Všichni Autoři a témata

Malík Josef (1)

Narozen 17. 10. 1927 ve Slavkově , zemřel 16. 5. 1993 v Babicích nad Svitavou. Publicista, prozaik, autor reportáží, humoristických a kritických próz ze Slovácka. Lidová četba, která uspokojí i toho nejnáročnějšího čtenáře.

Skoupý Arnošt (1)

PhDr. Arnošt Skoupý

Trapl Miloš (1)

prof. PhDr. Miloš Trapl, CSc. přednáší na katedře historie FF Univerzity Palackého, zaměřuje se zejména na politický systém 1. Československé republiky, politický katolicismus, český a slovenský exil po únoru 1948 a regionální dějiny.

Zdislava Kroftová (1)

Taran Matharu (1)

Autor pochází z Londýna, narodil se v roce 1990, po otci je napůl Brazilec a po matce napůl Ind. Obě rodičovské země navštívil a mluví plynně portugalsky. Už jako malý se zamiloval do knížek a literárních příběhů. Říká, že sám je začal psát jako devítiletý. Po absolvování obchodní akademie se v létě 2013 na čtyřměsíční pracovní stáži v divizi digitálního prodeje nakladatelství Penguin Random House detailně seznámil s moderní nakladatelskou praxí. Vzápětí se po krátké cestovatelské fázi pustil do svého díla Učedník . Díky účasti v systému Wattpad.com a také díky každodenní aktualizaci díla jeho popularita bleskurychle narůstala. Za necelý půlrok jeho text četlo přes tři miliony lidí. Dostal se i do pořadu NBC News a poté se definitivně rozhodl pro dráhu spisovatele.

Robert Green Ingersoll (1)

Americký právník a politik.

Pierrette Nardo (1)

Francouzská pěstitelka rostlin a odbornice na jejich využití. Práce z oboru.

Mario Sabino (1)

Brazílsky novinár a spisovateľ. Do roku 2011 bol šéfredaktorom časopisu Veja. Písať začal v roku 2004, debutoval dielom Den, kdy jsem zabil svého otce. Kniha bola preložená do mnohých jazykov.

Michal Rükl (1)

Spoluautor kartografických dokumentů.

Alan B Shepard (1)

Jeden z prvních sedmi amerických astronautů.

Gabriel Ceněk (1)

Narozen 21.6.1900 v Táboře, zemřel 6.7.1956 v Bratislavě. Dr., středoškolský profesor, literatura z oboru geometrie.

Chaz Bowyer (1)

Důstojník britského královského letectva, autor prací z oboru historie letectví.

Marold et Mittis (1)

Ondřej Koutek (1)

Ondřej Koutek se narodil v roce 1977 v Teplicích, své dětství prožil v Lovosicích, nyní žije v Praze. Vystudoval historii, politologii a právo na Univerzitě Karlově v Praze. V letech 2001–2007 pracoval jako historik v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, kde se zaměřoval zejména na téma perzekuce národnostních menšin v komunistickém Československu a na různé aspekty činnosti Státní bezpečnosti. Následně v roce 2007 krátce pokračoval ve svém historickém výzkumu v Archivu bezpečnostních složek. Od roku 2007 působí ve státní správě, kde se věnuje problematice Evropské unie. V rámci své historické badatelské činnosti publikoval několik odborných studií, mj. „Akce EVROPA“ , „Akce PAVOUK. Evidence osob židovského původu Státní bezpečností v období normalizace“ . Dlouhodobě se věnuje osobnosti Prokopa Drtiny a souvisejícím otázkám čs. dějin třicátých a čtyřicátých let 20. století, dosud k tomuto tématu publikoval studii „Říkali mu Pavel Svatý. Osudy úředníka, politika a politického vězně Prokopa Drtiny“ . Monografie o Prokopu Drtinovi, která se právě dostává čtenáři do rukou, je autorovou knižní prvotinou.

Fiona Harrold (1)

Britská lektorka a autorka prací o masážních programech, též televizní publicistka.

