Všichni Autoři a témata

Irena A Vladimír Strakovi (3)

Ingeborg Bachmann (6)

Ingeborg Bachmannová byla rakouská spisovatelka, jedna z nejvýznamnějších lyriček a prozaiček německého jazyka po 2. světové válce. Ingeborg Bachmannová se narodila roku 1926 do rodiny učitele. Po dětství v Korutanech studovala od roku 1945 v Innsbrucku, Grazu a Vídni filosofii, germanistiku a psychologii. Studium zakončila roku 1950 kritickou prací o recepci filosofie Martina Heideggera. V té době již publikovala povídky a básně. Tehdy se také seznámila s Paulem Celanem, který byl jejím dlouholetým přítelem. V letech 1951-1953 pracovala jako rozhlasová redaktorka ve Vídni. Roku 1953 získala literární cenu Gruppe 47, s jejímiž představiteli ji spojovala kritika poválečného vývoje a zbrojení. Střídavě žila v Mnichově, Vídni a Berlíně, během intenzivního, byť jen dvouletého vztahu se švýcarským spisovatelem Maxem Frischem pak v Curychu a Římě. V posledních letech života se prohloubila spisovatelčina závislost na lécích a alkoholu. Zemřela na popáleniny při požáru svého bytu v Římě. Její dílo zahrnuje básně, povídky, libreta, rozhlasové hry, eseje a cyklus Todesarten , z nějž stihla dokončit pouze román Malina . První sloka z básně „Vymezený čas“ ze sbírky Die gestundete Zeit . Celý text básně je zpřístupněn elektronicky v digitalizovaném archivu časopisu Tvar spravovaném Ústavem pro českou literaturu. Kromě toho se na autorčinu počest každoročně v jejím rodném Klagenfurtu uděluje po ní pojmenovaná Cena Ingeborg Bachmannové .

Imre Trencsényi-Waldapfel (3)

Maďarský překladatel a člen Maďarské akademie věd. Odborník na řeckou a latinskou literaturu.

Ilona Schelleová (11)

JUDr. Ilona Schelleová, Dr. Kvalifikace: • 1978 Právnická fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Brně • 1978 Rigorózní zkouška a získání titulu \"JUDr.\" • 1979 Justiční zkouška • 1995 Vědecká aspirantura a získání titulu \"Dr.\" Profesní příslušnost: • 1992 - dosud Česká advokátní komora • 2003 - dosud Společnost pro rozvoj vzdělávání a vědy Doc. JUDr. Karel Schelle, CSc. & JUDr. Ilona Schelleová, Dr. a JUDr. Karel Schelle, jr., LL.M. v současnosti vlastní advokátní kancelář, která patří k prestižním advokátním kancelářím s širokou oblastí činností založených na bohatých praktických a teoretických zkušenostech členů kanceláře, kteří soustavně spolupracují s řadou odborníků ze všech právních odvětví.

Ilona Pařízková (6)

Mgr. Ilona Pařízková Učitelka dějepisu, práce z oboru. Působí také v Asociaci učitelů dějepisu.

Ilja Kučera (9)

Narodil se 23. 6. 1962, v pražské Thomayerově nemocnici v rodině rozhlasového redaktora a soudničkáře Ilji Kučery a učitelky Marie Kučerové. Je vnukem příbramského básníka Fráni Kučery, s nímž se ovšem na tomto světě minul o rovných třiatřicet let. V roce 1980 maturoval na vršovickém gymnáziu Přípotoční, a následující rok pracoval jako redakční elév v tehdejším humoristickém týdeníku Dikobraz. V letech 1981-3 studoval na Fakultě žurnalistiky UK, po svém vyloučení pak vystřídal řadu krátkodobých zaměstnání jako knihovník, zeměměřič, pošťák, pomocník u archeologie apod. Po té se dík svému slábnoucímu zraku uchýlil do invalidního důchodu. S prvními literárními pokusy začal už na gymnáziu, publikoval je ovšem pouze samizdatově.

