Všichni Autoři a témata

Alois Mikula (18)

Autor populárně naučné a odborné literatury z přírody a knih pro mládež. Narodil se 27. února 1892 v Březince na Drahanské vrchovině. Mládí prožil v myslivně ve Vícově. Studoval nejprve na reálce v Prostějově, pak přešel na vyšší lesnickou školu v Hranicích, kde maturoval roku 1911. Jako lesní praktikant a adjunkt lesní správy pracoval zpočátku v revírech Žarošice a Říčany u Prahy, v letech 1914-19 v Pozořicích u Brna, odkud odešel na lesní správu do Břeclavi, kde působil až do roku 1939. Poté odešel již jako lesmistr do Lanžhota. V letech 1946-49 byl zaměstnán jako správce lesního majetku Československých tukových závodů v Ústí nad Labem. Už od roku 1912 právě až do 60. let přispíval do řady odborných časopisů, zejména do Stráže myslivosti a Lesnické práce. V letech 1953-54 se podílel na cyklu filmů o životě zvěře a jejím lovu. Zemřel 25. srpna 1976 v Praze. Tento text byl zkopírován ze serveru: http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/alois-mikula.html#ixzz38xiVqJWY Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.

Albert Bradáč (35)

Narozen 1940. Prof. Ing., DrSc., geodet, docent dopravní stavby, dopravní technik, ředitel Ústavu soudního inženýrství, práce z oboru dopravních nehod, oceňování vozidel a nemovitostí, soudního inženýrství.

Wilkie Collins (22)

William Wilkie Collins byl anglický romanopisec, autor povídek a divadelních her. Svá díla vydával pod jménem Wilkie Collins. Řadí se k autorům tzv. senzačních románů , které byly velmi populární v Anglii 60. a 70. let 19. století. Za svůj život vydal 23 románů, šest sbírek povídek, jednu sbírku esejí, jeden cestopis, jednu biografii, patnáct divadelních her, přes 100 prací faktografického rázu a obrovské množství povídek, které nebyly vydány knižně, ale jen v časopisech. Ve své době byl jedním z nejvyhledávanějších a také nejlépe placených spisovatelů. Přátelil se s mnoha význačnými osobnostmi z literárních kruhů, velmi blízko měl zejména ke spisovateli Charlesi Dickensovi. Ale na rozdíl od Dickense, jehož popularita po smrti vzrůstala, bylo Collinsovo jméno trochu pozapomenuto. Nicméně v současnosti se stávají práce Wilkieho Collinse předmětem pozornosti kritiků i čtenářů. Napomáhají tomu i poměrně časté televizní a filmové adaptace jeho děl. Ve čtyřech svazcích byly vydány všechny jeho dopisy, které zveřejnily mnohé z jeho bouřlivého života. Vedl velmi nekonvenční, bohémský život, miloval dobré jídlo a víno, rád a často cestoval, udržoval dlouhodobé vztahy se dvěma ženami, ale s ani jednou se neoženil, a dlouhodobě se oddával braní velkých dávek opia, aby si ulevil od bolestí. Collinsův neortodoxní životní styl naznačuje jeho cynický pohled na tehdejší upjatou viktoriánskou společnost. To, spolu s jeho smyslem pro humor a kritikou křivd, jež se na lidech dopouštěla společnost, je patrné i v jeho románech. K nejznámějším dílům Wilkieho Collinse se řadí romány Žena v bílém , Měsíční kámen , Armadale a Bezejmenný. William Wilkie Collins se narodil v londýnské čtvrti Maryleboneu 8. ledna 1824 jako nejstarší syn Williama Collinse, uznávaného krajináře a portrétisty. Jméno dostal po svém kmotrovi, Siru D...

Vojtěch Volavka (23)

Vojtěch Volavka byl historik umění zaměřený na české a francouzské umění 19. a 20. století a na teoretické otázky malby a sochařství. S manželkou Hanou Volavkovou, rozenou Frankensteinovou, měl syna Jana Vojtěcha Volavku, který působí jako profesor psychiatrie na New York University. Vojtěch Volavka pocházel z rodiny pražského zlatníka a byl vzdáleně spřízněn s rodem Aloise Jiráska. Po maturitě na gymnáziu v Praze na Smíchově studoval v letech 1918–1924 na Filozofické fakultě UK dějiny umění a klasickou archeologii . Patřil k tzv. pretoriánům, kteří navštěvovali od počátku Birnbaumův soukromý seminář a později tvořili jádro Birnbaumovy školy. Za studií navštívil Vídeň, Německo a severní Itálii, později také Holandsko a Belgii. Roku 1924 obhájil rigorózní práci Ignác František Platzer. V letech 1920–1921 absolvoval kreslířský kurz na Uměleckoprůmyslové škole v Praze , kde ve stejné době studovala Toyen a také Jan Čumpelík. Roku 1926 byl jako stipendista Historického ústavu na studijním pobytu v Římě a v letech 1936–1937 a 1968 pobýval v Paříži, v technologické laboratoři Mainiova ústavu pro vědecké studium malby v museu Louvre. Francouzské řády, které mu byly za jeho vědeckou práci uděleny, vrátil po francouzském podpisu Mnichovské dohody. Od roku 1924 působil jako kurátor Moderní galerie v Praze až do jejího zrušení za protektorátu v roce 1942. Zde se stýkal s místopředsedou jejího kuratoria Karlem Boromejským Mádlem, kterého považoval za svého dalšího učitele. Od roku 1936 spolupracoval na Ottově slovníku naučném nové doby. Byl aktivním členem Kruhu pro pěstování dějin umění. Z manželství s Hanou Frankensteinovou se roku 1934 narodil syn Jan Vojtěch. Manželé se pro vzájemné neshody ještě před válkou rozvedli, ale žili dál společně. Vojtěch Volavka dostal nabídku pracovat na Princeton University a počátkem roku 1939 byl na ko...

Vláďa Zíka (24)

Vladimír Watzke byl český spisovatel. Byl autorem desítek knížek různých žánrů, zejména dívčích a humoristických románků. Užíval různé pseudonymy, především Vláďa Zíka. Podepisoval se Vladimír Vacke-Zíka. Spisovatel Vladimir Watzke a malíř Josef Vacke byli bratři. Oba byli potomky Karla Watzka a Anny Zykové. Pár měl společně tři děti; Vladimír Watzke se narodil v roce 1900, Karel Watzke se narodil roku 1902 a Josef Watzke se narodil v roce 1907. Vladimír Watzke vystudoval gymnázium a pak pokračoval ve studiu na English University College v Praze. Školu ukončil v roce 1923 a nastoupil úřednickou práci. Kvůli přivýdělku začal v polovině třicátých let psát nenáročné příběhy pro mládež, pak už žánry měnil. Stal se i autorem sci-fi románů. Vydávalo mu je nakladatelství Zmatlík a Palička. Zmatlík byl jeho vzdálený příbuzný. Psal velice rychle, dokázal vytvořit sešitovou novelu během jednoho večera. Napsal jich desítky a podepisoval je různými pseudonymy. Mimo hlavního Vláďa Zíka také Jan Havlín, Jiří Havlín, Eva Marešová, Georg Bobbin či Eva Chválová. Některé práce dosáhly i dobré kvality, oceněn byl např. humoristický román Pan profesor a ostatní. Do roku 1939 bydlel v Praze a válečná léta prožil v Nezabudicích u Křivoklátu. V roce 1945 byl obviněn z kolaborace s Němci a tak se přestěhoval do Žatce. Přestal psát knížky, ale stal se dramaturgem pobočky divadla v Kladně. Po dvou letech se stal pracovníkem Svazu mládeže, pracoval v kulturním oddělení Družstva pěstitelů chmele a Domu osvěty.

