1–60 z 154560 Autoři
Various (1870)
Označení Various Artists se používá pro alba, na kterých se podílí více interpretů. Nejčastěji jde o hudební kompilace, filmové soundtracky, výběry zaměřené na určitý žánr, období či hudební scénu nebo kolekce vydané konkrétním hudebním vydavatelstvím.
Nahrávky Various Artists umožňují objevovat různé hudebníky v rámci jednoho alba a často nabízejí reprezentativní průřez určitým stylem nebo tématem. Mohou spojovat známé skladby s méně známými objevy, mapovat vývoj hudebního žánru nebo zachycovat atmosféru konkrétní doby, místa či kulturního prostředí.
V nabídce Various Artists najdete pestrý výběr titulů napříč hudebními žánry – od rocku, popu, jazzu a soulu až po elektronickou hudbu, klasiku nebo filmovou hudbu. Jde o ideální volbu pro posluchače, kteří hledají rozmanitost, chtějí poznat nové interprety nebo si rozšířit svou hudební sbírku o tematicky sestavená alba.
Více od autora
Karel Čapek (710)
Karel Čapek byl český spisovatel, intelektuál, novinář, dramatik, překladatel a amatérský fotograf. Byl mladší bratr malíře a spisovatele Josefa Čapka . Narodil se v Malých Svatoňovicích v rodině venkovského lékaře MUDr. Antonína Čapka. Matka sbírala slovesný folklor. S rodiči se brzy přestěhoval do Úpice, kde byl v místním kostele 13. ledna 1890 pokřtěn. V Úpici také absolvoval základní školu Na Blahovce, která byla později, po Karlově smrti, přejmenována na Základní školu bratří Čapků. Poté studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku přestoupit na gymnázium v Brně. Roku 1915 ukončil studium na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a získal doktorát. V letech 1910–1911 byl Karel Čapek na studijním pobytu v Paříži a v Berlíně. Karel Čapek trpěl od svých 21 let Bechtěrevovou nemocí, což je chronické zánětlivé onemocnění především páteřních obratlů. Pro svou nemoc nebyl odveden do rakouské armády a nemusel proto bojovat v první světové válce, přesto byl touto válkou a jejími následky velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině; v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku Chyše. Jako vychovatel však údajně působil pouze tři měsíce, a brzy přešel k novinařině. Stal se redaktorem v několika denících a časopisech: v Národních listech , v týdeníku Nebojsa a v Lidových novinách . Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce a proti politickému směřování listu, které vnímal jako zaměřené proti prvnímu československému prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi. V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl prvním předsedou československého odboru PEN klubu. Karel Čapek a jeho bratr Josef byli zhruba od roku 1925 aktéry pravidelného pátečního...
Více od autora
Zdeněk Burian (652)
Zdeněk Michael František Burian byl český malíř a ilustrátor dobrodružných knih. Proslul zejména svými paleontologickými rekonstrukcemi společně s profesorem Josefem Augustou. Zdeněk Michal Burian se narodil 11. února 1905 v Kopřivnici. Jeho otcem byl Eduard Burian. Jeho matkou byla Hermína Burianová. V letech 1905 až 1909 pobýval Zdeněk Burian s rodiči ve Štramberku v domě čp. 38. Kolem roku 1910 se Zdeněk Burian přestěhoval s rodiči do Kopřivnice a začal zde navštěvovat obecnou a měšťanskou chlapeckou školu. V roce 1919 složil úspěšně přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze. Dne 24. října 1919 byl čtrnáctiletý Burian zapsán jako mimořádný studující Akademie výtvarných umění v Praze. Nastoupil do prvního semestru Všeobecné malířské školy, kterou vedl profesor Jakub Obrovský. Na škole vydržel ale pouze necelé dva roky. Ve školním roce 1920/1921 šestnáctiletý Zdeněk Burian svá studia přerušil. Po odchodu ze školy se začal živit jako ilustrátor. Ilustroval především dobrodružnou literaturu. První knihou, k níž takto přispěl, bylo Dobrodružství Davida Balfoura od Roberta Louise Stevensona, které vyšlo v září roku 1921. V letech 1924 až 1925 zahájil ilustrování časopisu „Širým světem“ a knih České grafické unie. Od roku 1925 pracoval na geografickém cyklu „Země a lidé“. Dne 14. února 1927 se Zdeněk Burian oženil s Františkou Loudovou . Pro nakladatelství Josefa Richarda Vilímka začal od roku 1927 Burian postupně ilustrovat časopisy: Humoristické listy, Malý čtenář, Dobrodružný svět, ...) a potom též i dobrodružné knihy. V roce 1930 ilustroval Zdeněk Burian první knihy nakladatele Jana Toužimského. Od června roku 1932 pak začal pracovat pro nakladatelství Toužimský & Moravec. Pod vedením docenta Josefa Augusty namaloval Zdeněk Burian v roce 1935 svých prvních šest rekonstrukcí. Vzájemná spolupráce trvala až do...
Více od autora
Božena Němcová (738)
Božena Němcová, rodným jménem Barbora Novotná, později Barbora Panklová byla česká spisovatelka národního obrození. Někdy bývá řazena k pozdnímu romantismu nebo ranému realismu, většinou je však umisťována na rozhraní těchto dvou směrů, případně je označována za autorku, která se těmto zařazením vymyká. Lze též uvažovat o souvislostech se sentimentální estetikou biedermeieru. K jejím čtenáři nejoblíbenějším a nejčtenějším dílům patří prózy Babička a Divá Bára i její pohádky. Božena Němcová také napsala obrazy ze života. Vzdělání, zejména německé, získala v letech 1830–1833 ve Chvalkovicích, svůj český pravopis zdokonalovala až v dospělosti, během prvního pobytu v Praze. Je spojována s emancipačními snahami ženskými i národními. Svým působením si vydobyla pozici české národní patronky a pomyslné strážkyně národní identity. Kromě literárního díla Boženy Němcové je předmětem zájmu také její soukromí, zejména nešťastné manželství a vztahy s muži, ale také bída, politická perzekuce a zdravotní obtíže, jež vedly k její předčasné smrti. Objevily se rovněž hypotézy o nemanželském původu spisovatelky z milostného vztahu šlechtických rodičů. Ve 20. století si Němcová udržovala stálou pozornost umělců i badatelů. Ve 30. a 40. letech 20. století se stala múzou avantgardních básníků, mimo jiné Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta a Františka Halase. Přínos Němcové pro českou kulturu zdůrazňovaly osobnosti jako František Xaver Šalda nebo Václav Černý. Také komunističtí autoři jako Zdeněk Nejedlý a Julius Fučík ji označovali za klíčovou autorku českého národa v 19. století. Fučík ji vnímal jako zakladatelku novodobé české prózy. Od 50. let byla ovšem interpretace její tvorby zcela podřízena vládnoucí ideologii. Božena Němcová byla prezentována jako předchůdkyně socialistických myšlenek. Její díla, podobně jako spisy Aloise Jiráska a Josefa Kaje...
Více od autora
Jules Verne (630)
Jules Gabriel Verne byl francouzský spisovatel dobrodružné literatury. Je považován za jednoho ze zakladatelů žánru vědeckofantastické literatury. Jeho knihy jsou dodnes oblíbeny hlavně mezi mládeží. Je po něm pojmenován kráter Jules Verne na odvrácené straně Měsíce. Jules Gabriel Verne se narodil 8. února 1828 v domě číslo 4 v ulici Olivier-de-Clisson na ostrůvku Île Feydeau ve městě Nantes jako první z pěti dětí pařížského právníka Pierra Vernea a Sophie Allote de la Fuÿe, která pocházela z nantské rodiny námořníků. Jules měl mladšího bratra Paula a tři sestry: Annu , Mathildu a Marii . V roce 1834 byl poslán do penzionátu při škole, kterou vedla paní Sambinová. O rok později nastoupil s bratrem do školy Saint-Stanislas, která byla vedena v přísném katolickém duchu. Byl velmi nadaným žákem – obdržel několik ocenění, např. za zeměpis, latinu či řečtinu. Další roky školy strávil v semináři Saint-Donatien, který popsal ve svém nedokončeném románu Kněz v roce 1839 . Roku 1839 se nechal – dle legendy – najmout ve věku jedenácti let jako plavčík na loď do Indie, jeho rodiče to však zjistili a cestě zabránili. Údajně chtěl splnit slib a dovézt sestřenici Caroline Tronsonové korálový náhrdelník. Otci musel slíbit, že od této doby bude cestovat jen ve svých snech. Dle jeho vzpomínek však tato legenda nemusí být úplně mimo realitu – údajně nastoupil na palubu plachetnice, důkladně ji prozkoumal a vše si „osahal“. Mezi lety 1844 a 1846 navštěvoval s bratrem Paulem Lycée Royal . Maturitu složil 29. července 1846 v Rennes. Roku 1847 odjel Jules na žádost otce do Paříže studovat práva. Zamiloval se do Rose Herminie Arnaud Grossetière a začal skládat první básně, ve kterých ji opěvoval. Idylka měla bohužel krátké trvání – rodiče Herminie těžce snášeli, že o ni má zájem mladý student bez jisté budoucno...
Více od autora
Adolf Born (451)
Adolf Born byl český malíř, kreslíř, ilustrátor, animátor, karikaturista a kostýmní výtvarník. Byl znám svými monarchistickými postoji. Narodil se v Českých Velenicích, kde se mluvilo česky i německy. V letech 1949–1950 studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, později přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a na Akademii výtvarných umění v Praze, kde u prof. A. Pelce absolvoval. Během studií ho ale nejvíce ovlivnil František Tichý. Adolf Born sdílel jeho fascinaci cirkusy a varieté. Tehdejší filmové týdeníky v něm vzbudily náklonnost k exotice a zájem o individuality, jako byl etiopský císař Haile Selassie I. nebo Čankajšek. Literárně Borna nejvíce ovlivnili autoři bajek Krylov, La Fontaine a Ezop, z českých spisovatelů Bohumil Hrabal, Karel Poláček a Jaroslav Hašek. Od roku 1960 byla jeho díla vystavena po celém světě a získal za ně mnoho cen. Jeho doménou je grafika – suchá jehla, lept a především litografie. V roce 1962 se oženil a v roce 1964 se mu narodila dcera Erika Bornová. Jeho nejznámější díla zahrnují ilustrace knih od Miloše Macourka , Julese Verna , A. Dumase staršího , Vojtěcha Steklače a jiné. Je také autorem kostýmů a dekorací k opeře Antonína Dvořáka Čert a Káča inscenované v Národním divadle, dále inscenace hudební fakulty HAMU – opera V studni Viléma Blodka. Jeho animace navíc vtipně glosují i děj ve filmové sérii o básnících a jeho animace nechybí dokonce i v závěrečném dílu Jak básníci čekají na zázrak, který byl uveden do kin měsíc před jeho smrtí. Zemřel 22. května 2016 ve věku 85 let. Poslední rozloučení s umělcem proběhlo ve velké obřadní síni strašnického krematoria 27. května 2016. Roku 1974 byl na světové výstavě v Montr...
Více od autora
Agatha Christie (429)
Agatha Mary Clarissa lady Mallowanová, rozená Millerová, obvykle známá jako Agatha Christie , občas používající pseudonym Mary Westmacott byla anglická prozaička, autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů. Je nejznámější spisovatelkou všech dob. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare. Narodila se v typické viktoriánské rodině, a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906 odjela do Paříže studovat hudbu a zdokonalit svou francouzštinu. Zde zjistila, že má talent na zpěv a klavír, pro svou ostýchavost před publikem a nedostatečně silný hlas však od kariéry zpěvačky upustila. Dne 24. prosince 1914 se provdala za důstojníka Archibalda Christieho. V průběhu první světové války A. Christie pracovala jako dobrovolná sestra a lékárnice v Ashfieldu. Zkušeností získaných během těchto let při práci s léky, a často i jedy, využila později při psaní svých detektivek. Roku 1919 se jí narodila dcera Rosalind. Roku 1926 se po smrti své matky a kvůli manželské krizi nervově zhroutila. V té době došlo k jejímu slavnému zmizení. Po dobu jedenácti dnů byla nezvěstná a ani po jejím nalezení v hotelu v Harrogate se tento incident nikdy plně nevyjasnil. Na motivy autorčina zmizení vznikl i film Agatha v hlavní roli s Vanesou Redgraveovou, Dustinem Hoffmanem a Timothy Daltonem. Roku 1928 bylo její manželství s Archibaldem Christie rozvedeno, nicméně jako již zavedená autorka netrpěla finančními problémy. Roku 1928 se vydala do Bagdádu a mimo jiné navštívila i slavné archeologické vykopávky v Uru, kde se seznámila s archeologem Sirem Leonardem Woolleym a jeho ženou Catherine. Při opětovné návštěvě Uru v roce 1930 poznala i asistenta Wooleyho a s...
