Všichni Autoři a témata

André van Lysebeth (11)

André Van Lysebeth byl belgický jogín a instruktor jógy, jehož knihy o józe vycházejí v mnoha jazycích a patřily k prvním, které zpřístupnily jógu západnímu světu. Své znalosti Lysebeth získal v ášrámech swámího Šivánandy Sarasvatí v Rišikéši, Dhirendra Brahmachari v Dillí aj. André Van Lysebeth založil v Bruselu Institut jógy, kde vedl a vyučoval budoucí evropské instruktory jógy. V době totality byl i André Van Lysebeth pozván dvakrát do Československa, kde přednášel odborné veřejnosti. Poté začaly být jeho knihy vydávány. Cvičenci na fotografiích v knihách Jóga a Cvičíme jógu jsou manželé André a Denise Lysebethovi. Z Lysebethova časopisu Yoga, založeném v roce 1963, vyšel česky knižně výběr článků z let 1981–1993.

Wabi Daněk (8)

Wabi Daněk , narozený v roce 1947 v Československu, byl známý český folkový a countryový písničkář, jehož kariéra trvala několik desetiletí. Nejvíce se proslavil svým charakteristickým hlasem a schopností vytvářet písně, které rezonovaly se zážitky a emocemi obyčejných lidí. V Daňkově hudbě se často odrážela témata přírody, lásky a svobody, která se stala hymnami pro mnoho jeho posluchačů. Jeho píseň "Rosa na kolejích" patří k jeho nejznámějším dílům a stala se klasikou českého folkového žánru. Během své kariéry vydal Wabi Daněk řadu alb, která významně přispěla k rozvoji české hudební scény. Jeho vliv přesahoval rámec jeho nahrávek, neboť hrál důležitou roli v hudebním festivalu Porta, který se zaměřoval na folkovou a country hudbu. Daněk je připomínán pro své poetické texty, melodické melodie a přínos pro kulturní krajinu České republiky.

Vladimír Klevis (23)

Vladimír Klevis je prozaik, autor povídek a novel. Vladimír Klevis se narodil v rodině lesního inženýra, který byl v době krize často bez práce. Matka, vyučená modistka, zůstala po narození syna v domácnosti. Dětství prožil Vladimír v Dobrušce, válečná léta v Berlíně a poválečná léta v Josefově. Gymnázium navštěvoval v Jaroměři. Po přestěhování rodiny do Mariánských Lázní, ukončil studium maturitou v Plané. Poté učil na jednotřídkách v pohraničí a dálkově studoval pedagogickou školu. Studia však nedokončil, změnil zaměstnání a pracoval od roku 1958 v knižním obchodě v Plzni. V roce 1961 odešel do Prahy, kde získal místo kulturního redaktora v Zemědělských novinách, později v redakci Světa práce a v Literárním měsíčníku. Od roku 1979 působil Vladimír Klevis jako dramaturg na Barrandově, později jako šéfredaktor časopisu Pionýr.

Věra Martinová (12)

Věra Martinová je česká country a folková písničkářka a kytaristka, uznávaná pro svůj osobitý hlas a emotivní vystupování. Svou kariéru zahájila v 80. letech a rychle se stala jednou z vůdčích osobností české country scény. V průběhu let vydala Martinová řadu alb, na kterých předvedla svůj talent jako zpěvačka i skladatelka. V její hudbě se často objevují témata lásky, životních bojů a krásy přírody, která v její rodné zemi rezonují u širokého publika. Věra Martinová byla několikrát oceněna v rámci cen Czech Country Music Awards, což odráží její významný přínos tomuto žánru v České republice. Její oddanost svému řemeslu a konzistentní tvorba upevnily její status vlivné osobnosti české hudby.

Václav Smetáček (26)

Václav Smetáček byl významný český dirigent, skladatel a hobojista. Je znám především díky svému dlouholetému působení ve funkci šéfdirigenta Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, kterou zastával v letech 1942-1972. Pod jeho vedením získal orchestr mezinárodní uznání a stal se jedním z předních těles v Československu. Smetáček byl také uznávaným pedagogem, vyučoval na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze.

Trygve Gulbranssen (16)

Trygve Emanuel Gulbranssen byl norský spisovatel a novinář. Aktivně pracoval v norském sportovním hnutí a zaměřil se na sportovní činnost mládeže. Světové proslulosti získal románovou trilogií Věčně zpívají lesy , Vane vítr z hor a Není jiné cesty . Jedná se o rodovou ságu z drsného norského selského prostředí. Romanticky v ní ale líčí severskou přírodu v kontrastu s tvrdým životem i vztahy venkovských Seveřanů.

Tony Wolf (21)

V 50. a 60. letech bezesporu zvýšil počet čtoucích britských dětí. Dneska jeho jméno ale zná jen málokdo. Jedná se o italského autora a ilustrátora knih pro děti Tonyho Wolfa. Tony Wolf je ve skutečnosti pseudonym, civilním jménem je Antonio Lupatelli. Narodil se v Busseto roku 1930. Za svůj život spolupracoval s řadou zahraničních vydavatelů, mj. z Francie, či Anglie. Pracoval s Fratelli Fabbri Editore, Payot Film, Fleetway, nebo Dami Editore. Kreslířskou kariéru začal roku 1958 náčrty story-boardů pro animované filmy pro francouzskou filmovou společnost Film Payot. Víceméně ve stejné době začal přispívat náčrty cílené na předškoláky také pro Fleetway, které se objevily v několika týdenních komixech a vánočních speciálech. Tyto ilustrace zahrnovaly žabáka Freddyho, Fun in Toyland, Jacka s Jill a řadu dalších příběhů, které se objevily v jeho budoucích knížkách ilustací. V roce 1961 začla dlouhodobá spolupráce s italským vydavatele Fratelli Fabbri Editori ve vytváření kreseb pro školní učebnice a knihy pohádek. Nezapomenutelná je série I Cuccioli pod pseudonymem Tony Wolf. Od roku 1978 začal pracovat výlučně s vydavatelem Dami Editore, kde vytvořil nekonečno knih pod různými pseudonymy. Mezi jeho výtvory pro Dami byly Le storie del Bosco a Il Viaggio delle Meraviglie . Na sklonku 80. let Lupatelli navrhoval krásně ilustrované sady hracích tarotových karet pro Scarabeo. Mezi tyto sady patří Tarocchi degli Gnomi , Tarocchi della Buona Tavola , Lo Zodiaco degli Gnomi , Tarocchi dei Celti .

Stanislav Motl (25)

Stanislav Motl je český novinář a spisovatel. Stanislav Motl vystudoval střední ekonomickou školu, posléze Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Jako novinář začal publikovat na počátku 70. let v regionálních novinách, ve kterých působil deset let. V období normalizace byl reportérem nejprve v časopise Svět v obrazech, poté v týdeníku Signál. V tomto časopise ministerstva vnitra mj. vylíčil v reportáži průběh Palachova týdne z pohledu tehdejší moci. Po listopadu 1989 publikoval v časopise Reflex. Znám je zejména knihami s historickou tematikou, které se převážně týkají období druhé světové války. Od roku 1995 byl jedním z reportérů investigativního pořadu Na vlastní oči televize Nova. Od roku 2010 připravuje v ČRo 2 svůj autorský pořad s názvem Stopy, fakta, tajemství, který dostal i televizní podobu. V minulosti byl reportérem v několika válečných konfliktech. Věnuje se pedagogické a přednáškové činnosti. Editor souhrnného díla Jiřího Muchy . Je autorem scénářů k filmovým dokumentům např.: Živý mrtvý, Ozvěny lidické noci, Sláva a prokletí Lídy Baarové, Mraky nad Barrandovem, Nacisté pod ochranou. Je nositelem celosvětové ceny The AIB International Media Excellence Awards. Toto ocenění udělované v Londýně, které je považováno za rozhlasového Oskara, získal v letech 2010 a opakovaně v roce 2011. V ČR obdržel mimo jiné hlavní cenu festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran a hlavní cenu E. E. Kische . Přestože má platné lustrační osvědčení č.ID-16384/1-016/1-LU-91, vydané ministerstvem vnitra ČR 14. 11. 1995, je někdy spojován s bývalou Státní bezpečností, která ho v letech 1974–1979 registrovala pod písmenem C . Jeho lustrační osvědčení však neosvědčuje žádnou vědomou spolupráci a nositel tohoto osvědčení splňuje tedy – dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 11. 1992 – všechny podmínky lustračního zákona....