Vicki Lewis Thompson (30)

Píše již od svého dětství. Svou kariéru začala jako sportovní reportérka v místních novinách na střední škole, stala se novinářkou. Dělala rozhovory s parašutisty a fotografovala muže, kteří odebírají jed hadům! Svou první knihu prodala Harlequinu v červnu 1983 a od té doby tomuto žánru zůstala věrná. Vzpomněla si, jak se kdysi sama také vydala na lov manžela. Bylo to v době, kdy měla slabost pro kovboje a tak se vydala do westernové tančírny. Místnost byla plná chlapců v džínách s ocvočkovanými pásy, ve vysokých botách s ostruhami a stetsony na hlavách. Ona si však nakonec umluvila schůzku s jedním mladíkem, který tam byl ve sportovní košili a normálních kalhotách. A nejspíš si vybrala dobře, protože už jsou spolu osmadvacet let. Kromě psaní a čtení romantické literatury miluje Vicki dvě věci - smích a cestování. A protože má manžela, s kterým se dobře směje, a protože děti již odrostly a ona si pořídila laptop, může nyní všechny tyto tři své záliby provozovat současně. V češtině již Vicki Lewis Thompsonové vyšlo dvacet knih.

Václav Hájek (24)

Václav Hájek byl český a československý novinář, politik Komunistické strany Československa, dlouholetý vedoucí tajemník KV KSČ pro Středočeský kraj, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a České národní rady za normalizace. V letech 1961-1967 byl zástupcem hlavního redaktora Rudého práva, v letech 1967-1968 šéfredaktorem stranické revue Nová mysl. Od roku 1985 působil jako předseda Ústředního výboru českého Svazu protifašistických bojovníků. V roce 1962 a 1970 získal Řád práce, roku 1973 Řád Vítězného února a roku 1980 Řád republiky. V letech 1971-1985 zastával post vedoucího tajemníka Krajského výboru KSČ pro Středočeský kraj. XIII. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ. V období listopad 1968 - květen 1971 byl členem a předsedou Byra pro kontrolní a revizní práci v českých zemích. XIV. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XV. sjezd KSČ a XVI. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. Po delší dobu zasedal v nejvyšším zákonodárném sboru. Ve volbách roku 1971 zasedl do české části Sněmovny národů . Mandát obhájil ve volbách roku 1976 a volbách roku 1981 . Ve volbách roku 1986 byl zvolen do České národní rady. Po sametové revoluci se v lednu 1990 vzdal mandátu v rámci procesu kooptace do ČNR.

Tomáš Vondrovic (25)

Rudolf Ströbinger (24)

Rudolf Ströbinger byl novinář, publicista a spisovatel. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval jako redaktor a zástupce šéfredaktora v Lidové demokracii, po srpnu 1968 emigroval do Německa, kde působil v československém vysílání Deutsche Welle a Rádia Svobodná Evropa a od začátku 80. let až do své smrti byl předsedou exilového PEN klubu německé jazykové oblasti. Po listopadu 1989 zůstal v Německu, psal do řady českých deníků a spolupracoval s Českým rozhlasem 6 a rádiem Impuls. Byl autorem i dvou desítek knih literatury faktu; zajímal se především o nejnovější dějiny, zejména o zpravodajské zákulisí první a druhé světové války a historii protinacistického a protikomunistického odboje . Zemřel v severoněmeckém městě Hage, kde dlouhá léta žil.

Rudo Moric (24)

Rudo Moric, byl slovenský prozaik a publicista. Narodil se v rodině železničáře a vzdělání získával v Sučanech, Martině a v učitelském ústavu v Bánovcích nad Bebravou. Později pokračoval ve vzdělávání při zaměstnání na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Trnavě, kde získal doktorát z filozofie. Po ukončení studia působil v letech 1941-43 jako učitel v Belé. Jako příslušník 1. čs. armády na Slovensku se aktivně zúčastnil SNP, po jeho potlačení byl internován v zajateckých táborech v Rakousku. V letech 1946-48 pokračoval v učitelské dráze ve Stupavě, kde také vydával dětský časopis Okienko Záhoria, byl dramaturgem školy filmu, později pracovníkem Výzkumného ústavu pedagogického a tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů. V roce 1959 se stal ředitelem vydavatelství Mladé letá a od roku 1964 byl předsedou výboru Slovenského literárního fondu, jehož úkolem bylo podporovat tvůrčí činnost v oblasti původní umělecké a vědecké literatury. Jako jeho ředitel dbal na vyváženou ediční politiku, přičemž po celou dobu svého působení ve vydavatelství vytvářel publikační prostor pro mladou generaci. Jeho přičiněním došlo roku 1968 i k obnovenému vydávání Sluníčka, nejznámějšího meziválečného časopisu pro děti. Jeho knihy měly velký ohlas doma i v zahraničí. Hojně byly překládány do srbochorvatštiny, bulharštiny, polštiny, ruštiny, maďarštiny a němčiny. Publikovat začal v 40. letech 20. století v časopisech pro děti Přítel dítek a Sluníčko. Později přispíval do Okénka Záhoří, které sám redigoval. Knižně debutoval roku 1947 prózou Lyžař Martin. V ní i následujících prózách Žofka a Družina z Dlouhé ulice navázal na meziválečný model triviální společenské prózy, který přehlížel dobovou sociální realitu a svět dětí stylizoval výhradně ze zábavně-výchovné pozice. V knižní povídce Miško hrdina tematizoval již společenskou realitu, protifašistický motiv v...

Raye Morgan (34)

Helen Conrad píše také pod pseudonymy Jena Hunt a Raye Morgan. Pod pseudonymem Raye Morgan píše příběhy pro nakladatelství Harlequin. Raye Morgan vyrůstala v Holandsku, Kalifornii a strávila několik let ve Washingtonu D.C. Dnes žije s manželem a čtyřmi syny v okolí Los Angeles. "Tím, že kolem sebe neustále mám tolik mužů, udržuje mě to v neustálém střehu," říká Raye se smíchem. "Psaní mě však dodává romantického ducha, který samozřejmě v takovéto rodině chybí." Na psaní se jí nejvíce líbí, že může snít i ve dne, ale vyžaduje to určitou disciplínu. Raye miluje Kalifornii, malá pobřežní městečka, farmy a ranče a sněhem pokryté hory. To prý je to nejhezčí na celém světě.

Petr Ludvík (32)

Narozen 13. 5. 1977 v Praze. Geograf a historik, pracovník v oblasti turistického ruchu. Autor cestopisných článků, publikací a průvodců.

Pavel Taussig (27)

Pavel Taussig je český filmový historik, scenárista, novinář a publicista. Jedná se o významného českého filmového historika, který své práce také, mimo jiné, pravidelně publikuje v různých společenských, televizních, rozhlasových a filmových časopisech. Kromě toho také účinkuje v bonusových materiálech na mnoha DVD s českými filmy, kde podává svůj odborný komentář k příslušnému snímku. V Československé televizi se autorsky podílel na přípravě pořadu Úsměvy českého filmu. Autor námětu k oscarovému filmu Kolja z roku 1996.

Pavel Novák (33)

Pavel Novák byl český zpěvák a hudebník, který se v 60. a 70. letech 20. století zasloužil o rozvoj populární hudby v bývalém Československu. V roce 1964 byl jedním ze spoluzakladatelů skupiny Synkopa. Proslavil se také jako zakládající člen skupiny VOX, kde působil jako hlavní zpěvák. Po působení ve skupině se Novák vydal na úspěšnou sólovou dráhu.

Michio Kushi (19)

Mičio Kuši byl japonský odborník na makrobiotiku, který pomohl její popularizaci v USA na počátku 50. let 20. století. V mládí studoval mezinárodní právo a zajímal se o vytvoření celosvětového parlamentu pro uchování míru ve světě. Po svém setkání se slavným profesorem orientální medicíny a filosofie Jukikazuem Sakurazawou, na Západě známým jako George Ohsawa, zasvětil svůj život propagaci a výuce tradičního taoistického systému rovnováhy principů jin a jang. Na počátku padesátých let se přestěhoval do USA. Přednášel po celé Americe, západní Evropě i na Dálném východě. Je autorem mnoha knih, například Akupunktura – staré a nové způsoby, Přírodní zemědělství, Původ a léčení nemocí, Kniha o makrobiotice – umění žít zdravě, šťastně a svobodně, Strava pro předcházení nádorům, Do-in – cvičení pro tělesný i duchovní rozvoj člověka a mnoho dalších. Zemřel na rakovinu slinivky.