Více od autora
Karel Gott (352)
Karel Gott byl velmi uznávaný český zpěvák, často označovaný jako "zlatý hlas Prahy" nebo "Sinatra Východu". Narodil se 14. července 1939 v Plzni a poprvé na sebe upozornil v 60. letech 20. století po účasti na několika hudebních festivalech. Jeho všestranný hlas mu umožnil obsáhnout celou řadu žánrů, od popu až po crossoverovou klasiku. Během své kariéry vydal Gott více než 100 alb a řadu singlů a stal se jedním z nejúspěšnějších a nejtrvalejších umělců v České republice a na Slovensku.
Více od autora
Alois Jirásek (609)
Alois Jirásek byl český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů a představitel realismu. Celý život pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, nejprve v Litomyšli a poté v Praze. Přátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa – například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem či Z. Nejedlým. Navštěvoval umělecký kroužek v Kavárně Union na Národní třídě čp. 524/I, kde se scházeli Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, František Ženíšek, Antonín Wiehl a další. Působil jako redaktor časopisu Zvon. Byl zastáncem samostatnosti českého a slovenského národa a jako jeden z prvních podepsal Manifest českých spisovatelů. Alois Jirásek se narodil ve východočeském Hronově u Náchoda. Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Josef Jirásek , původně tkadlec a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová . Před Aloisem Jiráskem se jeho rodičům narodily děti: Helena, Josef, Emílie; po něm Rudolf, Žofie, Božena, Adolf a Antonín. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově , české gymnázium v Hradci Králové a na pražské univerzitě vystudoval historii . Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor českého jazyka, dějepisu a zeměpisu. Právě o životě studentů v Litomyšli pojednává jeho novela Filosofská historie. Publikovat začal již v době svých pražských studií, v Litomyšli vznikají jeho první významné práce . Dne 12. 8. 1879 se Jirásek oženil s Marií Podhajskou , dcerou zámožného soukromníka. Měli 8 dětí, sedm dcer a jednoho syna. Roku 1888 Jirásek přesídlil do Prahy. Dva první byty v Praze mu příliš nevyhovovaly a teprve za pět let získal prostorný byt v Resslově ulici č. 1, na nároží dnešního Jiráskova náměstí, kde je osazena jeho pamětní deska. V tomto bytě pak žil od roku 1903 až do své ...
Více od autora
Karl May (395)
Karl Friedrich May, píšící pod jménem Karl May a v českém prostředí uváděný běžně jako Karel May , byl německý spisovatel převážně dobrodružných románů a povídek z exotických krajů. Proslul zejména svými příběhy z Divokého západu o indiánském náčelníku Vinnetouovi a zálesáku Old Shatterhandovi, známém také jako Kara ben Nemsí. Obliba jeho díla dostala nový impuls v šedesátých letech dvacátého století, kdy podle něj bylo natočeno sedmnáct výpravných filmů. Mayovo dílo se vyznačuje výrazným humanismem a pacifismem, vyzdvihuje a oslavuje sepětí s přírodou , mír a rovnost lidí všech ras a vyznání. Jeho kladní hrdinové sahají k násilí jen v krajních případech a vždy se snaží vyhnout zabíjení. Knihám i přes seriózní dramatické linky nechybí humor a jistá míra nadsázky a mnohé jeho dialogy mají komediální charakter. Mayovo pojetí amerického Západu ve druhé půli 19. století bylo typické líčením původních indiánských obyvatel spíše jako čestných, nezkažených a úctyhodných oběti bezohledného drancování a postupu civilizace, než jako krvelačných primitivů – nejzápornější postavy v příbězích jsou zpravidla chamtiví a bezcharakterní bílí Američané. Tím se zásadně lišil od dobrodružné literatury americké provenience a hluboce ovlivnil obraz Indiánů ve středoevropském, zejména německém prostředí. Těchto motivů v Mayově díle později zneužili nacisté k protiamerické propagandě, přestože celkové vyznění Mayovy tvorby je zcela jasně protiválečné a protirasistické. Narodil se jako páté dítě v chudé a početné tkalcovské rodině Heinricha Augusta a Christiny Wilheminy Mayových v Ernstthalu v saském Podkrušnohoří. Rodiče museli věnovat všechen čas obstarávání obživy a děti vychovávala babička. Pravděpodobně vlivem podvýživy, nedostatkem vitaminu A a D a špatných hygienických podmínek po narození trpěl zrakovou poruchou a křivicí. Teprve v pěti letech se léka...
Více od autora
Josef Čapek (475)
Josef Čapek byl český malíř, grafik, knižní ilustrátor a spisovatel. Byl starším bratrem spisovatele Karla Čapka . Narodil se v rodině lékaře Antonína Čapka a jeho manželky Boženy. Do tří let žil v lázeňském domě v Malých Svatoňovicích u Trutnova, spolu se starší sestrou Helenou ; zde se narodil i mladší bratr Karel . Roku 1890 se rodina přestěhovala do Úpice, kde navštěvoval obecnou a měšťanskou školu. Tam však příliš neprospíval, i když výtvarné nadání se mu nedalo upřít. Posléze chodil na německou dvouletou odbornou školu tkalcovskou ve Vrchlabí. Po jejím absolvování v roce 1903 pracoval rok jako dělník v úpické továrně F. M. Oberländera. Od podzimu 1904 začal žít už natrvalo v Praze, kde studoval na Uměleckoprůmyslové škole. Zde se také v roce 1910 seznámil se svou budoucí manželkou Jarmilou Pospíšilovou . Po absolutoriu na Uměleckoprůmyslové škole a po druhé schůzce s budoucí manželkou odjel na podzim 1910 do Paříže, kam za ním přijel i bratr Karel. Zde J. Čapek navštěvoval Colarossiho akademii. Pobyt, původně plánovaný na tři roky, zkrátil na tři čtvrti roku, aby byl blízko své vyvolené. Spolu s Karlem Čapkem v Paříži rozepsali první verzi dramatu Loupežník. Bratři Čapkové se z cest po Evropě vrátili do Prahy v roce 1911, tedy v době, kdy vyvrcholilo napětí mezi starší a mladou nastupující uměleckou generací v pražském spolku Mánes. Většina mladých umělců, včetně bratří Čapků, nakonec spolek Mánes opustila a založila novou Skupinu výtvarných umělců. Do první světové války Josef Čapek nemusel narukovat z důvodu slabého zraku. Po devítileté známosti se oženil se svou dlouholetou láskou Jarmilou, dcerou pražského advokáta Jaroslava Pospíšila. Sňatek se konal 3. května 1919 v kostele sv. Ludmily na Vinohradech. V té době bydleli jak novomanželé, tak bratr Karel v bytě rodičů v pražské Říční ulici. K...
Více od autora
Josef Lada (464)
Josef Lada byl český malíř, ilustrátor, scénograf a spisovatel. Narodil se hrusickému ševci Josefu Ladovi a jeho manželce Alžbětě, rozené Janovské , jako nejmladší ze čtyř dětí. Měl bratra Františka a sestry Antonii a Marii . Z Hrusic a okolí také čerpal řadu námětů svých obrazů. Jako půlroční chlapec upadl na knejp a poranil si oko. Proto viděl jen na jedno a chybělo mu prostorové vidění, což ovlivnilo jeho výtvarné vyjadřování. V roce 1901 odešel do Prahy, aby se na Královských Vinohradech vyučil malířem pokojů a divadelních dekorací. O rok později vstoupil do učení na knihaře a zlatiče. V kresbě byl samoukem, postupně si vyvinul osobitý styl s typickou silnou linkou a zaoblenými tvary postav. Dne 18. června 1923 se oženil s Hanou Budějickou a narodily se jim dcery Alena a Eva. Alena Ladová byla rovněž ilustrátorka a malířka. O svém otci napsala v roce 1963 knihu Můj táta Josef Lada, které bylo vydáno přes 9000 výtisků, v knize byly také použity ilustrace z jiných Ladových děl. Dcera Eva se narodila 18. prosince 1928, byla nadaná klavíristka a zahynula v 16 letech při leteckém bombardování u Emauzského kláštera 14. února 1945. Působil jako karikaturista, ilustrátor a také jako spisovatel. Byl rovněž autorem výprav, scén a kostýmů k divadelním hrám i operám uváděným Národním divadlem a hlavním výtvarníkem úspěšného českého filmu režiséra Josefa Macha Hrátky s čertem z roku 1956, natočeného podle stejnojmenné pohádkové divadelní hry Jana Drdy. Vytvořil asi 400 volných obrazů a okolo 15 tisíc ilustrací. Jeho ilustrace inspirovaly českého básníka Jaroslava Seiferta k napsání básnické sbírky Chlapec a hvězdy . Sbírka je malebným slovním doprovodem k Ladovým obrázkům. Společně s Čapkem, Nezvalem a Vančurou se stal jedním ze zakladatelů tzv. „moderní pohádky“ v české literatuře a obdržel za svoje dílo roku 1947 t...
Více od autora
kolektiv (835)
Sem přidávejte knihy, u nichž není uvedeno konkrétní jméno autora, příp. autorů. Pokud je u knihy alespoň jedno jméno jejího autora uvedeno, nepřidávejte již kolektiv autorů.
Více od autora
Jaroslav Němeček (536)
Jaroslav Němeček je český ilustrátor, autor komiksu Čtyřlístek. Kromě toho má na svém kontě i jiné komiksy . Dříve také pracoval pro dětský časopis Mateřídouška. V roce 1969 společně se svou manželkou Lucií na jejich chalupě u Doks na Českolipsku vytvořil kreslený komiksový seriál, v němž hlavní roli měly postavičky kocoura Myšpulína, prasátka Bobíka, zajíčka Pindi a psí slečny Fifinky. První příběh a sešit měl název Vynálezy profesora Myšpulína. Náklad 30 000 kusů byl rozebrán, a tak pokračovali dalšími díly. Od sedmého dílu příběhy začala psát Ljuba Štíplová a náklady některých čísel byly až 220 000 kusů. Po roce 1990 příběhy psali i další spolupracovníci. V roce 2015 byl vydán 600. díl Čtyřlístku. Začátkem roku 2019 Čtyřlístek slaví 50 let. Se svými spolupracovníky a činovníky města Doksy otevřel v prosinci 2011 v podkroví městské knihovny v Doksech Muzeum Čtyřlístek. Poté byla vybudována kolem Máchova jezera naučná stezka.
Více od autora
Cyril Bouda (327)
Cyril Bouda, křtěn Cyrill Mikoláš Bouda , byl český malíř, grafik a ilustrátor a profesor na Karlově univerzitě. Narodil se v Kladně, ale většinu života prožil v Praze. Oba rodiče Cyrila Boudy byli výtvarníci; otec byl středoškolským profesorem kreslení, matka Anna Boudová Suchardová umělecko-průmyslovou výtvarnicí, sestrou sochařů Stanislava a Vojtěcha Suchardů. Za kmotra mu byl Mikoláš Aleš. V roce 1923 absolvoval Bouda Umělecko-průmyslovou školu v Praze u Františka Kysely, v roce 1926 zakončil studium na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval u Maxe Švabinského. Dále byl na AVU asistentem T. F. Šimona. V letech 1946–1972 působil jako pedagog a posléze jako profesor na Pedagogické fakultě UK v Praze a v Brandýse nad Labem . Mezi jeho žáky na pedagogické fakultě patřil například Jaroslav Weigel. Často pobýval v Ptáčově u Třebíče, tam ho přivedl Bedřich Vaníček a manželé Antonín a Ludmila Kybalovi, jeho druhá manželka Helena pocházela z Třebíče. Žil v zahradním domku ve Vlašské ulici na úpatí Petřína. Jeho syn Jiří Bouda se stal rovněž grafikem. Ulice Cyrila Boudy je v Kladně, Prostějově, ve Slaném a v Třebíči. Pamětní deska v Kladně na vile Libochvíle. Věnoval se nejprve volné grafice a malbě obrazů. Je však znám především jako mnohostranný a velmi pilný autor užité grafiky. Celý život pracoval jako ilustrátor knih, zvláště pohádek, českých pověstí, humoristických a historických knih . Své ilustrace převáděl také do podoby kreslených filmů . Zvládal mnoho grafických technik, dřevoryt a mědiryt, lept a zejména litografii. Byl mj. grafikem-návrhářem československých známek. Vytvořil také návrhy pro vitráže a...
