatel z ruštiny a básník. Překládal především A. S. Puškina, M. J. Lermontova a A. P. Čechova, ve vlastním díle byl zejména představitel nonsensové poezie. Byl syn Emanuela Frynty staršího , učitele, bibliofila, publicisty a nakladatelského redaktora a matky Augustiny, rozené Růžičkové . V roce 1943 maturoval na klasickém gymnáziu v Praze. Do konce druhé světové války byl zaměstnán jako pomocný dělník. V letech 1945 až 1948 studoval rusistiku na FF UK. Po zbytek života pracoval jako překladatel z povolání, především z ruštiny. V roce 1947 se seznámil s herečkou a pedagožkou Vítězslavou Waldovou , se kterou se po deseti letech známosti oženil. Jejich syn prof. RNDr. Daniel Frynta, Ph.D. je český sociobiolog a vysokoškolský pedagog. Debutoval v roce 1945 v Akordu. Dále publikoval v Kytici, Světové literatuře, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu do domu, Tváři a Obrodě. V prvopočátcích svého literárního účinkování byl zahrnován do stejné básnické skupiny jako Josef Suchý, tedy do autorského okruhu kolem katolického časopisu Vyšehrad, preferujícího ideály křesťanského humanismu. Podobně jako u jeho druhů byla po únoru 1948 Fryntova cesta k publikování velmi komplikovaná. Věnoval se překladatelství , zajímal se o editorství a spolupracoval s rozhlasem. Patřil k průkopníkům naší konkrétní a nesmyslné poezie. Dominantní částí díla Emanuela Frynty byly překlady z ruštiny . Věnoval se překladům i z dalších jazyků. Součástí jeho literárněvědné činnosti byly i publikace určené zahraničním čtenářům. Působil až do konce života jako překladatel, ale před koncem života téměř celé své dílo (tedy překlady i vlastní aut...

Ema Řezáčová (13)

Ema Řezáčová, provdaná Voňavková , byla česká prozaička a dramatická spisovatelka, manželka českého spisovatele Václava Voňavky později Václava Řezáče. Ve svých dílech se zabývala hlavně psychologií současné moderní ženy a dále mezilidskými vztahy. Psala také prózu pro děti a mládež, divadelní hry a náměty a scénáře k filmům. V letech 1927–1930 pracovala jako redaktorka týdeníku Český svět a v poválečných letech 1945–1949 byla šéfredaktorkou Románových povídek.

Eiichirō Oda (17)

Edith Jentner (10)

Autorka textů pro děti.

Ed MacBain (4)

Dušan Závada (13)

Narozen 11.6. 1915 v Brně, zemřel 29.12. 1993 v Praze. Dr., publikace z oboru zahraničního obchodu, obchodní cizojazyčné slovníky.

Dušan Pálka (9)

Dušan Pálka byl český grafik, fotograf, kreslíř, ilustrátor, karikaturista a humorista. Po maturitě pracoval devět let jako nakladač na pražském nádraží v Bubnech, poté byl krátce fotografem v Sociologickém ústavu ČSAV. Od roku 1969 do roku 1971 žil v Londýně. Po návratu do ČSSR pracoval rok v Praze v knihkupectví jako skladník – v té době začal pravidelně publikovat kreslený humor. Od roku 1973 byl na volné noze jako grafik a karikaturista. Jako fotograf byl krátce zaměstnán v roce 1968 v Sociologickém ústavu Československé akademie věd. Desítky let strávil fotografováním Prahy, zejména centra hlavního města – používal fotoaparát Leica. Pravidelně přispíval do humoristického časopisu Dikobraz.

Dušan Dušek (14)

Dušan Dušek je slovenský básník, prozaik, filmový scenárista, pedagog, autor rozhlasových her a literatury pro děti a mládež. Narodil se v rodině lesního dělníka a své vzdělání získával v Piešťanech a Bratislavě, kde vystudoval geologii a chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského. Pracoval jako redaktor v časopisech Smena, Tip, Kamarát a Slovenské pohľady. Od roku 1979 se profesionálně věnuje literární tvorbě a v současnosti vyučuje v Ateliéru scenáristické tvorby na Filmové a televizní fakultě VŠMU v Bratislavě. Svoje první literární díla publikoval od roku 1964 v časopisech . Knižní debut mu vyšel v roce 1972. Věnuje se psaní literatury pro dospělé, ale i pro děti a mládež. V dílech se vrací k tématům dětství, domova, vesnice, příbuzenských či mezilidských vztahů, často využívá motiv smrti, kterou považuje za součást života, ale také erotiky a dospívání. Krom samotného děje se věnuje množství detailů, které se neustále opakují a vzájemně prolínají, proniká pod povrch vztahů, situací a problémů, které neřeší, jen evokuje. Svůj postoj naznačuje využitím nečekaného úhlu pohledu, který se často mění a přechází až do světa neskutečna a fantazie. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dušan Dušek na slovenské Wikipedii.