Igor Adamec (8)

Slovenský divadelní a televizní herec, moderátor televizních programů pro děti.

Ian V Hogg (8)

Ian Vernon Hogg byl britský autor knih o střelných zbraních, dělostřelectvu, střelivu a opevnění, stejně jako biografie několika slavných generálů. Během své kariéry napsal, spoluautorem, editorem nebo spoluautorem asi 150 knih a prodal více než 1 milion výtisků.

Hugo Vavrečka (7)

Hugo Vavrečka byl český novinář, národohospodář, politik a diplomat. Byl dědečkem Václava a Ivana Havla. Reálku v Moravské Ostravě úspěšně ukončil maturitní zkouškou v roce 1899, poté se přihlásil ke studiu elektrotechniky na německém Vysokém učení technickém v Brně. Po jeho absolvování v roce 1904 nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník u rakousko-uherského námořnictva v Pule. V říjnu 1905 se do Brna vrátil, získal místo odborného asistenta na české technice a začal s technickým poradenstvím v oboru strojním a elektrotechnickém. Pozice asistenta na Vysokém učení technickém jej neuspokojovala, a proto přešel do redakce Lidových novin, kde měl na starost otázky národohospodářské. Od počátku působení v Lidových novinách rozvíjel svůj literární talent psaním humorných povídek a fejetonů. Pod pseudonymem Hugo Vavris vydal roku 1908 oblíbenou novelu František Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa, která se později stala předlohou filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmese s Vlastou Burianem v hlavní roli. Novinářská činnost jej také zavedla na bojiště První balkánské války, kde v roce 1912 působil jako dopisovatel Lidových novin při bulharském hlavním stanu. V této době se již osobně znal s významnými českými politiky i novináři a také se seznámil s Tomášem Baťou. Po vypuknutí první světové války narukoval k námořnímu velitelství v Terstu a od roku 1916 spolupracoval s českými odbojovými politiky z Maffie. Závěr války již předznamenal jeho budoucí diplomatickou kariéru, když v Terstu vytvořil československou vojenskou jednotku a působil zde jako zplnomocněnec československé vlády. Od ledna 1919 působil v československé delegaci na mírové konferenci v Paříži jako národohospodářský expert. Do vlasti se vrátil koncem léta 1919 a již v únoru 1920 nastoupil do funkce generálního konzula v Hamburku. Po dvou letech přesídlil do Budapešti, stal se tak prvním řádným československ...

Hugh Johnson (8)

Autor publikací o víně.

Hortense Ullrich (10)

Hortense Ullrichová je německá spisovatelka a publicistka, autorka humorných dívčích románů. Původním povoláním průmyslová návrhářka a designérka. Po ukončení svých studií pracovala jako publicistka a redaktorka v odborných časopisech.

Holly Jacobs (9)

Americká autorka.

Hérodotos (7)

Hérodotos z Halikarnássu byl prvním významným antickým historikem, proto byl Ciceronem nazván otcem dějepisu. Je po něm pojmenován měsíční kráter Herodotus. Mnoho cestoval . Soudil, že k historii je třeba přistupovat geograficky a ke geografii historicky . Ve svých Dějinách vytvořil v devíti knihách nejúplnější popis světa , známého Řekům ve druhé polovině 5. století př. n. l. Hérodotos se narodil v Halikarnássu v Malé Asii, kde se i politicky angažoval a zúčastnil se pokusu svrhnout místního tyrana Lygdamida. Po neúspěchu celé akce musel odejít do exilu na ostrov Samos, později se však vrátil a opět se zapletl do komplotu proti Lygdamidovi; tentokrát se zdarem. Přesto krátce nato rodné město navždy opustil a přesídlil zpátky na Samos. Kolem roku 447 př. n. l. pobýval v Athénách, kde navázal kontakty s řadou významných osobností, mj. se Sofoklem, který na Hérodota dokonce odkazuje ve svém díle Oidipus na Kolónu, a Periklem. V Athénách předčítal úryvky ze svého díla, zač dostával od města finanční odměnu; později odešel do nově založené kolonie Thúrie v jižní Itálii. Své Dějiny zveřejnil v úplné podobě nejpozději v roce 424 př. n. l. a brzy nato pravděpodobně zemřel. Pohřben byl v Thúriích. Hérodotos ve svém díle podrobně rozebral vznik a vývoj největší mocnosti soudobého světa – perské říše – a její konflikt s evropskými Řeky v prvních desetiletích 5. století př. n. l. Řecko-perské války vyplňují podstatnou část druhé poloviny jeho Dějin, bez jeho údajů by bylo jen velmi obtížné rekonstruovat složité předivo vztahů mezi jednotlivými řeckými obcemi, Peršany i dalšími aktéry zá...

