Karel Čapek byl český spisovatel, intelektuál, novinář, dramatik, překladatel a amatérský fotograf. Byl mladší bratr malíře a spisovatele Josefa Čapka . Narodil se v Malých Svatoňovicích v rodině venkovského lékaře MUDr. Antonína Čapka. Matka sbírala slovesný folklor. S rodiči se brzy přestěhoval do Úpice, kde byl v místním kostele 13. ledna 1890 pokřtěn. V Úpici také absolvoval základní školu Na Blahovce, která byla později, po Karlově smrti, přejmenována na Základní školu bratří Čapků. Poté studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku přestoupit na gymnázium v Brně. Roku 1915 ukončil studium na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a získal doktorát. V letech 1910–1911 byl Karel Čapek na studijním pobytu v Paříži a v Berlíně. Karel Čapek trpěl od svých 21 let Bechtěrevovou nemocí, což je chronické zánětlivé onemocnění především páteřních obratlů. Pro svou nemoc nebyl odveden do rakouské armády a nemusel proto bojovat v první světové válce, přesto byl touto válkou a jejími následky velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině; v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku Chyše. Jako vychovatel však údajně působil pouze tři měsíce, a brzy přešel k novinařině. Stal se redaktorem v několika denících a časopisech: v Národních listech , v týdeníku Nebojsa a v Lidových novinách . Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce a proti politickému směřování listu, které vnímal jako zaměřené proti prvnímu československému prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi. V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl prvním předsedou československého odboru PEN klubu. Karel Čapek a jeho bratr Josef byli zhruba od roku 1925 aktéry pravidelného pátečního...

Eva Fuková, rozená Eva Podešvová , byla americká fotografka českého původu, dcera spisovatelky Marie Podešvové a malíře Františka Podešvy, jednalo se o umělkyni s akademickým malířským vzděláním, patřila k nejvýznamnějším osobnostem české umělecké scény druhé poloviny 20. století. Již jako velmi mladá začala fotografovat a lepit koláže. Vystudovala grafickou školu a po válce pak Akademii výtvarných umění. V roce 1950 se provdala za malíře Vladimíra Fuku. Oba patřili do společnosti pohybující se kolem výtvarníka Jiřího Koláře. V roce 1967 se odstěhovala do USA, kde se její dílo dále rozvíjelo a kde se věnovala převážně barevné fotografii – takzvaným multiplážím a zhotovováním objektů. Autorka záhy zjistila, že jí sice nevadí žít v cizině, ale že je pro ni nesnesitelné žít jako emigrant bez možnosti návratu domů. Když ale po Fukově smrti jako americká občanka na krátkou dobu zavítala do Československa, už zde nedokázala žít – chyběla jí zde svoboda. Po profesionální stránce byla v emigraci úspěšná, ale brzy po roce 1989 našla cestu zpátky do Evropy i domů do Čech. Civilizačně-sociální fotografie v její tvorbě na počátku padesátých let byly rychle vystřídány surreálně-poetickým viděním, které je lze srovnat například s fotografiemi Viléma Reichmanna. Později – na přelomu padesátých a šedesátých let až do roku jejího odchodu do emigrace v roce 1967 – jsou její fotografie spíše poetickým viděním skutečnosti a vstřebáváním liberálního ducha let šedesátých, než odmítnutím pozitivních tendencí této doby. V USA se zpočátku věnovala fotografickému poznání americké reality a od druhé poloviny sedmdesátých let pak velkoformátovým, často kolorovaným fotografickým, ale i kolážovým vizím vznikajícím na stejném základě jako komponování malířského obrazu. Tyto práce nazývá multipláže. V posledních letech se vedle zmíněných multipláží věnuje také nacházení a zhotovování miniaturních objektů založených na principu poetického spoj...