Dietrich Fischer-Dieskau (14)

Dietrich Fischer-Dieskau byl proslulý německý barytonista a dirigent, který se proslavil interpretací Lieder a svými výkony v opeře, oratoriu a další vokální hudbě. Narodil se 28. května 1925 v Berlíně, svou kariéru zahájil krátce po druhé světové válce a rychle se prosadil jako jeden z předních pěvců 20. století. Fischer-Dieskauova rozsáhlá diskografie zahrnuje velké množství děl skladatelů, jako jsou Franz Schubert, Robert Schumann, Johannes Brahms, Richard Wagner a Gustav Mahler.

Diana Palmer (18)

Diana Palmerová se narodila roku 1946 jako Susan Eloise Spaethová. Šestnáct let pracovala jako novinářka, první knihu napsala roku 1979 pod pseudonymem Diana Palmerová. Od r. 1972 je vdaná, syn Blayne, který se věnuje právnické činnosti, z ní r. 2009 už udělal dokonce babičku. Na přelomu tisíciletí se Diana vrátila ještě jednou na vysokou školu, kterou zdárně ukončila v roce 1995 - získala diplom z historie jako hlavního oboru a z archeologie a španělštiny jako z vedlejších oborů. Ani její manžel po dobu jejích studií nezahálel a byl diplomován v oboru výpočetní techniky a programování. DIANA PALMEROVÁ se dnes věnuje hlavně psaní příběhů pro edice Silhouette romance, MIRA a Historické romance. Její knihy jsou velmi oblíbené a vydávají se po celém světě. Mezi její největší hobby patří práce na zahradě, archeologie , antropologie, astronomie, hudba a chov leguánů. Jedna z nejzářivějších hvězd mezi souhvězdími skvělých autorek knížek z nakladatelství Harlequin, už patří mezi veteránky. Narodila se roku 1946 jako Susan Eloise Spaethová, takže v roce 2011 oslavila již své pětašedesátiny. Ostruhy jako autorka získávala po dobu prvních šestnácti let po ukončení studií, kdy pracovala jako novinářka. Psát knihy začala relativně pozdě, první jí vyšla až roku 1979, tedy když jí bylo už třiatřicet let. Tehdy také poprvé užila pseudonym Diana Palmerová. Od roku 1972 je vdaná, vlastním jménem se jmenuje Diana Kyleová. Toto jméno, jež sňatkem získala, jí posloužilo k vytvoření jednoho ze dvou dalších pseudonymů, které pravidelně užívá. Jako Susan Kyleová píše romance, jako Susan S. Kyleová pak vědecko-fantastické romány. Kromě toho jí čtenářky a čtenáři znají i jako Dianu Blayneovou a Katy Currieovou. Když už se hovoří o románech ve stylu science fiction, je vhodné připomenout ještě jeden její oblíbený žánr. Již v dětství milovala knihy slavného amerického autora Zanea Greye o americkém Západě. A...

David Urban (12)

David Urban se narodil v roce 1973 v Praze, kde žije dodnes. Je šťastně ženatý, má dvě dospělé děti a pár koček. Více než polovinu života pracuje u kriminálky. Mezi jeho zájmy patří četba knih, komiksů i hraní počítačových her. Rád zdolává lezecké stěny a věnuje se lukostřelbě. Od podzimu roku 2016 začal psát povídky a účastnit se literárních soutěží. Mezi jeho úspěchy patří vítězství v soutěžích kriminálních příběhů Česká lupa 2017 a 2019, finálové umístění v soutěži O cenu havrana 2018 a 2019, Cena České společnosti Sherlocka Holmese pro rok 2019 a Cena společnosti Agáty Christie 2020. Patří mu také vítězství v soutěži scifi povídek O stříbřitělesklý halmochron 2019 a druhé místo v ročníku 2017 a druhé místo v soutěži s hororovou tématikou Rokle šeré smrti 2017. Rovněž vyhrál soutěž o historickou povídku na téma římských legií pořádanou Archeologickým institutem v Mušově.

David Rath (8)

David Rath je český lékař, odborář a politik, bývalý ministr a krajský hejtman, roku 2019 pravomocně odsouzený za korupci při zadávání veřejných zakázek. V letech 2006 až 2013 byl poslancem zvoleným na kandidátce České strany sociálně demokratické, jejímž členem byl v letech 2006–2012; od roku 2012 působil jako bezpartijní. Předtím byl v letech 1991–1994 členem ODS a v letech 1996–1997 strany SD-LSNS. V letech 2005–2006 zastával jako nestraník úřad ministra zdravotnictví v Paroubkově vládě. V polovině 90. let zakládal Lékařský odborový klub, jehož se stal předsedou, a poté byl v období 1998–2005 dvakrát zvolen do funkce prezidenta České lékařské komory. Od listopadu 2008 do května 2012 stál jako hejtman v čele Středočeského kraje. Na mandát krajského zastupitele, a tím také hejtmana, rezignoval v souvislosti s korupční aférou. V květnu 2012 byl zadržen protikorupční policií s vysokou finanční hotovostí a spolu s dalšími zadrženými obviněn ze spáchání trestných činů. Stal se historicky prvním českým poslancem vazebně stíhaným během výkonu mandátu. V červenci 2015 byl za korupci a manipulaci s veřejnými zakázkami v jedné části své korupční kauzy odsouzen k trestu odnětí svobody a propadnutí majetku. Rath se proti rozsudku odvolal, v červnu 2019 však soud jeho vinu pravomocně potvrdil. K výkonu tohoto trestu měl nastoupit do věznice na pražské Ruzyni. 7. října 2019 se však rozhodl nastoupit do věznice v Teplicích, odkud byl později stejně převezen právě do Vazební věznice Ruzyně. Středoškolské vzdělání získal v gymnáziu Nad štolou na Praze 7. Po dokončení studia na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v roce 1990 pracoval jako lékař-internista v pražské Všeobecné fakultní nemocnici, později na jednotce intenzivní péče ve Fakultní nemocnici v Motole. Byl šéflékařem záchranné služby Asociace samaritánů České republiky v Kralupech nad Vltavou. Působil na Interní klinice...