Denis Ivanovič Fonvizin (1)

Pocházel z dávno poruštěné livonské šlechtické rodiny von Wiesen, která přesídlila do Moskvy již za vlády cara Ivana Hrozného. Patřil mezi první žáky nově založené moskevské univerzity, kde se zabýval lingvistikou. Již tehdy projevoval neobyčejnou zálibu v divadle a byl proslulý svými epigramy. Roku 1762 vstoupil do státní služby a stal se ministerským tajemníkem. Roku 1769 dokončil svou první komedii Brigadýr, která položila základ jeho literární slávě a zjednala mu přístup ke dvoru carevny Kateřiny II. a do salonů nejvyšších ruských hodnostářů. Vrcholem jeho tvorby se pak stala komedie Výrostek z roku 1782, díky které je Fonvizin právem považován za zakladatele moderního ruského dramatu. Je jediným ruským dramatikem 18. století, jehož divadelní hry, se stále hrají. Ve svých satirických komediích nelítostně odsoudil nevolnictví, primitivnost venkovské šlechty, panskou zvůli i cynismus a nepoctivost úředníků, ale také zesměšňoval frankomanii, tj. nekritický obdiv ke všemu francouzskému. Reformy Kateřiny II. však jako příslušník umírněné a vzdělané aristokracie hodnotil kladně. Jeho dílo sice vychází převážně z klasicismu a osvícenství, ale především jeho nedokončená autobiografie napsaná pod vlivem Jeana-Jacquese Rousseaua již nese znaky nastupujícího preromantismu.

Bashō Matsuo (1)

Japonský básník formy haiku, zaměřené na přírodní lyriku, autor poetických cestovních deníků.

Wolfgang Adolf Gerle (1)

Narozen 9. 7. 1781 v Praze, zemřel 29. 7. 1846 tamtéž. Německy píšící spisovatel, dramatik a publicista.

Naomi Baumslag (1)

Profesorka pediatrie, poradkyně mezinárodních agentur v oblasti lidských práv a zdraví, autorka knih a také časopiseckých článků na dané téma.

Zdeněk Balcar (1)

Ing., dopravní inženýr.

Ilja Ilf - Jevgenij Petrov (1)

Rudolf Beranek (1)

Roberta Rocchi (1)

Italská ilustrátorka.

Marta Hargašová (1)

Autorka prací z oblasti psychologie a pedagogiky.

Ladislav Konečný (1)

Finanční poradce, též investor.

Josef Javůrek (3)

Narozen 10. 3. 1929 v Praze, zemřel 28. 11. 2010 tamtéž. PhDr., editor soupisů nejkrásnějších knih, práce věnované bibliofiliím a grafické úpravě knih.

Isaak Bencianovič Baranov (1)

Otakar Asman (1)

Ing. Otakar Asman. Zemřel 26.7. 1966 u Štětína v Polsku. Odborník na tepelnou techniku v Jinonicích, práce z oboru.

Karel Friedl (1)

RNDr., práce z oblasti ochrany přírody.

Břetislav Dančák (1)

Docent na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií na Fakultě sociálních studií MU a proděkan téže fakulty . V minulosti působil také jako ředitel Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity . Ve výzkumu se věnuje americké zahraniční politice po konci studené války se zaměřením na priority USA vůči střední a východní Evropě. V souvislosti s politickým vývojem ve středoevropských zemích se zabývá jejich vnitropolitickými i zahraničněpolitickými aspekty. Zvláštní důraz klade na Visegrádskou skupinu a analýzu vztahů mezi těmito státy navzájem a jejich členství v Evropské unii a Severoatlantické alianci.

Václav Sehnal (1)

Narozen 24.2.1856 ve Velkých Kozojedech, zemřel 17.1.1905 ve Velké Vsi u Vodolky. Cukrovarnický pracovník, politický spis.

