Výpis všech autorů

Servác Heller

Servác Bonifác Heller byl český novinář, spisovatel a mladočeský politik. Koncem 60. let spoluorganizoval české studentské a národní spolky . Přes padesát let spolupracoval s deníkem Národní listy — nejprve jako externí dopisovatel, od roku 1870 redaktor, nakonec odpovědný redaktor a vydavatel; referoval například o národopisné a polytechnické výstavě v Moskvě i o rusko-turecké válce . V březnu 1914 odhalil na stránkách Národních listů, že národně-sociální poslanec Karel Šviha donáší tajné policii . Určitou dobu vydával rovněž časopisy Lumír a Květy. Podnikl cesty do Ruska, na Slovensko a Balkán. Byl autorem řady románů, zpravidla zasazených do exotického prostředí, v nichž se snažil upoutat čtenáře napínavým dějem, romantikou a vnější zajímavostí lidských osudů na úkor hloubky a psychologie. V posledních letech života vydával paměti. V 80. a 90. letech byl zvolen do Říšské rady a Českého zemského sněmu. Trpěl srdečním onemocněním, zemřel na léčebném pobytu. Pocházel z rodiny hudebníka a učitele. Vystudoval gymnázium a filosofickou fakultu v Praze. V letech 1867-68 působil jako vychovatel v Rusku. V květnu 1867 se v Moskvě setkal s „poutníky“ — českými politiky, kteří přijeli na slovanskou výstavu . Navázal tam kontakt se zástupci Národních listů a začal do tohoto deníku psát příspěvky. Roku 1868 byl povolán zpět domů k odvodu, do armády však odveden nebyl. Téhož roku dokončil studia získáním doktorského titulu a zapojil se do veřejného života. Za pořádání táborů lidu na Řípu a Blaníku byl odsouzen na 6 týdnů vězení. Stal se jednatelem Českého akademického spolku čtenářského a řečnického spolku Slavia. V roce 1869 zastupoval české studentstvo na oslavách Jana Husa v Husinci a na táboru lidu v Lounech. Spolu s Ka...

Philippe Hériat

Philippe Hériat byl multi-talentovaný francouzský romanopisec, dramatik a herec.

Petr Hebák

Narozen 9. 8. 1940 v Londýně , zemřel 12. 6. 2022. Prof., Ing., CSc., statistik, práce z oboru, publikace z oboru karetních her a šachu.

Nina Heřmanová

Nina Vojtěška Heřmanová. Narozena 1928. Překladatelka, tlumočnice, průvodkyně, autorka turistických průvodců po Balkánu.

Ladislav Heryán

Ladislav Heryán je římskokatolický kněz, salesián, působící v Praze. Narodil se v Petřvaldu u Nového Jičína 24. února 1960. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v Ostravě, od 17 let se účastnil tajného teologického studia. Od roku 1979 studoval stavební fakultu VUT v Brně a v létě 1981 se tajně stal salesiánem. Po absolvování vysoké školy a základní vojenské služby pracoval v brněnské panelárně a pokračoval ve studiu teologie. V roce 1987 emigroval přes Rakousko do Říma s cílem dokončit studium teologie a vstoupit do misií v Africe. Po revoluci byl však řádovými představenými požádán, aby po dostudování postgraduálního studia na Papežském biblickém institutu a přijetí kněžského svěcení 18. června 1994 se vrátil do Československa. Po 10 letech v roce 1997 se vrátil působit do Českých Budějovic na Teologické fakultě Jihočeské university, kde přednášel Nový zákon a řečtinu. Vedl také studentskou komunitu a místní farnost v Suchém Vrbném. Od září 2002 působil v Praze jako ředitel a kaplan salesiánské komunity v Kobylisích. V září 2009 obhájil disertační práci a stal se doktorem teologie. Přednáší na Vyšší odborné škole Jabok, Institutu ekumenických studií a Evangelické teologické fakultě UK. Bývá označován za pastora undergroundu, kázal při pohřbu Ivana Martina Jirouse v Kostelním Vydří 19. listopadu 2011 a vedl též rozloučení s Filipem Topolem 26. června 2013. Heryán je monarchista a pravidelně se účastní Tříkrálového pochodu Za monarchii, který organizuje Petr Placák a skupina monarchistů okolo časopisu Babylon, a tradičně jej zakončuje modlitbou za vyhnání zlých sil z Pražského hradu. Jako zpěvák a filosof je častým hostem TV Noe.

Katrin Hecker

Německá bioložka a žurnalistka.

Kai Hermann

Kai Hermann je německý novinář a spisovatel. Za svoji činnost byl vyznamenán cenou Theodora Wolffa. Spolu s H. Rieckem se podílel se na převedení výpovědi Christiane F. z magnetofonových pásků do knižní podoby. Kai Hermann se narodil v roce 1938 v Hamburku. Studoval na Tübingen, Hamburg, Vancouver a Harvard historii a politiku. Později pracoval jako redaktor v TIME, byl šéfredaktor TWEN a na silnici jako spisovatel pro Spiegel , zejména u STAR. V roce 1978 byl spoluautorem knihy "My děti ze stanice ZOO", kterou napsal společně s Horstem Rieckem, tato kniha je velmi dobře známá. Dnes pracuje jako novinář na volné noze a autor v obci Jasebeck v Lüchow-Dannenberg odst. Wendland. Mezi další knihy Kaie Hermanna patří: "Revolta studentů" , "Andi - téměř náhodnou mrtvý Andrew Z." , "silný" , "Yakuza" a "Andělé a Joe - založený na skutečném příběhu" . Hermann píše mimo jiné scénáře pro "Andi" , "padělání" a "The Fall" , mu byla udělena cena Theodora Wolffa a udělena medaile Carla-von-Ossietzky. V červenci 1975 v Gümse , známá Rixdorfer skupina, do které patřili Albert Schindehütte, Uwe Bremer, John Venne Kamp a Arno Waldschmidt pořádala, byly splněny dva spisovatele Nicolase Born Kai Hermann a vím, později široce diskutovány o svých zkušenostech během občanské války v Libanonu. Jeho zpráva, "zpráva - ohrožený druh?" z knihy "sami od povodní běžného výtahu, umění velkého dokumentu" , který byl vydán Wolfgang R. Langenbucher, je velmi působivý. Popisuje, jak obtížné je pro angažovaného novináře dobré pokrytí v éře "Fakta, fakta žurnalistika" na výzkum a psát. Pro "typického šéfredaktora dnes opravdu vynikající manažerské schopnosti, lze řídit náklady, ale má spíše menší respekt k novinářské práci. Zvláště zvědavý v žádném případě tomu tak není. Udělal kariéru u stolu, jeho horizont zkušeností není příliš daleko, znalosti, když se ptal na skutečném ...