Hermann Sudermann (8)

Narozen 30. 9. 1857, zemřel 22. 11. 1928. Německý spisovatel a dramatik.

Herman Wouk (8)

Narodil se v New Yorku v rodině ruského emigranta židovského původu. Po studiu na Kolumbijské univerzitě pracoval pět let jako dramaturg v rozhlase. Právě v tomto období napsal svou prvotinu. V roce 1941 narukoval k námořnictvu. Jako důstojník sloužil v pacifiku na minolovce. I zde pokračoval v psaní. Po válce se oženil s Betty Brownovou a splodil s ní tři syny. V roce 1951 napsal knihu Vzpoura na Caine , která mu vynesla Pulitzerovu cenu. Zde zúročil svou zkušenost s životem na válečné lodi. V 60. letech se usadil ve Washingtonu, kde začal psát svou rozsáhlou ságu jejíž první část, Vichry války, vyšla v roce 1971 a pokračování Válka a vzpomínky o sedm let později. Dílo popisuje osudy početné rodiny Henryových za druhé světové války. Díky svému dílu se Herman Wouk stal jedním z nejznámějších amerických spisovatelů. V roce 1995 byly jeho historické romány prohlášeny za díla národního významu.

Henryk Wawreczka (6)

Fotograf, autor obrazových publikací z Třinecka.

Henry Wickham Steed (9)

Henry Wickham Steed , britský novinář a historik, který se znal např. i s Masarykem, Benešem či s Romanem Dmowskim. V letech 1919 až 1922 byl redaktorem The Times. Byl zastáncem teze likvidace Rakouska-Uherska, on a jeho oddělení propagandy teprve zpopularizovali ve Velké Británii slovanské osvobozovací hnutí a podporovali právo národů Rakousko-Uherska na sebeurčení. V meziválečném období varoval Steed před Hitlerovými ambicemi a 2. světovou válkou.

Henry Murger (6)

Francouzský spisovatel, fejetonista, básník, novinář a dramatik.

Henrik Fexeus (7)

Mentalista, spisovatel, přednášející, televizní moderátor, specialista v oblasti komunikace verbální i neverbální.

Henri Lhote (8)

Henri Lhote ) byl francouzský etnograf, spisovatel a cestovatel, objevitel skalních maleb na Sahaře. Byl žákem abbé Henriho Breuila, paleontologa zaměřeného na výzkum jeskynního malířství. Při pobytu v Alžírsku se roku 1933 v Djanetu setkal s vojákem jménem Brenans, který mu vyprávěl o tom, jak v jednom údolí liduprázdného pohoří Tassili objevil na skalách malby zvířat. Lhote se na místo vypravil a datoval petroglyfy do období 6. tisíciletí př. n. l., kdy byla Sahara travnatou savanou s množstvím zvěře, které uživilo početnou loveckou a pasteveckou populaci, nazývanou Bovidiáni. Ve spolupráci s pařížským Musée de l'Homme pořídil soupis více než osmi set bovidiánských artefaktů a v roce 1957 uspořádal velkou výstavu jejich kopií v Musée des arts décoratifs. O svých nálezech také napsal řadu úspěšných publikací, dvě z nich byly přeloženy i do češtiny. Kontroverzi vzbudil Lhote svými pokusy interpretovat některé malby jako doklady o návštěvách mimozemšťanů, které ovlivnily vznik lidské civilizace. Například postavu s kulatou hlavou připomínající přilbu nazval „Velký marťanský bůh“.

