Všichni Autoři a témata

Walter Isaacson (15)

Walter Isaacson je americký novinář a spisovatel. V minulosti byl ředitelem CNN a editorem v časopisu Time. Svou kariéru začal jako novinář v londýnských Sunday Times, ale už v roce 1978 začal pracovat v časopise Time jako politický dopisovatel. V roce 1996 se stal editorem. O pět let později se stal ředitelem prestižní zpravodajské televize CNN. Je autorem životopisů Alberta Einsteina, amerického státníka Benjamina Franklina, nebo politika a diplomata Henryho Kissingera. Walter Isaacson dlouho žil ve Washingtonu, D.C., kde působil jako generální ředitel amerického nezávislého think-tanku Aspen Institute. Aspen Institute se dlouhodobě věnuje podpoře politiky založené na hodnotách, myšlenkách a ideálech dobré společnosti , jež propaguje prostřednictvím seminářů a konferencí. V současnosti žije ve svém rodném městě New Orleans a přednáší historii na Tulanově univerzitě. Autorsky se Isaacson zabývá literaturou faktu. Napsal mj. životopis Steva Jobse, který v roce 2011 vyšel také v českém překladu. Pracoval na něm od roku 2005 a jedná se o jedinou autobiografii, na které se Steve Jobs podílel, a je tak možné Waltera Isaacsona označit za Jobsova výhradního životopisce.

Vlado Burian (11)

Narodil se roku 1923. Malíř, hoteliér a publicista.

Vladimír Vavřínek (9)

PhDr. Vladimír Vavřínek, CSc., Dr.h.c. je český historik specializující se na byzantsko-slovanské vztahy. V letech 1949–1953 vystudoval historii a klasickou filologii na filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1956 do roku 1959 působil jako vědecký aspirant v Historickém ústavu ČSAV; v téže instituci pak setrval jako vědecký pacovník oddělení středověkých dějin do roku 1966. V letech 1966–1969 pracoval jako vědecký pracovník v oddělení byzantologie Ústavu dějin východní Evropy ČSAV. Od roku 1970 až do roku 1992 byl vědeckým pracovníkem Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská ČSAV. Mezi lety 1992 a 2007 působil ve Slovanském ústavu AV ČR, nejprve jako vedoucí vědecký pracovník , poté jako ředitel ústavu . Od roku 2007 je emeritním vědeckým pracovníkem tohoto ústavu. Během života absolvoval řadu studijních pobytů v zahraničí, např. v USA, SRN, Velké Británii nebo Rakousku. Přednášel v mnoha zemích Evropy i severní Ameriky, mimo jiné i na Harvardu. Po roce 1989 získal řadu ocenění v České republice i v zahraničí; je m.j. nositelem Medaile Josefa Hlávky, kterou získal v roce 2006 za vědecké dílo v oboru byzantologie. V roce 2011 mu bulharská Universita Episkopa Konstantina Preslavského v Šumenu udělila akademickou hodnost doctor honoris causa za vědecký přínos k cyrilometodějským studiím. Jako externí pedagog přednášel na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze a v Ústavu klasických studií Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně . V letech 1994 – 1998 pak pravidelně přednášel jako hostující profesor v oddělení středověkých studií Central European University v Budapešti. Působil také v mnoha vědeckých radách a komisích. V letech 1991 – 1996 byl např. předsedou Českého balkanistického komitétu, v letech 1990 – 2010 také předsedou Českého národního byzantologického komitétu ; v lednu 2011 byl zvolen doživotním čestným členem Č...

Vladimír Svoboda (7)

Narozen 19. 8. 1927 v Praze. PhDr., nakladatelský redaktor, literatura pro děti, pořadatel a spolupřekladatel výboru angloamerických vědecko fantastických próz, překlady z angličtiny a němčiny.

Vladimír Procházka (8)

Český podnikatel pořádající vzdělávací přednášky, autor článků serveru peníze.cz a horlivý cestovatel. Žije se svou rodinou v Karlových varech.

Vladimír Kunc (19)

Fotografování se mi stalo koníčkem již v šesti letech. Ve dvanácti jsem poznal kouzlo fotokomory a kouzlo vzniku černobílé fotografie. V roce 1974 jsem se odvážil poslat svoji fotografii do fotosoutěže časopisu Květy. Druhá cena mi dodala chuť do další tvorby. V témže roce jsem vstoupil i do FOTOSTŘEDISKA Havlíčkův Brod. Páni Špaček, Hlaváč a především Ing. Korba mi byli velkými vzory. Pak již spousta focení, kilometry vyvolaných filmů, bouřlivé diskuse s kamarádem Filou. Mnoho obeslaných fotosoutěží, více jak stovka cen a především autorské výstavy po celé ČR.