John Hersey

Americký spisovatel. Jako válečný reportér získal smysl pro zobrazování vážných společenských jevů – války , svržení atomové bomby , výchovy . Novela Jen pouhý oblázek se odehrává v Číně, kde se Hersey narodil, a představuje psychologickou sondu do života chudého, na říční lodi tvrdě pracujícího Číňana.

Ivan Herben

Ivan Herben byl český novinář a politik, syn Jana Herbena. Narodil se jako nejmladší ze tří dětí spisovatele a redaktora Jana Herbena a jeho manželky Bronislavy, rozené Foustkové . Absolvoval vojenskou akademii, krátce sloužil jako voják z povolání . 30. listopadu 1924 se oženil s Milenou Procházkovou. Zájem o věci veřejné jej přivedl k novinařině. Od počátku 20. let dvacátého století až do zániku Československa byl redaktorem listů Tribuna , České slovo a nakonec šéfredaktorem brněnské redakce Lidových novin. Za protektorátu se angažoval v protinacistickém odboji, koncem roku 1939 byl zatčen gestapem. V letech 1940 – 1945 byl vězněn v koncentračním táboře. Po skončení druhé světové války se stal členem předsednictva Československé strany národněsocialistické a šéfredaktorem Svobodného slova. Po únoru 1948 emigroval do USA. Zde v exilu spolu s Ferdinandem Peroutkou, Pavlem Tigridem a dalšími stál u zrodu rozhlasové stanice Svobodná Evropa, v níž jako kulturně-politický redaktor působil v letech 1950 až 1965.

Ferdinand Herčík

MUDr., RNDr., vynikající badatel v oboru radiobiologie a biofyziky. Byl synem akademického malíře Ferdinanda Herčíka Po maturitě se zapsal na Přírodovědeckou Fakultu MU . Již jako septimán začal pracovat v ústavu rostlinné fyziologie PřF pod vedením V. Úlehly; ten ho uvedl do biofyzikálního výzkumu na rostlinných modelech. Z této problematiky již v r. 1925 vytěžil svou první samostatnou publikaci. Doktorátu na LF MU dosáhl r. 1932. V l. 1928–31 působil jako asistent zmíněného ústavu na PřF MU, kde se r. 1932 habilitoval z obecné fyziologie. R. 1931 přešel na radiologickou stanici LF MU, kde pak působil v oboru radiační biofyziky do r. 1937. R. 1935 se na LF MU habilitoval z právě vzniknuvší lékařské biofyziky monografií Die Oberflächenspannung in der Biologie und Medizin. Své znalosti biofyziky prohloubil studijním pobytem na biologické stanici ve Villefranche , v Pasteurově ústavu v Paříži, v oddělení pro molekulární biofyziku Lecomta du Noüy , a v Rockefellerově ústavu v New Yorku, v biofyzikální laboratoři R. W. G. Wyckoffa . Od studia změn povrchového napětí, které vznikají v biologických soustavách vlivem světla , od r. 1932 postupně přešel k širokému spektru experimentálních studií radiobiologických. Studoval biologické účinky všech druhů krátkovlnného záření, zejména pronikavého elektromagnetického i korpuskulárního , na živé buňky. Doklady pro zásahovou teorii, jež získal, ho postupně vedly k teorii kvantové biologie. Stal se průkopníkem čs. biofyziky a zakladatelem čs. radiobiologie. R. 1937 byl jmenován mimořádným profesorem obecné biologie a byl povolán do čela biologického ústavu LF MU, do jehož rámce převedl i radiologickou stanici. Řádným profesorem obecné biologie byl jmenován r. 1946, se zpětnou účinností od r. 1941. Mezitím byl zaměstnán v Zemském radioléčebném ústavu v Brně, kde se věnoval radioterapii a potají p...

Emily Henry

Spisovatelka, korektorka, vystudovala tvůrčí psaní.

Don Heck

Americký komiksový autor a ilustrátor.

Brian Herbert

Brian Patrick Herbert – syn amerického sci-fi spisovatele Franka Herberta, autora románové ságy Duna. Po smrti svého otce se spojil s dalším autorem sci-fi Kevinem J. Andersonem a pokračují ve tvorbě ságy. Je spoluautorem knih a další.

Zdeněk Heřman

Zdeněk Herman byl český fyzikální chemik. V Kladně absolvoval gymnázium a po něm Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy , obor fyzikální chemie a radiochemie . V roce 1957 nastoupil do Ústavu fyzikální chemie ČSAV, jemuž zůstal věren celý život. Spolupracoval s Dr. Vladimírem Čermákem v oddělení hmotnostní spektrometrie ve výzkumu srážkových procesů iontů a vzbuzených částic metodami hmotnostní spektrometrie. V r. 1963 obhájil kandidátskou práci a v r. 1984 doktorskou práci v oblasti dynamiky chemických reakcí iontů. Během postdoktorálního pobytu na Yale University u prof. R. Wolfganga zkonstruoval jednu z prvních aparatur pro výzkum srážek iontů metodou rozptylu ve zkřížených paprscích částic. Vylepšenou formu tohoto přístroje potom postavil v pražském ústavu a používal ji pak se svými spolupracovníky ve výzkumu chemických reakcí kationtů a dikationtů, procesů přenosu náboje a srážek iontů s povrchy pevných látek rozptylovou metodou až do r. 2010. Je autorem více než 240 prací a kapitol v odborných monografiích. V Ústavu fyzikální chemie zastával řadu funkcí . Po roce 1989 se účastnil transformace Akademie věd ČR, kromě jiných funkcí byl viceprezidentem akademické Grantové agentury a v letech 1993 až 1999 byl členem akademické Vědecké rady. Roku 1996 byl jmenován profesorem fyzikální chemie. Jeho práce byla mnohokrát oceněna, v r. 1980 udělením Společné ceny ČSAV a Akademie věd NDR . R. 1992 získal v SRN Cenu Alexandra von Humboldta a roku 2003 u nás Národní cenu Česká hlava za celoživotní dílo. Je čestným profesorem iontové fyziky Leopold-Franzens Universität Innsbruck, kde mu byl také...