Stanislav Havelka (27)

Narozen 1939, zemřel 21. 9. 2018 v Praze. Spisovatel a scénárista, autor komiksů, televizních scénářů Večerníčků, obrázkových seriálů a příběhů pro děti. Spolu s Petrem Chvojkou psal i pod pseudonymem Stanislav Hojka.

Simone de Beauvoir (11)

Simone de Beauvoir , celým jménem Simone-Lucie-Ernestine-Marie Bertrand de Beauvoir, česky též Simone de Beauvoirová nebo Simone Beauvoirová , byla významná francouzská spisovatelka, myslitelka, filozofka, feministka a existencialistka. Její jméno je dodnes spojováno s přispěním k emancipačním snahám žen, feministickou a sociální teorií a svobodomyslným způsobem života. Simone de Beauvoir se narodila v zámožné měšťanské rodině. Její otec byl právník s uměleckými sklony, její matka byla katolicky založená. Po první světové válce životní úroveň rodiny poklesla, ale přesto si matka prosadila, aby byla Simone i se svou sestrou poslána do prestižní klášterní školy. Rodinné zázemí s konzervativním stylem výchovy předpokládalo naplnění tradiční ženské role, tedy vdát se, porodit děti a zasvětit svůj život rodinnému krbu. Ve 14 letech však prošla krizí víry, obrátila se k přírodě a socialismu a po zbytek života zastávala ateistické názory. Již jako dítě byla Simone de Beauvoir intelektuálně velmi zdatná, proto také vystudovala matematiku a poté filosofii na prestižní pařížské univerzitě – Sorbonně. Jejím snem bylo zasvětit svůj život psaní a studiu. Během svých studií na univerzitě se připojila ke skupině myslitelů, mezi nimiž byl kromě Paula Nizana a Andrého Hermaida také Jean-Paul Sartre, s nímž Simone de Beauvior nejdříve pojilo hluboké přátelství a sdílené zájmy o filozofii, později milostný otevřený svazek – bez závazku věrnosti – až do Sartrovy smrti v roce 1980. V roce 1929 dokončila Simone de Beauvoir úspěšně studia na Sorbonně a začala se věnovat učitelské profesi. V letech 1931–1943 působila jako pedagožka filozofie na lyceích v Marseille, Rouenu a Paříži a dokonce si otevřela vlastní kurz na Sorbonně. V roce 1942 se vzdala profesorského povolání a dále se věnovala jen spisovatelské či...

Samuel Beckett (18)

Samuel Barclay Beckett byl irský dramatik a prozaik, představitel absurdního divadla. Narodil se ve Foxrocku nedaleko Dublinu v dobře situované protestantské rodině zeměměřiče Williama Becketta a zdravotní sestry Mary Roeové. Vzdělání získal na prestižních středních školách v Dublinu a poté na Trinity College, kde od roku 1923 studoval práva a evropské jazyky . Po ukončení studia pracoval jako učitel v Belfastu, ale již rok nato odjel přednášet angličtinu do Francie, kde mimo jiné působil i na prestižní pařížské Sorbonně. Roku 1930 se vrátil do Irska, aby zde převzal svůj magisterský diplom. Po roce vyučování francouzského jazyka na dublinské Trinity College se rozhodl věnovat výlučně spisovatelské dráze. Dědictví, které mu připadlo po smrti otce, mu umožnilo usadit se v Londýně, kde se mezi lety 1935–1936 kvůli svým neutuchajícím depresím podrobil psychiatrické léčbě. Po svém propuštění z léčebny několik let cestoval po Evropě. Do básnického světa vstoupil v roce 1930 svou 98veršovou sbírkou Děvkoskop. V tomto dramatickém monologu si hlavní postava René Descartes krátí čekání na omeletu ze zkažených vajec rozjímáním nad obskurností teologických záhad, plynutím času a blížící se smrtí. Po sbírce následoval soubor esejí Proust a román Víc píchanců než kopanců . Od roku 1933–1936 žil Beckett v Londýně. Přibližně v té době se seznámil se Suzanne Dechevaux-Dumesnilovou, studentkou hry na piano, se kterou se v roce 1961 oženil. Jeho románová kariéra naplno odstartovala v roce 1938 knihou Murphy, která líčí vnitřní boj hrdiny zmítajícího se mezi touhou po milence-prostitutce a naprostém útěku do temných zákoutí mysli. V témže roce se odstěhoval do Francie. Za druhé světové války se angažoval v protifašistickém odboji - francouzském hnutí odporu. Před nacistickým pronásledováním byl roku 1942 nucen prchnout do malé vesničky Roussillon na jihu Francie, kde až do konce války pra...

Rudolf Křesťan (18)

Rudolf Křesťan je český redaktor a spisovatel známý svými fejetony. Mládí prožil v obci Stará Role a ve svých pracích na toto místo často vzpomíná. Navštěvoval gymnázium v Karlových Varech. Když složil maturitní zkoušku, přihlásil se ke studiu na novinářské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. I tuto školu zvládl úspěšně. V letech 1964 až 1992 byl redaktorem časopisu Mladý svět, poté byl deset let zaměstnán v časopisu Týdeník Televize. Podílel se na tvorbě televizního pořadu Nedělní ráno. V současné době je na volné noze a spolupracuje např. s Literárními novinami a Českým rozhlasem. Jeho knihy vyšly v celkovém nákladu přes čtvrt milionu výtisků. Jeho manželkou je akademická malířka Magdalena Křesťanová, jejíž kresby můžeme najít v třinácti Křesťanových sbírkách fejetonů. Do konce roku 2018 vydal 20 knih:

Petr Klučina (22)

Vystudoval obor historie-archivnictví na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval ve Vojenském historickém ústavu v Praze, do roku 2002 byl ředitelem Historického ústavu Armády České republiky. Specializuje se na vojenské dějiny středověku, zejména na otázky vývoje chladných zbraní a zbroje. Je spoluautorem prvního dílu Vojenských dějin Československa a autorem či spoluautorem mnoha dalších publikací. Podílel se na realizaci expozice Třicetiletá válka ve Vojenském historickém muzeum.

Pavla Momčilová (31)

Pavla Momčilová je autorkou kuchařek o zdravé výživě pro děti a dospělé, je podepsána pod mnoha publikacemi o zdravém vaření a životním stylu, zároveň je ředitelkou nakladatelství MEDICA PUBLISHING a poradkyní pro zdravou výživu.

Pavel Scheufler (26)

Pavel Scheufler je český publicista, historik fotografie a fotograf. Zabývá se převážně fotografií na území Rakouska-Uherska do roku 1918. Od roku 1990 přednáší historii fotografie na FAMU. V období 1992–2002 byl členem Rady Českého rozhlasu, v letech 1996–2012 spolupracoval s časopisem FotoVideo. Fotografii se věnuje již od mládí a zájem o proměny všedního života v průběhu času ho brzy přivedl k dějinám fotografie. Po studiích historie a archivnictví a muzeologie se specializoval na dějiny fotografie se zaměřením na střední Evropu, zejména české země. V letech 1970–1988 byl odborným pracovníkem Muzea hlavního města Prahy, 1988–1997 odborným pracovníkem Národního technického muzea v Praze. Roku 1982 začal vyučovat dějiny fotografie na Pražské fotografické škole, roku 1991 byl pedagogem na FAMU, od roku 1992 ve svobodném povolání. V roce 1984 se začal věnovat digitální fotografii a o rok později digitalizaci jako způsobu uchování historických fotografií. Na toto téma uspořádal již v roce 1989 dvě samostatné výstavy. V současnosti se věnuje připomínání méně známých historických fotografů prostřednictvím knih, výstav a stálých expozic , provádí odborné konzultace k dějinám fotografie a uchování fotografických památek , vyučuje dějiny fotografie na FAMU a na kurzech v Centru FotoŠkoda a účastní se projektů souvisejících se záchranou fotografického dědictví. Jako zálibu rovněž fotografuje a příležitostně píše verše a povídky. Udržuje velkou sbírku historických i vlastních uměleckých snímků, z nichž mnoho prezentuje na svých webových stránkách. V letech 1992 až 2002 byl také veřejně činný ja...