Luděk J Dobroruka (22)

RNDr. Ing. Luděk Jindřich Dobroruka, význačný český zoolog a světově uznávaný znalec především v oboru systematiky stonožek a afrických antilop, patřil k dalším výrazným osobnostem, které v letech spojily svůj osud s pražskou zoo. Narodil se 20. 10. 1933, zemřel 4. července 2004. V letech 1951 až 1956 studoval na Přírodovědecké fakultě UK, kde také obhájil doktorát. V letech 1973 až 1978 studoval Agronomickou fakultu VŠZ v Praze, kde získal titul inženýra. Zabýval se zvláště systematickou zoologií bezobratlých živočichů i obratlovců a později rovněž etologií. Původně se věnoval studiu stonožek a stonožek , a to nejen v evropském, ale i světovém měřítku. Zabýval se výzkumem stonožek Mohelské stepi, stonožek Olomouckého kraje a dalších oblastí Československé republiky. Popsal řadu druhů stonožek ze sběrů z tehdejšího Belgického Konga, z Batumi a Tbilisi, Čadu, Formózy, ze střední Afriky, Iráku, Řecka, Kréty, Brazílie a dalších zemí. Určoval stonožky pro mnohá světová muzea. Rovněž se zabýval studiem pavouků čeledi skákavkovitých z Řecka, Indie a dalších zemí. Podílel se na publikaci Klíč zvířeny ČSR z roku 1959, kde zpracoval drobnušky třídy stonožkovců. V roce 1961 vydal publikaci „Hundertfüssler “ v ediční řadě Die Neue Brehm-Bücherei. O stonožkách a stonoženkách publikoval desítky drobnějších vědeckých prací. V roce 1956, po ukončení vysokoškolských studií na Přírodovědecké fakultě UK, krátký čas pracoval v Národním muzeu v Praze v oddělení bezobratlých a téhož roku pak nastoupil jako asistent – kurátor do pražské zoologické zahrady. V Zoo Praha působil především na úseku kopytníků, nejprve od roku 1956 do roku 1972 a pak po přerušení opět v letech 1975 až 1982. Věnoval se studiu kopytníků, ale také primátů i dalších skupin savců, a zvláště pak systematice levhartů. O levhartech publikoval v letech 1962 až 1972 řadu vědeckých prací, například v Zeischrift für Säugetierkunde, Der Zoologischer G...

Lindsey Davis (26)

Lindsey Davisová se narodila v Birminghamu, nyní žije v Greenwichi. Po studiu angličtiny v Oxfordu pracovala ve státní správě, ale v současné době se plně věnuje literatuře. První cenu „CWA Ellis Peters Historical Dagger“ dostala v r. 1995 za svůj román Two for the Lions, který se umístil v první desítce bestselerů. Nedávno byla ve čtenářském průzkumu zařazena mezi 50 nejúspěšnějších autorů a v roce 1999 obdržela „Sherlockovu cenu za nejlepšího komického detektiva za vytvoření postavy Marka Didia Falcona. Více na oficiálních stránkách autorky: www.lindseydavis.co.uk

Libuše Dušková (25)

Libuše Dušková , česká anglistka, zabývající se popisem současného anglického jazyka , autorka první soustavné akademické mluvnice angličtiny u nás. Po studiu angličtiny-češtiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy , kde mezi jejími učiteli byli Bohumil Trnka, který ji považoval za svou nejlepší žačku, Josef Vachek, Ivan Poldauf a Zdeněk Vančura, pracovala na Katedře jazyků ČSAV . V období 1968–1985 působila jako samostatná vědecká pracovnice v Ústavu jazyků a literatur ČSAV , kde vznikalo její stěžejní dílo, vysokoškolská mluvnice angličtiny , předložené jako habilitační práce. Zásadní význam po pražskou anglistiku mělo její působení v letech 1985–2005 na Katedře anglistiky a amerikanistiky FF UK ve funkci vedoucí lingvistické sekce; externě zde vyučuje i nadále . Dušková sem přišla po odchodu I. Poldaufa, nově koncipovala výuku lingvistické anglistiky, postupně přizvala a vychovala mladé spolupracovníky a pozvedla tak pražskou anglistiku na nebývalou odbornou úroveň. Po r. 1989 se dočkala i náležitého ocenění své práce a obdržela tituly docentka, DrSc. a profesorka anglického jazyka a konečně v r. 2007 titul emeritní profesorka UK. Během svého působení zprostředkovala kontakty pracoviště s nejvýznamnějšími evropskými anglisty, mezi nimiž byl Randolph Quirk , Geoffrey Leech , Jan Svartvik, Sidney Greenbaum, Gabriele Steinová, Wolf-Dietrich Bald, Gerhard Nickel, Karin Aijmerová, Manfred Görlach a řada dalších. Její odborné zaměření bylo v počá...

Libor Sváček (41)

Narozen 1967 v Českém Krumlově. Fotograf. V roce 1992 založil vlastní studio EXPHO a od té doby se profesionálně věnuje fotografii. Lákají ho především extrémní podmínky a technicky náročné úkoly, a tak si oblíbil i leteckou fotografii, která od počátku provází jeho tvorbu.

Liane Moriarty (28)

Liane Moriarty je sestrou známé australské spisovatelky Jaclyn Moriarty . Hned po škole pracovala v reklamě a marketingu v nakladatelství. Rozjela vlastní firmu, začala pracovat na volné noze jako reklamní textař a získala inženýrský titul na Macquarie University v Sydney. Její první román Tři přání vyšel v roce 2004, následovaly další tři romány. Nyní žije v Sydney se svým manželem a dvěma dětmi. Pod pseudonymem Nicol Berry vydala několik románů a sérii knih pro děti, kterým se paradoxně dostalo většího úspěchu ve světě než doma v Austrálii.

Léon Clifton (41)

Léon Clifton byl fiktivní románový detektiv. Za skutečné autory Cliftonových příběhů jsou považováni Jaroslav Pulda a Alfons Bohumil Šťastný. Cliftonovy fiktivní paměti vydával mezi roky 1906–1911 pražský nakladatel Rudolf Storch. V meziválečném období na něj pak navázalo několik vydavatelů, především Anna Tylová, Václav Jenč a následně Václav Palán. V převážné většině se však už jednalo jen o reedice předešlých Štorchových vydání. Léon Clifton je geniální americký detektiv. Je to mistr převleků, vyřeší každou záhadu, všemu přijde na kloub. Sešity z Cliftonovými detektivními příběhy, kterým se začalo říkat cliftonky, představovaly ve své době svébytný fenomén. Z hlediska literární kritiky se jednalo o brakovou literaturu. Svým charakterem spadají mezi jiné triviální sešitové romány s dobrodružnou tematikou, jakými byly například bufalobilky nebo rodokapsy. Cliftonky výrazně ovlivnily například meziválečnou tvorbu spisovatele Jaroslava Foglara.

Konstantin Michajlovič Simonov (34)

Konstantin Michajlovič Simonov byl sovětský spisovatel, básník, dramatik a překladatel. Začínal jako válečný dopisovatel, teprve poté se stal spisovatelem. Jeho tvorba se opírá o jeho zážitky z druhé světové války, kde se pokoušel propojit dokumentaristiku s epickou tvorbou. Jeho informacím nelze přikládat žádnou historickou hodnotu.

Katapult (24)

Katapult je česká rocková skupina, která vznikla v roce 1975 v Praze. Skupinu tvořili Oldřich Říha , baskytarista Jiří Schmutz a bubeník Pavel Chrastina. Na přelomu 70. a 80. let se stali jednou z nejpopulárnějších rockových kapel v Československu. Jejich hudební styl obsahoval prvky hard rocku a byl ovlivněn západními kapelami, což bylo pro východní blok v období komunistické vlády poněkud neobvyklé.

Josef Hons (24)

Ing. Josef Hons byl český vysokoškolský pedagog, spisovatel, básník, publicista. Narodil se v Kutné Hoře jako syn pekaře. Maturoval na reálném gymnasiu roku 1925 a odešel do Prahy, kde na Českém vysokém učení roku 1931 absolvoval obor stavba a údržba drah. Roku 1935 nastoupil k ČSD, složil zkoušky na výpravčího. ale pak se na odboru pro udržování dráhy v Praze věnoval své profesi. Již od počátku třicátých let přispíval do Volnosti a dalších periodik. Začátek protektorátu prožil Josef Hons jako dopravní referent na Generálním ředitelství stavby dálnic v Praze. v letech 1943–45 byl zaměstnancem Ředitelství drah v Praze. Toto šťastné profesní spojení a podpora ministerstva železnic mu dovolily v letech 1944 a 1945 strávit několik týdnů v rakouském Krumbachu, kde byl za války uložen vídeňský železniční archiv, a zde získal základy pro své díla. Po roce 1945 pracoval na ministerstvu dopravy , od roku 1957 až do odchodu do důchodu byl zprvu docentem, později profesorem na Vysoké školy železniční v Praze, po jejím přestěhování pak Vysoké školy dopravní v Žilině. Dále psal odborné články, skripta pro studenty, pohádky pro děti a knihy pro mládež. Za svou životní literární tvorbu oblasti historie techniky byl roku 1979 jmenován čestným členem Společnosti pro dějiny věd a techniky Čs. akademie věd.