Helga Hofmann (9)

Dr. Helga Hofmann vystudovala biologii, chemii a pedagogiku se zaměřením na zoologii a zvláště na etologii. Je autorkou několika knih na téma kočky i jiná přírodovědná či zoologická témata.

Helena Flámová (10)

Narozena 5. 4. 1982 v Ostravě. Mgr., filoložka, překladatelka a lektorka angličtiny a němčiny, autorka učebnic, jazykových příruček a metodických materiálů pro výuku anglického a německého jazyka.

Helen R Myers (7)

O šest týdnů předčasně narozená v Irvington, New Jersey. Helen objevila sílu slova již ve druhé třídě když napsala svoji první báseň, i když očekávaného uznání se nedočkala. Přece jen získává čestné uznání v Digest 's 1981 v soutěži spisovatelů národní poezie. Dalších úspěchů se dočkala ziskem "Zlatý Medailon" nominace. V roce 1993 pro další Silhouette Desire románu, Navarrone získala další nominaci RITA. Její knihy byly vydány ve více než 25 zemí světa. Helen si pečlivě střeží své soukromí.

Helen Davies (7)

Autorka jazykových slovníků.

Heide Mannlová (4)

Historička umění, vystudovala filozofickou fakultu UK v Praze, obor pomocné vědy historické, a později absolvovala dva postgraduály – muzeologii a umělecká řemesla. Od roku 1961 působila v Okresním muzeu v Mostě.

Hedvika Vydrová (1)

Narozena 26. 6. 1939 v Praze. Hispanistka, překladatelka, autorka prací v oboru španělské a hispanoamerické literatury.

Heather MacAllister (10)

Autorka milostných románů.

Heather Gudenkauf (4)

Americká spisovatelka.

Harriet Lummis Smith (8)

Hans Pfeiffer (7)

Narodil sa 22.2.1925 v Swidnici a zomrel 27.9.1998 v Wurzene. Bol nemecký spisovatel , dramatik a rozpravač. Študoval v Lipsku na univerzite Karl-Marxa filozofiu,historiu a literatúru. Neskor sa živil ako lektor, profesor a spisovatel na volnej nohe.

Hans Hass (3)

Hans Hass byl rakouský průkopník potápění, mořský biolog, ekolog a filmař, známý svými cestopisnými knihami a dokumenty o životě žraloků. Narodil se ve Vídni, kde vystudoval gymnázium. Po maturitní zkoušce v roce 1937 strávil léto na francouzské riviéře, kde se seznámil s tehdy populárním spearfishingem a fotografováním pod vodou. Potápění jej uchvátilo a sám se pustil do zlepšování tehdy dostupného potápěčského vybavení – vytvořil vlastní ploutve, podmořský fotoaparát a filmovou kameru. V roce 1939 odjel s dvěma přáteli na prázdninovou potápěčskou expedici do Karibiku na ostrovy Curaçao a Bonaire, která se kvůli problémům způsobenými vypuknutím 2. světové války protáhla na více než půl roku. V Karibiku nasbíral fotografie do své knihy V říši korálů a žraloků. Po svém návratu ukončil studium práv a přestoupil na biologii. V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hans Hass na německé Wikipedii a Hans Hass na anglické Wikipedii.

Hannah M Stone (6)

Americká lékařka, sexuoložka.