Pavel Horňák (5)

Paul McCartney (14)

Paul McCartney je legendární britský hudebník, zpěvák, textař a skladatel, který se celosvětově proslavil jako baskytarista a spoluzpěvák skupiny The Beatles, jedné z nejvlivnějších kapel v historii populární hudby. McCartney se narodil 18. června 1942 v anglickém Liverpoolu a jeho autorské partnerství s Johnem Lennonem zůstává jedním z nejúspěšnějších v historii. Po rozpadu Beatles v roce 1970 se McCartney věnoval sólové kariéře a se svou první ženou Lindou a Dennym Lainem založil skupinu Wings. V průběhu let vydal celou řadu alb, která ještě více upevnila jeho status hudební ikony.

Otakar Štěpánek (17)

Narozen 24. 8. 1903, zemřel 30. 3. 1995. Od 1. 8. 1948 do 28 .2. 1949 byl pověřen vedením zoo ve funkci ředitele na poloviční úvazek Doc. RNDr. Otakar Štěpánek, vedoucí zoologického oddělení Národního muzea v Praze. Doc. dr. O. Štěpánek patřil k význačným ornitologům a herpetologům. Poměry v zoo velmi dobře znal, zastával tady od roku 1939 funkce v komisích, především v odborné komisi zoo.

Olga Macková (11)

Narozena 9.8.1929 v Praze. PhDr., historička umění, práce v oboru.

Nikos Kazantzakis (7)

Nikos Kazantzakis byl řecký spisovatel, básník, dramatik, překladatel a myslitel. Je jedním z nejznámějších představitelů novořecké literatury, proslulý především svými romány Řek Zorbas, Poslední pokušení, Kristus znovu ukřižovaný a jejich filmovými adaptacemi. Narodil se v Heraklionu na Krétě, která tehdy patřila Turecku. Byl nejstarším synem chudého rolníka, měl dvě sestry a bratra, který však zemřel v dětském věku. Středoškolské vzdělání získal na gymnáziu v Heráklionu a církevní škole vedené františkány na ostrově Naxos, kde se naučil francouzštinu a italštinu. Na své dětství a mládí na Krétě vzpomínal celý život, cítil se být více Kréťanem, než Řekem. Roku 1902 se přestěhoval do Athén, kde studoval práva. Studium zakončil diplomovou prací na téma Friedrich Nietzsche o filozofii práva a státu . Od roku 1907 studoval filosofii v Paříži. Na pařížské Sorbonně ho nejvíce ovlivnil Henri Bergson, který byl vedoucím jeho disertační práce věnované opět Nietschemu. Současně se věnoval i literární činnosti. V roce 1906 publikoval svou první prózu Zmije a Lily , v roce 1909 jednoaktovou hru s názvem Komedie a po ukončení studií tragédii Mistr stavitel . Po návratu do Řecka začal překládat filozofická díla a přispíval do různých časopisů. V roce 1911 se oženil s Galateou Alexiu, svou láskou z dětství. V roce 1914 se seznámil s básníkem Angelosem Sikelianosem. Společně cestovali dva roky na místa, kde vzkvétala řecká ortodoxní křesťanská kultura, čtyřicet dní strávili v klášteře na hoře Athos. Kazantzakis se zabýval četbou Danteho, studiem evangelia a Buddhova učení. S manželkou Galateou psal knihy pro dětské čtenáře a také začal psát divadelní hry. V letech 1916–1917 se pokoušel o podnikání při těžbě lignitu na Peloponésu a při tom se seznámil s Jiorgosem Zor...

Nikolaj Nikolajevič Nosov (21)

Nikolaj Nikolajevič Nosov byl ruský autor dětských knih. Nejznámějšími jsou knihy o Neználkovi, které byly i několikrát zfilmovány. Narodil se v rodině estrádního umělce. V letech 1927–1929 studoval uměleckou školu v Kyjevě, poté přešel na filmový institut v Moskvě. Po dokončení studia v roce 1932 nastoupil jako režisér kreslených a populárně naučných filmů v Moskvě. Zde pracoval do roku 1951. První povídku publikoval v roce 1938, v následujících letech psal řadu dalších povídek i románů pro děti. V jeho knihách je obvykle hlavní postavou naivní dítě.

Miroslav Míčko (15)

Miroslav Míčko byl historik umění, estetik, vysokoškolský pedagog, výtvarný kritik, a překladatel. Miroslav Míčko absolvoval jeden rok studia na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru Arnošta Hofbauera a potom studoval dějiny literatury , románskou filologii a estetiku a dějiny výtvarného umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho disertační práce z roku 1936 se zabývala vztahem R.M. Rilkeho k výtvarnému umění. Od roku 1939 publikoval kritické články v novinách, v časopise Volné směry a v revue Umělecké besedy Život a psal úvody k výstavním katalogům. Byl komisařem čs. expozic na bienále v Benátkách. V letech 1945–46 absolvoval jednoroční studijní pobyt ve Francii, navštívil ateliéry Matisse a Bonnarda a spřátelil se s Františkem Kupkou. V 50. letech byl v redakční radě časopisů Výtvarné umění a Výtvarná práce a působil jako pedagog dějin umění na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze: v letech 1946-1970, 1952 docent, 1958 profesor, 1967-1970 vedoucí katedry. kromě toho vyučoval dějiny umění a estetiky také na AVU . Byl členem mezinárodního sdružení výtvarných kritiku AICA. Od počátku roku 1939 se Míčko věnoval podrobně dílu Mikoláše Alše, protože v době nacistické okupace v něm spatřoval ztělesnění češství a morální oporu. Monografie vyšla hned po válce. Později se soustředil na některé otázky Alšovy tvorby a vydal o něm další studie. V roce 1944 vydal knihu Umění nebo život, která formou rozhovorů fiktivních osob osvětluje podstatu a cesty uměleckého tvoření, jeho smysl a poslání. Kniha se dočkala několika vydání, naposled v roce 2004. Zabýval se některými vůdčími osobnostmi francouzského umění 19. století nebo F. Goyou a své statě shrnul v knize Člověk v umělci . Míčko je au...

Milan Valenta (31)

Milan Valenta, mistr sportu je bývalý československý atlet-výškař. Osobní rekord 207 cm skočil stylem stredl ve Štětíně 16.7.1961. Jako 9. muž historie československé atletiky překonal v roce 1959 hranici výšky 200 cm. Reprezentoval v 8 mezistátních utkáních a na dalších mezinárodních závodech. Nejcennější medaili za 203 cm přivezl z Univerziády v Sofii konané v roce 1961. Zde vyhrál světový rekordman Valerij Brumel výkonem 225 cm. K jeho dalším výrazným úspěchům lze počítat 1. a 2. místo na Memoriálu Evžena Rošického 1963 a 1961 v Praze na Strahově. Zejména v roce 1961 porazil výkonem 201 cm 21 výškařů - kromě čs. špičky i švédského olympionika K. A. Nilssona, budoucího světového rekordmana - Číňana Ni Chin-China a olympioniky R. Koteie a S. Iguna . Závod vyhrál olympijský vítěz 1960 R. Šavlakadze , třetí skončil K. Brzobohatý .

Louis Pauwels (4)

Novinář, romanopisec, esejista a dějepisec okultních a tajných společností. V roce 1961 založil a spolu s Jacquesem Bergierem řídil revui Planeta. Psal beletrii , spolu s Guyem Bretonem uspořádal dva svazky dějin magie a okultismu , zabrousil ale i do tak odtažitých oblastí, jaké představuje kniha Poslední dny monogamie napsaná společně s Laszlo Havasem.