Vladimír Kroc (8)

Ing. Vladimír Kroc je český rozhlasový moderátor a publicista. Kroc v dětství strávil dva roky v Indii, kam jeho otce vyslala na montáže plzeňská Škodovka. Po té se mu zalíbila kamera a chtěl věnovat filmařství, ale na Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění brali v době konce jeho středoškolských studií jen dva uchazeče. Vystudoval proto Vysokou školu ekonomickou , ale tomuto vědnímu oboru se s výjimkou čtrnáctidenního zaměstnání ve společnosti Motokov těsně po škole nikdy nevěnoval. Ještě během vysokoškolských studií založil se spolužáky na kolejích na pražském Jarově studentský rozhlas po drátě a posléze v něm začal také vysílat. Po vojenské službě nastoupil v roce 1989 do Československého rozhlasu a po Sametové revoluci se stal parlamentním zpravodajem. Následně se však stal moderátorem rozhlasových pořadů a vysílá na stanicích Český rozhlas Radiožurnál a Český rozhlas Dvojka . Působil také v České televizi, kde moderoval pořad Studio 6. Absolvoval roční stáž v Austrálii, při které prohluboval své znalosti anglického jazyka. Z prostředí tohoto kontinentu napsal dvě publikace, a sice Orion hlavou dolů a Jižním křížem krážem. Od roku 1988 je ženatý se spolužačkou z vysoké školy a je otcem dcery Elišky a syna Kryštofa.

Vladimir Klavdijevič Arsen‘jev (8)

Ruský cestovatel, geograf, etnograf, výzkumník na Dálném východě a spisovatel.

Vladimír Ferko (13)

Vladimír Ferko byl slovenský spisovatel, publicista a autor literatury faktu, otec Andreje Ferka a bratr Milana Ferka. Narodil se v drotárské rodině a vzdělání získával ve Velkém Rovném a Bratislavě, kde úspěšně ukončil studium žurnalistiky na Filozofické fakultě Univerzity Komenského. Po ukončení studií pracoval v letech 1949-1964 jako redaktor v deníku Smena, později v letech 1965-1969 v časopisu Predvoj a nakonec se v roce 1969 znovu vrátil jako redaktor do deníku Smena. Začínal s uveřejňováním reportáží z domova i ze zahraničí, nicméně první kniha mu vyšla až v roce 1959. Ve většině svých děl se věnuje popularizaci přírodovědných poznatků. Jeho knihy jsou směsí popularizačního výkladu, reportáže a eseje, charakteristické je pro ně nejen přesná práce s fakty a zajímavý výklad, ale také schopnost zamýšlet se nad jednotlivými přírodními jevy v souvislosti s lidskou prací a jejich myšlením či cítěním. Po autorovi je pojmenována cena za literaturu faktu, kterou uděluje Spolek slovenských spisovatelů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimír Ferko na slovenské Wikipedii.

Vladimír Doležal (14)

Vladimír Doležal je český politik, člen Občanské demokratické strany, na přelomu 20. a 21. století poslanec Poslanecké sněmovny. Absolvoval České vysoké učení technické v Praze . Od roku 1991 byl členem ODS. V 90. letech se po dobu čtyř let věnoval podnikání. V roce 1996 se uvádí jako místostarosta obvodu Praha 15. V komunálních volbách roku 1994 byl zvolen do zastupitelstva městské části Dolní Měcholupy za ODS. Ve volbách v roce 1998 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ODS . Obhájil mandát ve volbách v roce 2002. Byl členem sněmovního rozpočtového výboru. V letech 2003-2006 byl rovněž místopředsedou klubu ODS. V roce 2005 působil za ODS v dozorčí radě České konsolidační agentury. Byl odborníkem ODS na rozpočtové a daňové otázky a témata důchodové reformy. Vystupoval proti zavedení registračních pokladen za vlád ČSSD. Na jaře 2005 patřil mezi iniciátory novely obchodního zákoníku, která umožnila velkým vlastníkům vytlačit minoritní akcionáře. Na poslanecký mandát ovšem rezignoval v lednu 2006. Ve sněmovně ho nahradil Tomáš Kádner. Důvodem Doležalovy rezignace byla aféra, v níž ho policie vinila z toho, že žádal od skupiny podnikatelů pro pražského radního z obvodu Praha 10 Tomáše Hrdličku úplatek 800 000 Kč. V prosinci 2005 ho sněmovna vydala k trestnímu stíhání. V březnu 2010 mu soud za nepřímé úplatkářství udělil peněžitý trest. V době soudního verdiktu působil Doležal na úřadu městské části Praha 15 jako tajemník.

Vladimír Dobrovodský (8)

Autor publikací se sportovní tematikou.

Vladimír Daněk (11)

Narozen 4.4.1945 v Kvasicích, okr. Kroměříž. Doc., strojní ing., CSc., autor odborných prací z letectví.

Vladimír Brehovzský (7)

Narozen 26.9.1925 v Užhorodě - Ukrajina, zemřel 28.1.1976 v Praze. Malíř, ilustrátor.

Vita Jamborová (16)

Slovenská spisovatelka ukrajinského původu.

Viktorín Šulc (15)

Viktorin Šulc byl český architekt a malíř. Byl dědečkem z matčiny strany české filmové kritičky Evy Zaoralové. V letech 1890–1897 absolvoval architekturu na České vysoké škole technické v Praze. Poté krátce působil ve službách města Prahy. V září 1899 nastoupil do funkce profesora na České státní průmyslové škole v Plzni, kde zůstal až do roku 1912. Vypracoval řadu projektů pro Plzeň, širší okolí i vzdálenější místa . S architekty J. Šulou a J. Velflíkem, vypracoval návrh Smetanova domu v Litomyšli, podobně s pražským architektem Richardem Klenkou návrh českého Národního divadla v Brně . V letech 1910–1912 navrhl radnici Slezské Ostravy. Je také autorem radnice v Pacově. Jeho tvorba vycházela z pozdního historismu. Eklekticky uplatňoval tvarosloví renesance, baroka a secese, vždy však s inklinací k historismu a dekorativismu. Po první světové válce v jeho díle převážil nový klasicismus. Byl členem spolku Myslbek a Jednoty umělců výtvarných.