Hank Williams (1)

Hank Williams, vlastním jménem Hiram King Williams byl americky zpěvák, kytarista a písničkář, jedná se o jednu z amerických legend a ikon country music a rokenrolu 20. století, charismatická i rozporuplná osobnost tohoto hudebního stylu, jeden ze zakladatelů žánru klasické country music. Jeho osud není nepodobný jiné velké legendě tohoto hudebního stylu, zpívajícímu brzdaři Jimmiemu Rodgersovi. Oba prožili poměrně krátké období slávy, oba se neuměli vyrovnat se svým fenomenálním úspěchem, život jich obou skončil dost předčasně. Hank pocházel z velmi prostých poměrů, otec byl strojvedoucím na alabamské železnici, maminka chodila hrát do kostela na varhany, jeho největším učitelem hudby byl potulný černý kytarista a zpěvák Rufus "Tee Tot" Payne, s nímž trávil celé dny na nádraží v Greenvillu. Už v devatenácti letech utekl ze školy a živil se jako hudebník po divokých venkovských tancovačkách. Ve věku 23 let se vypravil za místním nakladatelem Rosem, který mu následně opatřil první rozhlasové angažmá. Teprve když se zde etabloval, byl přijat do nashvillské Grand Ole Opry. Následoval raketový vzrůst popularity a čtyři roky obrovských úspěchů a slávy doplňované neméně legendárními flámy a naprosto fatálními alkoholovými propadáky. Zemřel na následky celkového alkoholického a jiného zdravotního vyčerpání v jednom ze svých pěti cadillaců. Nicméně jeho posluchači byli ochotni zapomenout na všechny jeho prohřešky, když začal zpívat. Hrál a zpíval téměř výhradně pouze vlastní písničky. Jeho písně nebyly nikterak originální ani po textové, ani po hudební stránce, ani jeho hlas nebyl nikterak výjimečný, nicméně byl to kytarista a zpěvák, jenž zpíval skutečně od srdce a s velkou vervou o tom, co dobře znal, zpíval tak, že mu byl každý posluchač schopen uvěřit, že to, o čem zpívá, je čistá pravda a nic než pravda. Byl to dokonale autentický lidový typ prostého zpěváka z hor, prototyp obyčejného muže z amerického jihu....

Hanif Kureishi (6)

Hanif Kureishi je dramatik, scenárista a spisovatel pákistánsko-britského původu. Ve svých dílech se zaměřuje na problematiku rasy, nacionalismu, imigrace a lidské sexuality. Narodil se v Londýně a na místní univerzitě King's College studoval filozofii. Jeho nejslavnějším dílem je Má krásná pradlenka, jedná se o filmový scénář vyprávějící o homosexuálním chlapci pákistánsko-britského původu, který vyrůstá v Londýně 80. letech 20. století, film režíroval Stephen Frears. Scénář získal cenu newyorských filmových kritiků a byl také nominován na Oskara. Jeho kniha Buddha z předměstí z roku 1990 získala prestižní cenu Whitbread Award za nejlepší románovou prvotinu a v podobě televizního seriálu ji uvedla britská televizní stanice BBC, autorem hudby k seriálu byl David Bowie. Kniha Intimacy z roku 1998 vzbudila pohoršení, česky vyšla v překladu Viktora Janiše pod názvem Byli jsme si blízcí v roce 2000. V příběhu se mimo jiné objevuje muž, který opouští manželku a dva malé syny, neboť cítí, že ho jeho žena fyzicky i emocionálně odmítá. Dalo by se říct, že vlnu nevole nevyvolala kniha jako taková, ale spíš fakt, že odráží autorův život - sám Kureishi totiž předtím opustil manželku a dva malé syny. V letech 2000 - 2001 byl román volně adaptován do filmové podoby. Film Intimacy, česky Intimita, režírovaný Patricem Chéreauem, sklízel úspěchy například na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu: získal Zlatého medvěda za Nejlepší film, Stříbrný medvěd putoval do rukou Kerry Foxové, která zvítězila v kategorii Nejlepší herečka. Také tento film byl velice kontroverzní, zejména kvůli otevřeným sexuálním scénám. V roce 2005 přeložil Niki Karimi knihu do perštiny. Jeho drama Matka převedl do filmové podoby Roger Michell. Získalo společnou první cenu v sekci Director’s Fortnight na Filmovém festivalu v Cannes. V dramatu jsou zobrazeny mezigenerační vztahy, ovšem hrdinové si v jistém slova...

