Knihy
Beletrie
Slovenská literatura
Emo Bohúň
Zaprášené histórie

Emo Bohúň
Zaprášené histórie

1971 | Nakladatelství Tatran

Novinár Emo Bohúň /1899 – 1959/ miloval Bratislavu, dôverne poznal všetky jej uličky, staré paláce, ovládal osudy ich majiteľov. Vedel koľko bolo v minulom storočí v Prešporku krajčírov, plesov, kde boli stanice konskej železnice, ako sa volali richtári, poznal tisíc drobností zo života Bratislavy, ale najmä - vedel o …nich nesmierne živo písať. Z knihy autobiografických a spomienkových humoresiek Novinár Emo Bohúň /1899 – 1959/ miloval Bratislavu, dôverne poznal všetky jej uličky, staré paláce, ovládal osudy ich majiteľov. Vedel koľko bolo v minulom storočí v Prešporku krajčírov, plesov, kde b…oli stanice konskej železnice, ako sa volali richtári, poznal tisíc drobností zo života Bratislavy, ale najmä - vedel o nich nesmierne živo písať. Z knihy autobiografických a spomienkových humoresiek

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	485
Jazyk:	slovensky
Edice:	189. svazek ed. 189. svazek ed. Hviezdoslavova knižnica
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	27. 3. 2025 10:19
Číslo položky:	1193177

O autorovi

Emo Bohúň

Emo Bohúň byl slovenský spisovatel, novinář, redaktor, zakladatel humoristických časopisů Dereš, Bubon a Veselé noviny. Je také autorem memoárových a humoristických próz a lidových románů, přičemž některé z nich byly i zfilmovány. Studoval na gymnáziu v Ružomberku, v maďarském Makově a na obchodní akademii v Dolném Kubíně. Po roce 1918 působil jako referent, bankovní úředník a redaktor v Prešově. Následně působil jako úředník, nebo redaktor ve městech Košice, Ružomberok a Bratislava. V Bratislavě působil od roku 1925 jako redaktor několika časopisů, později jako redaktor v jistém období i ředitel Slovenské tiskové kanceláře. Po nástupu komunismu byl perzekvován, měl dočasně zákaz publikační činnosti a byl vystěhován z Bratislavy. Teprve v roce 1955 mu komunistický režim umožnil publikovat v okresních novinách Cíl v Žilině. Po pádu stalinismu publikoval jako redaktor závodního časopisu Úderník. V tomto období přispíval do Roháče, Nové literatury, Technických novin, Večerníku, Života a zejména do Kulturního života. Do Bratislavy se směl vrátit díky přímluvě Juraje Špitzera. Je také autorem libreta operety Ženské rozmary a překládal z maďarské literatury . V Žilině v ulici J. M. Hurbana má od roku 1999 umístěnou pamětní desku. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emo Bohúň na slovenské Wikipedii.

Více od autora