Více od autora
William Shakespeare (486)
William Shakespeare byl anglický básník, dramatik a herec, který bývá považován za největšího anglicky píšícího spisovatele a celosvětově nejvýznamnějšího dramatika. Je často nazýván anglickým národním básníkem a „bardem z Avonu“. Připisuje se mu přibližně 38 dochovaných her , 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších básní, z nichž některé jsou nejistého autorství. Jeho hry byly přeloženy do všech hlavních živých jazyků a jsou uváděny častěji než hry jakéhokoli jiného dramatika. Shakespeare vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou v anglickém hrabství Warwickshire. Ve věku 18 let se oženil s Anne Hathawayovou, se kterou měl tři děti: Susannu a dvojčata Hamneta a Judith. Někdy mezi lety 1585 a 1592 začal v Londýně úspěšnou kariéru herce, dramatika a spoluvlastníka hereckého souboru Služebníci lorda komořího , později známého jako Královská společnost . Zdá se, že kolem roku 1613 ve věku 49 let odešel na odpočinek do Stratfordu, kde zemřel o tři roky později. Z jeho soukromého života se dochovalo jen málo informací, což podnítilo mnoho spekulací o takových věcech, jako byl jeho fyzický vzhled, sexuální orientace a náboženské přesvědčení, a také zda práce, které jsou mu přisuzovány, nebyly ve skutečnosti napsány někým jiným. Většinu svých známých děl Shakespeare vytvořil mezi lety 1589 a 1613. Některé jeho rané hry byly komedie. V dalším období vytvořil Shakespeare mnoho her na historické náměty hlavně z anglických dějin, ale také např. velké drama Julius Caesar. Později, asi do roku 1608, pak psal své slavné tragédie, jako jsou Hamlet, Othello, Král Lear a Macbeth, které jsou považovány za vrcholná díla anglické literatury. V poslední tvůrčí fázi vytvářel tragikomedie, známé též jako romance, pravděpodobně ve spolupráci s jinými autory. Mnoho ze Shakespearových her byl...
Více od autora
František Hrubín (313)
František Hrubín byl český spisovatel, básník , později básník obav, dramatik, scenárista, překladatel knížek především z francouzštiny. Narodil se na Královských Vinohradech v domě čp. 486 v rodině stavitelského asistenta Františka Hrubína z Břežan a Anny, rozené Novotné z Lešan . Rodina žila na Královských Vinohradech, po vypuknutí první světové války ale otec narukoval. Matka se proto v roce 1914 přestěhovala, s Františkem i jeho jednoročním bratrem Josefem, ke svému otci, chalupníku Josefu Novotnému, do Lešan. V Lešanech v Posázaví prožil František Hrubín své dětství a v letech 1916–1922 zde chodil do školy. Posázaví, které zobrazil např. v dílech Romance pro křídlovku, Zlatá reneta či Lešanské jesličky, zůstalo jeho celoživotní inspirací. Studoval na několika gymnáziích v Praze, po maturitě v roce 1932 se neúspěšně pokoušel vystudovat filozofii a práva na Karlově univerzitě. Od roku 1934 byl zaměstnán v Městské knihovně v Praze a později na ministerstvu informací. V roce 1946 se stal spisovatelem z povolání. 2. prosince 1939 se oženil s Jarmilou Holou, s níž měl dceru Jitku a syna Víta . Výrazně se podílel na založení dětského časopisu Mateřídouška, v letech 1945–1948 ho redigoval. Na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů spolu s Jaroslavem Seifertem odvážně kritizoval spojení literatury a politiky. Zastal se zde nejen perzekvovaných, ale i zavřených básníků . Emotivně odmítl odsuzující názory Ladislava Štolla na poezii Františka Halase. Na sjezdu byl též zvolen do Ústředního výboru Svazu. Jeho vystoupení vedlo nejprve k zákazu literární činnosti, velice brzy mu bylo povoleno překládat a psát literaturu pro děti, jeho samostatná tvorba procházela různými obdobími zákazů a vydáván...
Více od autora
Jan Zábrana (204)
Jan Zábrana byl český básník, prozaik, esejista a překladatel z ruštiny a angličtiny. Jan Zábrana se narodil v Herálci roku 1931 a v roce 1940 se s rodinou přestěhoval do Humpolce. Roku 1950 byla odsouzena jeho matka Jiřina Zábranová. Téhož roku složil maturitu na humpoleckém gymnáziu, ale nebyl vzhledem k politické perzekuci své rodiny přijat na filozofickou fakultu. Do roku 1952 studoval čtyři semestry na Katolické bohoslovecké fakultě UK v Praze, téhož roku byl odsouzen také jeho otec. Pak pracoval jako pomocný dělník v Tatrovce Smíchov, Družstvu Smalt v Radotíně, provozovně ve Veletržní ulici. Poté se 27. října 1954 stal překladatelem na volné noze, ovšem také se začínaly projevovat záchvaty deprese. V roce 1957 debutoval v časopise s vlastní básnickou tvorbou. Při amnestii v roce 1960 byli propuštěni Zábranovi rodiče na svobodu. V roce 1963 bylo požehnáno manželství s Marií Leskovjanovou , do kterého se narodila o rok později dcera Eva. V roce 1965 Zábrana vydal svoji první sbírku básní Utkvělé černé ikony. V roce 1969 byla vydána jeho poslední báseň za jeho života. Během normalizace mu bylo znemožněno vydávat vlastní tvorbu a mohl pouze překládat. V následujících letech upadal do stále těžších depresí. V roce 1976 Zábrana onemocněl diabetem a v roce 1984 zemřel na rakovinu. Je pohřben v Poděbradech. Od roku 1954 se věnoval literární práci jako překladatel z povolání. Zaměřil se zejména na ruskou, anglickou a americkou prózu a poezii a pro české čtenáře objevil četné pozoruhodné autory a hodnotná díla. Patří k nim např. překlad Osipa Mandelštama, či Borise Pasternaka. Především však znovuobjevil a do českého jazykového a literárního světa přivedl ojedinělé literární dílo ruského židovského autora Isaaka Babela. Babelova Rudá jízda byla do češtiny poprvé přeložena již roku 1928. Jan Zábrana však literární kvalitu díla podtrhl a umocnil svým básnickým citem a vybroušeným překladatelským řemeslem. K řa...
Více od autora
Jan Neruda (416)
Jan Neruda byl český básník, prozaik, novinář, dramatik, literární a divadelní kritik, vůdčí osobnost generace májovců. Pocházel z pražské Malé Strany, narodil se v Újezdských kasárnách. Otec Antonín Neruda byl vysloužilý dělostřelec, později trafikant. Matka Barbora, rozená Leitnerová , sama dříve ovdovělá, byla druhou manželkou vdovce Antonína Nerudy. V roce 1835 koupila matka dům v Zásmukách, kde rodina po čas žila. V roce 1838 získal otec povolení k pobytu v Praze, kde si otevřel krámek v pražském domě U Dvou slunců v Ostruhové ulici, od roku 1841 trafiku. Když otec zemřel, přestěhoval se Jan Neruda s matkou do domu U Tří černých orlů . Od roku 1841 byl žákem metropolitní školy u Sv. Víta, v letech 1842–1846 navštěvoval malostranskou německou hlavní školu. Středoškolská studia začal na malostranském gymnáziu, v letech 1851–1853 na Akademickém gymnáziu, kde maturoval. Po třech semestrech absolvoval na právnické a filozofické fakultě, během studií si přivydělával jako furýr a armádní účetní. Neukončená studia v roce 1857 opustil a učil na různých školách češtinu a němčinu. Asi od roku 1856 pracoval v redakcích německých a českých listů. V roce 1860 se stal redaktorem českého deníku Čas, ze kterého roku 1862 přešel do deníku Hlas. Hlas byl roku 1865 sloučen s Národními listy a Jan Neruda se stal až do smrti jejich fejetonistou. Spolupracoval též s časopisy, zejména s Květy a Lumírem. Podnikl několik cest do Německa, Francie, Maďarska, Itálie, Řecka a Egypta. O těchto cestách si vedl záznamy, které jsou zajímavým svědectvím o životě této doby, obsahují různé postřehy, které jej představují jako dobrého pozorovatele. Jeho první láskou byla Anna Holinová z vlastenecky orientované rodiny malostranského sluhy Františka Holiny . Věnoval jí řadu...
Více od autora
Vítězslav Nezval (264)
Vítězslav Nezval byl český básník, spisovatel a překladatel, spoluzakladatel poetismu, vůdčí osobnost českého surrealismu, národní umělec , člen Komunistické strany Československa, vyznamenaný zlatou medailí Světové rady míru. Narodil se v rodině venkovského učitele v Biskoupkách na Moravě, od roku 1903 bydlel v Šemíkovicích, kde navštěvoval jednotřídní školu a na které ve svém díle často vzpomínal . Od roku 1911 studoval gymnázium v Třebíči, které dokončil roku 1919. Za první světové války byl odveden, ale po dvou měsících byl z armády propuštěn. Jeden semestr studoval právnickou fakultu v Brně, pak přestoupil na filosofickou fakultu v Praze . Brno si však oblíbil a toto město ho velmi ovlivnilo. Roku 1922 vstoupil do Devětsilu, v jeho rámci se podílel na založení poetismu, nového básnického směru. Chtěl být metodou, jak nahlížet na život, aby byl básní.). Postupně se stal politickým iniciátorem českého avantgardního hnutí. Roku 1924 vstoupil do KSČ. Pracoval v redakci Masarykova slovníku naučného , poté se věnoval pouze spisovatelství. Nějakou dobu působil jako dramaturg Osvobozeného divadla. Publikoval v Rudém právu, Tvorbě, Odeonu, Nové scéně, Lidových novinách atd. Velmi ho ovlivnily jeho cesty – zejména do Sovětského svazu, ale i Francie, Itálie a Řecka. Seznámil se zde s mnoha surrealisty , pod jejichž vlivem založil Skupinu surrealistů v ČSR , kterou roku 1938 rozpustil. Po druhé světové válce byl velmi aktivní v KSČ, získal řadu oficiálních poct a funkcí. Jeho tvorba této doby je poznamenána stylem budovatelské poezie, podle Nezvalových příznivců obsahuje snahu najít sama sebe v socialistickém realismu. Již v roce 1923 mu Jan Bartoš sestavil horoskop. Nezval studoval knihy o astrologii, předpověděl i vlastní smrt, tvrdil, že zemře o Velikonocích. Zájem o astrologii mu vydržel po celý život, v jeho pozůstalosti...
Více od autora
Jaroslav Foglar (282)
Jaroslav Foglar byl populární český spisovatel literatury pro mládež, významná osobnost českého skautského hnutí, redaktor několika dětských časopisů a zážitkový vychovatel. Pod skautskou přezdívkou Jestřáb vedl po většinu svého života chlapecký oddíl, Pražskou Dvojku. Část jeho literárního díla přešla v Česku do obecného povědomí a některé jeho pojmy a fráze zlidověly. Narodil se na Novém Městě pražském, v Benátské ulici číslo 3. Rodina se však krátce poté přestěhovala do Předlic a následně do Poděbrad – kvůli léčbě jeho otce Jindřicha. Ten zemřel 17. července 1911 ve věku 39 let na srdeční nemoc, když byly Jaroslavovi 4 roky. Od té doby žil Jaroslav Foglar pouze s matkou a starším bratrem Zdeňkem. V roce 1914 se ovdovělá paní Foglarová s oběma syny přestěhovala zpět do Prahy, na Vinohrady do Korunní třídy. Na jaře roku 1920 Jaroslav na výzvu svého kamaráda poprvé navštívil skautský oddíl, protože se mylně domnívali, že s ním mohou zdarma cestovat do Anglie. Zjistili, že cesta zdarma není, přesto dostali pozvání do oddílu. Navštívili tedy ještě několik schůzek a výprav za město. Při jedné z dalších akcí, kdy v ulicích Prahy prodávali losy Skautské loterie, se nachladil, a matka mu proto další skautování zakázala. V roce 1923 byl společně se svým bratrem Zdeňkem přijat do 48. klubu oldskautů Jestřábi, podle kterého později dostal i svoji přezdívku Jestřáb. Jaroslav tehdy sice nesplňoval věk pro oldskauty, byl však přijat do jisté míry z nouze, aby měl klub dostatečný počet členů pro schválení v rámci skautské organizace. Trampské toulání s oldskauty jej však nezaujalo. Jako téměř dospělý nakonec přijal v roce 1924 nabídku vstoupit do 34. pražského oddílu Ohnivci. V roce 1924 skončil studium obchodní školy a krátce pracoval v informační kanceláři firmy Wys Muller & Co. Poté n...
