Doc. PhDr. Zdeněk Smetánka, CSc. byl jednou z předních osobností české středověké archeologie. Podílel se společně s Milanem Richterem na vytváření obecných východisek a metodologických přístupů vědecké specializace archeologie mladšího středověku spojeným s proměnou vnímání archeologických pramenů coby plnohodnotných historických pramenů. Rovněž posouval oborový výzkum v souladu s evropskými tendencemi k zájmu o středověkou každodennost. Působil nejen jako vědec - specialista a pedagog, ale především jako popularizátor “svého” oboru, který se tak dostal do širokého povědomí a ovlivnil mnoho následovníků v jejich odborném zaměření na středověkou historii či archeologii. Již svým studiem historie a dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy položil Zdeněk Smetánka pevné základy své odborné dráze rozkročením mezioborovým i historickým. Tématem jeho diplomové práce byla Architektura prvních železničních staveb v Praze, kterou obhájil v roce 1955. Soustavně působil v Archeologickém ústavu ČSAV a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Široké zaměření se projevilo i v odborných tématech, mezi ta zásadní teoretická patřilo ustavení nového oboru v českém prostředí, prakticky se zabýval nejen velmi specializované reliéfní výzdobě středověkých kachlů, ale také výzkumu zaniklých středověkých vesnic a životu ve středověku. České veřejnosti přiblížil život obyčejného českého středověkého člověka v Legendě o Ostojovi. Rozhlasově zpracovány byly i jeho další knihy věnované každodennímu - "běžnému" středověku oproti dříve běžnému zprostředkovávání chápání dějin skrze významné historické události a osobnosti. Od roku 1995 byl členem Učené společnosti ČR. Zdroj: wikipedia.org