Czechoslovak Radio Dance Orchestra (6)

Czechoslovak Radio Dance Orchestra , v češtině známý jako Taneční orchestr Československého rozhlasu , byl významným tělesem, které hrálo významnou roli na hudební scéně v době existence Československa. Orchestr se specializoval na lehkou hudbu, včetně taneční hudby, jazzu a swingu, a byl známý svým vysíláním v Československém rozhlase. Soubor spolupracoval s řadou skladatelů a hudebníků a přispíval k popularizaci soudobých hudebních směrů v zemi. Hráli jak instrumentální skladby, tak doprovázeli zpěváky a hráli úpravy domácích i zahraničních hitů. Činnost orchestru trvala několik desetiletí a odrážela měnící se hudební vkus i politické klima té doby.

Chris Bishop (10)

Publicista a autor mnoha knih o vojenské problematice.Píše i o II.světové válce,vietnamské válce a je odborníkem na jednotky a zbraně SS.

Catherine Mann (15)

získala za svou tvorbu opakovaně řadu literárních i čtenářských ocenění. Patří k nejlépe prodávaným autorkám několika řad nakladatelství Harlequin. Po té, co se provdala za svého hrdinu - příslušníka leteckých sil, se jejími nejoblíbenějšími hlavními aktéry příběhů stali příslušníci vojenských jednotek. Catherine získala bakalářský titul na College of Charleston v oboru divadlo a pokračovala v magisterském studiu na univerzitě v Greensboro. Nyní společně se svými čtyřmi dětmi následuje svého „létajícího“ manžela po celém světě a sbírá všemožnou inspiraci i různé klípky k napsání svých dalších povídek.

Casalis Anna (19)

Carl Maria von Weber (15)

Carl Maria von Weber byl klíčovou postavou ve vývoji německé romantické opery a často bývá označován za jednoho z prvních významných skladatelů romantické školy. Narodil se 18. listopadu 1786 v holštýnském Eutinu a byl všestranným umělcem, jehož nadání přesahovalo rámec skladatelského umění a týkalo se i dirigování, hry na klavír a hudební kritiky. Weberovy opery výrazně ovlivnily vývoj romantické opery v Německu a významně určily směřování německé hudby po Beethovenovi.

Brigitte Riebe (9)

Vystudovala historii, pracovala jako nakladatelská redaktorka a na svém kontě má již několik vydaných historických románů. Debutovala v roce 1992 románem Nic Dolci. Pod pseudonymem Lara Stern se etablovala jako autorka detektivek.

Brigid Kemmerer (17)

Brigid Kemmerer je americká autorka beletrie pro mladé dospělé . Nejprve pracovala ve finančním průmyslu, pak se stala spisovatelkou na plný úvazek. Žije v oblasti Baltimoru s manželem a chlapci. Pokud zrovna nepíše nebo nedělá mámu, obyčejně ji najdete s rukama omotanýma kolem dvouruční činky.

Božena Šimková (15)

Božena Šimková byla česká scenáristka a spisovatelka. Dětství prožila v podkrkonošské vsi Levínská Olešnice. Otec se živil tesařinou, později převzal zanedbané hospodářství a matka, vášnivá čtenářka a ochotnice, šila pro místní továrnu. Právě ona probudila v dceři zájem o literaturu a divadlo. Božena pomáhala rodičům doma i na poli, přičemž také pěšky chodila do dívčí měšťanské školy v Nové Pace. V Nové Pace pokračovala ve studiích i na gymnáziu. Promovala roku 1958 v Praze na Karlově univerzitě. Už během studií začala překládat z ruštiny a psala recenze na knihy vydané nakladatelstvím Naše vojsko. Působila jako redaktorka, scenáristka a pět sezón vedla dramaturgii v Divadle Jiřího Wolkera. Spolupracovala s Českou televizí a Českým rozhlasem. Koncem šedesátých let už byla zavedenou autorkou. Rok 1968 by pro ni ale zlomovým. Na shromáždění vydavatelství Naše vojsko totiž vystoupila proti podplukovníkovi , který nazval umělce bandou intelektuálů převlékajících kabáty. Z nakladatelství odešla sama a ocitla se na černé listině. Přes dvacet let pak nemohla veřejně vystoupit se svými díly. Měla možnost emigrovat, ale zůstala ve své rodné zemi. Odůvodňuje to slovy: „Nesnesla bych pocit, že už nikdy neuvidím „naše hora“, milované Krkonoše. A tak jsem se podílela na budování stanice zastávky metra Náměstí Míru, později jsem pracovala jako ostraha v Mezinárodní automobilové dopravě.“ I v této době se ale věnovala tvůrčí činnosti, její práce ale byly zaštítěny jmény jejích přátel. Na literární a filmovou scénu se vrátila až po roce 1989. Na kontě Boženy Šimkové je více než padesát divadelních, rozhlasových a televizních her, z nichž největší část tvoří pohádky. KRKONOŠSKÁ POHÁDKA Šimková pro Československou televizi napsala scénáře k sedmi dílům večerníčku Krkonošská pohádka, které byly odvysílány už v roce 1974. Tedy tři roky poté, co se poprvé objevil pán z Trautenberka u Marie Kubátové. Pro nečekaný ohlas diváků...