Vicente Segrelles (19)

Španělský ilustrátor, autor komiksových knih.

Věra Formánková (7)

Narozena 6.2.1928 ve Slaném. Paed.dr., asistentka katedry českého jazyka, literatura z oboru.

Valerie Parv (15)

Australská spisovatelka dobrodružné literatury.

Valerie Bowman (10)

Valerie vyrostla v Illinois se šesti sestrami . Nyní žije v Jacksonville se svou rodinou.

Václav Větvička (7)

Narozen 10.3.1954 v Praze. RNDr., CSc. Přírodovědec, profesor lékařské katedry v Louisville , řadu let pracovníkem Mikrobiologického ústavu ČSAV, zabývá se imunologií a výzkumem rakoviny, autor cestopisu a spoluautor kuchařek.

Václav Talich (14)

Václav Talich byl významný český dirigent, houslista a pedagog, který se narodil 28. května 1883 v Kroměříži, tehdy v rámci Rakouska-Uherska. Proslavil se zejména jako šéfdirigent České filharmonie, kterou vedl v letech 1919-1936 a poté v letech 1945-1948. Pod jeho vedením získal orchestr mezinárodní uznání pro svůj osobitý zvuk a interpretační hloubku.

Václav Sivko (7)

Václav Sivko byl český malíř, grafik, ilustrátor a scénograf. V letech 1942–1943 studoval u profesora Jaroslava Vodrážky na Státní grafické škole v Praze. V roce 1943 studoval rovněž u jevištního výtvarníka, profesora Františka Tröstera na Vysoké škole uměleckoprůmyslová v Praze. V letech 1944–1945 pracoval jako asistent v ateliéru Josefa Sudka. Po válce pracoval jako redaktor v řadě časopisů. V letech 1956–1965 byl výtvarným redaktorem nakladatelství Mladá fronta, v letech 1967–1968 v nakladatelství Albatros. Věnoval se grafice , ilustraci a grafické úpravě knih. Upravil více nez 500 knih. Známé jsou jeho portréty Josefa Sudka či Jana Zrzavého. V roce 1943 se stal členem Umělecké besedy, v roce 1945 pak SČUG Hollar a Skupiny 29. augusta v Bratislavě.

Václav Pumpr (18)

Práce z oboru chemie.

Václav Pavel Borovička (7)

Václav Nekvapil (15)

Novinář, zabývá se zpravodajskou publicistikou a fotoreportážemi.

Václav Janeček (3)

Narozen 1987. Právník, vysokoškolský pedagog, věnuje se otázkám na pomezí práva, filozofie a informačních technologií.

Václav Frolec (10)

Václav Frolec byl český národopisec, folklorista a vysokoškolský pedagog. Mezi jeho hlavní okruhy zájmu patřila materiální lidová kultura, především lidová architektura, lidové zvyky, obyčeje, obřady a slavnosti, vinohradnická kultura, způsob života v karpatské a balkánské oblasti, etnomuzikologie a problémy etnicity. Věnoval se také metodologii a teorii etnografického terénního výzkumu a otázkám definice etnografických fenoménů. Václav Frolec se narodil roku 1934 v Ratíškovicích, kde také vychodil obecnou školu. Poté navštěvoval gymnázium ve Velehradě a Uherském Hradišti . V roce 1953 začal studovat hudební vědu a národopis na Filozofické fakultě brněnské univerzity, od roku 1954 studoval národopis jednooborově. Studia ukončil roku 1958, poté nastoupil do muzea v Hodoníně, kde pracoval dva roky. V roce 1961 se vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně , kde začal vyučovat na katedře etnografie – na tomto pracovišti působil až do konce svého života. V roce 1963 získal titul CSc., o čtyři roky později titul PhDr. V roce 1968 zde také habilitoval, obdržel titul docent slovanské etnografie. V roce 1990 získal titul profesor pro obor evropský národopis, roce 1991 poté ještě titul DrSc. Václav Frolec zemřel náhle v květnu 1992 v době jeho pobytu na universitě v Münsteru. Z jeho vědeckých úspěchů jmenujme mimo nesmírný etnografický přínos například oživení česko-bulharských vědeckých styků či rozšíření obzorů české etnografie na Balkán. Lze mu vděčit také například za udržení podoby festivalu ve Strážnici, v němž byl dlouhé roky předsedou programové rady. I přesto, že chtěl tento post několikrát opustit, na naléhání svých kolegů v této pozici setrval, především proto, že jeho protikandidáti byli z řad komunistických prominentů a chtěli Strážnici politizovat. S odvoláním právě na strážnický festiva...