Jiří Winter-Neprakta (21)

Jiří Winter, znám také pod pseudonymem Neprakta, byl český kreslíř, karikaturista, ilustrátor a humorista. Po studiích na Reálném gymnáziu pokračoval na Státní grafické škole. Během druhé světové války byl více než rok vězněn za přechovávání zbraní. Po válce studoval několik semestrů na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1957 se zúčastnil první výstavy skupiny Máj 57. Neprakta byl velmi plodný autor, který za svůj život nakreslil více než 35 000 kreslených vtipů a ilustroval stovky humoristických knih. Věnoval se i animovanému filmu, knižním ilustracím a návrhům hraček. Svoji uměleckou dráhu zahájil v roce 1948 a po mnoho let tvořil uměleckou dvojici Neprakta s námětářem Bedřichem Kopecným. Později spolupracoval s českým spisovatelem a humoristou Miloslavem Švandrlíkem. Oba patřili mezi hlavní autory československého satirického a humoristického časopisu Dikobraz. Společně s humoristou Miloslavem Švandrlíkem nakreslil několik knih o dvou žácích Kopytovi a Mňoukovi. V roce 2010 se objevila neověřená zpráva o spolupráci Jiřího Wintera s StB pod krycím jménem Gráf. Jeho evidence v archivech StB byla předmětem soudního jednání. Neprakta se krátce před svou smrtí domohl rozsudku, který potvrzoval, že byl v materiálech bývalé Státní bezpečnosti evidován neoprávněně.

Jiří Kuchař (20)

Jiří Kuchař je český spisovatel, publicista a badatel. Zabývá se alternativními metodami léčení a je autorem spirituálně zaměřené literatury a literatury faktu. Pravidelně publikuje v měsíčníku Regenerace . Jiří Kuchař je původním povoláním stavební inženýr. Jeho oborem byla podzemní voda. V době, kdy pracoval v národním podniku Stavební geologie, byl mezinárodním expertem v oboru hydrauliky podzemních vod. Po sametové revoluci založil nakladatelství Eminent a později stál Jiří Kuchař u zrodu měsíčníku Regenerace. Na svých zahraničních cestách navštívil Thajsko, Spojené státy, Egypt, Peru, Mexiko, Yucatan a Guatemalu. Silně jej ovlivnilo setkání se šamanem a zážitky spojené s ayahuascou . Za sérii článků o lidovém léčitelství v MF Dnes obdržel Jiří Kuchař bronzový bludný balvan. Ve volném čase studuje díla rakouského filosofa Rudolfa Steinera a švýcarského lékaře Carl Gustava Junga. Jiří Kuchař čerpal ze svých osobních zkušeností z návštěvy peruánského pralesa a jeho obyvatel. Celkem devět svazků z rozsáhlé sbírky průvodců Esoterické Čechy, Morava a Slezsko, kterou Jiří Kuchař vytvořil ve spolupráci s Václavem Vokolkem. Spolu s Marianem Jelínkem napsal Jiří Kuchař knihy o psychické stránce tréninku, přípravy a sportu vůbec, o získávání motivace a dosahování úspěchu. Kniha se váže k události z roku 1958. Tehdy se v kysucké osadě Turzovka zjevila Panna Maria lesníkovi Matúši Lašutovi. Kniha se zabývá duchovním odkazem zjevení, přináší rozhovor s lesníkem a dokumentuje další známá mariánská zjevení z celého světa. Dvojsvazková kniha pojednává o uměleckých dílech shromážděných Adolfem Hitlerem, která po skončení druhé světové války zůstala opuštěna v Československu....

Jennifer Greene (27)

Jennifer svoji první knihu prodala v roce 1980, od té doby prodala nespočet romantických knih. Její knihy se prodávají po celém světě, přeloženy byly až do 20 jazyků. Má několik pseudonymů. Nejznámnější jsou Jennifer Greene, Jeanne Grant nebo Jessica Massey. Narodila se v Michiganu, příběhy začala psát v 7. třídě, absolvovala Misiganskou státní univerzitu a vyučila se angličtině a psychologii.

Jean-Jacques Rousseau (31)

Jean-Jacques Rousseau byl francouzský filozof a preromantický spisovatel švýcarského původu. Jeho dílo ovlivnilo francouzskou revoluci i následující vývoj kolektivistických teorií. Podstatou jeho učení bylo, že lidé se rodí dobří a kazí se teprve vinou společnosti. Volal po návratu k přírodě a k lidské přirozenosti, kterou spatřoval v absenci novodobých dějin, jež člověka uvrhly do okovů konvencí a nesmyslných řádů. Věnoval se také pedagogice. Narodil se jako druhý syn Isaaca Rousseaua, hodináře po vzoru otce i děda, a Suzanne Rousseauové, rozené Bernardové, rovněž dcery hodináře. Matka zemřela 7. července 1712, devět dní po jeho narození a otec ho roku 1722 poslal k pastoru Lambercierovi v Bossey . Jeho vzdělání spočívalo pouze v četbě kalvinistických kázání a Plutarchových Životopisů. V roce 1724 ho otec dal do učení k notáři a v roce 1725 k ryteckému mistru. Jeho otec se znovu oženil v roce 1726. 14. března 1728 Jean-Jacques ve věku patnácti let protestantskou Ženevu opustil. Farář města Confignon ho na květnou neděli přivedl k paní Françoise-Louise de Warens , která dva roky předtím konvertovala ke katolictví. Ujala se ho; Rousseau jí přezdíval maman . Pod jejím vlivem se vydal do Turína, kde 23. dubna konvertoval ke katolictví. Následujícího roku se vrátil do Charmettes k Françoise-Louise de Warens. V roce 1730 cestoval pěšky až do Neuchâtelu, kde se učil hudbě. V roce 1732 získal místo hudebního mistra v Chambéry. V roce 1734 se pak stal intendantem paní de Warens a ona jeho milenkou. U ní v roce 1739 napsal svou první skladbu: Sad paní baronky de Warens. V Paříži v roce 1741 neúspěšně předložil Akademii svůj vynález nového notového zápisu; kromě toho se zde seznámil s Denisem Diderotem a Madame d'Épinay. V letech 1743–4 působil jako tajemník francouzského velvyslance v Benátkách, o jejichž republikáns...

Ivo Krsek (7)

Narozen 6. 6. 1922 v Hodoníně, zemřel 24. 7. 1993 v Brně. PhDr., CSc., docent katedry dějin umění a výtvarné výchovy, monografie z oboru dějin umění.

Frank M Robinson (13)

Autor především technothrilerů a sci-fi románů se narodil v Chicagu, za II. světové války narukoval k námořnictvu, po válce absolvoval vysokoškolské studium v oboru fyzika. Opětovně narukoval k vojenskému námořnictvu, sloužil v Korei. Od roku 1973 se už plně věnoval literární tvorbě. Některé ze svých knih napsal společně s Thomasem N. Scortiou.

