Benjamin Disraeli
Zpověď básníkova : (Contarini Fleming) : psychologický román

1932 | Nakladatelství Václav Petr

Stav

Mírně opotřebená

desky s oděrkami

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, desky s oděrkami
Vazba:	volná brož
Počet stran:	437
Jazyk:	česky
Překladatel:	Zdenka Hofmanová
Edice:	Románová knihovna "Vír"
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	27. 10. 2024 9:46
Číslo položky:	1039436

O autorovi

Benjamin Disraeli

Benjamin Disraeli , 1. hrabě z Beaconsfieldu, byl britský státník, člen Konzervativní strany, premiér a spisovatel. Jako mladík konvertoval k anglikanismu, nicméně byl prvním a jediným britským předsedou vlády s židovskými kořeny. Sehrál důležitou roli ve stabilizaci Konzervativní strany po rozkolu způsobeném zrušením cla na obilí . I když byl hlavní postavou protekcionistického křídla konzervativců, jeho vztahy s vůdcem strany Stanleyem nebyly až do 60. let příliš dobré. Od roku 1852 se jeho hlavním politickým rivalem stal pozdější předseda Liberální strany William Gladstone. Disraeliho hlavního výhodou v tomto střetu byly velmi dobré vztahy s královnou Viktorií. V době, kdy se aktivně angažoval v politice, byl činný i jako spisovatel. Jeho povídky ale nejsou považovány za základní díla britské literatury Viktoriánského období. Mezi britskými premiéry je svou činností jako spisovatel výjimkou. Dvě funkční období také zastával funkci rektora Glasgowské univerzity. Narodil se jako druhé dítě a nejstarší syn v rodině literárního kritika a historika Isaaca D'Israeliho a jeho ženy Marie. Pravopis svého jména si upravil vypuštěním apostrofu ve 30. letech. Nejdříve navštěvoval malou školu v Blackheathu. Od roku 1817 studoval školu v Higham Hall, zatímco jeho mladší bratr navštěvoval prestižnější Winchester College. Jeho otec předpokládal, že se bude věnovat právnické kariéře. Roku 1824 cestoval se svým otcem po Belgii a tam se rozhodl, že práva opustí. Roku 1839 se oženil s bohatou vdovou Marií Lewisovou. Poslancem Dolní sněmovny byl zvolen roku 1837 za obvod Maidstone. I když byl konzervativec, prosazoval spojenectví mezi velkostatkáři a dělnickou třídou, proti narůstající moci obchodníků a průmyslníků. Před přijetím zákona reformujícího volební právo neměli příslušníci dělnické třídy právo volit, a tak neměli žádný politický vliv. Premiér Robert Peel ho pominul při jmenování členů své vlády roku 1841...

Více od autora