Václav Chaloupecký (14)

Václav Chaloupecký byl český historik, hlavní představitel historiků na Slovensku meziválečného období, žák prof. Josefa Pekaře. Ve studentském období i básník v okruhu anarchistických buřičů pod pseudonymem Banjom. V letech 1903–1907 studoval na Filozofické fakultě UK . V téže době publikoval modernistickou poezii pod pseudonymem Banjom a byl členem Volného sdružení literárního Syrinx. Po absolutoriu pracoval jako lobkovický archivář a knihovník v Roudnici nad Labem . Následně byl jmenován státním inspektorem slovenských archivů a knihoven , paralelně docent a řádný profesor československých dějin na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Na bratislavské univerzitě vykonával řadu akademických funkcí , v roce 1939 se stal řádným profesorem na pražské FF UK, kde přednášel do roku 1951. Jeho zásluhy ve vědním oboru československé dějiny byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění a Královské české společnosti nauk . Byl čestným členem Rumunské akademie věd, působil také v Československé radě badatelské, kde od roku 1935 zastával funkci předsedy jejího historického odboru a v Učené společnosti Šafaříkově.

Tony DiTerlizzi (15)

Tony DiTerlizzi je americký autor fantasy knih pro děti. Jeho nejznámějším počinem na poli fantasy literatury je Kronika rodu Spiderwicků, kterou napsal společně se spisovatelkou Holly Blackovou.

Tomáš Tůma (12)

Tomáš Tůma je fotografem a grafikem knižního oddělení vydavatelství Computer Press. Tyto obory jsou i náplní jeho dalších aktivit spočívajících v profesionální úpravě digitálních snímků, zejména v oblasti užité grafiky a tvorby prezentací. Napsal řadu úspěšných knih, např. Fotografujeme digitálně či Kreativní digitální fotografie Montaž, retuš, umělecké techniky .

Tomáš Lukavec (8)

Český kouč a spisovatel. V roce 2014 demonstroval principy, které učí, na propagaci a vytvoření tréninku Banán za milion, kterým prošlo během 14 dní přes 60 000 účastníků a zaznamenal obrat 4,8 mil. Kč. V roce 2015 vytvořil 1. českou on-line vzdělávací reality show Pekelná značka, jejíž obrat byl 2,8 mil. za 10 dní a přilákal pozornost více jak 200 000 diváků. V roce 2016 vydal knihu Jsi značka?!, která se stala na portálu KOSMAS.cz bestsellerem. Autor originálního konceptu Profily osobní značky. Pomáhá lidem stát se vyhledávanou osobností v jejich oboru.

Titus Livius (14)

Titus Livius, podle svého rodiště také Patavinus byl římský spisovatel a historik, autor monumentálních dějin Říma Ab urbe condita. O Liviovi je známo velmi málo, hlavním pramenem je biskup Eusebius a jeho Chronicon. Pocházel z bohaté a pravděpodobně významné rodiny, takže byl finančně nezávislý. Vzdělání získal v Patavii a na své rodiště byl do smrti velmi hrdý. Tamní občané získali římské občanství až v roce 48 př. n. l. a zůstali dlouho věrni Pompeiovi a republice a nepodporovali Caesara. Občanská válka v letech 49 až 45 př. n. l. možná způsobila, že Livius neabsolvoval studijní pobyt v Řecku, což bylo u mladých vzdělaných mužů v té době obvyklé. Ve věku 28 let a patrně už po občanské válce odešel do Říma, kde se věnoval literatuře, historii a filosofii. Pobýval v domě Maecenatově, kde se patrně také spřátelil s Gaiem Octaviem, pozdějším císařem Augustem. Svým dílem se významně podílel na jeho programu upevnění říše obnovou starých římských ctností, podobně jako další autoři tak zvaného „zlatého věku římské literatury“ , a byl také učitelem pozdějšího císaře Claudia. Livius nebyl voják a patrně nezastával žádný veřejný úřad, čímž se lišil od starších římských historiků, a věnoval se pouze studiu a psaní. Psal filosofické dialogy i rétorické texty, které se však nezachovaly. Pobýval patrně střídavě v Římě a v Padově, kde také zemřel. Osobní přátelství s Augustem a s císařskou rodinou umožnilo Liviovi dobrý přístup do knihoven a archívů, takže mohl zpracovat velké množství pramenných informací. Své zdroje často cituje a pokud se rozcházejí, uvádí i protichůdná mínění, což dává jeho dílu velikou cenu. Ačkoli je často ke svým pramenům, zejména k pověstem a bájím, poměrně kritický, přece jeho záměr nebyl pouze historiografický v moderním slova smyslu, nýbrž literární a vzdělávací, možná dokonce politický. Šlo mu o pozvednutí říše a národa, o nápravu mravních poměrů a o posílení řím...

Tim Weaver (16)

Tim Weaver je současný britský spisovatel známý zejména díky detektivním thrillerům s Davidem Rakerem, detektivem, který se specializuje na hledání pohřešovaných lidí. Původním povoláním je novinář, působil jako redaktor řady časopisů. Ač byl jako novinář úspěšný, dal s s postupem života přednost dráze spisovatele. Počínaje Honem na mrtvého tak vzniklo zatím deset románů, jejichž středobodem se stal soukromý detektiv David Raker, specialista na hledání pohřešovaných osob. Weaverův čtvrtý román, Není cesty zpět, byl prezentován v prestižním britském knižním pořadu Richard and Judy Book Club. Následující dílo se v týdnu, kdy bylo vydáno, vyšplhalo na druhou příčku nejprodávanějších knih. Údolí mrtvých a Ztracený se dokonce dostaly na první místo v žebříčcích prodejnosti elektronických titulů. Weaver byl rovněž nominován v rámci britského literárního ocenění National Book Awards. Tim Weaver studoval Norton Hill School v Somersetu. Je velkým fanouškem fotbalu, fandí Arsenalu a Bath City FC. Je ženatý, má malou dceru a celá rodina žije nedaleko Bathu v jihozápadní Anglii.