Fan Vavřincová (23)

Fan Vavřincová, vlastním jménem Věra Peigerová, provdaná Němotová, byla česká spisovatelka a autorka televizních scénářů. Podle jejího románu byl natočen například film Eva tropí hlouposti. Narodila se v Praze–Podolí, v rodině Vavřince Peigera , který se postupně vypracoval z účetního a disponenta až na ředitele firmy Česká cukerní. Po základní škole vystudovala gymnázium v Praze-Dejvicích. Po maturitě ještě dva roky studovala externě na filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde získala státnice z němčiny, francouzštiny a ruštiny. V dubnu 1935 se provdala za Bohumila Němotu , majitele likérky; svatba se konala v žižkovském kostele sv. Prokopa. Po sňatku žili manželé Němotovi na zámku Sudovice u Nového Knína, měli dvě dcery, Felicii a Ivanku. Psát začala už na gymnáziu, ve svých šestnácti letech . Do povědomí lidí vstoupila díky filmu režiséra Martina Friče , který byl natočen podle jejího námětu – knihy Patsy tropí hlouposti. Po roce 1948 nemohla až do konce 60. let publikovat a pracovala jako úřednice a účetní v Novém Kníně, Dobříši a Praze. Od roku 1957, kdy vyhořel zámek Sudovice, žila v Praze. Je pohřbena v Novém Kníně. Díla Fan Vavřincové mají výlučně zábavný charakter. Často se jednalo o románky pro ženy a dívky. Humor, nadhled a laskavost jejích příběhů si získaly širokou oblibu. Značnou část prací uveřejnila pod vlastním jménem Věra Němotová. Pseudonym Fan Vavřincová vznikl z otcova křestního jména Vavřinec a častého rodinného křestního jména František. Pod druhým pseudonymem Anna Lorencová vydala dívčí román Divoška Kim. Od roku 1936 se její příspěvky objevovaly v řadě časopisů, jako např. List paní a dívek , Pražanka, Ahoj, Pražský ilustrovaný zpravodaj, Hvězda. Po okupaci ...

Eva Obůrková (34)

Eva Obůrková je česká novinářka, reklamní textařka, spisovatelka a ilustrátorka. Je autorkou knih pro děti, o cestování a průvodců. Studium dokončila na gymnáziu Na Pražačce a Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy .

Ernest Denis (32)

Ernest Denis, počeštěně též Arnošt Denis , byl francouzský historik, politik, slavista a především bohemista, profesor na univerzitách v Bordeaux a na pařížské Sorboně. Je autorem mnoha děl o politických a kulturních dějinách Čechů, ale i dalších slovanských národů. Čechy považoval za kulturně i politicky nejvyspělejší, proto jim přisuzoval i vůdčí roli v boji slovanských národů střední a jižní Evropy za samostatnost. Byl přesvědčen o nezbytnosti získání samostatnosti pro český národ a vytrvalým bojovníkem za jeho práva. Založil a redigoval revue La Nation Tchèque . Svou neúnavnou činností, politickým a společenským vlivem se významně zasloužil o vytvoření Československa. Jakkoli jiné národnosti, je Ernest Denis postavou, kterou je nezbytné zařadit mezi nejvýznamnější osobnosti českých moderních dějin. I přes svoji náklonnost k českým zemím zůstal Ernest Denis Francouzem hluboce poznamenaným porážkou v prusko-francouzské válce let 1870–1871 a angažovaným antiklerikálním republikánem. Mnohé jeho názory odrážejí vzrušenou atmosféru francouzské společnosti přelomu 19. a 20. století. Příčinu třicetileté války viděl hlavně v jezuitském komplotu. A ten se snažil odhalit a pohanět s o to větší vervou, že právě v době, kdy o českých dějinách intenzivně přemýšlel, se ve Francii rozhořel ostrý konflikt mezi církví a antiklerikály. Denis však jakožto angažovaný badatel do sebe nasál mnoho z bouřlivé atmosféry epochy Fin de siècle. Nikdy neskrýval svoji antipruskou a republikánskou orientaci. Myšlením a metodami však zůstal francouzským historikem své doby a vyhraněného politického smýšlení. V českých dějinách hledal souzvuky s historií své vlasti, což ho činí jedinečným. Ernest Denis se narodil v Nîmes , ve staré protestantské rodině. V roce 1870, během svých studií historie v Paříži se účastnil aktivně obrany obleženého města během prusko-francouzské války, která byla ukončena drtivou porážkou Fran...

Emily Brontë (22)

Emily Jane Brontëová byla anglická spisovatelka. Emily se narodila v Thorntonu v Yorkshiru Patricku Brontëovi a Marii Branwellové jako páté z jejich šesti dětí. Jejími sourozenci byli Charlotte Brontëová, Anne Brontëová a Patrick Branwell Brontë. Roku 1824 se rodina přestěhovala do Haworthu, kde získal otec Emily stálé místo vikáře. Toto prostředí mělo klíčový význam při vytváření zvláštního literárního světa sourozenců Brontëových. V dětství, po smrti své matky, si tři sestry a jejich bratr vymysleli fiktivní země , které se pak objevovali v jejich příbězích. Z tohoto období se nedochvalo téměř nic z prací Emily Brontëové, výjimku tvoří několik básní. Roku 1842 začala Emily pracovat jako vychovatelka v Miss Patchett\'s Ladies Academy v Law Hill Hall, nedaleko Halifaxu. Později se sestrou Charlotte navštěvovaly také soukromou školu v Bruselu. Doma si pak založily vlastní školu, ale neměly žádné žáky. Objevení básnického talentu Emily vedlo ji a její sestry Charlotte a Anne roku 1846 k vydání společné sbírky jejich básní. Chtěly se však vyhnout předsudkům, které by v polovině 19. století ženské autorky vyvolaly, proto zvolily pseudonymy skrývající jejich pohlaví. Ponechaly si jen své iniciály: Charlotte se stala Currer Bell, Anne Acton Bell a Emily Ellis Bell. Roku 1847 vydala Emily svůj jediný román Na Větrné hůrce jako dva svazky trojdílného souboru . Inovační struktura románu poněkud zmátla kritiky. I když při svém prvním vydání kniha vyvolala smíšené reakce, později se zařadila mezi klasická díla anglické literatury. Roku 1850 vydala Charlotte Na Větrné hůrce znovu, tentokrát jako samostatný román pod skutečným jménem Emily Brontëová. Stejně jako její sestry měla i Emily zdraví oslabené drsným podnebím doma a ve škole. Během pohřbu svého bratra v září roku 1848 proch...

Elizabeth Lowell (36)

Ann Maxwell je americká spisovatelka píšící pod pseudonym. Narodila se v r.1944 ve Wisconsinu, o 22 let později získala na Kalifornské univerzitě bakalářský titul v oboru anglická literatura. Krátce nato se vdala za novináře Evana Maxwella. O této ženě se rozhodně nedá říct, že jí chybí píle. Má na svém kontě přes 60 románů a povídek, ať už z oblasti romance , tak z oblasti záhad, detektivní příběhy, science-fiction a historické fikce, případně milostné příběhy vydávané v edici Silhouette. Dost svých děl psala společně s manželem pod jménem A.E. Maxwell. Spolu také vydali jednu knihu populárně naučnou.

Elizabeth Adler (32)

Elizabeth Adlerová se narodila v Yorkshiru na severu Anglie. Je vdaná, má jednu dceru a v současné době žije přechodně v různých státech: v Brazílii, USA, Anglii, Francii a v Irsku. Její romány jsou překládány do všech světových jazyků.

Zuzana Francková (40)

Zuzana Francková je česká spisovatelka románů pro dívky, romantických knih pro ženy, historických románů a kuchařek. Zuzana Francková studovala gymnázium s maturitou v Pardubicích, dále nastoupila na Pedagogickou fakultu v Hradci Králové, kde vystudovala český jazyk a dějepis, a poté absolvovala knihovnickou školu. Po studiích pracovala jako učitelka, knihovnice a novinářka. Nyní se věnuje zejména literatuře. Autorka se v literatuře zaměřila především na psaní románů pro dospívající dívky, ve kterých jsou osudy hlavních hrdinek natolik reálné, že se v nich mnohé čtenářky najdou. Knihy jsou lehce zamilované, velmi čtivé, a dá se říct, že se čtou samy. Zuzana Francková napsala dvě série Barča, Cilka, a mnoho samostatných románů, např.: Zlatá klec, Příliš brzy dospělá, Čekání na lásku, Život jako pohádka.