Lenka Procházková (26)

Lenka Procházková je česká prozaička, dcera Jana Procházky, signatářka Charty 77. Její prózy vycházely nejprve v ineditní edici Petlice a v zahraničí . Je autorkou několika románů, sbírek povídek, řady fejetonů a dalších litérárních děl a také aktivní členkou několika organizací sdružujících literáty. Je nositelkou medaile Za zásluhy I. stupně. Vystupuje dlouhodobě aktivně ve veřejném prostoru v Česku, a to včetně několika neúspěšných kandidatur na volené posty. Její veřejné vystupování je spojováno jejími kritiky s českým konzervativním, nacionalistickým a protiimigračním hnutím. Ve svých textech publikovaných převážně v nezávislých médiích se věnuje hlavně kritice současných poměrů v Česku a v Evropské unii. Vystupuje také proti katolické církvi a byla její hlasitou oponentkou v kauzách církevních restitucí a výstavby Mariánského sloupu v Praze. Její otec Jan Procházka byl spisovatel. Má dvě mladší sestry. Její sestra Iva Procházková je rovněž spisovatelka. Má tři děti se dvěma partnery - dvě dcery a syna. Otec zemřel předčasně roku 1971. Atmosféru jeho pohřbu popisuje ve svém fejetonu Děkovačka pro hrobníka. Po otcově smrti jako nejstarší ze tří dcer zdědila psací stroj. Své první fejetony v novinách uveřejňovala pod pseudonymem Lenka Burianová. Současně už jako svobodná matka dokončovala vysokoškolské studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a starala se o svou dceru Mariu. Román Růžová dáma nabídla k vydání pod vlastním jménem. V té době však byla již signatářkou Charty 77, a proto kniha nevyšla. Růžová dáma byla poprvé vydána v samizdatové edici Petlice, což mělo pro autorku osudový význam - vznik přátelství se spisovatelem Ludvíkem Vaculíkem. Ten se stal na mnoho let jejím životním partnerem a otcem mladší dcery Cecílie a syna Josefa. Po samizdatovém vydání Růžová dáma vyšla v exilovém nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem a byla oce...

Kamila Sojková (21)

Kamila Sojková byla českou spisovatelkou, která dlouhá léta působila coby učitelka na vesnických školách na Klatovsku, Žďársku a Břeclavsku. V Břeclavi se nakonec i usadila a cele se věnovala tvorbě pro děti. V tamní obci Hlohovec se odehrává i její prvotina, Lohovecké děti. I v dalších pracích zobrazuje život venkovských dětí, který důvěrně poznala. Nevyhýbá se však ani vážnějším tématům jako například v povídce Janíček, v níž líčí příběh z okupačních let, ve kterém hrdina, pětiletý chlapec, poznává nejprve z doslechu a pak i z vlastní zkušenosti nebezpečí doby. Též prózy Ovečka z Kopanic a Děti na Dyji se závažným společenským problémům nevyhýbají, i když vždycky převládá poetický pohled na život dětí. V první knize popisuje osudy dětí v zapadlém koutě moravsko-slovenského pomezí, kam teprve proniká nový život, a ve druhé líčí dramatické události, jež s sebou přináší každoroční velká voda.

Josef Hála (18)

Josef Hála byl významný český klavírista a komorní hudebník, známý svou interpretací klasické hudby. Narodil se 6. listopadu 1927 v Pardubicích v Československu a byl významnou osobností české hudební scény. Hála byl všestranným hudebníkem, jehož repertoár sahal od barokních děl až po díla současná. Studoval na pražské konzervatoři a později na Akademii múzických umění v Praze. Během své kariéry spolupracoval s mnoha uznávanými umělci a soubory, včetně Smetanova kvarteta a České filharmonie.

Josef Frais (24)

Josef Frais byl český spisovatel-prozaik. Narodil se jako třetí z pěti sourozenců. Vyučil se horníkem. Debutoval v 70. letech 20. století prózou Muži z podzemního kontinentu. Děj se odehrává v hornickém prostředí, tak jako většina autorových textů. Nejznámější autorovou hornickou ságou se stal román Šibík 505. Díla z let osmdesátých již kritika nikdy neocenila tak jako autorův vstup na literární scénu, kdy byl Frais srovnáván dokonce s Vladislavem Vančurou. Pozdní autorova tvorba byla označována proti tomu spíše za „dumasovskou“. Věnoval se tvorbě knih o meziválečných hercích a v posledních letech úspěšné sérii fiktivních válečných vzpomínek Helmutha Nowaka. Kromě tohoto pseudonymu používal i mnoho jiných, jejich použití rozlišoval dle literárního žánru

Jiří Weil (19)

Jiří Weil byl český spisovatel, literární kritik, novinář a překladatel židovského původu. Proslavil se romány Moskva–hranice a Život s hvězdou. Jeho otec spoluvlastnil rámařský závod Weil a Klein. Po první světové válce však podnik zkrachoval, rodina zchudla a usadila se v Praze. Po maturitě na gymnáziu studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy slovanskou filologii a srovnávací literatury. Studium úspěšně dokončil doktorátem v roce 1928, prací nazvanou Gogol a anglický román 18. století. Během studia se stal členem Devětsilu. Weil byl přesvědčeným komunistou, již na střední škole byl členem kroužků sociálnědemokratické levice, na studiích začal pracovat jako překladatel tiskového oddělení sovětského zastupitelství v Praze , v roce 1925 se stal členem KSČ. V roce 1929, poté co Gottwald bolševizoval stranu a postavila se proti němu sedmička známých spisovatelů, Weil je otevřeně kritizoval. Několikrát navštívil SSSR, v letech 1933–1935 tam působil jako překladatel ve vydavatelství Kominterny. Na konci roku 1934 ho však zasáhl stalinský represivní stroj, když se stal obětí čistek po vraždě Sergeje Mironoviče Kirova. Na začátku roku 1935 byl vyšetřován, propuštěn z vydavatelství a vyloučen ze strany. V březnu byl poslán na "pracovní převýchovu" do československé komuny v Sovětském svazu Interhelpo, která se nacházela na území dnešního Kyrgyzstánu, nedaleko Frunze . Od léta byl nasazen na nucené práce v nápravně-pracovním táboře u jezera Balchaš . V listopadu 1935 mu pak Kominterna dovolila vrátit se do Československa. Jeho důvěra ve stalinský komunismus však byla narušena, což reflektoval v románu Moskva-hranice, který vyšel v roce 1937. Zde popsal některé mechanismy, které zažil na vlastní kůži, přiznával však, že pro něj bylo velmi bolestné demaskovat systém, v nějž sám věřil. Za román byl vyloučen z KSČ. V době druhé ...

Jiří Všetečka (20)

Jiří Všetečka byl český fotograf , první docent fotografie v Československu, tvořící od roku 1958. Proslavil se zejména svými snímky z Prahy, dokumentárními snímky a ilustracemi inspirovanými podle knih. Nejznámější je Nezvalův Pražský chodec. Jeho druhým stěžejním dílem je Komenského Obecná porada o nápravě věcí lidských, ke které uspořádal výstavu a vydal knihu. Na katedře fotografie FAMU vyučoval předměty dokumentární fotografii a audiovizuální prostředky ve výuce. S oblibou fotografoval na čtvercový formát, využíval dlouhých teleobjektivů, které ještě s pomocí telekonvektorů prodlužoval. Do roku 1992 fotografoval pouze černobíle, potom začal experimentovat i na barevný film. Do konce života fotografoval na klasický film. Výpravná Všetečkova "Praha světlem tvořená" je však "barevná". Jeho poslední velkoformátová kniha, opět "černobílá", "Jiří Všetečka ...chodec s objektivem", zachycuje také dramatické události srpna 1968 i listopadu 1989 a rovněž jeho "profesní" setkání s našimi i americkými prezidenty , líčené s typickou Všetečkovou odvahou a příslovečným humorem. Spolupracoval s časopisy jako jsou například Československá fotografie, Film a doba, Svět v obrazech, MY 68, Literární měsíčník, Prostor, Reflex, Kulturní rozvoj. Jeho aktivity zasahovaly také do divadla a filmu, což dokládá jeho spolupráce s institucemi jako byly a jsou Vinohradské divadlo, Československý státní film, Hudební divadlo Karlín, Československá televize, Český rozhlas, Česká filharmonie, Panton. Také ve skupině projektování na ČVUT v Praze natočil několik 16 mm výukových a technických filmů a později i videí, pro účely propagace fakulty i výuky. Pro účely racionalizace výroby natáčel od šedesátých let se svými kolegy z katedry pomocí dvou kamer AK 16 filmy nejen inscenované v laboratoři projektování, ale i v praxi podniků tehdejšího Českosloven...