Více od autora
Jiří Trnka (266)
Jiří Trnka byl český výtvarník, loutkář, ilustrátor, malíř, sochař, spisovatel, scenárista, kostýmní výtvarník a režisér animovaných filmů. Jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu a světově uznávaný ilustrátor a tvůrce loutkových filmů. Narodil se v Plzni-Petrohradu. Odmala byl v úzkém kontaktu s loutkami, které se vyráběly v jejich rodině. Už na plzeňské reálce si jeho výtvarného nadání povšiml učitel Josef Skupa, který ho také přivedl do loutkového divadla. Dal mu příležitost poznat divadelní zázemí a příležitostně vypomáhat s výtvarnou stránkou představení. Na jeho přímluvu rodiče umožnili Jiřímu studovat na výtvarné škole v Praze. Setkání se Skupou bylo pro Jiřího Trnku rozhodujícím životním okamžikem. Stal se jeho mentorem a podporoval ho během studia i na začátku kariéry. V letech 1929–1935 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Už během studia navrhoval a vytvářel kulisy pro Divadlo Spejbla a Hurvínka J. Skupy v Plzni. Pracoval také jako výtvarník v novinách. Kresbami a ilustracemi přispíval do časopisů Večer, Pestrý týden, A–Zet, Mladý hlasatel Ahoj, Eva, Kvítek z čertovy zahrady. Po skončení školy provozoval v letech 1936–1937 vlastní loutkovou scénu pod názvem Dřevěné divadlo v dnešním pražském Divadle Rokoko. Z finančních důvodů byl nucen provoz divadla ukončit. Začal se živit jako ilustrátor a díky svému originálnímu výtvarnému projevu se brzy zařadil mezi českou ilustrátorskou špičku. Během života ilustroval kolem stovky knížek. Významný podíl tvořily ilustrace knih pro děti. Od roku 1936 spolupracoval s Národním divadlem v Praze, pro které vytvářel scény a kostýmy. Svou nejznámější scénu pro Klicperova Zlého jelena si zopakoval s režisérem Frejkou ještě v Divadle na Vinohradech v roce 1948. V následujícím roce byla publikována jako knižní ilustrace. Od 50. let byl stále více zaměstnán filmem a ilustrační tvorbou, pro divadlo pracoval velmi zřídka. [8...
Více od autora
Josef Škvorecký (196)
Josef Škvorecký byl česko-kanadský spisovatel-prozaik, esejista, překladatel a exilový nakladatel, spolu s manželkou Zdenou Salivarovou zakladatel exilového nakladatelství '68 Publishers v Torontu. Dětství prožil v Náchodě. Otec byl bankovní úředník, ale angažoval se i jako náčelník místní sokolské organizace a jako správce sokolského kina. Po maturitě na gymnáziu v Náchodě 1943 byl totálně nasazen jako pomocný dělník v náchodské továrně Metallbauwerke Zimmermann und Schling a později v Novém Městě nad Metují, koncem války pak ještě v přádelně firmy Bartoň v Náchodě. Na univerzitu mohl nastoupit až po skončení války, kdy byly vysoké školy zase otevřeny. Nejprve krátce studoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, pak 1946 přestoupil na filozofickou fakultu – obor angličtina a filosofie, absolvoval v roce 1949. Na umístěnku působil jako učitel na středních školách v Broumově a Polici nad Metují a Vyšší sociální škole v Hořicích v Podkrkonoší. Roku 1951 získal doktorát a nastoupil dvouletou vojenskou službu. Po návratu z ní roku 1953 nastoupil jako redaktor angloamerické redakce Státního nakladatelství krásné literatury a umění . V letech 1953–1960 bydlel v ulici Na Březince 1159/13 na pražském Smíchově. V roce 1956 nastoupil jako redaktor dvouměsíčníku Světová literatura, v letech 1957–1958 jako zástupce šéfredaktora. Po politickém skandálu následujícím vydání jeho prvního románu Zbabělci roku 1958 musel redakci opustit, ale mohl se vrátit do angloamerického oddělení SNKLU. Téhož roku se oženil se svou přítelkyní Zdenou Salivarovou. Spisovatelem ve svobodném povolání se stal roku 1963. Vedle jiných aktivit je spjat i se začátky cimrmanologie, v prvních seminářích je zmiňován jako „prezident Společnosti pro rehabilitaci osobnosti a díla českého myslitele Járy da Cimrmana“. V lednu 1969 se stal předsedou redakční rady měsíčníku Plamen. Je...
Více od autora
Karel Jaromír Erben (335)
Karel Jaromír Erben byl český historik, právník, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek; představitel literárního romantismu. Patřil mezi významné osobnosti českého národního obrození. Po svých studiích na gymnáziu v Hradci Králové a v Praze byl zaměstnancem Královské české společnosti nauk a sekretářem Českého muzea. Od roku 1851 působil jako archivář města Prahy a od roku 1864 se stal ředitelem pomocných úřadů pražských. Ve svých studijních letech se Erben stýkal s Karlem Hynkem Máchou. Později se také seznámil s Františkem Palackým, spolupracoval s ním a jeho politickými názory byl trvale ovlivněn. Spory s Martinem Hattalou Erbena vyčerpávaly a přispívaly ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Erben je znám především jako sběratel lidové poezie. Ve smyslu názorů bratří Grimmů, s kterými se znal, hledal v ústní lidové slovesnosti odraz starých mýtů , jež lidové podání a tradice během věků přetvořily a často zakryly. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách , jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla. Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních , , která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice. Karel Jaromír Erben se narodil v Miletíně 7. listopadu 1811. Původní příjmení jeho předků bylo však psáno Erban. Jeho rodičům – ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně – se narodila dvojčata Karel a Jan. Jan však již 29. 12. 1811 zemřel. Ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně ...
Více od autora
Helena Zmatlíková (305)
Helena Zmatlíková rozená Wehrbergerová byla česká malířka a ilustrátorka. Ilustrovala přibližně 250 knížek, hlavně pro děti. Studovala nejprve na soukromé Ukrajinské akademii u Grigorije Musatova, později přešla na Rotterovu školu kresby a propagační grafiky. Své studium dokončila ve škole volné a užitné grafiky, knižního a reklamního umění Officina Pragensis . Již během studií si přivydělávala jako módní kreslířka. Po studiích nejprve pracovala v ateliéru Melantrich, pak se osamostatnila, ale nakonec přešla pod nakladatelství Albatros jako jeho kmenová ilustrátorka. Soustavně se vydávání knížek s jejími ilustracemi věnuje nakladatelství Artur. Za své dílo získala řadu ocenění za nejkrásnější knížku. Podílela se i na Světové výstavě v Bruselu 1958. Známé jsou její ilustrace Honzíkovy cesty od Bohumila Říhy a dětských knížek od Eduarda Petišky. Podobně známé jsou i Děti z Bullerbynu od Astrid Lindgrenové. Mezi její nejoblíbenější knížky patřilo Aškenazyho Putování za švestkovou vůní, Collodiho Pinocchiova dobrodružství a Malý princ od A. de Saint-Exupéryho. Kromě knih ilustrovala i mnoho leporel pro nejmenší. Pracovala i na animovaných filmech, například na večerníčku Domeček u tří koťátek. Knihy, které ilustrovala, byly překládány do mnoha jazyků a vycházely v zahraničí i s původními ilustracemi, takže je znají děti takřka na celém světě. Jejím synovcem je právník a politik Pavel Rychetský. Její syn Ivan Zmatlík byl ženatý s herečkou Kateřinou Macháčkovou, se kterou má dceru Helenu. Místem jejího posledního odpočinku je Vyšehradský hřbitov v Praze.
Více od autora
Jiří Winter-Neprakta (228)
Jiří Winter, znám také pod pseudonymem Neprakta, byl český kreslíř, karikaturista, ilustrátor a humorista. Po studiích na Reálném gymnáziu pokračoval na Státní grafické škole. Během druhé světové války byl více než rok vězněn za přechovávání zbraní. Po válce studoval několik semestrů na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1957 se zúčastnil první výstavy skupiny Máj 57. Neprakta byl velmi plodný autor, který za svůj život nakreslil více než 35 000 kreslených vtipů a ilustroval stovky humoristických knih. Věnoval se i animovanému filmu, knižním ilustracím a návrhům hraček. Svoji uměleckou dráhu zahájil v roce 1948 a po mnoho let tvořil uměleckou dvojici Neprakta s námětářem Bedřichem Kopecným. Později spolupracoval s českým spisovatelem a humoristou Miloslavem Švandrlíkem. Oba patřili mezi hlavní autory československého satirického a humoristického časopisu Dikobraz. Společně s humoristou Miloslavem Švandrlíkem nakreslil několik knih o dvou žácích Kopytovi a Mňoukovi. V roce 2010 se objevila neověřená zpráva o spolupráci Jiřího Wintera s StB pod krycím jménem Gráf. Jeho evidence v archivech StB byla předmětem soudního jednání. Neprakta se krátce před svou smrtí domohl rozsudku, který potvrzoval, že byl v materiálech bývalé Státní bezpečnosti evidován neoprávněně.
Více od autora
Ed McBain (235)
Ed McBain, známý též jako Evan Hunter, rodným jménem Salvatore Lombino byl americký spisovatel a scenárista. Svá díla psal pod řadou pseudonymů. „Serióznější“ výtvory zpravidla pod jménem Evan Hunter, které později přijal za vlastní. Uznání si vydobyl románem Džungle před tabulí z prostředí americké střední školy. Napsal též scénář k filmu Alfreda Hitchcocka Ptáci . Do paměti čtenářů se však nejvíce zapsal pod pseudonymem Ed McBain jako stvořitel kriminálního cyklu 87. revír, v jehož více než pěti desítkách detektivních románů zachycuje příběhy policisty Steva Carelly a jeho kolegů ze smyšleného amerického velkoměsta Isoly, nápadně se podobajícího autorovu rodnému New Yorku. Dále je třeba připomenout jeho detektivky s hlavním hrdinou advokátem Matthewem Hopem, které také došly velkého čtenářského uznání. McBainovy detektivky vynikají faktografickým realismem, vypravěčskou lehkostí a pozorovatelským talentem, s nimiž autor vykresluje množství figurek svého velkoměstského panoptika. Některé jeho romány byly použity jako předlohy detektivních seriálů . Jeho dalšími autorskými pseudonymy byly Hunt Collins, Ezra Hannon, Richard Marsten, John Abbot a Curt Cannon. Narodil se roku 15. října 1926 v New Yorku na Manhattanu, ale od dvanácti let žil v Bronxu. V New Yorku také chodil na základní a střední školu. V roce 1944 byl odveden k námořnictvu; po návratu do civilu v roce 1946 dovršil své vzdělání na newyorské Hutton College, kterou opustil s titulem bakaláře svobodných umění. Na universitě se také seznámil se svou budoucí ženou, se kterou se v posledním ročníku oženil. Psát se pokoušel už za studií, ale po odchodu z university nejprve prošel celou řadu zaměstnání: odpovídal na telefonické dotazy u Americké automobilové společnosti; u jiné firmy nabízel telefonicky restauracím mořské raky a kromě platu dostával i naturálie: tolik mořských raků, kolik jich...
Více od autora
Karel Svolinský (283)
Karel Svolinský byl český malíř, grafik, ilustrátor, typograf a tvůrce písma, scénograf a vysokoškolský pedagog. V letech 1910–1916 se v Praze vyučil řezbářem. Ve studiu pokračoval od roku 1919 na UPŠ v Praze. U Štěpána Zálešáka studoval malbu a grafiku , u Bohumila Kafky sochu . Po úrazu se zaměřil především na grafiku a nástěnnou malbu, kterou mezi lety 1922–1927 studoval u Františka Kysely. Od roku 1945 působil na téže škole jako vedoucí pedagog Speciálního ateliéru užité grafiky. Těžištěm jeho tvorby je kresba inspirovaná lidovými tradicemi, folklórem a přírodou. Kromě kresby se věnoval především volné, drobné a užité grafice , při jejíž tvorbě experimentoval s grafickými technikami. Typickou grafickou technikou je pro něj dřevoryt a dřevořez . Vynikal také v knižní grafice a ilustraci. Navrhoval gobelíny, byl úspěšným scénografem a především autorem návrhů několika monumentálních realizací: Scénografické výpravě se věnoval od roku 1940, kdy jej pozval do Národního divadla v Praze dirigent Václav Talich k realizaci Dvořákova Jakobína. Později pohostinsky realizoval výpravy převážně pro český operní repertoár jak v Praze, tak ve Státním divadle v Brně, v Olomouci, Plzni a dalších městech. Pohostinsky připravil výpravu Janáčkovy Její pastorkyně i pro Vídeňskou státní operu . Ilustroval celou řadu knih a obálek hudebnin . Roku 1925 byl vystaven jeho slavnostní tisk Máchova Máje na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Po tomto úspěchu vydal u anglické firmy Monotype svůj skript Wenceslas . Zabýval se též tvorbou plakátů, poštovních známek, exlibr...
Více od autora
Jack London (281)
Jack London, vlastním jménem John Griffith Chaney byl americký spisovatel, který se proslavil svými nejčtenějšími knihami Volání divočiny a Bílý tesák. Od mládí žil dobrodružným životem. Byl námořníkem, zlatokopem, členem pobřežní rybářské hlídky i pirátským lovcem ústřic. Procestoval celé Spojené státy americké jako tulák - hobo. V době zlaté horečky se vydal na Aljašku, kde sice nezbohatl, ale později využil zkušeností ze severu ve svých povídkách a knihách. Začal studovat na univerzitě, studium však nedokončil. Od dětství četl dobrodružnou literaturu, kterou později začal i sám psát. Zpočátku neměl úspěch - jeho styl psaní byl drsný a nezvyklý a pro vydavatele nepřijatelný. Postupně se však prosadil, nejprve svými povídkami z Aljašky a později vydával i romány. Byl socialistou, členem socialistické strany a odborů. Psal námořní povídky, povídky a romány z aljašské přírody a podobně drsných prostředí lidské civilizace. Stal se i válečným zpravodajem v Rusko-japonské válce. Další oblastí byla díla se sociální tematikou. Postupně se stal známým a uznávaným spisovatelem, ve své době zřejmě nejlépe placeným. Zbohatl, postavil si jachtu a vydal se na cestu kolem světa. Žil na svém ranči v Měsíčním údolí v Kalifornii. Přes své velké příjmy měl stálé finanční potíže, celý život také bojoval s alkoholismem . Svou závislost výstižně popsal v knize Démon alkohol, která vyšla v roce 1914, dva roky před jeho smrtí. V té době vrcholila v USA abstinenční kampaň a je pravděpodobné, že jeho román přispěl k odhlasování prohibičního zákona. Kvůli nemírnému pití především tvrdého alkoholu měl nemocná játra a ledviny. Proti bolestem užíval morfium, jež mu legálně předepsal lékař; na předávkování morfiem také zemřel. Podle některých spekulací mělo být předávkování záměrné a šlo tedy o sebevraždu. Z vyjádření jeho dcery, z názoru historika a z dopisu...