Zdeněk Helus

Vystudoval obor psychologie na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1961-1989 pracoval jako vědecký pracovník v Československé akademii věd; v jejím Pedagogickém ústavu J.A.Komenského vedl Oddělení pedagogické psychologie. Od roku 1990 působí na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1994-1999 zde vykonával funkci děkana. V současnosti je proděkanem, členem vědecké rady fakulty, předsedou redakční rady časopisu Pedagogika, členem vedení Výzkumného záměru „Učitelská profese v měnících se požadavcích na vzdělávání“. V roce 2008 byl jmenován čestným doktorem Západočeské univerzity v Plzni. V roce 2011 mu byla udělena Medaile 1.stupně Ministra školství, mládeže a tělovýchovy. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Prof. PhDr. Helus Zdeněk, DrSc., dr.h.c. Je odborníkem v oblasti psychologie a pedagogiky. Zabývá se zejména problematikou dítěte, dětství, vlivy současného světa na vývoj dítěte a problematikou vzdělávací, respektive školní úspěšnosti dětí a dospívajících. Zdůrazňuje význam potencialit , motivace, citového prožívání, vývoje schopnosti učit se jak se učit a poznávat jak poznávat a odstraňování vnitřních bloků a bariér . Zabývá se i přípravou učitelů, s důrazem na jejich kompetence zvládat nové úkoly a nároky, které přináší společnost vědění, ale také narůstající problémy související s krizovými jevy ve společnosti. Působí na Univerzitě Karlově v Praze. Je mluvčím asociace děkanů pedagogických fakult. Hlavní knižní publikace z posledních pěti let: · Sociální psychologie pro pedagogy. Praha: Grada 2007 · Dítě v osobnostním pojetí. Praha: Portál 2009. . · Osobnost a její ...

Wolfgang Hensel

Biolog, spisovatel a překladatel. Studoval biologii a zeměpis na univerzitě v Bonnu. Rozhodl se nikoliv pro povolání učitele, které vystudoval, ale pro vědecký biologický výzkum. Po promoci, habilitaci a přednáškové činnosti na univerzitách v Bonnu, Münsteru a Kolíně n. Rýnem opět změnil povolání. Od té doby nahlíží v knihách, článcích a překladech na svůj obor ze širšího hlediska.

Pavel Herout

Pavel Herout je autor knih o programování a vysokoškolský pedagog na ZČU v Plzni. Mezi jeho nejznámější knihy patří Učebnice jazyka Java a Učebnice jazyka C. Zabývá se výukou softwarově orientovaných předmětů. Značné zkušenosti s výukou jazyka C získal jako spolutvůrce projektů v oblasti simulací a komunikací. V roce 1985 dokončil Vysokou školu strojní a elektrotechnickou v Plzni, obor Elektronické počítače. V roce 1999 obhájil disertační práci a získal doktorát v oboru Informatika a výpočetní technika. Zabývá se programovacími jazyky, problematikou simulace dopravy a systémy odolnými proti poruchám. V roce 2003 obhájil habilitační práci v oboru Informatika a výpočetní technika a získal titul docent. V současné době působí na katedře informatiky a výpočetní techniky fakulty aplikovaných věd na Západočeské univerzitě v Plzni a vede přednášky a cvičení z předmětů Objektově orientované programování a Ověřování kvality software. Je členem univerzitní komise pro zvyšování kvality výuky a členem strategického týmu fakulty. Mimo knih publikoval i skripta a další odborné články. Oblíbenost knih pana Herouta je přičítána i tomu, že je v nich uvedeno trochu z osobní praktické zkušenosti. Kniha obsahuje i 120 příkladů k vyzkoušení, vždy za každou probíranou kapitolou. Ke knize je možné si stáhnout asi 250 odladěných programů, včetně vyhotovených příkladů z knihy.

Kate Hewitt

Svou první povídku napsala Kate Hewittová v pěti letech - a to jenom proto, že svou první povídku právě dokončil její starší bratr a jí se zdálo, že to dokáže stejně, případně ještě lépe. První Katein příběh tvořila jedna jediná - byť pořádně dlouhá - věta. Od té doby se naučila být ve svých příbězích naštěstí trochu … detailnější. Po studiích klasického dramatu se Kate odstěhovala do New Yorku, kde toužila udělat kariéru v divadelním světě. Do cesty se jí ale postavila jedna překážka. Muž. Ten Správný Muž, o jakém vždy snila. Deset po svatbě se odstěhovala do Anglie, kde se postupně zabývala celou řadou profesí - vyučovala drama, pracovala v časopise, zabývala se péčí o děti bez domova, pracovala jako sekretářka… a nakonec se stala matkou. Když měla její nejstarší dcera jeden rok, prodala Kate svou první povídku jednomu britskému časopisu. Od té doby má na svém kontě příběhů celou řadu, její největší láskou ale zůstaly povídky romantické. Pokud Kate zrovna nepíše, ze všeho nejradši čte, cestuje a učí se plést. To je nikdy nekončící proces, v jehož rámci již vyrobila ohromnou spoustu šál. Po šesti letech strávených v Anglii se vrátila zpět do USA. Dnes žije s manželem - anglikánským pastorem - a třemi dětmi v Connecticutu a plánuje, že si pořídí psa.