Theo Adam (16)

Theo Adam byl vynikající německý operní basbarytonista a velmi uznávaný interpret děl Richarda Wagnera, Johanna Sebastiana Bacha a dalších skladatelů. Narodil se 1. srpna 1926 v Drážďanech a svou kariéru zahájil ve svém rodném městě, než si získal mezinárodní uznání. Adam se proslavil zejména svými výkony ve wagnerovských rolích, jako je Wotan v "Prstenu Nibelungově" a titulní role v "Bludném Holanďanovi". Díky svému hlubokému, zvučnému hlasu a pronikavé interpretaci byl oblíben na významných operních scénách po celém světě, včetně Bayreuthského festivalu, kde dlouhá léta pravidelně vystupoval.

The Pretenders (17)

The Pretenders je anglicko-americká rocková skupina založená v březnu 1978. Původní kapelu tvořili zakladatelka a opora Chrissie Hynde , James Honeyman-Scott , Pete Farndon a Martin Chambers . Debutové album "Pretenders" vyšlo v roce 1980 a mělo úspěch u kritiky i na trhu. Obsahovalo hitové singly jako "Brass in Pocket", "Kid" a "Stop Your Sobbing". Následující album "Pretenders II" vyšlo v roce 1981 a pokračovalo v úspěchu díky singlům jako "Talk of the Town" a "Message of Love".

The Matadors (13)

The Matadors byla československá beatová skupina, která vznikla v polovině 60. let v době vrcholícího světového beatového hnutí. Byli součástí československé bigbeatové scény, do které patřily další skupiny jako The Primitives Group, Olympic a Flamengo. The Matadors ' zvuk se vyznačoval směsí rock and rollu, rhythm and blues, soulu a charakteristického beatového zvuku, který byl v té době v Evropě populární. Byli známí svými energickými vystoupeními a patřili k průkopnickým skupinám ve svém regionu.

Svatopluk Štampach (7)

Autor publikace o ovoci a zelenině a jejich zpracování v potravinářství, též fotografie.

Stewnerová Tanya (20)

Steve Biddulph (14)

Steve Biddulph je australský psycholog, rodinný terapeut a spisovatel, který napsal řadu knih na téma výchovy, a to zejména chlapců. Jeho díla se však také zaměřují na dnešní roli muže v západní společnosti. K jeho tématům tedy patří vztah syna k otci, přerod chlapce v muže, partnerství se ženou i vlastní otcovství, ale také práce nebo hledání smyslu v životě. Ve svých knihách se zasazuje o laskavý rodičovský přístup a zdůrazňuje význam, jaký pro děti mají dospělé vzory. Upozorňuje také na nebezpečí, jaká hrozí dětem, které rodiče předávají do péče institucí dříve než dosáhnou dvou let. Za svou práci, v níž vybízí otce k tomu, aby v životech svých dětí zastávali aktivnější rodičovskou roli, získal v roce 2000 v Austrálii ocenění Otec roku . Je také ekologickým aktivistou, angažuje se i na poli lidských práv.

Stephanie Milton (14)

Anglická autorka a editorka dětské literatury.

Sofoklés (13)

Sofoklés, řecky Σοφοκλης, byl starořecký athénský dramatik, kněz a politik. Patří k nejvýznamnějším antickým dramatikům, proslul svými tragédiemi, především Antigonou, Élektrou a Králem Oidipem. Jeho otec Sofillos byl zámožný člověk, měl dílnu na výrobu zbraní a brnění. Sofoklés dostal v mládí velmi dobré gymnastické a múzické vychování. Díky kráse postavy, své atletické zdatnosti a hudebním dovednostem byl vybrán v roce 480, když mu bylo 16 let, aby vedl paján oslavující rozhodující vítězství Řeků nad Peršany v bitvě u Salamíny. Sofoklés byl politicky aktivní roku 443/442 př. n. l., kdy byl pokladníkem athénského námořního spolku. V roce 441/440 př. n. l. spolu s Periklem vedl řecké vojsko jako stratég ve válce proti Samu. Úřad jednoho z deseti stratégů zastával poté ještě dvakrát. Vysoké posty zastával až do vysokého věku, v roce 413 př. n. l., ve svých 83 letech, byl zvolen próbulem, tedy jedním z deseti komisařů, kterým byly uděleny zvláštní pravomoci a úkol postavit obec na nohy po drtivé porážce Athéňanů se Syrakusany na Sicílii. Konečné porážky od Sparťanů v roce 404 př. n. l. se již nedožil, což bylo pro něj štěstí, neboť celé jeho dílo svědčí o silném spojení s Athénami a horoucí vlastenecké lásce k nim. Jako kněz výraznou měrou přispěl k zavedení Asklépiova kultu do Athén. Za své zásluhy byl Sofoklés po smrti sám uctíván jako hérós Dexión. V roce 468 př. n. l. vyhrál svou první cenu za drama na dionýsovském festivalu, když porazil staršího a již zavedeného autora Aischyla. Od té doby se stal miláčkem athénského kulturního světa, neboť na následujících třiceti festivalech zaznamenal 24 vítězství, což nemělo srovnání - jeho největší konkurent Aischylos zvítězil za celý život třináctkrát, mladší Euripidés dokonce jen čtyřikrát. Ve svých prvních hrách vystupoval ještě jako herec, avšak podle starořecké tradice přestal ...