Jennifer Greene (26)

Jennifer svoji první knihu prodala v roce 1980, od té doby prodala nespočet romantických knih. Její knihy se prodávají po celém světě, přeloženy byly až do 20 jazyků. Má několik pseudonymů. Nejznámnější jsou Jennifer Greene, Jeanne Grant nebo Jessica Massey. Narodila se v Michiganu, příběhy začala psát v 7. třídě, absolvovala Misiganskou státní univerzitu a vyučila se angličtině a psychologii.

Javory (9)

Czech folk group. Formed in 1974, led by Petr Ulrych. Backing band for Hana A Petr Ulrychovi. Line-up 2010: Hana Ulrychová , Petr Ulrych , Kateřina Štruncová , Dalibor Štrunc , Martin Adamus or Jakub Šimáně . Also performing as Javory Beat, with Jiří Kučerovský or Miloš Koubek , Ctibor Hliněnský or Antonín Julina Jr. , Michal Zpěvák and Antonín Mülhansl , Dan Kyzlink , Dušan Reichmann .

Jaroslav Matějka (18)

Narozen 9. 9. 1927 v Ivančicích u Brna, zemřel 17. 4. 2010 v Praze. PhDr., spisovatel, scenárista, publicista, filmař, marxistický historik a stranický funkcionář.

Irena Dousková (19)

Irena Dousková je česká spisovatelka, především prozaička. Narodila se v roce 1964 v Příbrami. Pochází z divadelní rodiny, matka a otčím byli herci v příbramském divadle. Původní jméno Irena Freistadtová si v 70. letech změnila, jednalo se o otcovo příjmení, a přijala matčino dívčí jméno. Otec Petr Freistadt působil jako divadelní režisér, roku 1964 emigroval do Izraele. V roce 1976 se autorčina rodina přestěhovala do Prahy. Vystudovala gymnázium, v letech 1983–1985 pracovala jako knihovnice a sekretářka, poté byla přijata na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou roku 1989 úspěšně absolvovala a získala titul Mgr. Vykonávání právnické praxe se však nevěnuje. Po ukončení vysokoškolského studia pracovala jako dramaturgyně v kulturním středisku v Praze. Později působila převážně jako novinářka . V současnosti působí jako spisovatelka z povolání. Do českého literárního kontextu Irena Dousková vstoupila nejprve jako básnířka, a to roku 1988. Vystupovala jako členka literárně-dramatického spolku LiDi, který prezentoval své básnické texty v pražské Viole. Roku 1988 vznikl příležitostně rozšiřovaný Almanach Spolku LiDi a v roce 1991 básnická sbírka, jež měla recesní název Kadění a byla vytištěna v nákladu 200 kusů na role toaletního papíru. Časopisecky autorka publikovala např. v Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu, Tvaru aj. O několik let později se autorka začala věnovat převážně tvorbě prozaické. Od počátku jejímu vypravěčskému charakteru nejvíce vyhovovaly především žánry střední epiky. Mezi hlavní charakteristické rysy autorčiny tvorby, a to jak básnické, tak i převažující tvorby prozaické, patří úsporné vyjádření se smyslem pro situační zkratku, ironii a pointu. Řada příběhů se vyznačuje autobiografickým východiskem a osobními zkušenostmi. V mnoha dílech se projevuje i bytostný zájem o jud...

Igor Stravinsky (19)

Igor Stravinsky byl významný ruský skladatel, klavírista a dirigent, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších skladatelů 20. století. Narodil se 17. června 1882 v ruském Oranienbaumu a mezinárodní slávu mu přinesly tři balety, které na objednávku impresária Sergeje Ďagileva uvedl Ďagilevův Ballets Russes: ", "Petruška" a "Svěcení jara" . Avantgardní přístup k rytmu a disonanci v posledně jmenovaném díle vyvolal při premiéře v Paříži bouři, ale později se stal slavným pro svůj revoluční hudební jazyk a mezníkem ve vývoji modernistické hudby.

Igor Bukovský (23)

MUDr. Igor Bukovský, PhD. je slovenský lekár, ktorý sa od roku 1992 venuje otázkam výživy a trendom v oblasti zdraviu prospešnej životosprávy. Absolvoval lekársku fakultu na Jeseniovej fakulte v Martine v rokoch 1984-1990 a lekársku fakultu Univerzity Komenského v Bratislave. Titul PhD. získal v roku 1999 v odbore Normálna a patologická fyziológia za výskum včasných štádii aterosklerózy. Výživou a prevenciou ochorení sa zaoberá vyše 16 rokov. Napísal knihy Miniencyklopédia prírodnej liečby, ktorá bola vydaná v štyroch jazykoch, Vegetariánske dieťa, Hľadá sa zdravý človek, Recepty na fajn časy a Návod na prežitie muža. Je členom Britskej spoločnosti pre výživu, Americkej spoločnosti klinickej výživy a niekoľkých ďalších odborných spoločností. Pôsobí ako lekár v Ambulancii klinickej výživy v Bratislave.

Hana Vrbová (22)

Hana Vrbová byla česká spisovatelka, redaktorka a překladatelka , manželka překladatele Jaroslava Piskáčka . Hana Vrbová se narodila roku 1929 v Praze. Po ukončení studia češtiny a ruštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se věnovala překladům převážně klasické a novodobé ruské a ukrajinské poezie. Dětskou literaturu překládala rovněž z němčiny, slovenštiny a angličtiny. Za jazykové spolupráce Marie Krčmové přebásnila ze staročeštiny Kroniku tak řečeného Dalimila . Co se týče autorčiny vlastní tvorby, Hana Vrbová psala původní poezii, prózu i divadelní a rozhlasové hry pro děti a mládež. a spolupracovala na vytvoření jedné z nejzdařilejších variant školního slabikáře, který vydalo nakladatelství Fortuna roku 1993. Hana Vrbová zemřela roku 1995 v Praze.

George R. R Martin (30)

George Raymond Richard Martin . Jeho otec byl přístavní dělník. Měl dvě sestry. Navštěvoval Mary Jane Donohoe School a střední školu Marist High School. Začal psát jako velmi mladý, prodával příběhy o příšerách ostatním dětem ze sousedství za penny, a to včetně dramatického čtení. Později se stal fanouškem komiksů a sběratelem na střední škole a začal psát beletrii pro amatérské fanouškovské časopisy. Jeho první profesionální prodej se uskutečnil v roce 1970 , kdy mu bylo 21: The Hero prodán Galaxy, vydán v únoru 1971. Další prodeje následovaly. V roce 1970 získal bakalářský titul v žurnalistice na Severozápadní univerzitě v Evanstonu, Illinois, . Následně tamtéž dokončil magisterské studium žurnalistiky. Jakožto svědomitý oponent sloužil náhradní službu v letech 1972-1974 u VISTA při nadaci bezplatné právní pomoci okrsku Cook. Též dělal ředitele šachových turnajů pro Continental Chess Association v letech 1973-1976, a v letech 1976-1978 vyučoval žurnalistiku na Clarke College, Dubuque, Iowa. V 70. letech psal na částečný úvazek, zatímco pracoval jako dobrovolník u VISTA, šachový ředitel a učitel. V roce 1975 se oženil s Gale Burnick. Z bezdětného manželství se rozvedli o čtyři roky později. Martin začal psát na plný úvazek v roce 1979. V letech 1978-79 působil jako writer-in-residence na Clarke College. Po přesunu do Hollywoodu se zapsal jako story editor pro Twilight Zone na CBS Television . V následujícím roce se v CBS stává výkonným konzultantem pro Beauty and the Beast , za další rok jeho producentem a za další rok co-Supervising producentem. Byl výkonným producentem pro Doorways, pilotní projekt, který napsal pro Columbia Pictures Television, který byl zfilmován v letech 1992-93. Jeho současným domovem je Santa Fe v Novém Mexiku. Je členem Science Fiction & Fantasy Writers of America , kde působi...

