španělský spisovatel

Francisco Gómez de Quevedo y Villegas byl španělský spisovatel. Počátek 17. století, kdy Francisco de Quevedo tvoří je obdobím mocenského úpadku "Říše, nad níž slunce nezapadá". V literatuře se tento úpadek ovšem neprojeví okamžitě, naopak objevuje se řada autorů světového významu a mluví se oprávněně o Zlatém století . V literatuře spolu soupeří dva styly kulteranismus a konceptismus. Prvý se vyznačuje kultivovaností a vzdělaneckostí, hojně je protkáván latinskými termíny. Konceptismus si více cení hříčky, vtipu a originálního nápadu. Quevedo je tradičně řazen mezi konceptisty, ale v jeho díle je patrné i již nadcházející baroko. Quevedo pochází ze starobylé španělské šlechtické rodiny od Burgosu, jeho otec Pedro Gómez de Quevedo byl sekretářem různých členů královské rodiny a také jeho matka María de Santibañez pracovala u dvora. Studoval na jezuitském gymnáziu v Madridu, posléze na univerzitách v Alcalá de Henares a Valladolidu. Byl neuvěřitelně nadaný a již v mládí dosáhl mnohých úspěchů akademických i literárních. Vede poněkud nevázaný a prostopášný život. Od roku 1601 žije u dvora, stává se diplomatem a zamotává se do různých politických dobrodružství na Sicílii a v Benátkách. Dosahuje i různých hodností u dvora. Dvůr je mu střídavě nakloněn a nebo jej odmítá, Quevedo totiž rád říká to, co si opravdu myslí a kritizuje ty, kteří kritizovaní být nechtějí. Nakonec je za kritiku samotného krále uvržen do žaláře, poté je sice propuštěn, ale jeho zdraví je již podlomeno a Quevedo brzy umírá. Nejproslulejším Quevedovým dílem je Život rošťáka , typický pikareskní román. Termín pikareskní román pochází ze španělského pícaro, což je rošťák a podvodníček, postrádající jakýchkoliv mravních zásad, a kterému jsme přesto nakloněni a přejeme si, aby nebyl polapen a za své poklesky po... Zdroj: wikipedia.org