Více od autora
Jaroslav Seifert (242)
Jaroslav Seifert byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Patřil mezi členy hnutí Devětsil, stál na počátku českého uměleckého směru poetismu. Je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu , kterou získal za „poezii, která svěží smyslovostí a mimořádnou vynalézavostí podává osvobozující obraz lidské nezdolnosti a mnohotvárnosti“. Navzdory komplikovaným vztahům s komunistickou mocí obdržel titul národního umělce. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Narodil se do chudých poměrů v dnešní Bořivojově ulici čp. 816/104 na Žižkově, dnes Praha 3, a byl pokřtěn 5. října jako Jaroslav Václav. Na rodném domě je umístěna pamětní deska. Jeho otec, původně úředník, pak nepříliš úspěšný obchodník s obrazy a rámy a později dělník, byl „uvědomělým socialistou“, zatímco matka byla zbožná katolička. Seifert se o tom později vyjádřil: „Tyto protiklady mi také trochu zůstaly – v životě i v poezii.“ Během jeho dětství se rodina několikrát stěhovala po různých, vesměs nuzných, podnájmech v rámci Žižkova. Svá středoškolská studia si Seifert odbýval nejprve na c. k. vyšším gymnáziu na Žižkově v Kubelíkově ulici . Přestože patřil k bystrým žákům, svá studia nedokončil pro mnoho neomluvených hodin, které trávil vesměs touláním se po Praze, účastí na dělnických demonstracích a horlivou četbou. Od roku 1919 mu začínaly vycházet první básně v různých časopisech a novinách, např. pod patronací Josefa Hory v Právu lidu. Jeho první básnická sbírka, Město v slzách, byla vydána v roce 1921. V témže roce dvacetiletý Seifert vstoupil do právě založené Komunistické strany Československa a stal se pravidelným přispěvatelem jejího nově založeného listu Rudé právo, jímž byl až do roku 19...
Více od autora
Alexandre Dumas (358)
Alexandre Dumas byl kreolského původu a měl mírné černošské rysy. Jeho otec, divizní generál a hrdina Velké francouzské revoluce Thomas-Alexandre Davy de La Pailleterie, se narodil na ostrově Santo Domingo ze smíšeného manželství markýze de La Pailleterie a černošky Cossette Dumasové. V mládí Dumas významně ovlivnil vývoj francouzského dramatu. Jeho historická hra z roku 1829 Jindřich III. a jeho dvůr bylo první romantické drama úspěšně uvedené na jeviště. Velký úspěch měly i jeho další divadelní hry Antony s moderním námětem mladého rebela ne nepodobného lordu Byronovi a také Věž nesleská s námětem ze středověku, napsaná společně s Frédéricem Gaillardetem . Zásadním přelomem v Dumasově literární tvorbě bylo setkání s profesorem historie Augustem Maquetem roku 1839, kdy společně napsali drama Bathilde a historický román Rytíř Harmental . Jejich vzájemná spolupráce trvala do roku 1857, kdy se rozešli ve zlém. Maquet vyhledával materiál a vypracovával první nástin děje. Na Dumasovi pak bylo literární zpracování, při kterém mu však mnohdy pomáhali i další spolupracovníci. Tato Továrna na romány, jak zněl titul jednoho pamfletu Dumasových odpůrců z roku 1854, měla za následek obrovskou autorovu plodnost. Dumasovo dílo čítá na tři sta svazků a zahrnuje dramata, komedie, romány, novely, paměti, knihy cestovních dojmů, obrazy mravů, ale i historická pojednání. Maquet měl také největší zásluhu na vzniku Dumasova nejslavnějšího románu Tři mušketýři s hrdiny d\'Artagnanem, Athosem, Porthosem a Aramisem. Úspěch románu, odehrávajícího se za vlády Ludvíka XIII., byl tak obrovský, že Dumas a Maquet vytvořili ještě dvě pokračování: Tři mušketýři po dvaceti letech a Tři mušketýři ješte po deseti letech aneb Vikomt de Bragelonne , ve kterých dovedli děj až do d\'Arta...
Více od autora
Dick Francis (180)
Dick Francis byl britský žokej, novinář a spisovatel detektivních románů. V roce 1939 narukoval do Královského letectva a ve druhé světové válce byl nejprve leteckým mechanikem, později pilotem bombardéru. Roku 1948 se stal profesionálním žokejem, kterým byl až do roku 1956. Během své kariéry vyhrál značné množství dostihů a v sezóně 1953/1954 se stal žokejem šampiónem. Po ukončení jezdecké kariéry se stal sportovním novinářem London Sunday Express, kde se věnoval dostihům. Redaktorem tohoto časopisu zůstal až do roku 1973. Od roku 2000 žil na Kajmanských ostrovech. Od roku 1962 vydával jednou ročně novou knihu, svoji spisovatelskou činnost přerušil po smrti své ženy , další román vydal v roce 2006 a následující čtyři napsal v letech 2007–2010 spolu se svým synem Felixem. Všechny jeho detektivky se zabývají dostihovým sportem, hlavní hrdina s ním má vždy něco společného buď přímo nebo nepřímo . Ve více příbězích vystupuje Sid Halley, jemuž zranění ukončí jezdeckou kariéru a který se následně stává vyšetřovatelem. Mnohá jeho díla přeložila do češtiny Jaroslava Moserová. Získal několik prestižních ocenění:
Více od autora
Erle Stanley Gardner (221)
Erle Stanley Gardner byl americký spisovatel detektivních románů, píšící také pod pseudonymy A. A. Fair, Carleton Kendrake, Kyle Corning, Charles M. Green, Charles J. Kenny, Les Tillray a Robert Parr. Původně pracoval jako právník a z této praxe čerpal i některé náměty pro svoje díla, od roku 1933 psal detektivky. Každoročně vydal zhruba čtyři díla, celkem napsal 140 detektivek. Kromě svých detektivních románů se věnoval také projektu nazvanému Soud posledního odvolání , kde se spolu s přáteli snažil prošetřovat sporná rozhodnutí, ve kterých byli před soudem dost možná nevinní odsouzeni kvůli špatné obhajobě, nesprávnému jednání policie a státních zástupců a hlavně také zneužívání či špatné interpretaci forenzních důkazů. V dílech podepsaných jako E. S. Gardner se ve dvou sériích detektivek objevují dva hlavní hrdinové – Perry Mason a Doug Selby. V dílech psaných pod pseudonymem A. A. Fair pak vydal další řadu detektivek s jinými hlavními postavami . Pod dalšími pseudonymy vydával další romány, povídky a cestopisy. Perry Mason je advokát, který v každé knize zastupuje lidi, obvykle obviněné z vraždy. V každé detektivce s P. Masonem se vyskytuje i jeho sekretářka Della Streetová a soukromý detektiv Paul Drake. Mason byl Gardnerovou nejúspěšnější postavou, která se objevuje v největší části děl. Podle knih s Perry Masonem bylo v 30. a 40. letech 20. století natočeno mnoho hollywoodských filmů, v letech 1957–66 pak mnohadílný televizní seriál televize CBS . V závěrečné epizodě první série se objevil také sám Gardner. Na přelomu 80. a 90. let vznikla další série televizních filmů, ve které vystupovali herci z původního seriálu, včetně Raymonda Burra. Namátkový výběr knih s Perry Masonem: Svérázná dvojice detektivů: - ona, rázná pětaosmdesátikilová dáma kolem šedesátky, jejímž hlavním hnacím motor...
Více od autora
Jaroslav Hašek (246)
Jaroslav Hašek byl český spisovatel, publicista a novinář, autor druhé nejpřekládanější knihy české literatury , proslulých Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války. Rod Hašků z otcovy strany byl sedlácký a měl kořeny v jihočeských Mydlovarech. Haškův dědeček z otcovy strany, František Hašek, byl poslancem Českého zemského sněmu a později i tzv. kroměřížského sněmu. Byl rovněž účastníkem bojů na barikádách v Praze v roce 1848. Podle některých pověstí spolupracoval s Michalem Bakuninem během jeho pobytu v Čechách v roce 1849. Rod matky Kateřiny, rozené Jarešové, byl také z jižních Čech, kdy jeho děd Antonín Jareš i praděd Matěj Jareš byli knížecí schwarzenberští baštýři v Krči čp. 32. Jeho otec Josef Hašek, učitel matematiky a náboženský fanatik, předčasně zesnul na intoxikaci alkoholem. Zaháněl jím bolesti způsobené rakovinou. Chudoba pak donutila jeho matku Kateřinu se třemi dětmi stěhovat se více než patnáctkrát. Ve čtyřech letech lékař u malého Jaroslava diagnostikoval srdeční vadu a zakrnělou štítnou žlázu. Kvůli tomu Jaroslav strávil v dětství hodně času na venkově, u dědečka z matčiny strany, na tzv. Ražické baště, a to zejména se svým mladším bratrem Bohuslavem. V dětství na něho Jaroslav žárlil a několikrát se dokonce pokusil mu jako miminku ublížit. Později měli ale mimořádně silný vztah a hodně spolu pěšky cestovali. Bohuslav se upil k smrti rok po Jaroslavově úmrtí. Dětství Haškovo bylo běžné, klukovské, prodchnuté dobrodružstvími s vrstevníky a četbou Karla Maye a Julese Verna. To se však změnilo v Haškových jedenácti letech, kdy se do Lipové ulice, kde tehdy Haškovi bydleli, nastěhoval vysloužilý námořník Němeček. Dospívajícího Haška si obtočil kolem prstu, tahal z něho peníze, které Hašek i kradl doma, a začal ho vodit do hospod, včetně neblaze proslulé Jedové chýše v Apolinářské ulici, kde ho učil pít alkohol...
Více od autora
- (539)
Více od autora
František Muzika (250)
František Muzika byl český malíř, ilustrátor, typograf a scénograf. V letech 1918–1924 studoval Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Jakuba Obrovského, Karla Krattnera a Jana Štursy. Poté odjel do Paříže, kde v letech 1924–1925 pokračoval ve studiích na Académie des beaux-arts. V letech 1945–1970 působil jako profesor na VŠUP v Praze ve Speciálním ateliéru užité grafiky ke knižní úpravě a plakátu. V roce 1921 vstoupil do Devětsilu, ale hned následující rok přešel do SVU Mánes. Dále byl členem Nové skupiny. Od roku 1927 spolupracoval s Otakarem Štorch-Marienem a stal se uměleckým ředitelem nakladatelství Aventinum a redaktorem časopisu Musaion. Později pracoval pro nakladatelství Melantrich a František Borový. Byl též významným scénografem, navrhl přes 100 výprav, z toho v letech 1927–1947 provedl 43 výprav pro Národní divadlo v Praze. Vedle rozsáhlé malířské činnosti se věnoval volné, užité a drobné grafice, ilustraci, typografii, karikatuře, výtvarné kritice a scénografii. Byl těsně svázán s meziválečnými avantgardními proudy a ve svých úpravách uplatňoval výrazový repertoár „nové typografie“, přesto má jeho typografická tvorba spíše klasicistní charakter. Muzikovou nejvýznamnější teoretickou prací je dvousvazkové monumentální dílo Krásné písmo ve vývoji latinky , které bylo vydáno i v německém překladu . Jaroslav Seifert, se loučí a vzpomíná na svého celoživotního přítele těmito slovy: Muzikovy obrazy a kresby jsou zastoupeny v mnoha českých a mezinárodních galeriích, včetně Centre Pompidou, Paříž. V Československu začal vystavovat v r. 1922. Článek o historii Pražského jara. Obrázky - logo od F. Muziky zdobi průčelí Rudolfina a Obecního domu.