Simon Kernick (9)

Simon Kernick se narodil v hrabství Berkshire v Anglii. Už od mládí se věnoval psaní a během studia na technické univerzitě publikoval několik svých povídek. Po absolvování vysoké školy nastoupil do počítačové firmy v Londýně. Jeho první kniha, Záležitosti okolo umírání, byla vydána v roce 2001.

Sherryl Woods (15)

Americká autorka romantických příběhů pro ženy, novinářka a televizní kritička.

Sammy Davis Jr. (9)

Sammy Davis Jr. byl všestranně nadaný americký bavič, jehož kariéra trvala více než pět desetiletí. Narodil se 8. prosince 1925 v Harlemu v New Yorku a začal vystupovat téměř hned, jakmile začal chodit, a připojil se ke svému otci a strýci v kapele Will Mastin Trio. Davis byl známý svým zpěvem, tancem, herectvím a imitacemi. Stal se významnou osobností zábavního průmyslu a byl jedním z nejpopulárnějších a nejvšestrannějších umělců své doby.

S. S. van Dine (9)

S. S. Van Dine , vlastním jménem Willard Huntington Wright, narodil se v Charlottesville ve Virgínii, vystudoval Harvardovu univerzitu a snažil se o kariéru literárního a výtvarného kritika. Zprvu úspěšně: redigoval intelektuálský magazín Smart Set, který po něm převzal slavný ikonoklast a jedovatý satirik H. L. Mencken; spolu s ním a s jiným intelektuálním spisovatelem Georgem Jeanem Nathanem napsal Wright knihu Evropa po 8,15 . V roce 1916 vydal první vážný román Slibný muž , propadák tak dokonalý, že propadl dokonce i podruhé, když jej nakladatel vydal znovu v roce 1930, spoléhaje na to, že Wright byl tehdy na vrcholu slávy. V letech 1923 až 1926 byl Wright, po nervovém zhroucení, upoután na lůžko a lékaři mu zakázali „vážnou“ četbu: a je to neuvěřitelné, ale historie se opět opakuje: pro zábavu si Wright vymyslel první detektivku, a aby neupadl v opovržení u vzdělaných kolegů, vydal ji pod starým rodinným jménem, v němž si změkčil y: S. S. Van Dine. Byla to Bensonova vražda . Estét Wright si předsevzal, že americkou detektivku pozdvihne z bahna braku, a šel na to hlavně tim, že jeho VD Philo Vance je supervzdělaný knihomol a snob, který oplývá citáty, svědčícími o encyklopedických vědomostech. Abychom mu neublížili: nejen tím. Vnesl do americké detektivky noblesní, vytříbený styl, dokonalou dějovou konstrukci, přísnou fair play . Van Dine, vyprávěč příběhů, funguje jako Vanceův watson, a VD má spolupracovníky a protihráče v okresním prokurátorovi Markhamovi a v seržantu Heathovi. Postihl jej ovšem smutný osud všeho příliš snobského: dnes, po letech, je jeho nadřazená moudrost směšná. Wright sám kdysi prohlásil, že i nej...

Rudolf Schams (9)

PhDr. Rudolf Schams, narozen r. 1886 v Třeboni, zemřel r. 1974 v Praze. Československý pedagog - působil jako středoškolský učitel v Praze, jazykovědec.

Rosamund Lupton (7)

Narodila se 22. července 1964 v Cambridge. Rosamund Luptonová nepatří jistě mezi spisovatelské nováčky, byť v českých knihkupectvích nejsou její knihy příliš vidět. To se však může brzy změnit. V první polovině tohoto roku totiž vychází kniha, která se svým žánrem řadí mezi společenské romány, dobrodružství, beletrie pro dospělé, a která rozhodně není první spisovatelskou tvorbou autorky Rosamund Luptonová. Rosamund Luptonová se podle svých vlastních slov již při studiu na univerzitě v Cambridge zajímala o anglickou literaturu. To byl však pouhý začátek její spisovatelské kariéry. Poté, co vystřídala řadu povolání v této oblasti, přičemž živila se také jako copywriterka, se později stala spisovatelkou televizní stanice BBC. Rosamund Luptonovou tedy můžeme též nazvat scénáristkou, opomenout však nesmíme její tvůrčí činnost, co se týče románů. Rosamund Luptonová nyní žije se svým manželem a jejich dvěma dětmi v Londýně.

Rolando Cristofanelli (5)

Historik umění a spisovatel.

Robert Král (18)

Autor detektivek a povídek s kriminální zápletkou, literatura faktu.