George Lucas (15)

George Lucas, celým jménem George Walton Lucas, Jr. , je americký filmový režisér, producent a scenárista známý svou ságou Star Wars a tetralogií Indiana Jones. George Lucas dnes patří mezi nejúspěšnější postavy amerického filmového průmyslu a jeho obrovský majetek, který nabyl zejména díky příjmům z merchandisingu, se odhaduje na 4,2 miliardy dolarů. Vlastním jménem George Walton Lucas, Jr. se narodil 14. května 1944 v Modestu, Kalifornii. Zde také vystudoval proslulou University of Southern California . Po promoci získal stipendium od společnosti Warner Brothers, v jehož průběhu se seznámil s režisérem Francisem Fordem Coppolou, se kterým v roce 1971 natočil svůj první film – THX 1138. Tento snímek je některými kritiky dodnes označován jako Lucasův nejpovedenější. Po tomto úspěchu s Coppolou ještě v roce 1973 natočil Americké Graffiti, který se stal v Americe překvapivě hitem. Získal 5 nominací na Oscara, ale nakonec se musel spokojit „pouze“ se Zlatým glóbem. V Graffiti debutoval i Harrison Ford, kterého Lucas následně obsadil i do svého dalšího, téměř osudového projektu. S myšlenkou na epické sci-fi pracoval už od roku 1968. Dlouho však nebyl s výsledkem spokojen, a tak až v roce 1975 nabídl scénář filmu, tehdy nazvaný Star Wars, studiu Universal. To ho však odmítlo kvůli velkému rozpočtu a strachu o finanční návratnost projektu. Úspěšný byl až u společnosti 20th Century Fox. Natáčení bylo velmi vyčerpávající – Lucas musel dokonce být při scénách natáčených v Tunisku na 2 týdny hospitalizován. Již na Epizodě IV také začal spolupracovat s hudebním skladatelem Johnem Williamsem . Hvězdné Války – tehdy ještě bez přídomku Epizoda IV – Nová Naděje, měly premiéru v květnu roku 1977. Úspěch byl obrovský, tržby dvacetinásobně přesáhly výdaje, a film získal i 7 Oscarů Lucasův geniální tah však spočíval ve vlastně...

Emil Hruška (25)

Emil Hruška se narodil 19. srpna 1958 v Mladé Boleslavi Vystudoval práva a žurnalistiku. Po léta působil jako novinář a podnikový právník . V rámci své profese pobýval v řadě zemí včetně Mongolska, Ruska, Srbska či Bulharska. Od roku 2004 se specializuje na problematiku Evropské unie a působí jako poradce některých českých poslanců Evropského parlamentu. Literární činnost a publicistika se často překrývá s jeho profesním zájmem, ale většinou jej přesahuje. Je mimo jiné autorem knih Akce Zeppelin , Pohoří divočáků , Sudetoněmecké kapitoly , Konrad Henlein – Život a smrt , ale také povídkových sbírek My, hoši ze Sudet a Muž dvou rakví . Publikoval velké množství příspěvků v českém a německém tisku..

Elizabeth Bevarly (33)

Elena Ferrante (27)

Elena Ferrante je pseudonym italské spisovatelky a překladatelky. Její knihy, původně vydané v italštině, byly přeloženy do mnoha jazyků. Mezi její nejznámější díla patří Neapolská sága. Ferrante je autorkou půl tuctu románů, z nichž nejvýznamnější je tetralogie známá jako Neapolská sága, která vypráví o dvou vnímavých a inteligentních dívkách z Neapole, které se pokoušejí žít plnohodnotný život uvnitř kultury, která je plná násilí. Série se skládá z knih Geniální přítelkyně , Příběh nového jména , Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou a Příběh ztracené holčičky , který byl nominován na italskou literární cenu Strega. Ferrante tvrdí, že "jakmile jsou knihy napsány, už nepotřebují svého autora." Opakovaně uvádí, že anonymita je předpokladem pro její práci a že uchování jejího pravého jména v tajnosti je jedním z klíčů úspěšného tvůrčího procesu psaní. Čtvrtá kniha z tetralogie Příběh ztracené holčičky se objevila v žebříčku 10 nejlepších knih roku 2015 podle New York Times. Navzdory tomu, že byla Ferrante uznána jako vynikající autorka románů v mezinárodním měřítku, uchovává si svou anonymitu již od vydání prvního románu v roce 1992. Spekulací o její pravé identitě bylo mnoho, většina z nich vznikla na základě informací, které Ferrante uváděla v rozhovorech nebo na základě analýzy informací čerpaných z jejích knih. V březnu roku 2016 vydal Marco Santagata, italský spisovatel, filolog a profesor na univerzitě v Pise, článek, který popisoval jeho teorii o identitě Ferrante. Santagatův dokument čerpal z filologické analýzy Ferrantina psaní, ze studie podrobného popisu města Pisy, o kterém ve svém románu píše a skutečnosti, že autorka disponuje odbornými znalostmi moderní italské politiky. Na základě těchto informací dospěl k závěru, že autorka žila v Pise, kterou ale roku 1966 opustila, a proto za pravděpodobného autora označil neapolskou profesorku Marcellu Marmo, která stud...

Clive Gifford (28)

Britský autor a editor knih pro děti a mládež.Věnuje se i literatuře faktu a žurnalistice.

Bob Dylan (28)

Bob Dylan je kultovní americký zpěvák, skladatel, autor a výtvarník, který je již více než šest desetiletí významnou osobností populární kultury. Narodil se 24. května 1941 v Duluthu ve státě Minnesota jako Robert Allen Zimmerman a svou hudební kariéru zahájil na počátku 60. let 20. století písněmi, které se věnovaly sociálním otázkám, jako je válka a občanská práva. Dylanova raná tvorba s poetickými texty a folkovými melodiemi měla významný vliv na americkou hudební scénu a ovlivnila nespočet hudebníků.

Arthur Doyle, (31)

Anne Jacobs (28)

Anne Jacobs je německá spisovatelka, která vstoupila do povědomí především čtenářkám ženských románů. Její série Panský dům se těší velké oblibě. Narodila se a vyrostla v Dolním Sasku. Nejprve studovala hudbu a jazyky a složila státní zkoušku jako učitelka střední školy. Pracovala v knihkupectví, vdala se a porodila 2 děti. V určitém věku se ale projevily otcovské geny . Anne tehdy začala s pokusy o vlastní psanou tvorbu. Nejprve se pokoušela básně, později o povídky, až sklouzla k románům. Než vydala první knihu, ušla trnitý kus cesty. I když to bylo chvílemi náročné, nevzdala to a šla za svým snem. Dosud publikovala přibližně dvacet románů. Práce ji velmi baví, dopřává jí svobodu, ale zároveň vyžaduje velkou disciplínu. Psaní se věnuje denně šest až osm hodin, a to i o víkendech a svátcích. Po dokončení románu si dovolí týden nebo dva přestat a pak se teprve vrhne na další knihu. Rodinná historie Melzerů, kteří se objevují v sérii Panský dům, je jedním z jejích nejoblíbenějších projektů. Námět získala od svého dědečka, který kdysi vlastnil továrnu. Sice neprodukovala žádné textilie, nýbrž části k cívkám. Zařízení nefungovalo dlouho a muselo být prodáno. Annin otec jí o něm často vyprávěl.

Alfred de Musset (27)

Alfred de Musset byl francouzský romantický básník, spisovatel a dramatik. Narodil se ve staré, avšak nepříliš bohaté šlechtické rodině. Jeho otec Victor-Donatien de Musset-Pathay pracoval jako úředník na ministerstvu války. Vedle toho se věnoval literatuře. Napsal životopis Jeana-Jacquese Rousseau a uspořádal jeho sebrané spisy . Jeho děd Joseph-Alexandre de Musset-Pathay se rovněž zabýval literaturou. Měl staršího bratra Paula , který byl rovněž spisovatelem, a dvě sestry, z nichž jedna zemřela nedlouho po narození. Vystudoval Lyceum Jindřicha IV. v Paříži, kde platil za velice nadaného žáka. Podle přání rodičů měl pokračovat ve studiu na École polytechnique. Nakonec ale začal studovat práva a lékařství a posléze hudbu a kreslení. Žádná studia ale nedokončil a začal se věnovat literatuře. Když mu bylo 17 let, přivedl jej Paul Foucher do společnosti romantiků v čele s Victorem Hugem, která byla nazývána "Le petit-cénacle" a scházela se u básníka Charlesa Nodiera. Sám se ovšem k romantikům nepočítal, dokonce prohlašoval, že v jeho knihovně klidně sousedí Shakespeare s Racinem. Také nikdy – ač se pohyboval v okruhu Victora Huga – nebyl bojovným straníkem romantismu a nikdy do “války romantiků" aktivně nevstoupil. Zachovával důsledně postoj blazeovaného mondénního světáka, povzneseného nad tuto vřavu. V roce 1832 se dokonce s Hugovým kruhem zcela rozešel. Ve svém díle uložil vlastní životní reflexi doby, o níž napsal v prozaickém díle Zpověď dítěte svého věku, že “staré už nebylo a nové ještě nebylo", a v níž – opět podle jeho slov – “lidé trpěli podivnou mravní chorobou: nevírou v cokoliv". Psát dramata začal v roce 1830, ale jeho první hra Benátská noc zcela propadla. Po osobním rozchodu s Hugovým ...