Marina Picasso (1)

Pablo Picasso měl se svou ženou Olgou Chochlovou syna Paula. Paulo měl se ženéu Emilienne Lottovou dvě děti - staršího syna Pablita a mladší Marinu. Po neutěšeném dětství se Marina jako dospělá plně věnuje od roku 1990 humanitární činnosti ve Vietnamu. Její nadace podporuje mnohé akce, zejména "Dětskou vesničku", v níž dnes pobývá více než 300 sirotků. Marina má pět dětí. Žije ve Francii.

Jean-Marie Élie Setbon (1)

Jean-Marie Élie Setbon se narodil roku 1964 v židovské rodině v Paříži. Už v dětství chodil tajně do baziliky Sacre Coeur, protože byl fascinován Kristem na kříži. V sedmnácti letech se blíží konverzi, ale nakonec se rozhodne hlouběji poznat židovství. Odjíždí do Izraele, aby tam studoval a stal se ortodoxním rabínem. Po návratu do Francie zakládá rodinu. Když jeho žena v roce 2004 umírá na rakovinu, Jean-Marie znovu pocítí výzvu kříže a začíná směřovat ke křesťanství…

Raul Pompéia (1)

Brazilský romanopisec a povídkář.

Borisav Stankovič (1)

Borisav "Bora" Stanković byl srbský realistický spisovatel. Jeho díla se zabývala především problematikou života v jižním Srbsku, odkud sám pocházel. Stanković dokončil základní školu ve Vranje, dále pak studoval na právnické fakultě Bělehradské univerzity. Rok života strávil také v Paříži. Pracoval jako úředník v Bělehradě. Během první světové války přesídlil do Niše, později do Černé Hory. Tam byl však zajat a převezen do zajateckého tábora do Derventy. Po válce pracoval v uměleckém oddělení jugoslávského ministerstva spravedlnosti. Zemřel v Bělehradě roku 1927. Mezi jeho významná díla patří drama Koštana, tedy divadelní hra, ve které Stanković divákům ukazuje lidové obyčeje a zvyky jižního Srbska a román Nečista krv. Zatímco Srbsko počátku 20. století měnilo svoji orientaci a nová generace viděla svůj vzor ve Francii a Anglii, než Rakousku, nebo patriarchálním světě srbského venkova, Stanković se rozhodl zpracovávat témata právě z tohoto okruhu. Zážitky z válečného Bělehradu v dobách útoků Rakousko-Uherska na Srbsko shrnul v díle Pod Okupacijom. Ve svých dílech používal Stanković často torlacké nářečí, kterým se mluví v jižním Srbsku.

Oton Župančič (1)

Slovinský básník a dramatik, překládal z angličtiny.

Nigel Hinton (1)

Uznávaný spisovatel, učitel, herec i plavčík Tento anglický spisovatel se narodil v Londýně roku 1941 uprostřed náletů. Škola ho příliš nezajímala, spíše četl, chodil do kina a běhal venku s kamarády. Po jejím dokončení pracoval dva roky v reklamní agentuře. Ačkoli ho práce bavila, rozhodl se studovat anglistiku na univerzitě. Dal tedy výpověď a začal se připravovat na zkoušky. Mezitím se živil půl roku jako metař a dalšího půl roku jako plavčík. V rámci studia musel na praxi do školy. Ačkoli nikdy nechtěl učit, jakmile stanul před třídou, zamiloval si to. Pak vyučoval deset let angličtinu na škole v Tonbridge, kde roku 1974 vznikla jeho první kniha Collision Course. Na poloviční úvazek učil během psaní ještě dalších šest let. Chtěl se však více zaměřit na svou knižní tvorbu, a tak se musel práce učitele vzdát. Při učení se živil jeden rok také jako profesionální herec. Ale od té doby se plně věnuje psaní. Je ženatý a v současnosti žije se svou manželkou v Jižním Sussexu. Napsal dvanáct románů včetně trilogie Buddy a příběhů Bobřích věží pro mladší čtenáře. Ty byly schváleny ministerstvem školství jako doporučená školní četba pro děti. Román The Finders získal cenu the Federation of Children's Book Groups a jeho literární debut Collision Course získal cenu Dutch Silver Pen. Romány jako Buddy a Buddy's Song byly zfilmovány. Nigel Hinton píše také scénáře, a to nejen filmové, ale i divadelní. Zájmy: fotbal , hudba , film, knihy, pěší turistika, plavání, tenis, víno Tři věci, které mu nejdou: ranní vstávání, fotbal, hra na kytaru