Božena Hostašová (6)

Autorka kuchařské knihy.

Bohumil Starý (13)

Narozen: 2.1.1908 v Držkově, okres Jablonec nad Nisou, zemřel: 7.3.1988. RNDr. entomolog, fytopatolog; absolvent přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Brno ; středoškolský profesor ; vědecký pracovník Státního výzkumného ústavu pro ochranu rostlin , Ústavu rostlinné. výroby , Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského .

Bohdan Warchal (11)

Bohdan Warchal byl významný slovenský houslista, dirigent a zakladatel Slovenského komorního orchestru. Narodil se 27. ledna 1930 v Orlové v Československu a byl významnou osobností klasické hudební scény. Warchal studoval hru na housle na pražské a později na moskevské konzervatoři. V roce 1960 založil Slovenský komorní orchestr, který si pod jeho vedením rychle získal uznání za svou uměleckou kvalitu.

Betty Mahmoody (5)

Betty Mahmoody je americká spisovatelka, která se proslavila především prvotinou Bez dcerky neodejdu a angažmá v oblasti práv dětí. V srpnu 1984 vycestovala Betty Mahmoody společně se svou čtyřletou dcerou Mahtob a svým mužem lékařem Bozorgem Mahmoodym, za jeho rodinou do Íránu na dvoutýdenní návštěvu. Ta se však změnila ve vězení, když se tam její manžel rozhodl zůstat a neumožnil Betty odcestovat zpět domů s jejich dcerou. O zážitcích ze svého pobytu v Íránu a útěku odtamtud napsala později Betty knihu nazvanou Bez dcerky neodejdu.

Benvenuto Cellini (8)

Benvenuto Cellini byl italský zlatník, sochař a spisovatel, který se stal známý svými manýristickými kovovými sochami na přechodu renesance a baroka, šperky a mincemi i knihou „Vlastní životopis“. Benvenuto se narodil jako druhý syn už starším rodičům, kteří na své první dítě čekali 18 let po svatbě. Otec byl hudebník a stavěl hudební nástroje a i Benvenuto měl být hudebníkem, brzy si ale vymohl, že bude zlatníkem. Učil se ve Florencii, v Sieně, v Pise a v Bologni. Už jako mladík byl pro účast ve rvačce vypovězen z Florencie a v 19 letech odešel do Říma. Jeho stříbrné svícny a medaile upoutaly pozornost papeže Klementa VII., který ho přijal jako flétnistu do svého orchestru. Při dobývání Říma francouzským vojskem se Cellini podílel na obraně Andělského hradu, zastřelil jednoho z velitelů a snad i Karla III. Bourbonského, který tažení vedl. To sice vedlo k vyplundrování města vojáky, Cellini se však mohl vrátit do Florencie, kde vytvořil několik zlatých medailí. Pak odešel opět do Říma, kde pracoval pro papežskou mincovnu. Roku 1529 byl jeho bratr Cecchino zabit v šarvátce, kterou vyvolal, ale Benvenuto zabil jeho vraha a utekl do Neapole. I když spáchal i další násilnosti, vlivní lidé mu zařídili beztrestnost, takže mohl pracovat pro papeže Pavla III., a to i když zabil svou ženu a jejího milence. Pracoval ve Florencii a pro francouzského krále. Roku 1537 byl zatčen a patrně neprávem obviněn ze zpronevěry, strávil však těžké dva roky ve vězení v Andělském hradě v Římě, kde čekal na popravu. S podporou přátel se mu podařilo uprchnout. Tvořil pak pro francouzského krále Františka I. ve Fontainebleau a v Paříži. Kvůli intrikám na dvoře se po několika letech vrátil do Florencie, kde pracoval jako zlatník a získal si velký obdiv svou statečností při obraně města. Roku 1563 na návrh G. Vasariho byl jmenován členem florentské Akademie výtvarných umění Když roku 1571 zemřel, byl pohřben s velkou slávou v koste...

Benjamin J Boeters (18)

Narozen 6. 3. 1915 v Dušníkách u Prahy, zemřel 10. 6. 2003. MUDr., DrSc., docent dermatologie a venerologie, autor prací z oboru. Také spisovatel, autor dobrodružných, detektivních, humoristických románů, divadelních a rozhlasových skečů a jedné operety, publicista.

Běla Čapková (6)

Narozena 1879, zemřela 4.3.1968 v Praze. Autorka vzpomínek na svého dědečka B.Smetanu.