Karel Heike

Josef Heyduk

Josef Heyduk, vlastním jménem Josef Hejduk, - 29. ledna 1994, Praha) byl český spisovatel a překladatel z francouzštiny, italštiny a ruštiny. Od roku 1928 používal umělecké jméno Heyduk. V roce 1923 absolvoval učitelský ústav v Kutné Hoře. Pak učil na obecných školách na Kolínsku. V roce 1929 absolvoval kurs francouzštiny na univerzitě v Nancy . Od roku 1929 do roku 1964 působil na obecních školách v Praze. Výjimkou bylo období v letech 1944-1945, kdy byl totálně nasazen. Po odchodu do důchodu v roce 1964 se věnoval literatuře a překládání. Dále psal pod různými šiframi kritiky a medailony do celé řady novin a časopisů.

John Hemming

Dr. John Hemming, CMG , nar. 05.1.1935 ve Vancouveru, Kanada je badatel a spisovatel, odborník na Inky a na indiánské kmeny Amazonie. Hemingův otec prodělal 1. sv.v. v zákopech a když viděl, že se schyluje znovu k válce, poslal svoji těhotnou ženu na výlet, který skončil přes Panamu až v Britské Kolumbii, protože chtěl, aby se jeho syn narodil v Americe. To se také povedlo v kanadském Vancouveru, takže je Hemming Kanaďan, stejně jako jeho otec, . Ve Spojeném království také dokončil své vzdělání, absolvoval historii v prestižním Etonu a Oxfordu. V roce 1961 podniká první ze svých četných výprav do neprobádaných brazilských pralesů spolu se svými kolegy z Oxfordu, v povodí Iriri nalézají neznámý indiánský kmen, při kontaktu je jeden z kolegů Indiány zabit . Intenzivně se zajímá o dějiny Inků a výsledkem je jeho první kniha The Conquest of the Incas , vydaná v roce 1970. Kniha vzbudila tak velký ohlas svou úrovní, že byla považována za dílo některého z renomovaných historiků napsané pod pseudonymem. Hemming získává doktorát z Oxfordu a dva čestné doktoráty z dalších univerzit. Kniha sama získává literární ceny v New Yorku. Hemming se mimo to po úspěchu své první knihy stává předsedou Anglo-peruánské společnosti a postupně procestuje celé Peru. V roce 2007 je jeho práce oceněna Velkým křížem Rádu za zásluhy . Spolu s americkým fotografem Edwardem Ranneyem vydává další knihu věnovanou incké architektuře. Jeho zkušenosti z výpravy k řece Iriri zapříčinily jeho zvýšený zájem o brazilské Indiány. V letech 1971-1972 navštívil 45 kmenů v celé Brazilii a v následujících letech vydává řadu knih mapujících historii původních obyvatel Amazonie.Jako projev uznání získává v roce 1998 od brazilské vlády Řád Jižního kříže. V roce 1975 se stává ř...

Eva Heller

Německá socioložka a karikaturistka, autorka milostných románů.

Bert Hellinger

Bert Hellinger byl německý psychoterapeut a autor. Mnoho let strávil jako vedoucí katolické misijní školy v Jižní Africe. Proslavil se jako tvůrce originální psychoterapeutické metody nazývané Rodinné konstelace a Systemické konstelace. V posledních letech pracoval i s dalším formátem označovaným jako „Pohyby duše". Hellinger ovlivnil tisíce terapeutů na celém světě, kteří jeho metody uplatňují na širokou škálu osobních, pracovních i společenských problémů. Je autorem a spoluautorem více než 30 knih přeložených do mnoha světových jazyků. Narodil se jako Anton Hellinger roku 1925 v katolické rodině v Německu. Vyrůstal v Kolíně nad Rýnem, kde absolvoval katolickou klášterní školu. Odmítl se nechat naverbovat do místní organizace Hitlerjugend a byl proto označen za „nepřítele lidu". Na začátku války byl Hellinger povolán do armády. Zúčastnil se bojů na západní frontě. Byl však zajat spojeneckými vojsky a následně deportován do zajateckého tábora v Belgii, odkud utekl. Po válce vstoupil do katolického misionářského řádu a dostal církevní jméno Suitbert, zkráceně „Bert". Tato přezdívka mu zůstala i po opuštění řádu v roce 1971. V rámci své kněžské přípravy studoval na univerzitě ve Würzburgu filozofii, katolickou teologii a pedagogiku. V roce 1952 byl vysvěcen na kněze. Působil v Jižní Africe jako vedoucí katolické misie a misionářské školy až do roku 1968. Naučil se plynule jazyk kmene Zulu, podílel se na jejich rituálech a získal respekt k jejich odlišnému chápání světa. Prvním impulzem k jeho pozdějšímu přechodu od kněžství k psychologii byla série ekumenických školení zaměřených na skupinovou dynamiku, vedená anglikánskými duchovními při jeho pobytu v Jižní Africe . Tato cvičení vycházela z fenomenologického přístupu. Cvičení byla zaměřena na rozpoznání podstatného v rozmanitosti přítomnosti, bez záměru, beze strachu, bez předsudků, zaměřená jen na to, co se objeví. Helling...