Josef Kiesewetter (1)

Josef Kiesewetter byl český malíř, kreslíř a grafik. Zabýval se grafickou úpravou knih, knižní ilustrací, scénickou a propagační tvorbou, volnou grafikou a malbou. Dětství prožil na Valašsku, ale téměř celý jeho život byl spojen s Uherskohradišťskem, kde byl po vyučení v roce 1954 přijat na uměleckou průmyslovku. V Uherském Hradišti strávil studentská léta a později také založil rodinu. V šedesátých a první polovině sedmdesátých let pracoval jako výtvarník v kulturních institucích. Volné kreslířské, grafické a malířské tvorbě se začal plně věnovat v době normalizace po vynuceném odchodu ze Slováckého muzea v polovině sedmdesátých let 20. století. V jeho výtvarné tvorbě se hojně projevoval jeho silný vztah k přírodě, motivy jsou figurální i krajinné, typické jsou snové výjevy a postavy.

Józef Barecki (1)

František Nekolný (1)

Narozen 26. 11. 1907 v Rakovníku, zemřel 4. 10. 1990 v Praze. Boxer ve velterové váze .

Rudolf Váca (1)

Narozen 9.3.1879 v Těšeticích u Olomouce. Učitel, přírodovědné práce.

Nicholas Patrick Wiseman (1)

Anglický kardinál, arcibiskup ve Westminsteru, narodil se ve Španělsku v anglo-irské rodině, po smrti otce se s matkou vrátil do Anglie a stal se katolickým knězem. Byl mj. profesorem orientálních jazyků.

Just Johan Bing (1)

Norský literární historik.

Antonín Malach (1)

Narozen 10.11.1926 v Kuničkách. Doc.Ing.,CSc., specializace na ekonomii, management. Publikace na téma školských systémů.

Carl Jonas Love Almqvist (1)

Carl Jonas Love Almqvist byl švédský romantický básník, feminista, realista, skladatel, sociální kritik a cestovatel. Některé jeho názory mohou být považovány za překvapivě moderní, např. jeho myšlenky o rovnosti žen a mužů se mohou považovat za radikální i podle současných měřítek. Ve svém literárním díle Almqvist zpočátku vystupoval jako typický romantický revolucionář, později se stal liberálem a jedním z průkopníku realismu ve švédské literatuře. Na konci života se pro své nesmiřitelné názory dostal do finanční tísně a byl nucen psát pro peníze dobrodružné a strašidelné romány. Roku 1851 uprchl do USA pro podezření z úkladné vraždy. Návratu do vlasti se již nedočkal. Zemřel na zpáteční cestě pod nepravým jménem v Brémách.

Tracy Wilkinson (1)

Novinářka a spisovatelka.

Ba Jin (1)