Augustin (15)

Mužské jméno Augustin pochází z latinského slova augustus . Augustinek, Gusta, Gustík, August Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR je −8,5%, což svědčí o poměrně strmém propadu obliby tohoto jména.

Antonín Robek (12)

Narozen 31.8.1931 v Zeměchách u Kralup, zemřel 2008. PhDr., CSc., docent etnografie, publikace z oboru.

Anton Reicha (15)

Anton Reicha byl významnou osobností světové klasické hudby, známý jako skladatel, teoretik a pedagog. Narodil se 26. února 1770 v Praze, byl Beethovenovým současníkem a přítelem a učitelem významných skladatelů, jako byli Franz Liszt a Hector Berlioz. Reichova kariéra zahrnovala různé hudební role, ale nejvíce se proslavil svými komorními skladbami, zejména dechovými kvintety.

Anna Kadlecová (7)

Narozena 1931 v Javorince. Doc. Ing., CSc., architektka, práce z pozemního stavitelství.

Andy Griffiths (15)

Andrew Noel Griffiths je australský spisovatel dětských knih a komediální spisovatel. Nejpozoruhodnější je jeho seriál Just!, který byl adaptován do animovaného televizního seriálu s názvem Co je Andy?, jeho román The Day My Bum Went Psycho, který byl také adaptován do televizního seriálu, a Ztřeštěný dům na stromě, který byl adaptován do několika divadelních her. Dříve byl zpěvákem alternativních rockových skupin Gothic Farmyard a Ivory Coast, v roce 1992 se začal věnovat psaní. Je známý spoluprací s Terrym Dentonem. Griffiths je znám jako stoupenec dětí proti tomu, co považuje za dětství z „bavlněné vlny“, a spolu s Dentonem byl známým stoupencem klimatických stávek v září 2019. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andy Griffiths na anglické Wikipedii.

Allen Ginsberg (8)

Irwin Allen Ginsberg byl americký básník, jedna z vůdčích osobností beatnické generace. Pocházel z USA, ale jeho matka byla ruská Židovka levicového smýšlení, která trpěla duševní poruchou , což A. Ginsberga výrazně ovlivnilo. Ve 40. letech 20. století studoval na Columbia College, kde roku 1948 získal bakalářský titul. Ve studiích pokračoval, seznámil se téměř s celou pozdější beat generation, ale kvůli opakovaným krádežím a problémům s drogami byl ze školy vyloučen. Po vyloučení prošel řadou povolání. Ginsberg cestoval po Severní i Jižní Americe, Evropě i Asii. Byl vyhoštěn z Kuby, protože kritizoval vládní úřady. Poté vedl kampaně proti zneužívání moci v mezinárodní politice. V roce 1965 byl vyhoštěn z Československa – studenti jej v Praze zvolili králem Majálesu a Ginsberg byl na základě provokace Státní bezpečnosti zadržen a deportován na letiště. Tehdejší československý tisk jej obvinil z kažení československé mládeže. V roce 1965 poradil studentům Berkeley University před jejich protiválečnou demonstrací, aby ozdobili první řady květinami; tato demonstrace je považována za počátek hnutí hippies a jejich myšlenky flower power. Zajímal se jak o americkou, tak o evropskou kulturu, z asijské ho zaujal především indicko-japonský zen-buddhismus. Výrazem jeho snahy o sblížení západního a východního filozofického myšlení bylo založení Kerouacovy školy osvobozené poetiky na univerzitě Náropa ve městě Boulder v Coloradu . Ginsberg byl jejím spoluzakladatelem a příležitostně zde přednášel. Kromě dalších beatnických autorů byl Ginsbergovi inspirací Walt Whitman , William Carlos Williams a také surrealismus. Často experimentoval s halucinogenními látkami, což se projevuje i na jeho díle a smýšlení. Ginsberg například zastával názor, že podání LSD Chruščovovi a Kennedymu by pomohlo světovému míru. All...

Allegro (2)

Česká doprovodná kapela Michala Davida.

Alexander J Bělohlávek (22)

Narozen 14. 4. 1968 v Ostravě. Profesor na Vysoké škole báňské - Technické univerzitě Ostrava, soudní tlumočník z německého jazyka. Publikuje na téma mezinárodního, především ekonomického práva v několika jazycích.

Alena Wagnerová (12)