Zdenka Heřmanová

Zdenka Heřmanová-Novotná je česká sinoložka, překladatelka a propagátorka čínské literatury. Laureátka Ceny ČSAV za práci na Česko-čínském slovníku. Zdenka Heřmanová-Novotná se narodila v Rakovníku. Během gymnaziálních studií strávila rok v Anglii studiem angličtiny. V roce 1950 odmaturovala na rakovnickém Wintrově reálném gymnáziu. V letech 1950–1953 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze čínštinu a dějiny Dálného východu u prof. Jaroslava Průška. V letech 1953–1958 pokračovala ve studiu čínštiny a čínské literatury na Pekingské univerzitě. Po skončení studia pracovala v letech 1958–1988 a 1990–1992 jako vědecká pracovnice v Orientálním ústavu Československé akademie věd. Roku 1966 získala hodnost kandidáta filologických věd a roku 1967 titul doktorky filosofie na Univerzitě Karlově. V letech 1967–1984 byla členkou Názvoslovné komise Českého úřadu geodetického a kartografického, v letech 1990–1999 členkou redakční rady Archivu orientálního a v letech 1992–2001 členkou výboru Česko-čínské společnosti a redakční rady jejího časopisu Fénix. Roku 1969 získala Čestné uznání ČSAV za lexikologické studie, v roce 1991 Cenu ČSAV za Česko-čínský slovník. Vědecky se zabývá problémy struktury a vývoje čínského znakového písma a jeho reformou, morfologií a lexikologií moderní a středověké čínštiny. V rámci této činnosti spolupracovala i na mezinárodních lexikografických projektech . Časopisecky publikovala celou řadu odborných studií a vydala několik knih. Jejím hlavním úkolem v Orientálním ústavu byla práce na sestavení a redakci devítidílného Česko-čínského slovníku . Kromě vědecké práce se zabývá překládáním čínské literatury do češtiny. Jejím nejznámějším překladatelským dílem je kniha Opičí král , výbor z klasického románu Putování na západ spisovatele Wu Čcheng-ena, s nímž jako vůbec první seznámila ...

Zdeněk Hedvábný

Narozen 8. 5. 1936 v Praze, zemřel 16. 12. 2003 tamtéž. Dramaturg Divalda P. Bezruče v Ostravě a Národního divadla v Praze, vedoucí odborný pracovník Divadelního ústavu v Praze, divadelní novinář, publicista, pedagog a překladatel divadelních her z ruštiny. Autor divadelních dramatizací, rozhlasové hry a spoluautor pamětí L. Peška.

Vladimír Henzl

Vladimír Henzl byl český spisovatel, překladatel, publicista a diplomat. Používal též pseudonymy Jan Kolovrat, Vladimír Černý a Vladimír Dvorecký. Vladimír Henzl se narodil a dětství strávil v bosenském Brčku, kde byl jeho otec poštovním úředníkem . Roku 1919 se jeho rodina vrátila do Československa a usadila se v Bílovicích nad Svitavou. Reálné gymnázium navštěvoval nejprve v Brně a pak v Bratislavě, kde roku 1929 maturoval a také zde vystudoval práva . Roku 1936 začal pracovat na Ministerstvu zahraničních věcí, od roku 1937 jako zástupce konzula v Krakově. Zde se také roku 1939 stal spoluzakladatelem první zahraniční československé vojenské jednotky, které velel Ludvík Svoboda. Během války se účastnil bojů ve Francii a Anglii. Po skončení druhé světové války pracoval opět na Ministerstvu zahraničí a jako zástupce československé vlády vedl hospodářská jednání s USA, se Sovětským svazem a s dalšími evropskými zeměmi. Po únoru 1948 byl propuštěn, od roku 1952 pracoval jako vedoucí pražské filiálky bratislavských Chemických závodů Juraja Dimitrova a po roce 1969 až do smrti vedl pražské zastoupení chemického koncernu Farbewerke Hoechst AG. Literárně činný začal být za války v emigraci, kdy časopisecky vydával básně a povídky a přispíval do emigrantských novin a časopisů . Po válce se věnoval takřka výhradně dětské literatuře, jednak jako autor vlastních knih, jednak jako překladatel .

Vendula Hegerová

Výtvarnice, která se věnuje především tvorbě pro děti se narodila 23. 3. 1976 ve Vysokém Mýtě. Vystudovala Vyšší odbornou školu grafickou v Jihlavě, kde také po studiích několik let působila. K ilustracím pro děti se dostala hlavně díky zakázce na vyzdobení dětského oddělení Jihlavské nemocnice. Radost, kterou svými dekoracemi způsobila, ji přesvědčila, že právě děti nejvíce ocení její veselé obrázky. Je to mnohostranná výtvarnice, která má na svém kontě leporela, komiksy, animovaný film, designy pokojíčků, přáníčka, ale nejvíce samozřejmě knížek. Často jsou to knížky naučné, které podněcují dětskou tvořivost a fantazii.

Uriah Heep

Uriah Heep je britská rocková skupina založená v Londýně v roce 1969. Je považována za jednu z nejvýznamnějších hardrockových skupin počátku 70. let a je často spojována s progresivním rockem, heavy metalem a konkrétněji s podžánrem hard rocku známým jako "album-oriented rock" . Charakteristická směs těžkých kytarových riffů, textů s fantazijní tematikou a silných vokálních harmonií pomohla kapele vyniknout mezi svými současníky. Uriah Heep 'Složení skupiny se během její kariéry mnohokrát změnilo, přičemž kytarista Mick Box byl jediným stálým členem od jejího vzniku.

Sally Hepworth

Sally Hepworthová je bývalou personalistkou a vystudovala Monash University v australském Melbourne. Jejím domovem je téměř celý svět, pobývala například v Singapuru, ve Velké Británii a v Kanadě. V současné době je spisovatelkou na plný úvazek a žije s manželem a třemi dětmi v Melbourne.

Robert D. Q Henriques

Věnoval se vojenské kariéře. Když získal hodnost majora, opustil vojenskou dráhu z vážných důvodů, stal se majitelem malé nakladatelské firmy a vydával tři regionální časopisy. Hodně cestoval.

Milan Hes

Narozen 13. 7. 1976 v Lounech. Mgr., historik, středoškolský pedagog, práce z oboru didaktiky dějepisu, práce z oboru regionáních dějin Slánska.