Hana Šimková (7)

Autorka kuchařek.

Hana Prašková (11)

Narozena 1956. MUDr., psychiatrička a psychoterapeutka, práce z oboru.

Hammond Innes (5)

Ralph Hammond Innes , anglický novelista.

Hallie Ephron (5)

Prozaička, novinářka a lektorka se narodila a vyrůstala v Los Angeles ve spisovatelské rodině. Recenzuje detektivky pro Boston Globe, přispívá do časopisu The Writer, za příručku Writing and Selling Your Mystery, byla v roce 2005 nominována na Edgar Award a Anthony Award. Společně s Donaldem Davidoffem publikovala - pod pseudonymem G.H.Ephron - pětici kriminálních příběhů. Žije s manželem a dvěma dcerami poblíž Bostonu. Úspěch jejího prvního samostatného románu, psychologického thrilleru "Nikdy nelži", tkví především v tom, že jeho dramatičnost a spád dokázala postavit zejména na stupňující se mrazivé, znepokojivé atmosféře napětí, strachu a nejistoty, do níž uvrhla hlavní hrdinku, která se navíc ocitá v krajní životní situaci.

H. R Trevor-Roper (4)

Britský historik a publicista zaměřený na britské novověké dějiny a dějiny nacistického Německa, publikace z oboru.

H Štěpánková (1)

Guy Rachet (7)

Francouzský spisovatel, archeolog a egyptolog. Autor odborných a populárně-naučných prací z oboru. Také autor historických románů.

Guy Maupassant De (1)

Gustaw Herling-Grudziński (6)

Gustaw Herling-Grudziński byl polský exilový novinář, spisovatel a také literární kritik, jenž byl ve 40. letech 20. století internován v sovětském gulagu a jenž se stal v roce 1966 spolu s Włodzimierzem Odojewskim a Henrykem Grynbergem jedním z laureátů literární Ceny Kosćielských. Narodil se v rodině židovského původu; posléze studoval krátce polonistiku na univerzitě ve Varšavě. V roce 1940 jej avšak zadržela sovětská NKVD a odsoudila jej k pětiletému trestu odnětí nucených prací. Po dobu zhruba dvou let byl internován v Sovětském svazu, propuštěn byl až v roce 1942, a to na základě tzv. dohody Sikorski – Majski . Po propuštění se přidal k armádě vedené polským generálem Władysławem Andersem; byl účasten také mj. v bitvě o Monte Cassino . Jeho první manželkou byla polská umělkyně Krystyna Domańská, po její smrti se následně oženil s Lidií Croce, dcerou italského filozofa Benedetta Croceho. Dle výpisu Národní knihovny České republiky převedla všechna jeho dosavadní díla, vydaná k roku 2017, z polštiny do češtiny polonistka Helena Stachová.

Gustav Tomek (9)

Absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze. Řadu let působil v elektrotechnickém průmyslu v oblasti nákupu a automatizace řízení obchodních činností a výroby. V současné době je vedoucím katedry ekonomiky, manažerství a humanitních věd FEL ČVUT v Praze. Působí ve všech formách pedagogické a vzdělávací činnosti.Zabývá se managementem, marketingem, managamentem výroby, nákupním marketingem.

Gustáv Offermann (5)

Slovenský kapelník a bubeník. Narodil se 25. prosince 1919 v Levicích , zemřel 7. července 1978 v Lübecku v Německu.