Zdenka Horecká (29)

Výborná kuchařka, která si své gastronomické umění nenechává jen pro sebe, ale díky svým knihám se snaží udělat z žen další aspoň dobré kuchařky.

Wolf-Dieter Storl (24)

Wolf-Dieter Storl je německý etnobotanik, antropolog a spisovatel, který se zabývá především využitím léčivých bylin a zkoumáním šamanismu v tradičních společnostech. Ve svých dílech se věnuje úloze rostlin v životě člověka, včetně sakrální symboliky, magie, léčitelství a stravování. Narodil se v roce 1942 v Sasku. Ve věku 11 let se celá rodina odstěhovala do Ohia, kde vyrostl a vystudoval. V roce 1966 nejdříve získal titul BA antropologie na Ohio State University a následně titul MA sociologie na Kent State University. V roce 1974 pak získal titul Ph.D. na univerzitě v Bernu, s dizertací na téma šamanismu mezi Američany evropského původu. Vedl řadu terénních výzkumů mezi spiritualisty ve Spojených státech amerických, dále v antroposofické komunitě poblíž Ženevy, mezi tradičními farmáři v oblasti Emmental ve Švýcarsku a mezi vinaři ve Francii. Pobýval s tradičními léčiteli kmene Šajenů. Vyučoval na univerzitách ve Vídni, v Bernu, v Oregonu a v indickém Váránasí. V roce 1984 se vrátil do Německa, kde se svou rodinou žije v podhůří Alp, píše knihy a vede semináře v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Česku. Je častým hostem televizních pořadů především v Německu.

Władysław Stanisław Reymont (19)

Władysław Stanisław Reymont byl polský prozaik, člen hnutí Mladé Polsko, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1924. Władysław Stanisław Reymont, vlastním jménem Władysław Stanisław Rejment, se narodil roku 1867 . Pocházel ze skrovných poměrů, byl jedním ze sedmi dětí venkovského varhaníka. Pokoušel se studovat na gymnáziu v Čenstochové, v letech 1880-1884 se vyučil krejčím ve Varšavě, odkud byl nakonec policejně vykázán. Po krátkém pobytu u otce odešel z domova a živil se jako železničář, dělník a herec kočovné společnosti, byl i novicem v klášteře. Ze své rodné oblasti, spravované tehdy carským Ruskem, odešel roku 1893 opět do Varšavy a v neustálém boji o udržení holé existence se pokoušel o literární zpracování svých bohatých, často velice neutěšených životních zkušeností. Podmínky, ve kterých psal svá první díla, byly strašné. Jak sám píše: „Noci jsem trávil v místnosti tak chladné, že jsem psal zabalený do kožešiny s kalamářem pod lampou, aby inkoust nezamrzl“. Ve Varšavě psal například v kostele, protože tam bylo teplo. Jeho těžkou hmotnou situaci postupně zlepšily výtěžky z literární a reportérské činnosti, takže roku 1894 mohl navštívit Londýn. Brzy se v literatuře prosadil svou houževnatou prací, silou barvitého vidění a svým pozorovacím talentem a stal se společně se Stefanem Żeromskim a Gabrielou Zapolskou nejvýznamnějším představitelem uměleckého hnutí Mladé Polsko . Roku 1899 byl zraněn při železničním neštěstí, obdržel odškodnění a stálá renta, vyplácená železniční společností, mu umožnila léčení v Itálii a cestu do Francie. Po první světové válce se usadil na vlastním statečku v obci Kołaczkowo u Wrześni . Roku 1920 navštívil polské kolonie v USA. Jako znalec selského a venkovského prostředí zachytil v řadě s...

William Mark (34)

Vladimír Fiala (13)

Vladimír Fiala byl český a československý inženýr, odborník na statiku, ornitolog a politik, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu za Občanské fórum, respektive za ODS. Do věku deseti let žil v rodném městě, pak po dobu čtyř let v Olomouci a od roku 1935 v Brně. Byl aktivní ve skautingu. Za mobilizace v roce 1938 se přihlásil jako dobrovolník na hlídání železniční trati z Nového Města na Moravě do Veselíčka. V roce 1940 maturoval na 1.reálném gymnáziu v Brně. Za války byl totálně nasazen v Rakousku. V březnu 1945 utekl domů. Po válce vystudoval vysokou školu stavební. Profesně začínal roku 1949 jako statik v podniku Stavoprojekt v Brně, pak po celé období let 1951 až do odchodu do penze v roce 1984 byl zaměstnancem podniku Keramoprojekt . Zasloužil se o záchranu četných stavebních památek. Profesně pak spojil práci statika se zájmem o ornitologii, po desítky let sledoval detailně ekosystém ptactva v okolí rybníků u Náměšti nad Oslavou, kam ho přivedla jeho manželka, která bydlela v Náměšti. Podrobně zmapoval biotopy všech 24 zdejších rybníků. Odborně se podílel na projektování rekonstrukcí jednotlivých vodních nádrží. V 60. letech se neúspěšně snažil o prohlášení rybničního komplexu za přírodní rezervaci. V 70. letech byl po devět let vedoucím mezinárodního sčítání vodních ptáků v českých zemích. Svá celoživotní pozorování shrnul v roce 2008 do knihy Náměšťské rybníky a jejich ptactvo 1885 – 2008. V roce 1989 podepsal Několik vět, během sametové revoluce byl zvolen do Rady Občanského fóra v Brně. Ve volbách roku 1990 kandidoval do Sněmovny lidu za OF. Mandát nabyl až dodatečně v březnu 1992 jako náhradník poté, co na post poslance rezignoval Zdeněk Kessler. V té době již Občanské fórum neexistovalo a Fiala tak nastoupil do poslaneckého klubu Občanské demokratické strany. Ve Federálním shromáždění setrval...

Virginia Woolf (30)

Virginia Woolfová byla významná anglická spisovatelka, literární kritička, esejistka, vydavatelka, filozofka a feministka. Zároveň byla členkou Bloomsbury Group, což byla skupina avantgardních umělců a intelektuálů. Některá z jejích děl jsou součástí výuky o modernismu. Adeline Virginia Stephen se narodila v Londýně a byla vychovaná spolu s několika vlastními sourozenci i sourozenci z prvního matčina manželství v typické viktoriánské rodině na adrese 22 Hyde Park Gate. Jejím kmotrem byl James Russell Lowell, americký básník a diplomat, který byl přítelem jejího otce. Již v mládí měla psychické problémy, částečně kvůli incestnímu obtěžování od svého bratra Geralda. Jelikož v tehdejší době bylo zakázáno mluvit o jakémkoliv sexuálním tématu, Virginia mlčela o svém traumatu a začala nenávidět svou fyzickou existenci a své tělo. Po matčině smrti roku 1895 se vztahy v rodině napjaly především emocionálně. Další nevlastní bratr George ji několik let psychicky tyranizoval a navíc i sexuálně zneužíval. Virginia navzdory své mlčenlivosti vše psala do deníků, které si vedla už od dětství. V roce 1904 zemřel na rakovinu i její otec Sir Leslie Stephen, známý redaktor, literární kritik a zakladatel Dictionary of National Biography. Přestože otec podporoval její vzdělání, nikdy si s ním příliš nerozuměla, částečně i kvůli velkému věkovému rozdílu, který mezi nimi byl, a také proto, že v jejich rodině byla vždy puritánská výchova a po matčině smrti se z otce stal tyran. V roce 1906 zemřel bratr Toby, Virginia se znovu psychicky zhroutila a poprvé se také pokusila o sebevraždu. Se sestrou se po otcově smrti přestěhovaly do Bloomsbury, kde se později začala scházet skupina intelektuálů a umělců. Do kruhu přátel patřili spisovatelé Lytton Strachey a Vita Sackville-Westová, historikové umění Roger Fry a Clive Bell s manželkou Vanessou, sestrou Woolfové, malíř Duncan Grant nebo ekonom John Maynard Keyne...