Josef Hejzlar

Josef Hejzlar byl český historik umění, sinolog, překladatel a publicista, absolvent VŠUP v Praze . Před rokem 1951 studoval na VŠUP v ateliéru Emila Filly. V letech 1951–56 studoval na Pekingské univerzitě a Ústřední akademii výtvarného umění v Pekingu , kde se seznámil se svou budoucí ženou, čínskou studentkou Taj-ťün. Studia zakončil na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1987 přednášel na vysokých školách v Číně. Současně se zabýval čínským uměním, v ČR i v zahraničí vydal řadu knih o východoasijském, zejména čínském umění. Za monografii Čchi Paj-š´ získal cenu nakladatelství Odeon. Josef Hejzlar zemřel 4. ledna 2012 ve věku 84 let. Více než dvě desítky let se zabýval teorií a praxí průmyslového designu a architektury. Na toto téma napsal řadu publikací, vypracoval desítky barevnic, atlasů barev, projekty barevného řešení v architektuře. V polovině 50. let minulého století několikrát navštívil malíře a básníka Čchi Paj-š’e v jeho pekingské studovně. V té době také začal sbírat a překládat mistrovy básně a postuláty, které pak vydal v roce 2002 ve sbírce Čchi Paj-š’: Verše od Bazénu spadlé hvězdy. Kromě překladů některých starých čínských esejů o umění spolu se svou ženou Taj-ťün sestavil a přeložil větší sbírku čínských přísloví, rčení a slavných veršům a výroků, které pak vyšly v knihách Minimum čínského moudra a Lexikon čínského mudrosloví . Rovněž v domácích i zahraničních periodikách publikoval větší množství studií, esejů a článků, k jeho posledním publikacím patří monografie Čchi Paj-š´ a jeho slavní žáci , Čínská krajinomalba v české verzi a jako spoluautor historického románu Na Řece získal se svou ženou Literární cenu Knižního klubu r. 2011. Vydání knihy Jak pěstovat klid a mír bylo plánovano na květen 2012. Přispíval do řady časopisů: Zlatý...

Jiří Hedánek

Jiří Hedánek je překladatel starozákonních knih Bible a křesťanské literatury a spisovatel. Je členem Evangelické církve metodistické. Je ženatý, má dceru a syna. V 70. letech prošel „podzemním“ katolickým seminářem v tzv. Umlčené církvi. Na Filosofické fakultě UK později absolvoval obory lingvistika-fonetika a překladatelství-tlumočnictví. Tamtéž studoval hebrejštinu, na Husově teologické fakultě pak aramejštinu. Pod pseudonymem M. Š. Chašbaz napsal v 80. letech apologeticky zaměřenou knihu Vzkříšení, která vyšla česky na Západě a byla ilegálně šířena i v Československu. V letech 2001-2007 spolupracoval jako překladatel Starého zákona na projektu Nové Bible kralické v rámci Nadačního fondu Nové Bible kralické. Předtím pracoval externě od r. 1999 na stylistických korekturách starozákonních překladů NBK. Zároveň se účastnil překladu Bible i v projektu Český studijní překlad . Akademicky působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, věnuje se též tlumočení.

Hergé

Hergé byl belgický kreslíř, autor známé komiksové a televizní postavičky Tintin. Georges Rémi se narodil v Etterbeeku, obci, která tvoří součást bruselské aglomerace. V červenci roku 1926 začal ve skautském časpisu Le Boy Scout uveřejňovat na pokračování obrázkové příhody Totor, C.P. des Hannetons . Tehdy poprvé použil pseudonymu Hergé podle foneticky čtených iniciál svého jména: „er“ jako Rémi a „gé“ jako Georges. Tímto pseudonymem pak podepisoval až do smrti všechny své práce. Už od mládí dobře kreslil a jeho první obrázky zveřejnil skautský časopis Boy-scout belge. Měl úspěch a začal kreslit komiksové příběhy pro časopis XX. století]. Dokonce sám dělal redaktora jeho verze pro děti. Tam také publikoval poprvé své oblíbené postavičky Quick a Flupke. V květnu roku 1930 dokončil také první díl komiksu Tintin - Tintin v zemi sovětů. Sklidil obrovský úspěch a hned následoval další díl Tintin in the Congo, který měl připomenout belgické kolonizační úspěchy. Následovaly další díly, o kterých si můžete přečíst zde. Další z jeho sérií se jmenovala Dobrodružství Zetty a Jocka a vznikla na objednávku časopisu Chrabrá srdce. Pak nakladatelství Casterman začalo vydávat alba Tintinových dobrodružství a mnohá z nich bylo také autorem přepracováno. V roce 1946 začal Hergé vydávat časopis Tintin. Ten se později začal překládat i do francouzštiny. Byla založena společnost Studios Hergé a jeho popularita stále stoupala. Dokonce se natočilo několik hraných i animovaných filmů . Hergé umírá na srdeční leukémii. Zanechal po sobě rozpracované Tintinovo dobrodružství Tintin a Alpha-art.

František Karel Hejda

Narozen 23.4.1865 v Mladé Boleslavi, zemřel 18.1.1919 v Praze. Novinář, , autor drobných próz převážně humoristického charakteru, hudební kritik, dramatik, překladatel divadelních her z francouzštiny a němčiny.

Věra Hegerová

Spoluautorka česko-německého a německo-českého slovníku, též anglicko-českéhoa česko-anglického slovníku.

Oskar Ferdinand Heyd

Narozen 1.8.1892 v Praze, zemřel 26.11.1966 tamtéž. JUDr., profesor obchodní akademie, literatura a učebnice z oboru obchodních nauk a korespondence.