Vladimir Vladimirovič Majakovskij (33)

Vladimir Vladimirovič Majakovskij byl ruský prozaik, básník a dramatik. Stal se zakladatelem ruského futurismu, který ovlivnil celou sovětskou literaturu. Psal také filmové scénáře a dětskou literaturu. Narodil se v Bagdati v Gruzii v rodině polesného rusko-kozáckého původu. Jeho matka byla ukrajinského původu. Přestože vyrůstal v gruzínsky mluvícím prostředí, jeho rodným jazykem byla ruština. Politicky se angažoval již od roku 1908, kdy četl marxistickou literaturu . Od roku 1911 studoval na moskevském učilišti malířství, architekturu a sochařství. Roku 1914 byl vyloučen. Poprvé publikoval v roce 1912 ve futuristickém almanachu Políček obecnému vkusu , jeho první větší báseň Oblak v kalhotách pochází z roku 1915. V letech 1915–1917 pracoval jako kreslič v Petrohradu. Po vypuknutí VŘSR se přihlásil ke komunismu a psal především propagační poezii. V občanské válce pracoval ve státní zpravodajské agentuře ROSTA . Roku 1923 založil časopis LEF, který také později řídil. Ve dvacátých letech jako přední sovětský básník mohl cestovat, navštívil Lotyšsko, Velkou Británii, Německo, Spojené státy, Kubu, Československo, psal tendenční a milostnou poezii a satiry, zaměřené proti šosáctví a byrokracii. V roce 1930 spáchal sebevraždu. Jeho rané dílo spadá do futurismu, jeho pozdější dílo je silně ovlivněné marxismem, socialistickou ideologií a socialistickým realismem, také se snažil oba postupy spojit v takzvaný комфут, tj. komunistický futurismus. Byl nejvýznamnějším oficiálním spisovatelem v tehdejším SSSR. Většina jeho básní je proto silně tendenční, což jim může v očích některých čtenářů ubírat na literární hodnotě. Majakovskij zpravidla používal bohatě rýmovaný tónický verš většinou o třech iktech, typický pro ruskou lidovou poezii, v umělecké tvorbě ale neob...

Václav Vojtíšek (34)

Václav Vojtíšek byl český historik, archivář, profesor na Univerzitě Karlově a akademik Československé akademie věd. Absolvoval klasické gymnázium v Praze Novém Městě . V letech 1903–1907 studoval historii a pomocné vědy historické na Filozofické fakultě UK, rigorózní práci obhájil r. 1911. Od roku 1900 byl aktivním členem Klubu Za starou Prahu, v letech 1909–1972 člen Historického spolku . Od roku 1909 pracoval v Archivu hlavního města Prahy. Po roce 1918 byl činný v archivu a knihovně pražské univerzity. Od roku 1921 byl ředitel městského archivu. Působil na Filozofické fakultě UK . Během okupace byl z archivu propuštěn, ale po válce znovu přijat . Po roce 1948 se stal sympatizantem nového režimu. Svoji činnost zaměřil na vyučování a po založení ČSAV se stal jedním z prvních akademiků, pověřen vybudováním archivu, v letech 1952–1968 vedoucí Ústředního archivu ČSAV v Praze. Ve svém díle se zaměřoval především na pomocné vědy historické, zejména kodikologii, heraldiku, byl také v komisi pro vytvoření československého státního znaku, i dalších. Dále se věnoval dějinám měst. Publikoval práce v časopisu Za starou Prahu a ve sbornících Zprávy komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy

Simon Brett (23)

Simon Brett je anglický spisovatel známý svými detektivními romány, v České republice si však větší oblibu získala jeho „prevítovská série“ o výchově dětí. Po studiích na Dulwich College a na Wadham College v Oxfordu pracoval pro BBC Radio a London Weekend Television. Od konce 70. let se plně věnuje spisovatelské činnosti. Je ženatý a má tři děti. V roce 2000 se stal předsedou Klubu detektivů. Brett vytvořil čtyři série klasických detektivních příběhů vyznačujících se výstředními charaktery postav, náhlými zvraty a všudypřítomným humorem. V nejstarší z nich představuje detektiva amatéra stárnoucí herec Charles Paris, řešící kromě detektivních zápletek své problémy s angažmá, pitím a vztahem ke své ženě, se kterou nežije. Série se skládá z 18 románů, z nichž poslední, A Decent Interval, byl vydán v roce 2013 po 15leté přestávce. Část příběhů byla dramatizována pro rozhlas. Ve druhé sérii vystupuje paní Pargeterová, jíž pomáhají v řešení případů přátelé jejího zemřelého manžela. Třetí série, jejíž první kniha The Body on the Beach vyšla roku 2000, se odehrává ve fiktivní vesnici Fethering, nacházející se na jižním pobřeží Anglie. Čtvrtá, nejnovější série byla zahájena v roce 2009 dílem Blotto, Twinks and the Ex-King's Daughter. Odehrává se na začátku 20. století a detektivní zápletky v nich řeší dvojice aristokratických sourozenců Blotto a Twinks. Za celoživotní přínos detektivnímu žánru obdržel Brett v roce 2014 ocenění Diamond Dagger. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Simon Brett na anglické Wikipedii.

S. W Hawking (21)

Stephen William Hawking byl anglický teoretický fyzik, kosmolog a spisovatel. Na Univerzitě v Cambridgi působil jako ředitel výzkumu Centra teoretické kosmologie a mezi lety 1979–2009 držel pozici lukasiánského profesora matematiky. Jeho vědecká činnost zahrnovala spolupráci s Rogerem Penrosem na teorémech gravitačních singularit v rámci obecné relativity a teoretické předpovědi tepelného záření emitovaného černými dírami, známého pod názvem Hawkingovo záření. Jako první se zabýval kosmologickou teorií, která by vycházela ze sjednocení obecné teorie relativity a kvantové mechaniky. Patřil k výrazným příznivcům mnohasvětové interpretace kvantové mechaniky. V průběhu vědecké kariéry byl přijat do Královské společnosti, stal se doživotním členem Papežské akademie věd a obdržel nejvyšší americké civilní vyznamenání, Prezidentskou medaili svobody. V roce 2002 se umístil na 25. místě ankety 100 největších Britů, průzkumu sestaveného BBC. Vysoké prodejnosti dosáhly jeho populárně-vědecké knihy, v nichž vysvětloval své teorie a kosmologická témata. Stručná historie času vytvořila v žebříčku nejprodávanějších knih deníku Sunday Times nový rekord, když v něm figurovala 237 týdnů. Během vysokoškolského studia mu bylo diagnostikováno vzácné a nevyléčitelné degenerativní onemocnění motorického neuronu – amyotrofická laterální skleróza , s pomalou progresí, které jej na více než čtyři desetiletí upoutalo na elektrické kolečkové křeslo. Po ztrátě řeči roku 1985 v důsledku tracheostomie komunikoval se světem prostřednictvím dorozumívacího programu, který mu umožnil psaní textu i hlasový projev díky syntetizátoru řeči. Nejdříve k tomu využíval tlačítka ovládaného palcem. Po ztrátě jeho hybnosti funkci zastoupil snímač infračerveného paprsku v brýlích, jenž měřil změny svalového napětí žvýkacích svalů na jedné straně tváře. Zemřel 14. března 2018 ve věku 76 let v Cambridgi, ačkoli první prognózy po odhalení ALS predikovaly dvou až tříleté přežití.

Rebecca Yarros (36)

Rainer Holbe (17)

Rainer Holbe, narozen roku 1940 v Chomutově, strávil dětství ve Frankfurtu. V roce 1959 začínal jako volontér u Frankfurter Rundschau, kde v období 1960 - 1965 pracoval jako redaktor.Poté až do roku 1972 vedl frankfurtskou pobočku časopisu Bild und Funk. Od roku 1974 pracoval jako moderátor a redaktor pro zvláštní úkoly u RTL - Radio Luxemburg. Za toto působení byl roku 1988 vyznamenán "Zlatou kamerou". Rainer Holbe organizuje dvakrát ročně parapsychologické semináře ve středisku Etora na ostrově Lanzarote. V roce 1966 začala Holbeova kariéra televizního moderátora. Proslul jako jeden z nejoblíbenějších západoevropských televizních moderátorů při pořadech "Show Chance" a "Starparade" V RTL a později na SAT 1 si neobyčejnou posluchačskou a diváckou oblibu získal jeho seriál "Neuvěřitelné příběhy". Ten posléze ztvárnil v mnoha úspěšných knihách. Čeští čtenáři se doposud mohli seznámit s následujícími tituly: Neuvěřitelné příběhy, Obrazy z říše mrtvých, Fantastické fenomény, Vzpomínky na Atlantidu, a Fantastická budoucnost.