Roark Bradford (8)

Roark Whitney Wickliffe Bradford byl americký novinář, prozaik a humorista. Proslul parodickými přepisy Starého zákona Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti, Starej zákon a proroci. Roark Bradford se narodil 21. 8. 1896 v Lauderdale County ve státě Tennessee do bělošské farmářské rodiny, kde byl osmý z jedenácti dětí. Od dětství se stýkal se členy afroamerické komunity, která pracovala na bavlníkových plantážích. Studoval na Kalifornské univerzitě a krátce předtím, než USA vstoupily do první světové války, tam obdržel titul bakaláře práv . V americké armádě sloužil za války jako dělostřelecký důstojník v Panamě a poté učil na vojenské vysoké škole v Mississippi. Po odchodu z armády v roce 1920 se věnoval žurnalismu. Od roku 1924 žil v New Orleansu, kde působil jako noční redaktor ve známém neworleánském listě Times-Picayune. Ve volných chvílích sbíral a nahrával černošské a jiné lidové písně. Od roku 1926 se zcela věnoval literatuře. Zajímal se o jazyk, hudbu a kulturu Afroameričanů. Těžil z černošského folklóru, ze svých kontaktů s černošskými hudebníky, vypravěči a kazateli. Za povídku Child of God obdržel Cenu O. Henryho . Světoznámé se staly jeho parodické přepisy událostí Starého zákona se zdánlivě naivní komikou, které napsal v černošském dialektu. V roce 1928 byla publikována próza Ol' Man Adam an' His Chillun . O dva roky později vyšlo pokračování Ol' King David an' the Philistine Boys . Z dalších Bradfordových knih vynikl ještě román This Side of Jordan a biografická kniha John Henry o černošském dělníku, který se svým kladivem vybojoval vítězný souboj s parní vrtačkou. Bradfordovým próz...

Regina Rauenstein (17)

Německá autorka milostných příběhů.

Radclyffe Hall (6)

Radclyffe Hall byla anglická básnířka a spisovatelka, známá především díky svému lesbickému románu Studna osamění, který je klasikou ve svém žánru. Marguerite Radclyffe Hall se narodila roku 1880 v Bournemouthu. Její rodiče žili odděleně, matka a nevlastní otec o ni nejevili zájem. Byla lesba a popsala se jako "vrozeně inverzní", tento termín přejala z textů Havelocka Ellise a jiných sexuologů z přelomu století. Studovala na King's College London a později v Německu. V roce 1907 v Německu potkala Mabel Battenovou, známou amatérskou zpěvačku. Battenová byla mnohem starší, vdaná, měla již dospělou dceru a vnoučata. Přesto se do sebe zamilovaly, když zemřel manžel Battenové, usadily se ve společné rezidenci. Battenová jí dala přezdívku John. Hall v té době konvertovala ke katolicismu. Roku 1915 se zamilovala do Uny Troubridge – sestřenice Mabel Battenové, sochařky, manželky admirála Ernesta Troubridgea a matky dvou dcer. Následující rok Battenová zemřela a roku 1917 začaly Hall a Troubridge společně žít. Roku 1928 vyšla Studna osamění, která vyvolala skandál a britský soud nařídil celý náklad spálit. Po této události Hall s partnerkou odjela na několik let z Anglie. Vydala ještě několik dalších knih, ale už nikdy se nevěnovala kontroverznímu tématu lásky mezi ženami. Zemřela v Londýně po dlouhém boji s rakovinou. Její první román Nerozžatá lampa , vypráví příběh mladé dívky Joan Ogdenové, která snila o životě v londýnském bytě se svou přítelkyní Elizabeth a studiu medicíny, ale cítila se být v pasti své manipulativní matky a citové závislosti na ní. Díky své délce se kniha špatně prodávala, proto Hall zvolila pro svůj další počin mnohem lehčí téma. Napsala velmi úspěšnou sociální komedii The Forge. Své celé jméno používala jen pro prvotní básnické sbírky, později jej zkrátila na Radclyffe Hall. Následovaly další humorné romány A...

Přemysl Pražák (13)

JUDr. Přemysl Pražák byl český hudební kritik a publicista. Přemysl Pražák byl nejstarším synem literárního historika Alberta Pražáka. Po absolvování gymnasia v Křemencově ulici v Praze vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze práva a současně studoval hru na klavír a hudební teorii. Po roce 1945 ještě vystudoval literární historii a knihovnictví na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po absolvování práv Pražák absolvoval osmnáctiměsíční prezenční vojenskou službu a po ní působil jako právník na Ředitelství pošt krátce v Bratislavě a od roku 1934 v Praze. V roce 1943 se oženil s Emmou, rozenou Trundovou , která si do manželství přivedla dceru Jitku ze svého prvního manželství. S manželkou měl Pražák dvě děti – dceru Radmilu a syna Bořivoje . V květnu 1945 byl Českou národní radou pověřen zabráním a prozatímní správou Rudolfina včetně veškerého inventáře, který následně předal vedení Pražské konzervatoře a České filharmonie. Pražák po roce 1945 přešel na Ministerstvo zahraničních věcí, kde vedl odbornou knihovnu. V roce 1958 musel z kádrových důvodů z ministerstva odejít, a až do konce života pak byl zaměstnán jako knihovník nejprve v Univerzitní knihovně a po reorganizaci knihoven ve Státní knihovně v Praze. Vedle svého zaměstnání se Pražák od studentských let zajímal o literaturu a hudbu a začal záhy publikovat odborné a populární publikace, zejména o české hudbě a o Bedřichu Smetanovi. Pražákův zájem o Národní divadlo a jeho interprety se mimo jiné projevil redigováním sborníku o tenoristovi Otakaru Mařákovi a následně zorganizováním sbírky, díky které se tento pěvec po svém onemocnění v Americe mohl na sklonku života navrátit do Čech. Podobně byl Pražák redaktorem sborníku věnovaného skladatelce Vítězslavě Kaprálové. Pražák půs...