Martin Heidegger

Martin Heidegger byl německý fenomenologický filosof, žák Edmunda Husserla. Byl jedním z nejvýznačnějších filosofů 20. století a ovlivnil mnoho myslitelů, mimo jiné Jean-Paula Sartra. Jeho největší přínos tkví v tom, že obnovil otázku po bytí čili ontologii, kterou podle něho moderní filosofie zanedbala. Až do totálního nasazení na konci války strávil většinu života přednáškami na akademické půdě. Heidegger se narodil v obci Meßkirch asi 35 km severně od Kostnice v blízkosti Bodamského jezera v chudé rodině bednáře a zároveň kostelníka. Místní farář si všiml jeho nadání a zajistil mu stipendium nejprve v Kostnici a od roku 1906 v biskupském semináři ve Freiburgu. Po maturitě roku 1909 vstoupil tamtéž do kněžského semináře a studoval teologii a filosofii. Roku 1911 přerušil studium teologie a vedle filosofie studoval matematiku a historii. Při četbě děl Franze Brentana objevil Aristotela a scholastiku, což jeho myšlení trvale ovlivnilo. Promoval roku 1913 prací o psychologismu a roku 1916 se habilitoval u Heinricha Rickerta prací o „spekulativní gramatice“ Jana Dunse Scota. Roku 1915 narukoval k vojenské poště. V roce 1917 se oženil. Brzy po první světové válce se rozešel s katolictvím, protože je již pokládal za „neslučitelné s filosofií“. Od roku 1922 často pracoval v osamělé chatě, kterou nechala jeho žena postavit na Todtnaubergu ve Schwarzwaldu. Ke sklonku života se sem natrvalo přestěhoval. V té době hodně cestoval, psal svá pozdní díla a občas poskytoval rozhovory; poslední z nich, pro časopis Der Spiegel, vyšel bezprostředně po jeho smrti roku 1976. Profesora Rickerta nahradil ve Freiburgu roku 1916 Edmund Husserl. Heidegger se až do roku 1923 stal Husserlovým asistentem a nejbližším spolupracovníkem. Roku 1920 navázal blízké přátelství s Karlem Jaspersem. V letech 1923 až 1926 byl mimořádným profesorem v Tübingenu, kde se spřátelil s protestantským teologem a biblistou Rudolfe...

Maroš Hečko

Slovenský filmový a televizní scenárista a spisovatel, básník, též hudebník, klavírista a zpěvák, producent.

Marie Hermanson

Švédská spisovatelka Marie Hermanson přišla na svět roku 1956 v Göteborgu. Oba její rodiče byli učitelé a kromě ní měli ještě další tři děti. Vystudovala žurnalistiku a později, když se dostala na göteborskou univerzitu, zahájila studium literatury a sociologie. Ještě na škole si přivydělávala jako ošetřovatelka v psychiatrické léčebně, zatímco po úspěšném završení studia nastoupila jako novinářka v denním tisku. Roku 1986 vydala svoji první knihu, sbírku povídek, a po ní dva romány . Dnes stále ještě bydlí v Göteborgu, ale už se svou vlastní rodinou, je vdaná a má syna a dceru.

Louis Hémon

Francouzský prozaik a sportovní reportér.

Karel Helmich

Narodil se v červenci 1926, zemřel 24. 5. 2010. JUDr., novinář, redaktor Letectví a kosmonautiky, kreslíř a ilustrátor, kresby v publikaci pravidel silniční dopravy.

Józef Hen

Polský prozaik, reportér, scénárista a filmový režisér.

Jan A Herold

Ivan Herfurt

Ivan Herfurt je absolventem katedry dramaturgie a scenáristiky pražské FAMU. V osmdesátých letech se jako dramaturg Filmového ústavu podílel na rozsáhlých retrospektivních projektech z historie letních a zimních olympijských her a věnoval se sportovní a filmové dokumentaristice. Z této doby pochází jeho publikace Zlatý fond světové kinematografie. Na sportovní a filmovou tématiku píše do odborného tisku a podílí se scenáristicky na některých divadelních projektech. V Nakladatelství a vydavatelství Bohemia vydal v roce 1996 publikaci Evropské góly a o rok později na ni navázala kniha Světové góly.

Ilona Helclová

Autorka učebnic češtiny pro 2. stupeň ZŠ a SŠ.

Héródianos

Herodianos byl řecký dějepisec římského období žijící na přelomu druhého a třetího století. O jeho životě toho není mnoho známo. Narodil se pravděpodobně na území Malé Asie někdy kolem roku 170 a byl nejspíše nízkého původu. Za místo jeho narození bývá také považována Sýrie, někdy Alexandrie. Během života sice působil v císařských službách, avšak jen na nízkých pozicích. Na sklonku života pobýval v Římě. Je autorem římských dějin od smrti Marka Aurelia do nástupu Gordiana III. na císařský trůn. Herodianos se řadí k pozdnímu antickému dějepisectví. Jeho dílo se skládá z 8 knih. Zaměřil se především na svou současnost, která ho lákala dramatičností a rychlostí změn. Zdůrazňuje význam císařské moci, kritizuje naopak armádu za její svévolné a sobecké počínání. Ideálním císařem podle jeho mínění je takový člověk, který už před svým nástupem na trůn dokáže svými činy, že je prospěšný říši. Na urozenosti nebo názoru senátu naopak příliš nezáleží. Této autorově představě nejlépe vyhovoval císař Pertinax, pro kterého má autor zjevné sympatie. Herodianos se ale jinak vyhýbá jakékoliv idealizaci. Nedělá si iluze o významných osobnostech, senátu, armádě, ani impériu jako takovém. Jeho pohled na soudobou situaci i další vývoj je v tomto ohledu spíše pesimistický. Jeho dílo je psáno přístupnou formou a má dramatickou výstavbu, proto bylo oblíbené, a to i ve středověku. Herodianos byl dokonce v tomto období poněkud přeceňován a označován za čelního představitele antického dějepisectví. Z hlediska metodologického to ale není dílo příliš propracované. Důraz se klade spíše na zajímavost vyprávění. Autor se nezdržuje ověřováním a upřesňováním většiny údajů, neuvádí například odkud jednotlivá fakta čerpal.

Harry Walker Hepner

Americký profesor psychologie.

Haleakala Hew Len

Havajský klinický psycholog, autor prací o havajském učení Ho'oponopono, o problematice a odstraňování stresů.

Friedrich Anton Heller von Hellwald

Rakouský kulturní historik, práce z oboru, též cestopisy.