Alena Wagnerová je česko-německá spisovatelka a publicistka. Žije střídavě v Saarbrückenu a Praze. Vystudovala biologii a pedagogiku na Masarykově univerzitě v Brně, kde také promovala. Byla nejprve dramaturgyní a od roku 1966 je činná jako publicistka na volné noze. Od roku 1969 žije v Saarbrückenu a Praze a pracuje jako spisovatelka, překladatelka a vydavatelka. Byla členkou představenstva Nadace Heinricha Bölla a německé Ženské rady, je také členkou Německé sociologické společnosti, sekce pro ženský výzkum. Kromě toho je členkou centra Orální historie Saarbrücken-Praha a Mezinárodního PEN klubu. Wagnerová sepsala biografii české baronky a mecenášky Sidonie Nádherné , která byla poslední šlechtickou majitelkou zámku Vrchotovy Janovice jižně od Prahy. Na tomto zámku sepsal přítel baronky Nádherné, rakouský spisovatel a novinář Karl Kraus, svoji slavnou práci Poslední dnové lidstva. Kniha Aleny Wagnerové je současně příběhem zámku Vrchotovy Janovice a jeho zámeckého parku, který se v roce 1942 stal proti vůli majitelky součástí cvičiště jednotek Waffen-SS. Zatímco recenzentka švýcarského deníku Neue Zürcher Zeitung, filosofka Ursula Pia Jauch chválila „atmosférickou hustotu“ tohoto díla, postrádala novinářka Elisabeth Wehrmann v hamburském týdeníku Die Zeit „místa zlomu této znamenité ženy“ . Wagnerová se dlouhodobě zabývá osudem publicistky a novinářky Mileny Jesenské, známé především vztahem ke světově proslulému spisovateli Franzi Kafkovi. Sepsala a vydala v roce 1994 její životopis. Publikuje také novinové články o Mileně Jesenské, naposledy o nedávném nálezu jejích 14 dopisů, které napsala v letech 1940 až 1943 z vězení v Drážďanech, v Praze a z koncentračního tábora Ravensbrück mj. svému otci profesoru Jesenskému. Hodně diskutovaná se stala kniha Aleny Wagnerové Helden der Hoffnung , v níž v roce 2008 publikovala patnáct rozhovorů, které vedla se sudetskými Němci, kteří byli odp...

Alena Adlerová (10)

Historička užitného umění, narozena 31.3. 1922 v Uherském Brodě, zemřela 25. 11. 2011 v Krabčicích na Litoměřicku. PhDr., teoretička designu, kurátorka, zaměřená na teorii a výzkum dějin českého užitého umění a designu, vědecká pracovnice muzeí v Ostravě a Praze. Též Alena Adlerová - Kudělková.

Aleksandr Serafimovič Serafimovič (10)

Ruský spisovatel.

Aleksandr Aleksandrovič Blok (13)

Ruský básník, spisovatel, dramatik, literární kritik a publicista.

Agnese Baruzzi (19)

Italská ilustrátorka, grafička a autorka knih pro děti. Též vede výtvarné dílny.

Adolf Kašpar (11)

Adolf Kašpar byl český malíř a ilustrátor. Známé jsou jeho ilustrace k Babičce Boženy Němcové, Jiráskově Filosofské historii a dalším dílům české i světové literatury. Narodil se v rodině kupce v Bludově Jana Kašpara a jeho manželky Petryzie, rozené Pitkové z Moravičan. Byl nejmladší ze čtyř sourozenců. V roce 1888 otcův obchod vyhořel a rodina se přestěhovala do Olomouce. Navštěvoval německou měšťanskou školu a od roku 1895 německý učitelský ústav. Tam si povšimli jeho výtvarného nadání, které mu po rozchodu rodičů pomáhalo získat prostředky na obživu a podporovat nemocnou matku . Přivydělával si kreslením zkamenělin a květin pro místní vědecké pracovníky. Kašparovy kresby zaujaly olomouckého knihkupce a nakladatele Romualda Prombergra, který v roce 1899 vydal první publikaci s jeho ilustracemi, baladu Adama Mickiewicze Paní Twardowská. . Stal se Kašparovým rádcem a mecenášem, na jeho přímluvu byl přijat na malířskou akademii v Praze a zajistil mu bydlení u své sestry na Kampě. Spolupráce s Prombergrem trvala až do začátku první světové války. Kašpar vytvořil stovky kreseb pro jeho lidové kalendáře, knížky či barevné pohlednice. Procestovali spolu Slovensko a v roce 1906 i severní Itálii. Kašpar studoval ve speciální třídě Maxe Pirnera a v roce 1901 byl vyzván, aby vytvořil ilustrace pro připravované reprezentační vydání Babičky ke 40. výročí úmrtí Boženy Němcové. Pracoval přímo v Ratibořicích a blízkém kraji, studoval dobové oblečení a národopisné památky v knihovnách. Vydání Babičky s výtvarným doprovodem Adolfa Kašpara v roce 1903 lze pokládat za významný mezník ve vývoji moderní české ilustrace. Kniha měla obrovský úspěch a Kašpar se stal již jako student vyhledávaným ilustrátorem. Získal Hlávkovo stipendium a byl přijat do uměleckého spolku Mánes. Ilustrace k Jiráskově Filozofské historii , kterým předcházela opět důkladná příprava pří...

Adam Silvera (15)

Adam Silvera se narodil a vyrůstal v Bronxu v New Yorku. Pracoval ve vydavatelském průmyslu jako prodejce dětských knih a recenzent knih pro děti a mládež. Je autorem bestsellerů They Both Die at the End, More Happy Than Not, and History Is All You Left Me, které se umístily v prestižním žebříčku New York Times.