Gustáv Husák (11)

Gustáv Husák byl československý politik slovenského původu, vysoký představitel vládnoucí Komunistické strany Československa a v letech 1975–1989 osmý prezident Československa. Narodil se do rodiny Nikodéma Husáka a jeho manželky Magdalény roz. Fratričové . Jeho původní křestní jméno bylo Augustín. Jeho otec pracoval jako dělník v kamenolomu a sezonní zemědělský dělník, avšak v první světové válce utrpěl těžší zranění a poté se živil jako rolník; krátce zastával i post starosty Dúbravky. Gustáv Husák svoji matku nepoznal, neboť zemřela na tuberkulózu, když mu byl jeden rok. Jeho otec se znovu oženil. Od roku 1929 Gustáv Husák pobýval v bratislavských internátech. Během práce ve studentském hnutí poznal v roce 1935 svoji budoucí první manželku Magdu Lokvencovou s kterou se 1. září 1938 oženil. Měli spolu syny Vladimíra a Jána . Jeho první manželství skončilo rozvodem v roce 1960. Magda Husáková Lokvencová zemřela v roce 1966. Po smrti své první ženy se seznámil v roce 1966 s Vierou Millerovou, rozenou Čáslavskou, o deset let mladší než on. Zahynula 20. října 1977 při havárii vrtulníku na bratislavském letišti. V letech 1925–1933 studoval na Masarykově gymnáziu, kde patřil mezi premianty. Maturoval s vyznamenáním. V roce 1929, jako šestnáctiletý, vstoupil do Komunistického svazu mládeže a v roce 1933, jako student Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, měl vstoupit do Komunistické strany Československa. V roce 1937 absolvoval s vyznamenáním vysokoškolské studium. V roce 1938 byl promován a získal akademický titul JUDr. . Poté pracoval jako advokátní koncipient v advokátní kanceláři Vladimíra Clementise. Později se uváděl i s titulem CSc. . Vědecký titul kandidáta věd získal v Ústavu státu a práva československé Akademie věd v Bratislavě. Z...

Gunther Schuller (1)

Americký hudební skladatel, dirigent a hornista.

Grigorij Borisovič Jagdfel'd (5)

Ruský dramatik a spisovatel knih pro děti.

Greg Ward (8)

Autor turistických průvodců.

Gotthold Ephraim Lessing (10)

Gotthold Ephraim Lessing , byl německý básník, literární a divadelní kritik, spisovatel, filosof a tvůrce německého měšťanského dramatu. Ovlivnil v období osvícenství formování nových představ o literatuře a to zejména díky určení rozdílů mezi výtvarným uměním a poezií. Narodil se ve městě Kamenec v Horní Lužici, kde od roku 1737 studoval gymnázium, poté studoval v Míšni. Studia zakončil studiem medicíny a teologie v Lipsku v letech 1746–48. Od roku 1748 do roku 1760 pracoval jako recenzent mj. pro Vossische Zeitung. V letech 1760–1765 pracoval ve Vratislavi. Od roku 1767 byl dramaturgem u Německého Národního Divadla v Hamburku. Od 1770 pracoval jako knihovník Herzog-August-Bibliothek ve Wolfenbüttelu. Roku 1776 se oženil s Evou Königovou, která zemřela po porodu o dva roky později . Poslední léta strávil v Brunšviku, kde Gotthold Ephraim Lessing zemřel po krátké nemoci v zimě roku 1781. Příčinou smrti byl zápal plic spojený se zavodněním plic. Byl pohřben na hřbitově 'Magnifriedhof' v Braunschweigu. Lessing je jedním z nejvýznačnějších spisovatelů německého osvícenství. Pro jeho díla ať kritická, náboženská či teoretická je typická ironie, vtip a polemika. V polemice používal i argumenty, které by mohli použít oponenti, což mu umožnilo vidět problematiku z více úhlů pohledu. Především v jeho náboženských spisech lze najít toleranci k jiným náboženstvím, je u něj patrná víra v rozum. Jeho dílo provází zájem o německé divadlo, které jeho tvorba, především v oblasti teoretické a kritické, ovlivnila. Jeho vlastní hry nedosáhly významu teoretických prací. V teorii se zaměřil především na kritiku tehdy převládající literární teorie, kde kritizoval především kopírování francouzského divadla a propagoval hledání vzorů v antickém divadle, především pak Aristotela. Dalším vzorem, ke kterému se obracel, byla Shakespearova díla, která v Německu propagoval jako první. Tímto vystoupením proti klasicismu vl...