Více od autora
Radoslav Nenadál (141)
Radoslav Nenadál byl český spisovatel a překladatel anglojazyčné literatury, amerikanista a anglista, vysokoškolský pedagog. Narodil se 30. října 1929 v Šumperku, avšak už v dětství se s rodinou přestěhoval do Prahy. Tam posléze vystudoval angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po studiích začal pracovat jako vysokoškolský pedagog. Překládal do češtiny například díla Ernesta Hemingwaye, Trumana Capoteho či Johna Irvinga a dalších. Mezi jeho překlady patří i román Sophiina volba amerického prozaika Williama Styrona. V roce 1981 Nenadál získal Cenu překladatelské sekce za překlad knihy Jamese Thurbera Filozof a ústřice a rovněž Cenu nakladatelství Odeon za práci v oblasti americké literatury. V roce 2017 byl uveden do Síně slávy v rámci Cen Josefa Jungmanna, udělovaných Obcí překladatelů. Od 80. let 20. století také psal vlastní uměleckou prózu. Mezi jeho povídkové sbírky a romány patří Rakvářova dcera a jiné prózy , Přijď zpět , Dušinky , Gaudeamus či My tě zazdíme, Aido, dále Škorpión, Zahrada či Sešitky chrámové pěvkyně . V jeho dílech se objevovalo vysokoškolské prostředí, Praha nebo také tabuizované téma homosexuality. Publikoval také vědecké práce z oblasti literární kritiky a historie, učebnice, skripta a další texty.
Více od autora
František Jungwirth (125)
František Jungwirth byl český překladatel a redaktor, spolupracoval také s rozhlasem a televizí. Překládal zejména z angličtiny, byl velkým znalcem detektivního žánru, jemuž se věnoval prakticky celý život. František Jungwirth se narodil 27. července 1920 v Ruské na Slovensku. Od roku 1946 studoval na Vysoké škole politické a sociální v Praze. V roce 1949 byl ze školy donucen odejít. V letech 1950–1955 pracoval v ČKD Praha, 1956–1961 byl zaměstnán v podniku zahraničního obchodu Motokov a poté přešel do svobodného povolání. Od roku 1963 se věnoval redakční práci: v letech 1963–1967 pracoval ve vydavatelství Panton, 1967–1977 byl redaktorem nakladatelství Orbis a 1977–1980 vedoucím redaktorem nakladatelství Panorama v Praze. Těžištěm jeho překladatelské práce byly převody anglické a americké beletrie . Postupně se začal věnovat detektivnímu žánru, kde překládal jak knihy a povídky a sci-fi . Z polštiny překládal především dílo Stanislawa Lema a několik knih přeložil i z němčiny. Od vzniku revue Světová literatura v roce 1956 zde otiskoval své překlady i odborné články. Věnoval se také časopiseckým útvarům, překládal například z Ellery Queen’s Mystery Magazine či Alfred Hitchcock’s Mystery Magazine.Tyto pak zveřejňoval v například v časopise My, nebo ve víkendových přílohách Mladé Fronty nebo Práce. Své časopiské překlady zveřejňoval pod vlastním jménem, pod pseudonymem J. F. Pícha-Stockinger nebo pod značkou -th.
Více od autora
Mikoláš Aleš (276)
Mikoláš Aleš byl český malíř, kreslíř, dekoratér a ilustrátor, jedna z nejvýznamnějších osobností takzvané „Generace Národního divadla“, klasik českého umění 19. století. V ranějším období tvořil v pozdně romantickém stylu, přičemž vycházel z odkazu Josefa Mánese, později směřoval spíše k secesi. Jeho otcem byl František Aleš, písař a později městský tajemník, člen významné a zámožné mirotické rodiny, matkou Veronika Alšová, rozená Famfulová. Kvůli finančním potížím se celá rodina několikrát přestěhovala. V roce 1856 nejprve do Písku a následně do Prahy. Ani tam se však nepodařilo situaci zlepšit a Alšové se v únoru 1859 vrátili zpět do Mirotic. Kreslit začal už ve čtyřech letech. V roce 1862, podobně jako jeho dva bratři František a Jan, nastoupil na školu v Písku a v roce 1865 na gymnázium, které však pro neshody s jedním z tamních pedagogů musel opustit. Začal se učit malířem a roku 1867 vstoupil do druhé třídy písecké reálky, kde studoval až do roku 1869, kdy odjel do Prahy na Akademii výtvarných umění. Během studia si přivydělával vyučováním kreslení a drobnými ilustracemi. Jeho učiteli byli Josef Matyáš Trenkwald a Jan Swerts. V roce 1876 se zúčastnil demonstrace proti profesoru A. Woltmannovi, který během své přednášky v německém vzdělávacím klubu Concordia popřel sice existenci českého umění v době gotické a barokní; uvedl, že české umění pouze přejímalo v té době německé vzory. Čeští studenti, kteří přednášku navštívili, hlasitě protestovali a neopustili přednáškovou síň, na což profesor Woltmann reagoval vyklizením síně. Později protesty přerostly v potyčky mezi německými a českými studenty. Aleš byl potrestán několikadenním vězením a vyloučen z akademie. Po tom, co předčasně zemřeli oba jeho bratři , zemřela v roce 1869 také jeho matka. Otec se v roce 1874 znovu oženil, ale téhož roku zemřel. Protože se svou macechou se nikdy nespřátelil, zůstal ve 22 letech ...
Více od autora
Danielle Steel (290)
Danielle Fernandes Dominique Schueleinová-Steelová lépe známá jako Danielle Steelová je americkou spisovatelkou romantické literatury a autorkou konvenčních dramat. Proslulá svými konvenčními dramatickými novelami Steelová prodala po celém světě více než 550 miliónů výtisků svých knih a je na sedmém místě žebříčku nejlépe prodávaných děl spisovatelů. Její novely byly nepřetržitě na seznamu nejlépe prodávaných knih New York Times po dobu 381 týdnů a 22 z nich bylo televizně zpracováno. V Česku její knihy vydává nakladatelství Ikar. Její otec John Schulein Steel je potomkem jednoho ze zakladatelů Löwenbräu Beer, matka Câmara Stone Reis je dcerou portugalského diplomata. Steelová strávila většinu svého dětství ve Francii, kde ji rodiče brávali na rodičovské večírky a tím jí dali příležitost pochytit zvyklosti a životní trend bohatých a slavných. Když jí bylo 7 let, její rodiče se rozvedli, a poté byla vychovávána hlavně otcem v New Yorku, kdy velmi zřídka viděla matku, která se odstěhovala do Evropy. Danielle začala psát povídky již jako dítě a v době dospívání i poezii. V r. 1965 absolvovala Lycée Français de New York, poté studovala literaturu a módní návrhářství na Parsons School of Design a v letech 1963 - 1967 New York University. Ve svých 18 letech se v r. 1965 vdala za bankéře Claude-Eric Lazarda. Ve svých 19 letech jako mladá novomanželka a stále studující na New York University začala psát svůj první rukopis, který následující rok dokončila. Po narození dcery Beatrix v r. 1968 se Steelová stala reklamní textařkou, a poté pracovala v agentuře pro styk s veřejností v San Franciscu. Na jednoho z vlivných klientů udělaly její publikace tak velký dojem, že jí navrhl podporu v psaní knih. Po 9 letech manželství její vztah s Lazardem skončil. Krátce po jejich rozvodu byla vydána její první novela Going Home. Obsahovala mnoho rysů obsažených v jejích dalších dílech, např. zaměření na rodinné záležitos...
Více od autora
Jana Pacnerová (258)
Narozena 6. 5. 1955 v Praze. Překladatelka beletrie a literatury faktu z angličtiny. Autorka scénářů k televizním pohádkám. Původním povoláním právnička.
Více od autora
Miloslav Švandrlík (162)
Miloslav Švandrlík byl český spisovatel a humorista. Používal také pseudonym Roman Kefalín. Lze se také setkat s křestním jménem Miroslav, které je však chybné. Po vystudování základní školy prošel několik zaměstnání, také absolvoval dvouleté studium na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze. Po roce 1950 získal maturitu . V letech 1951–1953 studoval na DAMU, studia však po dvou letech zanechal. Po ukončení studia se stal asistentem režie ve Vesnickém divadle v Praze. V roce 1953 nastoupil vojenskou službu k Technickým praporům TP, po jejímž ukončení v roce 1955 byl krátce zaměstnán jako vychovatel korejských dětí v Liběšicích a pak se stal profesionálním spisovatelem. Jeho nejúspěšnějším dílem se stalo dílo Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, které znázorňovalo ironizující a satirickou formou absurdity v tehdejší socialistické armádě. Vše co psal, bylo humoristického až satirického charakteru. Spolupracoval i s celou řadou časopisů a divadel. V těchto časopisech se často podílel na vtipech Jiřího Wintera Neprakty. Napsal několik rozhlasových a televizních scénářů. V letech 1990 až 1997 vystupoval na besedách a doprovodných pořadech k výstavám Masarykova demokratického hnutí. M. Švandrlík zemřel v Praze, ale je pohřben v Kutné Hoře na hřbitově u Nejsvětější Trojice. Seznam 307 Švandrlíkových hororových povídek se nachází v článku Seznam hororových povídek Miloslava Švandrlíka. Dlouho žil na pražském Chodově; několik dní před jeho smrtí v říjnu 2009 mu bylo uděleno čestné občanství MČ Praha 11. 21. dubna 2010 bylo na jeho počest pojmenováno prostranství na Chodově mezi ulicemi Skřivanova a Lažanského, Švabinského a 7. května. Na tomto náměstí byla 14. října 2010 odhalena jeho busta od českého sochaře Miro...
Více od autora
Veronika Volhejnová (263)
Narozena 19. 1. 1962. Původně novinářka věnující se zahraničně politické problematice. Překladatelka z angličtiny.
Více od autora
Eduard Petiška (192)
Eduard Petiška byl český spisovatel, autor více než devadesáti titulů. Jeho knihy byly přeloženy do několika desítek jazyků a staly se populární i v zahraničí. Celkové prodeje jeho děl přesáhly hranici osmnácti milionů kusů. Mezi jeho nejznámější díla patří Staré řecké báje a pověsti a příběhy o Krtkovi. Eduard Petiška je otec spisovatele Martina Petišky. Petiška zasáhl do mnoha žánrů jako básník, romanopisec, povídkář, novelista, autor knih pro děti a mládež, dramatik, teoretik dětské literatury a překladatel. Od roku 2013 vycházejí jeho díla také v elektronické podobě v edici sebraných spisů Eduarda Petišky, z nichž jsou některá k dispozici zdarma ke stažení a řadí se k nejstahovanějším českým e-knihám. Jeho dílo bylo vyznamenáno řadou cen, byla po něm nazvána planetka. Pocházel z rodiny s bohatou kulturní tradicí. Od dětství používal dva mateřské jazyky, češtinu a němčinu. To mu umožnilo, v letech zákazu publikování, vytvořit rozsáhlé překladatelské dílo. Jeho otec František Petíška byl poštovním úředníkem v Praze. Prošel první světovou válkou, v níž léta strávil v Rusku, uměl krásně vyprávět a byl velkým čtenářem i milovníkem knih. Byl spolužákem Jaroslava Haška, se kterým sedal v lavici . Později pracoval v Dělnické úrazové pojišťovně spolu s Franzem Kafkou a účastnil se předčítání Kafkových prací v kroužku jeho prvních posluchačů. Matka Adéla, rozená Adeline Winandt provozovala v Praze na Novém Městě v ulici Na rybníčku čp. 1640/II obchod s konfekcí poté, co se ve dvaceti letech vzdala zamýšlené dráhy operní pěvkyně. Z její strany rodu zřejmě vzešly umělecké sklony i na syna. Psala verše i prózu. Její otec Franz byl litografem v Berlíně a jeho dědeček pocházel ze staré nizozemsko-německé malířské rodiny; matka Františka Fa...
Více od autora
Bedřich Smetana (301)
Bedřich Smetana byl český hudební skladatel, který je považován za otce české hudby. Narodil se 2. března 1824 v Litomyšli v Čechách, které byly tehdy součástí Rakouského císařství a dnes leží v České republice. Smetana byl průkopníkem vývoje hudebního stylu, který se úzce ztotožnil se snahami jeho země o samostatnou státnost. Nejznámější je jeho opera "Prodaná nevěsta" a symfonický cyklus "Má vlast", který zachycuje historii, legendy a krajinu jeho rodné země.