A.  J Šťastný (3)

Zdeněk Míka (8)

Od roku 1961 pracuje v Muzeu hlavního města Prahy, kde v letech 1977-2000 vykonával funkci ředitele. Publikoval množství článků a podílel se na řadě muzejních expozic věnovaných historii Prahy. Phdr. Zdeněk Míka , vystudoval Filosofickou fakultu UK obor Československé dějiny se specializací na 19. století. Od roku 1961 pracuje v Muzeu hlavního města Prahy, zde pracuje dodnes. Nutno připomenout, že má za sebou mnoho let plodné práce v podobě publikací či významných muzejních expozicí a výstav . Jeho nová publikace Zapomenuté obrazy - Praha 19. století je krásnou obrazovou přehlídkou tvorby známých, méně známých nebo i anonymních malířů.

Zdeněk Kučera (12)

Prof. ThDr. Zdeněk Kučera byl významný český teolog, duchovní Církve československé husitské, filozof, profesor Husovy československé bohoslovecké fakulty a dlouholetý děkan Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Narodil se v roce 1930 v Bratislavě, v roce 1939 musela jeho rodina ze Slovenska odejít do Prahy. Po maturitě na gymnáziu studoval na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké. Po vystudování byl v roce 1955 vysvěcen na kněze. V letech 1968-70 působil na Husově československé bohoslovecké fakultě, po nástupu normalizace pracoval v dělnických profesích. Na bohosloveckou fakultu se vrátil v roce 1979 jako docent a v roce 1981 získal profesuru. Po roce 1990 se stal na několik funkčních období děkanem Husitské teologické fakulty. Přednášel na více než 20 zahraničních univerzitách, byl nositelem rakouského Čestného kříže za vědu a umění 1. stupně a dalších mezinárodních ocenění. Je autorem řady teologických publikací, přednášel etiku a filozofii.

Zdeněk Hrabica (13)

Narozen 25. 10. 1936 v Jihlavě, zemřel 28. 11. 2022 v Praze. Spisovatel literatury faktu, publicista, novinář, politický pracovník a šéfredaktor.

Zdeněk Horák (10)

Narozen 6. 10. 1898 v Praze, zemřel 19. 2. 1987 tamtéž. Prof., RNDr., DrSc., fyzik a vysokoškolský pedagog.

Zbyněk Kovanda (9)

Literárně debutoval povídkou Štika v almanachu Jitro v kraji . Pouze sporadicky přispíval do plzeňské Pravdy. Pro plzeňskou redakci Čs. rozhlasu napsal rozhlasovou hru Kolik vteřin trvají tři roky a v roce 1966 byla v plzeňském divadle uvedena jeho nepublikovaná hra Ostrov pro dva. Roku 1985 připravil katalog výstavy sochaře Aloise Sopra. V době působení v Divadle Alfa začal psát i písňové texty, zhudebněné mj. Bohuslavem Ondráčkem, Jaromírem Vomáčkou, Zdeňkem Lukášem a Lubošem Rožněm. Roku 1979 se stal laureátem Výroční ceny Víta Nejedlého. Na začátku své tvorby se Kovanda pokusil o básnickou sbírku a agitační společenskokritickou rozhlasovou a divadelní hru s detektivní zápletkou, později se věnoval výhradně próze. První povídky byly napsány v poloze nenáročné zábavné četby. Po naivně žertovné parodii na klasický akční kriminální příběh vydal na počátku 70. let drobné humoristické texty napodobující spontánní lidové vypravěčství. Prózy soustředěné v knihách S pánembohem od podlahy aneb Muzikantský dekamerónek a Jak se natahují trpaslíci se vyznačují motivickou rozbíhavostí a fantazijní uvolněností, která spojuje prvky absurdní, tragikomické i bizarně groteskní. – Své přitakání normalizaci autor vyslovil románem Palec na spoušti, zachycujícím dva dny srpna 1968. Vykresluje zde akci stíhacího letce na západní hranici i pronásledování jeho otce, pravověrného komunisty, jenž se podruhé v životě dočká sovětských tanků. Ideologickou tendenčností, zjednodušeným pojetím tématu a vypravěčskými stereotypy jsou prostoupeny také Kovandovy následné práce pro dospělé i mládež. Čerpají především z vojenského a policejního prostředí , přičemž jejich jednoduchou dějovou osnovu autor s oblibou dramatizuje kriminálním motivem záškodnictví. Za opožděnou budovat...

Wilhelm Hünermann (14)

Wilhelm Hünermann byl německý římskokatolický kněz a spisovatel. Známý je zejména pro své biografické romány. V kněžské službě působil v letech 1926–1975, literárně činný byl v letech 1931–1969. Wilhelm Hünermann se narodil jako syn profesora matematiky v městečku Kempen v Severním Porýní-Vestfálsku na západě Německa. Tam také ve věku 17 let odmaturoval a nastoupil jako voják do bojů první světové války. Po konci války začal studovat teologii v Münsteru na Westphalian Wilhelms University. Na kněze byl vysvěcen 26. května 1923. V té době církevně spadal jeho rodný region pod správu arcibiskupství v Kolíně nad Rýnem. Byl ustanoven jako kaplan ve farnosti Herz Jesu v Oberhausen-Sterkrade, náležející pod správu kolínského arcibiskupství. Roku 1926 byl jmenován do biskupské delegace Berlín-Braniborsko-Pomořansko, která církevně spadala do vratislavské církevní provincie. V roce 1930 z ní bylo vyčleněno území pro novou berlínskou diecézi. Církevní reorganizace se dotkla i Hünermannova domovského regionu v Porýní, který byl připojen k obnovené cášské diecézi. Wilhelm Hünermann pracoval jako kaplan farnosti sv. Matyáše na Winterfeldtplatzu v Berlíně. Clemens August von Galen, pozdější kardinál a biskup münsterský, který byl v roce 2005 blahoslaven, zde působil jako jeho zpovědník a nadřízený. V Berlíně objevil Carl Sonnenschein Hünermannovo nadání pro psaní a přivedl ho do redakčního týmu diecézního deníku Katolický deník delegace biskupů pro Berlín, Braniborsko a Pomořany . Erich Klausener, který byl později zavražděn nacionalistickými socialisty, Hünermanna pověřil tiskem pro materiály katolické akce, jejíž byl vůdcem. Již v roce 1931 začal s literární činností i mimo redakci. Jeho první hra, tragédie Dětská křížová výprava ...