Glenda Sanders (9)

Autorka milostných románů.

Gisela May (8)

Gisela May byla významná německá herečka a zpěvačka, proslavená zejména interpretací písní Bertolta Brechta a Kurta Weilla. Narodila se ve Wetzlaru, vystudovala dramatické školy v Lipsku a Výmaru a poté se vydala na dráhu jedné z nejvýznamnějších umělkyň východního Německa. Mayová byla dlouholetou členkou Berliner Ensemble, divadelního souboru založeného samotným Brechtem, kde se zdokonalovala v jeho dílech.

Giovanni K. Moto (11)

Giovanni Artieri (1)

Italský novinář, autor historických knih a publikace o výtvarném umění.

Giorgio Vasari (6)

Teoretik umění, estetik, historik výtvarného umění.

Giorgio Bergamino (10)

Autor naučné literatury pro děti a mládež.

Gill Lewis (9)

Britská veterinářka. Autorka knih pro děti.

Gill Davies (6)

Britská autorka knih pro děti.

Gerit Kopietz (10)

Gerit Kopietzová a Jörg Sommer jsou mimořádně produktiví autoři. Mají již vydáno přibližně 160 titulů s celkem přes 3 miliony exemplářů vydaných buď pod jejich vlastními jmény nebo pod různými pseudonymy v různých nakladatelstvích. Byly přeloženy již do 29 jazyků. Publikují zpočátku samostatně, od r.1998 ale převážně společně v týmu. Mimo to píší tzv. „sloupky“ na pedagogická témata pro více než dvacet deníků a časopisů.

Gérard Encausse (8)

Papus , vlastním jménem Gérard Anaclet Vincent Encausse, byl francouzský esoterik, zakladatel Martinistického řádu. Narodil se v galicijském městě A Coruña jako syn Louise Encausseho, původem z jižní Francie, a Španělky Iñes Perrez-Vierra, v době kdy jeho otec pokoušel prodávat svůj vlastní vynález, Encaussův generátor, místním lékařům. Mělo se jednat o lázeň umožňující transdermální absorbci léčiv. V důsledku obchodního neúspěchu se rodina přestěhovala do Paříže kde Gérard později studoval rétoriku na Collège Rollin, přičemž svá studia nedokončil. Poté bral večerní hodiny lékařství, prošel dobrovolnou vojenskou službou a od roku 1885 se počal zajímat o okultismus, především o dílo Alexandra Saint-Yves d’Alveydre. V roce 1887 publikoval svůj první článek a to v teosofickém časopise Lotus a v téže době se stal jednou z hlavních osobností lóže Isis vedené Félixem Gaboriau. Následně pak založil vlastní lóži Hermès a časopis L’Initiation a Le Voiled’Isis a především Groupe indépendant d’Études ésotériques, brzy přejmenovanou na École Hermétique „Hermetickou školu“, jež představovala svého druhu univerzitu okultismu. Tyto aktivity byly významným mezníkem dobového pronikání esoterismu do veřejného prostoru. V téže době publikoval různé knihy s tématy jako kabala, sanskrt, tarot, homeopatie a okultismus obecně a zabýval se nejnovějšími poznatky lékařské vědy. Přestože jeho odborné znalosti byli povrchní a jeho aktivitám scházela serióznost tak dobře uspokojoval dobovou poptávku po legitimizaci esoterismu skrze vědu a uvedení vědy v soulad s uměním a náboženstvím. V roce 1891 opustil Teosofickou společnost a založil, respektive podle svých slov obnovil, společně s Augustinem Chaboseau l'Ordre martiniste „Martinistický řád“. Oba zakladatelé tvrdili že skrze „apoštolskou posloupnost“ navazují na řád jež založil Louis-Claude de Saint-Martin. Kromě nedokazatelnosti tvrzení o poslo...