Více od autora
Adolf Kašpar (220)
Adolf Kašpar byl český malíř a ilustrátor. Známé jsou jeho ilustrace k Babičce Boženy Němcové, Jiráskově Filosofské historii a dalším dílům české i světové literatury. Narodil se v rodině kupce v Bludově Jana Kašpara a jeho manželky Petryzie, rozené Pitkové z Moravičan. Byl nejmladší ze čtyř sourozenců. V roce 1888 otcův obchod vyhořel a rodina se přestěhovala do Olomouce. Navštěvoval německou měšťanskou školu a od roku 1895 německý učitelský ústav. Tam si povšimli jeho výtvarného nadání, které mu po rozchodu rodičů pomáhalo získat prostředky na obživu a podporovat nemocnou matku . Přivydělával si kreslením zkamenělin a květin pro místní vědecké pracovníky. Kašparovy kresby zaujaly olomouckého knihkupce a nakladatele Romualda Prombergra, který v roce 1899 vydal první publikaci s jeho ilustracemi, baladu Adama Mickiewicze Paní Twardowská. . Stal se Kašparovým rádcem a mecenášem, na jeho přímluvu byl přijat na malířskou akademii v Praze a zajistil mu bydlení u své sestry na Kampě. Spolupráce s Prombergrem trvala až do začátku první světové války. Kašpar vytvořil stovky kreseb pro jeho lidové kalendáře, knížky či barevné pohlednice. Procestovali spolu Slovensko a v roce 1906 i severní Itálii. Kašpar studoval ve speciální třídě Maxe Pirnera a v roce 1901 byl vyzván, aby vytvořil ilustrace pro připravované reprezentační vydání Babičky ke 40. výročí úmrtí Boženy Němcové. Pracoval přímo v Ratibořicích a blízkém kraji, studoval dobové oblečení a národopisné památky v knihovnách. Vydání Babičky s výtvarným doprovodem Adolfa Kašpara v roce 1903 lze pokládat za významný mezník ve vývoji moderní české ilustrace. Kniha měla obrovský úspěch a Kašpar se stal již jako student vyhledávaným ilustrátorem. Získal Hlávkovo stipendium a byl přijat do uměleckého spolku Mánes. Ilustrace k Jiráskově Filozofské historii , kterým předcházela opět důkladná příprava pří...
Více od autora
Tomáš Garrigue Masaryk (276)
Tomáš Garrigue Masaryk, označovaný T. G. M., TGM nebo prezident Osvoboditel , byl československý státník, filozof, sociolog a pedagog, první prezident Československé republiky. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka, obsahující větu „Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“, a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo. Tomáš Masaryk pocházel z chudé rodiny. Otec, původem Slovák, byl kočí, matka pracovala jako kuchařka. Po studiích ve Strážnici, v Brně a ve Vídni roku 1876 promoval filosofickou prací o Platónovi. Za studijního pobytu v Lipsku se roku 1877 seznámil se svou budoucí ženou, Američankou Charlottou Garrigueovou, a roku 1878 se s ní v New Yorku oženil. Následujícího roku se ve Vídni habilitoval sociologickou prací o sebevraždě. Po vzniku české univerzity v Praze byl 1882 jmenován profesorem filosofie. Založil a redigoval měsíčník Athenaeum, v počátcích vedl sestavování Ottova slovníku naučného a zapojil se do veřejného života kritikou tzv. Rukopisů. Své studenty vedl ke kritičnosti a vědeckosti v duchu Augusta Comta a jeho program „realismu“ se soustředil kolem týdeníku Čas. Roku 1890 vstoupil s přáteli do mladočeské strany a v dalším roce byl zvolen poslancem Říšské rady. Hájil jak větší autonomii českých zemí, tak také zájmy jihoslovanských národů, ale pro spory s radikálním vedením strany se roku 1893 mandátu vzdal. Ve snaze kultivovat české politické myšlení se Masaryk začal zabývat dějinami. Navázal na koncept Františka Palackého a přemýšlel o historickém poslání českého národa. Česká reformace a národní obrození jako projevy humanity mají podle něho širší, všelidský význam. Zároveň se ovšem Masaryk zabýval i sociálními otázkami, podporoval osmihodinovou pracovní dobu a všeobecné volební právo. Roku 1899 vystoupil s požadavkem na revizi procesu s Hilsnerem a proti...
Více od autora
František Kožík (189)
František Kožík byl český spisovatel a esperantista, autor historických a biografických románů aj. Jako textař písní a herec používal pseudonym Jiří Žalman. Školní docházku začal ve válečném roce 1915 na cvičné škole při učitelském ústavu v Kroměříži. Poté v roce 1919 nastoupil na reálné gymnázium v Uherském Hradišti, kde však studoval pouze do roku 1925 a maturoval v roce 1927 již na českém státním reálném gymnáziu v Brně. Posléze studoval na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, kde v roce 1931 získal titul doktora práv. V letech 1931–1933 byl také posluchačem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a od roku 1928 mimořádným posluchačem brněnské konzervatoře, kde v roce 1931 vykonal absolutorium v oboru režie a dramaturgie. Mezi léty 1933 a 1940 byl rozhlasovým režisérem programu Verda Stacio v Brně, vysílajícího v esperantu, členem herecké skupiny TRAKT, živil se tedy mj. jako dramaturg a herec. Rozhlas vysílal v roce 1935 jeho operetu v esperantu Sur rozoj sternite . V češtině připravil mnoho dalších rozhlasových pořadů, zvláště pro mládež. Méně známou skutečností je, že psal také libreta k operám . Za protektorátu byl dramaturgem propagandistických rozhlasových skečů. 30. dubna 1943 František Kožík o svých zážitcích z cesty do Katyně promluvil v rozhlase. V roce 1948 právě cesty do Katyně využila STB a přinutila Františka Kožíka ke spolupráci. Svazek informátora byl ale založen až v květnu 1957 pod krycím názvem Medard. V devadesátých letech se účastnil podvečerů a besed na výstavách, které uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí. Jeho první manželka Zdeňka Švabíková byla herečka, také členka TRAKTu; ...
Více od autora
Jaroslava Moserová (137)
Jaroslava Moserová byla česká lékařka, spisovatelka, překladatelka, diplomatka a politička. Byla dvakrát vdaná. První manželství bylo rozvedeno rok po svatbě, která byla dle jejích vlastních slov „unáhleným rozhodnutím“. Svého druhého muže poznala díky své sestře, také lékařce, Boženě Moserové. Manželstvím s Milanem Davidem vyvdala nevlastního syna Tomaše Davida. Jejím tchánem byl Josef David. Během studií na gymnáziu byla vybrána v rámci amerického stipendijního programu American Field Service , aby mohla studovat ve Spojených státech amerických . Tedy spolu s dalšími 2 studenty odcestovala do Severní Karolíny. Roční studijní pobyt byl prodloužen na dva roky a právě druhý rok strávila v New Yorku na Art Students League a jako zpáteční cestu do své vlasti si zvolila cestu kolem světa, na kterou vydělala sama během studií v USA. Byla zde instruktorkou lyžování, také pracovala v obchodě s lyžařskými potřebami a byla dětskou pečovatelkou v jedné americké rodině. Ve svém původním povolání lékařky se specializovala na popáleniny a do roku 1990 pracovala na klinice popálenin Lékařské fakulty hygienické Univerzity Karlovy. V lednu 1969 tam byla ošetřující lékařkou Jana Palacha. Nejprve se chtěla stát plastickým chirurgem, o což se po studiích velice snažila. Na radu svého profesora se po státnicích nechala umístit v nemocnici v Duchcově, kde bylo dobré chirurgické oddělení a právě zde chtěla získat dobrou průpravu pro své zamýšlené budoucí zaměstnání. Po 5 letech se vrátila do Prahy, jelikož se jí na popud její maminky podařilo získat místo na oddělení plastické chirurgie. Tomu ale předcházela povinná praxe na výše uvedené klinice popálenin. A právě zde zakotvila, jelikož jí tato práce přirostla k srdci. Byla i vědeckou pracovnicí. K vědě se dostala právě v USA, kdy byla vybrána na odbornou stáž , kde měla působit na světově uznávané klinice popálenin v Texasu (v této době už by...
Více od autora
Jan Werich (133)
Jan Werich, plným jménem Jan Křtitel František Serafínský Werich byl český filmový a divadelní herec, dramatik a filmový scenárista, v autorské trojici s Jiřím Voskovcem a Jaroslavem Ježkem představitel meziválečné divadelní avantgardy a posléze i poválečné české divadelní kultury, spisovatel. Proslavil se mezi válkami jako jedna z klíčových osobností avantgardního Osvobozeného divadla. Druhou světovou válku jako antifašista strávil v emigraci. Po válce se vrátil do Československa, kde nakonec získal titul národní umělec. Jan Werich byl jediný syn Vratislava Wericha, úředníka První české vzájemné pojišťovny , a jeho manželky Gabriely roz. Choděrové . Za kmotry mu byli Regina Benešová-Werichová a František Choděra. Rodiče se brzy rozvedli a Jan připadl do péče otci. Narodil se na Smíchově , kde měli matčini rodiče hostinec; za první světové války, když byl otec na frontě, žil u své matky v Holešovicích. V roce 1929 se Jan Werich oženil se švadlenou a návrhářkou divadelních kostýmů Zdeňkou roz. Houskovou , která v 60. letech přeložila dvě divadelní hry z angličtiny. Jejich jediná dcera Jana Werichová byla herečka a překladatelka; její jediná dcera Zdeňka Kvapilová, přezdívaná Fanča , provdaná Hulíková, vystudovala pedagogiku a je psycholožkou ve Švýcarsku. Z nemanželského vztahu s neznámou údajně českou umělkyní vzešel syn Jiří Petrášek, český ekonom, vysokoškolský pedagog, spisovatel, příležitostný herec, dabér a moderátor. Jan Werich studoval Masarykovo gymnázium v Křemencově ulici v Praze , kde se také seznámil se svým pozdějším divadelním partnerem Jiřím Voskovcem. Poslední ročník v...
Více od autora
Bohumil Hrabal (158)
Bohumil Hrabal, rozený Bohumil František Kilian byl český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století. Stal se po Jaroslavu Haškovi, jehož Osudy dobrého vojáka Švejka byly přeloženy do 58 jazyků, a Karlu Čapkovi, jehož díla byla přeložena do mnoha jazyků, např. drama R.U.R. do více než 30 jazyků, třetím nejpřekládanějším českým autorem 20. století. Stálý host hospody „U Zlatého tygra“ v Praze na Starém Městě a důležitý člen tzv. Hrabalovy Sorbonny . Doživotní prezident hospodské přístolní společnosti zvané Zlatá Praha. Narodil se v Židenicích svobodné matce Marii Kilianové a důstojníkovi rakouské armády Bohumilu Blehovi , který se ovšem k otcovství nehlásil, proto byl pokřtěn Bohumil František. Do tří let žil u prarodičů v Brně. Matka pracovala jako pomocná účetní v městském pivovaru v Polné, kde se seznámila s budoucím manželem, hlavním účetním Františkem Hrabalem , za kterého se provdala v děkanském chrámu v Polné dne 7. února 1916. Dne 26. prosince téhož roku dal František Hrabal písemný souhlas s tím, aby syn jeho ženy Bohumil mohl užívat jeho příjmení. Dne 25. září se narodil Hrabalův nevlastní bratr, Břetislav Josef Hrabal. Rodiče se aktivně věnovali divadlu, kde se objevil i malý Bohumil Hrabal, když 16. května 1918 hrál v Jiráskově Vojnarce. V srpnu 1919 se čtyřčlenná rodina přestěhovala do Nymburka. Svá středoškolská léta zahájil v primě na brněnském gymnázium. První rok studia na této škole zakončil s několika nedostatečnými. Po tomto nezdaru studoval na reálce v Nymburce. Po zvládnutí prvního ročníku, pokračovalo jeho studium bez dalších zdržení až do kvarty, kde podruhé propadl. Roku 1934 odmaturoval na nymburském gymnáziu. Po další maturitě na českobrodském gymnáziu z l...
Více od autora
Hana Zagorová (93)
Hana Zagorová je známá česká zpěvačka a herečka, která se významně podílela na rozvoji české hudební scény. Narodila se 6. září 1946 v Petřkovicích, svou hudební kariéru zahájila v 60. letech 20. století a rychle se proslavila svým výrazným hlasem a strhujícími vystoupeními. V průběhu let vydala Zagorová řadu alb a singlů a stala se jednou z nejpopulárnějších a nejtrvalejších osobností české populární hudby.
Více od autora
Jiří Žáček (248)
Jiří Žáček je český spisovatel, překladatel, básník, autor učebnic, sběratel a tvůrce aforismů. Narodil se 6. listopadu 1945 v Chomutově. Dětství prožil v Kadani-Prunéřově a v jihočeských Strakonicích. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební ve Volyni a stavební fakultu ČVUT v Praze . Po tříleté praxi na vodohospodářské správě v Benešově u Prahy se začal věnovat literatuře. Do roku 1991 pracoval jako redaktor nakladatelství Československý spisovatel, necelý půlrok v nakladatelství Carmen, v letech 1992–1994 v časopise Vlasta. Od té doby je spisovatelem na volné noze. V r. 2011 dostal v Bratislavě za své básnické dílo Cenu Jána Smreka a zařadil se tak k laureátům této prestižní slovenské ceny, jakými byli a jsou např. Tomas Tranströmer, Ludvík Kundera, G. Ajgi, R. Kunze, F. Mayröckerová nebo M. Matevski. Žije v Praze, je ženatý, má dvě děti , vnuka a dvě vnučky. Jeho básně někdy mají velmi blízko k aforismům, vyznačují se lehkostí a smyslem pro humor a parodii.