Vojtech Mihálik (17)

30. marec 1926, Dolná Streda - † 3. november 2001, Bratislava) bol slovenský básnik, prekladateľ a publicista. Narodil sa v robotníckej rodine v Dolnej Strede a vzdelanie získaval v Seredi, Trnave a na filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave, kde študoval odbor slovenčina - filozofia. Po ukončení vzdelávania pracoval ako redaktor; v rokoch 1949 - 1950 vo vydavateľstve Kniha a v rokoch 1950 - 1951 vo vydavateľstve Slovenský spisovateľ; v rokoch 1952 - 1954 vo vojenskom časopise Československý voják, kde pôsobil počas základnej vojenskej služby. V rokoch 1954 - 1959 bol tajomníkom Zväzu slovenských spisovateľov a v rokoch 1965 - 1967 bol prvým tajomníkom a predsedom tohto zväzu. V rokoch 1960 - 1964 sa vrátil do vydavateľstva Slovenský spisovateľ ako šéfredaktor, v rokoch 1968 - 1969 sa venoval výhradne literárnej činnosti, v rokoch 1971 - 1973 pracoval ako odborný poradca pri predsedníctve vlády, v rokoch 1974 - 1977 sa opäť pokúsil venovať výhradne svojej literárnej tvorbe a v rokoch 1977 - 1985, kedy odišiel do dôchodku, bol riaditeľom vydavateľstva Slovenský spisovateľ. Okrem týchto zamestnaní sa angažoval i politicky. V rokoch 1964 - 1981 bol poslancom Slovenskej národnej rady, v rokoch 1969 - 1971 poslancom Federálneho zhromaždenia a v rokoch 1966 - 1981 bol členom ÚV KSS. Dlhé roky sa v Novom slove mladých, prílohe Nového slova, venoval mladým adeptom poézie, z ktorých mnohí neskôr publikovali básnické zbierky v knižnej podobe. Mihálik bránil v publikovaní mnohým básnikom mladšej a strednej generácie, napr. I. Štrpkovi, Š. Moravčíkovi, M. Richterovi, J. Švantnerovi, ktorí vďaka jeho politickým zásahom boli sčasti alebo úplne vylúčení z literárneho života najmä 70. rokov minulého storočia . Písať básne začal v období stredoškolských štúdií a svoje diela uverejňoval v časopisoch Plameň, Rozvoj, Nový svet a Elán. Knižne debutoval v roku 1947 zbierkou Anjeli. Svojimi dielami otvorene podporoval komunistickú...

Vlastimil Třešňák (15)

Vlastimil Třešňák je český folkový písničkář, spisovatel, výtvarník a fotograf. Po absolvování povinné školní docházky působil v několika příležitostných zaměstnáních. V sedmdesátých letech zpíval a hrál po klubech, byl členem sdružení Šafrán. Po podepsání Charty 77 mu byla zakázána jakákoliv veřejná činnost. Živil se v dělnických profesích a angažoval se v disentu, zejména v Bytovém divadle Vlasty Chramostové. Jeho aktivity systematicky likvidovala Státní bezpečnost. V rámci akce Asanace příslušník StB Josef Kafka zavedl brutální výslechy, při kterých Třešňáka pálil hořícími zápalkami na rukou, ve snaze donutit jej k emigraci. Což se podařilo. V roce 1982 Třešňák emigroval do Švédska, později se přestěhoval do Německa. Po návratu do vlasti po pádu komunistického režimu podal na Kafku trestní oznámení, které po mnoha letech skončilo vynesením podmíněného trestu. Po roce 1990 žije převážně v České republice. Roku 2014 přispěl několika svými texty na album Fiat lux skupiny Stromboli. Jeho písňové texty a povídky vycházely v samizdatových edicích Expedice, popelnice, Petlice a Krameriova expedice Ačkoliv je Třešňák známější jako hudebník, jeho literární tvorba je rozsáhlejší a významnější. Jeho vyprávění se tematicky a stylově hlásí k tradici Bohumila Hrabala, k beatnikům a k Jacku Kerouacovi.

Vladislav Valach (11)

Narozen 7. 7. 1919 v Horním Jelení, zemřel 1995. MUDr., patolog, v letech 1960-1974 vedl Ústav patologie Lékařské fakulty UJEP a Fakultní nemocnice Olomouc.