Erich Herold

Český indolog, afrikanista a muzeolog. Po ukončení gymnázia studoval indologii, klasickou filologii a srovnávací vědu náboženskou na Filozofické fakultě UK. Titul PhDr. získal 1953. V letech 1950–52 pracoval jako asistent na FF UK, 1952–59 v Orientálním ústavu ČSAV. Roku 1957-58 byl na studijním pobytu v Indii. Od roku 1959 pracoval až do své smrti v Náprstkově muzeu nejprve jako vedoucí oddělení, pak ředitel muzea a tvůrce jeho nové koncepce, v letech normalizace jako odborný pracovník. Do Indie se v 60. letech několikrát vrátil na kratší studijní pobyty. V 50. a 60. letech spravoval muzejní indické sbírky; od poloviny 60. let se intenzivně zabýval tradičním uměním subsaharské Afriky. Uspořádal výstavy tohoto umění, první svého druhu v Československu, k nimž připravil zasvěcené katalogy. Na téma afrického umění napsal rovněž řadu publikací. Jeho stěžejním dílem je obsáhlá monografie African Art , která v letech normalizace mohla vyjít pouze cizojazyčně. Zásadním způsobem přispěl k objevení řezbářství kmene Bété z Pobřeží slonoviny. Objevné byly i jeho studie o africkém uzlu moudrosti – rozšifrování historie a původního významu dvojitého uzlu, a o afroportugalské slonovině, kterou identifikoval ve sbírkách Národního muzea. Připravil koncepci knihy o mimoevropských maskách, do níž napsal kapitoly o maskách afrických a indonéských . Kromě afrického umění se i nadále věnoval problémům asijských kultur; v 70. letech spravoval v NpM sbírky Indonésie, jihovýchodní Asie a asijských zbraní. Vypracoval koncepci a výrazně se podílel na vzniku expozice asijských kultur na zámku v Liběchově . V 70. a 80. letech zpracovával mimoevropské umění a artefakty v zámeckých sbírkách a je autorem expozice na zámku v Opočně . Založil sborník Annals of the Náprstek Museum a měsíční programy muzejních aktivit pro veřejnost, které provázely Výstavy měsíce. Společně se svou ženou přeložil knihu J. G. Frazera Zlatá ratolest o magii, mýtech a ...

Arnošt Herman

Arnošt Herman se narodil v roce 1932 v Mladé Boleslavi, vystudoval právnickou fakultu UK a kromě čtyř let, kdy byl redaktorem severočeského deníku Průboj, pracoval jako právník. Od roku 1961 publikoval povídky a drobné žurnalistické žánry. Jeho knižním debutem byla novela Muž na betonových schodech. Byl členem Obce spisovatelů a místopředsedou Severočeského klubu spisovatelů.

Alexandra Hejlová

Narozena 25.7.1970. Výtvarnice, malířka, knižní ilustrátorka, módní návrhářka.

Zoe Heller

píše sloupky pro list Daily Telegraph a roku 2002 získala cenu „sloupkař roku“

Zdeněk Hedbávný

Wilhelmine Heimburg

Emilie Wilhelmine Bertha Behrens , známá pod pseudonymem Wilhelmina Heimburg, byla německá spisovatelka. Behrensová byla dcera vojenského lékaře a spisovatele Hugo Behrense , strávila většinu studií v Quedlinburgu. K práci související s dislokací svého otce přišla v roce 1876 v Salzwedelu, kde žila dva roky s rodiči. Povzbuzována svým otcem, mohla Behrensová v roce 1878 debutovat se svým románem Život mého starého přítele. Protože měla s románem úspěch, stala se jedním z hlavních pracovníků v časopise Die Gartenlaube.

Walter Heichen

Německý spisovatel a nakladatel.

Tamara Heribanová

Slovenská prozaička, novinářka a moderátorka.

Slavomil Hejný

Akademik Slavomil Hejný , RNDr., Dr.Sc., byl jedním z nejvýznamnějších českých, československých a evropských botaniků 20. století a dlouholetým ředitelem Botanického ústavu Československé akademie věd v Průhonicích. Zabýval se ekologickou charakteristikou vodních a bažinných rostlin a synantropní botanikou. Slavomil Hejný se narodil 21. června 1924 v Lidmani v okrese Pelhřimov na Českomoravské vrchovině v rodině učitele. Mládí však prožil v jihočeském Protivíně, kde navštěvoval základní školu. Po maturitě na píseckém klasickém gymnáziu v době protektorátu absolvoval dvouletou rybářskou školu ve Vodňanech a po otevření vysokých škol se zapsal na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Studium ukončil doktorskou disertační prací v roce 1948. Poté působil na fakultě jako asistent a v roce 1953 přešel do Ústředního výzkumného ústavu rostlinné výroby v Ruzyni. V roce 1956 obhájil kandidátskou disertační práci a nastoupil do Geobotanické laboratoře ČSAV v Průhonicích, kterou řídil geobotanik Rudolf Mikyška. Po sloučení průhonické a brněnské geobotanické laboratoře v roce 1962 se stal prvním ředitelem nově vzniklého Botanického ústavu ČSAV. V této funkci setrval do roku 1990. Po odchodu do důchodu se Slavomil Hejný i nadále věnoval vědecké práci a publikační a přednáškové činnosti. Zemřel 22. června 2001, den po svých 77. narozeninách na plicní embolii. Slavomil Hejný byl srdcem Jihočech, což se svým způsobem obrazilo i v jeho vědecké práci. Celý život se kromě jiných témat věnoval zejména vegetaci jihočeských rybníků. Do jižních Čech směroval též významnou část činnosti botanického ústavu. Založil zde hydrobotanické pracoviště v Třeboni a řadu terénních výzkumných pracovišť. Jeho vědecká práce, ačkoli značně rozsáhlá, trpěla nutností věnovat se ředitelské funkci. Řídil totiž ústav v Průhonicích, ekologické pracoviště v Brně a zmíněné pracoviště v Třeboni....

Richard Hey

Proslavil se jako autor a režisér rozhlasových her, televizních filmů a divadelních inscenací. Od roku 1975 je dramaturgem divadla ve Wuppertalu.