Více od autora
Václav Čtvrtek (179)
Václav Čtvrtek, rodným jménem Václav Jan Maria Cafourek , byl spisovatel pro děti a mládež, autor povídek, románů a her o současných dětech i populárních pohádkových příběhů. Je považován za pokračovatele klasiků českých pohádek. Některá svá díla napsal pod pseudonymy, například Huge Prattler, Karel Poledne, Jan Neděla nebo Málek. Narodil se do rodiny Jana Cafourka, účetního městského berního úřadu v Praze, a Johany, r. Fejfarové původem z Jičína, jako nejstarší ze tří matrikami doložených sourozenců . Jeho rodný dům stojí na Jirečkově ulici 1018/16. Za 1. světové války se rodina odstěhovala z Prahy k jeho dědečkovi do Jičína. Po skončení války a otcově návratu z ní se rodina vrátila do Prahy. Tatínek pak prý „celého třičtvrtě roku, večer co večer, vždycky po ulehnutí nám vyprávěl na pokračování divuplný seriál o tom, jak český švec Kramflek šel světem a co tam zažil“. Podle Aleše Fetterse to byla významná inspirace pro vlastní tvorbu. V Praze vystudoval gymnázium, absolvoval kurz na obchodní akademii a na přání otce začal studovat práva, která však nedokončil, odešel po třech semestrech. Pak nastoupil jako úředník na okresním finančním ředitelství v Chebu a za druhé světové války pracoval jako finanční úředník v Praze. Po osvobození začal spolupracovat s dětskými časopisy Brouček, Sedmihlásek, Vlaštovička, později Mateřídouška, Ohníček, Pionýr, Pionýrské noviny a s Československým rozhlasem, kde se stal vedoucím vysílání pro děti a mládež. 15. června 1959 si nechal úředně změnit jméno na Václav Čtvrtek. Od roku 1960 se plně věnoval literární činnosti, kdy psal hlavně pohádkové příběhy, těch napsal přes sedmdesát. Jejich děje umísťoval často na Jičínsko. V roce 1975 se stal čestným občanem města Jičína. Největší ohlasy získaly jeho pohádkové knihy a příběhy, které byly adaptovány pro televizi . Ve spolupráci s Československou televizí vznikly anim...
Více od autora
Karel Hynek Mácha (226)
Karel Hynek Mácha byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Proslavil se dílem, jemuž dominuje lyrickoepická skladba Máj , jedna z nejvydávanějších českých knih. Narodil se jako Ignác Mácha v pátek 16. listopadu 1810 v Praze, na Újezdě čp. 400/3 v domě U Bílého orla; koncem 19. století byl dům zbourán, dnes na jeho místě stojí dům nový a je na něm umístěna pamětní deska, upozorňující na Máchův rodný dům. Pokřtěn byl v blízkém kostele Panny Marie Vítězné. Jméno Ignác získal po jednom ze svých kmotrů . Máchovým otcem byl Antonín Mácha , mlynářský tovaryš, voják a později majitel krupařského krámku. Máchova matka Marie Anna Kirchnerová pocházela z rodu českých hudebníků. Dva roky po Hynkovi se manželům Máchovým narodil syn Michal . Kvůli finanční krizi nežila rodina na Újezdě dlouho. Několikrát se stěhovala, aby se nakonec, když bylo Máchovi šestnáct let, usadila na Dobytčím trhu v domě U Hrbků . Zde Mácha bydlel se svými rodiči do konce svých studií a odchodu do Litoměřic v září 1836; zde vznikla převážná část jeho literárního díla. Navštěvoval farní školu při kostelu svatého Petra na Poříčí, obsazovanou křížovnickým řádem, poté studoval hlavní školu u piaristů. V letech 1824 až 1830 studoval piaristické gymnázium na dnešních Příkopech. Od podzimu 1830 navštěvoval na pražské univerzitě filozofickou fakultu a mezi roky 1832 a 1836 studoval na téže univerzitě práva. Uměl německy a česky, ve škole se učil latinu; pod vlivem polských událostí a četby polských autorů se Mácha začal učit polsky. V letech 1831 až 1832 navštěvoval přednášky Josefa Jungmanna, jenž povzbuzoval své...
Více od autora
Ljuba Štíplová (252)
Ljuba Štíplová byla česká scenáristka, spisovatelka a básnířka, autorka knížek pro děti. Její pseudonym byl původně Miloš Štípl, což je jméno jejího manžela. Pod svým jménem psala od roku 1963. Mimo jiné byla spoluautorkou dětského komiksu Čtyřlístek, na němž spolupracovala s malířem a grafikem Jaroslavem Němečkem, který jej výtvarně realizoval. Narodila se 30. dubna 1930. Vystudovala gymnázium, poté dva roky studovala sochařství na UMPRUM. Studium přerušila, vdala se a kvůli horšímu prostorovému vidění se na školu už nevrátila. Věnovala se satiře, próze i poezii pro děti, a sci-fi povídkám pro mládež. V roce 1969 založil Jaroslav Němeček časopis Čtyřlístek se stejnojmenným seriálem. Štíplová vyhověla jeho žádosti o spolupráci a od 6. čísla psala texty tohoto komiksu. Později se připojili i další autoři. Věnovala se také dalším dětským knihám nebo scénářům večerníčků. Spolupracovala s časopisy Mateřídouška, Ohníček i Věda a technika mládeži, v němž roce 1963 uveřejnila humoristicky laděnou sci-fi povídku "Informace pro Apise". V roce 2008 v rámci udílení výročních cen jí nakladatelství Albatros udělilo cenu za celoživotní práci s dětskou knihou. Ljuba Štíplová zemřela 24. září 2009.
Více od autora
Charles Dickens (238)
Charles Dickens byl britský spisovatel. Je považován za jednoho z největších romanopisců 19. století. V dětství žil v bídě, jeho otec byl úředník, který se po přestěhování rodiny do Londýna dokonce ocitl ve vězení pro dlužníky. Dickens si musel sám vydělávat na živobytí. Jako desetiletý chlapec pracoval v továrně na leštidla na boty. Později, když zvládl těsnopis, pracoval jako písař. Od svých dvaceti let působil v listu Morning Chronicle. Svou literární dráhu zahájil roku 1833 drobnými časopiseckými črtami a povídkami, vydávanými pod pseudonymem Boz, v nichž zachycoval londýnské prostředí a postavy i z nižších společenských vrstev. Tyto jeho práce plné humoru a vtipu si čtenáři oblíbili natolik, že se rozhodl pustit se do větších prací. Když roku 1836 své črty vydal knižně, dostal od nakladatele objednávku na Kroniku Pickwickova klubu. Bylo to jeho první rozsáhlé dílo a proslavilo jej. V témže roce se Dickens oženil s Catherine Hogarthovou, dcerou svého přítele George Hogartha, se kterou měl deset dětí. Z nuzných poměrů se Dickens díky své houževnatosti a vytrvalosti vypracoval na skutečnou hvězdu literárního nebe. Byl slavný nejen v Evropě ale i v USA, které navštívil roku 1842 a podruhé roku 1867. V Anglii i v USA pořádal turné, na kterých předčítal svá díla. Po návratu ze své druhé cesty do Ameriky se Dickens již necítil dobře. Ztrácel paměť a měl první příznaky mrtvice, na kterou roku 1870 zemřel. Je nejvýznamnějším a nejpopulárnějším představitelem viktoriánského románu a jedním z největších realistických autorů první poloviny 19. století. V mnohých svých knihách uplatnil zkušenosti ze svého dětství a jeho celoživotním tématem se tak stal tragický osud chudých dětí. Jeho romány mají promyšlenou stavbu a Dickens se v nich nevyhýbal ani policejním a kriminálním námětům. Byl mistrem dějových zápletek, výstižných osobních charakteristik a usiloval i o citovou působivost. Dickens se také živě zajímal o soudo...
Více od autora
Lev Nikolajevič Tolstoj (216)
Lev Nikolajevič Tolstoj, rusky: Лев Николаевич Толстой, byl ruský spisovatel a filozof, představitel realismu. Počátky jeho tvorby jsou spojeny s tzv. naturální školou, postupně však její rámec přerostl. Lev Nikolajevič Tolstoj se narodil 9. září roku 1828 v Tulské gubernii ve vesnici Jasnaja Poljana jako čtvrtý potomek Nikolaje Iljiče Tolstého. Otec patřil do starého šlechtického rodu, matka byla rozená kněžna Volkonská. Měl starší bratry Nikolaje , Sergeje a Dimitrije . Roku 1830 se narodila ještě mladší sestra Marie. Když byly L. N. Tolstému pouhé dva roky, zemřela mu matka. V roce 1837 se rodina přestěhovala do Moskvy, aby se starší syn mohl připravit na přijímací zkoušky na univerzitu. Otec zemřel, když bylo Lvu Tolstému devět let. Osiřelí sourozenci žili v Jasné Poljaně u otcovy tety, kde zůstali až do roku 1840, kdy teta zemřela a děti se přesunuly k otcově sestře do Kazaně. V roce 1844 začal studovat na Kazaňské univerzitě práva a filologii. Učitelé o něm říkali: “Jak je neschopný, tak je neochotný se učit.” Vrátil se uprostřed svých studií do Jasné Poljany, kde se chtěl věnovat sebevzdělávání. Do svého deníku si zaznamenal soubor pravidel a cílů, které chtěl dosáhnout. Svůj dvouletý učební plán však nesplnil. V letech 1848–1849 hodně času trávil v Moskvě a Petrohradu mezi aristokratickou mládeží a věnoval se karetním hrám. Poté, co zaplatil těžké dluhy z hazardu, Tolstoj doprovázel v roce 1851 svého staršího bratra na Kavkaz a v roce 1853 vstoupil do ruské armády. Na Kavkaze se Tolstoj začal věnovat literární tvorbě. Roku 1852 byla v časopise Sovremennik zveřejněna próza Dětství – první část budoucí autobiografické trilogie Dětství, Chlapectví, Jinošství. Dosáhla velký úspěch u čtenářů a byla příznivě hodnocena i odbornou kritikou. Jako podporučík se zúčastnil bitvy o Sevastopol během krymské války a získal několi...
Více od autora
Zane Grey (209)
Zane Grey byl populární americký spisovatel westernů, ve kterých podával idealizovaný obraz drsného Divokého západu. Narodil se v městečku Zanesville, které založil jeho předek z matčiny strany – Ebenezer Zane. V mládí projevoval zájem zejména o rybolov, baseball a psaní. Studoval zubní lékařství na Pensylvánské univerzitě , kde také hrál baseball za univerzitní tým. Roku 1905 se oženil a s pomocí své manželky a díky jejímu jmění se začal více věnovat psaní. Roku 1910 vydal svůj první úspěšný western Dědictví pouště a o dva roky později pak napsal svůj nejznámější román Jezdci z purpurových stepí . Za svůj život napsal přes 90 knih a stal se jako jeden z prvních spisovatelů díky své literární tvorbě milionářem. Zemřel 23. října 1939 ve svém domě v Altadeně v Kalifornii .
Více od autora
Bohumil Říha (178)
Bohumil Říha byl český spisovatel. Psal pro děti a historické romány. Narodil se ve vesničce Vyšetice, dnes součásti obce Šebířov u Votic. Jeho otec byl vesnický kovář a tak celá rodina kvůli jeho práci často cestovala po různých velkostatcích. Obecnou školu absolvoval v Mladé Vožici. Dále se rodina usadila v Čáslavi, kde Bohumil absolvoval měšťanku a pak i tamní učitelský ústav. Studium zde zakončil roku 1925 a další tři roky na Čáslavsku vypomáhal jako pomocný učitel. Pak absolvoval vojenskou službu a po ní dostal umístěnku jako odborný učitel na měšťanskou školu v Habrech. Odtud se dostal na měšťanskou školu v Poděbradech a tam učil až do roku 1945. Po roce 1945 levicově smýšlející Říha vstoupil do KSČ a stal se školním inspektorem, zprvu ve Vysokém Mýtě, pak v Poděbradech. Od roku 1949 byl spisovatelem na volné noze. V roce 1952 se stal tajemníkem Svazu spisovatelů. I díky tomu často cestoval, navštívil Sovětský svaz, Čínu, Mexiko a jiné země. V letech 1956–1967 působil jako ředitel Státního nakladatelství dětské knihy. Roku 1967 šel do důchodu, angažoval se však veřejně dál. V roce 1971 se přihlásil k normalizačnímu Svazu českých spisovatelů a rok poté se stal členem jeho předsednictva a výboru. Aktivní byl v UNESCO i v organizaci Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu , díky této aktivitě obdržel Medaili Hanse Christiana Andersena. V roce 1977 patřil mezi přední signatáře Anticharty. V roce 1967 se stal zasloužilým umělcem, v roce 1975 byl jmenován národním umělcem. Byl nositelem Řádu práce a Řádu republiky . Za trilogii o vládě Jiřího z Poděbrad obdržel v roce 1980 státní cenu Klementa Gottwalda. Zemřel v Dobříši v 80 letech. Je pohřben v Poděbradech. Za jeho nejkvalitnější tvorbu lze považovat historické romány z období čes...
Více od autora