Pa Ťin byl čínský spisovatel. Ve 30. a 40. letech 20. století se proslavil svými romány, jež popisovaly a vzývaly rozklad tradičního konfuciánského patriarchálního společenského systému . Vyrostl v bohaté, tradiční čínské rodině, s velmi despotickými muži v čele. Unikl z ní odchodem do Francie v roce 1927. Již v Číně četl díla Pjotra Kropotkina a v Paříži se připojil k anarchistickému hnutí. V roce 1929 přijal jméno Pa Ťin, které odkazovalo jednak na Kropotkina a také na dalšího anarchistu Michaila Bakunina. Toho roku se také vrátil do Číny a zde vydal svou první knihu Zánik. Průlomovým byl však až román Rodina z roku 1931. Román měl autobiografické rysy a byl inspirován autorových dětstvím v bohaté rodině v S'-čchuanu. Tradiční čínská rodina je v románu líčena dosti neiluzivně a jako rozpadající se instituce. Kniha měla ještě dvě pokračování a trilogie byla nazvána Dravý proud. I další trilogie Láska měla úspěch. Roku 1934 byl zakázán jeho román Výhonek, načež musel načas odejít do exilu v Japonsku. Brzy se ale vrátil. Za války napsal další, burcující, trilogii Oheň. Před válkou s komunisty polemizoval z anarchistických pozic, po jejich vítězství v roce 1949 však základní pravidla nového režimu přijal a v roce 1958 byl dokonce zvolen předsedou oficiálního Svazu spisovatelů. Nevyzpytatelné represe Kulturní revoluce na konci 60. let si ho však nakonec našly: Bylo mu zakázáno psát a byl poslán čistit kanály. Jeho ženě byla z politických důvodů odepřena v roce 1973 lékařská péče, načež zemřela. Když se na konci 70. let uvolnily ledy v důsledku Tengových reforem, mohl se vrátit do literárního života, v roce 1985 i do čela Svazu spisovatelů. Stal se velkým kritikem Kulturní revoluce, přičemž však přiznal – zejména ve slavné knize Náhodné myšlenky – míru spoluviny na této mravní a myšlenkové tragédii, neboť sám se na konci 50. l...

Henry Hazlitt (1)

Henry Hazlitt byl americký libertarianistický filosof, ekonom, a novinář pro The Wall Street Journal, The New York Times, Newsweek a The American Mercury. Vyrůstal ve skromných poměrech. Jeho otec zemřel, když Hazlitt byl ještě dítě. Navštěvoval zdarma New York City's City College, ale po roce a půl skončil, aby se stal novinářem. Hazlitt začal svou kariéru v Wall Street Journal a ve věku 21 let napsal svou první knihu Thinking as a Science. Pracoval jako novinář pro New York Sun, The Nation, New York Times, a Newsweek. Byl vybrán nástupcem H. L. Menckena jako editor v The American Mercury, psal rubriku pod svým jménem pro Newsweek, a s Johnem Chamberlainem pracoval jako editor časopisu The Freeman. Přisuzuje se mu za zásluhy, že zprostředkoval Rakouskou školu anglicky mluvící veřejnosti. Spolu s úsilím jeho přátel, například Johna Chamberlaina a Maxe Eastmana, je oceňován za popularizaci díla F. A. Hayeka Cesta do otroctví pro americkou veřejnost prostřednictvím jeho recenze v The New York Times. Hazlitt byl plodný spisovatel. Během svého života napsal 25 knih. Hazlitt byl rovněž zakládající vicepresident Foundation for Economic Education. V letech 1997 až 2002 existovala společnost nazývaná The Henry Hazlitt Foundation, která aktivně podporovala libertariánský networking, hlavně prostřednictvím webové stránky Free-Market.Net. Tato společnost byla pojmenována na jeho počest, protože byl znám svou popularizací celého spektra libertariáských myšlenek široké veřejnosti skrze svá díla a pro napomáhání vzájemného propojování obhájců volného trhu. Hazlitt například zajistil pozici na New York University pro Ludwiga von Misese a seznámil ho se spisovatelkou Ayn Rand, která ho obdivovala. Společnost zahájila svou činnost až po Hazlittově smrti a nebyla oficiálně spojená s jeho dědictvím. Hazlitt je proslulý svou knihou Ekonomie v jedné lekci, napsal však i další knihy, mezi nimiž bylo mnoho o etice. Například ve svých knihác...

Geraldine Sherman (1)

Dita Stejskalová (1)

Dita Stejskalová je reditelkou Ogilvy Public Relations, kde pracuje již od roku 1994. Vystudovala VŠE Praha, Fakultu mezinárodních vztahů se specializací na mezinárodní obchod, politiku a diplomacii. Přednáší a je spoluautorkou knih „Strategie firemní komunikace“ a „Marketing zdravotnických zařízení“ . Je aktivní mentorkou v programu Odyssey a stála u zrodu Prague Leadership Institute.