Peter Schreier (35)

Peter Schreier byl proslulý německý tenorista a dirigent, který se proslavil interpretací německého písňového repertoáru a účinkováním v Mozartových a Bachových operách. Schreier se narodil 29. července 1935 v Míšni a svou hudební kariéru zahájil jako člen Dresdner Kreuzchor . Později studoval na drážďanské konzervatoři. Jako operní zpěvák debutoval v roce 1959 v drážďanské Státní opeře v roli Prvního vězně v Beethovenově opeře "Fidelio".

Pavel Scheufler (26)

Pavel Scheufler je český publicista, historik fotografie a fotograf. Zabývá se převážně fotografií na území Rakouska-Uherska do roku 1918. Od roku 1990 přednáší historii fotografie na FAMU. V období 1992–2002 byl členem Rady Českého rozhlasu, v letech 1996–2012 spolupracoval s časopisem FotoVideo. Fotografii se věnuje již od mládí a zájem o proměny všedního života v průběhu času ho brzy přivedl k dějinám fotografie. Po studiích historie a archivnictví a muzeologie se specializoval na dějiny fotografie se zaměřením na střední Evropu, zejména české země. V letech 1970–1988 byl odborným pracovníkem Muzea hlavního města Prahy, 1988–1997 odborným pracovníkem Národního technického muzea v Praze. Roku 1982 začal vyučovat dějiny fotografie na Pražské fotografické škole, roku 1991 byl pedagogem na FAMU, od roku 1992 ve svobodném povolání. V roce 1984 se začal věnovat digitální fotografii a o rok později digitalizaci jako způsobu uchování historických fotografií. Na toto téma uspořádal již v roce 1989 dvě samostatné výstavy. V současnosti se věnuje připomínání méně známých historických fotografů prostřednictvím knih, výstav a stálých expozic , provádí odborné konzultace k dějinám fotografie a uchování fotografických památek , vyučuje dějiny fotografie na FAMU a na kurzech v Centru FotoŠkoda a účastní se projektů souvisejících se záchranou fotografického dědictví. Jako zálibu rovněž fotografuje a příležitostně píše verše a povídky. Udržuje velkou sbírku historických i vlastních uměleckých snímků, z nichž mnoho prezentuje na svých webových stránkách. V letech 1992 až 2002 byl také veřejně činný ja...

Oldřich Kosek (16)

Knihy kuchařských předpisů, také autor detektivek.

Miroslav Venhoda (27)

Miroslav Venhoda byl významný český dirigent, sbormistr a muzikolog, známý zejména svou prací v oblasti staré hudby a sborového zpěvu. Byl zakladatelem a ředitelem Pražských madrigalistů, komorního sboru, který se specializoval na renesanční a barokní hudbu. Pod jeho vedením si soubor získal mezinárodní uznání díky autentické interpretaci staré hudby, často prováděné s historickými nástroji a podložené vědeckým výzkumem.

Miroslav Bedřich Böhnel (28)

Miroslav Bedřich Böhnel, vlastním jménem Bedřich Böhnel , byl český spisovatel, povoláním středoškolský profesor. Narodil se v rodině likvidátora Krakovské pojišťovny v Brně Bedřicha Böhnela a jeho manželky Anny, rozené Schifferové . Pokřtěn byl Bedřich Antonín Eduard. Byl mladší ze dvou bratrů. Po smrti otce se matka roku 1896 se svými syny přestěhovala do Prahy. Maturoval v roce 1905 na gymnáziu na Královských Vinohradech v Hálkově ulici. Následně vystudoval filozofickou fakultu Karlovy univerzity, kde v roce 1910 získal doktorát obhájením práce Prameny k historickému kalendáři Daniela Adama z Veleslavína. Po studiích pracoval jako středoškolský profesor v Praze, Chrudimi a Písku, od roku 1912 znovu v Praze. Během studií o prázdninách i po ukončení studia často cestoval po Evropě. Pedagogickou kariéru ukončil na reálce v Praze II. v roce 1941, kdy odešel nuceně do výslužby. Po osvobození se krátce k pedagogické praxi vrátil, ze zdravotních důvodů odešel definitivně do důchodu v lednu 1946. Dne 23. srpna 1913 se v Rudolfově oženil s Růženou , rozenou Kržovou . Manželé Böhnelovi žili na Královských Vinohradech . Manželčin rodný kraj inspiroval Bedřicha Böhnela k historickým pracím. Hlavní inspirací díla mu byl pražský a studentský život. V románech ze studentského prostředí se věnoval především sexuálním problémům mladých lidí, jako byla mravní a erotická krize způsobená koedukovaným vyučováním. Ve své době byl úspěšným spisovatelem, oceňovaným čtenáři, kritiky i pedagogy, jeho romány vycházely opakovaně. Publikoval pod jménem M. B. Böhnel. Byl členem Moravského kola spisovatelů. Publikoval v řadě deníků a časopisů, např. Zlatá Praha, Salon a dalších....

Milan Hlavačka (22)

Milan Hlavačka je český historik specializující se zejména na politické, sociální a hospodářské dějiny habsburské monarchie a českých zemí a také na dějiny dopravy. Po absolvování gymnázia v Hořovicích vystudoval v letech 1974–1979 obor historie-germanistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1982 získal tamtéž titul PhDr. a roku 1985 obhájil disertační práci na Ústavu československých a světových dějin Československé akademie věd a obdržel titul CSc. V ČSAV pracoval do roku 1991, kdy přešel na katedru československých dějin FF UK, na níž se roku 1995 habilitoval v oboru české dějiny. Roku 2006 byl prezidentem jmenován profesorem českých dějin. Od roku 2007 pak působil na FF UK jako ředitel Ústavu českých dějin. Od roku 1999 taktéž zároveň pracuje v Historickém ústavu Akademie věd České republiky, kde stojí v čele oddělení dějin 19. století.

Marco Polo (7)

Marco Polo byl benátský kupec a cestovatel, který se proslavil svými cestami po Číně, zaznamenanými v knize Il Milione . Byl prvním Evropanem, který podrobněji popsal východní Asii. Je po něm pojmenován kráter Marco Polo na přivrácené straně Měsíce. Marco se narodil v benátské kupecké rodině. Jeho otec Niccolo a strýc Matteo podnikli už v letech 1255–1269 dlouhou cestu do nitra Asie , na které dospěli až k mongolskému chánovi Kublajovi do Pekingu. Po mnoha letech se vrátili přes přístav Akkon do Benátek s Kublajovým poselstvím pro papeže Řehoře X. Velký chán, jehož matka byla nestoriánkou, si přál, aby papež vyslal do jeho říše stovky křesťanských kněží. Roku 1271 se bratři vypravili na cestu. Tentokrát je doprovázeli dva křesťanští duchovní, kteří se však zalekli obtížného putování a z Arménie se vrátili domů. Z Arménie putovali Polové na jih, přes západní Ílchanát do Bagdádu, Basry a Hormuzu, který byl důležitým obchodním přístavem v jihovýchodním cípu Perského zálivu. Sem přijížděli kupci z Indie s kořením, drahými kameny a perlami, hedvábnými látkami a slonovinou, které místní obchodníci prodávali do mnoha dalších zemí. Polové chtěli odsud plout do Číny, ale svůj úmysl neznámo proč změnili. Vydali se po souši na sever, vyprahlými oblastmi východní Persie, kde dlouhé dny neviděli živého tvora a jejich cesta byla lemována kostrami zvířat i lidí. Severním Afghánistánem přes pohoří Pamír a Turkestán pak dorazili na okraj největší asijské pouště Gobi a s karavanou se pustili přes ni. Cílem jejich cesty byl opět Peking, od roku 1264 sídlo velkého mongolského chána. Kublaj je přijal s velkými poctami. Nejvíce si oblíbil mladého Marka a během sedmnácti let, které tu pobýval, mu svěřoval různé úřady. Například ho na tři roky zmocnil správou města a okresu Jang-čou v jižní Číně. Na cestách z titul...