Sarah J Maas (29)

Sarah J. Maas, rodným jménem Sarah Janet Maas je americká spisovatelka fantasy literatury pro mládež i dospělé. Je známá pro svou prvotní knihu s názvem Skleněný trůn, která vyšla v originále v roce 2012. Sarah Janet Maas se narodila dne 5. března 1986 ve městě New York. Navštěvovala univerzitu Hamilton v Clintonu v New Yorku, kde studovala tvůrčí psaní a zajímala se o religionistiku. V roce 2008 absolvovala Magna cum laude. Maasová je vdaná a žije v Pensylvánii . Dne 22. listopadu 2017 oznámila na Instagramu, že spolu s manželem čekají první dítě, syna. Ten se narodil v červnu 2018 a byl pojmenován Taran. Maasová začala psát svoji prvotinu, ze které pak vznikl román Throne of Glass , už v šestnácti letech. Poté, co napsala několik kapitol a novelu pojmenovala Queen of Glass, přidala ji na webovou stránku FictionPress.com, kde se její příběh stal jedním z nejpopulárnějších. Když se rozhodla napsat a vydat samostatnou knihu, tak novelu z webu odstranila. Dějová linie série je založena na Popelce za předpokladu: „Co když nebyla Popelka služka, ale vražedkyně? A co když se nechtěla zúčastnit bálu a setkat se s princem, avšak ho chtěla zabít?“ V roce 2008 začala Maasová posílat různým agentům svůj příběh, který si nakonec svého agenta našel až v roce 2009. Práva na knihu Throne of Glass byla odkoupena v březnu roku 2010 nakladatelstvím Bloomsbury, které zanedlouho koupilo práva na další dvě knihy v sérii. Knižní série Skleněný trůn je dostupná v 15 zemích a 35 jazycích. Maasová napsala také pět povídek, které se odehrávaly 2 roky před první knihou. Série obsahuje sedm knih. Druhá kniha série s názvem Crown of Midnight obdržela ocenění „New York Times young adult best-seller.“ V září roku 2015 bylo oznámeno, že společnost Mark Gordon Company koupila práva na televizní seriál s názvem Queen of Glass. Pilotní díl seriálu b...

Raye Morgan (32)

Helen Conrad píše také pod pseudonymy Jena Hunt a Raye Morgan. Pod pseudonymem Raye Morgan píše příběhy pro nakladatelství Harlequin. Raye Morgan vyrůstala v Holandsku, Kalifornii a strávila několik let ve Washingtonu D.C. Dnes žije s manželem a čtyřmi syny v okolí Los Angeles. "Tím, že kolem sebe neustále mám tolik mužů, udržuje mě to v neustálém střehu," říká Raye se smíchem. "Psaní mě však dodává romantického ducha, který samozřejmě v takovéto rodině chybí." Na psaní se jí nejvíce líbí, že může snít i ve dne, ale vyžaduje to určitou disciplínu. Raye miluje Kalifornii, malá pobřežní městečka, farmy a ranče a sněhem pokryté hory. To prý je to nejhezčí na celém světě.

Petr Stančík (28)

Petr Stančík je český spisovatel; básník, prozaik, esejista, dramatik a textař. Oba autorovi rodiče jsou učitelé. Matka je také cvičitelkou Sokola, otec výtvarník a řezbář. Petr Stančík maturoval v roce 1985 na gymnáziu v Hradci Králové. Do roku 1989 vystřídal řadu manuálních zaměstnání. V letech 1989–1991 studoval režii na DAMU v Praze, ze školy však odešel. V letech 1992–1995 působil jako televizní režisér, od roku 1995 se živil jako tvůrce a poradce v oboru komerční i nekomerční komunikace. Od roku 2016 je spisovatelem na volné noze. Sám se označuje za přesvědčeného monarchistu. První veřejně otištěný text autora byla esej Smrt živá, která vyšla roku 1990 v časopisu Iniciály. Do konce roku 2006 většinou publikoval pod pseudonymem Odillo Stradický ze Strdic, od roku 2007 pod svým občanským jménem. Jeho texty byly přeloženy do angličtiny, francouzštiny, španělštiny, němčiny, polštiny, bulharštiny, maďarštiny, litevštiny, makedonštiny i albánštiny. V roce 2015 byl hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. Kromě literatury se věnuje také historii pozdního středověku, zejména zbořené gotické kapli Božího Těla a Krve na Novém Městě pražském a Bratrstvu obruče s kladivem.

Petr Macek (25)

Narozen 23. 4. 1981 v Praze. Spisovatel, scénárista a novinář.

Peter Mayle (24)

Peter Mayle byl britský spisovatel humoristických románů, cestopisů a naučné literatury. Narodil se jako nejmladší ze tří dětí v Anglii, ale rodina se brzy přestěhovala na Barbados, kde byl otec koloniálním úředníkem a Peter tam v 16 letech ukončil školu. Kariéru začal roku 1955 jako číšník a řidič autobusu, od roku 1957 byl zaměstnán v londýnské kanceláři společnosti Shell Oil a dále ve společnosti Papert Koenig, jako manažer a textař v jejich reklamních pobočkách v USA a v Londýně. V 70. letech začal psát první populárně vzdělávací knihy pro mládež i pro dospělé, přispíval svými fejetony a povídkami do časopisů a přestěhoval se do Devonu. V roce 1985 se vzdal svého zaměstnání a v roce 1987 se přestěhoval do Provence, kde si dal zrekonstruovat starý statek v Ménerbes a začal tam psát knihy o životě, kultuře a mentalitě obyvatel jižní Francie. Zvláštní pozornost věnoval oslavě krajiny jižní Francie . Napsal 42 románů a novel, převážně humoristických, cestopisných a gastronomických a autobiografickými prvky, někdy s kriminální zápletkou. Jeho práce byly přeloženy do více než 20 jazyků, z nich dvě nejúspěšnější byly tak populární a adresné popisem vesnic v departementu Vaucluse , že autor před návštěvami dotěrných čtenářů v roce 1997 uprchl a odstěhoval se na Long Island v New Yorku. Po kratší době se však vrátil zpět na jih Francie. Zemřel v nemocnici nedaleko svého domu.. Ze dvou manželství měl tři syny a dvě dcery. V článku byly použity údaje z anglické a německé wikipedie.

Nataša Tanská (22)

Nataša Tanská byla česká spisovatelka a novinářka, dramaturgyně, scenáristka a herečka, působící i na Slovensku. Nataša Tanská se narodila v Praze, její otec byl Estonec, matka potomek ruských emigrantů. Dětství prožila ve Zlíně, kde ji jedenáctiletou pro film objevil na koupališti ředitel Lucernafilmu Vilém Brož a doporučil režiséru Františku Čápovi. Barunka ve filmu Babička byla její první filmová role. Za okupace se s rodiči přestěhovala do Trenčína. Vystudovala VŠMU v Bratislavě, kde po studiích i pracovala. Nataša Tanská byla vdaná dvakrát, poprvé za JUDr. Bedřicha Rádla, podruhé za Jana Válka. Byla redaktorkou Kultúrneho života, dramaturgyní na Kolibě. Pracovala i v časopisu Roháč. Byla dramaturgyní hraného filmu v Bratislavě a redaktorkou pražského nakladatelství Albatros. Svoje knihy vydávala na Slovensku. Výrazně se zapsala do dějin československé vzájemnosti. Od roku 1969 žila v Praze kromě období 1990 až 1997, kdy žila v Londýně se svým druhým manželem Janem Válkem, který tu pracoval jako český konzul. Ačkoliv 30. března 1945 otiskly Lidové noviny zprávu, že Nataša Tánská zahynula během jednoho z náletů na Prahu, ve skutečnosti zemřela až 17. července 2014 ve věku 84 let v domově pro seniory Sue Ryder v Praze, kde strávila svoje poslední roky. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nataša Tanská na slovenské Wikipedii.

Mona Kasten (18)

Mona Kasten žije se svým manželem a dvěma kočkami na severu Německa. Její záliba v kávě a čokoládě je nejméně tak velká jako záliba ve slovech, která je v ní hluboce zakořeněná už od dětství. Když nepíše nebo nečte, zajímá se o filmy.