Claudio Freidzon (1)

Claudio Freidzon z Argentiny je pastorem letniční církve Král králů v Buenos Aires.

Barbara Radcliffe Rogers (1)

Clinton E Arnold (1)

Reinhold Ulonska (1)

Reinhold Ulonska byl předsedou Svazu svobodných letničních sborů v Německu. Po mnoho let pracoval jako vedoucí sboru a dnes je známým evangelistou a biblickým učitelem. Působení duchovních darů tedy zná ze sborové praxe i z vlastní služby evangelisty. Zabývá se však tímto tématem důkladně na základě Bible.

John Wimber (1)

John Richard Wimber byl hudebník, charismatický kazatel a jedním ze zakládajících vůdců Vineyard hnutí , s neocharismatic Evangelický křesťanské denominace , která začala ve Spojených státech a nyní rozšířil do mnoha zemí světově široký.

Markéta Sodomková (1)

Pracovnice Regionálního muzea v Chrudimi, působí jako pedagog volnočasových aktivit.

Robert L Forward (1)

Co říci o tomto vědci, který trochu píše i sci-fi? Robert Lull Forward je držitelem doktorátu z fyziky a také mnoha patentů.

Nina Schindler (1)

Nina Schindler se narodila v roce 1946, žije se svou rodinou v Brémách. Uplynulo mnoho let, učila na škole a nyní pracuje jako nezávislá spisovatelka, překladatelka a technická poradkyně pro děti a mládež médií.

V. K (1)

Vladimír Krásný se narodil 8. října 1946 ve Zlíně-Kudlově. V Rousíně se vyučil truhlářem a v Bystřici pod Hostýnem absolvoval Střední průmyslovou školu dřevařskou. V letech 1973 - 1987 žil v západočeském Stodě a potom v Rokycanech. Později se vrátil do rodného kraje. I Krásného vztah k literatuře se projevil již v dětství. Jako patnáctiletý chlapec se pokoušel o tvorbu veršů a písňových textů. V roce 1966 mu vycházejí v Mladé frontě první povídky a verše. Ukázky z jeho tvorby se objevují i v kroměřížském almanachu Modré obzory . V době výkonu základní vojenské služby Krásný oslovuje Františka Hrubína, jenž mu vyjádřil sympatie: "Vaše verše se mi velmi líbí: jsou prosté a úsporné ve výrazu..." Zanedlouho se v časopise Československý voják objevují Krásného básně i povídky a následuje dvacetiletá spolupráce s časopisem. Krásný publikuje také v Tvorbě, Literárním měsíčníku, plzeňské Pravdě, Mladém světě, Zemědělských novinách, Práci a pro děti v Ohníčku a Mateřídoušce. Krásného básnické sbírky Prstýnky z pouti a Prosté nazývání vydalo Západočeské nakladatelství v Plzni. Spisovatel publikoval také pod pseudonymy Skand Rayla a Naka Lardys . Od roku 1997 spolupracuje s vydavatelstvím Ivo Železný pravidelně. V edici Rodokaps tak vyšly tituly: Muž proti muži, Neznámý přítel, Dlouhé cesty mužů, Útěk z oprátky, Údolí mrtvých, Žádný důvod pro návrat. V edici Stopy hrůzy nakladatelství Signet vyšly Krásnému prózy Tajemný přízrak a I duchové se mohou mýlit, obě pod pseudonymem V. K. Fair. Není bez zajímavosti Krásného dílčí zásluha na objevení bulharského básníka Ljubomira Christova pro českého čtenáře. Krásný přeložil několik Christovových básní. Vladimír Krásný je znám také jako autor textů populární a dechové hudby. V Československém rozhlase v Plzni se podílel na natáčení přibližně dvou desítek nahrávek a polka Celý kraj zpívá byla znělkou rozhlasového pořad...

J. M Houston (1)

Autor publikací z oboru psychologie, křesťanství, sociologie.