Phil Collins (17)

Phil Collins je anglický bubeník, zpěvák, skladatel, multiinstrumentalista, hudební producent a herec. Proslavil se jako bubeník a zpěvák rockové skupiny Genesis a má za sebou také velmi úspěšnou sólovou kariéru. Collins se narodil 30. ledna 1951 v londýnském Chiswicku, ke skupině Genesis se připojil v roce 1970 a svou sólovou kariéru zahájil v roce 1981 vydáním debutového alba "Face Value". Jeho sólová tvorba mu přinesla mezinárodní uznání a řadu hitů v průběhu 80. a 90. let.

Petr Utěšil (16)

Narozen 1948. Ilustrátor.

Petr Prášil (13)

Narozen 1971 v Liberci. Mgr., geograf, též fotograf, vydavatel a autor publikací novodobých a historických pohlednic menších obcí a měst ČR.

Petr Pasečný (12)

Ing. Petr Pasečný píše knihy již od roku 1996, pro nakladatelství Grada pak od roku 1999. Na svém kontě má již osm publikací a všechny byly pro svůj mimořádný úspěch dotiskovány.Vystudoval Střední zemědělskou školu v Mělníku a VŠZ Brno - specializace zahradní architektura, sadovnictví a krajinářství v Lednici na Moravě. Od roku 1990 soukromě podniká v oboru sadovnické tvorby. Napsal mnoho článků pro české i slovenské časopisy .

Peter Maffay (15)

Peter Maffay je německý hudebník a jeden z nejúspěšnějších německých umělců. Narodil se 30. srpna 1949 v rumunském Brașově jako Peter Alexander Makkay a ve 14 letech se přestěhoval do Německa. Maffayova hudební kariéra odstartovala v roce 1970 vydáním jeho prvního singlu "Du", který se stal velkým hitem. V průběhu let si vypěstoval rockově orientovaný zvuk, který mu získal velkou základnu fanoušků.

Peter Høeg (15)

Peter Høeg je v současnosti nejpřekládanější a nejčtenější dánský spisovatel. Narodil se v Kodani. V roce 1976 absolvoval prestižní kodaňské Frederiksberg Gymnasium. Poté vystudoval literaturu na Kodaňské universitě. Předtím, než se stal spisovatelem, prošel mnoha povoláními – od práce na lodi, přes závodní šermířství, až po balet. Své zkušenosti z těchto povolání často uplatňuje ve svých dílech. V současnosti žije se svou ženou a dvěma dcerami v Kodani. Svůj první román Představy o dvacátém století publikoval v roce 1988 a byl kritiky přijat velmi kladně. V následujících letech napsal soubor krátkých povídek Povídky jedné noci a čtyři romány, z nichž patrně vůbec nejznámější je kniha Cit slečny Smilly pro sníh. Tento román byl i zfilmován a v Česku uveden pod názvem Stopy ve sněhu.

Percy Bysshe Shelley (11)

Percy Bysshe Shelley IPA byl anglický básník, jenž patří k nejvýznamnějším romantickým autorům. Je považován za tvůrce jedněch z nejlepších lyrických básní a eposů napsaných v anglickém jazyce. Nejvíce se proslavil svými básněmi Ozymandias, Óda na západní vítr, Skřivánkovi a Maska anarchie. Nicméně většinu jeho díla tvoří dlouhé vizionářské básně Alastor, Adonis, Vzpoura Islámu, Odpoutaný Prométheus a nedokončená báseň Triumf života. Jeho nekonvenční životní styl a idealismus, společně s jeho skeptickým tónem, z něj udělaly nechvalně proslulého a velmi nenáviděného muže. Stal se však idolem pro následující dvě nebo tři generace básníků, mezi nimi nejznámějších viktoriánských básníků Roberta Browninga, Alfreda Tennysona, Dante Gabriela Rossettiho, Algernona Charlese Swinburna, Williama Butlera Yeatse. Měl také vliv na mnohé básníky píšící v jiných jazycích, například na Jibanananda Dase a Subramanya Bharathyho). Byl rovněž obdivován Karlem Marxem, Henrym Stephensem Saltem a Georgem Bernardem Shawem. Podobně jako jeho současníci John Keats a Lord Byron Shelley předčasně zemřel. Jeho ženou byla Mary Shelleyová, autorka pověstného románu Frankenstein, ke kterému její manžel napsal v roce 1818 předmluvu. Jeho rodiči byli sir Timothy Shelley, později druhý baronet z Castle Goring, a jeho manželka Elizabeth Pilfold. Vyrůstal v hrabství Sussex a základního vzdělání nabyl doma pod dohledem reverenda Evana Edwardse z Warnhamu. Jeho dětství bylo šťastné. V roce 1802 nastoupil na Syon House Academy v Brentfordu. Zde se však stal obětí časté šikany, částečně pro svůj dívčí vzhled, ale také pro svůj aristokratický původ. Měl velmi výbušnou povahu a neuměl bojovat pěstmi. Jeden z jeho spolužáků napsal, že byl „jako holka v klučičích šatech a bránil se fackami.“ V roce 1804 nastoupil na Eton College, kde byl rovněž obětí šikany. Dne 10. dubna 1810 se zapsal ke studiu na Oxfordské univerzitě. Traduje se, že za celou do...