Ludvík Páleníček (26)

Narozen 16. 7. 1904 v Kroměříži, zemřel 13. 5. 1991 v Praze. Rodák z Kroměříže.Studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy.Učil na ekonomických školách a byl také docentem na Vysoké škole ekonomické v Praze.Život a dílo Maxe Švabinského je ve středu autorova zájmu mnoho let a výsledkem je několik knih a studií. Kulturní a regionální historik, teatrolog, kunsthistorik, překladatel a autor knih pro mládež Jeho otec byl listonošem. Páleníček po maturitě na reálce v Kroměříži a doplňovací maturitě na gymnáziu v Chrudimi studoval češtinu a němčinu na FF UK . PhDr. 1935 prací Jaroslav Vrchlický divadelním kritikem. 1927–45 učil na obchodní akademii v rodišti, kde se také jako organizátor a režisér účastnil místního ochotnického divadelního dění . V roce 1945 přešel do Prahy, kde zprvu učil na Dívčí obchodní akademii a od roku 1946 na Čs. obchodní akademii. Od 1953 externě, 1957–70 interně přednášel dějiny české a slovenské kultury na katedře pedagogiky Vysoké školy ekonomické. Titul CSc. získal v roce 1966 na základě pedagogické práce o čs. ekonomickém školství, habilitoval se na FF UK pro obor divadelní vědy 1962 prací o Jaroslavu Mošnovi. V roce 1970 odešel do důchodu

Lenka Rožnovská (42)

Lenka Rožnovská je absolventkou Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde vystudovala obor jazyk český – občanská výchova. Nyní učí na Střední pedagogické škole a Střední zdravotnické škole v Odrách. S jejími pohádkami Strašidýlko Kamilek, Kubík Šikulík a s Příběhy detektiva Kláska a opičáka Joja se mohly děti seznámit v časopisu Sluníčko. Lenka Rožnovská je pedagožka, autorka pohádek pro děti, které vycházejí na pokračování v časopisu Sluníčko a vydávají se i knižně. Spolupracuje s knihovnami, její projekty mají za cíl prohloubit čtenářské kompetence u dětí mladšího školního věku.

Lenka Kořínková (16)

Lenka Holas Kořínková je česká herečka, zpěvačka a autorka knih o zdravé výživě. Lenka Kořínková byla provdána za fotografa Davida Holase a v roce 2012 se s ním rozvedla. Pochází z umělecké rodiny, po studiích na hudebním oddělení pražské konzervatoře vystupovala jako zpěvačka, mimo jiné také v Divadle Semafor či v Divadle E. F. Buriana. Její komediální talent způsobil, že byla od počátku své profesionální kariéry často obsazována ve filmu a v televizi především do komediálních rolí. Úspěšná byla i jako zpěvačka popmusic. V roce 1981 emigrovala společně se svým manželem do Austrálie. V Austrálii se živila hudbou jako zpěvačka a klávesistka, herectví se aktivně nevěnovala. V 90. letech 20. století po sametové revoluci přijela opět do České republiky, z nadšení nad pádem totality, hlavním to důvodem jejího odchodu. Lenka Kořínková hrála s mnoha hereckými osobnostmi a ve více než třiceti českých celovečerních filmech a v mnoha televizních inscenacích. Vyvinula vlastní způsob stravování, kterým pomohla vyřešit tisícům lidí nadváhu a mnohé zdravotní problémy. Svou metodu prezentovala napsáním šesti teoretických a pěti kuchařských publikací, rovněž napsala dva autobiografické romány a jednu novelu. V České republice bylo prodáno přes 750 000 výtisků jejích knih. Již 15 let působí jako profesionální lektorka angličtiny, vyvinula vlastní metodu výuky, rovněž poskytuje poradenství v oblasti vlastní metody stravování. V roce 2020 žila v Praze.

Karel Neubert (22)

Narozen 2. 3. 1926 v Praze, zemřel v roce 2003. Umělecký fotograf, grafik, autor fotografických publikací.

Josef Glückselig (18)

Josef Glückselig, křtěný Josef Alexandr Jaroslav byl český malíř, krajinář. Narodil se v Praze na Novém městě v rodině bankovního úředníka Miroslava Glückseliga a jeho ženy Jaroslavy roz. Bělohradské. Měl 5 sourozenců, nejstarší byla sestra Jarmila , dále pak následovali starší bratři Miroslav , Alexandr , Vladimír a mladší bratr Richard . Základní vzdělání a 4 třídy reálky absolvoval na Praze VI, dále absolvoval 1 ročník Maděrovy obchodní školy a v letech 1929-1935 studoval na pražské malířské akademii. Zde pak absolvoval ve školním roce 1929/1930 tzv. přípravku u prof. Josefa Loukoty. V následujícím školním roce II. ročník všeobecné školy u prof. Vratislava Nechleby a v roce 1931/1932 III. ročník všeobecné školy u prof. Otakara Nejedlého. U téhož profesora pak studoval další tři roky, kde následně získal diplom z krajinomalby. V polovině 30. let získal cestovní stipendium Mohr-Piepenhagenové a později i Hlávkovo cestovní stipendium. Josef Glückselig podnikl studijní cesty po Jugoslávii a následně roku 1937 poprvé vystavil svá díla s dalmatskými a třeboňskými motivy v Šlajsově Modrém saloně na Praze 7. V letech 1939-1952 byl členem Jednota umělců výtvarných a pravidelně i obesílal tyto výstavy.

JoAnn Ross (28)

Americká spisovatelka.

Jiří Trnka (23)

Jiří Trnka byl český výtvarník, loutkář, ilustrátor, malíř, sochař, spisovatel, scenárista, kostýmní výtvarník a režisér animovaných filmů. Jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu a světově uznávaný ilustrátor a tvůrce loutkových filmů. Narodil se v Plzni-Petrohradu. Odmala byl v úzkém kontaktu s loutkami, které se vyráběly v jejich rodině. Už na plzeňské reálce si jeho výtvarného nadání povšiml učitel Josef Skupa, který ho také přivedl do loutkového divadla. Dal mu příležitost poznat divadelní zázemí a příležitostně vypomáhat s výtvarnou stránkou představení. Na jeho přímluvu rodiče umožnili Jiřímu studovat na výtvarné škole v Praze. Setkání se Skupou bylo pro Jiřího Trnku rozhodujícím životním okamžikem. Stal se jeho mentorem a podporoval ho během studia i na začátku kariéry. V letech 1929–1935 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Už během studia navrhoval a vytvářel kulisy pro Divadlo Spejbla a Hurvínka J. Skupy v Plzni. Pracoval také jako výtvarník v novinách. Kresbami a ilustracemi přispíval do časopisů Večer, Pestrý týden, A–Zet, Mladý hlasatel  Ahoj, Eva, Kvítek z čertovy zahrady. Po skončení školy provozoval v letech 1936–1937 vlastní loutkovou scénu pod názvem Dřevěné divadlo v dnešním pražském Divadle Rokoko. Z finančních důvodů byl nucen provoz divadla ukončit. Začal se živit jako ilustrátor a díky svému originálnímu výtvarnému projevu se brzy zařadil mezi českou ilustrátorskou špičku. Během života ilustroval kolem stovky knížek. Významný podíl tvořily ilustrace knih pro děti. Od roku 1936 spolupracoval s Národním divadlem v Praze, pro které vytvářel scény a kostýmy. Svou nejznámější scénu pro Klicperova Zlého jelena si zopakoval s režisérem Frejkou ještě v Divadle na Vinohradech v roce 1948. V následujícím roce byla publikována jako knižní ilustrace. Od 50. let byl stále více zaměstnán filmem a ilustrační tvorbou, pro divadlo pracoval velmi zřídka. [8...

Jiří Hanibal (25)

Jiří Hanibal je český spisovatel, scenárista a režisér. Své dětství a mládí strávil v rodném Táboře, zde také v roce 1948 odmaturoval. V letech 1948–1953 studoval na pražské FAMU. V československém filmu začínal nejprve jakožto asistent režie a pomocný režisér s Vojtěchem Jasným, Karlem Kachyňou, Zbyňkem Brynychem a Martinem Fričem. Do roku 1959 působil také jako odborný asistent na FAMU, poté pracoval až do roku 1991, kdy odešel do důchodu, ve filmovém studiu Barrandov. Nyní působí coby literát na volné noze.

Jaroslav Žák (24)

Narozen 28.11.1906 v Praze, zemřel 29.8.1960 tamtéž. Středoškolský profesor, prozaik, dramatik, literatura pro děti.

Jaroslav Matějka (19)

Narozen 9. 9. 1927 v Ivančicích u Brna, zemřel 17. 4. 2010 v Praze. PhDr., spisovatel, scenárista, publicista, filmař, marxistický historik a stranický funkcionář.